10.7.07

Mr. Brooks - 60%

Pan Brooks (Kevin Costner) má slušnou firmičku na výrobu obalů, hodnou ženu, dospívající dceru a všichni ho mají rádi. Pan Brooks má vpodstatě jenom jeden problém. Je závislý. Stejně jako alkoholik čas od času dostane hroznou chuť na skleničku, pan Brooks čas od času dostane hroznou chuť někoho zabít.

Ovšem pan Brooks není hlupák a nepodléhá jenom tak svému nutkání. Když to na něj přijde, pečlivě si vybere nějakou vhodnou oběť, pečlivě vše připraví a zabije ji takovým způsobem, že je velmi nepravděpodobné, aby byl někdy dopaden. A také se mu už velmi dlouho daří unikat policii, konkrétně detektivce (Demi Mooreová), která má jeho vraždy na starosti (na místě činu se pan Brooks "podepisuje" otiskem zakrvaveného prstu).



I když mezi mé vůbec nejoblíbenější filmy patří Hřiště snů (což je něco úplně jiného než Hra snů, i když obojí je s Costnerem a v obojím se hraje baseball), Costnera jako herce dost nesnáším. Jeho výkon v roli pana Brookse mě ovšem velmi, velmi potěšil! V jeho podání nejde o nějakou hrůznou vraždící zrůdu, ale o celkem příjemného a inteligentního otce rodiny, který ví, že by s tím zabíjením měl přestat, ale je to prostě hrozně těžké. A do toho se musí postarat o dceru, která má problémy ve škole. Místy je to docela dost legrační, pokud máte podobně černý smysl pro humor, jako já.

A to jsem se ještě nezmínil o nejlepších scénách, které ve filmu jsou, totiž o těch, kdy pan Brooks bojuje se svým vnitřním "vražedným" já. To vnitřní vražedné já totiž vidíme na plátně a hraje ho William Hurt. Takže jsme svědky mnoha scén, ve kterých Hurt Costnera přátelsky přesvědčuje, že by "měli někoho sejmout a všechno zase bude fajn".

Neříkám, že jde o vrchol originality, ale měl jsem velmi příjemný pocit, že se koukám na film pro přemýšlejícího diváka s přinejmenším dvěma herci, kteří předvádějí labužnické herecké etudy. Většina filmu navíc působí zajímavým "snovým" dojmem, čemuž hodně napomáhá střih, osvětlení a hudba Ramina Djawadiho (dosud dělal hlavně "additional music" pro Zimmera).

Proč tedy něčemu tak dobrému dávám jen 60%? Protože kromě zajímavé černohumorové sondy do života pana Brookse pozůstává tento film také z kriminální zápletky, která se točí kolem Demi Mooreové a jakéhosi chlapíka, který pana Brookse viděl při činu a začne ho vydírat. Tyhle zápletky nejenže mě vůbec nezajímaly, ale jsou většinou natočeny diametrálně odlišným stylem, jako nějaký naprosto tuctový televizní krimiseriál.

Nemám tušení, jestli to byl natolik odvážný záměr, který se nepodařil, nebo jestli je to tím, že Mooreová pořád neumí moc hrát (a na rozdíl od Costnera, který pochopil, že už není první milovník, se pořád snaží být "sexy kočka"). Ale díky tomuto mišmaši stylů se Mr. Brooks z kolonky "chytré černohumorové drama" přesouvá do kolonky "WTF", obzvlášť ke konci...

Výsledek při svých dvou hodinách není ani příliš stimulující, ani dostatečně divný na to, aby se stal kultovním. Je to jenom takový zbytek něčeho, co v sobě možná skrývalo velký potenciál a má to pár velmi, velmi vydařených okamžiků.

Žádné komentáře:

Okomentovat