11.2.16

Recenze: Decibely lásky - 10%

Ou ou ou, Decibely lásky,
jé jé jé, dělají mi vrásky.
Ou ou ou, z Decibelů lásky,
jé jé jé, padají mi vlásky.

Co je to za klauni?
Mám rád muzikály. A pozor: Nemám apriori nic proti songům Michala Davida a dokážu si představit, že by fungovaly v kvalitně natočeném muzikálu. Tedy ne v tomto filmu, který rozhodně kvalitně natočen (ani napsán, ani nasnímán, ani sestříhán) není.

Hudba Michala Davida je nakonec na tomto filmu to zdaleka nejlepší! Písničky i instrumentální melodie správně elektronicky tepou a úlisně se plouží. (Všimněte si, že mluvím jen o hudební složce, neboť texty jsou hodně slabé, až dadaisticky nesmyslné.) Samozřejmě, že v roce 2016 taková hudba působí hrozně archaicky, ale dokážu si představit mnoho způsobů, jak z toho udělat plus pomocí nějaké nápadité ironie / nadsázky.

Bohužel, šedesátiletý Miloslav Halík, který tímto filmem debutuje jako producent, režisér a scenárista, nemá pravděpodobně tušení, co slova "ironie" a "nadsázka" znamenají. Měl starosti spíše s tím, aby v záběrech byly vidět hlavy mluvících postav (což se mu většinou povedlo) a aby zápletka dávala nějaký přibližný smysl (což se mu nepovedlo).


Hrdina by chtěl "zasadit strom do své hlíny", což jsem chápal jako jasnou narážku na anální sex, ale nedočkal jsem se.

Devadesátiminutový film má asi tucet hlavních postav, z nichž možná dvě jsou jakž-takž vykresleny a máme přibližné tušení, co jsou zač. Ale i u nich platí, že 95 procent všech událostí je naprosto náhodných, dramaticky zcela nefungujících a místy zhola nepochopitelných (postava X je nuzný popelář, zatímco její otec Y, se kterým si dobře rozumí, vlastní velkou kliniku?). Působí to dojmem, jako by film měl původně tři nebo čtyři hodiny, ale více než polovina ho byla před dokončením vystříhána a ponechány byly jen všechny scény, kde se zpívá. Takže dochází například k tomu, že někdo zpívá o tom, jak se má skvěle, pak se 20 sekund něco děje, pak tatáž postava zazpívá o tom, jak se má hrozně, pak se 3 minuty něco děje, a tatáž postava zpívá o tom, jak se má skvěle.

Nebo postava A řekne postavě B: "Proč tak trápíš postavu C? Měl bys udělat třeba tohle!" Načež s postavou D (která je náhodou u toho) předvede "erotický" tanec. Načež mi v hlavě problesklo, že:

  1. Postava B přece postavu C nijak netrápila.
  2. Postava A vůbec nezná postavu B. Odkud ví něco o nějakém trápení?
  3. Nevím nic o tom, že by postava A měla jakýkoliv vztah s postavou D, natož vztah, při kterém je normální tančit spolu erotické tance.
  4. I kdyby postava B postavu C trápila, jak tomu pomůže, když si spolu eroticky zatančí?

Ale vzhledem k tomu, že toto je přibližně pátá věta, kterou postava A v celém filmu řekne, a do závěrečných titulků už se na plátně neobjeví, je to celkem jedno.

A toto se děje v Decibelech lásky POŘÁD, NONSTOP (já chci žít Nonstop).

Následně je celkem jedno, jestli někdo hraje dobře. Ale jen pro úplnost: Většinou ne. Chřadnoucí Hrušínský (prostřední) a Janžurová nám občas matně připomenou časy, kdy se natáčely dobré české komedie, ale jinak je to velká bída a mnoho lidí, kteří na plátně mají hrát, evidentně nejsou herci a jejich kvalifikace jsou v něčem jiném.

Tyto dvě dámy (ne ta uprostřed) se ve filmu objeví přesně v těchto pózách a má to být "sexy a erotické", bez jakéhokoliv ironického podtextu.

Pořád si ale pozitivně naladěný divák může říct "No jo, ale na takovéhle filmy se přece nechodí kvůli ději nebo hereckým výkonům, já se těším na řízné disko videoklipy!"

Hahahaha!

Decibely lásky jsou unikátní také v tom, že jejich tvůrci nemají tušení, že by filmový muzikál měl obsahovat nějakou vizuální složku! Podezřelé mi byly už úvodní titulky, které vypadají jako titulky  závěrečné: Zcela statická kamera zabírá v jednou dlouhém záběru Plzeň (kde se celý film odehrává), hraje song a k tomu odzdola nahoru jedou titulky.

A v tomto stylu pokračují tvůrci i zbytek filmu: Většina písniček je natočená zcela statickou kamerou, často na tři-čtyři záběry i méně (ne že by při natáčení byly jen tři-čtyři kamery, ale během celého songu jsou jen dva-tři střihy!). Je to i tím, že některé písničky jsou podezřele krátké a končí v okamžiku, kdy bych očekával, že poprvé zazní refrén.

Choreografie je také žalostná a jediná davová taneční scéna (viz úplně první foto) opravdu působí, jako kdyby filmaři vzali skupinu náhodných děvčat z nějakého internátu a řekli jim, kdy přibližně mají povyskočit.

Decibely lásky je strašlivý film, ale místy má (nechtěně) nakročeno k velice slušné parodii. Například scéna s hackerem, který si říká "Impérium", na zdi má plakát filmu Swordfish, jeho heslo je "Impérium vrací úder" a hackování provádí tak, že mu na monitoru zpomaleně, obrovským fontem, naskakuje HTML kód. Nebo závěrečné překvapivé zombie cameo (a duet), které bohužel není překvapivé, protože je prozrazeno v úvodních titulcích.

Ale není toho ani zdaleka dost.

Stačilo by najmout zručného střihače, natočit pár minut dotáček, a mohla z toho vzniknout velmi kvalitní komedie ve stylu Petra Zelenky. Pokud k tomu někdy dojde, rád se na Decibely lásky - The Non Stop Cut podívám.

9.2.16

Recenze: Deadpool - 80%

Film Deadpool je další comicsový film od Marvelu (od 20th Century Fox, ne od Disneyho) a vypráví víceméně tradiční story toho, jak se z normálního žoldáka Wadea Wilsona (Ryan Reynolds) stane abnormální nezranitelný superhrdina Deadpool.


Film Deadpool ale rozhodně není "tradičním comicsovým filmem", neboť je velmi věrný comicsové předloze. To znamená, že je velmi sprostý, brutální, mládeži nepřístupný a přitom plný infantilního humoru, který by se nejvíce líbil dvanáctiletým jinochům (kteří do kina na tento film nemůžou, ale určitě se tam nějak dostanou).

Recenze: Saulův syn [Saul fia] - 70%

Maďarský Žid Saul je členem Sonderkommanda v koncentračním táboře. To znamená, že má na starost uklízení šatů po popravených, odklízení jejich mrtvol, mytí plynových komor a tak dále...

Tento maďarský film nepřekvapivě vypráví o tom, že pracovat v Sonderkommandu v koncentračním táboře nebyl nejpříjemnější zážitek.


Debut mladého maďarského režiséra je velmi silným zážitkem především díky originální zvolené formě vyprávění. Nic není vysvětlováno, nic není zdůvodňováno, o ničem se složitě nediskutuje. Od první sekundy jsme uvrženi do děje a sledujeme "rutinu" hlavního hrdiny, který tu strašnou práci zjevně dělá už delší dobu a přivykl jí (do takové míry, do jaké se dá přivyknout uklízení stovek mrtvol).

7.2.16

Recenze: Agenti dementi [Mortadelo y Filemón contra Jimmy el Cachondo] - 50%

Neschopní agenti Mortadelo a Filemón ze špionážní agentury TIA se potýkají se svým zatím nejtěžším případem: Jednak někdo ukradl sejf s přísně tajnými materiály, druhak hrozí výbuch bomby a třeťak uprchl z vězení recidivista, který rád dělá lidem "bim bam" (tj. strčí jim ruku hluboko do zadku a obrátí je naruby).


Pokud tyto dva comicsové agenty (u nás dříve vycházející jako "Clever & Smart") a jejich dobrodružství (už několikrát zfilmovaná, animovaně i s herci) neznáte, pak asi nemá smysl, abyste na tento nový film chodili. Nebudete tušit, proč se jeden z agentů náhodně mění v jiné lidi a zvířata. Bude to pro vás jen hodně brutální groteska, která by byla dokonalá pro fanoušky "Happy Tree Friends" nebo "Ren & Stimpy", kdyby měla 15 minut. Ale má 90 minut.

4.2.16

Recenze: 13 hodin - Tajní vojáci z Benghází [13 Hours - The Secret Soldiers of Benghazi] - 60%

Nebudu lhát a tvrdit vám, že vím, ve které zemi se nachází město Benghází, natož co se tam před pár lety dělo.

Ale naštěstí tu máme nejnovější film Michaela Baye, který nám to popíše.

Úmyslně píšu "popíše", nikoliv "vysvětlí", protože po zhlédnutí filmu nejsem o moc moudřejší ohledně pozadí a příčin toho, co se v tom Benghází vlastně stalo...


Řečeno stručně: Asi 40 Američanů ve dvou objektech se stalo terčem do různé míry organizovaných útoků, které postupně přerostly v něco jako regulérní válku. I když byli Američané svými nadřízenými (z bezpečného zahraničí) instruování, aby se do ničeho nepletli, oni se v rozporu s rozkaz začali navzájem zachraňovat, a tím buď zabránili většímu krveprolití, nebo ho naopak sami způsobili.

To není úplně jasné a asi to ani jasné být nemá, protože Bayovi se dobře daří zachytit atmosféru, kdy každý muslim/černoch v okolí může být potenciální terorista a když narazíte na dvě skupinky proti sobě bojujících muslimů/černochů, nemáte nejmenší tušení, kterým z nich byste měli pomoct (pokud nějakým).



Bay si poměrně dlouho vydaří s touto atmosférou, která je příjemně napínavá a hraje nám úspěšně na nervy.

Když pak konečně začnou přestřelky, stále jsou (záměrně) velmi chaotické a nemáme moc přehled, kdo je kdo (ani na jedné straně). Je to prostě pořád "pár hodných bílých, proti hromadě anonymních přičmoudlých zabijáků", skoro jako v nějaké videohře. Ale řemeslně je to zvládnuto velmi dobře a vypadá to velkolepěji, než by se při relativně skromném rozpočtu (50 milionů) dalo očekávat.

Bay ale tradičně nezná míru a nechá film běžet přes dvě a půl hodiny, což je na takhle chabý námět opravdu hodně.

V téhle kopii Černého jestřába sestřeleného se sice nedozvíte skoro nic o nějakém politickém nebo sociálním pozadí těch složitých incidentů, ale na druhou stranu oceňuji, že se Bay zůstal relativně střídmý a ve filmu nejsou skoro žádné nechtěně vtipné scény.

2.2.16

WTF Darebák jedna: Star Wars Story?

Dnes rozvlnila stojaté vody českých Star Wars fanoušků zpráva o tom, že letošní film Rogue One: A Star Wars Story (odehrávající se těsně před Epizodou IV) se bude oficiálně česky jmenovat Darebák jedna: Star Wars Story. Přičemž hlavní problém mají především s tím "Darebákem".

Reakce například: Prima Cool, Fandíme filmu, Diskusní klub "Text, před kterým jsem se právě vyhonil(a)", a v neposlední řadě můj Telegram:


Takže: O českém názvu rozhoduje Disney poté, co mu jsou lokálním distributorem (Falcon) předloženy různé varianty a argumenty pro a proti. V případě tohoto názvu byl argument celkem jednoduchý:

"Rogue One" je pilot číslo jedna v eskadře Rogue. Eskadra Rogue se objevila už v Epizodě V - Impérium vrací úder, a jak byste řekli, že se v českých titulcích i v dabingu jmenuje tato eskadra už nějakých 20 let? Nevíte? A to jste Star Wars fanoušci?



Takže se Disneymu napsalo něco v tom smyslu, že eskadra Rogue se v Epizodě V překládala "Darebáci" a ještě se letmo zmínilo, že většina Čechů nejenže nezná slovo Rogue, ale ani ho nedokáže správně přečíst.

Na základě toho Disney (tedy ani Falcon ani já) rozhodl, že se film bude česky jmenovat Darebák jedna.

A ještě k argumentu "Darebák zní srandovně, jak něco z české pohádky" (citace z Prima Cool). Ano, s tím souhlasím, a jsem toho názoru, že podobně srandovně a zastarale zní "Rogue" pro uši amerického diváka. Jako nějaká rádoby cool přezdívka, kterou sama sobě dala skupinka naivních partyzánů z 80. let.

Jestli bude tento název stejně dobře sedět i k letošnímu filmu, to samozřejmě v tuto chvíli nikdo neví, a pokud náhodou ví, neřekne...

P.S: Můj předchozí dlouhý článek o aspektech překládání Star Wars najdete tady.

31.1.16

Recenze: Dánská dívka [The Danish Girl] - 70%

Film na motivy skutečného života dánského malíře Einara Wegenera (Eddie Redmayne), který došel k názoru, že se cítí být ženou a proto se nechal na ženu přeoperovat (pod jménem Lili Elbe), což provedl jako jeden z prvních na světě, kolem roku 1930.

Film Toma Hoopera (Králova řeč, Bídníci) vypráví především o Einarově vztahu s jeho ženou (Alicia Vikanderová) a přítelem z mládí (Matthias Schoenaerts).


Nejprve bych si strategicky odbyl skutečnost, že tento film je "inspirován skutečností" natolik volně, že bych se zdráhal označit ho za životopisný (je podle nedávné neživotopisné knihy). Skutečná Lily Elbe měla zásadně odlišný životní osud, měla se svou manželkou zásadně jiný vztah a třetí hlavní postava filmu ve skutečnosti vůbec neexistovala. Mnohé, co ve filmu vidíme, je zcela vycucáno z prstu, a mnohé zajímavé, co se Einori/Lili ve skutečnosti stalo, není ve filmu vůbec zmíněno. Proč se o tom zmiňuji hned v úvodu, to uvidíte záhy...

28.1.16

Recenze: Padesát odstínů černé [Fifty Shades of Black] - 10%

Padesát odstínů černé je parodie na Padesát odstínů šedi, ale s černochy. Pro černochy. A je to nejhorší "normálněrozpočtový" film v našich kinech od... od Pár nenormálních aktivit, shodou okolností od stejných tvůrců!

Pokud náhodou Padesát odstínů šedi neznáte, pak budete při sledování tohoto filmu asi dost mimo, protože nemá žádný souvislý děj, jen náhodně cituje různé scény originálu.


(Zkuste si představit, co by se strhlo, kdyby v nějaké komedii bílý hrdina řekl černým sekretářkám "Black girls, get that elevator fixed"...)

Nejsofistikovanější vtip filmu: Hrdina má ve svém "sklepení" biče pojmenované podle slavných filmů, ve kterých byli bičováni černoši: "Glory", "12 let v řetězech", "Nespoutaný Django"... Všechny nechá bez povšimnutí, aby nakonec vzal do ruky ten s jmenovkou "Joe Jackson". Pravděpodobně to má být sofistikovaná narážka na to, že Joe Jackson (otec Michaela Jacksona) bičoval svoje děti, aby lépe zpívaly.

27.1.16

Vít Olmer: Hnůj v zákulisí českého filmu

Zajímavý blogpost režiséra Víta Olmera, týkající se českých filmových producentů, najdete zde na iDnes.cz. (Témata: Lída Baarová, renč, veksláci, kofča kolča.)

Recenze: Do posledního dechu [The Finest Hours] - 40%

Tento film je natočen podle skutečných událostí z roku 1952, kdy se za brutální bouře rozlomil u amerického pobřeží ropný tanker a jeho posádku se vydala zachránit maličká loď pobřežní stráže. Více se o tom dočtete například na Wikipedii.


Film pendluje mezi:

A) Posádkou tankeru, který se pomalu potápí a jeho největší šancí na záchranu je sexy Casey Affleck, který je v jeho strojovně jako doma.

B) Mladým členem pobřežní stráže (poněkud dřevěný Chris Pine), který nejdříve organizuje na pevnině a pak se vydává na velmi malé loďce se třemi dalšími hledat tanker a zachránit jeho posádku.

C) Pineovou snoubenkou, která ho miluje a byla by raději, kdyby neumřel. Tu hraje Holliday Graingerová, která vypadá opravdu stylově, jako krasavice z poloviny minulého století.