30.12.07

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street [Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street] - 100%

Konec letošního roku byl z filmového hlediska opravdu výživný. Dovolte mi uzavřít ho poslední letošní recenzí filmu, který je další z aspirantů na titul "nejlepší film, jaký jsem letos viděl".

Jednou větou: Je to brutálnější, než byste čekali, zpívá se tam více, než byste čekali, a není to moc legrace.

Více větami:

Jde o filmovou adaptaci 20 let starého divadelního muzikálu, který je adaptací divadelní hry, která je adaptací nejméně 200 let staré londýnské lidové povídačky. Nejdříve tradičně trailer:



Začal bych tím, že trailer tentokrát lže ještě více, než je u trailerů obvyklé. V traileru se pouze mluví. Ve filmu samotném se 99% času zpívá. A to nejen muzikálovým, ale také "operním" stylem, kdy se onen zpěv nerýmuje a nemá zřetelný rytmus.

Autorem muzikálu je Stephen Sondheim (napsal texty k West Side Story) a jsem upřímně překvapen, že Sweeney Todd (muzikál) vůbec má nějaké fanoušky mezi "obyčejnými lidmi", protože je z hudebního hlediska velmi komplikovaný. Harmonie jsou naprosto bizarní, rytmus se mění každých pár sekund, postavy nezřídka zpívají současně (a každá něco jiného) a jen málokdy se objeví melodie, kterou si můžete broukat (pokud nejste extrémně dobrý broukač). Prostě, Sondheim je na hony vzdálen Alanu Menkenovi nebo Andrewu Lloydu Webberovi. To nemyslím jako urážku těchto dvou pánů, ale jako konstatování skutečnosti, že Sondheim by jistě bez problémů složil něco jako Webber, ale Webber nedokáže nikdy složit něco jako Sondheim (pokud se Webber celý život nepřetvařoval a neschovává své trumfy až na okamžik těsně před smrtí). Z toho vyplývá jediné - spoustu diváků tato hudba prostě vůbec neosloví a i já, s jistým hudebním vzděláním, jsem jí začal přicházet na chuť až po několika hodinách poslechu.

Kapitolou samou pro sebe jsou chytré texty, které jsou nezbytně nutné pro pochopení děje a občas odsýpají z úst herců velmi hbitě. Z tohoto důvodu budou české titulky vypadat podobně jako u celovečerního South Parku - co možná nejpřesněji bude přeložen obsah a veršovat se to bude jen velmi občas (takže Čechovi nezbytně unikne jistá část kouzla originálu).

Na Youtube můžete najít mnoho ukázek z divadelní verze i z nového filmu. Například stejná písnička na jevišti (dokážete si představit, že si tohle bude někdo broukat?) a druhá polovina téže písně ve filmu. Tyto dvě ukázky vám umožní udělat si trochu obrázek o tom, jakým způsobem Tim Burton a spol. originál přetvořili, a to z vizuálního, hudebního i hereckého hlediska.

(Následuje popis děje, což je pochopitelně spoiler, pokud jste o Sweeney Toddovi nikdy neslyšeli.)

Příběh je brutální rodokapsová červená knihovna. Holič Benjamin Barker (Johnny Depp) byl neprávem uvězněn, protože mu soudce Turpin (Alan Rickman) chtěl přebrat jeho manželku. Ta ale zešílela, otrávila se a soudce následujících 15 let vychovával její dceru Johannu. Barker ovšem uprchl z vězení a vrací se do Londýna kvůli pomstě. V tuto chvíli začíná film (všechno předchozí je prozrazeno pomocí krátkého flashbacku). Barker přijme pseudonym Sweeney Todd a ubytuje se u paní Lovettové (Helena Bonham Carterová), která ho kdysi milovala, prodává masové bochánky a schovala mu jeho břitvy. Následně Sweeneyho identifikuje konkurenční holič Adolfo Pirelli (Sacha Baron Cohen), pročež musí být zabit. A po tomto zabití dojde Sweeney k rozhodnutí, že - než se mu podaří podříznout soudce Turpina - bude zabíjet náhodné zákazníky (protože "všichni lidi zasluhují smrt") a paní Lovettová z nich bude dělat masové bochánky.



(Klikněte pro velkého Sweeneyho.)

Další dosud nejmenované postavy jsou: Soudní biřic Bamford (Timothy Spall), malý kluk, který pomáhá paní Lovettové v krámě, a mladý námořník Anthony, který miluje Johannu. Vyjmenovávám je všechny proto, aby vám bylo jasné, že nikdo z hrdinů není ani trochu normální a naprostá většina z nich jsou protřelí hajzlové, případně zločinci a vrazi. Včetně toho malého kluka. Jediné kladné postavy jsou Johanna a Anthony, ale oba vypadají jako vysoustružené loutky z Mrtvé nevěsty a jejich naivita a víra v pravou lásku téměř hraničí s debilitou. Jsem si jist, že obojí je záměr a že jde jen o jeden hořkých depresivních vtipů Tima Burtona.

Burton totiž posunul původní divadelní hororovou komedii mnohem dále k čistokrevnému hororu. Scény, které jsou v divadelní hře vtipné, jsou ve filmu mrazivé. Z Deppa jde nefalšovaný a téměř nepřetržitý strach (stejně jako z Rickmana, Spalla a občas z Carterové a Cohena), protože všichni ti lidé jsou prostě zrůdy. A není příliš možností, jak by to celé mohlo mít nějaký typ dobrého konce.

Burton (respektive scenárista) si ale také byl vědom, že divadelní muzikál by se neměl zfilmovat jako televizní záznam divadelního představení (viz v poslední době Fantom opery, Producenti nebo Rent). Stejně tak nebylo možné natočit to celé realisticky, protože by to nesedělo dohromady s destilovanými emocemi a přehnanými náhodami příběhu. Burton tudíž učinil geniální rozhodnutí a celý film natočil stylem, jakým se točily nejstarší horory ve 20. a 30. letech minulého století. Znamená to, že herci jsou přehnaně emotivní a dělají teatrální gesta, ale režisér se to nikdy nepokouší využívat jako zdroj vtipů. Navíc jsou všichni nalíčeni jako mrtvoly, přesněji řečeno nevyspalé mrtvoly (s kruhy kolem očí) a celý film je značně desaturován, takže většina je ho šedá nebo tmavě modrá, s občasnými zářícími stříkanci červené krve.

Ve filmu sice je i humor, ale je ho mnohem méně než byste očekávali, je to humor pro zvrhlíky a když se někdo na plátně usměje nebo zamilovaně zpívá své břitvě, většinou vás při tom zamrazí. Mimo jiné proto, že všichni hlavní herci jsou fantastičtí: Rozhodně Depp, Carterová a Rickman, v menších porcích Spall a Cohen (protože mají menší role). Bez ohledu na to, o jaký "lehký žánr" jde (horor nebo muzikál), předvádějí herecké koncerty a je lahůdkové pouštět si znovu a znovu některá jejich gesta nebo pohledy. Depp a Carterová už jsou za Sweeney Todda nominováni na Zlaté glóby (je také nominován film samotný a Burton za režii) a nominací jistě přibude.

Jak už jsem psal, Sweeney Todd je krvavý film. Narozdíl od divadelní verze je veškeré podřezávání natočeno zcela realisticky. Vlastně, realistické to asi nebude, místy to připomíná spíše Brain Dead, ale prostě: Pokud nemáte rádi detailní záběry na břitvu, prořezávající krk, budete muset mnohokrát odvrátit zrak na dlouhé vteřiny. Kromě toho si dal Burton také velmi záležet na tom, aby lidská těla, dopadávající z výšky na kamennou podlahu hlavou napřed, vypadala přesně tak, jak vypadají lidská těla, když dopadají z výšky na kamennou podlahu hlavou napřed (pravděpodobně, v reálu jsem to nikdy neviděl). Je pravda, že například ve Vetřelcích vs. Predátorovi 2 je více krve a mozků (na litry), ale Sweeney Todd je nesrovnatelně strašidelnější a brutálnější a rozhodně bych mladého diváka pustil spíš na AvP2 než na Sweeneyho Todda. A obávám se, že nejeden dospělý příčetný divák prostě nebude schopen se na tenhle film dívat a jeho psychicko-krvavé deptání pro něj bude příliš silné. Jakkoliv mám rád, když jdu do kina s lidmi, kteří o filmu nic nevědí, v tomto případě je opravdu vhodné méně odolné jedince varovat, na co vlastně jdou.

Sweeney Todd je naprosto nekompromisní film a je mi trochu záhadou, jak vůbec mohl být financován a jak si jakékoliv studio (jde o koprodukci DreamWorks a Warner Bros.) mohlo myslet, že něco takového může mít komerční úspěch (a film ho také neměl). Tohle ovšem může nám, filmovým fanouškům, být úplně jedno. Tenhle film je hardcore.

Myslím, že jde o nejlepší film režírovaný Timem Burtonem (pozor, The Nightmare Before Christmas nerežíroval Burton) a překvapivě (vzhledem k námětu a stylu vyprávění) také o nejdospělejší. Burton se v něm nikdy nenechá unést a nezačne se nikdy lacině předvádět nebo příliš tlačit na pilu. Všechno je přesně dávkované a všechno je působivé proto, že je to opatrně a precizně stupňované. Určitě se vám už stalo, že vám někdo vyprávěl (nebo jste vy někomu vyprávěli): "Víš, je to vlastně nic moc film, ale je tam jedna scéna, to je úplně neuvěřitelný, jak je to natočený, a ten herec, jak to sedí, úplně ti z toho jde mráz po zádech, prostě čumíš". No a ve Sweeney Toddovi jsou takových scén desítky. Nebo, přesněji řečeno, celý film je jedna dlouhá taková scéna.

22.12.07

Vetřelci vs. Predátor 2 [AVPR: Alien vs Predator Requiem] - 60%

Vetřelci versus Predátor versus Predátorovetřelec versus nějací nešťastní lidé. Zní to fér?

V lesích Colorada leží malé městečko Crested Butte. Kromě toho v lesích Colorada leží kosmická loď s nezvanými návštěvníky. Je nabíledni, že se už tak nízká kvóta zdejšího obyvatelstva v nejbližších hodinách ještě sníží.




Nemohu se zbavit dojmu, že pokud má série VvP nějak pokračovat, je zcela zbytečné do ní tahat lidi. Není pochyb o tom, že Predátoři jsou inteligentní bytosti se špičkovou technikou a láskou k lovu a Vetřelci jsou divoké zrůdy a dokonalé vraždící stroje. Jejich antagonismus poskytuje mnoho námětů na zajímavé příběhy a otázky - podstatně zajímavější, než “získá ten mladík srdce toho děvčete?” nebo “napraví se ten bratr, nebo zůstane recidivistou?”. Když z předchozích dílů víme, že proti Vetřelcům a Predátorům nic nezmůže naprostá většina elitních vojáků se superzbraněmi, proč máme sledovat nějaké normální lidi v normálním americkém městečku, z nichž největší drsňáci jsou laskavý šerif a drobná vojákyně? Abychom si mohli tipnout, jestli vydrží při konfrontaci s Vetřelcem 0,7 nebo 0,8 sekundy?


Naštěstí má film necelých 90 minut, takže se dá akceptovat, že nemá žádné zajímavé hrdiny (aspoň ne lidské). Debutující režiséři, bratři Strauseovi, měli slušnou průpravu ze své předchozích trikové práce na hollywoodských blockbusterech, a dokázali působivě natočit to, o co v tomhle filmu jde: To jest Predátora, škrtícího v každé ruce jednoho Vetřelce, Predátorovetřelce, zvracejícího svá vajíčka do jícnu těhotné ženy, nebo dokonce pár sekund z domovského světa Predátorů! A je evidentní, že jsou fanoušky obou sérií, protože se nestydí citovat ve správných chvílích hudbu z nich a dokonce použili v úvodních a závěrečných titulcích smíchané fonty z Vetřelců a Predátora!


To úplně nejlepší na VvP2 ovšem je skutečnost, že jsou (narozdíl od jedničky) mládeži nepřístupní, takže nechybí litry krve, mozků, rozleptané obličeje, brutálně zabité děti a sprostá slova (i když se ve filmu mnoho nemluví, protože mimozemšťané jsou na plátně přinejmenším tolik, co lidé, a moc toho nenakecají).


Takže ano. Vetřelci vs. Predátor 2 jsou ucházející vánoční dárek pro fanoušky. Ale hlavně pro fanoušky, kteří dokáží z hlavy vytěsnit vzpomínky na první díly obou sérií a tím se ubrání bolestnému srovnávání. Tihle nebezpeční mimozemšťané už totiž nepřipomínají divoké šelmy, ale spíš kdysi divoké šelmy, které dnes předvádějí naučené strašidelné pózy v cirkusovém šapitó...


Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

21.12.07

Lovci pokladů: Kniha tajemství [National Treasure: Book of Secrets] - 40%

Nezajímá ho, co se stalo v Roswellu a kdo zabil Kennedyho. Nicolas Cage chce pouze OČISTIT POVĚST SVÉ RODINY.

Vrah prezidenta Lincolna si vedl deník, ve kterém chybělo několik stránek. Záhadný Mitch Wilkinson (Ed Harris) tvrdí, že jednu z nich nalezl, a že z ní vyplývá, že prapředek Bena Gatese (Nicolas Cage) byl zrádcem národa. A tak se Ben a jeho otec (Jon Voight) vydávají na cestu napříč kontinenty, aby očistili pověst své rodiny, mimo jiné i za pomoci Knihy tajemství, kterou si předávají američtí prezidenti a která obsahuje mimo jiné pravdu o vraždě JFK, ztracených Nixonových páskách, Oblasti 51 a zfalšovaném přistání na Měsíci.

Název filmu trochu lže, protože ona Kniha tajemství, která by vystačila na tucet výborných napínavých filmů, je využita pouze jako nepříliš zajímavá rekvizita, která hrdinovi dopomůže k tomu, o co tady doopravdy jde, tj. očistit pověst své rodiny. Ano, aby očistil pověst své rodiny, putuje Ben po celém světě účastní se honiček, nechá na sebe střílet a řeší záhady, které vypadají jako hloupá parodie na Šifru mistra Leonarda. (Čímž nechci říct, že Šifra nebyla sama o sobě hloupá a vtipná.)



Abyste si udělali představu o inteligenci scénáře, dám vám příklad: Představte si, že objevím tajuplné dveře s nápisem “WC” a na nich zámek s dvouciferným kódem. Následně si během 10 sekund intenzivního přemýšlení díky svému dějepisnému vzdělání “logicky” odvodím, že “WC” vypadá jako zkratka z “Wenceslas”, což je určitě odkaz na Václava IV (proč zrovna IV?), který byl přece korunován (proč zrovna korunován?) v roce 1376 a protože je kód pouze dvoumístný, logicky z toho vyplývá, že musím sečíst 1+3+7+6 a nastavit číslo “17”. Aniž bych se pozastavil nad debilitou celé této úvahy a aniž by mě napadlo vyzkoušet 100 kombinací 00 až 99 nebo zámek urazit sekyrou, abych se na ten záchod dostal.

Tvůrci neznají míru a posílají Bena a spol. vykrást královnin stůl v Buckinghamském paláci, vloupat se do Oválné pracovny v Bílém domě a dokonce unést amerického prezidenta! A to ještě zdaleka není finále filmu, takže jsme svědky toho, že člověk, který před několika hodinami unesl prezidenta USA, se bez problémů promenáduje po amerických památkách.

Fakt, že mi podobné blbosti nevadily v Transformers, bude nejspíš souviset s tím, že Michael Bay umí na rozdíl od Jona Turteltauba natočit efektní akční scény a nezabývá se vůbec nějakou psychologií, o což se občas Turteltaub pokouší a kromě automobilové honičky v Londýně nám během více než dvou hodin filmu žádnou slušnou akci nenabídne. A žádná ta psychologie v takovémto filmu pochopitelně nefunguje, ať ji zkouší zahrát Ed Harris nebo Helen Mirrenová.

Vlastně jsem hodně dlouho neviděl v jednom filmu tolik skvělých herců podávat tak strašné výkony. Nebo film, který by byl tak drahý a přitom tak nudný a tolik z něj čpělo, že na něm všichni zúčastnění pracovali jen z rutiny a pro prachy. Je to smutné. A ještě smutnější je, že závěr filmu jasně indikuje, že se chystá třetí díl, ve kterém půjde o to, co se skrývá v Knize tajemství na straně 47. A co se tam skrývá? To ještě nevědí ani scenáristé. Ale je to na straně 47.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

20.12.07

Přehlédnuté filmy roku 2007

Tomáš Baldýnský a já (t.j. Odvážné palce) jsme pro vás připravili seznam deseti letošních filmů, které šly v našich kinech, chodilo na ně málo lidí a dle našeho mínění to byla zásadní chyba. Mnohé z nich už jsou na DVD, takže to berte jako inspiraci pro mezisvátkové období:

HAIRSPRAY: Že režisér Adam Shankman, autor tak špatných filmů jako Ochránce (slovenský název „Cumlíkátor“ o něm vypovídá více) či Dům naruby natočí dobrý film, by samo o sobě mohla být událost milénia. Ale že se nová verze retromuzikálu Hairspray o swingující baculce promění v jeho rukou v záblesk jednoduché a barevné energie, plné fantastických tanečních čísel, v němž je sexy i John Travolta namaskovaný na tlustou paňmámu... je - přiznejme si to - zázrak.

KNIHA REKORDŮ ŠUTKY: Kdo ví, zda si Aleksandar Manič podivuhodné obyvatele Šutky, jedné ze čtvrtí makedonského Skopje, pro účely svého dokumentárního filmu nevymyslel - tak dojemně tragikomické postavy se hodí spíš do filmů Emira Kusturici či románů Bohumila Hrabala. Pokud však existují a skutečně nacházejí únik před bídou svých životů trumfování se v těch nejbizarnějších disciplínách, máme se od nich co učit.

DRSŇÁK: Německý film o patnáctiletém Michaelovi, který se z příjemného života v zubařově vile propadne do světa drogových dealerů, je bohužel až příliš nenápadný a svým tématem leckoho odpuzuje. Přitom je to strhující a temný příběh, který se dokáže vyhýbat klišé, zachovává si realističnost, i když podsvětí zalidňuje tak pozoruhodnými postavami, že by Tarantino záviděl.

DIVOKÉ VLNY: Počítačově animovaný „dokument“ o průběhu největší události dějin tučňáčího surfování, v jejímž finále soupeřil talentovaný tučňáčí surfař Cody Maverick s tučňákem Tankem a permanentně zhulenou slepicí zvanou Chicken Joe, je zřejmě nejdivnější hollywoodská investice roku. Divoké vlny jsou napůl pohádka a napůl něžná parodie na surfařské filmy a dokumenty o celebritách, plná výborně napsaných postav (řekl někdo „Velkej Zet“?) a skvělé animace. A úvodní sestřih archívních dokumentárních záběrů z historie tučňáčího surfování titulková sekvence roku.

Přehližené filmy - Reflex

PUSINKY: Od filmu Karin Babinské o třech dívkách, které mezi dětstvím a dospělostí chtějí zažít okamžik svobody, čeští diváci asi čekali teenagerskou komedii. Teenagerská tragédie je proto vyvedla z konceptu. Smutný a intenzívní film o tom, jak těžké a bolestné je najít svoje místo v životě, je nejlepší český debut posledních let.

SUNSHINE: Britský podivín Danny Boyle (mimochodem, už jste viděli jeho skvělé Millions?) pro vás za slušné peníze natočí výpravný sci-fi horor, který nejeden recenzent srovnává s Vetřelcem nebo dokonce 2001: Vesmírnou Odysseou, vy se toho zaleknete, bojíte se film distribuovat a nakonec ho uvedet s mnohaměsíčním zpožděním a téměř bez propagace. Hlavně, že jste pyšní na X-Men: Poslední vzdor... Styďte se, Foxové!

DOKONALÝ TRIK: Kromě sov nejsou ani viktoriánští eskamotéři tím, čím se zdají být. Christopher Nolan (Memento, Batman začíná) vrší záhadu na záhadu, kouzlem dělá z Hugha Jackmana dobrého herce, z elektrických výbojů vystupuje deus ex machina Nikola Tesla (David Bowie) a vše z povzdálí sleduje Michael Caine. Labužnická metafyzická detektivka, až příliš chytrá pro dnešní Hollywood.

TAXIDERMIA: Tři pohledy na tři generace Maďarů, které (snad!) nikdy nežily. Ohnivé penisy, smrt přežráním, vycpávání zaživa. Nejen, že je tahle zrůdnost brutálnější než Monty Python's Meaning of Life, ale jasně říká všem skuhrajícím českým režisérům, že i ve východostřední Evropě se dá natočit výpravně vypadající film, plný triků.

STARDUST: Za městečkem jménem Zeď je zeď a za ní kouzelná země se zlými čarodějnicemi, sedmi rychle umírajícími královskými syny a teplým lovcem blesků (Robert DeNiro, mimochodem). Jeden z nás knižní předlohu četl, druhý ne, ale nadšení z tohoto výronu dětské fantazie a originálního dospěláckého humoru sdílíme oba. Skoro tak dobré jako Princezna nevěsta (a tu jste už jistě viděli, že?)!

OBČAN PES: „Thajská Amélie z Montmartru“, produkt originální fantazie Wisita Sasanetienga, je film, který svou laskavou barvotiskovou pozitivitu vyrovnává takovou záplavou humoru a nikde neviděných nápadů či hrdinů (mezi nimi mrtvý taxikář, v ještěrku inkarnovaná babička, čínská princezna a plyšový medvídek - alkoholik), že příběh lásky chudého venkovana a dívky, která ve snaze zbavit svět plastových lahví navršila nad Bangkokem PET-horu zvící Montblanku, nelze zapomenout. Mimochodem, proč jste v březnu chodili jen na Vratné lahve?

P.S: Ode dneška si můžete objednat trička s logem Odvážných palců. Zítra prý snad ještě budou.

18.12.07

Gone Baby Gone - 100%

Jde o drama ze současnosti, které je natočené podle knihy stejného autora jako Tajemná řeka a je mu v mnohém podobné (a opět se odehrává v Bostonu).

Patrick (Casey Affleck) a Angie (Michelle Monaghanová) jsou soukromí detektivové, kteří se věnují především vymáhání alimentů. Když jsou vyzváni, aby pomohli pátrat po unesené čtyřleté holčičce, nejdříve se jim do toho nechce, ale nakonec souhlasí s argumentem, že tenhle případ vyžaduje místo policistů spíše někoho, kdo se kamarádí s pochybnějšími elementy a dokáže nenápadně pátrat v pochybných zákoutích.

Děj se poměrně dost zkomplikuje, když se do něj zapletou uloupené drogy, neustále zdrogovaná matka unesené holčičky a několik policistů (včetně Eda Harrise a Morgana Freemana). Nechci vám prozrazovat detaily, protože už po půl hodině je vidět, že tohle není standardní hollywoodská záležitost, a že vůbec není jasné, jak se všechno bude vyvíjet a jak to dopadne.



Film jsem viděl už před mnoha měsíci (kdy jsem o něm ještě nesměl psát) a tehdy jsem o něm nevěděl naprosto nic. Teprve po nějaké desítce minut jsem zpozorněl a začal jsem si uvědomovat, že to celé je tak nějak působivější, než je obvyklé. Postavy nešustily papírem a chovaly se jako opravdoví lidé. Všichni dělali dobré i špatné věci, většinou podle toho, co pro ně bylo v danou chvíli logicky přijatelnější. Jejich motivy jsem se ale časta dozvídal až v pozdějších scénách a teprve pak mi to do sebe začalo všechno zapadat a měl jsem příjemný pocit, že nejsem vůl a že mě tvůrci za vola nepovažují. Několikrát jsem se zarazil nad tím, jak chytře se dá natočit scéna, kdy spolu dva až tři lidi sedí a o něčem si chvíli povídají, a jaké napětí se z ní dá vytěžit (Gone Baby Gone rozhodně není akční film a trailer mu dělá dost medvědí službu). Překvapilo mě, jak reálně a nefilmově působí všechna interiéry a exteriéry. A kromě vždy spolehlivých Morgana Freemana a Eda Harrise hráli na jedničku i všichni ostatní, včetně herců, o kterých jsem nikdy neslyšel.

Tudíž jsem asi v polovině filmu začal intenzivně uvažovat, který bůh to celé natočil (nevěnoval jsem totiž pozornost úvodním titulkům, pokud ve filmu vůbec byly). Napadal mě David Fincher, David Cronenberg, chvíli dokonce i Michael Mann, ale všechny jsem zavrhl, protože bych přece musel vědět, že něco nového natáčejí. No a pak přišly závěrečné titulky a s nimi šokující: "Directed by Ben Affleck".

Vlastně to až tak úplně šokující nebylo (a vysvětlilo se tím navíc obsazení jeho bratra do hlavní role). Ben Affleck má jednoho Oscara a má ho nikoliv za herectví, ale za scénář k filmu Dobrý Will Hunting z roku 1998! Přesto mi ale přijde dost bizarní, že je jeden z nejlepších filmů letošního roku režírován debutujícím režisérem, který předtím 10 let byl průměrný, dobře vydělávající herec. Pokorně se klaním a slibuji, že si z Bena už nebudu tolik dělat sradnu kvůli jeho herectví.

Gone Baby Gone je vzácně vydařený film, na který se nedají dělat trailery, protože neobsahuje samostatně fungující efektní záběry nebo hlášky. Je to dokonale fungující hodinový strojek, jehož každé kolečko je nezbytné pro chod celku a jenom pokud to úplně všechno funguje, dostaneme se zdárně až ke konci, který je současně nečekaný i jediný reálně možný.

16.12.07

Svatba na bitevním poli - 20%

Svatba na bitevním poli je smutným příkladem toho, jak dnes vypadá česká "lidová filmová zábava". Synopse říká cosi o utajované svatbě a odhalování kašny, ale to jsou lži. Film žádný reprodukovatelný děj nemá a je to jen série střihů mezi různými obyvateli jedné malé vesnice, kde se hodně chlastá a její starosta (Polívka) by rád hrál Napoleona při rekostrukci Bitvy tří císařů. U některých z obyvatel je naznačeno něco jako dějový oblouk, ale většinou to zůstane nevyřčeno a nevyřešeno, takže se tradičně můžeme dohadovat o tom, jestli byl scénář od začátku tak špatný, nebo až při sestřihu někdo zapomněl, o čem to vlastně mělo být.

Kleinovi Básníci pro mě byli neoddělitelnou součástí dospívání. Ale že tentýž režisér dnes natočil takovýto odvar ze Slunce, seno, cokoliv, postrádající zápletku, logiku a další základní aspekty, které činí film filmem, to je opravdu smutné. Některým hercům (Polívka, Jiří Pecha) se chvilkami na několik vteřin daří vytvořit nějakou humornou kreaci, ale s příštím střihem opět všechno umírá a zamrzá.

Smutné je také to, že film byl zřejmě dost drahý, aniž by to na něm bylo vidět.



Diváci, kterým se Svatba bude líbit, budou pravděpodobně říkat "Je to takový pohodový teplý filmeček, žádná bomba, ale je tam Bolek, a XXX a YYY a ZZZ!", přičemž XXX, YYY a ZZZ jsou herci z nějakých TV seriálů a/nebo vítězové nějakých soutěží krásy/tance (neumějí hrát, ale mají ostře řezané rysy/výstřihy). Hlavním partnerem byla TV Nova.

Doporučuji vám podívat se na upoutávku (viz výše) a přečíst si zajímavosti z natáčení. Pokud jste člověk, kterého tato upoutávka upoutává a tyto zajímavosti vám připadají zajímavé, film se vám možná bude líbit. A naopak, a to velmi intenzivně...

Václav - 80%

Především: Film je inzerován jako natočen podle skutečné události, ale má se skutečným osudem Václava Vingla společného asi tolik, jako má A-Team společného s bojem proti mezinárodnímu terorismu. Takže se o "reálném" aspektu příběhu raději vůbec nebudu zmiňovat...

Václavovi (Ivan Trojan) je asi 40 let a je lehce mentálně zaostalý. Nikoliv idiot nebo debil, ale lehce mentálně zaostalý. V praxi to znamená, že občas střílí puškou po náhodných kolemjdoucích, občas mluví se svým dávno zemřelým otcem, občas zapomene, kde je, dělá mu problémy se vykoupat a tak podobně. Žije na vesnici se svou matkou (Emília Vašáryová), která ho má ráda, i když za něj musí každou chvíli něco žehlit u předsedy družstva (Jiří Lábus) nebo na policii. To poněkud nelibě nese Václavův bratr František (Jan Budař). Ještě neliběji nese, když se jeho milenka začne s Václavem nějak podezřele moc kamarádit. Všechno vyvrcholí v okamžiku, kdy Václav provede velmi hloupou a potenciálně velmi nebezpečnou věc, za kterou jde sedět a jeho matka začne obcházet vesnici s peticí za jeho propuštění.



Hodně dlouho se mi nestalo, že bych si u českého filmu řekl "Ti lidi opravdu dobře hrají". Trojanův výkon je přesně ten druh výkonu, za který se udílejí Čeští lvi, ale i naprostá většina ostatních je výborná (především mě potěšil Budař).

Jiří Vejdělek, který režíroval slušné Účastníky zájezdu a méně slušný Roming, předvádí nejlepší výkon své celovečerní kariéry a daří se mu natáčet potenciálně velmi riskantní scény způsobem, který nikdy není trapný nebo směšný.

Český film, který nikdy není trapný nebo směšný, to je samo o sobě událost a důkaz toho, že Václav je v lokálním měřítku výjimečný. Všechny problémy, které film má, pramení téměř výhradně ze scénáře nebo už z námětu.

To je tak: Film nás manipuluje, abychom fandili Václavovi, který - ač mentálně zaostalý - je "hlasem rozumu a čistoty" v dnešním šíleném světě. Je to zdařilá manipulace, ale ke skutečně nadčasové kvalitě jí chybí jakákoliv opora v ději. To znamená, že ze zápletky filmu jasně vyplývá, že Václav je smrtelně nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí, a že by mu skutečně prospěla radikální ústavní léčba, a to co nejdříve. Přitom jsou ale ve filmu všichni, kteří tuto možnost nadhodí, podáváni jako hajzlové.

Dalším drobným problémem je skutečnost, že většina filmu se nese v duchu "podívejte, jakou bláznivost ten Václav zase provedl" a to nejzajímavější, t.j. jeho osudový čin a následky, se odehraje až nějakých 20 minut před koncem. Naopak by to bylo mnohem zajímavější: Představit během dvaceti minuty Václava a jeho osobnost, a pak se zabývat vzniklým dramatem.

A konečně, některé elementy, jako "vyrovnávání se s komunistickou minulostí" nebo "Václav křepčí legračně na pódiu s kapelou" se do filmu podle mého názoru naprosto nehodí, stejně jako hudba Jana P. Muchowa, která se mu snaží dávat metafyzičtější atmosféru, než by bylo zdrávo (většinou nekonečným opakováním téhož superpomalého motivu).

Jak už jsem ale psal, Václav je v české kinematografii výrazně nadprůměrným počinem a bez problémů snese srovnání se světovou produkcí. Dokladem toho je skutečnost, že se u něj vůbec mohu zabývat rozebíráním toho, co a jak tvůrci chtěli říct, a jestli by nebylo lepší, kdyby to řekli trochu jinak.

13.12.07

Alvin a Chipmunkové [Alvin and the Chipmunks] - 40%

OK, takže... Asi před padesáti lety někdo vymyslel toto. Letos se potomci původního génia rozhodli natočit podle toho hraný film s CGI zvířátky.



Vzhledem k tomu, že mi hlasy těch roztomilých zpívajících zvířátek způsobovaly bolení hlavy už asi po 10 sekundách, tak dost dobře nemůžu hodnotit devadesátiminutový film. Tohle prostě není pro mě, jsem na to příliš starý a obávám se, že je na to příliš starý kdokoliv, komu jsou více než čtyři roky. Tomu by odpovídal i neexistující děj, opakované vtipy s prděním a bobky a existující dabing (česky bude i většina písniček).

Jenom konstatuji, že triky jsou udělané slušně, ve filmu nejsou žádná sprostá slova a má různé hezké barvičky.

P.S: Zajímavé je, že v originále ta zvířata jsou čipmankové východní (anglicky "chipmunks"), zatímco v české verzi to jsou (podle presskitu Bontonfilmu) veverky, které se vlastním jménem jmenují "Chipmunks". Huh?

12.12.07

Já, legenda [I Am Legend] - 100%

V roce 2009 vědci sestrojili virus, který léčil rakovinu. To ale nebylo všechno. Virus se poněkud vymkl lidem z rukou, zabil většinu pozemského obyvatelstva a z naprosté většiny těch, kteří přežili, udělal polomutanty, kteří řvali, skákali jako zvířata a žrali zdravé lidi. Těch bylo už tak málo a po těchto neradostných událostech jejich řady ještě výrazně prořídly, takže...

...takže v roce 2012 žije v celém New Yorku jediný "normální" člověk, nadporučík Robert Neville (Will Smith). Cítí částečnou zodpovědnost za to, co se před třemi lety stalo a je proto odhodlán najít "lék" a udělat z mutantů znovu lidi. Takže přes den chodí po New Yorku se svým psem a shání potravu, experimentuje na polapených mutantech ve své laboratoři a v noci se zamkne a doufá, že ho mutanti nenajdou. Ti totiž vylézají z budov pouze v noci, neboť je pro ně smrtící ultrafialové světlo (tj. například Slunce).

Už jsem v životě viděl nejeden post-apokalyptický film, ale troufám si tvrdit, že se zatím žádný co do své atmosféry nevyrovnal tomuto. Pokud vás fascinují obrázky, jako jsou například tyto, představte si něco takového v plných barvách, s volnou kamerou a s dokonalými zvukovými efekty.

Nejde jen o to, že ještě nedávno by prostě z trikového hlediska nic podobného natočit nešlo, ale je to do značné míry i záležitostí režisérské zručnosti (Francis Lawrence předtím režíroval Constantina s Keanu Reevesem). Mrtvý New York je nám předkládán jako vpodstatě poetické místo a atmosféra pusté ulice, nad kterou se vznáší prach, ozářený paprsky zapadajícího Slunce, nebo obřího přístavu, kterým se v noci rozléhá jen zvuk cikád, nad ním se tyčí torzo brooklynského mostu a žádný z okolních domů nesvítí... to je opravdu něco úžasného a stojí za to, jít se na to podívat do kina.

Téměř polovinu filmu mutanti vůbec nepřijdou ke slovu (víme, že někde v temných zákoutích jsou, ale téměř je neuvidíme) a sledujeme pouze každodenní Robertův život. Opět bych mohl jmenovat spousty konkértních působivých scén, ale radši jen zopakuji, že triky jsou bezchybné a atmosféra neopakovatelná (a to jsem v New Yorku nikdy nebyl).



Posléze dojde i na pár kontaktních scén s mutanty, ale rozhodně nejde o akční film. Akčních scén je v něm sotva 10 minut celkem (a to počítám i scény masové paniky při evakuaci ve flashbacku) a je to velmi uvěřitelná akce. Žádné dlouhé honičky nebo složitá bojová choreografie, všechno je to pěkně syrové a svižné (trochu jsem si vzpomněl na 28 dní poté).

Na rozdíl od některých kolegů nemám nejmenší problém se zápletkou filmu. Přišla mi z 99% originální, působivá a především realistická. Ano, kdyby se reálný vojenský vědec ocitl v reálném prázdném New Yorku, plném mutantů, choval by se po třech letech asi nějak takhle.

Vzhledem k tomu, že naprostou většinu filmu vidíme na plátně pouze hlavního hrdinu, je nabíledni, že Já, legenda stojí a padá s výkonem Smithe. A Smith to ustál velmi důstojně a musí na mnoha místech filmu opravdu hrát na plné pecky. Neskrývám, že jsem nejednou byl nefalšovaně dojat.

Já, legenda je vlastně komorní malý nezávislý filmeček, který by nebylo možné natočit bez obrovského rozpočtu (viz nedávní Potomci lidí), použitého jednak na vylidnění New Yorku, jednak na jeho zalidnění (ve scénách flashbacků) a jednak na mutanty.

Mutanti jsou totiž vytvořeni počítačovou grafikou a pohybují se jako něco z Beowulfa. Nejdříve jsem tím byl poněkud vyveden z míry, ale pak jsem došel k názoru, že to musí být dramatický záměr (vyvolávat strach jejich nerealistickými pohyby), protože v opačném případě by přece bylo mnohem jednodušší a lacinější natočit všechny ty scény s normálními trochu nalíčenými kulturisty.

Co se týče procentuálního hodnocení: Netvrdím, že jde o bezchybný film, ale když si uvědomím, že jsem například tematicky velmi podobnému třetímu Resident Evilu dal 60 procent, bylo by totálně nespravedlivé dávat tomuto snímku pouhých 80.

P.S: Tento film se měl natáčet už někdy před 20 lety. To nemohlo fungovat jednak vzhledem k nákladnosti a jednak vzhledem k tomu, že hlavního hrdinu měl hrát Arnold Schwarzenegger.

P.P.S: Film se příliš nedrží stejnojmenné knihy Richarda Mathesona (už dříve párkrát zfilmované) a jeho název (český ani anglický) tudíž nedává přílišný smysl. Pokud očekáváte její adaptaci, budete notně zklamáni.

10.12.07

Darjeeling s ručením omezeným [The Darjeeling Limited] - 80%

Indickými ulicemi se bleskovou rychlostí proplétá taxík a v něm sedí nervózní Bill Murray. Stihne vlak? Vyběhne z taxíku, uhání po nástupišti, ale nestíhá. Vlak mu ujede a my zjišťujeme, že Bill Murray v tomto filmu nehraje. Předběhnou ho ale mladší a mrtštnější bratři Francis (Owen Wilson), Peter (Adrien Brody) a Jack (Jason Schwartzman). Vlak stihnou a film je o jejich cestě odnikud nikam, při které chtějí najít sami sebe a zapomenout na nedávnou tragédii.



Darjeeling s ručením omezeným (což je chybný název, viz konec recenze) je nový film Wese Andersona, čímž je vpodstatě řečeno vše. Jeho fanouškům stačí sdělit, že se opět opakuje atmosféra Takové zvláštní rodinky, Života pod vodou nebo Jak jsem balil učitelku [Rushmore]. Neznalým naopak žádné vysvětlování nepomůže.

Anderson opět načrtává vpodstatě tragické osudy způsobem, který je tak hrozně smutný, až je veselý. Nebo naopak. Opět je ve filmu mnoho zásadních informací sděleno pouze tím, jak se kdo kouká a jak významně kdo mlčí. Opět v nás herci i tvůrci budí emoce, aniž by nám dali jasně najevo, jaké ty emoce vlastně mají být (a to je fajn).

K originálnějším podivnostem patří tentokrát asi čtvrthodinový předfilm, ve kterém se dozvíme, jaké trauma před začátkem filmu prožil nejmladší z bratrů (a je v něm skoro nahá Natalie portmanová).

Film má poměrně dost vyloženě brilantních momentů, kdy do sebe všechny audiovizuální aspekty dokonale zapadnou a nezbývá nám než obdivovat Andersona, že něco takového dokázal nejen vymyslet, ale i realizovat. Na druhou stranu se dočkáme mnoha momentů, které nám budou velmi povědomé z předchozích Andersonových filmů (například extrémně zpomalené záběry, doproázené šlágry minulých desetiletí).

Prostě, Darjeeling byl z 95 procent přesně to, co jsem od něj očekával po shlédnutí traileru a předchozích tří Andersonových filmů. Ale nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Je dobře, že jeden režisér natáčí filmy, které se zásadně liší od naprosté většiny ostatní kinematografie, ale přitom jsou atmosférou a vypravěčskými postupy velmi podobné jeden druhému?

P.S: Bontonfilm se tentokrát zásadně zmýlil ohledně českého názvu filmu. Ono "Limited" neznamená "s ručením omezeným", nýbrž "expres", nebo přesněji "zrychlený vlak" (zastavující jen na omezeném počtu zastávek). Je to prostě jméno onoho vlaku, kterým hrdinové jedou.

Another Gay Movie

Another Gay Movie je komedie o chlapcích, kteří chtějí přijít o panictví. A všichni jsou heterofobní homosexuálové.



Abychom si rozuměli: Another Gay Movie není pornofilm. Je to regulérní film, uvedený do regulérních kin (byť jen do malého počtu) a recenzovaný ve Variety (všimněte si skutečně roztomilého názvu linkované stránky). Přitom ale jde o film nepřístupný (podobně jako Prci, prci, prcičky nebo Road Trip).

Kdyby to bylo normální porno, ještě bych se s tím dokázal tak nějak vnitřně smířit, ale protože je to "rozverná sexy komedie", a navíc velmi špatná "rozverná sexy komedie", dává jí fakt, že je gay, netušený rozměr hrůznosti. Odvážní se mohou podívat na screenshoty (nejdříve budete muset asi odkliknout, že "ano, chci tyto závadné fotky vidět").

Jsem homofobní? Je sice pravda, že bych byl radši na pustém ostrově s deseti nadrženými heterosexuály, než s deseti nadrženými homosexuály. Ale na druhou stranu, radši bych byl na pustém ostrově s jednou krásnou heterosexuální holkou a deseti nadrženými homosexuály, než s jednou krásnou heterosexuální holkou a deseti nadrženými heterosexuály... Takže snad nejsem.

9.12.07

P.S. Miluji tě [P.S. I Love You] - 60%

Holly (Hilary Swanková) a Gerry (Gerard Butler) se měli moc rádi, ale pak Gerry umřel na nádor na mozku. Umíral pomalu, takže měl čas připravit pro Holly opravdu nečekané překvapení. Zařídil, že jí po jeho smrti začaly chodit dopisy, nahrávky a balíčky od něj - s instrukcemi, co má dělat, aby na něj dokázala zapomenout a znovu se zamilovat.



Režisér Richard LaGravenese je především zkušený romantický scenárista (Zaříkávač koní, Madisonské mosty) ale i jako režisér svou slzopudnou látku zvládá. Je bez debaty, že divačky každého věku budou s tímto filmem spokojeny, ale je snesitelný i pro některé cynické muže. Je v něm totiž překvapivé množství humoru a několik překvapivě dobře zahraných vtipných vedlejších postav. Dokonce i Lisa Kudrowová je poprvé asi po 10 letech opět vtipná.

Jako cynický muž vidím problém v tom, že je ve filmu na můj vkus až moc slzopudných scén a příliš mnoho konců. A především v tom, že Hilary Swanková se mi do tohohle filmu moc nehodí, není dvakrát hezká a nechová se dvakrát sympaticky nebo rozumně. Ovšem Butler je výborný (umře na začátku filmu, ale pak následuje mnoho flashbacků, ve kterých vystupuje) a o to tady jde, že ano, dámy?

7.12.07

Zlatý kompas [The Golden Compass] - 80%

Před pár dny jsem se rozplýval nad tím, jak bravurně byl do filmové podoby adaptován román "Pokání". Dnes musím konstatovat, že v případě knihy "Zlatý kompas" (první díl trilogie "Jeho temné esence") se to povedlo o něco hůře, ale pořád celkem slušně. Ještě předesílám, že jsem předlohu nečetl (stejně jako v případě Pokání) a pokud se tudíž vyjadřuji o kvalitě filmu, myslím tím skutečně pouze kvalitu výsledného filmu a nikoliv míru věrnosti předloze.



Narozdíl od Pokání je Zlatý kompas výpravná fantasy z neexistujícího světa, s mluvícími zvířaty, létajícími divoženkami, mechanickým špionským hmyzem, bojovými medvědy a kovbojem se vzducholodí.

Adaptoval a režíroval to Chris Weitz, který má na svědomí např. Prci, prci, prcičky a Jak na věc (obojí pokládám za velmi kvalitní záležitosti). Dokázal, že umí celkem zvládnout i velkorozpočtovou trikovou podívanou a jím vytvořený svět je "nejreálnějším" filmovým fantasy světem od Jacksonova Pána prstenů. Opravdu jsem měl na několika místech chuť, aby se film zastavil a já se mohl trochu interaktivně porozhlédnout po těch místech, která vidím. Ale to bohužel nešlo a (což je první z problémů) film zběsile utíkal dál, aby se stačilo všechno odvyprávět a vysvětlit, protože toho ještě zbývalo opravdu moc a moc.

Hlavní holčička je dobrá, Daniel Craig a Nicole Kidmanová jsou velmi dobří (ale jsou ve filmu dost málo) a Sam Elliot a digitální medvěd s hlasem Iana McKellena jsou úplně nejlepší. Ve filmu je dost scén, které jsou skutečně působivé a budí přesně ty správné emoce. Na druhou stranu, všechno je to dost zbrklé (už už abychom zase byli někde jinde) a konec je vyloženě nešťastný, protože je ještě méně vypointovaný, než v prvním Pánovi prstenů. Prostě dojde k nějaké menší šarvátce, hrdinka řekne "ještě ale musím udělat to, to a to a zachránit toho a toho" a jdou titulky...

Jinak mi ale přišly některé zvraty a chování některých postav velmi zajímavé a chytře vymyšlené a po dlouhé době mám skoro nutkání přečíst si knižní předlohu.

3.12.07

Pokání [Atonement] - 100%

Rok se chýlí ke konci a já už myslel, že mě nemůže nic překvapit. Když tu, zčista jasna, bůhví odkud, přichází film Pokání, který hrozí sesadit Ratatouille jako nejlepší film letošního roku (nejlepší film, který jsem letos viděl, což neznamená, že má letos českou premiéru).



Film začíná v roce 1935 v anglickém sídle, kde v rámci svižné zkratky poznáváme jeho obyvatele. Má přijet návštěva a je jasné, že mezi různými přítomnými panuje nervózní napětí a atmosféra by se dala krájet. Napětí stoupá, aniž bychom tušili, proč vlastně kdo proti komu co má, a teprve po více než půlhodině se to jakýmsi způsobem "prolomí", my poznáváme, kdo vlastně bude hlavními hrdiny a děj se posouvá o čtyři roky vpřed, do časů války.

Nejraději bych vám nic víc neříkal, protože labužnickost filmu spočívá v tom, že zprvu netušíte, co některé scény mají znamenat, a postupně v tom získáváte jasno díky tomu, že je uvidíte znovu, z pohledu někoho jiného. V traileru je ale ledacos řečeno, takže také přiznám, že jde o třináctiletou Briony (Saoirse Ronanová), která částečně z nerozumu, částečně z pubertální zamilovanosti, pošle do vězení nevinného Robbieho (James McAvoy, hlavní hrdina Posledního skotského krále), čímž mu znemožní osudovou lásku se svou sestrou Cecilií (Keira Knightleyová).

Robbie je tedy uvězněn a pak odeslán přímo na frontu, zatímco se pro něj Cecilia doma trápí. Neméně se ale trápí Briony (která je nyní ošetřovatelkou a hraje ji Romola Garaiová), protože jí začíná docházet, jak hroznou věc udělala. Sledujeme tudíž, jak se prolínají osudy těchto tří (a to ne vždy chronologicky). Rozhodně nejde o detektivku (jak by mohlo možná vypadat z traileru) a rozhodně se nedočkáme superšokujících odhalení ve stylu Obvyklých podezřelých, ale poslední minuty filmu jsou opravdu nečekané, osudové, a doslova mě přibily do sedadla.

Jakkoliv je scénář Christophera Hamptona (adaptoval před lety Nebezpečné známosti) kvalitní, nebyl by nic bez režie Joea Wrighta. Je mu teprve 35 let a jde teprve o jeho druhý celovečerní film (debutoval Pýchou a předsudkem), ale prokazuje neuvěřitelný talent. Nejméně tucetkrát jsem si v průběhu filmu pomyslel "Wow, tohle je skvělý nápad a je bezchybně provedený". A nejde jen o krásně barevně komponované záběry, o výborně složenou a do filmu nápaditě implementovanou hudbu (Dario Marianelli) nebo o dokonale řemeslně zvládnutý nepřerušený pětiminutový záběr s tisícem statistů. Ale také o civilní okamžiky, kdy není proneseno ani slovo a jen z pohledu do něčí tváře je nám - poté, co nám docvaknou všechny souvislosti aktuální situace - okamžitě jasné, jaká muka se odehrávají v hrdinově nitru. A i ta jedna krátká erotická scéna je natočena s invencí a je skutečně sexy, aniž bychom v ní viděli něco explicitního.

Možná se bude o Pokání tvrdit, že jde o červenou knihovnu. Ano, je v něm hodně vztahové osudovosti, ale na rozdíl od většiny červených knihoven se všichni hrdinové tohoto filmu (s výjimkou Briony na začátku) chovají vzácně neidiotsky a nikdy si neřeknete "Tak ať prostě udělá to a to, všechno se tím vyřeší". Spíš než na Legendu o vášni nebo Ten večer jsem si při Pokání vzpomínal na Soumrak dne. A i když jde o adaptaci slavného románu (údajně velmi věrnou adaptaci!), výsledek naprosto dokonale funguje jako soběstačný film.

A tím vším jsem vlastně chtěl říct, že kromě žen, které si při tomhle filmu krásně popláčou (ale těm k tomu většinou stačí málo, přiznejme si to), ho bezvýhradně doporučuji i ostatním humanoidům.

Scorsese rekonstruuje Hitchcocka!

(Nebo to aspoň má tak vypadat, hehehe)

28.11.07

Pan Včelka [Bee Movie] - 60%

Dovolte mi nejdříve ocitovat z presskitu Bontonfilmu:

Ke zrodu Pana Včelky došlo náhodou, během přátelské večeře Jerryho Seinfelda se zakladatelem Studia DreamWorks Stevenem Spielbergem, na níž Seinfeld plácnul, že by rád natočil film o včelách. "Vždycky mi přišlo úžasné, že obyčejní brouci dokážou vyrábět tak úžasnou věc, jakou je med," říká Seinfeld. "Nikdy mě ale nenapadlo, že si se Stevenem a Jeffreym Katzenbergem (spoluvlastník DreamWorks) tak rychle plácneme ve chvíli, kdy jim dám pouhý název bez příběhu." Když si uvědomil, že lidstvo parazituje na včelí práci, měl hotovou kostru, na kterou už prý snadno nabaloval jednotlivé situace a gagy, jimiž se Pan Včelka přímo hemží. Ostatně ho stvořil talentovaný komik. Zdá se, že Mája dostala skvělého bratříčka."

(Vysvětlivka: Jerry Seinfeld je superpopulární americký televizní komik.)



Předchozí odstavec přesně vystihuje, jak Pan Včelka působí. Skutečně působí tak, že tvůrci vzali dosti originální námět (včely podají žaobu na lidi za to, že jim kradou med) a protože tento námět by vydal asi na patnáctiminutovou vtipnou scénku, je před něj, za něj a do něj nastrkáno 70 minut více či méně vtipných ptákovin, které s hlavní zápletkou nijak nesouvisí, případně jí přímo odporují.

Většina těch ptákovin opravdu je vtipná, tedy aspoň v původním znění. Dabing jsem neslyšel, ale poněkud pochybuji o tom, že bude možné přeložit, jak je do soudní síně předvolán Sting (zneužívá včely svou přezdívkou!) nebo spousty střelhbitých narážek na skutečnost, že "bee" zní stejně jako písmeno "B" a sloveso "to be".

Úvodním zobrazením života v úle film téměř exaktně kopíruje AntZ (také od DreamWorks) a dal by se ještě označit za promyšlenou satiru, ale asi po 30 minutách přestane mít smysl hledat v ději jakýkoliv smysl. Bizarní ovšem je, jak film občas přehodí výhybku a z blbnutí přejde do seriózních meditací o záchraně světové ekologie a vztahu včely se ženou. Nemálo mi to připomínalo podobně tripový Happy Feet.

Nejlépe fungují izolované scénky, ve kterých Seinfeld zapomene na zápletku a jen tak blbne, jako třeba ta, kdy je Barry hostem včelí TV v pořadu včelího Larry Kinga a vysvětluje mu, že lidi mají taky svého Larryho Kinga, který je mu hrozně podobný, jenom nemá křidýlka a žihadlo. Kdyby film byl více takto přaštěný a méně zachraňoval svět opylováním, byl bych mnohem spokojenější.

27.11.07

Skóruj! [Balls of Fury] - 40%

To si takhle začínající scenárista a režisér řekli: "Pojďte, kluci, natočíme něco jako Mortal Kombat, ale místo bojového umění tam bude Ping-Pong a hlavního záporáka bude hrát Christopher Walken, takže to bude sranda."

A udělali to, v domnění, že tato základní premisa jim sama od sebe zajistí vtipnost celého toho podniku.



Skóruj! je laciný film. S výjimkou Christophera Walkena (který se poprvé objeví až v polovině filmu a jeho role je spíš takové trochu větší cameo) v něm nehraje žádná pořádná hvězda (Maggie Q nebo Jason Scott Lee nejsou hvězdy) a leckteré scény se svou "výpravností" nebezpečně podobají českému filmu (doufejme, že je to částečně vtipný záměr).

Malý rozpočet ale u komedie nemusí vadit. Dokonce nemusí vadit ani to, že scénář je dementní, nelogický, infantilní, atd. atd...

Vadí ovšem to, že režisér neuměl režírovat. I když má film necelých 80 minut, hrozně se vleče a závěrečné minuty byly již téměř agonizující. Existují zábavné praštěné sportovní komedie, nelogické a laciné (například Vybíjená), u kterých jsem se velmi dobře bavil. Je poučné sledovat Skóruj!, jehož scénář je dementní velmi podobným stylem, ale herci a režisér mu (narozdíl od Vybíjené) nedokázali vdechnout vtipnost. Ale abych nemluvil jen o nich - svůj díl na tom má třeba i střih nebo hudba, což obojí je pro udržování tempa u takovéhlo blbůstky velmi důležité.

A toho Christophera Walkena mi vlastně bylo docela líto. Nevypadal, že by mu ta role moc sedla...

P.S: Ten brejlatý "fešák" v traileru v 0:56 až 1:02 mluvil v původním znění Remyho v Ratatouille.

25.11.07

Poslední plavky - 20%

Ačkoliv jsem nepil a nebral drogy, druhý den po kině jsem měl takové zvláštní stavy "Byl jsem na tom fakt v tom kině a viděl jsem, co jsem viděl? Nezdálo se mi to??" Nezdálo... Pokud jsem někdy o nějakých filmech tvrdil, že "se v nich vlastně vůbec nic neděje", musím se jim všem omluvit a konstatovat, že Poslední plavky dávají slovům "vůbec nic neděje" nový význam.



Kromě toho Poslední plavky obsahují výjimečné množství chyb v kontinuitě, kdy např. někdo stojí v nějaké poloze, následuje střih, a on stojí ve zcela jiné poloze. Jednu z nich můžete vidět dokonce i v traileru. Čtvrtníček hodí do rybníka ceduli, ta se zapíchne do dna metr od břehu a kouká z rybníka ven, načež následuje střih na záběr podvodní kamery, jak cedule pomalu klesá do hlubin.

Souhlasím, že Čtvrtníček většinou je celkem zábavný, ať dělá jakékoliv ptákoviny a hraje v jakékoliv blbosti. Ale kdyby Čtvrtníčka posadili k rozpadlému bufetu u jezera, namířili na něj kameru a řekli mu "a teď dělej 90 minut nějaký ptákoviny", tak bude výsledek zábavnější a akčnější, než Poslední plavky.

19.11.07

Hitman - 60%

Agent 47 je bezejmenný zabiják (s pleší a čárovým kódem na zátylku), který byl od narození vycvičen k tomu, aby bez mrknutí oka plnil rozkazy bohatých klientů a bez zaváhání vraždil. Při nejnovější misi v Rusku se ale cosi záhadně zašmodrchá a Agent 47 se ocitá na útěku přede všemi, doprovázen krásnou ruskou prostitutkou.



Film Hitman vznikl na motivy videoherní série a pokud ji neznáte, tady je z ní ukázka.

Nejdůležitější je samozřejmě hlavní hrdina a tady jsem trochu na rozpacích. Na základě her jsem si Hitmana vryl do paměti jako chlapíka, který 1) je dost starý, přes 50 let, a 2) je zabijácký stroj bez špetky emocí. Ve filmu mě dost překvapilo, že ho hraje Timothy Olyphant (záporák ze Smrtonosné pasti 4.0), který vypadá tak o 20 let mladší a spíš než brutálního zabijáka bez emocí připomíná rozverného modela, viz foto (klikněte pro velkou verzi):



Kromě toho zaznamenal hlavní hrdina v mých očích značný posun od videoherní předlohy, protože ve filmu projevuje každou chvíli nějaké emoce. Chápu, že ho tvůrci chtěli učinit lidštějším, aby s ním mohl divák snáze sympatizovat, ale je to odklon od předlohy a nemůžou pak chtít, aby se tohle líbilo hardcore fanouškům hry.

Pokud odhlédnu od toho, že se filmový hrdina liší od herního, je Hitman celkem zábavný film, připomínající ptákoviny jako Kurýr nebo Double Team. Není v něm zrovna hromada akce, děj nedává pochopitelně přílišný smysl, ale jednotlivé scény jsou efektně nasnímané, takže působí atmosféricky i když se v nich vlastně nic neděje. Také musím pochválit výjimečně vydařený casting padouchů a vedlejších postav - všichni mají drsné rysy a šílené proslovy jako z videoher.

Hitman je takový guláš, celkem zručně vykradený a zremixovaný z působivých scén, které jsme viděli v jiných akčňácích a thrillerech. Můžete se bavit chvílemi tím, jak očividně je to vykradeno (a uchoslyšně - hudba strašlivě kopíruje Bourneovu trilogii), chvílemi tím, jak se filmaři snažili seriózním způsobem natočit scény, které jsou od základu dementní. Není sice vždycky jasné, kdy jde o záměrnou parodii a kdy to nezkušený režisér tak totálně nezvládl, ale zábavné je to od začátku do konce.

A nechybí gumová kachnička.

16.11.07

Říše hraček [Mr. Magorium's Wonder Emporium] - 60%

Pan Magorium (Dustin Hoffman) má uprostřed města maličké hračkářství (které zevnitř nevysvětlitelně vypadá mnohonásobně větší, než zvenku). Děti každého věku v něm nacházejí radost, ale pan Magorium se chystá pověsit živnost na hřebík a “odejít” - kdysi si totiž koupil v Toskánsku tolik párů bot, aby mu vystačily na celý život, a teď nosí poslední neprošlapaný pár (není divu, je mu něco přes 240 let). Byl by rád, kdyby jeho obchod převzala mladá Molly (Natalie Portmanová), ale té se do toho moc nechce (nevěří si) a situaci ještě poněkud komplikuje účetní Weston (Jason Bateman), který by chtěl mermomocí mít jasno v neexistujícím účetnictví tohoto podniku.



Rozhodně bych Říši hraček doporučil rodičům malých dětí spíše než třetího Shreka, druhou Dobu ledovou nebo prvního Strašpytlíka. Je to klidný film bez násilí a brutality, s jasným (až triviálním) pozitivním poselstvím, plný barev, hraček a kreativních nápadů, které snad dokáží udržet pozornost nejmladšího diváka.

Jako dospělý divák ovšem nemohu ignorovat obrovskou podobnost Říše hraček jednak s filmem Hračky Barryho Levinsona a jednak s Karlíkem a továrnou na čokoládu (především s Burtonovou verzí), přičemž snímek Zacha Helma (scénář k Horší už to nebude) nedosahuje kvalit ani jednoho z nich.
Dustina Hoffmana jeho ujetá role evidentně baví, ale to nic nemění na skutečnosti, že je to prostě jen další blázen ve svém bláznivém magickém světě, jehož hlášky a chování jsou většinou roztomilé a vtipné, ale své teoretické dítě bych s ním o samotě nenechal. Ostatní herci také nepředvádějí víc než průměr, ale hlavní dětský protagonista aspoň není otravný.

Ve scénáři se objevuje několik vyloženě skvělých nápaditých okamžiků a hlášek (například zoufalé “Začíná tu fungovat gravitace!” když hračkářství začne ztrácet svou kouzelnost, protože je nešťastné), které vám vždy na krátký okamžik připomenou, jak bezva to celé mohlo být. Ale není. A z hlediska celkového příběhu zůstane mnoho nejasného. A tím nemyslím skutečnost, že se nikdy nedozvíme, proč je vlastně ten obchod kouzelný a jestli je panu Magoriovi opravdu 240 let. Myslím tím například to, že nikde není vysvětleno zasazení tohoto obchůdku do skutečného světa. Zákazníků je v něm spousta, a to i dospělých. Mnozí z nich v obchodě vidí nadpřirozené věci a úkazy a jsou tím šokováni. Přesto se o panu Magoriovi a jeho obchodě nepíše v novinách a nestojí před ním neustále televizní štáby. Okolní svět přitom vypadá zcela reálně a materialisticky a scény, které se odehrávají mimo obchod, jsou většinou strohé a postrádají zázračnost, která prostupovala celými Hračkami nebo Karlíkem.

Původně jsem se domníval, že na vině je nepříliš dobrá scenáristická adaptace nějaké slavné dětské knížky, kterou neznám. Pak jsem ale s překvapením zjistil, že Říše hraček je stoprocentně původním námětem Zacha Helma a pokud v něm tudíž chybí nějaká vysvětlení nebo příběh chvílemi ubíhá podivně zbrkle, je na vině buď on sám nebo producenti, kterým film připadal příliš dlouhý (výsledná stopáž je překvapivě skromná).

Výše uvedené ale platí pouze pokud vaše děti jsou tak malé, že uvažujete o tom, že s nimi tuto roztomilou barevnou kouzelnou dabovanou záležitost navštívíte i vy.

Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

14.11.07

Proč nemám rád filmovou kritiku

Pozor - Tento post není vhodný pro mládež a k pochopení pointy vyžaduje znalost angličtiny a značnou psychickou odolnost (možná i fyzickou). Fakt.

Většinou se ohrazuji proti tomu, když jsem označován za filmového kritika, a tvrdím, že jsem filmový recenzent. Vidím v tom rozdíl a dnes jsem objevil krásný příklad toho, v čem ten rozdíl je. Filmové recenze jsou to, co píšu já. Abych napsal filmovou recenzi na Bad Boys 2, nemusel bych nikdy nic vidět od Tarkovského nebo Antonioniho a stačí mi porovnat je s Bad Boys 1, případně se Smrtonosnou pastí, pokud bych si chtěl hrát na intelektuálního recenzenta.

Oproti tomu, filmový kritik při psaní o Bad Boys 2 musí zmínit, že něco je v nich tak a tak, protože režisér v mládí viděl něco od Tarkovského, a teď se to podvědomě promítá do jeho díla. T.j. něco, co je pro divácké vychutnání filmu naprosto nedůležité a navíc to ani nemusí být pravda.

Čímž se dostáváme k tomu příkladu. Přečtěte si typickou filmovou kritiku. A poté, co si ji přečtete (abyste věděli, o čem se píše), podívejte se na adresu www.2girls1cup.com. A mám velmi dobrý důvod pro to, aby ta adresa nebyla klikatelná.

No a kdybych o tomto filmu chtěl napsat recenzi (ne kritiku), stačí mi jen pár slov! Schválně jestli vás nějaká napadnou.

Chyťte doktora - 40%

MUDr. Michal Goldberg (Michal Malátný) je gynekolog. Má ženu Janu (Táňa Vilhelmová), malou dceru a milenku Kláru (také Táňa Vilhelmová), která je s ním v jiném stavu. Klára zavolá Janě a my sledujeme, jak Michal řeší své soukromé peklo.



Zhruba první třetinu filmu jsem si říkal, že je to celkem slušně napsané, t.j. patřičně vtipné scény následují v patřičném pořadí, dávají víceméně smysl a hlášky ujdou, ale je to hůř zahrané (s pár světlými epizodními výjimkami) a zrežírované a úplně nejhůř sestříhané. Nestává se mi často, že bych si nějak výrazně všiml špatného střihu, ale v tomto filmu je umrtvující a zabíjí i vtipy, které by jinak fungovaly. Moc nepomůže ani hudba, která většinou pozůstává z opakování přesně téhož "rozverného" motivu.

Co se týče výkonů, hlavní představitel je bohužel evidentní neherec a dost často vypadá, jako by se styděl, že je na plátně a koukají se na něj lidi. Dvojrole Vilhelmové je dosti nevděčná, protože ji nutí stylizovat se do dvou extrémních černobílých poloh (zničená domácí puťka vs. emancipovaná dračice), z nichž jí ani jedna příliš nesedí, i když se snaží seč může.

Po třetině filmu ale dojde k tomu, že příběh najednou skončí (aniž by se nějak uzavřel) a začneme ho sledovat znovu a trochu jinak! Jako fanouška Návratu do budoucnosti nebo Na Hromnice o den více mě tato snaha potěšila, ale provedení je bohužel tristní a scenáristický záměr téměř nevysledovatelný.

Příběh se totiž začne odvíjet znovu, ale někteří protagonisté se v něm chovají trochu jinak. Pointa byla pravděpodobně v tom, že ve verzi 2 Michal miluje více svou milenku, zatímco ve verzi 1 více miloval svou ženu, ale to nevysvětluje, proč se najednou některé jiné postavy chovají jinak.

No a po hodině filmu opět nastane "reset" a začneme celou story sledovat potřetí, přičemž zde jsem už dramatický záběr nepochopil vůbec, protože se chovají jinak téměř všichni (včetně postav, které se v předchozích dvou verzích mihly na plátně jen na pár sekund), teoretizoval jsem, že v této verzi chtějí všichni se všemi souložit (na rozdíl od předchozích), ale je to jen teorie...

Žádný pořádný konec se nekoná ani v jedné ze tří verzí, nemluvě o tom, že se vůbec nedozvíme, proč se to všechno vlastně odehrávalo třikrát, jestli si z toho měl hrdina vzít nějaké poučení, jestli to byl jen pilot pro TV seriál atd... (Vlastně mi připadá jako dobrý nápad mít TV seriál, ve kterém by každý díl začínal stejnou dramatickou událostí [otěhotnění milenky] a pak by se to 30 minut humorně řešilo, pokaždé jinak.)

Znovu se dostávám k tomu, že odmítám nadržovat českým filmům jen proto, že jsou "naše hezké české". Ano, Chyťte doktora patří ve strašné lokální konkurenci k těm vydařenějším dílkům. Obsahuje pár vtipných míst, pár vtipných postav a dala by se z něj asi sestříhat opravdu dobrá dvacetiminutovka do Bakalářů. Ale jako celek to nefunguje a - pokud mohu teoretizovat - řekl bych, že za to může příliš dlouhé a příliš intenzivní upravování scénáře, během kterého sice tvůrci pořád měli v hlavě ústřední myšlenku filmu, ale nevšimli si, že se ze scénáře vytratila a přestala být pochopitelná pro diváka, který neprožil dlouhý zrod filmu s nimi.

P.S: Primáře hraje Luděk Sobota se strništěm. Je ve filmu asi 5 minut, ale je to jeho nejlepší role za posledních cca. 30 let a nejzajímavější postava tohoto filmu. Někdo by s ním měl rychle natočit něco jako Život pod vodou nebo Rushmore, má zaděláno na českého Billa Murraye.

P.P.S: Vzhledem k tomu, že Jana a Klára se většinu filmu nesetkají, není v něm příliš mnoho triků. Dočkáme se ale dvou záběrů, ve kterých jsou na plátně obě najednou, je jim vidět do obličejů a obcházejí se, resp. podávají si kapesník. A nejméně v jednom z nich se pohybuje kamera. Oba záběry vypadaly naprosto bezchybně, takže jsem na rozpacích, jestli u nás konečně někdo umí dělat profesionální triky za český rozpočet, nebo někdo dobře nalíčil nějakou dvojnici.

9.11.07

Holka na hlídání [The Nanny Diaries] - 40%

Scarlett Johansonová hraje vzdělané děvče, které si v New Yorku nedokáže najít slušnou práci a proto začne pracovat jako opatrovnice dětí v bohaté rodině.



Jde o typický příklad špatné knižní adaptace. Některé monology mají nádech vtipnosti a dobrého nápadu, ale většina filmu je totálně předvídatelná a všichni jsou na hrdinku tak zlí (bezdůvodně), že vypadají spíš jako karikatury. Také mám dojem, že byla vystřižena velká spousta scén, které měly postavám dávat nějakou psychologickou hloubku. Výsledek ze všeho nejvíc připomíná hodně natahovanou epizodu Sexu ve městě, ale bez sexu.

2.11.07

Beowulf - 40%

Beowulf je epická báseň z 8. století našeho letopočtu o bojovníkovi (Ray Winstone), který pomůže králi (Anthony Hopkins) zlikvidovat vraždícího démona, ale sám se tím stane prokletý. Nebo tak nějak. Jde mimochodem o nejstarší dochovaný text v angličtině.

Robert Zemeckis se rozhodl Beowulfa zfilmovat podobnou metodou jako Polární expres. T.j. všechno ve filmu je kompletně CGI, ale pohyby postav vznikly digitalizací skutečných herců a digitální hrdinovém vypadají jako své lidské předlohy, takže není (většinou) problém na plátně poznat Anthonyho Hopkinse, Johna Malkoviche nebo Angelinu Jolie.



Scénář filmové adaptace napsali Neil Gaiman a Roger Avary a velice se jim to povedlo. Jejich příběh je superhrdinský a superosudový takovým způsobem, že vůbec nepůsobí nepatřičně, když zachmuřený hrdina někomu odkáže všechen svůj majetek, načež skočí z cimbuří. Svou působivostí to celé nijak nezaostává za Shakespearem nebo Tolkienem. Pouze mě trochu rušilo pár vyloženě infantilních vtípků, které se mi do seriózně patetického zbytku vůbec nehodily.

Ovšem nejhorší a naprosto zásadní problém filmu spočívá v tom, že vypadá strašně, konkrétně většina pohybů v něm! Pokud vidíme detailní záběry konverzujících postav, dá se to ještě snést a mají slušnou mimiku, byť jsou jejich oči podivně mrtvé a Angelina Jolie vypadá někdy jako Angelina Jolie, jindy jako renderovaná Lara Croft z hodně starého Tomb Raidera (hry). Čímž chválím zdařilý casting Tomb Raidera (filmu).

Když ale dojde k akčním scénám, je to už vyložený teror. Pokud je to také motion capture, je to extrémně špatný motion capture a třeba způsob, jakým postavy vodorovně odlétají poté, co dostanou silnou ránu, vypadá méně realističtěji než třeba v Tekkenu 3. Ty nejepičtější scény (souboj s vodními příšerami, souboj s drakem) působí jako slušná hra z Playstationu 2 (konkrétně jsem si vybavil God of War), pouze s lepšími texturami. Filmaři mají naprosto zásadní problémy s tím, jak se má animovat látka na šatech, jak by se měl hýbat napnutý řetěz nebo jak by se na něm měl někdo realisticky houpat. V jednu chvíli má dokonce jedna z postava nižší FPS než ostatní (málo času na renderování?)! Není to samozřejmě tak hrozné, jako třeba tohle, ale tvrdím, že je to o dost horší než několik let starý celovečerní Final Fantasy.

Už při Polárním expresu jsem psal, že jde o příslib zajímavé filmové budoucnosti, ale místy to připomíná spíše jeho betatesting. Beowulfa považuji v tomto ohledu za ještě horšího a mnohokrát jsem se přistihl, že mě scéna vůbec nebavila, protože mi připadalo, že se dívám na průměrnou videohru, kterou nemůžu ovládat. Je jasné, že ježdění na drakovi nebo boj s třímetrovým obrem se nedá dost dobře natáčet jako motion capture, ale to není omluva. Trikové scény v Pirátech z Karibiku také obsahují digitální, reálně vypadající piráty, provádějící neuvěřitelné věci, a výsledek je tisíckrát lepší.

Je jasné, že kompletně digitální virtuální natáčení má své výhody, ale evidentně má svá úskalí, a já odmítám film vzít na milost jen proto, že jeho natáčení jistě muselo být velmi obtížné.

Je mi to opravdu velice, velice, líto, protože mi bylo sympatické, že Zemeckis chce natočit podívanou pro dospělejšího diváka a protože se mi moc líbil přednes některých postav. Vlastně se mi tenhle film moc líbil, kdykoliv jsem při jeho sledování zavřel oči a pouze poslouchal.

Což mě přivádí k upozornění, že u nás má film být dabovaný, chochochocho. Navzdory tomu, co Warneři tvrdili před pár měsíci, u nás naštěstí film bude titulkovaný (i v IMAXu).

P.S: Tady je nepřístupný trailer na Beowulfa, ve kterém vidíme dosti krvavé záběry. Přitom film samotný je přístupný a tyto záběry v něm nejsou!

30.10.07

Halloween - 40%

Rob Zombie režíroval remake superklasiky Johna Carpentera. Není to žádné 12. pokračování ani prequel, je to "reset" a kompletně nové podání příběhu Michaela Myerse.



A já se z tohoto "kompletně nového podání" drbu nechápavě za uchem. Vidíme, jak Michael jako desetiletý kluk vyvraždí svou nesnesitelnou rodinu a je umístěn do sanatoria, kde stráví následujících 17 let, pak uteče a vrací se domů vraždit. Po úvodních vraždách se hodinu téměř nic neděje, teprve pak konečně Michael uteče, zabije pár náhodných lidí a já si pořád říkal "Tak teď už se to snad rozjede..."

Pak jsem pochopil, že "už se to rozjelo" a do konce filmu to bude stejné.

Nevím, komu tenhle film doporučit...

Fanoušci původního Halloweenu pravděpodobně budou roztrpčeni, že Michael Myers je tentokrát steroidový dvoumetrový Terminátor, který unese v rukou půltunový kámen (hraje ho wrestler Tyler Mane).

Dnešní hororoví diváci budou zmateni tím, jak oldskoolově film vypadá. Výprava slušně navozuje atmosféru 80. let, kamera a střihač netrpí epilepsií tak jako v novém Texaském masakru nebo Hory mají oči a režie je spíš taková "tradiční". Ani brutalita a krvavost není nijak výjimečná. Kdyby mi někdo tvrdil, že film vznikl před 10, 15 lety, neměl bych důvod mu nevěřit.

Různá camea slavných hororových herců a dovedně skryté narážky by mohly vzbuzovat dojem, že jde o film cílený na starší hororové fanoušky, ale tomu se mi taky nechce věřit, protože se v něm neděje nic, co by předtím neviděli ve 100 jiných filmech.

A přátelé kvalitních filmů také spokojeni nebudou, protože někteří herci hrají vyloženě strašně, scénář je odfláknutý a nelogický (pokusy o občasné psychologické momenty jsou skoro k smíchu) a hudba je nepodařená (i když zrovna cituje starý Carpenterův motiv).

Nemůžu říct, že by mě nový Halloween vyloženě urazil, nebo mi byl k smíchu, ale nudil jsem se při něm převelice a s výjimkou pár působivě komponovaných záběrů jsem v něm nenašel vůbec nic, čím by mě zaujal.

26.10.07

Kouzelná romance [Enchanted] - 40%

Giselle je klasická disneyovská princezna, která žije v klasické disneyovské animované pohádce, kde se má provdat za klasického disneyovského superprince. Jeho zlá macecha ji ale hodí do magické černé díry, která Giselle vyplivne uprostřed reálného současného New Yorku (od této chvíli ji hraje reálná živá Amy Adamsová). Giselle samozřejmě netuší, co se to kolem ní děje a kde to je, a doufá, že ji zachrání její pohádkový princ. Její cesta se ale náhodou zkříží s rozvedeným sympatickým rozvodovým právníkem (Patrick Dempsey) s malou dcerkou a ještě se to všechno zkomplikuje tím, že se do lidského světa kromě prince (James Marsden) dostane taky královnin poskok (Timothy Spall), mluvící chipmunk a nakonec i samotná královna (Susan Sarandonová).



Jde tedy o variaci na Purpurovou růži z Káhiry, případně o dosti přesnou kopii Posledního akčního hrdiny, byl pouze změněn žánr. A problém je v tom, že není jasné, zda jde o parodii nebo poctu...

Disneyovy filmy před 10-20 lety byly výborné a opravdu dojemné - Malá mořská víla, Kráska a zvíře, Lví král... Kouzelná romance se místy snaží kopírovat ony staré kreslené klasiky - t.j. jsou v ní momenty, které by měly být velmi romantické, dojemně se zde zpívá, je v ní roztomilé hopkající zvířátko, které má být vtipné, atd... A jindy si film z týchž kreslených klasik dělá nepokrytě legraci a paroduje je. Hranice mezi těmito dvěma zásadně odlišnými přístupy je ovšem vemi mlhavá a na nejednom místě jsem měl vážné pochybnosti o tom, zda se právě mám dojímat, nebo se smát tomu, jak je to všechno úmyslně přeslazené.

Dlužno podotknout, že tento námět měl obrovský potenciál a mohla z něj vzniknout velmi vtipná satira, ale tento potenciál zůstal naprosto nevyužit, s výjimkou dvou-tří sofistikovanějších vtípků, které se do zbytku filmu vůbec nehodí. Například když superkrásný princ (s mečem a v královské róbě) zazvoní omylem u špatných newyorských dveří, otevře mu utahaná ženská s několika dětmi a řekne "Jdeš pozdě".

Amy Adamsová a James Marsden jsou oba celkem roztomilí a hrají své realitu nechápající pohádkové hrdiny s příjemnou kombinací naivity a půvabu. Tím se ovšem dostáváme k dalšímu zásadnímu problému, totiž k tomu, že tvůrci neměli jasno, co jsou vlastně ty pohádkové postavy zač, jaké mají v našem světě schopnosti a co o něm vědí. Na začátku filmu se například Giselle chová jako naprostý idiot a považuje billboard s obrazem zámku za skutečný zámek. Příštího rána si zazpívá veselou písničku, v jejímž textu běžně používá slova jako "prací prášek" nebo "vysavač" (aniž by ta slova někdy předtím slyšela), načež o pár minut později neví, co je to sprcha. Podobně princ Edward si po příchodu do našeho světa myslí, že autobus je příšera, se kterou má bojovat, a o chvíli později ho vidíme, jak v pohodě jí ve fast foodu, tj. musel si sám objednat a zaplatit (čím?). Mluvící chipmunk po příchodu do našeho světa přestane být kreslený, ztratí schopnost mluvit, ale stále uvažuje lidsky inteligentně. Takových nejasností je ve filmu mnoho a působí dojmem, že si toho scenárista spoustu vycucal z prstu, nebo že se hodně přetáčelo a stříhalo.

Disney očekává, že Kouzelná romance bude romantický megahit pro celé rodiny a diváky každého věku. Já si spíš myslím, že jejími nejvděčnějšími diváky budou velmi staré a velmi mladé dámy, a že se muž jakéhokoliv věku nikdy nepřizná k tomu, že tento film dobrovolně viděl (včetně mužů, kteří - jako já - byli dojati u klasických disneyovek).

23.10.07

Sicko - 80%

Michael Moore si tentokráte bere na mušku systém zdravotních pojišťoven v USA, který (podle něj) katastrofálně nefunguje, což má za následek obohacování bohatých firem a nejednu smrt chudších lidí.



Jak už jsem psal několikrát, Michael Moore je velmi zručný filmař. Jeho filmy jsou provokativní, zábavné a dokonale manipulativní. Tentokrát je tu navíc ještě bonus, spočívající v tom, že se český divák něco dozví o tématu, o kterém toho ví málo.

Takže: Film je opravdu kvalitní, vtipný, dojemný a můžete o něm přemýšlet. Jen doufám, že o něm budete přemýšlet i na základě jiných informací, než těch, které jsou obsaženy v samotném filmu. Ne všechny jsou totiž pravdivé nebo "zcela exaktní", a nemusíte vůbec být odborníci na lékařskou péči, abyste si toho všimli.

Jen jeden příklad:

Poslední čtvrthodina filmu je věnována tomu, že na Kubě mají mnohem lepší zdravotnictví než v USA. Přitom ovšem sám Moore o hodinu dříve ve filmu ukazuje žebříček států seřazených podle kvality zdravotní péče, na kterém se USA ostudně propadly až na 37. místo, takže horší už je prakticky jenom Slovinskou (z čehož si tam dělá legraci). Když se ovšem pozorně podíváte, v tomtéž žebříčku je Kuba uvedena ještě o místo pod Slovinskem! Viz screenshot z filmu:



Moore tradičně neuvádí, kde přesně ten žebříček vzal, ale buď je ten žebříček pravdivý, a pak Moore nemůže tvrdit, že na Kubě mají lepší zdravotní péči, než v USA, nebo není pravdivý, a pak Moore nemůže tvrdit, že USA jsou "až na 37. místě, těsně před Slovinskem". Na obě strany to hrát nemůže. Tedy, může. A hraje. Ale neměli byste mu na to příliš snadno skočit...

22.10.07

Saw 4 [Saw IV] - 40%

Skládačka je mrtev, jeho duch však kráčí dál!

Děj se točí kolem několika policistů, kteří po nalezení audiokazety v žaludku mrtvého Skládačky rozkrývají jeho další vražednou hru, kterou stačil připravit před svou smrtí. Nebo mu s ní pomáhá neznámý učedník. Nebo učedníci. Nebo něco mezi tím.



Musím bohužel kapitulovat a přiznat se, že ačkoliv jsem viděl všechny tři předchozí díly, většinu čtyřky jsem nechápal, co se děje. Na plátně se v hyperaktivním střihu objevovaly tucty flashbacků a v nich postavy, které jsem si buď vůbec nepamatoval, nebo jsem si je pamatoval jinak. Přičítal jsem to své zapomnětlivosti, ale dodatečně jsem si ověřil, že většina těch postav (hraných většinou zcela neznámými herci) se v předchozích dílech nevyskytovala a mělo mi to do sebe celé nějak zapadnout jen na základě sledování tohoto dílu. Je mi líto, nezapadlo.

Celou dobu jsem měl dojem, že jsem v nějakém polohalucinogenním stavu, protože někdo pořád zvyšoval hlas, nějací zakrvavení lidé křičeli a bloudili temnými místy, kamera dělala prostocviky, hudba dramaticky hučela a dávalo to asi tolik smyslu jako Inland Empire II.

Je pravda, že v Inland Empire nebylo moc mučení, ale ono je ho překvapivě málo i v Saw 4 (aspoň že je na začátku ta chutná pitva) a většina filmu je opravdu o rozkrývání nějakých starých tajemství. V mém případě zůstalo vše nerozkryto a platí pro mě totéž co u trojky: Poměrně zručné audiovizuální zpracování do značné míry dává divákovi zapomenout na to, že se kouká na úplný nesmysl.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

19.10.07

Zabijte je někdo!

Následuje upoutávka na novou "komedii" (to tvrdí oni) od tvůrců DATE MOVIE a EPIC MOVIE.



Budoucnost je zahalena oparem tajemnosti a zná ji jen Bůh, ale něco mi říká, že tomu opět dám nula procent...

16.10.07

Královna Alžběta: Zlatý věk [Elizabeth - The Golden Age] - 60%

Nestává se příliš často, že by se historický životopisný film dočkal sequelu, natočeného stejným režisérem se stejnými hlavními představiteli. Ale Shekhar Kapur přesně takový sequel (po devíti letech!) natočil a sleduje v něm další důležité období vlády královny Alžběty I, tentokrát námořní konflikt se Španělskem a intriky, které mu předcházely.



Bohužel si už nevzpomínám na příliš detailů ohledně první Královny Alžběty - je to přece jen už devět let! Ale vybavuji si, že onen film byl nějakým způsobem okouzlující a výjimečný. O pokračování to kupodivu neplatí!

Ano, můžeme obdivovat nádherné kostýmy, make-up a výpravu (a to píšu jako člověk, který na tyhle věci nikdy moc nebyl). Můžeme obdivovat i konzistentně skvělé herectví Cate Blanchettové a občas skvělé herectví Geoffreyho Rushe, Clivea Owena (jako piráta - skoromilence Waltera Raleigha), Abbie Cornishové nebo Samanthy Mortonové. Také se mi velmi líbil casting některých menších rolí (Španělé, dvorní dámy).

Bohužel, na každou chytrou/dramatickou/sofistikovanou scénu připadá nejméně jedna nudná/zbytečná/vyloženě trapná. Vrcholem je finále, ve kterém Owenova loď bojuje se španělskou flotilou a vypadá to najednou jako něco z úplně jiného filmu, konkrétně z Ostrova hrdlořezů nebo z Černého korzára. Ne že by se mi příčila představa dobrých herců ve výpravné naivní červené knihovně. I takové filmy jsou potřeba! Ale příčí se mi, když jsou takové líbivě dementní motivy kombinovány s pokusem o hlubší psychologickou sondu do Alžbětina nitra.

Across The Universe - 40%

Tragicko-romantický příběh o Judeovi z Liverpoolu, který se někdy na konci 60. let minulého století vydává do USA, nachází zde bohémský život, přátele a velkou lásku. Výjimečnost filmu spočívá v tom, že jde o muzikál a že kompletně všechny písničky, které se v něm vyskytují, jsou původně od Beatles. A tím myslím původní Beatles, nikoliv jejich aktuální polovinu. Z toho tedy vyplývá, že se tvůrci pokusili skloubit do jednoho příběhu mnoho (určitě přes dva tucty!) starých písniček, které spolu původně námětově nijak nesouvisely.



Nikoho by nenapadlo označit Julii Taymorovou (Titus, Frida) za rutinní nebo komerční režisérku (byť režírovala na Broadwayi "Lvího krále"!). Není možné jednoduše napsat, že "Across The Universe se nevyrovná Moulin Rouge" nebo "Across The Universe se nevyrovná Chicagu", protože nic jako Across The Universe tady dosud nebylo. Je to bez debat ambiciózní film, ale v jeho průběhu jsem se mnohokrát drbal na hlavě a uvažoval, jaké že ty ambice vlastně byly.

Mám filmové muzikály rád. Filmové muzikály všech stylů, od Disneyovek 80. a 90. let, přes South Park: Peklo na Zemi a Moulin Rouge, až po Chicago, Hairspray nebo Once.

Filmových muzikálů, které se mi nelíbily, bylo velmi málo. Především to byly ty, které vůbec nevyužívaly toho, co nabízí filmové médium (Fantóm opery, Tráva). Across The Universe se mi také nelíbil, ale nikoliv z nějakých konkrétních důvodů, které by mě vyloženě odpuzovaly. Spíše proto, že to různé dobré a zajímavé je v něm naskládáno bez ladu a skladu, bez jakéhokoliv (mnou) odhalitelného systému. Když na mě film audiovizuálně útočil přes dvě hodiny, přičemž pořád měnil styly útoku, byl jsem z toho notně rozladěn. To jsem vám toho ale moc nevysvětlil, že? Zkusme pár konkrétních pozastavení:

V příběhu podle očekávání figuruje láska, volnomyšlenkářství, drogy, třídní konflikt a Vietnamská válka. Je značně podobný Formanovým Vlasům, ale je ještě o něco jednodušší. Taymorová totiž nemá příliš času ho vyprávět, protože musí stihnout odehrát a odzpívat všechny ty písničky od Beatles. Texty nejsou vyjma krácení nijak upravované (aspoň jsem si toho nevšiml, nejsem bůhvíjaký expert na Beatles) a jejich začlenění do souvislého příběhu je někdy dost přitažené za vlasy, nepůsobí organicky a naopak je patrné, že často se příběh musí přizpůsobovat textům písniček. Takže pokud je ve filmu nějaký Maxwell, dá rozum, že časem bude do něčeho mlátit stříbrným kladívkem. Pokud je tam nějaká Prudence, dá rozum, že se časem někde zavře a ostatní ji budou lákat ven. Atd., atd...

Některé razantní změny kontextu jsou vskutku originální: Například "Strawberry fields forever" je metafora pro krvavý masakr (=červené jahody) vietnamského obyvatelstva, boj staromilských profesorů s progresivními studenty je symbolizován prolínáním "Nothing's Gonna Change My World" s "Helter Skelter", verše "I wanna hold your hand... I wanna be your man" zpívá nešťastně zamilovaná lesba, zatímco "I want you" zpívají verbíři americké armády novým rekrutům a "she's so heavy" si stěžují oni rekruti, když vietnamskou džunglí nesou na rameni sochu svobody! Některá tato symbolika na mne byla až moc hardcore a obávám se, že ji Taymorová myslela smrtelně vážně.

Podobných okamžiků, kdy si řeknete "tohle je docela chytrý nápad" je ale ve filmu dost málo (v předchozím odstavci jsem jich myslím popsal tak polovinu). Většina písniček děj naprosto nikam neposunuje (na poli náhodou stojí cirkus, v něm principál zazpívá "Being For The Benefit Of Mr. Kite", a jde se dál) a - což je horší - samy o sobě nejsou nijak příliš zajímavé. Taymorová totiž - dost překvapivě - není dobrou režisérkou videoklipů, a to videoklipů žádného stylu (a že jich v průběhu filmu vyzkouší opravdu spoustu, od minimalismu ve stylu Once až po superextravagantní Moulin Rouge).

Film má hodně přes dvě hodiny a prý byl původně ještě podstatně delší a musel být na přání producenta sestříhán. Je logické, že písní se střihačovy nůžky nedotkly a ven musela "omáčka" kolem. Výsledný film se značně vleče, paradoxně právě proto, že je v něm málo děje a tudíž nemáme vůbec čas se s většinou postav nějak sblížit nebo je pochopit. Spousta se jich prostě objeví, zazpívá a zmizí/zemře.

Nevím, jaký přesně byl záměr tvůrců, ale ve své konečné podobě je Across The Universe hybrid někde v nedefinované zóně mezi uměním a zábavou. Ale zajímavý hybrid, o kterém můžete s přáteli debatovat - některým z nich se totiž určitě bude líbit a možná jim z nějakého nedefinovatelného důvodu i změní život.

11.10.07

Probuzení tmy [The Seeker: The Dark Is Rising] - 40%

Čtrnáctiletý Will, který se s rodiči a sourozenci přestěhoval z USA do Anglie, se dozvídá, že byl vyvolen, aby pomohl straně Světla v jejím boji se stranou Tmy, jinak přijde apokalypsa. Proto musí sehnat do pěti dnů šest Znamení, roztroušených napříč časem. Aby bojoval s Tmou, je vybaven nadpřirozenými schopnostmi, které ovšem nikdy nejsou pořádně vysvětleny. Většinou se někam přenese, vezme magický kámen a šup zpátky.



Režisér David L. Cunningham se upřímně snaží a zkusil natočit Probuzení tmy jako postmoderní psychodrama s nabušenou vizuální stránkou ve stylu Klubu rváčů nebo Hranice života - t.j. s divokými střihy, filtry, zpomalenými záběry a šílenou kamerou. Je to zajímavý nápad jak ozvláštnit nudný děj, protože až do konce filmu se (narozdíl od podobné Noční hlídky) nekonají téměř žádné trikové nebo akční sekvence, jen se donekonečna objevují strašidelné vrány a strašidelný jezdec na koni. I kdyby režie byla jakkoliv geniální, nemohla by naprosto nezajímavému a nudnému námětu dát jakoukoliv hloubku nebo napínavost. Můžeme se bavit o tom, na kolik scenáristé zmrzačili knižní předlohu (několik desetiletí starou), ale faktem zůstává, že jako film nesnese výsledek srovnání nejen s Harry Potterem nebo Nekonečným příběhem, ale dokonce ani s Narnií nebo Eragonem. Uniká mi, pro jakou cílovou skupinu byl vlastně natočen.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)