20.10.14

Recenze videohry: Alien Isolation (PS4) - 70%

Na počátku této videoherní recenze vás rovnou upozorňuji, že budu předpokládat, že dobře znáte prvního Vetřelce (a nepovažujete nic z jeho děje za spoiler), a že budu také mírně spoilerovat děj hry (což není myslím příliš na závadu, protože neobsahuje nic, co by fanoušek filmu realisticky neočekával).

Hra "Alien: Isolation" se chce oprostit od akčního vyznění většiny předchozích Vetřelčích videoher, a navrátit se k čiré hrůze. Tudíž hrajete za Amandu Ripleyovou (dceru Ellen, která se krátce objevila v režisérské verzi Vetřelců), která se 15 let po událostech na Nostromu vydává na kosmickou stanici Sevastopol, kde by se měla nacházet černá skřǐňka z Nostroma, obsahující mimo jiné i osobní vzkaz od její matky.

Okamžitě po příletu na Sevastopol je jasné, že se zde stalo cosi nepříjemného. Většina stanice je opuštěná a poničená, je tu pár hodně vystrašených lidí a většina systémů nefunguje. Takže se Amanda vydává pátrat a zjišťuje, že se zde prochází Vetřelec (kterého poprvé potká až po více než 30 minutách hry)...

Zásadní rozdíl oproti předchozím Vetřelčím hrám spočívá v tom, že Vetřelec je pouze jeden (tedy aspoň po 99 procent herní doby), je naprosto smrtící a hráč(ka) nemá nic, čím by ho mohla zabít, nebo mu aspoň zásadně ublížit. Pistole a brokovnice jsou téměř k ničemu a plamenomet (získaný až v polovině hry) nebo výbušniny Vetřelce pouze na chvíli zaženou, a palivo pro plamenomet je velmi vzácné.

Většina hry je tudíž o tom, že se Amanda pomalu plíží, sleduje motion tracker (který má poruchy) a často i desítky sekund čeká někde schovaná pod stolem nebo ve skříňce, až Vetřelec přejde kolem a naštvaně opět zmizí ve stropním větracím otvoru.

Hra "Alien: Isolation" je hodně podobná nedávné hře "Outlast". V ní jste také bezbranný a také jde jen o to schovávat se, přežít a dostat se na konec.



Stanice Sevastopol je sice rozlehlá, ale naprostá většina hry je lineární a musíte se přesouvat z místa na místo podle pokynů hlasů ve vysílačce. I když se do některých částí lodě podíváte několikrát, jsou to de facto různé levely, ve kterých můžete chodit vždy jen naplánovanými cestami a respawnují se v nich při nové návštěvě nepřátelé i itemy. I když je všude spousta dveří, ty "nesprávné" jsou vždy zavřené (nejde do nich proud, jsou zablokované, nemáte nástroj k jejich otevření atd...), takže je váš pohyb většinou značně omezený, v rámci jedné oblasti, odkud většinou vede jen jeden "správný" východ do dalšího lineárního levelu. Což je docela dobře, vzhledem k tomu, že při každé změně oblasti (většinou při jízdě výtahem) vás čeká dlouhé nahrávání...

19.10.14

Recenze: John Wick - 90%

"Zabili jste mi psa, dostanete přes držku". Keanu Reeves se vrací jako akční hvězda!


Tedy, přesněji řečeno: "Zabili jste mi psa, kterého mi dala umírající manželka, tak tady máte zásah pistolí do hlavy z pěti centimetrů".

Ano, ve filmu jde o to, že se John Wick (Keanu Reeves) mstí za zabití psa (a dočasné ukradení auta) tím způsobem, že povětšinou brutálním způsobem zabije odhadem tak 100 lidí. Což pro něj není problém, protože dříve pracoval jako nejelitnější killer pro ruskou mafii pod přezdívkou "Baba Jaga".

16.10.14

Recenze: Felvidék - Horní země - 60%

Dokument o kusu země, který je střídavě v Maďarsku, Československu a Slovensku, a je z něj pořád někdo vysidlován a přesidlován, takže už se ani neví, jakou řečí se tam má mluvit.

Felvidek trailer from Vladislava Plancikova on Vimeo.

Autorka, jejíž předkové to všechno zažili, dala dohromady film, který se snaží na často tragické osudy dívat s nadhledem.

Film je občas prokládán animovanými sekvencemi, ale není jich tolik, aby bylo možné ho označit za "animovaný".

Docela jsem ocenil, že jsem se vůbec seznámil s touto kapitolou česko-slovensko-maďarských dějin, o které jsem neměl ani tušení. Rád jsem se podíval na kusy starých filmových zpravodajství o tom, jak "šťastní Maďaři dostali novou zem".

Na druhou stranu, spousta vyprávění pamětníků a především dnešních mladých obyvatel tohoto území (vysvětlujících pořád dokola, jak se všichni mají rádi a neznají xenofobii) mi přišla značně nudná...

15.10.14

Recenze: V tichu - 50%

Osudy několika spolu nesouvisejících židovských umělců těsně před okupací a po ní.

Doporučuji podívat se na trailer, protože poměrně dobře vystikuje, jak film působí:


Začínáme sestřihem z "idylických časů", kdy se sympatičtí hlavní hrdinové zamilovávají, tancují, hrají na hudební nástroje, zpívají, všechno je krásně pohodové, romanticky nasvícené a decentně rozostřené, nadčasově pohádkové (v jednu chvíli vidíme radostnou jízdu na horské dráze na pražském Výstavišti, která je o mnoho desetiletí novější).

13.10.14

Obětuji se za vás u soudu

Došlo k tomu, že se budu poprvé v životě obhajovat u soudu, a souvisí to s Bitcoiny!

Zapletl jsem se totiž na jaře do zdánlivě nevinného obchodu, ze kterého se vyklubal podvod.

Ozval se mi e-mailem Josef Bobek (jméno je změněno), který chtěl koupit Bitcoiny za 2200 Kč. Dal jsem mu číslo účtu, Bobek mi poslal na tento účet peníze, já mu poslal Bitcoiny a tím pro mě všechno skončilo.

Ovšem za nějaký měsíc se mi z jiného e-mailu ozval Josef Bobek, který tvrdil, že nikdy žádné Bitcoiny kupovat nechtěl a posílal 2200 Kč na účet někomu, kdo nabízel na prodej léky. Léky nedostal a vygooglil si, že ten účet patří mě. A chtěl zpátky 2200 Kč, protože jsem se bezdůvodně obohatil.

Pokud pomineme triviální možnost, že Bobek je lhář, měl dva různé e-maily a dostal mé Bitcoiny, pak je pravděpodobná následující varianta: Nějaký Podvodník se přede mnou vydával za Bobka a současně Bobkovi po internetu nabídl k prodeji léky a dal mu číslo mého účtu. A Bobek ve své bezelstnosti poslal peníze na neznámý účet neznámého člověka, protože tak se to přece na internetech dělá...

Podvodník následně sbalil Bitcoiny (zde je transakce, kterou jsem mu je poslal) a Bůh ví, kde je mu konec, samozřejmě.

2200 Kč jsem Bobkoví nevrátil, platební rozkaz jeho právníka jsem rozporoval a příští týden bude soud, kterého se zúčastním. A Bobkův advokát tvrdí, že to celé je můj podvod a že jsem si já založil dva e-maily a dopisoval si sám se sebou, abych Bobka okradl o 2200 Kč...

Já u soudu (ilustrační foto)

Recenze: Drákula - Neznámá legenda [Dracula Untold] - 40%

Tento nový remake / reboot / bůhvíco nám chce vyprávět o tom, jak se ze sexy rumunského prince stal nesmrtelný upír.


Film ignoruje téměř vše, co známe ze Stokerova románu (nebo Coppolova filmu) a téměř celý se odehrává ve středověku, kdy princ Vlad musí chránit svou zemi před tureckými nájezdníky (kteří jsou sice poměrně cool, ale vypadají spíš jako hoši z reklamy na parfém STR8, než jako turečtí nájezdníci).

9.10.14

Recenze: Annabelle - 30%

Annabelle je přímý prequel hororu V zajetí démonů, ve kterém se dozvíme, co se dříve dělo s tou strašidelnou panenkou, která se ve V zajetí démonů objeví.

A samozřejmě, nedělo se s ní nic příjemného.


Nejdříve bych vám doporučil přečíst si mou recenzi V zajetí démonů (The Conjuring), ve které oceňuji, jak dobře a působivě se dá natočit film s úplně klasickým exorcistickým námětem, téměř bez triků.

No, a film Annabelle tuto kvalitu zcela postrádá.

7.10.14

Recenze: Nick Cave: 20 000 dní na zemi [20,000 Days on Earth] - 50%

Kombinace dokumentu, hraného filmu a podobenství (nebo něčeho takového) o Nicku Caveovi. Což je pán, který už pár desetiletí produkuje hudbus kapelou Bad Seeds a dělal například soundtracky Proposition a Cesta.

Přestože jsem si vědom jeho existence a jsem schopen přibližně identifikovat jeho styl hudby, nejsem rozhodně znalcem Nicka Cavea, nebo dokonce jeho fanouškem. A to představuje, obávám se, u tohoto filmu poměrně velký problém.


4.10.14

Recenze: Divoké historky [Relatos salvajes] - 50%

Nejúspěšnější argentinský film všech dob je sbírkou šesti povídek (nesouvisejících a nijak navzájem nepropojených), které mají jedno společné téma: Pomstu.


Film je dvě hodiny dlouhý, ale to neznamená, že se skládá ze šesti dvacetiminutových povídek. Povídky mají značně proměnlivou délku, která v průběhu film roste. To znamená, že první povídka má asi 5 minut, druhá 10 minut, a poslední snad přes půl hodiny.