13.12.17

Star Wars: Epizoda VIII - Poslední z Jediů [Star Wars: Episode VIII - The Last Jedi] - 80%

Epizoda VIII navazuje téměř okamžitě na Epizodu VII. Odboj je nadále na pokraji zničení a na útěku (odbouchnutí Hvězdovraha zjevně moc nepomohlo), zatímco Rey nadále stojí na skále a čeká, jak Luke Skywalker zareaguje na její nataženou ruku se světelným mečem...



A jak to pokračuje? Zatímco Rey prožívá s rezignovaným Lukem na ostrově jakousi variaci na Karate Kida, povstalecká flotila (pořád vedená Leiou) je po dílčím vítězství sveřepě pronásledována loděmi Prvního řádu a zdá se být ve zcela bezvýchodné situaci (dochází jí palivo i štíty). Jako zoufalý záchranný plán se Finn (který se probral) vydává s asijskou techničkou Rose (nová postava) někam do dalekého casina, kde mají najít hackera, který jim pomůže dostat se na Snokeovu loď, kde se jim snad podaří vyřadit sledovací zařízení... To celé proti vůli velení a pouze za spolupráce Poa Damerona, který možná bude nucen zosnovat vzpouru proti svým nadřízeným... A mezitím si Kylo Ren napříč vesmírem prostřednictvím síly povídá s Rey a jeden druhého se snaží zlanařit na svou stranu.

12.12.17

Recenze: Jumanji: Vítejte v džungli [Jumanji: Welcome to the Jungle] - 70%

Čtyři teenageři jsou (v současnosti) vcucnuti do začarované videohry z 90. let, kde získají těla herních "avatarů" a musejí někam donést diamant, aby se dostali zase ven. Ale pozor, každý z nich na to má jen 3 životy a když o ně přijde, je definitivně po něm!


Nový film Jumanji: Vítejte v džungli je volně inspirován stejnojmenným filmem z roku 1995, který byl volně inspirován stejnojmennou knihou. Nemusíte ale znát ani jednu z předloh (které se točily kolem stolní hry, ne kolem videohry) a nebude to vůbec ničemu vadit.

7.12.17

Recenze: Na shledanou tam nahoře [Au revoir là-haut] - 70%

Pár dní před koncem světové války (té první) osud svede v zákopech dohromady postaršího účetního (Albert Dupontel, také režisér filmu) a mladého umělce z bohaté rodiny (Nahuel Pérez Biscayart), který nenávidí svého otce a za pomoci účetního nechá sám sebe "oficiálně pohřbít".

Většina filmu se ale odehrává až po válce, kdy účetní žije v Paříži s umělcem (který je stále v maskách, neboť má z války znetvořený obličej) a s malým děvčetem. Společně se rozhodnou provést velkolepý podvod, ale přitom se shodou okolností zapletou do byznysu s umělcovým otcem, a také s otcovým zetěm (tedy manželem umělcovy sestry), kterým je shodou okolností důstojník, jenž oba hlavní hrdiny poslal za války na smrt.

A to není zdaleka poslední shoda okolností v tomto francouzském filmu...


Film Na shledanou tam nahoře vznikl podle stejnojmenné knihy, která sice byla napsána před pár lety, ale svým námětem a epickou stavbou se zjevně inspirovala u starých klasik jako jsou Bídníci nebo Hrabě Monte Cristo. Krystalicky čisté emoce, silně vykreslené postavy s jasnými rolemi, děj táhnoucí se několik let a spousta velmi osudových náhod.

5.12.17

Recenze: Můj život Cuketky [Ma vie de Courgette] - 80%

Devítiletý francouzský kluk, který si nechává říkat Cuketka, omylem zabije svou alkoholickou matku a je poslán do dětského domova. Zde se snaží skamarádit s ostatními, nebo spíš nenechat se otravovat od ostatních. Pak přijde do děcáku nové děvče, možná se s Cuketkou skamarádí a hodný policajt si je pak možná vezme k sobě.


I když vám postavičky v tomto francouzském animáku mohou připadat roztomilé, film rozhodně není určen pro děti. Ne že by byl nějak sprostý nebo brutální (o všech těch traumatizujících zážitcích se jen mluví), ale děti pod 15 let by se v kině prostě nudily. Film je totiž založen na dlouhých pohledech, dlouhém mlčení a občasných pomalých dialozích.

1.12.17

Recenze: Přání k mání - 70%

Vánoce jsou tady a kouzelný dědeček nabídne třem skorokamarádům tři splněná přání (každému jedno). Dva z nich svá přání ihned promrhají na blbosti, ale třetí z nich - Albert - dlouho rozmýšlí, jak s ním naložit. Má si přát, aby se do něj zamilovala starší spolužačka, dosud neopětující jeho city? Má si přát, aby se jeho rodiče (iluzionisté) opět měli rádi? Nebo má přání přenechat (prodat?) nechutně bohatému spolužákovi, synovi hoteliéra a prezidentského kandidáta?


Jelikož se ve filmu vyskytuje kouzelný dědeček a splněná přání (která skutečně fungují), logicky by se nabízela žánrová škatulka "pohádka", ale film má mnohem blíž k "magické fantasy" nebo něčemu podobnému. Kouzlení v něm hraje jen velmi okrajovou roli a jeho celková magická/šílená atmosféra je dána důslednou stylizací všeho v tomto filmu. Děj se totiž odehrává v nedefinované době v nedefinované zemi, kde se sice mluví česky a její různé kusy vypadají jako Karlovy Vary nebo Holešovice, ale všichni jsou oblečeni psychedeličtěji, než se sluší, nikdo nemá mobilní telefon a veškerá technika vypadá hodně zastarale - včetně steampunkového turbovlaku, který jezdí nad městem. Tvůrci se důsledně vyhýbají všemu, co by nám umožnilo zasadit film do nějaké konkrétní doby / místa / politického zřízení.

30.11.17

Recenze: Paddington 2 - 60%

Mno, medved je zpět. A tentokrát je nespravedlivě odsouzen a uvězněn, a musí utéct a odhalit skutečného padoucha, šíleného herce a mistra převleků Hugha Granta, který je tak cool, že platí za orální sex černým prostitutkám i když chodí zadarmo s Elizabeth Hurleyovou. Ale to jsme někde jinde...


Druhý Paddington je skoro ve všem přesně totéž jako první film. Což znamená, že to všechno je trochu méně okouzlující, protože naivního mírně retardovaného medvěda teď už celkem dobře známe a víme, co od něj můžeme čekat. A Hugh Grant je - bez ohledu na černé prostitutky - o něco méně zábavný než Nicole Kidmanová v jedničce. A možná je to celé ještě o trochu víc pro malé dětičky a ještě o trochu víc předvídatelnější.

28.11.17

Recenze: Kvarteto - 50%

Smyčcové kvarteto (tři muži a jedna žena) nacvičuje v Olomouci nový kousek, a moc mu to nejde. Jeden z mužů je extrémně zamlklý samotář. Mezi zbývajícími třemi vznikne něco jako milostný trojúhelník. A kolem toho se dějí nějaké další věci.


Miroslav Krobot natočil svůj druhý celovečerní film, ale nevypadá to tak. Kvarteto je totiž téměř po všech stránkách slabší než jeho prvotina Díra u Hanušovic. Jedinou změnou k lepšímu je zřejmě vyšší rozpočet a tudíž vyšší standard co se týče kamery, svícení apod. Ale to spíše ničí bezprostřední atmosféru "na koleně" a dělá to z nízkorozpočtového nezávislého filmu něco jako sterilní televizní inscenaci, bohužel.

24.11.17

Recenze: 7 životů [What Happened to Monday] - 50%

70. léta 21. století. Na Zemi je málo potravy, proto už tři desetiletí platí, že každá rodina smí mít jen jedno dítě (což je problém, protože následkem genetických poruch jsou všechny ženy hrozně plodné). Komu se narodí více dětí, tomu jsou odebrány a strčeny do kryospánku, kde mají zůstat tak, dokud se situace na Zemi nezlepší.

Willem Dafoe se před 30 lety vzepřel systému a ukryl sedmerčata, která se narodila jeho dceři (ta zemřela při porodu). Sedm holčiček pojmenoval podle dní v týdnu, a naučil je, aby každá z nich vycházela z domu pouze jeden den v týdnu (zatímco všechny ostatní zůstávají doma). Večer pak ta, která měla "vycházku" odvypráví ostatním, co všechno se jí stalo, a další den se vydává ven další...

Tak to víceméně funguje každý den, až do 30. narozenin všech sester (Dafoe je dávno po smrti a účinkuje jen ve flashbacku). Pak se ale jednoho večera Pondělí nevrátí domů. Co teď? Sestry se dohodnou, že v úterý se Úterý vydá ven, jako by se nechumelilo... Úterý je ale zajata a odvezena ke Glenn Closeové (která vypadá jako špatný digitální model Glenn Closeové), autorce onoho zákona o jednom dítěti, která zjevně něco ví...


Tento film režíroval Tommy Wirkola, který má zvláštní dar natáčet filmy s neskutečně originálními náměty, a nic moc z těch neskutečně originálních námětů nevytěžit. V případě 7 životů to platí stejně jako při jeho Dead Snow a Jeníčkovi a Mařence.

21.11.17

Recenze: Táta je doma 2 [Daddy's Home 2] - 30%

Tato (v USA úspěšná) komedie je pokračováním filmu (v USA také úspěšného), který jsem neviděl. Ale ani mi to nějak příliš nevadilo. Stačilo osvěžit si, že v prvním dílu se musí biologický otec několika dětí (Mark Wahlberg) skamarádit s aktuálním adoptivním otcem týchž dětí (Will Ferrell), přičemž Wahlberg je motorkář a klátič, zatímco Ferrell je zženštilý loser, ale děti mají rády oba z nich. O tom byl první film. A protože první film vydělal hromadu peněz, přichází co možno nejdříve dvojka.


Dvojka "přitlačí na pilu" tím způsobem, že za Wahlbergem a Ferrellem přijedou na návštěvu jejich otcové, kteří jsou ještě extrémnější verze týchž stereotypů. To znamená, že Wahlbergův otec Mel Gibson je kapitán raketoplánu a super mega klátič, zatímco Ferrellův otec John Lithgow je pošťák v důchodu, který rád hraje společenské hry, mluví zásadně slušně a pomalu neví, co je to sex. A celá rozvětvená rodina (otcové, praotcové, manželky, děti) se vydává na vánoční dovolenou do luxusního pronajatého srubu. (Uniká mi, proč má film premiéru nyní, a ne na Vánoce.)

20.11.17

Reflex causa: Poslední z Aporveru

V posledním Reflexu (číslo 46/2017) vyšel článek Kateřiny Kadlecové o produkci neexistujícího českého megafilmu Tomáše Krejčího Poslední z Aporveru (na kterém se v tuto dobu pracuje už mnohem déle, než na FUKAFUTOKYU, a je asi 1500x dražší).

Pokud vím, je to po těch více než deseti ltech letech první pokus o trochu pdrobnější analýzu, která pouze nepapouškuje prohlášení Krejčího, ale také se snaží cosi sama ověřovat.


Kromě toho, že vám chci doporučit jeho přečtení, souvisí s tímto článkem taky jedna věc, která se do něj nedostala. Totiž, v rozhovoru s autorkou Krejčí tvrdil, že se o Vánocích 2014 konalo promítání tohoto filmu (ano, toho samého, který doteď neměl premiéru), a že "Franta Fuka si objednal lístek a nepřišel. Mrzelo mě to."

Proti tomu bych se chtěl důrazně ohradit, neboť jsem si lístky na film Poslední z Aporveru nikdy neobjednal, ani jsem nikdy netušil, že se nějaká jeho projekce měla konat. Pokud bych to tušil, rád bych se jí zúčastnil, neboť mě tento film velmi zajímal (a stále zajímá, i když teď už z podstatně jiných důvodů). A značně mě irituje, když se někdo lživě zašťiťuje mým jménem

Po krátkém pátrání mezi filmovými kolegy a founoušky jsem nenašel nikoho, kdo by se této projekce zúčastnil, a mohl mi tudíž sdělit, v jakém stavu se film nacházel v roce 2014, pokud v nějakém...