26.11.14

Videozáznam mé hudební přednášky z DevFestu 2014

Videozáznam mé "přednášky" (v hodně velkých uvozovkách) na DevFestu 2014. Pozor, okolo 14. minuty je NSFW audio.


S technickou kvalitou záznamu (a se zpožďováním obrazu za zvukem) nemám nic společného.

Předváděné nástroje jsou:
  1. Otamatone
  2. Yamaha Tenori-On
  3. Beat Thang
  4. Roland FA-06

25.11.14

Recenze: Je nám spolu dobře - 50%

V tomto českém dokumentu se prolíná několik motivů. Především vypráví o Čechovi, který se s rodinou (manželka, tři děti) přestěhuje dlouhodobě do Číny, aby zde vyučoval češtinu.

Děje se tak v "městečku česko-čínského přátelství", kterému náš stát někdy v 50. letech daroval traktory a oni nás tam dodnes mají velice rádi a mimo jiné tam staví čtvrť, která má vypadat jako stará Praha! Na stavbu tohoto monstra se také podíváme.

To se prolíná s osudy lidí v české vesnici, která se s touto čínskou druží (se kterou nemá hlavní hrdina nic společného).


Přestože je tento film velmi krátký (75 minut), snaží se nám toho sdělit hodně a většinu z toho ne dost pořádně.

24.11.14

Recenze: Tučňáci z Madagaskaru [Penguins of Madagascar] - 70%

Čtyři praštění tučňáci / agenti z trilogie Madagaskar, kteří už mají vlastní televizní seriál, se dočkali celovečerního filmu.


Film je opravdu jen o madagaskarských tučnácích, jiné známé postavy z trilogie se v něm objeví doslova jen na pár sekund. Hlavní postavy jsou zcela nové, včetně chobotnice, která chce ovládnout svět a konkurenčního špionážního týmu, obsahujícího vlka, tuleně, medvěda a sovu. Děj pochopitelně nemá vůbec smysl nějak rozebírat, ale podíváme se do nejrůznějších kusů světa (například padouchova ponorka kotví v Benátkách, což je, zdá se, pár minut letu helikoptérou od Fort Knoxu...)

20.11.14

Recenze: Hunger Games: Síla vzdoru - 1. část [The Hunger Games: Mockingjay - Part 1] - 50%

Především musím upozornit, že nejsem nejvhodnějším recenzentem tohoto filmu, neboť 1) knihy jsem nečetl, 2) předchozí filmy jsem viděl, ale každý jen jednou a už jsem je to značné míry zapomněl. Tudíž tato recenze bude mít značně omezenou praktickou hodnotu.

Takže, s tímto vědomím... Do toho.


Katniss už se neprohání v aréně a nezabíjí divná zvířáta, ale stane se hlásnou troubou odboje (doslova podzemního odboje). Má v pirátském vysílání vyburcovat celý Panem, aby se vzbouřil proti Kapitolu (a Donaldu Sutherlandovi). Její milý Peeta je mezitím brainwashován v Kapitolu a vysílá propagandu proti rebelům.

19.11.14

Recenze videohry: The Evil Within - 70%

"The Evil Within" (recenzováno na PS4) je japonská survival horor videohra. Pokoušet se nějak popisovat její děj nemá valný smysl, protože se její značná část odehrává ve snu, v halucinacích, nebo ve vzpomínkách jiných osob. Co se odehrává kde, o tom se vedou na internetu divoké spory, ale smysl to každopádně žádný nedává.

Hráč ovládá policistu, který je povolán do ústavu, kde má vyšetřit sérii vražd, ale brzy začne skákat bez ladu a skladu z prostředí do prostředí, takže například jde středověkým lesem, najednou obrazovka zabliká a je v současné nemocnici... A mezitím se zbortí velkoměsto, shoří stodola na slunečnicovém poli a všichni spí ve vanách napojeni na Matrix. Je to trochu škoda, protože během hry nemáte VŮBEC pocit, že odněkud někam směřujete. Je to prostě série různých hororových scén, pospojovaná několika velmi volnými motivy (např. typy nepřátel).



Duchovním otcem hry je Shinji Mikami, který má na svém kontě sérii Resident Evil, až do čtvrtého, nejlepšího dílu (ten poslední díl z Afriky už nedělal on). (UPDATE: Ještě je několik dalších Resident Evilů, ale ty jsem po pár desítkách sekund videí zcela ignoroval.) A ten se zjevně rozhodl dát do hry všechny své šílené nápady a za tímto účelem zcela rezignovat na nějaký smysluplný děj. Mnohem více než "The Evil Within" hře sluší její původní japonský název "Psycho Break".

Recenze: Leviatan [Левиафан] - 70%

Sever Ruska, současnost. Nikolaj žije s manželkou a dospívajícím synem na sychravém pobřeží sychravého moře, vedle trosek lodí a koster velryb.

Jeho dům byl "vyvlastněn" městem a on se musí odstěhovat, přičemž dostane jen směšnou finanční náhradu. Má v tom prsty zdejší otylý starosta, totální (post)komunistická svině, který si chce místo Nikolajova domu postavit vlastní vilu.

Nikolaj to tak nenechá a pozve si z Moskvy mladšího kamaráda, advokáta Dmitrije, který jednak zná právní kličky a jednak má na starostu kompromitující materiály. Nikolaj ale netuší, že Dmitrij má pletky s jeho ženou...



Leviatan je film o boji jedince s kolosem a jeho naprosté bezmoci, a to na vícero úrovních. "Kolos" je v tomto filmu státní moc, novodobá mafie, byrokracie, iracionální cit, i životní osud jako celek. Kdyby nám to náhodou nedošlo, je to patrné i z názvu filmu a ze záběrů na velrybí kostry.

16.11.14

Jak to bylo 17. listopadu 1989

Je nutno se s tím smířit - už nejsem nejmladší.

Kromě mnoha očekávaných nevýhod to má ale také své výhody - například to, že si pamatuju "jaké to bylo tehdy za komunismu" a dokonce "jaké to bylo 17. listopadu 1989 na Národní třídě". Poněvadž jsem tam byl. Bylo mi tehdy 21 let (ano, počítáte správně, už nejsem nejmladší).

To znamená, že kdykoliv někdo napíše "to by se za komunistů nestalo", "za komunistů bylo tak a tak", nebo "17. listopadu to ve skutečnosti bylo takto", tak se mu mohu vysmát, protože vím, jak to bylo.

V těchto dnech se dostávají tato témata znovu na přetřes, například v souvislosti se Zemanovým projevem, nebo i tímto komediálním maďarským videoklipem. A také jsem četl nejedno "svědectví pamětníka", které se velmi zásadně rozcházelo s tím, co jsem na vlastní oči viděl.

Proto mi připadá užitečné, když své vzpomínky sepíšu, abyste vy mladší, kteří mi věříte, že nemám důvod vám něco nalhávat, věděli, jak jsem to tehdy vnímal nejen já, ale většina mých kamarádů (což byli většinou první mladí programátoři našeho socialistického státu, tedy ne zcela normální lidi). A také proto, že paměť mi nebude sloužit věčně a některé podrobnosti již zapomínám...

A slova "jak jsem to tehdy vnímal" jsou velmi důležitá. Samozřejmě jsem nemohl být u všeho a samozřejmě jsem nemohl znát všechny souvislosti. Tudíž když napíšu "nikdo nikoho nekopal do hlavy", znamená to ve skutečnosti "neviděl jsem, že by někdo někoho kopal do hlavy". Neznamená to, že se to nestalo...

Tato moje hardcore fotografie má pravděpodobně nejblíže ke "konci 80. let".

Takže:

Během pár let před listopadem 1989 jsem se zúčastnil přibližně pěti protirežimních demonstrací. Nepamatuji si podrobnosti, ale určitě jsem byl na Václaváku, když se stříkalo vodními děly, určitě jsem byl na Staromáku, když se stříkalo vodními děly a najíždělo transportéry do lidí, a určitě jsem byl na velké oficiálně povolené protivládní demonstraci (věděli jste, že taková byla?) na Škroupově náměstí, kde promluvil Havel a vše proběhlo v naprostém klidu.

13.11.14

Recenze: Get On Up - Příběh Jamese Browna [Get On Up] - 70%

Životopisný film o Jamesi Brownovi, otci funku.


Asi by se slušelo nejdříve trochu nastínit můj vztah k Jamesu Brownovi. Věděl jsem že byl černoch a dělal funk, dokázal bych z hlavy identifikovat pár jeho skladeb, žádné jeho album bych poslouchat nechtěl a nevěděl jsem, jestli ještě žije, nebo ne.

Po shlédnutí filmu jsem se dozvěděl, že už nežije. A také pár dalších věcí.

11.11.14

Recenze: Železná srdce [Fury] - 60%

Čtyři z tanku a Pitt...


Konec Druhé světová války, americká ofenziva v Německu. Američané mají problém: Jejich tanky jsou příliš zaostalé proti německým tankům. Ale přesto srdnatě znovu a znovu vyrážejí do akce, včetně zjizveného seržanta Colliera (Brad Pitt) a jeho posádky tanku "Fúrie", ve které je mimo jiné i Shia LaBeouf a Michael Peña. A dostanou přiveleného nezkušeného bažanta (Logan Lerman).

9.11.14

Recenze videohry: Middle-earth: Shadow of Mordor - 80%

Tato videohra z universa Pána prstenů se točí kolem hraničáře Taliona, který vypadá dost jako Viggo Mortensen, ale ne tolik, aby museli Mortensenovi něco platit. Talion je hned na počátku příběhu přizabit, ale nezemře, protože do něj vstoupí duch dávného elfa (který kdysi ukul prsteny pro Saurona) a nyní se oba v jednom těle vydávají pomstít těm, kteří vyvraždili jejich rodiny. Nebo něco v tom smyslu.

(Tuto hru jsem hrál na PS4. Verze pro předchozí konzolovou generaci vyjde v polovině listopadu a má být podstatně okleštěná nejen co do grafiky, ale i co do herních principů.)


Co se týče herních principů, jde především o směs "Assassin's Creedu" (Talion v otevřeném světě akrobaticky skáče a šplhá po stavbách, neslyšně se plíží a vraždí ze zálohy) a bojových mechanismů ze série "Batman: Arkham" (boje proti davům nepřátel jsou spíše rytmickou a strategickou záležitostí, nejde o rychlé mačkání tlačítek).