12.9.14

Recenze: Pošťák Pat [Postman Pat: The Movie] - 40%

"Pošťák Pat" je velice slavný tradičně animovaný britský večerníček, který vypadá takhle. A letos se dočkal celovečerního filmu, který je pochopitelně CGI...


I v celovečerním filmu zůstala (zaplaťpánbůh) jistá roztomilá naivita, která je všudypřítomná v původním večerníčku. Všechno je to zjevně cíleno na děti, které jsou jen o trochu starší, než diváci "Teletubbies", a je to dobře. Působí to jako jakási "ozvěna starých dobrých časů", kdy nemuselo v každém filmu být animované zvířátko, které pronáší kulometné vtipy hlasem černošského komika.

11.9.14

Analýza obskurního humoru ve filmu "Připoutejte se, prosím"

Když mohou přední čeští filosofové takto analyzovat Lego Movie, napadlo mě, že bych mohl podobně odborně zanalyzovat svou oblíbenou komedii Airplane! (A navíc je dnes výročí jiného slavného leteckého filmu.)



Tento film totiž u nás šel normálně v kinech už za komunismu, pod názvem Připoutejte se, prosím (s českým dabingem), a viděl jsem ho tehdy mnohokrát - určitě nejméně desetkrát, protože kapitalistické komedie byly tehdy v našich kinech velmi vzácné.

A už tehdy mi připadalo, že v některých místech byly zjevné pauzy na divácký smích, aniž by postavy (v češtině) říkaly něco vtipného.

Což není nic zvláštního. Airplane! totiž obsahuje spoustu velmi obskurních vtipů, které jsou buď nepřeložitelné, nebo k pochopení vyžadují znalost americké popkultury ze 70. let.

A protože jsem ještě před pár dny, při asi 30. shlédnutí, objevil DALŠÍ vtip, který mi do té doby unikal ("Mayo Clinic"), rozhodl jsem se sepsat vyčerpávající (skoro) seznam vtipů v tomto filmu, které vám možná mohly uniknout. Nechci urážet váš intelekt, ale docela dobře si dokážu představit, že někteří mladší čtenáři tohoto blogu nemusí už mít tušení, kdo to byl třeba Ronald Reagan...

10.9.14

Recenze: Lepší teď než nikdy [And So It Goes] - 40%

Michael Douglas hraje realitního agenta, který před pár lety ovdověl a nyní se ke všem chová jako sobecký zmrd.

Diane Keatonová hraje barovou zpěvačku, která také ovdověla a bydlí vedle Douglase (v domě, který mu celý patří).

Situace se katalyzuje, když se na scéně objeví Douglasův dospělý syn se svou desetiletou dcerou (tedy Douglasovou vnučkou). Syn má nastoupit do vězení, matka se ztratila bůhvíkde a Douglas je tudíž donucen se o děvčátko nějakou dobu postarat. Zprvu je mu to proti srsti, ale postupně samozřejmě začne jeho srdce roztávat...


Mile mě překvapil Michael Douglas, který - i když jede víceméně na autopilota - je na filmu to zdaleka nejlepší. I když jeho postava dost připomíná Nicholsonovu postavu z Lepší už to nebude, jeho okázalé fuckování všech a všeho je místy docela zábavné.

8.9.14

Recenze: Dárce [The Giver] - 70%

Na náhorní plošině existuje soustava vesnic (nebo spíš předměstí bez města), kde jsou všichni šťastní, spokojení a nepřipouštějí si divné otázky, jako například "Kam mizí staří obyvatelé?", nebo "Co existuje mimo naši náhorní plošinu?".

Všichni dostávají přidělena svá zaměstnání od "starších" a fešný teenager Jonas je vyvolen pro velmi unikátní zaměstnání: Má "přijmout" vzpomínky od starého "dárce" (Jeff Bridges), který je jediným člověkem, pamatujícím si "starý, zlý svět, plný násilí a bezpráví". Ne že by ho zažil, ale vzpomínky na něj obdržel od dalšího "dárce".

No a při předávání vzpomínek pochopitelně Jonasovi dojde, že svět kolem něj není až tak růžový, jak si dosud myslel, a že by se s tím mělo něco dělat.


Námět filmu Dárce je velice podobný filmům Hostitel, Hunger Games nebo Divergence. Knižní předloha Dárce je sice přes 20 let stará, ale to je irelevantní - film vznikl až nyní, protože nyní je tento "teen-Orwell" žánr v módě - což je vidět i z toho, že v knize je hlavní hrdina jedenáctiletý kluk, nikoliv sexy teenager. Což mě trošku znepokojuje, protože pro desetileté čtenáře / diváky by mi tento jednoduchý, nekontroverzní námět připadal zcela přijatelný, ale pro teenagery bych očekával něco trochu sofistikovanějšího...

Zase nějaký rozhovor s Fukou...

7.9.14

Recenze: Ztracen 45 - 40%

Hraný dokument (neboli "dokudrama") o manželce Josefa Čapka, která těsně po válce hledala svého muže v různých zahraničních lágrech.


To bylo tak: Josef Čapek "oficiálně" zemřel v dubnu roku 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen při epidemii tyfu. K jeho manželce Jarmile se ale donesla zpráva o tom, že prý tlumočník britské armády viděl Josefa Čapka živého po skončení války. (Což není nějaká umělecká fabulace/mystifikace à la Spinal Tap, údajně se to skutečně stalo.) A Jarmila Čapková se tudíž těsně po válce osobně vydala do několika internačních táborů a sanatorií v různých zemích, aby po svém muži pátrala. Pravděpodobně nebude spoiler, když napíšu, že neúspěšně.


A nejenže nenašla Josefa Čapka, nenašla ani nic, co by se dalo označit za "stopu". Prostě nikde nikdo nic nevěděl, jen občas někdo tvrdil, že "možná někdo viděl někoho, kdo by se mu mohl podobat". O faktech celého tohoto případu se nedozvíte víc, než jsem napsal v předchozích odstavcích.

Jako detektivka tedy nic moc. Tvůrci tohoto dokudramatu tudíž zápisky Čapkové z jejího cestování prokládají jejími staršími zápisky, ve kterých si stěžuje, jak si jí Čapek nevšímá, a ani jí neodpovídá na "dobrou noc". Kdyby se tehdy dalo snadněji rozvádět, pravděpodobně by Čapková v roce 1945 už nebyla Čapková. A pokud Čapek skutečně válku přežil, ale manželce se neozval, vyplývá mi z toho především skutečnost, že jí měl až po krk a chtěl si užít jinde (kterýžto jediný možný logický závěr ale tvůrci filmu nechávají nepovšimnut).

Mno, a to je - aspoň co do obsahu - všechno. Slyšíme předčítané zápisky Čapkové (o hledání i o její manželské nespokojenosti) a občas nějaký ten dopis Čapka. A musím říct, že ani jedno z toho není nijak příliš zajímavé a především není moc vysvětleno, proč se v Čapkové po válce hnulo svědomí a vydala se hledat manžela, kterého vpodstatě nemohla vystát - což by asi měl být ústřední konflikt filmu, protože jiný konflikt v něm není.

99 procent filmu tedy pozůstává z předčítání zápisků a dopisů. A protože jde o film a nikoliv o rozhlasovou hru, je to doprovázeno scénami, ve kterých současní herci hrají hledající Čapkovou a koncentrovaného Čapka. Vidíme zrekonstruované osvobození koncentráku spojeneckou armádou. Vidíme dobové fotografie, které jsou "oživovány" zvukovými efekty a jejich části jsou rozpohybovány digitálními. Například na nehybné fotografii kuchařů v kuchyni jeden z nich hýbe naběračkou. Rozhodně to nepomáhá zahánět nudu a místy to je až nechtěně vtipné, jako nějaké nepodařené záběry ze Sin City 3.

Nabízí se srovnání s nedávným dokumentem Století Miroslava Zikmunda. Čapek jistě byl přinejmenším stejně zajímavý, jako Zikmund, ale Ztracen 45 je prostě mnohem méně vydařený film, než Století. Přestože má necelých 70 minut, byl pro mě ke konci již docela utrpením.

UPDATE: Spousta záběrů ve filmu vypadá dost podobně jako to, co mi automaticky zplodil Google Auto Awesome:


4.9.14

Frank Miller's "The Rozvod"

Dnes jsem se rozváděl a proběhlo to úplně nedramaticky.

Ale pak jsem si uvědomil, že z fotografií, pořízených dnešního dne, by se dal složit mnohem zajímavější příběh, téměř hollywoodský:

(Větší verze po kliknutí na obrázek, úplně největší verze zde)

Kdo byste měl zájem to zfilmovat, napište mi ohledně zakoupení autorský práv.

Recenze: Nejhledanější muž [A Most Wanted Man] - 60%

Hamburk, současnost. Do přístavu se ilegálně dostává mladý rusko-čečenský muslim Issa Karpov, kterého bedlivě sleduje několik tajných služeb. Ty se totiž obávají, že Issa má v plánu provozovat zde terorismus.

Issa kontaktuje z neznámých pohnutek bankéře (Willem Dafoe) a sociální pracovnici (Rachel McAdamsová), které tvrdí, že chce začít nový poctivý život, ale chová se stále poněkud podezřele (což možná soucvisí s tím, že byl nedávno mučen v Rusku).

Philip Seymour Hoffman, hlava jedné ze špionážních služeb, dojde k názoru, že Issa je skutečně nevinný člověk, a snaží se využít ho k tomu, aby získali kontakty, vedoucí ke skutečným teroristům. Ostatní špionážní služby (německé i americké) ale mají jiné plány...


Film Nejhledanější muž vznikl na motivy stejnojmenné knihy Johna le Carrého, je to špionážní thriller, ale možná trochu jiného typu, než si dešní divák představí pod slovy "špionážní thriller". V celém filmu se totiž vůbec nestřílí (myslím, že dokonce ani nikdo nevytáhne zbraň), nic nevybuchuje, a nejakčnější scéna spočívá v jednom nabouraném autě a v tom, že někdo nečekaně rychle vystoupí z metra, aby setřásl pronásledovatele.

3.9.14

Recenze: Století Miroslava Zikmunda - 80%

Tak se opět musím k něčemu přiznat: O Hanzelkovi a Zikmundovi jsem věděl jen to, že to byli češi, kteří jezdili po světě a psali o tom. Někdy cca. před 100 lety.

Skutečnost je taková, že jezdili až po 2. světové válce a že Miroslav Zikmund stále žije. Je mu přes 95 let, ale je stále neuvěřitelně čiperný!


Tento český dokument nám během přibližně 100 minut nabídne průřez celým jeho téměř stoletým životem (odtud název filmu). A je to moc vydařený průřez, což jistě souvisí s tím, že Zikmund byl je zajímavý člověk.

2.9.14

Recenze: Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil [Sin City: A Dame To Kill For] - 60%

Předpokládám, že jste první Sin City viděli, nebo aspoň poměrně dobře víte, jak tato adaptace comicsu Franka Millera (režírovaná Millerem a Robertem Rodriguezem) vypadala.

Pro zajímavost si můžete přečíst mou starou recenzi.


A přečtením mé devět let staré recenze mi ušetříte hodně práce, protože nové Sin City je úplně totéž, jako to staré.