21.2.08

Rambo: Do pekla a zpět [Rambo / John Rambo] - 80%

John Rambo žije v poklidu někde v Thajsku, kde si přivydělává jako převozník a lovec hadů. Jednoho dne se objeví partička misionářů (jedna z nich je mladá žena), kteří mu chtějí zaplatit za to, aby je odvezl do Barmy, kde hodlají mezi domorodci šířit křesťanství nebo něco podobného. Rambo je nejdříve ignoruje, pak je několikrát pošle do prdele a nakonec, po naléhavé intervenci misionářky, svolí, i když je mu jasné, že v Barmě, kde už hezkých pár let probíhá genocida, moc dlouho nepřežijí.

A za pár dní se skutečně dozvídá, že misionáři byli zajati a je zaplacen za to, aby na stejné místo, kde je vysadil, odvezl půl tuctu žoldáků (mají misionáře zachránit). A když dorazí na místo, Rambo si to všechno tak nějak přebere a vydá se na záchrannou akci spolu s žoldáky. Do tábora se stovkami vojáků...



Viděli jste režisérskou verzi RoboCopa a rozšířenou verzi úvodního robomasakru? Takovýchto scén je ve čtvrtém Rambovi nejméně 15 minut! Doba ale pokročila, ve filmu je mnoho (kvalitních) triků a proto mezi těmi stovkami mrtvých nechybí "kvalitně realisticky" utrhané končetiny, prostřelená těla, trupy oddělené od nohou atd... A masožravá prasata. První masakry totiž uvidíme v podání barmských vojáků, jejichž sadistický (a homosexuální a pedofilní, fakt) velitel si krátí čas tím, že nechá ubohé vesničany probíhat minovým polem. A brzy poté vyhladí celou vesnici. Není moc příjemné se na to dívat, ale je to potřeba, abychom později mohli aspoň trochu akceptovat fakt, že John Rambo velmi podobným způsobem vyhladí desítky vojáků - především za pomoci staré pumy z 2. světové války a strategicky umístěného džípu se strojní puškou (nebo jak se jmenuje takový ten velikánský napevno přimontovaný kulomet).

Nemyslete si ale, že dávám Rambovi 4 80 procent proto, že jsou v něm hodně brutální akční scény. Bylo by totiž úplně jedno, kolik je ve filmu mrtvých (prý je jich průměrně přes dva a půl každou minutu), kdybychom hlavnímu hrdinovi nevěřili, že je božan. Ale bez problémů mu to věříme! Když se Rambo na někoho zamračeně podívá a procedí z nejzazších koutů plic "Fuck the world", "Killing is as easy as breathing", nebo "mmhmmrrggghhmmh", je nám jasné, že tohohle chlapíka není radno dráždit, protože nás může během sekundy zabít holýma rukama sedmnácti různými způsoby.

Což mi připomíná, že pokud někdy bude čtvrtý Rambo nadabován do češtiny, je naprosto nevyhnutelné, že se z něj stane komedie...

Rambova superdrsňácká interakce s partičkou žoldáků ze všech konců světa téměř dosahuje legendárních kvalit prvního Predátora. A když nastane osudová chvíle a on se rozhodne překovat ingot v mačetu, není možné nostalgicky nezavzpomínat na klasickou "vyzbrojovací scénu" z Commanda. Sylvester Stallone prostě věděl, co fanoušci chtějí, aniž by kopíroval atmosféru některého z předchozích dílů. Rambo: Do pekla a zpět rozhodně nepůsobí jako nějaké "retro" nebo "pocta akčním filmům minulých desetiletí".

Stallone je frajer. Tomu člověku je přes 60 let a přesto v žádné akční scéně nepůsobí ani trošičku směšně. A navíc prokazuje nesporný režisérský talent, protože ve střídmé stopáži řekne přesně to, co má být řečeno (jen ve třetí čtvrtině mi přišlo pobíhání všech po džungli trochu moc dlouhé). Za zmínku rozhodně stojí také práce střihače a potěší to, že Brian Tyler v hudbě občas cituje rambovské motivy Jerryho Goldsmithe. Stallone je také spoluautorem scénáře, který osekal základní schéma válečných akčních filmů na nejnutnější minimum a dodal mu téměř osudovost antické tragédie. Je nám téměř vždy jasné, co se stane za chvíli, ale přesto jsme rádi, když se to stane.

Teoreticky by bylo možné, aby vzniklo další pokračování, ale doufám, že se to nestane, a konec filmu, vracející se k začátku celé série, zůstane důstojnou a dojemnou tečkou za osudem vietnamského veterána Johna Ramba. Myslím, že nikdo na světě nemohl reálně očekávat, že by tato série mohla být uzavřena jakkoliv lépe.

17.2.08

Kronika rodu Spiderwicků [The Spiderwick Chronicles] - 80%

Matka, dcera a dva synové se nastěhují do opuštěného domu v lese, který dříve patřil jejich rodině, ale už mnoho desetiletí je prázdný. Zde objevují (nejdříve jeden ze synů, později ostatní), že na půde se skrývá kniha o tajemstvích "neviditelného světa kolem nás", kterou chce získat zlý obr a jeho armáda a kterou naopak chrání několik hodných bytostí. Přičemž většina z nich je většinu času neviditelná.



Jde o adaptaci první knihy (nebo prvních několika knih?) z populární série, kterou jsem pochopitelně nečetl. A pochopitelně je na filmu vidět, že děj musel být zhuštěn a že vysvětlování některých zápletek a představování některých postav je zvládnuto poněkud ve spěchu. Ale to se asi u filmových adaptací řešit nedá, pokud nepočítáme takový Hvězdný prach, kde byla v zájmu pochopitelnosti děje předloha velmi radikálně změněna.

Jinak je ale Kronika překvapivě kvalitní film. Mohou za to především výjimečně dobří herci téměř ve všech rolích: Freddie Highmore jako oba bratři (ani jsem nepoznal, že oba hraje tentýž herec!), Sarah Bolgerová jako jejich emancipovaná sestra, Mary-Louise Parkerová jako matka, která to nemá v životě lehké (otec právě opustil rodinu), v menších rolích pak Joan Plowrightová, David Strathairn, Nick Nolte a hlasy Martina Shorta a Setha Rogena (Zbouchnutá). BTW, u nás bude film bohužel dabovaný. :(

Díky nim všem je film nejen patřičně svižný a vtipný, ale také v potřebných pasážích dramatický. Na rozdíl od tuny velmi podobných filmů (od Nekončného příběhu přes Jumanji a Zathuru až po Probuzení tmy) budete tentokrát mít pocit, že uvnitř rodiny existuje opravdový konflikt a že při akčních scénách opravdu jde o krk a ne jen o zábavná CGI strašidýlka.

A ta CGI strašidýlka jsou díky práci ILM tentokrát zase o krůček dál a zase o krůček blíže k něčemu, co vypadá jako reálné živé bytosti.

A James Horner by se měl stydět, že když už se vrátí po tak dlouhé době ke skládání hudby pro fantasy velkofilm, tak takovým strašným způsobem vykrade vlastního Caspera...

15.2.08

Jumper - 60%

David Rice (Hayden Christensen) je "skákač", t.j. je schopen se teleportovat téměř na jakékoliv místo. Využívá toho k tomu, aby si užíval bezstarostný žiot, ale všechno se zkomplikuje, když se objeví jednak "Paladinové" (včetně Samuela L. Jacksona), kteří "skákače" loví a zabijejí a jednak další "skákač" Griffin (Jamie Bell). Do toho se David snaží sbalit svou dávnou lásku, protože už ho nebaví spát každý den s nějakou jinou na jiném konci světa.



Jumper mohl být chytrý sci-fi film, ale tvůrcům jde povětšinou jen o to, jaké akční scény mohou ze "skákání" vyždímat, takže se ani neobtěžují s tím, aby nám přesně vysvětlili, co vlastně takový "skokan" může a nemůže. Zdá se, že je v jejich moci teleportovat se okamžitě na jakékoliv místo, které viděli na vlastní oči a pamatují si ho (případně si ho připomenou fotografií) a pak jsou chvíli unaveni a mohou se teleportovat jen na kratší vzdálenosti. To jsem aspoň odpozoroval z filmu a byl bych rád, kdyby to někdo v průběhu děje jasně definoval, protože by mi pak bylo jasnější, kdy se mám kolik bát.

Nejzajímavější na celém filmu je, jaký hajzl je jeho hlavní hrdina. David je sobec, zloděj, podvodník, kurevník, a nebere nejmenší ohledy na nikoho jiného. Tento jeho obraz je filmaři zcela záměrně budován (na začátku sleduje v televizi dramatické záběry záplav a vůbec ho nenapadne obětem pomoci). Navíc je dost hloupý, protože si osm let užíval, aniž by naplno využil to, co mu jeho schopnosti nabízely, nebo aby se připravil na to, jak se bránit, kdyby mu z jakéhokoliv důvodu někdo začal jít po krku.

V polovině filmu se objeví na scéně Griffin (Jamie Bell samozřejmě umí dobře skákat už od doby, kdy hrál Billyho Elliota), který je schopnější, inteligentnější a po všech stránkách sympatičtější, než David, a bylo by mnohem zajímavější, sledovat jeho osud, než Davidův. Díky skutečně bizarnímu rozhodnutí tvůrců je ale Griffin vedlejší postavou a když se dostane do konfliktu s Davidem, máme fandit Davidovi, aniž bychom k tomu měli jediný důvod.

Do toho ještě vstupují Paladinové, o jejichž motivaci nebo fungování se nedozvíme téměř nic ("zabíjíme vás, protože pouze Bůh smí mít Boží schopnosti!"). Mohou sice "skákat", ale dost komplikovaně a zdlouhavě, za pomoci speciálních (neskladných) přístrojů. Je dost přitažené za vlasy, že by mohli pro jakéhokoliv "skákače" představovat podstatný problém. Přesto se dočkáme mnoha bitev, kdy "skákačům" úspěšně šlapou na paty napříč všemi kontinenty. A abych nezapomněl, ve všech zemích světa mají větší pravomoci než zdejší policie.

Z výše uvedeného vidíte, že tvůrci bohužel ignorovali téměř vše chytré, co tento námět nabízel, a rozhodli se literární předlohu zredukovat na sérii honiček.

A je nutno uznat, že Doug Liman (Agent bez minulosti, Mr. & Mrs. Smith aranžuje honičky zručně, adrenalinově a (vzhledem k neustálému skákání) celkem přehledně. Jen škoda, že vám téměř vůbec nezáleží na jejich účastnících.

13.2.08

Oko [The Eye] - 40%

Mrtví se někdy vracejí. Stejně tak asijské horory. Stejně tak zrak. Někdy.

Sydney (Jessica Albaová) je od svých pěti let slepá a čeká ji osudový okamžik - transplantace očí. Vrátí se jí zrak?

Vrátí! Spolu se zrakem ale přichází něco dalšího: Halucinace (nejen zrakové!), předtuchy, strašidla, hrůza. A protože to všechno zažívá jen ona sama, nikdo kolem jí nevěří a všichni se ji snaží uchlácholit, že to je jen normální psychická reakce po tak náročném zákroku.



Pokud vám ještě před začátkem filmu nedojde, že Sydney vidí duše mrtvých, dojde vám to jistě nejpozději po deseti minutách. Bohužel, Sydney to dojde až téměř po hodině strašidelných bledých dětí a řvoucích stínů, díky čemuž film ztrácí většinu své scenáristické zajímavosti (i když se Sebastian Gutierrez snažil obratně kličkovat a ledacos změnil oproti stejnojmennému korejskému hongkongskému originálu). Děj poslední třetiny filmu (cesta do Mexika za tajemstvím očí) navíc nejenže není zajímavý, ale začíná mít nepříjemný nádech trapnosti a zbytečného vysvětlování.

Druhý problém filmu tkví v tom, že na Jessicu Albaovou se sice příjemně kouká, ale opravdu není moc schopná herečka a místo abychom jí věřili hrůzu a trumata, působí spíše jako nedovtipná Barbína. Vzhledem k tomu, že je na plátně 90 procent filmu, je to problém velmi zásadní.

Francouzské režisérské duo Moreau-Palud umí zkušeně komponovat záběry, pohrávat si s rozostřováním obrazu, klasicky béčkově diváka děsit bafajícími duchy (které skoro vždycky čekáte, ale přesto se jich skoro vždycky leknete) a čas od času přijít s nějakou párvteřinovou sekvencí, která skoro zavání něčím originálním. Stačí to k tomu, že v kině neusnete. Ale není lepší dosáhnout téhož efektu třeba tím, že si zahrajete v parku na Slepou bábu?

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

11.2.08

BAFTA WTF?!

Stalo se vám někdy, že si nejste jisti, jestli náhodou nespíte a všechno kolem se vám nezdá? Něco podobného právě teď prožívám...

Měli jsme s Tomášem Baldýnským tlumočit a komentovat ceremoniál předávání filmových cen Britské filmové a televizní akademie BAFTA pro české HBO. Ceremoniál měl začít v neděli 10. února ve 22:00 našeho času a skončit v pondělí 11. února v 0:30. My jsme měli sledovat v neděli v pražské centrále HBO přímý přenos a v pondělí dopoledne pak do HBO znovu přijet a natočit komentář. Záznam s naším komentářem se měl u nás odvysílat v pondělí večer.
  • V neděli ve 21:50 (t.j. před dvěma a půl hodinami) sedíme v pražské centrále HBO a sledujeme rumunské HBO, na kterém měl běžet přímý přenos (abychom na základě něj a papírového scénáře měli přípravu na pondělí). Na rumunské HBO běží upoutávka na přenos cen BAFTA.

  • Ve 22:10 přenos stále nezačíná, na rumunském HBO běží upoutávky na jiné pořady.

  • Ve 22:20 přenos stále nezačíná, technik volá do anglie a dozvídá se, že jsou technické problémy a že přenos nevidí nikdo nikde.

  • Ve 22:25 se na oficiálních stránkách BAFTY objevují kompletní výsledky. Což je vskutku zajímavé, vzhledem k tomu, že v ruce máme podrobný scénář dvouapůlhodinového ceremoniálu, podle kterého poslední ceny měly být uděleny až někdy po půlnoci.

  • Ve 22:30 hledáme "BAFTA" na Google News a objevujeme různých zpravodajských agentur o tom, kdo vyhrál. Na rumunské HBO stále běží pouze upoutávky na různé jejich filmy.

  • Ve 22:35 začíná na rumunském HBO nějaká švédská komedie.

  • Ve 22:45 volají z mezinárodní centrály, že přenos i záznam se ruší a máme jet domů. Což děláme.
Teď je půl jedné ráno a na internetu nenacházím ani zmínku o tom, že byl nějaký problém s přenosem BAFTA, že byl ceremoniál zkrácen nebo něco podobného. Říkám si: Spletl si někdo někde datum nebo čas? Jsem někde v alternativní realitě?? Zdálo se mi to všechno???

9.2.08

Indiana Jones and the Curse of the Czech Dubbing

V rámci psychologických příprav na překládání čtvrtého Indiany Jonese a u příležitosti doplnění své videotéky jsem se rozhodl znovu shlédnout celou trilogii (kterou jsem nikdy na žádném médiu nevlastnil, protože mi to přišlo trochu jako svatokrádež). A byl jsem nucen konstatovat, že jsem se před 20 lety nemýlil a fakt to nejsou špatné filmy. :)

Sledoval jsem Dobyvatele ztracené archy v angličtině a nemohl jsem se zbavit dojmu, že se některé dialogy ubírají podstatně jiným směrem, než jsem si pamatoval z 80. let (kdy jsem film viděl v kině snad třicetkrát, s českým dabingem).

Shodou okolností byl na DVD také přítomen český dabing, takže jsem si ho zapnul a nestačil jsem se divit.

Především jsem si uvědomil, že jde skutečně o původní český překlad, který byl použit před více než 20 lety v našich kinech (mnoho specifických hlášek jsem si pamatoval a zůstaly přesně stejné), ale přitom byl znovu namluvený jinými herci! Například nacista Toth Toht v něm nemluvil zdaleka tak slizce jak jsem si pamatoval z 80. let. Zřejmě byl z technických důvodů dabing nahrán znovu, nicméně s použitím překladu z 80. let, což mi umožnilo ho dodatečně podrobněji analyzovat.

Je zajímavé porovnat tento překlad ze "zlatých dob skvělého českého dabingu" s tím, co se produkuje dnes. Naprostá většina dialogů v něm zní přirozeně, správně česky a vtipně, jak má, byť se české dialogy značně odchylují od původních. Překladatel byl dokonce tak kreativní, že přidával vtipy na místa, kde nebyly:

V 0:38:48 při legendární scéně na tržišti v dabingu Jones procedí "Jdi do hajzlu", v originále je zticha.

V 1:20:52 domorodec, spadnuvší na přední sklo Jonesova náklaďáku, v dabingu zakřičí "Jones!", v originále nikoliv.

Inu, proč ne, s tím se ještě lze smířit. To není za hranicí snesitelnosti, jako byla třeba hláška v nejstarším kinodabingu prvních Star Wars z roku 1990, kdy C-3PO vysvětluje Lukeovi, že "není tak dobrý vypravěč jako Spielberg". (Ano, opravdu, to není vtip. Buďte rádi, že to většina z vás v kině nezažila.)

Bizarnější jsou ovšem další změny, které se dají vysvětlit nejspíše tím, že tehdy (to bylo ještě za komunismu!) se překladatelé báli, že by něco mohlo být považováno za ideologicky závadné a proto radši vyházeli všechno, co nějak - byť velmi vzdáleně - souviselo s náboženstvím, nacismem, kolonialismem nebo Jeruzalémem.

Například "Well of Souls" je buď překládáno jako "Studna vědění", nebo zcela vypouštěno.

Indyho přítel Sallah se v dabingu jmenuje "Sof" (asi aby to nikomu nepřipomnělo "Alláh"?).

Většina německých dialogů mezi nacisty (které v originále nebyly titulkovány, takže jim američtí diváci nerozuměli), je předabována do češtiny.

Když si Sallah (tedy Sof) zpívá o tom, jací jsou Britové frajeři, v českém dabingu je z toho jakási demence o "nejdřív jsme byli dva, teď už jsme tři".

A spousta dalších podivností. Například dialog v Káhiře s "uberte jeden Kadam" (těsně před "otrávenými datlemi") je změněn na něco úplně jiného, tudíž v českém dabingu divák nikdy nepochopí, proč mají Němci příliš krátkou dlouhou berlu a nemohou najít místnost s Archou.

Občas to vypadá, jako by české dialogy byly z nějakého úplně jiného filmu:



Většina z toho vypadá jako cílevědomá rozhodnutí, jejichž důvody ovšem jsou dnes již těžko pochopitelné.

Něco jiného je dabing třetího Indyho, který je špatný prostě proto, že překladatel neuměl anglicky. Ale o tom možná až někdy jindy.

PS: DVD verze je velmi mírně digitálně upravovaná. Ne tak extrémně jako Star Wars - jsou pouze velmi decentně "opraveny" některé triky. Např. je vyretušováno sklo mezi Indym a kobrou ve Studni.

Venkovský učitel - 100%

Zprvu jsem byl trochu na rozpacích, jestli mohu o ději Venkovského učitele napsat něco víc, než že v něm do venkovské školy přijíždí učitel z města (Pavel Liška), a skamarádí se se zdejšími lidmi, mimo jiné s ovdovělou Marií (Zuzana Bydžovská) a jejím synem.

Na tiskovce po novinářské projekci ovšem scenárista a režisér Bohdan Sláma prohlásil, že by chtěl, aby se vědělo víc, takže s vědomím, že nespoileruji, prozradím, že přibližně ve třetině filmu se dozvíme, že hlavní hrdina je homosexuál a od toho se odvíjí mnohé z toho, co se pak ve filmu přihodí.

O Venkovském učiteli platí většina toho, co jsem napsal o Štěstí.

Bohdan Sláma (jehož Divoké včely jsem neviděl a začínám mít chuť s tím něco dělat) mě utvrdil v tom, že je správné, když většině českých filmů dávám 20 nebo 40 procent. Kdybych zástupcům "většiny české produkce" dával víc, Venkovský učitel by se mi nevešel do hodnotící tabulky.

Všichni ve filmu hrají naprosto úžasně. A netýká se to pouze hlavních představitelů, ale také lidí s téměř nulovými hereckými zkušenostmi. To se nijak víc rozvést nedá. Snad jen, že úžasně hrají i krávy a kdyby šlo o americký film, myslel bych si, že jsou digitálně upravované, aby dělaly přesně to, co bylo potřeba.

Trochu se ale dá rozvést to, co Sláma provedl s námětem a scénářem. Na Venkovském učiteli je vidět, jak úžasně to může dopadnout, když režisér naprosto přesně ví, co scenárista myslel kterým řádkem scénáře, a jde sebevedomě za tím, aby to věrně převedl do filmové podoby - a tohle je pravděpodobně ten úplně největší problém české filmové produkce. Cosi většinou drhne někde ve fázi námět - scénář, takže pak režisér často musí zachraňovat problémy, místo aby se věnoval režii. Ale zpět k Učiteli a jeho ději.

Nebudu zde odhalovat další dějové zvraty, ale buďte si jisti, že příběh není ani v nejmenším šablonovitý a že postavy ani v nejmenším nespadají do předem jasných škatulek jako "legrační obecní blb s dobrým srdcem", "nadržená paní ředitelová", "zlý sok v lásce s tikem v oku" atd... Velmi dlouho jsem neviděl film, ve kterém by se hrdinové chovali tak reálně. T.j. ne vždy jednoznačně a nikdy nesmyslně zle nebo nesmyslně milosrdně. Při některých vypjatých scénách (např. "hrdina oznamuje, že je gay") jsem byl doslova ohromen, když se Sláma vzdal klasického filmového schematu, které by bylo v dané situaci použito v 99 procentech filmů, a vydal se jiným, svěžím směrem, který vyzněl nefilmověji a opravdověji.

Z toho vyplývá, že mnohým divákům film neposkytne to, co od návštěvy kina očekávají, t.j. jasnou sekvenci "expozice - konflikt - vyvrcholení - završení", nebo něco podobného. Samozřejmě, film nekončí v náhodně vybraném okamžiku, ale spíš než završením je tento okamžik laskavým upozorněním, že "tohle bychom tedy měli, ale život jde dál a bůhví co z toho bude za měsíc nebo za rok"... Zlo není potrestáno (protože ve filmu není nikdo jasně definován jako zloun), dobro není odměněno (dtto.) a některým divákům může připadat, že po téměř dvou hodinách v kině mají právo na víc. Ale jde zcela evidentně o vědomé rozhodnutí nekompromisního tvůrce a já mu tleskám.

Pokud uvažujete o možných variacích na téma "Gay učitel na venkovské škole", napadají vás možná některé velmi dramatické a nepříjemné zápletky. Chci vás uklidnit, že Vesnický učitel nedosahuje v tomto ohledu psychické ani fyzické brutality jiných srovnatelných filmů. Ale zábavná podívaná to rozhodně není ani v nejmenším.

3.2.08

O život - 40%

Tentokrát začněme trailerem:



V rámci českých traileru jde rozhodně o lepší kousek, protože vzbuzuje dojem, že se ve filmu děje hodně divných věcí a i když ve vás třeba nevzbudí reakci "to musím vidět!", aspoň si po něm pomyslíte "WTF, co to má bejt?!", t.j. vzbudí váš zájem. Ve skutečnosti film není tak bizarní, jak by se z traileru zdálo. Větší polovina záběrů, které se v něm (v traileru) vyskytují, je vystřižena z krátkých snů, flashbacků nebo miniepizodek, které nesouvisí s hlavním příběhem (například živá legenda Saša Hemala se ve filmu objeví opravdu jen na těch pár vět, které uvidíte v upoutávce). Ale hlavní příběh je i tak dost netradiční. Nechme promluvit materiál distributora:

Michal (Vojta Kotek) se zúčastní oslavy na lesní chatě. Řízením osudu zbude po skončení oslavy na chatě sám s dívkou Zitou (Dorota Nvotová), kterou vidí prvně v životě. I když není zrovna jeho typ, pod vlivem výjimečných okolností s ní prožije vášnivou noc. Vlivem lapálie, která se jim stane jsou nuceni spěchat zpět do města. Náhle jde sice „o život", ale poněkud jiným způsobem a obráceně, než jsme zvyklí. Z chaty uprostřed lesů se vydávají ještě v noci na cestu, aby vše vyřešili. Do cesty se jim v jako v každé správné road-movie staví nečekané překážky a všechno se komplikuje víc než z počátku čekali, takže je tu dost dramatických situací pro to, aby se Michal se Zitou postupně o sobě dověděli víc a zjistili, co všechno mají společného. Jejich cestu navíc doprovází záhadná bytost (Robert Nebřenský) a postava (Bob Klepl), kterou můžeme označit jako duch zemřelého. Všechny postavy se v průběhu filmu navíc různě propojují a vše spěje k překvapivému rozuzlení...

(+1 bod za "záhadná bytost a postava, kterou můžeme označit jako duch zemřelého")

Takže film je primárně o tom, jak Kotek s Nvotovou shánějí Postinor, přičemž potkají různé divné lidi (ale vždy jen epizodní figurky, žádnou zajímavou postavu), zatímco paralelně s nimi duch mrtvého křesťanskodemokratického poslance medituje o posmrtném životě - aniž by spolu tyto dvě linie nějak souvisely, i když by nám tvůrci chtěli tvrdit, že souvisejí.

O život je (v českém měřítku) velmi ambiciózní film z trikového hlediska - snad nejambicióznější od Akumulátora 1. Triků je v něm dost a jsou (opět na české měřítko) kvalitní. Pokud přijmeme teorii, že některé triky jsou úmyslně debilní (ježek, tažený přes silnici na silonu), není technické stránce filmu co vytknout.

Ale opět narážíme na onen tradiční problém českých filmů, že tvůrci neměli jasno, jaký žánr a jaký styl humoru vlastně chtějí divákovi servírovat, tak použili úplně všechno a výsledek podle toho vypadá.

Neznám přesné okolnosti vzniku scénáře, ale údajně Halina Pawlowská radikálně upravovala něco, co napsal kdosi jiný. Nevím, samožřejmě, kterou scénu napsal kdo, ale měl jsem neodbytný dojem, že film původně měl být něco anarchistického ve stylu Charlieho Kaufmana a Michela Gondryho, a do toho byly naprosto necitelně nahuštěny Banánové rybičky, legrační zakopávání a "laskavý český humor, který pohladí po duši". Několikrát jsem měl pocit, že "teď to snad, skoro, vypadá, že tahle scéna bude nějak fungovat", ale pak přišel střih a všechno opět odbočilo někam na slepou kolej. Totéž platí o hercích, kterým se čas od času podaří vyždímat nějakou emoci, ale pak na ně zareaguje jiný herec v naprosto odlišném stylu a všechno je opět v troskách.

Výtek, že "teď se postavy chovají úplně nelogicky", by se také našla spousta, ale vzhledem k záměrné šílenosti námětu nejsou úplně férové.

Navíc scénář obsahuje jednak bizarně originální prvky a současně s nimi mnoho gagů i podzápletek bezostyšně (a pyšně!) vykradených z jiných filmů (fakt mi připadalo, že tvůrci byli upřímně přesvědčeni, že Duch se Swayzem je hrozně originální záležitost, nikdo to nezná a nikdo jiný nic podobného nenatočil, tak to zkopírujeme). Obojí by mohlo fungovat, ale je velmi těžké, aby to fungovalo v jednom filmu! O režii Milana Šteindlera se nedá říct nic zásadně špatného, ale - ruku na srdce - jakkoliv dobrý režisér neměl šanci s tímhle zmatkem něco udělat.

O záchranu se evidentně pokoušel někdo ve střižně (zásadní sekvence byla z prostředka filmu přesunuta do závěrečných titulků), ale byla to snaha pozdní a marná.

Než si pro nás přijde [The Bucket List] - 40%

Jack Nicholson hraje nechutného obhroublého miliardáře. Morgan Freeman hraje chudého automechanika. Oba zjistí, že mají rakovinu, a že jim zbývá pár měsíců života. Oba jsou umístěni do stejného pokoje v nemocnici (Nicholson nemůže dostat vlastní pokoj, protože mu ta nemocnice patří a mnohokráte se nechal veřejně slyšet, že "na každém pokoji budou dva pacienti, bez výjimek"). Po očekávaných úvodních třenicích se skamarádí, sepíší seznam věcí, které by chtěli stihnout "než si pro nás přijde zubatá" (v originále "before we kick the bucket", odtud název), a začnou si jeho položky odškrtávat (na což by Freeman pochopitelně neměl).



Obávám se, že Rob Reiner, jenž má na kontě geniální komedie Princess Bride, This is Spinal Tap nebo Když Harry Potkal Sally, je definitivně za zenitem, patnáct let nenatočil film, který by se mi líbil a Než si pro nás přijde tento trend nezvrátí, spíše naopak.

Měl k dispozici dva držitele Oscara, kteří se objektivně řadí k nejlepším současným žijícím hercům. Měl k dispozici námět, který byl stoprocentní "sázkou na jistotu". A zmrvil to.

Jistě nebudete brát jako spoiler, když vám "prozradím", že oba hrdinové dostanou před koncem filmu (a před smrtí) od toho druhého "životní lekci". V případě Nicholsona je to podle očekávání lekce "I když jsi bohatý, nemusíš být svině", v případě Freemana je to dost nesmyslná lekce "nezapomínej na rodinu", protože Freeman je vyložený anděl už na začátku filmu a jeho "rodinný problém" je hodně vycucaný z prstu. Veškerý děj, točící se kolem těchto "problémů", je strašlivě trapný a jakákoliv snaha obou oscarových velikánů s tím nic neudělá. Když začal Nicholson místo dovádění se dvěma high-class prostitutkami upřímně plakat, bylo mi stydno za něj. Kdykoliv by měl film být upřímně dojemný, téměř vždy při tom padá bolestně na ústa.

Samotné "proškrtávání seznamu" také není nic moc, protože při plnění většiny přání ("Projet se v autě X", "Navštívit místo Y", "Zažít událost Z") je jasné, že v záběrech nevystupují Freeman a Nicholson, nýbrž jejich dvojníci s digitálně přidělanými hlavami, nebo jde o zadní projekce! Tudíž to všechno působí falešně ve všech možných smyslech toho slova.

Jedinou dobrou věcí na filmu zůstávají scény, kdy se spolu hlavní hrdinové hašteří (a možná se při nich ledacos improvizovalo), ale těch není moc a v obou dílech Dej si pohov, kámoši byly zábavnější.

Myslím, že tento film je nějaký druh rekordu: Dlouho jsem neviděl něco tak špatného s tak dobrými herci v hlavních rolích.