1.11.14

Dead Snow: Rudý vs. mrtvý [Død Snø 2] - 60%

I když to tak z českého názvu nevypadá, jde o pokračování úspěšné severské zombie komedie, ve které se několik ubohých turistů muselo v zasněžené pustině utkat s rozmraženými nacistickými zombiemi. Pokud jste první film neviděli, budete asi z druhého poněkud více mimo, než by se slušelo.

V tomto filmu sledujeme osudy jediného přeživšího z prvního filmu, který si na pomoc proti stále se rozšiřující nacistické zombie armádě pozve nejen tři nerdy z USA, ale také rozmraženou armádu mrtvých sovětských vojáků. Mimo jiné...



O prvním dílu jsem psal tady a v našich normálních kinech se nikdy nepromítal. Stejný norský režisér (Tommy Wirkola) natočil také amerického splatterového Jeníčka a Mařenku, kteří se u nás promítali.

30.10.14

Recenze: Mapy k hvězdám [Maps to the Stars] - 60%

Do Hollywoodu přijíždí mladé děvče (Mia Wasikowska) s popáleným obličejem a ambicemi. Na doporučení Carrie Fisherové (skutečná Carrie Fisherová, naštěstí ne v kovových bikinách) se stává osobní asistentkou stárnoucí herečky (Julianne Mooreová).

Mezitím, na jiném konci města: Dětská hvězda Benjie (Evan Bird) šňupe koks a líže pohlavní orgány jiným dětským hvězdám. Jeho rodiče, kontrolující matka Olivia Williamsová a self-help guru John Cusack, si dělají starosti o jeho kariéru.

Mezitím na jiném konci města: Mladý řidič limuzíny (Robert Pattinson) nechce milovat Miu Wasikovskou (tedy její postavu) a análně souloží v autě s Julianne Mooreovou (tedy s její postavou)...


Asi vám došlo, že Mapy k hvězdám (český název je skutečně "k hvězdám", ne "ke hvězdám") je značně ujetý film. Bohužel ale není dostatečně hodně ujetý, nebo dostatečně smysluplně ujetý. A už vůbec není tak krásně sofistikovaně ujetý, jak bychom očekávali od mistra Davida Cronenberga, který ho natočil.

Recenze: Mezi náhrobními kameny [A Walk Among The Tombstones] - 80%

Matt Scudder (Liam Neeson) je drsňák. Býval policajt (a měl sexy fousy), pak se cosi podělalo, a nyní je soukromý detektiv a ex-alkoholik, pomáhající těm, kteří si to mohou zaplatit.

A právě teď si ho chce zaplatit drogový dealer, kterému někdo unesl manželku a pak ji brutálně zabil, přestože dostal zaplacené výkupné. A hodlá tento postup zopakovat u jiných žen.


Film se odehrává před více než 20 lety a je to z toho prostého důvodu, že vznikl podle knihy z roku 1992. Matt Scudder je hrdinou asi dvaceti knih a ve filmu už ho jednou, kdysi dávno, hrál Jeff Bridges.

28.10.14

Recenze: Co jsme komu udělali? [Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu?] - 50%

Poměrně zámožní francouzští manželé (manželka je velice podobná Diane Keatonové, manžel Asterixovi) mají čtyři sexy dcery. Tři z nich se postupně prodají za muslima, žida a Číňana, což manželé nesou nelibě a doufají, že aspoň čtvrtá dcera si vezme někoho "normálního".

Ovšem čtvrtá dcera se zasnoubí s černochem...

Chystá se svatba a na ni má přijet černochova rodina odněkud z domorodé země...

Po přečtení předchozích odstavců jste si možná řekli "OK, a v čem tedy spočívá zápletka?"

Zápletka spočívá téměř výhradně v tom, že většina postav filmu jsou rasisti a xenofobové: Konkrétně oba staří manželé, všichni čtyři nápadníci a otec černého nápadníka (otcové těch ostatních ve filmu nevystupují).

26.10.14

Recenze: Soudce [The Judge] - 70%

Robert Downey Jr. hraje špičkového městského právníka, který jde za soudními vítězstvími jakýmikoliv prostředky. Zemřela mu matka a on se vydává na pohřeb do vidlákova, kde žijí jeho dva bratři (jeden mírně retardovaný) a otec (Robert Duvall). Duvall je venkovským soudcem "ze staré školy", který se snaží být za každou cenu "lidsky férový". No a oba Roberti (Downey a Duvall) se navzájem strašlivě nenávidí kvůli čemusi, co se stalo před mnoha lety (a zpočátku nevíme přesně co).

K dramatickému vývoji dojde, když je těsně po pohřbu Duvall zatčen a obviněn z toho, že autem srazil a zabil chlapíka, se kterým měl shodou okolností nějaké nevyřízené účty z dávných let. I když se důkazy zdají být jasné (krev na autě), Duvall tvrdí, že si na žádné sražení nikoho nepamatuje. Možná je nevinný, možná lže, možná je na stará kolena už tak senilní, že měl výpadek paměti...

Každopádně dojde k tomu, že se sarkastický a nasraný Downey nakonec rozhodne ujmout obhajoby svého otce (téměř proti jeho vůli) a tím začínají nejméně dvě propletená dramata. Jednak klasické soudní drama, a jednak drama otce a syna, kteří si musejí vyříkat jisté staré křivdy a přitom jeden o druhém odhalit věci, které si dříve nestačili nebo nechtěli říct.


24.10.14

Recenze: Škatuláci [Boxtrolls] - 40%

Divné město, jehož život se točí hlavně kolem sýrů. A pod ním žijí skřeti, kteří místo šatů používají krabice, ukradené ve městě. Říká se jim Škatuláci a jeden z nich je kluk, kluk, kterého kdysi dávno unesli jako nemluvně. A ten klud se nyní dostává z podzemí na povrch, seznámí se se starostovou dcerkou a postaví se zlým červenokloboučníkům, kteří chtějí Škatuláky vyhladit.


I tentokrát platí mnohé z toho, co jsem psal o předchozím filmu studia Laika, Norman a duchové. Vizuální podoba je většinou moc hezká a je zřejmé, že to celé muselo dát strašlivou práci. Opravdu nechápu, proč se tolik piplali z ruční animací (kterou vylepšovali počítačem), když prostřednictvím stoprocentního CGI mohli natočit film, který by vypadal PŘESNĚ STEJNĚ, ale to natáčení by bylo snazší.

23.10.14

Recenze: Intimity - 10%

Tato česká romantická komedie by měla být koláží sedmi (myslím) příběhů o lásce. Přičemž klíčové slovo je "měla". Název filmu není anglicky, nýbrž je to množné číslo od českého slova "intimita".

Možná jste dost staří a nešťastní na to, abyste si pamatovali asi 10 let starou strašlivou komedii Panic je nanic. Intimity režíroval stejný člověk (který od Panice jiný kinofilm nenatočil).

A dopadlo to víceméně podle očekávání. FIlm je opět zcela strašný, ale je o dost víc WTF a nechtěně zábavný, protože narozdíl od Panice chce být o něco ambicióznější.


To znamená, že vidíme sedm příběhů o lásce (každý se dvěma až čtyřmi protagonisty), ale vidíme je promíchaně (každou chvíli kus z nějakého jiného) a nechronologicky. Představte si, jak to mohlo dopadnout, když velmi špatný režisér natočí velmi špatný scénář s 20 hrdiny, který je složitější, než Memento nebo Pulp Fiction. Tak to dopadlo přesně takhle…

20.10.14

Recenze videohry: Alien Isolation (PS4) - 70%

Na počátku této videoherní recenze vás rovnou upozorňuji, že budu předpokládat, že dobře znáte prvního Vetřelce (a nepovažujete nic z jeho děje za spoiler), a že budu také mírně spoilerovat děj hry (což není myslím příliš na závadu, protože neobsahuje nic, co by fanoušek filmu realisticky neočekával).

Hra "Alien: Isolation" se chce oprostit od akčního vyznění většiny předchozích Vetřelčích videoher, a navrátit se k čiré hrůze. Tudíž hrajete za Amandu Ripleyovou (dceru Ellen, která se krátce objevila v režisérské verzi Vetřelců), která se 15 let po událostech na Nostromu vydává na kosmickou stanici Sevastopol, kde by se měla nacházet černá skřǐňka z Nostroma, obsahující mimo jiné i osobní vzkaz od její matky.

Okamžitě po příletu na Sevastopol je jasné, že se zde stalo cosi nepříjemného. Většina stanice je opuštěná a poničená, je tu pár hodně vystrašených lidí a většina systémů nefunguje. Takže se Amanda vydává pátrat a zjišťuje, že se zde prochází Vetřelec (kterého poprvé potká až po více než 30 minutách hry)...

Zásadní rozdíl oproti předchozím Vetřelčím hrám spočívá v tom, že Vetřelec je pouze jeden (tedy aspoň po 99 procent herní doby), je naprosto smrtící a hráč(ka) nemá nic, čím by ho mohla zabít, nebo mu aspoň zásadně ublížit. Pistole a brokovnice jsou téměř k ničemu a plamenomet (získaný až v polovině hry) nebo výbušniny Vetřelce pouze na chvíli zaženou, a palivo pro plamenomet je velmi vzácné.

Většina hry je tudíž o tom, že se Amanda pomalu plíží, sleduje motion tracker (který má poruchy) a často i desítky sekund čeká někde schovaná pod stolem nebo ve skříňce, až Vetřelec přejde kolem a naštvaně opět zmizí ve stropním větracím otvoru.

Hra "Alien: Isolation" je hodně podobná nedávné hře "Outlast". V ní jste také bezbranný a také jde jen o to schovávat se, přežít a dostat se na konec.



Stanice Sevastopol je sice rozlehlá, ale naprostá většina hry je lineární a musíte se přesouvat z místa na místo podle pokynů hlasů ve vysílačce. I když se do některých částí lodě podíváte několikrát, jsou to de facto různé levely, ve kterých můžete chodit vždy jen naplánovanými cestami a respawnují se v nich při nové návštěvě nepřátelé i itemy. I když je všude spousta dveří, ty "nesprávné" jsou vždy zavřené (nejde do nich proud, jsou zablokované, nemáte nástroj k jejich otevření atd...), takže je váš pohyb většinou značně omezený, v rámci jedné oblasti, odkud většinou vede jen jeden "správný" východ do dalšího lineárního levelu. Což je docela dobře, vzhledem k tomu, že při každé změně oblasti (většinou při jízdě výtahem) vás čeká dlouhé nahrávání...

19.10.14

Recenze: John Wick - 90%

"Zabili jste mi psa, dostanete přes držku". Keanu Reeves se vrací jako akční hvězda!


Tedy, přesněji řečeno: "Zabili jste mi psa, kterého mi dala umírající manželka, tak tady máte zásah pistolí do hlavy z pěti centimetrů".

Ano, ve filmu jde o to, že se John Wick (Keanu Reeves) mstí za zabití psa (a dočasné ukradení auta) tím způsobem, že povětšinou brutálním způsobem zabije odhadem tak 100 lidí. Což pro něj není problém, protože dříve pracoval jako nejelitnější killer pro ruskou mafii pod přezdívkou "Baba Jaga".

16.10.14

Recenze: Felvidék - Horní země - 60%

Dokument o kusu země, který je střídavě v Maďarsku, Československu a Slovensku, a je z něj pořád někdo vysidlován a přesidlován, takže už se ani neví, jakou řečí se tam má mluvit.

Felvidek trailer from Vladislava Plancikova on Vimeo.

Autorka, jejíž předkové to všechno zažili, dala dohromady film, který se snaží na často tragické osudy dívat s nadhledem.

Film je občas prokládán animovanými sekvencemi, ale není jich tolik, aby bylo možné ho označit za "animovaný".

Docela jsem ocenil, že jsem se vůbec seznámil s touto kapitolou česko-slovensko-maďarských dějin, o které jsem neměl ani tušení. Rád jsem se podíval na kusy starých filmových zpravodajství o tom, jak "šťastní Maďaři dostali novou zem".

Na druhou stranu, spousta vyprávění pamětníků a především dnešních mladých obyvatel tohoto území (vysvětlujících pořád dokola, jak se všichni mají rádi a neznají xenofobii) mi přišla značně nudná...