9.11.18

Recenze: Oni a Silvio [Loro] - 50%

Paolo Sorrentino (Velká nádhera, Mládí, "Mladý papež") natočil film o relativně krátkém období života Silvia Berlusconiho (když se znovu dostal k moci). Nemusíte ale být bůhvíjací experti na italskou politiku, aby vám došlo, že "ve skutečnosti to takhle nebylo". Mnoho scén je totiž tak extrémně stylizovaných, že nemohou odpovídat chování žádných kdy žijících lidí, bez ohledu na to, jak moc byli retardovaní / opilí / opilí mocí / na koksu.


Hlavní hrdina Silvio (ve filmu se nikdy v žádné podobně neobjeví jméno "Berlusconi", a tvůrci dobře věděli proč) má rád mladé holky, peníze a moc. Toho všeho má hodně a chce toho mít ještě víc. S ostatními lidmi (včetně manželky) si nerozumí a používá je pouze jako prostředky k dosažení výše jmenovaného. To je celý děj filmu. Vlastně, to je děj druhé poloviny filmu. První polovina je o tom, jak se jakýsi méně významný chlapík snaží vetřít do Silviovy přízně prostřednictvím hromady polonahých děvčat v luxusní vile, a jak se mu to nedaří (v této první polovině se hlavní hrdina vůbec nevyskytuje).

7.11.18

Recenze: Grinch (2018) [The Grinch] - 40%

Nad Kdosicemi (kde žijí Kdovíci) je skála a v ní žije zelený Grinch, který všechny nesnáší. S výjimkou svého psa Maxe. Aby zkazil všem radost, rozhodne se, že jim v noci před Vánoci ukradne všechny dárky. A hádejte, jestli se mu to povede a všem zkazí radost...


"Grinch" je hrozně slavná dětská knížka Dr. Seusse (která má jen pár stránek), dále pak hrozně slavný 25minutový film z roku 1966 (který u nás neznáme), a také méně slavná hraná celovečerní verze s Jimem Carreyem z roku 2000. No a teď natočilo její novou verzi "studio, které vám přineslo Mimoně". A natočilo ji přesně tak, jak jsem tušil / obával se.

6.11.18

Sociální hledání 2: Sociální nalezení

(Tento post není o filmu.)

Tento post je pokračováním (resp. řešením) předchozího mého postu s názevm Sociální hledání. Stručné shrnutí: Pátral jsem po technickém řešení, které by lidem umožnilo konzumovat mnou produkovaný obsah, který je příliš drobný a náhodný na to, abych ho dával na FFFILM. To znamená náhodné fotky, náhodné odkazy, náhodné vtipy atd... Moje základní požadavky byly:

1) Aby mě někdo sledoval, nemusí se kvůli tomu nikde registrovat a nic si instalovat, a může sledovat jen tu mou tvorbu, která ho zajímá.
2) Můj obsah zůstává můj a není nijak omezován / cenzurován, bez ohledu na to, co si o mně nebo o mém obsahu myslí nějaká velká firma někde.
3) Pokud se k tomu přidá nějaký sociální aspekt, tak bezva, ale není to hlavní priorita a celá infrastruktura nesmí být závislá na rozmarech jedné firmy.

Všechny zmíněné požadavky najednou ideálně splnit nejdou, ale po dlouhém uvažování a experimentování mohu nyní těm z vás, které to zajímá, nabídnout své řešení.


Nejstručnější vysvětlení pro technické amatéry / lenochy / spěchající: Zabookmarkujte si stránku na adrese kompost.cz/@fuxoft. Když budete mít náladu na můj obsah, navštivte ji ve svém webovém nebo mobilním browseru. Není to nijak extra komfortní, ale je to jednoduché a funguje to vždy a všude.

Je tu ale ještě několik komfortnějších a pokročilejších možností, které jsou podrobně vysvětleny na www.fuxoft.cz/feed/. Můžete si nechat vygenerovat libovolné množství RSS kanálů, které obsahují pouze ten můj obsah, který vás zajímá. Například "jen věci o filmu" nebo "všechno kromě psů". A pokud jste opravdu pokročilí a víte, jak fungují Mastodon servery, můžete na ty moje posty i reagovat, nebo si s nimi dělat cokoliv jiného (například je zrcadlit někam jinam). Celý software je otevřený a zdokumentovaný.

Máte jistě pravdu, pokud vám tyto metody připadají méně komfortní než Facebook nebo Google Plus. Takovou daň holt musím platit za splnění svých požadavků.

1.11.18

Recenze: Louskáček a čtyři říše [The Nutcracker and the Four Realms] - 30%

Klára (Mackenzie Foyová) žije v Londýně někdy koncem 19. století. Jsou vánoce a její bohatý kmotr (Morgan Freeman) jí otevře dveře do magické říše, kde pak Klára 90 minut provádí magické digitální věci, které nemají žádný smysl.


Disneyův hraný film Louskáček a čtyři říše má cosi společného s 200 let starou knížou a 130 let starým baletem. Nepíšu co přesně, protože pořádně neznám ani jedno z toho, ale jsem si skoro jist, že v obou předlohách bylo mnohem více louskáčků a mnohem méně černochů, než v tomhle filmu. Ale jedno po druhém...

31.10.18

Recenze: Dilili v Paříži [Dilili à Paris] - 50%

Paříž, někdy v době Belle Epoque (tzn. někdy koncem 19. nebo začátkem 20. století). Malá chytrá civilizovaná mulatka Dilili se skamarádí s o něco starším poslíčkem Orelem (který vypadá jako mladá verze Davida Bowieho a neumí vyslovit "Mucha") a společně se vydávají odhalit gang, který unáší děti a dělá jiné ošklivé věci. A pochopitelně chce unést i Dilili. A rozvážet různé balíčky.


Tento francouzský animovaný film je především o tom, aby se divák seznámil s Paříží a se slavnými osobnostmi, které v ní tehdy žily. Tedy, "seznámil". Většina filmu pozůstává z toho, že hlavní hrdinové někoho potkají, jsou mu představeni, dvěma větami se dozvíme, čím se dotyčný proslavil, pak se náhodně objeví další stopa, a jede se dál, za další osobností. Je to celkem roztomilé, ale neodvážil bych se tvrdit, že se tím dětský divák něco podstatného naučí, neboť si to nezapamatuje. Občas se objeví náznak něčeho fantaskního, jako třeba verneovská ponorka nebo mechanická labuť, ale jinak se většina filmu nese v překvapivě nenápaditém stylu, aniž by byly využity neomezené možnosti, které nabízí animovaný film.

30.10.18

Recenze: Climax - 60%

Před nějakým tím desetiletím se kdesi v chatě v opuštěných francouzských horách sešly asi dva tucty mladých tanečníků, kteří zde měli soustředění. Úspěšně soustředění mělo být uzavřeno večírkem, který se poněkud (značně) vymkl z rukou, neboť do velké mísy s pitím někdo nenápadně přidal LSD, a přidal ho tam příliš mnoho.

Na motivy těchto historických událostí (o kterých jsem nenašel žádné historické informace, takže se možná vůbec nestaly) natočil Gaspar Noé celovečerní film, který je těmi událostmi velmi volně inspirován (podle jeho vlastních slov) a snaží se zachytit onu osudovou noc v celé její šílenosti.


A to se mu víceméně daří.

Noé se odjakživa intenzivně snaží být provokativní a tato jeho snaha je někdy až nudná. V případě Climaxu je výsledek více než snesitelný. Tedy, pokud víte, do čeho jdete.

28.10.18

Recenze: Bohemian Rhapsody - 60%

V roce 1970 se čtyřiadvacetiletý zpěvák / letištní zřízenec Farrokh Bulsara dal dohromady s pár muzikanty a začali muzicírovat. Během následujících let se přejmenovali ze Smile na Queen, z Farrokha Bulsary se stal Freddie Mercury, and the rest is history.

Není tajemstvím, že tento film vznikal za velkých bolestí, po několika změnách scénáře, obsazení i režiséra (Bryan Singer několik týdnů před koncem natáčení přestal chodit na plac a byl vyměněn). Vzhledem k těmto skutečnostem můžeme být rádi, že Bohemian Rhapsody dopadla tak, jak dopadla. Což znamená "přijatelně, pokud nečekáte něco výjimečného".

Pozor: Recenze obsahuje spoilery, pokud nevíte, kdo to byl Freddie Mercury a jak umřel. Ano, jsou i takoví lidé.



I když se dlouho mluvilo o tom, že půjde o příběh kapely Queen, výsledný snímek je nade vši pochybnost příběhem Freddieho Mercuryho. Scén, ve kterých se Freddie nevyskytuje, je méně než deset minut. Tvůrci se také velice moudře rozhodli, že z diváka nebudou lacině ždímat slzy umíráním na AIDS, a film zakončili na vrcholu Freddieho slávy, to jest triumfálním návratem Queenů na koncertě Live Aids Aid v roce 1985, který uvidíme rekonstruovaný skoro v kompletní podobě.

24.10.18

Recenze: Dogman - 70%

Na předměstí Říma, ve čtvrti Magliana, má salon pro psy malý, hubený, velmi nesmělý Marcello (Marcello Fonte). Je to v podstatě hodný člověk, má rád sousedy, sousedi mají rádi jeho, se svou exmanželkou si rozumí a jeho dcera ho zbožňuje (když ji dostane půjčenou). Kromě toho Marcello občas prodává kokain a jedním z jeho zákazníků je Simoncino (Edoardo Pesce), kterého nenávidí úplně všichni v okolí a který odmítá za zboží platit. A rád by Marcella využil při plánované loupeži. A Marcello nedokáže nikomu nic odmítnout...


Čtvrť Magliana je zjevně hodně fajnová čtvrť, protože když jsem do Googlu napsal "Magliana", automaticky mi to jako první možnost nabídlo "Magliana gang". Všechno je zde rozpadlé, rezivějící a hnijící. Včetně lidí.

Recenze: Johnny English znovu zasahuje [Johnny English Strikes Again] - 40%

Někdo prozradí všechny aktivní britské tajné agenty, takže je nutno povolat ty v důchodu, a Johnny English (Rowan Atkinson) omylem zneškodní všechny ostatní, takže se s mezinárodní kyber-zlem musí utkat pouze on sám.



Toto je třetí film s Johnny Englishem a nejméně jeden z předchozích filmů jsem viděl. Ale už si nepamatuju, o čem byl. Shodou okolností už si také nepamatuju, o čem byl tento třetí díl, i když jsem ho viděl předevčírem. Je to úplně jedno.

Je tam nějaký zlý super-hacker / nadnárodní podnikatel (jako Steve Jobs) a ruská agentka (Olga Kurylenková). Ministerskou předsedkyni hraje Emma Thompsonová, ale je bohužel ve filmu dost málo. Také camea slavných starých herců v úvodu jsou příliš krátká.

Celý film je o tom, že se pořád dokola nějakými bizarními náhodami English dostává do situací, které jsou nezbytné k tomu, aby Atkinson mohl rozehrát vtipnou scénku. Kdyby ty scénky byly v jiném pořadí nebo by byly rozsekané na desetiminutové televizní epizody, výsledný dojem by byl stejný (možná lepší, protože byste jich měli jen tolik, kolik zrovna snesete).

Když jde o vtipnou scénku bez dialogů, není rozdílu mezi tímto filmem a Mr. Beanem. Ale to je vlastně docela pozitivní doporučení, že?

Takhle: Třetí Johnny English má jistou profesionální úroveň. Je poměrně výpravný (i když to často vypadá jako explicitní product placement), kamera, střih a hudba jsou celkem OK... Ale to všechno neznamená, že byl dobrý nápad v téhle filmové sérii pokračovat.

Obávám se, že tohle je britský / hollywoodský ekvivalent komedií Zdeňka Trošky. Starší diváci budou v kině spokojeni, příjemně zavzpomínají, jak stejné vtipy viděli se stejným hercem před 30 lety v televizi, a nebudou chápat, proč nad tím Fuka ohrnuje nos, když je to přece taková bžunda!

Na další díl nejdu.

21.10.18

Recenze: Tina a Vore [Gräns] - 70%

Švédsko, současnost. Tina (Eva Melanderová) pracuje jako celník a má neobvyklý talent vyčuchat pašované nebezpečné materiály (včetně SD karty s dětskou pornografií). Občas si ji na závažné případy půjčuje policie. Kromě toho je Tina strašlivě hnusná a nešťastná ve vztahu s nevěrným úchylem. Naštěstí aspoň žijí v chatce v lese, takže si může chodit povídat se zvířátky.

Ještě podivnější to začne být, když Tina náhodou potká Voreho (Eero Milonoff), který jednak vypadá dost podobně jako ona, druhak zjevně rozumí jejímu trápení, a třeťák má místo penisu otvor. A nabídne Tině k jídlu červy, takže ona mu pronajme místnost u svého domu. Konečně našla nějakou spřízněnou duši. Nemluvě o tom, že její genitálie taky nejsou úplně standardní, a oba dva mají jizvu od blesku, který do nich kdysi dávno praštil...


Jistě jste už pochopili, že Tina a Vore (původní název znamená "Hranice") není úplně standardní film. Tedy, je to standardní severský film o mírně retardovaných nehezkých lidech, kteří se snaží protloukat životem, ale obsahuje zajímavý bonus v podobě čehosi nevysvětlitelného / nadpřirozeného, co bude posléze odhaleno. Zajímalo by mě, ve kterou chvíli by to podle tvůrců divákovi mělo samo od sebe dojít, protože okolo poloviny filmu je to sice explicitně řečeno, ale většině diváků to IMHO musí dojít podstatně dříve, i pokud extra dobře neznají severský folklór. Například po přečtení předcházejících odstavců...