31.10.08

Max Payne - 40%

Na ulicích se objevila nová nebezpečná droga a drsný detektiv Max Payne (Mark Wahlberg) se vydává po její stopě, protože vede i k vrahovi jeho ženy a dcery.



Poznámka (a možná malý spoiler): I když to z upoutávky vypadá, že ve filmu nějak figuruje nadpřirozeno, není tomu tak. Všechny ty "divné" záběry jsou ve skutečnosti halucinace.

Mám pro režiséra Johna Moorea celkem slabost a obdivuji, jak dovede akčně natočit i Owena Wilsona jak se zpomaleně prochází Bosnou a hrají k tomu Prodigy Fluke nebo jak parta lidí staví letadlo v poušti. Říkal jsem si, že adapace videohry pro něj bude dokonalý materiál. Ale ouha!

Základní problém: Nepochopil jsem, o čem film je. Snažil jsem se ho pochopit, nepodařilo se mi to, a od tří jiných lidí, kteří ho také viděli jsem byl informován, že ho taky nepochopili. A proč je to u videoherní adaptace základní problém? Protože dobrých 80 procent filmu je pokus o psychologické konverzační drama. A když nevíte, kdo se s kým baví a proč dělá to, co dělá, tak ta psychologie moc nefunguje, že...

Ve filmu Max Payne totiž překvapivě (vzhledem k předloze a jménu režiséra) nejsou akční scény. Tedy, nějaké tam jsou, ale první z nich, delší než 10 sekund, přijde asi až po hodině filmu!!! Na to nemohu říct nic jiného, než "What the hell were they thinking?" Mysleli si snad, že divákům bude hodinu stačit dívat se na herecké výkony Wahlberga a spol. (nic moc), na hezké ženy (resp. ženu) a na hezkou barevnou stylizaci do modrošediva (ta je asi prvních 5 minut docela atraktivní)?

Následně je už celkem jedno, jestli ty akční scény jsou dobré (celkem jsou). Ve chvíli, kdy konečně začnou, už byste nejradši byli někde jinde.

30.10.08

Králova přízeň [The Other Boleyn Girl] - 60%

Sestry Boleynovy měly velm pohnuté osudy. Jedna z nich (Scarlett Johansson) byla spíš "nesmělá a nevinná", zatímco druhá byla celkem "od rány" (Natalie Portmanová). Osudy obou se velmi bizarním způsobem propletly s osudem krále Jindřicha VIII (Eric Bana).



Králova přízeň je slušné historické drama. Není to epické historické drama jako např. Statečné srdce nebo Královna Alžběta (i když de facto jde o její přímý prequel). Je to spíš velmi dobré televizní historické drama, což nemyslím nijak pejorativně - pouze tím popisuji styl filmu.

Králova přízeň sleduje soukromé osudy obou sester, jejich nejbližších a (v menší míře) krále. V první polovině filmu to funguje velmi dobře, ale později se děj přenese ke dvoru a začne příliš splašeně utíkat. Skáčeme o měsíce (nebo i roky) kupředu a naprosto zásadní historické události, které se všech zúčastněných velmi týkají, jsou odbývány pár slovy - a většinou se o nich jen mluví, nevidíme je. Film musel být dodatečně velmi krácen (na DVD prý je podstatně delší).

Kdybych tuhle záležitost viděl v televizi jako novou britskou inscenaci, byl bych značně nadšen a doporučoval ji na všechny strany. Od celovečerního kinofilmu ale očekávám o něco víc a Králova přízeň se jasně neprofiluje ani jako seriózní drama, ani jako červená knihovna, jako divadelní inscenace ani jako velkofilm, jako podívaná pro celou rodinu ani jako drsně realistická záležitost. A její herci nepodávají žádné převratné výkony. Ale rozhodně jde o snesitelné dílko, které vám vysvětlí některé historické souvislosti příjemněji než učebnice (i když se v něm hodně fabuluje).

A kromě toho, film, který má na IMDB.com klíčová slova "Face slap", "Execution", "Riding Accident" a "Rear entry sex", nemůže být špatný!

26.10.08

Muzikál ze střední 3: Maturitní ročník [High School Musical 3: Senior Year] - 20%

Viděl jsem (dobrovolně) první Muzikál ze střední, ale přesto, že to bylo před pouhými dvěma lety, na jeho děj a hrdiny jsem dávno zapomněl, takže pro mě byl třetí díl především přehlídkou neznámých tváří, se kterými bych se pravděpodobn měl kamarádit díky předchozím dvěma filmům:

Hlavní hrdina je basketbalista a fešák. Hlavní hrdinka je fešanda a hispánka. Sourozenci-dvojčata jsou bohatí, fešáci a mají rádi showbusiness. Další hrdina je basketbalista, fešák a černoch. Další hrdinka je fešanda a choreografka. A má brýle... A všichni dohromady studují v posledním ročníku gymnázia, i když v celém filmu není jakákoliv zmínka o studiu nebo maturitě. Jejich život pozůstává pouze z toho, že se připravují na školní představení a řeší dilemata, zda jít raději na uměleckou školu nebo na univerzitu, kde je slavný basketbalový tým. Žádná z postav nepůsobí ani trochu sympaticky nebo zajímavě, úplně všechny jsou pouze pubertální verze Kenů a Barbín, ale chovají se ještě slušněji a ctnostněji než Kenové a Barbíny.



Vzhledem k navýšenému rozpočtu (první dva filmy byly pouze televizní) je překvapivé, jak lacině film působí. Když se občas filmaři odváží trochu pohnout s kamerou, je to téměř rušivé. Nejvýpravnější jsou hudební čísla, která se snaží vykrádat slavné filmové muzikály minulých desetiletí, ale nedaří se jim to, a především - vůbec žádná z nejméně tuctu písniček není ani v nejmenším zapamatováníhodná. Všechny jsou jen profesionálně naaranžované nic.

Možná vás nepřekvapí, že se dospělému muži třetí Muzikál ze střední nelíbí a budete se domnívat, že tak je to v pořádku a jeho cílová skupina z něj bude nadšená stejně jako z prvních dvou. Možná z něj nadšená bude, nicméně témuž "dospělému muži" se velice líbil Hairspray, Mamma Mia! a - pozor - považuje za poměrně příjemný zážitek i první Muzikál ze střední!

P.S: Film bude v našich kinech dabovaný, písničky zůstanou titulkované.

Ci 20% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

24.10.08

Recenze: Quantum of Solace - 80%

Myslím, že poprvé v historii kinematografie začíná bondovka těsně poté, co skončila předchozí bondovka. James Bond unese chlapíka, kterého postřelil na konci Casina Royale, načež se ukazuje, že jakási tajná organizace jménem "Quantum" má prsty úplně všude a James se vydává po jejích stopách, částečně na vlastní pěst a k nevoli nadřízených.



Nejnovější bondovka je nejzajímavější tím, že vlastně není ničím přílš zajímavá (kromě toho, že byla hrozně drahá - ale to na ní není příliš znát). Možná snad tím, že se Bond nevyspí s hlavní krasavicí (Olga Kurylenko)...

Hodně jsem si sliboval od režiséra Marca Forstera (Ples příšer, Hranice života, Horší už to nebude) a prvních cca. 15-20 minut jsem byl poměrně nadšen, protože film byl dravý, nesmlouvavý, drsný atd... Pak bohužel všechno kleslo k průměru a film připomínal v nejlepším případě odvar z Bourneovy trilogie a Casina Royale.

Daniel Craig je ve filmu nejzajímavější postavou, ale bohužel také jedinou, která stojí za zmínku. Všichni a všechno ostatní jsou jen permutace věcí a postav, které známe odjinud. Občas se objevila krátká scéna nebo dlouhý záběr, které byly koncipovány opravdu originálně, ale bylo jich v celém filmu sotva půl tuctu.

Bondovky patří k těm filmům, kde se dá hodně zachránit prostě tím, že máte velký rozpočet. Můžete pak zdemolovat hodně aut, nechat vybuchovat velké budovy, ukazovat luxusní interiéry a exteriéry... To všechno v Quantum of Solace je a film tudíž funguje jako "další slušná bondovka".

80 procent, která jsem tomuto filmu dal, je o dost slabších 80 procent, než 80 procent která jsem dal filmu 96 hodin. A ten byl přibližně desetkrát lacinější. Divákovi to samozřejmě může být jedno, ale nehovoří to příliš ve prospěch Quantum of Solace a jeho tvůrců....

22.10.08

Noci v Rodanthe [Nights in Rodanthe] - 20%

Diane Laneová se po mnoha letech manželství rozvádí a jede si "oddychnout" k moři, kde kamarádce vypomůže jako správkyně romantického hotýlku. Přijíždí sem Richard Gere (chirurg, který chce napravit své domnělé provinění, protože se neomluvil rodině někoho, kdo mu zemřel při operaci) a vzplane láska.



Určitě by se našel nějaký romantický film, ve kterém je hlavním hrdinům 40 až 50 let a který se mi líbil (byť si zrovna teď nemůžu na žádný vzpomenout). Ovšem Noci v Rodanthe jsou hrozný film, který bych nejvhodněji označil přídomkem "líný".

Tím myslím, že tvůrci filmu byli líní a natočili film tak, aby ždímali z diváků (a především divaček) emoce těmi nejstupidnějšími způsoby. Nebudu spoilerovat, ale ve filmu znovu a znovu dochází k situacím, kdy se děje něco tragického nebo osudového a děje se to jen proto, že někdo udělal/neudělal nějakou naprostou prkotinu a všechno by se dalo napravit jednou logickou větou. Na logiku ale tentokrát můžeme zapomenout a ke slovu přicházejí osudové náhody, které dávno před koncem filmu přestanou být osudové, stanou se trapnými a úplně na konci dokonce legračními (proti vůli tvůrců)!

Jinými slovy - většina filmu je o tom, že dva lidi jsou spolu v baráku a osudově se po sobě koukají.

19.10.08

Labyrint lží [Body of Lies] - 60%

Leonardo DiCaprio je americký tajný agent v Iráku. Russell Crowe je jeho nadřízený, který by občas chtěl řešit některé problémy jinak než DiCaprio. Oba se vydávají po stopách teroristické buňky, která začala útočit na různých místech Evropy.



Ridley Scott znovu dokazuje, jak neuvěřitelně má filmařinu na háku a jak obrovské řemeslné schopnosti má. Když z Labyrintu lží vystřihneme jakoukoliv scénu, musíme obdivovat, jak skvěle žánrově je natočená a jak dobře jsou herci vedeni - nejlepší je Mark Strong jako brutálně efektivní šéf jordánské tajné služby.

Problém je v tom, že každá z těch scén paří do jiného filmového žánru.

Labyrint lží vznikl na motivy knihy, kterou jsem nečetl, ale obávám se, že není příliš dobrá. Je to klasická špionážní story, založená na technických serepetičkách a promyšlených lžích, mluví se o nejvyšší politice, ale do toho je naplácnutá love story (mezi DiCapriem a nemocniční sestrou) a postavy se nepříjemně často chovají zcela debilně. Je to markantní obzvlášť u DiCapria, který hraje špičkového špionážního experta, má na háku psychololgii i techniku, mluví tak dobře arabsky, že se úspěšně vydává za zdejšího, ale občas udělá z čistě osobních důvodů něco, čím zcela evidentně ohrozí životy stovek a tisíců lidí (nemluvě o svém) a vztahy mezi světovými velmocemi. Jistě, Bond dělá často totéž (nebo kdokoliv z hrdinů Ludluma nebo LeCarrého). Ale Bond (nebo Bourne) se při tom nesnaží tvářit jako seriózní zamyšlení nad současnou politikou, světovým terorismem a těžkými životy tajných agentů.

Výsledek: O dost slabší varianta na Bergovo Království - to mělo patřičnou konzistenci a závěrečná akční scéna v něm byla celkem logickým (filmově logickým) vyústěním všeho předcházejícího.

17.10.08

96 hodin [Taken] - 80%

Mladá Američanka si vyjede do Paříže, kde je okamžitě unesena, zdrogována a prodána do sexuálního otroctví. Únosci ale nepočítali s tím, že její táta (Liam Neeson) je bývalý superelitní CIA bůhvíco, který má nejen dobré kontakty, ale také MAD SKILLZ!



Na filmu 96 hodin (český název udává dobu, po které podle statistických dat z podobných případů už nebude možné dceru najít/zachránit) se mi moc líbilo, že:
  • Filmaři si jsou plně vědomi, jak otřelý je tenhle námět, a že nemá smysl dělat kolem toho nějakou omáčku.
  • Hlavní hrdina není sadista a nemá cool hlášky, je to jenom taťka, co chce zachránit dceru, a používá k tomu metody, které jsou v danou chvíli nejefektivnější - a které občas vypadají dost sadisticky.
  • Hlavní hrdina od začátku přesně ví, do čeho jde a co je v sázce. Všechna morální pro a proti si rozmyslel cestou do Paříže a pak už jen jedná, jako stroj bez emocí. Což neznamená, že emoce nemá. Ale ví, že mu v dané situaci budou jenom na obtíž.
Všechno výše uvedené velmi dobře funguje díky scénáři, který během 20 minut příjemnou zkratkou načrtne všechny důležité aspekty životů hlavních hrdinů a pak už jede nonstop akce (přičemž "akce" neznamená jen honičky a souboje, ale prostě akt pátrání a získávání kontaktů).

Několikrát jsem se při filmu spokojeně zasmál tomu, jak cool scénu jsem právě viděl a jaký je ten Neeson v tomhle filmu frajer. Takovéhle scény jsem kdysi očekával od Wooa nebo Tarantina, ale od nich se jich asi už dnes nedočkám.

Film rozhodně nevypadá nijak supervýpravně, nejsou v něm žádné audiovizuální superexcesy (žádní zpomalení holubi, žádné kroužící kamery) ale je velice "tight", tzn. udržuje si tempo, střih je ostrý jak břitva a téměř nic tam není zbytečné. Jenom mě překvapilo, že Francouzové napsali a natočili film, který zobrazuje Paříž jako sídlo neřesti, kde se jenom prostituuje, pase a zabíjí!

96 hodin je to nejlepší, co za hodně posledních let Luc Besson vyprodukoval (včetně věcí které režíroval).

15.10.08

Zakázané království [Forbidden Kingdom] - 60%

Mladý kluk je fanoušek Kung-Fu, ale jinak loser, a z ničeho nic se propadne do pohádkové starověké Číny, kde musí bojovat s nějakými nesmrtelnými proti jiným nesmrtelným v zájmu světového (nebo aspoň čínského) dobra. A v zájmu záchrany Opičího krále.



Chvílemi jsem se při filmu přistihl, jak téměř dojatě vzpomínám na svoje dětství, kdy byl Nekonečný příběh naprostá bomba a na videu (u bohatého kamaráda) jsme sjížděli Mad Mission pořád dokola. Zapomenuté království bych tenkrát jistě navštívil nejméně desetkrát za plné vstupné (7 Korun československých).

To byly ovšem zcela iracionální pocity a objektivně musím uznat, že film má zásadní vady na kráse: Hlavní hrdina (jediný neasiat v podstatnější roli) je v lepším případě nezajímavý, v horším nesympatický, akčních scén je sice hodně, ale kvalita je velmi proměnlivá (stejně tak kvalita triků) a děj je předvídatelný od začátku do konce.

Je dojemné vidět konečně Jackieho Chana a Jeta Li bok po boku a muže proti muži, ale není možné nevidět, že se oba kvapem blíží k důchodovému věku a tenhle film měl vzniknout nejméně před deseti lety a započít jejich úžasnou hollywoodskou kariéru. Bohužel, to se nestalo, film vznikl až teď, ale vypadá jako deset nebo dvacet let stará záležitost. Což může někom (třeba mně) připadat roztomilé, až dojemné...

Každopádně, Kung-Fu Panda je námětově velmi podobná a podstatně lepší.

12.10.08

Karanténa [Quarantine] - 80%

Film Karanténa začíná jako tuctový televizní dokument. Jakási reportérka a její malý štáb jsou na návštěvě u hasičů a natáčejí reportáž o jejich práci (my celou dobu vidíme výhradně záběry z jejich kamery). Pak štáb s hasiči vyráží do nedalekého domu, kde se cosi stalo.

Velmi brzy poté jsou nějakými strašidelnými vládními jednotkami uzavřeni vevnitř v domě (spolu s jeho nájemníky), aniž by tušili, co se v domě vlastně stalo a co se tam děje. A postupně zjišťují, že je to něco opravdu nepříjemného a pravděpodobně nemrtvého. Přitom je celý film, od začátku do konce, skutečně vyprávěn pouze z pohledu kameramana, bez hudby, bez vypravěče a bez střihů (s výjimkou těch, kdy kameraman na chvíli vypne kameru). Z toho vyplývá, že následující trailer nemá příliš společného s tím, jak vypadá film.



Americký horor Karanténa je remakem španělského filmu [REC] a jde o remake velmi věrný. Změny jsou opravdu minimální. V několika okamžicích si Američané mohli dovolit krátký digitální trik, na který by Španělé neměli (i když film rozhodně není založen na tricích), v jiných okamžicích mi důvod změny nedocházel (nebudu spoilerovat, ale jde o nedůležité změny typu "místo aby tam byla vana a v ní puška, tak je tam bazének a v něm puška"), ale pokud znáte původní verzi, není příliš důvodů chodit na americkou. Lepší rozhodně není.

Pokud původní verzi neznáte, pak si při Karanténě užijete jeden z nejlepších hororů posledních měsíců. Z hlediska strašidelnosti a realističnosti mi udělal větší radost, než Monstrum i Záhada Blair Witch - především proto, že se v něm lidi chovali víc jako normální lidi. Jenom nedoporučuji sedět příliš blízko u plátna - bude vás z toho neustálého třesení obrazu bolet hlava.

Rallye smrti [Death Race] - 40%

Blízká budoucnost. Jensen Ames (Jason Statham) je uvězněn za vraždu své ženy (kterou nespáchal). Na svobodu se může dostat jen tak, že se zúčastní celosvětově sledované sportovní události: Automobilového závodu na život a na smrt v opuštěné části ostrovní věznice. Pokud se mu podaří přežít a vyhrát tři etapy po sobě (každý den jednu), bude mu vymazán trestní rejstřík. Závod připomíná spíše videohru: Každý vůz má speciální obranné a útočné prostředky, které se aktivují tím, že přejede pře svítící "pickup" na dráze. Kromě toho v každém autě sedí jako navigátorka supermodelka z ženské věznice. Skoro by se zdálo, že jde o věrnou adaptaci nějaké aktuální videohry, ale není tomu tak. Jde o původní scenáristický a režisérský počin Paula W.S. Andersona. Tedy, "původní"...



V roce 1975 vznikla v produkci krále béčkařů Rogera Cormana úchylná sci-fi Cesta gladiátorů 2000, vyprávějící o tom, jak se v daleké budoucnosti (tedy v roce 2000) parta úchylů zúčastní automobilového závodu napříč Amerikou, ve kterém jde především o to, kdo cestou přejede více nevinných lidí. I když je tento snímek uváděn v titulcích Rallye smrti jako její oficiální předloha (původní název obou filmů zní Death Race), nemají spolu tyto dva filmy naprosto nic společného, s výjimkou jmen (ale pouze jmen!) některých postav a skutečnosti, že se v obou jezdí v ozbrojených autech. Rallye smrti by se stejně tak dobře mohla jmenovat Kurýr 4 a nebylo by na tom naprosto nic nepatřičného.

Jason Statham se postupně vyprofiloval do role akčního hrdiny a dosáhl statutu, jaký měli před 20 lety Van Damme, Schwarzenegger nebo Stallone: Byli to drsňáci a když jste šli na jakýkoliv jejich film, věděli jste přesně, co vás čeká (pokud jste náhodou nešli na Stůj, nebo maminka vystřelí). Je sympatické, že někdo takový existuje dnes, kdy "ti původní" jsou v důchodu, v politice nebo v DVD béčkách. A v této souvislosti je nutno zdůraznit, že Rallye smrti se sice dá označit za "béčko" (především proto, že má ultradementní scénář, který je na svou ultrademenci obrovsky pyšný), ale je to úplně jiný typ béčka, než ta, ve kterých se dnes objevuje na DVD Steven Seagal. Rallye smrti měla slušný rozpočet, může se pyšnit slušnými triky a kaskadérskými výkony a dokonce je radost se koukat na většinu herců (i když často jde jen o dobrý casting a makeup, protože spousta postav řekne v průběhu filmu jen pár slov). Nějakým bizarním omylem se do tohoto filmu dostala i Joan Allenová (jako sadistická ředitelka věznice) a díky svým hereckým schopnostem dokáže pronášet supermegaultradementní hlášky takovým způsobem, že nejsou k smíchu, což je výrazné mínus filmu: Kdyby byli herci v Rallye smrti horší, byla by to aspoň zábava (matně vzpomínám, že třeba u Na pokraji smrti jsem se bavil o něco lépe). Takhle jsou naprosto nezajímavé neakční tři čtvrtiny filmu a zbytek (t.j. závodní scény) začnou brzy také nudit. Celá akce se totiž odehrává v jakémsi fádním komplexu opuštěných skladišť a záběry Andersona, který byl před deseti lety předním expertem na "videoherní a videoklipovou estetiku", působí dnes podstatně méně adrenalinově, než v Mortal Kombatu nebo Horizontu události.

Andersonův remake je DNES podstatně méně kontroverzní a zábavný, než je DNES originál z roku 1975. Zatímco originál vypadá jako láskyplné dílko pár mírně dementních nadšenců bez peněz, remake působí spíše jako chladný kalkul jednoho mírně dementního scenáristy a režiséra, který měl hodně peněz, profesionální štáb a dobré herce. A to všechno je v tomto případě k neprospěchu věci. Pokud náhodou vlastníte Playstation 3, pak není co řešit: Hru WipEout HD pořídíte za cenu pouhých čtyř vstupenek.

Ci 40%
(Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

7.10.08

Nestyda - 60%

Oskar (Jiří Macháček) si jednoho dne uvědomí, že jeho manželka má hrozně velký nos a že to s ní takhle dál nejde. Začne jí zahýbat, manželka na to přijde a vyhodí ho z domu. Oskar také přijde o zaměstnání (hlásil v televizi počasí), začne se živit jako odvozce opilců domů, rozejde se se svou vášnivou maďarskou milenkou (poté co jí omylem zabije její želvu) a dá se dohromady s ještě vášnivější slavnou zpěvačkou, která je o generaci starší než on. Mezitím se Oskarova žena skamarádí s Pavlem Liškou, který řeže v parku stromy. Kromě toho se Oskarova žena stále dobře kamarádí s Oskarovými rodiči, kteří její nové lásce fandí.



To, co jsem popsal v předchozím odstavci, je velmi zhuštěná cca první polovina filmu Nestyda. Tato polovina byla velmi zdařilá, její hrdinové mě vesměs velice zajímali a bavili a poprvé v životě se ve mně dokonce probudil pocit, že by možná nemuselo být špatné si něco od Viewegha někdy přečíst.

V druhé polovině filmu ovšem nebyly nijak příliš vysvětleny nebo uzavřeny osudy nikoho ze zúčastněných a místo toho jsem se dočkal jednak prázdného filosofování a druhak dalších postav vržených do děje, zatímco předchozí zajímavé postavy byly rychle odstraněny, aniž bych se o nich dozvěděl něco z toho, co mě o nich zajímalo.

Vím, opakuji se, ale musím to napsat znovu: Jan Hřebejk je vynikající režisér a když si film představím jako sérii samostatných scének, tak většina z nich funguje fantasticky: Každé gesto má svoji pointu, každé slovo je proneseno tak, aby tu pointu prohlubovalo, super... Bohužel opět došlo k tomu, že scénář (ve smyslu "globální děj filmu") není příliš dobrý, je toho v něm hodně najednou, od každého něco, většina z toho není pořádně uzavřena a už se rychle spěchá někam jinam abychom viděli nějakou úplně jinou figurku.

Kdyby se počet postav zredukoval na polovinu, Nestydovi by to obrovským způsobem prospělo.