18.9.18

Recenze: Tvář [Twarz] - 50%

Jacek si v klidu žije na buranském polském venkově. Je metalista, nabalil si na tristní techno párty holku, kterou si vezme, a vydělává si jako dělník na stavbě obrovské sochy Krista, na kterou v okolních vesnicích vybrali peníze.

Svět se mu zhroutí ve chvíli, kdy spadne z lešení. Sice přežije, ale musí prodělat transplantaci zraněného obličeje, takže potom vypadá dost jako Frankensteinovo monstrum (z té verze s DeNirem).  Na jedno oko špatně vidí a nemůže pořádně mluvit. Tím se naplno odhalí zlo a malomyslnost jeho okolí, snoubenka ho opustí a matka si myslí, že je v něm ďábel a měl by proběhnout exorcismus.


Tvář je zajímavě natočená polská černá komedie / drama / podobenství, která se chce věnovat několika složitým společenským tématům a žádnému se nevěnuje dostatečně.

12.9.18

Recenze: Predátor: Evoluce [The Predator] - 50%

V Mexiku (nebo v USA poblíž Mexika?) nouzově přistane Predátor a narazí přitom na náhodou zde operujícího odstřelovače Quinna McKennu (Boyd Holbrook). Predátor je záhy polapen americkou vládou a Quinn v nastalém zmatku zmizí s pár kusy Predátorovy výstroje. Protože ví, že po něm vláda půjde, pošle výstroj do svého amerického P.O. boxu, který ovšem není řádně zaplacený, takže celý balík omylem skončí u McKennovy exmanželky a malého syna, který má aspergera, a je tudíž geniální a rozluští operační systém Predátorova počítače.

Zatímco je Quinn polapen vládou, astrobioložka (nebo co to) Casey Bracketová (Olivia Munnová) je povolána, aby si šla polapeného Predátora prohlédnout na tajnou základnu. V tu chvíli se stane několik věcí najednou:

1) Predátor uteče
2) Na Zemi přistane další mimozemská loď s ještě predátorovatějsím Predátorem (a dvěma predátoropsy)
3) Quinn vládě uteče spolu s půl tuctem psychicky postižených veteránů, které náhodou potká
4) Quinnův synek se naučí ovládat predátorské zbraně a v predátorské helmě jde koledovat na Halloween

A pak se všichni výše jmenovaní různě navzájem honí a zabíjejí, stane se spousta dalších věcí, ale je to celkem jedno...


Predátor: Evoluce není žádný reboot nebo remake, ale normální pokračování, které výslovně zmiňuje prvního a druhého Predátora (a ignoruje oba Vetřelce vs. Predátory).

9.9.18

Recenze: King Skate - 80%

Český dokument Šimona Šafránka o punkové době úplných začátků skateboardingu u nás (tedy přibližně od druhé poloviny 70. let do revoluce).


Filmem nás provází asi půl tuctu tehdejších průkopníků (tedy dnes lidí ve věku nad 50 let), včetně Petra Formana. Česká skate scéna (žádní Slováci myslím ve filmu nejsou) byla pochopitelně malá, takže se všichni navzájem znají a všichni vyprávějí, jak se tehdy sjížděli z celé země, stavěli rampy, tábořili, souložili, chlastali a předváděli jiné známky punku. A většinu z toho i vidíme na starých autentických záběrech.

6.9.18

Recenze: Sestra [The Nun] - 40%

Kdo by se toho nadál, že filmy ze série V zajetí démonů budou jednou mít vlastní "filmový vesmír", tzn. budou nějakým způsobem propojeny a budou kolem toho legrační soudy. No, objektivně vzato, vlastně není složité takový filmový vesmír vytvořit, protože úplně stačí, když se v každém filmu bude mluvit o démonovi jménem Valak (a nemusí být ani vidět na plátně)...

Sestra je tedy prequel, odehrávající se v roce 1952 v rumunském klášteře ve strašidelných lesích. Zde se oběsí jedna z řádových sester a Vatikán posílá hardcore vymítače, otce Burkea (Demián Bichir), a mladou skorojeptišku s divnými vizemi (Taissa Farmigaová), aby zjistili, co divného se tam děje a jestli se náhodou pod klášterem neskrývá Valakova hrobka (spoiler: Náhodou ano).

5.9.18

Jak diskutovat o filmu?

Už mnoho let nechávám diskuse na FFFILMu (a potažmu na Fukafutokyu blogu) hnít vlastním životem. Jsem proti cenzuře v jakékoliv formě, tak ať si lidi píšou blbosti. Občas se tomu i sám zasměju.

Bohužel, procento diskusních blbostí, kterým se nezasměju a které mě pouze zdržují, přesáhlo únosnou míru, takže v současné době už zdejší diskuse čtu pouze nárazově.

To má ovšem ten nepříjemný efekt, že si občas nevšimnu diskusního komentáře, který bych si býval rád přečetl, nebo na který bych býval rád okamžitě odpověděl.

Pokud tedy chcete napsat post, který není trolling a který bych měl určitě vidět, máte k dipozici dvě alternativní možnosti.

4.9.18

Recenze: Všechno bude - 70%

Netradiční road movie o dvou asi tak třináctiletých (?) venkovských hoších, z nichž jeden je typ "budoucí hardcore skinhead" a druhý "budoucí školní střelec". Skinhead právě někde někoho přivedl do jiného stavu, nabere střelce, který právě odstřeluje náhodná auta na silnici (plastovými kuličkami, ale zato v plné kamufláži) a v ukradeném autě se vydávají kamsi. Zpočátku možná do Francie, ale později se spokojí se skinheadovým dědečkem (který je jeho jedinou blízkou bytostí). Cestou naberou ještě náhodného psa a (o něco starší) zmlácené děvče, protože doufají, že "jim dá, nebo jim aspoň ukáže všechno".

Prostě typický český film podžánru "všichni jsou v hajzlu".


Režisér Olmo Omerzu se po cenami ověnčeném Rodinném filmu vrací k nízkorozpočtovější a nezávislejší tvorbě a vystačí si vpodstatě jen se starým autem a čtyřmi - pěti herci. A je nutno ocenit, že mladé herce vede skvěle a opravdu se mu daří barvitě vykreslit své hlavní tři mladé postavy na počátku dospělosti a na počátku jejich životní cesty k sebezkáze. Všichni tři jsou ve filmu značně odpudiví (i čistě vzhledově), přestože v civilu jsou to zjevní slušňáci. Viz jejich fotka z tiskovky:

28.8.18

Recenze: Ten pravý, ta pravá? [Destination Wedding] - 60%

Frank (Keanu Reeves) a Lindsay (Winona Ryderová) se náhodou setkají na letišti, a během pár desítek sekund dojdou k přesvědčení, že jeden druhého nemohou vystát. Zatímco Frank je hardcore pesimista zaměstnaný v managementu nadnárodní korporace, Lindsay připravuje žaloby proti lidem a společnostenm, způsobujícím psychickou újmu a nerovnoprávnost. A mluví se svou květinou.

Zanedlouho ale vychází najevo, že oba letí na stejnou svatbu, neboť Frank je ženichův nevlastní bratr a Lindsay ženichova bývalá. Ani jednomu z nich se tam moc nechce a oba ženicha nesnášejí. A samozřejmě jsou jim přiděleny sousední pokoje (spojené nezamčenými dveřmi) a samozřejmě mají u svatebního stolu přidělena sousední místa.

A samozřejmě z jejich non-stop vzájemně degradujícího verbálního pošťuchování náhle vzejde soulož a následné dilema, co dál. A samozřejmě... Vždyť víte...


Ten pravý, ta pravá? je netradičně oldschoolový film, který se vám možná bude líbit, pokud se dokážete naladit na jeho velmi specifickou vlnu.

27.8.18

Nintendo Switch: Něco jako recenze

(Tento post není o filmu)

Poté, co jsem zcela přeskočil předchozí Wii U, zaujala mě nejnovější konzole od Nintenda, takže jsem si ji (poměrně dlouho po jejím releasu) koupil. A tady jsou nějaké moje postřehy.

Nejdříve stručný popis, co to je a jak to funguje:

Nintendo Switch je vpodstatě tablet NVidia Tegra (model T210 s GPU GM20B, což jsem našel na internetu a nevím přesně, co to znamená, nicméně mohlo by vás to zajímat). Běží v něm vlastní operační systém, částečně vycházející z FreeBSD a částečně z Androidu. Obrazovka má rozlišení 1280 x 720 pixelů a je samozřejmě dotyková.

Vtip je v tom, že se po stranách dají do kolejniček zasunout (a tudíž velmi pevně připojit k obrazovce) dva ovladače (v ceně), které fungují podobně jako klasické ovladače XBoxu nebo Playstationu (dvě analogové páčky, dvě čtveřice tlačítek, dva páry zadních tlačítek plus několik extra systémových tlačítek). Ovladače fungují i bezdrátově (přes Bluetooth), takže můžete Switch mít postavený na stole (má vzadu takovou fórovou vyklápěcí nožičku) a máchat ovladači kolem sebe (jsou v nich akcelerometry / gyroskopy).


První vychytanost tkví v tom, že u her, které to podporují, je možné dát každému hráči jeden z ovladačů (oba hráči je otočí o 90 stupňů, tou rovnou hranou nahoru) a tudíž standardní Switch podporuje dva hráče současně, bez nutnosti něco dokupovat.

Druhá vychytanost tkví v tom, že Switch obsahuje dokovací kolíbku (v ceně), kterou připojíte přes HDMI k televizi a když do ní konzoli vložíte, můžete hrát na televizi jako u standardní domácí konzole. Pokud je Switch takto "zaparkovaný", tak je schopen produkovat na televizní obrazovce Full HD grafiku a může jet na vyšší výkon, protože v kolébce je větrák - OPRAVA: Větrák není v kolébce ale v konzoli samotné, ale v handheld módu se málokdy zapne).

23.8.18

Recenze: Důvěrný nepřítel - 10%

Mladá Zuzana (Gabriela Marcinková) je nadějná sochařka. Chodí s programátorem Andrejem (Vojtěch Dyk) a nelíbí se jí, že se jí málo věnuje a tráví dlouhou dobu programováním pro svou firmu, daleko od Zuzany (ona je pravděpodobně v Bratislavě, on pravděpodobně v Praze, ale o tom až za chvíli). Pak dostane Andrej od svého šéfa nabídku, která se neodmítá: Andrej i Zuzana budou nějakou dobu bydlet na samotě v hyperluxusním domě, který je kompletně ovládán umělou inteligencí (kterou pojmenují Alfréd), naprogramovanou Andrejovou firmou. Budou zde provádět jakýsi beta testing této A.I. předtím, než bude její existence odhalena bohatým klientům a zbytku veřejnosti. Alfréd se nejdříve se Zuzanou rozumně baví (Andrej je pořád většinu času pryč), ale postupně se začne chovat nějak divně. A co ten soused (jediný široko daleko) dole v chatě? Ten se taky chová nějak divně...


Důvěrný nepřítel je česko-slovenský hardcore kyberthriller "od tvůrců filmů Snowboarďáci a Rafťáci" (což je nejen objektivní pravda, ale také doslovný citát z oficiálního plakátu, tedy součást propagace, nikoliv můj výsměch).


A kupodivu, výsledek dopadl přibližně tak, jak byste očekávali, že by mohl dopadnout hardcore kyberthriller od tvůrců Snowboarďáků a Rafťáků. To znamená neuvěřitelně strašlivě a nepodařeně a v některých okamžicích hodně (nechtěně) vtipně.

Bohužel, nechtěná vtipnost tohoto filmu není dostatečně intenzivní na to, abyste měli důvod na něj chodit. Většina filmu je jen nudná. Naštěstí vám ale mohu celý film podrobně odvyprávět, takže do kina nemusíte chodit:

16.8.18

Recenze: Kryštůfek Robin [Christopher Robin] - 40%

Anglie, někdy v 50. letech minulého století. Kryštof Robin (Ewan McGregor) pracuje v londýnské firmě na výrobu zavazadel a pro samou práci nemá moc času na svou ženu a malou dcerku. A už vůbec nemá čas vzpomínat si na to, jak o 40 let dříve dováděl ve Stokorcovém lese s Ijáčkem, Prasátkem, Tygrem a Medvídkem Pú. Ale Medvídek Pú nezapomíná a vydává se za ním!


Kryštůfek Robin není zdaleka prvním filmem, který se snaží extrapolovat, jak by to mohlo dopadnout, kdyby nějaká slavná dětská / pohádková postava zestárla, zapomněla na kouzlo mládí a zapojila se do "dospěláckého pracovního procesu" (totéž zkoušel například Spielbergův Hook nebo nedávný Malý princ).