30.3.09

Maurice Jarre, R.I.P

Zrovna včera jsem se bavil s bývalou spolužačkou o tom, že filmová hudba "zlaté éry", t.j. John Williams, Jerry Goldsmith, Ennio Morricone atd..., už dnes téměř neexistuje, a pokud existují nějaké "nové talenty" (Hans Zimmer, James Newton Howard, Alexandre Desplat), tak většinou 1) hojně používají syntezátory, 2) jejich jména (i hudba) je pro běžného filmového diváka neznámá, 3) nedávají si na tom skládání tak záležet.

Nevyhnutelně to skončilo bilancováním: John Williams skládá už pouze pro Spielberga, Ennio Morricone už jen pro nějaké bizarní filmečky, které nezná nikdo mimo Itálii, John Barry složil poslední soundtrack v roce 2001, nedávno umřeli (z mých nejoblíbenějších) Jerry Goldsmith a Basil Poledouris, no a včera umřel... Maurice Jarre.



Značně svatokrádežně se odvážím konstatovat, že jeho smrt není až taková škoda pro film, protože poslední soundtrack složil v roce 2001 (například Goldsmith skládal až do smrti několik filmů ročně). Nicméně je to připomenutí toho, že jedna etapa filmové hudby končí, pokud již neskončila...

P.S: Pokud jste hudbu Maurice Jarreho vůbec neznali, pravděpodobně znáte hudbu jeho syna, který ledacos pochytil po otci:

29.3.09

Jak se vaří dějiny [Ako sa varia dejiny] - 60%

Slovenský dokument, který divákovi nabízí vzpomínky několika vojenských kuchařů (z různých zemí) na nejrůznější vojenské konflikty, jichž se zúčastnili.



Není přílišným překvapením, že téměř všechny výpovědi vyznívají ve smyslu "Vojenští kuchaři jenom plní rozkazy a vaří a do samotného válečného konfliktu jim nic není". Nevím, co přesně tvůrci očekávali, ale mnoho zajímavého dokumentárního obsahu v tomto filmu nenajdete. Snad proto jsou používány "pseudo-hrané" scény, ve kterých jsou vyprávějící nuceni dělat různé bizarní věci, například stát před vybuchující polní kuchyní nebo vyprávět o potopení ponorky a stát při tom po pás ve vodě (a smažit řízek). Není divu, že jsou z toho tito vesměs staří lidé občas dosti mimo, asi jako když si z někoho dělal legraci Borat.

Pokud tvůrci chtěli divákovi sdělit nějaké poselství, např. "Válka je šílená" nebo "Zvířata zabíjíme snáze než lidi", pak se jim to moc nepodařilo, bez ohledu na to, jestli tato poselství jsou nebo nejsou pravdivá. Jak se vaří dějiny je prostě velmi vyprávění starých lidí o válečných konfliktech, ve kterém se občas mihne nějaká ztracená perla. Kdyby film měl přes 90 minut, byl by k nepřežití.

27.3.09

Baader Meinhof Komplex [Der Baader Meinhof Komplex] - 100%

Na konci 60. let minulého století založila v Západním Německu parta extrémně levicově smýšlejících lidí teroristickou skupinu Rote Armee Fraktion, která působila několik desetiletí (měla postupně tři "generace" členů). Jejími hlavními představiteli (z "první generace") byli Andreas Baader a Ulrike Meinhofová.



Netajím se s tím, že jsem měl o RAF velmi mlhavé povědomí a o to více na mě film zapůsobil. Odhalení, že ve vyspělé kapitalistické společnosti hrstka lidí provozovala téměř třicet let plnohodnotný terorismus (vraždy, únosy, pumové atentáty), a to většinou "zevnitř", pro mě bylo do značné míry překvapivé.

Největším plusem filmu je, že se snaží být co možno nejobjektivnější a nevnucovat divákovi názory tvůrců. Někdo si po zhlédnutí může myslet, že ti lidé byli nebezpeční magoři, kteří nakonec zničili sami sebe, protože už svou existenci nemohli dále psychicky unést. Někdo jiný si může myslet, že šlo o hrdiny, bojující za lepší zítřky pro celou společnost, kteří byli zákeřně zlikvidováni německým státním aparátem. Že jsou u jednoho filmu možné takto diametrálně rozdílné přístupy, to je dokladem vynikajících schopností tvůrců, a samozřejmě také herců, kteří jsou ve svých rolích neuvěřitelně reální: Nemusíme se ztotožňovat s jejich přesvědčením, ale dobře chápeme, proč oni takové přesvědčení zastávají. A většina teroristek je velmi sexy!

Režisér Uli Edel natočil v roce 1981 My děti ze stanice Zoo, pak erotický thriller s Madonnou Tělo jako důkaz a následně převážně béčkové videohlouposti. Je tudíž velmi překvapivé, že se najednou dostal k tomuto nákladnému veleprojektu a že ho natočil tak bravurně.

Nejdříve jsem váhal, jestli film ohodnotit nejlepším hodnocením, a říkal jsem si, že prostřední pasáž byla trochu zdlouhavá a že se film vlekl jako kdyby měl dvě hodiny. Pak jsem zjistil, že měl ve skutečnosti dvě a půl hodiny a že mi tudíž utekl jako voda!

Válka je peklo!

...obzvlášť pouštní válka mezi králíčky a velbloudy.

Japonci opět dokazují, o kolik jsou napřed.

26.3.09

Věčný svit neposkvrněné Divočiny

Vyšel trailer na připravovaný film Spikea Jonzeho Where The Wild Things Are (podle superslavné knížky Maurice Sendaka).



(Veliká verze je ke stažení na Apple Trailers.)

Představa, že Spike Jonze natáčí filmovou verzi dětské knížky, mě naplňuje nadšením. Bratry Warnerovy naopak naplňuje hrůzou - na filmu se pracuje už téměř deset let a za tu dobu byl mnohokrát zásadně upravován a přetáčen, protože studiu připadalo, že "tohle přece není pro děti". Jak to dopadne, to samozřejmě nikdo netuší (česká premiéra je až koncem roku, pokud nebude znovu odložena), ale trailer mě naplňuje nadějí.

P.S: Knížka u nás vyšla pod názvem TAM KDE ŽIJÍ DIVOČINY, zatímco film má mít kulervoucí český název "Max a maxipříšerky" (i když to prý zatím není definitivní)! Teď ještě zbývá ho nadabovat a dílo bude završeno...

25.3.09

Normal - 40%

Český film scenáristy a režiséra Juliuse (Julia?) Ševčíka (Normal) o činech masového vraha v Düsseldorfu (Milan Kňažko) na konci 20. let 20. století.



Je zbytečné zabývat se rozdíly mezi skutečností a filmem, protože tvůrcům zjevně nešlo o historickou věrnost - ve film se např. hlavní postava jmenuje Petr Kurten (vyslovováno "Petr Kurten"), kdežto ve skutečnosti se jmenovala Peter Kürten. Ale to jen tak pro zajímavost.

Tvůrci tvrdí, že jde o thriller, což je zásadní lež a neměli byste jim to věřit, pokud si film chcete jakkoliv (aspoň trochu) užít. Jeho děj totiž začíná Kurtenovým polapením a celých následujících 90 minut sledujeme, jak Kurten sedí ve vězení a vypráví svému mladému obhájci (Pavel Gajdoš) jak vyrůstal a koho kdy zabil / zmrzačil / znásilnil (což je doprovázeno flashbacky). Jediný napínavý aspekt spočívá v tom, zda bude Kurten nakonec popraven, nebo se obhájci podaří prokázat jeho pomatenost a zajistit mu doživotí v blázinci.

Ševčíkův film Restart se mi celkem dost líbil a vytýkal jsem mu především nefungující snahy o jakýsi vyšší filosofický rozměr. Bohužel, Normal pozůstává z 95 procent právě ze snah o vyšší filosofický rozměr, které naprosto nefungují.

Jde o adaptaci divadelní hry, ve které možná byl nějaký ten psychologický rozměr přítomen a nějak fungoval. Ve filmové podobě to ovšem dopadlo velmi absurdně. Pokud někdo zabil / znásilnil / zmrzačil desítky lidí, tak před ním jistě má být společnost chráněna a jestli bude popraven nebo nadosmrti někam umístěn, to není až tak důležité (pro filmového diváka). A na tom nic nezmění jakékoliv filosofování ve stylu "To naše společnost z něj udělala to, čím je!" - "Potrestáme vraha, tím, že se sami staneme vrahy?" - "Dělal jsem to, protože jsem v mládí souložil s prasaty."

Z řemeslného hlediska je film na absolutním vrcholu toho, co v naší zemi kdy vzniklo. Všechno je velmi efektně nasvíceno, profiltrováno, sestříháno. Mám technickou dokonalost ve fimech rád, ale tentokrát mi nezabránila znovu a znovu se ptát sám sebe: PROČ??? Proč je efektním modrým filtrem natočeno a kulometně sestříháno 90 minut toho, jak jeden chlap vypráví druhému o svých odporných činech. Pokud by film byl patnáctiminutovým studentským cvičením s minimem dialogů, jistě by to bylo cool, ale koukat se na to 90 minut byla hrozná nuda. Nikoliv utrpení, nikoliv nechtěná legrace, ale strašlivá nuda. Obsah (t.j. psychologické komorní drama) je naprosto nevhodný pro tuto videoklipovou formu.

To, co je důležité pro psychologické komorní drama, tj. dialogy a herecké výkony, to je zvládnuto přinejlepším průměrně. Milan Kňažko se velice snaží a podobně jako pro hlavní představitelku v El Pasu platí, že díky jeho velké snaze tato extrémně náročná role po většinu času není nechtěně vtipná. Pavel Gajdoš dopadl hůře a jeho snahy o filosofování jsou střídavě nudné / trapné / k smíchu (za což často nemůže on ale dialogy). O roli Dagmar Havlové (natož o jejím "slavném návratu na filmová plátna") nemá smysl mluvit, protože ve filmu zastává úlohu symbolu a rekvizity - což není kritika jejího výkonu, nýbrž upozornění na rozsah její role (zastává ji rozhodně adekvátně).

P.S: "Kontroverze" ohledně brutality v tomto filmu je pouze reklamní trik. Je méně brutální než jakýkoliv průměrný hollywoodský thriller "nevhodný pro mládež do 13 let".

24.3.09

Rychlí a zběsilí [Fast & Furious] - 60%

Dominic Toretto (Vin Diesel) jde po mexickém drogovém baronovi, protože mu zabil blízkého příbuzného. Brian O'Conner jde po tomtéž drogovém baronovi, protože je policajt. Takže se oba musí dát dohromady (spolu se svým dalšími kámoši), infiltrovat baronovu organizaci (jako čtyřkoloví pašeráci drog) a pak... Znáte to!



Reklamní slogan slibuje "Nový model - původní součástky" a vskutku: Před kamerou se znovu objevuje sestava z prvního dílu Rychle a zběsile a příběh by mohl klidně navazovat přímo na konec jedničky. Za kamerou je to ovšem jiné. Nevrací se Rob Cohen a místo něj režíruje znovu Justin Lin, který natočil Tokijskou jízdu (která byla horší než jednička, ale lepší než dvojka). A nejnovější film se jí do značné míry podobá (včetně kvality).

Jaké další fóry se dají vymýšlet v automobilových honičkách? Takovou otázku si tvůrci zcela jistě tvůrci položili, a po dlouhém přemýšlení přišli s následujícími odpověďmi:
  • Ještě jsme neviděli, jak auto podjede hořící cisternu, která se kutálí proti němu!
  • Ještě jsme neviděli, jak auta závodí v úzké důlní štole, vedoucí pod americko-mexickou hranicí!
  • Ještě jsme neviděli, jak auta závodí městem v rušném provozu, navigována k předem neznámému cíli pomocí inteligentního GPS!
A tak podobně...

Ve filmu tedy jsou tyto scény, což má ten efekt, že se vytrácí poslední zbytky jakékoliv logiky a fyzikálních zákonů a celé to působí nereálněji a videoherněji než leckterá videohra (např. než Burnout Paradise). Pokud si dobře pamatuji, tak první Rychle a zběsile bylo fajn i díky tomu, že se dalo s přimhouřenýma očima akceptovat, že by hodně dobří řidiči s hodně velkou dávkou štěstí něco takového opravdu mohli provádět. U dalších dílů to neplatí. Neznamená to, že by se na ně nedalo koukat, ale na jedničku se díky tomu dalo koukat lépe, což souvisí s následujícím odstavcem:

Dále si matně pamatuji, že u prvního Rychle a zběsile mi byli hrdinové celkem sympatičtí a tak nějak jsem s nimi soucítil. To neplatí o hrdinech následujících dílů, včetně hrdinů čtyřky. Jakékoliv scény, ve kterých si hrdinové o něčem povídají a k něčemu se odhodlávají, vyznívají do ztracena. Říkají jen fráze, vůbec jim nevěříme, že mají nějakou motivaci a že to, co dělají, dělají z jiného důvodu, než že jim to vnutil scenárista.

Čtyřce by ze všeho nejvíc prospělo, kdyby ji režíroval Michael Bay nebo nějaký jeho schopný imitátor (F.A. Brabec!). Ten by možná uměl vyhnat její rutinní scény do takových vizuální excesů, že by to zahnalo nudu. Justin Lin není natolik řemeslně zručný, aby v jeho podání Vin Diesel, stojící zarputile nad přítelovým hrobem, vypadal jako něco víc než zarputile stojící Vin Diesel, a aby renderovaná honička v dolech vypadala jako něco víc než renderovaná honička v dolech. Scéna s "benzinovým vlakem" působí například v traileru mnohem akčněji, než v samotném filmu.

P.S: Předpokládám, že fanoušci aut si přijdou na své díky tomu, jaká auta se ve filmu objevují a jak jsou modifikovaná. To jde naprosto mimo mě, já jsem v automodifikacích úplný začátečník.

23.3.09

Takashi Miike, Master of Terror

"After Ichi The Killer, Audition and One Missed Call, Takashi Miike brings you another epic tale of terror from beyond your imagination - YATTERMAN!!!"

22.3.09

Chlapec v pruhovaném pyžamu [The Boy in the Striped Pyjamas] - 60%

Filmová adaptace stejnojmenné knihy o malém Brunovi, jehož tatínek (David Thewlis) je za 2. světové války důstojníkem Německé armády. A právě kvůli tatínkově práci se celá rodina vydává pryč z Berlína, do zlověstného domu na venkově. Nedaleko domu je drátěný plot, za ním nějaké komíny a spousta divných špinavých lidí v pruhovaných pyžamech s čísly. Právě tam Brunův tatínek pracuje, ale nechce o své práci moc mluvit. Bruno se zde tajně seznámí s ušmudlaným chlapcem přibližně ve svém věku, čímž vznikne krátké a velmi osudové přátelství...



Dospělý divák nemůže film brát jinak, než jako poněkud triviální odvar ze Schindlerova seznamu (a ještě více z Benigniho Život je krásný), který si navíc neférově vypomáhá velmi nepravděpodobnými náhodami, aby byl co nejdojemnější. V knize to možná působí přirozeněji, ale v kině jsem se několikrát zarazil a řekl si něco ve smyslu "Cože? Prostě tam přijde a jen tak vleze dovnitř?"

Spíše bych se klonil k tomu, že jde o vhodný film pro děti mezi 10 a 15 lety, které mají přibližné tušení, co to byl Holocaust, a je potřeba jim to trochu více natlouct do hlavy. Tato mládež může ale mít ze závěru filmu docela slušné noční můry.

Jak už asi tušíte, hlavní dějová linie je značně předvídatelná a nezachraňuje ji ani to, že nikdo ze zúčastněných nehraje špatně (na druhou stranu, nikdo nehraje tak výjimečně, že by vás to zaujalo). Musím říct, že mi mnohem zajímavější přišla vedlejší linie s Brunovou starší sestrou, která adoruje Adolfa Hitlera podobně jako její dnešní vrstevnice adorují Tokio Hotel.

O všech aspektech tohoto filmu platí, že nejsou špatné. Což je současně chvála i kritika...

P.S: Anglicky je to "pyjamas", americky "pajamas". Fakt.

Monstra versus vetřelci [Monsters vs. Aliens] - 60%

Už od 50. let minulého století existuje v USA tajná základna, ve které tajně, pod vojenským dozorem řijí monstra, o kterých se lidstvo nemá dozvědět. Nejnovějším přírůstkem je Susan Murphyová, která byla ve svatební den zasažena meteorem a díky tomu vyrostla přibližně na desetinásobek lidské velikosti. Dalšími obyvateli pak jsou Bob (želatina s okem a bez mozku), Dr. Šváb (Šílený vědec, který byl při neúspěšné teleportaci zkřížen s hmyzem), Chybějící Článek (vodní monstrum) a Insektosaurus (blboučká larva, která je ovšem ještě mnohem větší než Susan). No a právě v tu chvíli přistává na zemi zlý mimozemšťan Galaxor (vlastně ještě před ním jeho obrovský robot) a monstra se stávají jedinou šancí pozemšťanů na záchranu planety...



Už z popisu hrdinů je vám asi jasné, že nový animovaný (3D) film DreamWorks skládá poctu starým sci-fi a monstrfilmům (a nejen těm z 50. let). Je tudíž samozřejmě, že šílený profesor má knírek jako Vincent Price a nutkání stále dělat "Muhahahahaha". Je samozřejmé, že zlí mimozemšťané mají hodně nohou, očí a v rukou paprskomety. Je samozřejmé, že na soundtracku jsou citována Blízká setkání třetího druhu i E.T. - Mimozemšťan, a tak dále... Na mnoha a mnoha místech jsem měl pocit, že se dívám na Burtonův Mars útočí.

Dosti mě ale mrzelo, že filmaři se současně snažili natočit rodinný film, zaměřený i na úplně nejmenší děti, což znamená, že mnoho scén je založeno výhradně na pitvoření, divokém létání, hlasitém vybuchování, a to všechno v cartoonovém stylu (mnohem více cartoonovém než třeba akční konec Vall-Iho).

Navíc je dost scén pojatých naprosto vážně, měli bychom se v nich o hrdiny strachovat a chápat jejich psychické rozpoložení (to platí především pro Susan a pro podzápletku o její lásce). Myslím si, že postavičky, které provádějí skopičiny jako Tom a Jerry (a jsou defacto nesmrtelné a neohrozitelné) nemůžou filosofovat a divák se o ně nemůže nikdy bát. A film Monstra versus Vetřelci mě nepřesvědčil o opaku.

Z technického hlediska je film téměř tak dobrý jako věci od Pixaru. Rekvizity, stroje a tajné základny jsou moc hezky stylizované a znovu a znovu jsem si říkal, jak rád bych viděl v přesně stejné výtvarné podobě natočený film pro trochu starší publikum.

Film jde u nás dabovaný. Bez ohledu na to, jak dobří jsou čeští herci a český překlad (neměla profesorova nadávka "U Hawkinsova křesla" náhodou znít "U Hawkingova křesla"?), bych prostě raději slyšel původní nepřeložitelné vtipy a Reese Witherspoonovou, Hugha Laurieho, Stephena Colberta, Kiefera Sutherlanda a Setha Rogena. Nevím, jestli bude nějaká titulkovaná kopie (podle UFD ne), ale i kdyby byla, nebude ve 3D (protože pak by se musela vyrábět speciální digitální kopie s titulky).

P.S: Film je natočen jakousi novou technologií, která umožňuje promítání v normálních kinech z normálních (digitálních) promítaček s relativně jednoduchým přídavným polarizačním zařízením. Potřebujete tedy podobné lehké plastikové brýle jako v IMAXu. Výsledný 3D dojem byl ovšem dle mého subjektivního názoru podstatně lepší než jakýkoliv 3D film, který jsem kdy viděl v pražském nebo londýnském IMAXu nebo ve francouzském či japonském Disneylandu! Nevím, v čem přesně je rozdíl, ale fakt se na to dívalo podstatně lépe, neblikalo to a nebolela z toho hlava! Po filmu jsme se byli podívat na promítačku, takže jsem pro vás připravil krátké video ze zákulisí a sadu fotografií. U obojího jsou popisky.

P.P.S: Takže už opravdu definitivně došlo k tomu, že se české slovo "vetřelec" běžně používá ve významu "mimozemšťan", i když se nikam nevtírá???

19.3.09

Sex Drive - 40%

Ian (Josh Zuckerman, který strašně připomíná mladičkého Lukea Wilsona) je 18letý kluk, který je panicem a rozhodne se přijmout nabídku děvčete, které s ním chce souložit. To děvče bydlí mnoho set kilometrů od něj a nikdy se s ním osobně neviděl (zná ho jen z Internetu). Nabídka sexu je ale tak silná, že Ian naloží svého kámoše a kámošku do drahého autoveterána svého bráchy a vydává se na cestu za odpaněním. Cestou samozřejmě zažívají různé žertovné a "žertovné" epizody.



Sex Drive velmi připomíná sprosté teenagerské komedie posledních let: Prci, prci, prcičky, Zahulíme, uvidíme a ze všeho nejvíc Road Trip. Po zhlédnutí filmu jsem zběžně přelétl zahraniční recenze a byl jsem velmi překvapen, že nejeden slovutný recenzent pěje na film chválu a přirovnává ho k dílům Judda Apatowa.

Já jsem naopak upřímně přesvědčen, že cílem sice bylo Apatowova díla kopírovat, ale že se to moc nepovedlo. I když v Apatowových filmech hrdinové dělají nechutné / hloupé / ilegální věci, pořád jsou nám sympatičtí a tak nějak lidsky je chápeme. V Sex Drive je ale mnoho scén, ve kterých na mě hlavní hrdinové působili jako nesympatičtí, krutí hajzlové a bylo mi vyloženě nepříjemné dívat se na to, co se na plátně děje.

Neříkám, že takhle nepodařené jsou všechny scény. Některá místa se mi docela líbila: Například většina podzápletky s komunitou Amišů a jejich veselicí byla velice příjemná, především díky Sethu Greenovi. Také mě potěšil James Marsden v roli sprostého agresivně heterosexuálního staršího bratra (něco jako Stifler v Prcičkách).

Sex Drive je ještě o trochu slabší než Apatowovy Kopačky. Navíc, pokud neumíte dobře anglicky, mine vás značná část humoru, která je založená na tom, jak obskurní nadávky hrdinové používají.

18.3.09

Nenarození [The Unborn] - 40%

Mladé pohledné děvče začne být pronásledováno zlým duchem (malým klukem) a strašidelnými vizemi. Pak odhalí strašlivé tajemství a s pomocí hodného rabína (Gary Oldman) se pokusí provést exorcismus.



David S. Goyer toho moc nerežíroval. Viděl jsem jeho třetího Bladea (zdaleka nejhoršího) a ničím nezajímavý nadpřirozený thriller The Invisible na pracovní projekci, když se ještě uvažovalo, že bude uveden v našich kinech (nakonec nebyl). Kromě toho David S. Goyer napsal sécnáře k mnoha filmům, z nichž některé jsou dnes kultovní nebo skorokultovní (Vrána, Dark City, Temný rytíř).

V případě kvalitního kultovního filmu těžko odhadnete, nakolik byl geniální jeho scénář, a nakolik z něj kvalitní film udělal režisér. Na základě Goyerem režírovaných filmů ovšem již v tuto chvíli mohu celkem bezpečně prohlásit, že David S. Goyer je opravdu dost špatný režisér a myslím, že příležitosti k režírování dostává pouze proto, že jeho scenáristické počiny se dočkaly nezanedbatelného věhlasu.

Scénářem Nenarozených se nemá smysl píliš zabývat. Není to "chytrý" horor jako třeba většina věcí od Shyamalana (i když ve srovnání s Nenarozenými se za "chytrý horor" dá označit i Stalo se). Je to jen nazajímavá záminka k tomu, aby bylo možno na plátně smíchat potenciálně strašidelné rekvizity jako:
  • Staré prokletí
  • Dítě zahubené před narozením
  • Stará psychiatrická léčebna
  • Strašidelní důchodci
  • Dr. Mengele
  • Gary Oldman jako rabín - exorcista
I z takovýchto tradičních rekvizit se ale dá smontovat fungující horor (spíš takový ten "teenagerský", ale přesto fungující). Správnou volbou bylo obsazení děvčete v hlavní roli, jehož jméno odmítám v tuto chvíli hledat, ale v kalhotkách a přiléhavém tričku vypadá dobře a v průběhu filmu je takto oblečeno dost často. Ovšem ne dost často na to, aby to film zachránilo.

Nenarození jsou především strašná nuda. Ano, je v nich pár lekaček a pár slušně zvládnutých triků (film produkoval Michael Bay), ale upozorňuji, že většinu jich uvidíte v traileru! Naprosto nic v něm ale není nadprůměrné a naopak se dočkáte mnoha scén, které jsou vyloženě podprůměrné.

Vzácně nevydařené jsou kupodivu všechny scény, ve kterých je někomu odhalováno nějaké strašlivé tajemství (např. "Ve skutečnosti jsem tvoje babička, ty jsi měla dvojče které zemřelo a ten duch je tvůj prapraprastrýc na kterém Dr. Mengele dělal za války pokusy, a proto ho posedl dybbuk" - a znáte pointu, hahaha), a vždycky to působí jako kdyby se hrdinové nevzrušeně bavili o počasí nebo o tom, kdo má dneska koupit chleba. Možná bych toto tvrzení ještě zobecnil takto: David S. Goyer má velké problémy s režírováním každé scény, která vyžaduje od herců herecké výkony. Možná k tomu přispělo také nějaké dodatečné krácení filmu, protože leckteré brutální skoky v ději a stručnost zásadních scén jsou opravu do očí bijící.

Ale pokud chcete, aby se vaše drahá polovička vedle vás lekala a nutně se to musí odehrávat v kině, tak asi v současné době lepší volbu nemáte...

P.S: Nejdříve jsem byl při sledování filmu zmaten z toho, jak mohl někoho posednout arménský hudební nástroj, ale pak jsem si dohledal, že omyl byl na mé straně.

16.3.09

Googletechnická...

Měl jsem špatně nakonfigurované ty Google Friend Connect gadgety ("Sledující" a "Komentáře" v pravém sloupci), takže v posledních cca. 14 dnech jste se nemohli správně nalogovat a všechny komentáře se tvářily jako od anonymů.

Už je to opraveno, ale pokud jste se ke "sledujícím" přidali někdy v těch posledních 14 dnech, tak už tam pravěpodobně nejste a musíte se k nim přidat znovu (jde asi o 20-30 lidí). Pardon. Ona se ta služba teď velmi bouřlivě vyvíjí a byla sloučena se službou "Blogs I'm Following" způsobem, který jsem špatně pochopil...

14.3.09

Nezvaný host [The Visitor] - 60%

Profesor Walter Vale (Richard Jenkins) je přibližně 60 let starý, ovdovělý a celý jeho život je tak nějak zbytečný a naprosto rutinní. Změna nastane, když přijede z univerzity do svého newyorského bytu, kde delší dobu nebyl, a zjistí, že zde bydlí dva neznámí mladí lidé: Tarek ze Sýrie a jeho přítelkyně ze Senegalu. Jakýsi "Ivan" jim pronajal profesorův byt, aniž by o tom profesor cokoliv věděl! Oba mladí se nemají narychlo kam vrtnout, tak je profesor u sebe nechá "dočasně" bydlet, čímž mezi nimi vznikne netradiční přátelství a v profesorovi se probudí láska k africkým bubnům (se kterými to Tarek umí).



Asi bych se rozpakoval psát o druhé polovině filmu, ale vzhledem k tomu, že se o ní zmiňuje trailer, tak se nerozpakuji: Tarek je zatčen v metru při rutinní kontrole a protože je v USA ilegálně, je uvězněn ačeká na deportování. Profesor se mu jednak snaží pomoci a současně konejší Tarekovu partnerku i matku, která se náhle objeví. Ani jedna z nich ale nemůže nic dělat, protože ani jedna z nich není v USA legálně.

Film je nejzajímavější na svém začátku. Celý Walterův "zbytečný život" je nám načtnut velmi zručně a svižně, bez zbytečného protahování, ale přitom působivě. Stejně tak zvrat s neznámým párem v mém bytě je nečekaný , svěží a dobře zahraný.

Když začne být story trochu nudná, přijde zvrat s Tarekovým zatčením, ale od té doby už se film nijak příliš nevzpamatuje a zatčení, místo aby bylo katalyzátorem děje, ho spíše umrtví. Tarek je zavřený, tudíž vpodstatě odstraněný z děje, jeho přítelkyně i matka jsou nešťastné a bezmnocné, a pouze Walter se snaží něco dělat, ale není pořádně vysvětleno co (a k ničemu to nevede). Existují podobné filmy, které nemají pořádný děj a jsou pouze o niterních pocitech, nevyřčených věcech a nenaplněnýcgh touhách, a přesto se mi líbily (např. Ztraceno v překladu). Nezvaný host je něco velmi podobného, ale ony niterní pocity a touhy nejsou ztvárněny dostatečně zajímavě na to, aby film nějak zásadně vyčníval ze zástupu podobných.

Richarda Jenkinse jsme viděli v mnoha vedlejších rolích slavných filmů a v hlavních rolích neznámých filmů. Za Nezvaného hosta byl novimován na Oscara, což je přinejmenším překvapivé, protože se o něm těžko dá říct něco víc, než že "není špatný". Ale rozhodně není lepší než ty tucty herců ve středním nebo pokročilejším věku, kteří hráli velice podobné role ve velice podobných (a nezřídka lepších) filmech: Americká krása, Ztraceno v překladu, O Schmidtovi nebo Co je vám, doktore?

Programy českých kin a recenze na Googlu

Úplně náhodou jsem objevil, že programy kin a recenze na Googlu už jsou k dispozici i pro Českou republiku! Stačí do Googlu pouze zadat např. slovo "filmy" a záhy už se ocitnete například zde.

Všechno si to můžete různě třídit a je to vzájemně prolinkováno. U kin vidíte jejich adresy a odkazy na Google Maps, u filmů vidíte jejich průměrné hodnocení a odkazy na recenze na renomovaných filmových serverech (t.j. nikoliv na FFFILMu).

12.3.09

El Paso - 40%

Film inspirovaný skutečnými událostmi: Romské ženě zemře manžel a ona se musí sama starat o svých sedm dětí, což není snadné. Seberou jí je a dají do ústavu, nebo nějaké dobré duše pomohou?



Shrňme si nejdříve několik neoddiskutovatelných faktů o hrdince filmu (myslím skutečně hrdinku filmu, nikoliv skutečnou ženu, podle níž byl film natočen):
  • Bydlí v podnájmu a neplatí za to (ne že "má málo peněz a proto neplatí", ale nechápe koncept "Když bydlím v bytě, který mi nepatří, musím za to někomu platit").
  • Nechápe koncept "Když bydlím v cizím bytě, neměla bych v něm na podlaze zapalovat oheň a dělat jiné věci, které tam jsou výslovně zakázány".
  • Nechápe koncept "Pokud beru sociální dávky, musím do bytu pustit sociální pracovnici".
  • Má pro rodinu nedostatek základních potravin, ale cigaret má vždycky dost. 
  • Kohokoliv, kdo jí chce nezištně pomoci, opakovaně uráží a neřídí se jeho radami.
  • Soudní obsílky a jiné doporučené dopisy bez přečtení vyhazuje.
  • Její děti kradou, kouří, nechodí do školy a jsou špinavé.
  • Její nejmladší syn je od narození hluchý. Sedí doma a nechodí do školy ani k doktorovi, neumí znakovou řeč.
Aniž bych jakkoliv přihlížel k etniku této ženy, jsem hluboce přesvědčen, že by neměla nikdy vychovávat žádné děti, ať  je porodila nebo ne, a uniká mi, jak by si kdokoliv mohl myslet opak. Přesto si mnoho postav ve filmu opak myslí a snaží se hrdince různými fígly pomoci, aby o děti nepřišla a tudíž "všechno dobře dopadlo". Toto je hlavní (a jediné) téma filmu a horečně jsem přemýšlel, jestli to tvůrci opravdu tak myslí, nebo je to nějaká superironie / dvojznačnost / bůhvíco - u některých postav je totiž velmi nejasně naznačováno, že to dělají z jiných důvodů. Například advokátka (Linda Rybová) v jednu chvíli tvrdí, že to dělá jenom aby pomohla své kariéře (ale nebylo mi jasné, jestli v tu chvíli nelže), zatímco jeden ze sociálních pracovníků se chová jako kdyby chtěl znásilnit hrdinčinu nejstarší dceru (na což upozorňují i ostatní postavy filmu). Přesto jsou oba tito lidé v naprosté většině filmu předstatování jako svatí, kteří se hlavní hrdince snaží pomáhat za každou cenu a proti její vůli, i když se od ní dočkávají jenom nadávek.

Hlavní roli hraje neherečka Irena Horváthová. Je to role extrémně náročná, takže když napíšu, že většinou není nechtěně vtipná, je to velká pochvala. Když se ale "dostane do role", nikdy se jí v ní nepodaří zůstat déle než pár desítek sekund. Stačí vždycky jedno divné gesto nebo věta a opět je jasné, že koukáme na někoho, kdo se snaží hrát a není dostatečně excelentní herec na to, aby takovou roli zvládl.

I ostatní herecké výkony jsou značně kolísavé a nejedna scéna, která se slibně vyvíjela, byla najednou vykolejen díky tomu, že herec udělal něco hrozně ochotnického.

O dost lépe je na tom kamera a vůbec obrazová stránka filmu. Zdeňku Tycovi se dost často daří úspěšně navodit dojem, že se díváme na dokumentární film. Tento dojem je ale bohužel většinou brzy rozbit tím, že někdo promluví...

11.3.09

Svobodu Seattlu!

Další citát k zamyšlení:

"Vždycky jsem se těšil, jak budou zastydlí neoliberálové vyvádět, až se setkají s realitou. A už je to tady. V recenzi i v komentářích. Iluze se Vám hroutí, ale pořád pravověrně horujete, jaký že je to nesmysl protestovat."

(Jakýsi neoliberál v diskusi k filmu Vzpoura v Seattlu.)

10.3.09

"Everyone else dies, the island blows up, but he and she survive. That would be an improvement on the Bond thing."

Nevím, jestli to není nějaký hodně promyšlený podvrh, ale "na internetu" se objevil záznam diskuse z roku 1978, ve které George Lucas, Steven Spielberg a Lawrence Kasdan nadhazují nezávazné nápady na téma "o čem by mohli a měli být Dobyvatelé ztracené archy". Je toho přes 100 stránek a je to jednak fascinující pohled na vznik jonesovských filmů (mnohé z toho, o čem se uvažovalo do jedničky, nakonec skončilo v pokračováních) a jednak zajímavý pohled na dobu, kdy si parta třicetiletých nadšenců mohla něco vycucat z prstu, natočit to a stal se z toho celosvětový megahit a filmová revoluce.

Celý scan přepisu (s bonusem na konci) jsem dal ve formátu PDF sem, ale nezaručuji, že tam vydrží bůhvíjak dlouho...

9.3.09

Dvojrecenze: Válka nevěst / Báječný svět shopaholiků [Bride Wars / Confessions of a Shopaholic] - 20% / 20%

Dnes se dočkáte unikátního slohového útvaru: V jednom článku zrecenzuji dva různé filmy, které spolu mají mnoho společného.

Báječý svět shopaholiků je komedie o děvčeti (Isla Fisherová), které hrozně rádo nakupuje módu luxusních značek, až se zadluží. Pak je náhodou (omylem) zaměstnáno ve finančním časopise a i když financím nerozumí, její "zdravý selský" pohled na problematiku jí získá slávu mezi čtenáři (a lásku šéfredaktora). Jak to ale dopadne, když se všichni dozvědí, že jim ohledně financí radí někdo, kdo je pokrk zadlužený?



Válka nevěst je o dvou nerozlučných kamarádkách (Kate Hudsonová, Anne Hathawayová), které chtějí mít svatbu ve stejném měsíci ve stejném luxusním hotelu (sní o tom už od dětství). Pak je ale omylem oběma přiklepnuto stejné datum obřadu, takže si navzájem nemohou jít za družičky. Jedna z nich by si musela svatbu přesunout mimo svůj vyhlédnutý měsíc, což žádná z nich nechce, takže si začnou dělat brutální naschvály a chtějí svatbu té druhé za každou cenu překazit.



Oba tyto filmy se točí kolem věcí, o kterých se odvážím tvrdit, že jsou mužům zcela cizí a/nebo jimi opovrhují. V jednom případě je to slastný pocit z toho, že během pár minut rozfofruji peníze, které nemám, za luxusní módu, kterou nepotřebuji. Ve druhém případě je to slastný pocit z toho, že budu mít dokonalou svatbu, dokonalejší než všichni ostatní, a když ne, tak ji aspoň pokazím ostatním. Pokud tento slastný pocit mám, pak hystericky hýkám a jsem v transu. Pokud ho nemám, pak pláču, uvažuji o sebevraždě a žeru čokoládu.

Z objektivního hlediska jsou oba tyto stavy přinejmenším projevem psychické nevyrovnanosti a zaostalosti. Spíše ale jde o psychické choroby, které by se měly léčit. V obou filmech se vyskytuje názak jakéhosi poučení, spočívajícího v tom, že takové jednání není správné. Oba filmy jsou ale natočeny tak, že po většinu jejich stopáže toto chování má divačkám imponovat a dělat jim radost a je na plátně doprovázeno říznými songy. Asi jako kdyby byl film o alkoholikovi, který je stále v deliriu a chystá se upít k smrti, a většina filmu by ukazovala, jak je to skvělý pocit být opilý. Zrůdnost prvního filmu, která pravděpodobně tvůrcům vůbec nedošla, spočívá v tom, že na konci hrdince dojde, že obsesivní nakupování není správné a zachrání se před bankrotem tím, že svou kolekci rozprodá ženám, které obsesivně nakupují...

Oba filmy jsou tedy tematicky nahony vzdálené jakémukoliv muži, ale navíc jsou oba vzácně špatně napsané a zrežírované. Filmařům jde jen o to, aby se nějakým způsobem doplahočili ke scénám, které divačky chtějí vidět, a aby se k nim doplahočili, nutí své postavy chovat se dementně a každou minutu zcela jinak - skoro jako hrdinové Vy nám taky, šéfe nebo Líbáš jako bůh.

Symptomatický je také způsob, jakým jsou v obou filmech ztvárněni muži. Jsou to jen rekvizity, představující jakousi vedlejší pointu, ke které je děj dostrkán. Obzvlášť křiklavé je to u druhého filmu, který je celý o svatbách, ale pointa oněch svateb (t.j. muži) se ve filmu téměř nevyskytuje a dobrý konec (= svatba) je nezávislý na tom, s kým hrdinka vlastně nakonec k tomu oltáři půjde.

Existují "chlapské filmy", které jsou snesitelné i pro ženy. Stejně tak existují "ženské filmy", které jsou snesitelné i pro chlapy (Dábel nosí pradu, Láska nebeská, Pokání, Marley a já...). Oba dnes zmiňované filmy jsou ale extrémně ženské (asi jako je "extrémně mužský film" když Steven Seagal s nějakým rapperem zkopou pár lidí a mezi tím se 80 minut nic neděje) a navíc vyčpělé a utahané ženské filmy (asi jako kdyby ten Seagal byl starý a tlustý).

Závěrem bych chtěl podotknout, že Kate Hudsonová sice není stará a tlustá, ale přes všechen makeup a nový styl účesu vypadá opravdu neuvěřitelně hnusně. Anne Hathawayová i Isla Fisherová vypadají naopak velmi sympaticky a o to smutnější je, jaké věci musejí v těchto filmech předvádět.

8.3.09

Gran Torino - 80%

Walter Kowalski (Clint Eastwood) je starý veterán Korejské války. Právě mu umřela žena a on žije jen se svým psem ve čtvrti s nesnesitelnými sousedy. Walt je totiž skrznaskrz rasista a je úplně jedno, jestli jsou jeho šikmoocí sousedi slušně vychovaní nebo ne. Hlavní pro něj je, že jsou šikmoocí a Walt se jim nestydí dát svůj názor najevo. Jediná věc, kterou má rád, je jeho nablýskaný autoveterán (odtud název filmu).

Díky nepředvídatelnému osudu se ale Walt stane pro své okolí něčím jako hrdinou (o což rozhodně nemá zájem), což vede až k tomu, že se s jedním šikmookým hochem docela skamarádí a dostane se do konfliktu s partičkou mladých gangsterů...



Jak už jsem psal několikrát, Clint Eastwood je ještě stále bůh. Osmdesátka na krku a přesto zvládne natočit film, sebe obsadit do hlavní role a nazvpívat ústřední písničku. A zvládne to tak, že to vypadá, jako kdyby to dělal levou zadní. (Prohlásil, že v tomto filmu se naposledy objevil před kamerou, ale doufám, že lhal.)

Výsledkem je retro podívaná, která by klidně mohla vzniknout někdy před 20-30 lety a člověku nezbývá, než si povzdechnout "takovéhle filmy už se dneska moc netočí" a zamyslet se, proč tomu tak je.

Zpočátku sledujeme zručně načrtnutou postavičku nesnesitelného mrzouta a rasisty, který místo mluvení většinou mručí a nenávidí téměř všechny, včetně své rodiny. V rukou méně schopného herce a režiséra by se taková postavička velmi snadno mohla změnit v něco urážlivého a nevkusného, ale to naštěstí není Eastwoodův případ.

Pak se film začne vyvíjet trochu jiným směrem a my netušíme, zda půjde spíš o Buddy Movie nebo o Drsného Harryho po dvaceti letech. Ale konec je naprosto uspokojující, ne zcela očekávaný a z lidského i filmového hlediska zcela logický.

Jediná potenciální výtka: Film má skoro dvě hodiny a i když v něm nakonec do sebe všechno zapadne naprosto dokonale, způsob, kterým jsou ty nitky v průběhu téměř dvou hodin pleteny, mi chvílemi přišel poněkud zdlouhavý. Asi tak zdlouhavý jako posledních pár desetiletí Walterova života.

Star Trek vs. Star Wars

Krásný příklad, co všechno se dá dokázat jen pomocí nápaditého střihu a pár velmi jednoduchých triků:

6.3.09

Abramsův Star Trek - NOVÝ trailer



P.S: Hudba mi není odnikud povědomá. Že by Giacchino takovouhle zimmerovštinu složil pro film?

2.3.09

Nový trailer na český film Normal

Milionář z chatrče [Slumdog Millionaire] - 80%

Mladý Džamal roznáší čaj v kanceláři telefonního operátora v indickém Mumbaí (dříve Bombaj). Měl velmi pohnuté dětství (tak tak přežil nejrůznější pletky se zločinci a různými katastrofami), nemá vzdělání a teď se dostal do soutěže "Chcete být milionářem?". K překvapení všech se dostal až k poslední otázce a nejvyšší výhře. Je to osud. Většina položených otázek totiž nějak reflektuje nějakou dramatickou událost z jeho života. Podaří se mu získat peníze i děvče, které od dětství miluje (a které teď žije s mafiánem)?



Film Dannyho Boylea (Trainspotting, Sunshine) vznikl velmi volně na motivy knihy, která u nás právě znovu vychází.

Milionář je jeden z těch filmů, o kterých se prostě nedá říct "nestojí to za to, nechoďte na to". Takže ano, měli byste ho vidět. Ale jsem trochu zmaten, jak jsou z něj téměř všichni na větvi a udělují mu všemožné ceny. Což neznamená, že ze sebe dělám chytřejšího než je třeba americká Filmová akademie, ale prostě mi zcela uniká, čím by tento film měl vybočovat ze škatulky "Profesionálně natočená laciná jednohubka na příjemné odpoledne".

Ve filmu se prolíná současnost (Džamal sedí v soutěžním studiu nebo je vyslýchán policií kvůli podezření z podvodu) se vzpomínkami (Džamal si vybavuje různé, povětšinou dramatické, události od svého nejútlejšího dětství do současnosti). Přičemž těm vzpomínkám přísluší podstatně větší díl filmu. Jak už je u Boylea zvykem, všechno je to velmi efektně natočené, rytmicky sestříhané a adrenalinově ozvučené (písničkami v bollywoodském stylu).

Důvodů, proč bych Milionáře rozhodně nechtěl vidět podruhé, je několik:
  • Po dvaceti minutách filmu mi bylo jasné, jak se bude vyvíjet jeho zbytek. Když se následně na soutěžním displeji objevila otázka "Kdo vynalezl revolver?", bylo mi jasné, že bude následovat dlouhý flashback, který skončí dramatickým vytažením revolveru.
  • Hlavní představitel vypadá jako hyperinteligentní playboy z lepší rodiny, hlavní hrdinka jako supermodelka. Oba mají být "děti ulice".
  • V zájmu kýženého vyznění filmu jsou občas ignorována nejen pravidla soutěže "Chcete být milionářem?" (naivně předpokládám, že by v Indii měla být stejná jako v USA a u nás), ale také elementární logika a pravděpodobnost.
  • Můžete namítnout, že to všechno je záměrně "pohádkové" a "nadsazené". Na to kontruji upozorněním, že hrdinům se ve filmu přihodí opravdu nepříjemné věci, na které se při jejich naturalistickém ztvárnění místy dost nepříjemně kouká (úmyslné mrzačení, zabití rodiče, mlácení...) a dělalo mi trochu problémy se rychle "naladit na správnou vlnu" - buď pohádkovosti nebo drsného dramatu. Opět můžete namítnout, že třeba Faunův labyrint fungoval podobně, načež já namítnu, že ve Faunově labyrintu byla veškerá pohádkovost produktem fantazie hlavní hrdinky (v kontrastu s drsnou realitou všude kolem ní). V Milionáři se tak nějak poměrně náhodně přepíná globální vyznění všeho.
I když vám může připadat, že film nenávidím, není to pravda. Milionář je dobrý film. Snažím se pouze poukázat na to, o čem se při té vší univerzální chvále nemluví. A je fakt, že například Boyleovy filmy Millions nebo Sunshine se mi líbily o dost víc.

Ad český název: Hlavní hrdina nikdy v průběhu filmu ani chvíli nežije v chatrči.