28.6.09

Nabídka odvozu + Co si nenechám ujít

Nabízím zdarma odvoz z Prahy do Karlových Varů max. třem lidem, a to v sobotu 4.7. okolo poledne (možno se přizpůsobit). Speciální bonus: V autě pojedou také gay psi a auto vypadá takhle:

p_2008-12-10_20-00-03.jpg

(To logo není žádná aktuální reklamní kampaň, je tam už přes rok.)

Zájemci o odvoz ať mě kontaktují.

A co si nenechám ujít?

Na oficiálních stránkách KVIFF je zprovozněna služba, v rámci které se můžete podívat, jaké filmy si na festivalu "nenechá ujít" nějaký jiný uživatel. Například ty moje jsou tady. Má to jisté nedostatky - například většina filmů se hraje v několika různých termínech a byť si "své oblíbené" můžete zobrazovat v přehledné tabulce, nemůžete si vytvořit konkrétní program, t.j. zaškrtnout si pro nějaký film konkrétní čas a následně vědět, že v tomto čase nemůžete jít na žádný jiný film. (Jde to, viz první reakce v komentářích!) A hlavně bych uvítal export do nějakého obecného kalendářového formátu (ICAL).

Také je možno zadávat důvod, proč tento film chci vidět, což mi připadá - v případě, že jsem ten film dosud neviděl - poněkud nesmyslné. Proč ho asi chci vidět? Protože si myslím, že by mohl být dobrý.

P.S: Je to zvláštní náhoda, ale filmy s nějvětší uměleckou hodnotou se ve Varech promítají zásadně od půlnoci!

26.6.09

Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů [Ice Age: Dawn of the Dinosaurs] - 40%

Mamutice je těhotná. Lenochod Sid je unesen do podzemí, kde žijí dinosauři (a existuje tam tropická vegetace). Všichni ostatní se ho vydávají zachránit.



Pro trojku platí téměř všechno, co jsem napsal o dvojce. Výtvarná podoba se zdá být stále stejná jako u jedničky, což dnes, v době Ratatouille nebo Vzhůru do oblak už je dost na pováženou.

Moc nepomáhá ani dabing, což neznamená, že by byl vyloženě špatný. Ale když lasičák jménem Buck řekne "Buck stops here" hlasem a přízvukem Simona Pegga, možná se uchechtnu. Když řekne "Tady Buck končí" normálním českým večerníčkovým hlasem, tak ne...

24.6.09

Jak by vypadal každodenní život...

...kdyby ho režíroval Michael Bay.

Tři internetové drobnosti do Karlových Varů

Jakožto technická internetová duše jsem byl nejdříve rozladěn stránkami kviff.com, a to z toho prostého důvodu, že jsem na nich nenalezl fulltextové vyhledávání filmů. Takže když jsem hledal termín projekce nějakého filmu, musel jsem si vždycky nejdříve pomocí Googlu najít nějaký článek o tom filmu, z něj zjistit, ve které programové sekci se promítá, tu pak najít v "Programové sekce" a na její stránce vyhledat film. Až dnes jsem zjistil, že fulltext na stránkách je, ovšem je ukryt v sekci "Filmy" v podsekci "Katalog". Slyšel jsem v životě ledacos, ale neslyšel jsem, že by se fulltextovému vyhledávání říkalo "katalog". Každopádně, to umístění není příliš šťastné, protože tenhle "Katalog" je to hlavní, co lidé na kviff.com hledají, tudíž by to mělo být velmi zřetelně na všech stránkách, nebo aspoň na hlavní. Tedy aspoň podle mě a podle toho, co o filmových festivalech vím. Což není mnoho.

K příjemnějším věcem: Abych trefil do karlovarských kin, udělal jsem si na Google Maps tuhle online mapu, kterou můžete použít k navigaci v reálném čase, pokud na to máte dostatečně pokročilý telefon nebo dostatečně přenosný laptop. Tato mapa je volně editovatelná pro každého, takže do ní můžete přidat věci, které mohou být v Karlových Varech v době festivalu užitečné (restaurace, kultura, kamzíci). Pokud tam budete dělat neplechu, tak samozřejmě velmi rychle veřejně editovatelná být přestane, obnovím si ji ze zálohované verzea bude jenom ke čtení...

A do třetice: Už před drahnou dobou jsem začal pracovat na takové jednoduché online hře s filmovou tematikou, kterou jsem nazval "Kinologie", a která vám může ukrátit například čekání ve frontě na lístky. Hra se dá hrát pouze ve skupině dvou a více lidí. Pointa tkví v tom, že navštívíte stránku www.fuxoft.cz/kinologie/ (schválně vypadá velmi spoře, aby se bez problémů zobrazovala i na mobilech) a zde budete vyzváni, abyste si vzpomněli na nějaký film, který splňuje obě dvě náhodně vybraná kritéria. Zadání se přečte nahlas, a kdo jako první vymyslí odpověď, kterou všichni ostatní uznají, ten má bod. Nebo něco v tom smyslu. Pak kliknete na "další zadání" a pokračujete tak dlouho, dokud vás to baví. Nebo do 10 bodů. Nebo do 13. Jak chcete. Je to opravdu v zárodku, ale třeba z toho časem bude víc a doplním tam víc zadání. A netvrdím, že je to úplně originální nápad...

22.6.09

Dvojrecenze Návrh [Proposal] / Chceš mě, chci tě [The Ugly Truth] - oba 60%

Sandra Bullocková je šéfová v nakladatelství, která neustále péruje svého sympatického (mladšího) podřízeného, Ryana Reynoldse. Když vyjde najevo, že Bullocková (Kanaďanka) bude deportována z USA, přikáže Reynoldsovi, že si ji musí vzít (jen na oko, a pak se rozvést). Protože je ale kontroluje člověk z imigračního (aby zjistil, zda nejde o podvod), musí Bullocková s Reynoldsem vyrazit na víkend za jeho rodinou na Aljašku a dělat, že ho miluje. Samozřejmě zde dojde k "překvapivému" sblížení a odhalení, že vlastně nemohou jeden bez druhého být...



A mezitím, na jiném konci Hollywoodu...

Katherine Heiglová je televizní producentka, která má dokonale nalinkovaný život a pro své potenciální nápadníky má připravené dotazníky. Jejím novým podřízeným se stane Gerard Butler, který má televizní pořad o tom, jak jsou ženské blbé a jak se mají balit. Heiglová nesnaší Butlera i jeho pořad a vsadí se s ním, že pokud jí nepomůže úspěšně sbalit chiruga, po kterém ona jede, Butler dá výpověď. V průběhu toho ale samozřejmě dojde k "překvapivému" sblížení a zjištění, že jeden bez druhého nemohou být. A chirurg ostrouhá.




Divák nemůže logicky očekávat, že každý akční film přinese něco nového. Maximálně v něm něco vybuchne trochu jinak, než dosud, nebo kamera při honičce dělá inovativnější prostocviky, než dosud.

S romantickými komediemi je to ještě horší, protože pokroky ve filmařské a trikové technice se v nich mohou těžko projevit, a tak filmařům většinou nezbývá, než pořád omílat totéž dokola a pouze přidávat na sprostotě. Náměty obou výše zmíněných filmů vám jistě budou více než povědomé. A více než povědomé vám bude všechno, co v nich uvidíte / uslyšíte.

Ale jsou i dobré romantické komedie! Vyznačují se především tím, že nám jsou jejich hrdinové sympatičtí a tím, že jejich děj, byť hollywoodsky přehnaný, dává smysl, a současně obsahuje překvapení.

To všechno se v obou zmíněných filmech podařilo tak nějak napůl. Ženské hrdinky obou z nich jsou od začátku velice nesympatické a když se později mají změnit v milující bytosti, není to ztvárněno dostatečně uvěřitelně. Prostě se ti dva, kteří se celou dobu nenáviděli, najednou začnou mít rádi, jenom proto, že se blíží konec filmu.

A každý trochu zběhlý divák samozřejmě ví, že ty filmy tak dopadnou, a dokonce spolehlivě odhalí mnoho minut předem, co se kdy stane. Veškerá dějová překvapení spočívají v tom, kdo kdy řekne jakou vtipnou / lechtivou hlášku.

Návrh i Chceš mě, chci tě jsou typičtí představitelé svého žánru. Nejsou to úplně zavrženíhodné filmy, ale nepřinášejí naprosto nic inovativního. Chceš mě, chci tě je o chloupek lepší, protože Butler je víc cool než Reynolds a Heiglová je hezčí než Bullocková (na které se její věk začíná projevovat způsobem, proti kterému už brzy líčidla nic nezmůžou).

20.6.09

Únos vlaku 1 2 3 [The Taking of Pelham 1 2 3] - 60%

Psychopat (John Travolta) a pár jeho podpsychopatů unesou newyorskou soupravu metra, plnou cestujících. Za jejich životy chtějí 10 milionů dolarů, jinak začnou zabíjet cestující. Travolta vyjednává vysílačkou s kontrolorem, který byl právě v řídícím středisku metra - s Denzelem Washingtonem.



První cca. dvě třetiny filmu jsou převážně konverzační záležitost, pozůstávající z 80 procent z vysílačkových dialogů Washingtona a Travolty. Začne se u peněz a rukojmí, postupně se přejde k náboženství, cti a smyslu života atd., atd...

Scénář Biana Helgelanda dělá, co se dá, a režisér Tony Scott se ze všech sil snaží, aby film vypadal nadupaně a akčně, i když se v něm vlastně jenom mluví. Celkem mu to jde, ale Telefonní budka to není a oba herci, i když jsou profesionálové a hrát umějí, nepůsobí dojmem, že by se nějak extra snažili.

V poslední třetině filmu pak jde většina vybudované atmosféry do kopru, protože dojde na něco, co by mělo připomínat akční scény, a najednou dojde k mnoha náhodám najednou, což je laciné a v rozporu s tím, jak chytře film působil do té doby.

Ale díky Tonymu Scottovi, že dokázal tohle průměrné béčko povýšit na něco trochu zábavnějšího. Zdá se, že si hodně oblíbil nový trik: Promítat záběry v normální rychlosti, ale ve výrazně nižším FPS (kolem 10).

P.S: Jde o remake filmu ze 70. let s Walterem Mathauem a Robertem Shawem.

P.P.S: Název by se pravděpodobně měl číst "Únos vlaku jedna dvacet tři", protože jde o soupravu, vyjíždějící z Pelhamu v 1:23 odpoledne.

19.6.09

Transformers: Pomsta poražených [Transformers: Revenge of the Fallen] - 60%

O čem to je? No, v podstatě o tom samém. Hodní roboti, zlí roboti, mezi tím pár lidí, a hledání nějakého MacGuffina, který se musí odněkud někam donést, což někteří roboti nechtějí...



Noví Transformers se snaží opakovat všechno to, co bylo v prvních Transformers, ale současně všeho přidat. Což nebylo správné rozhodnutí.

V jedničce bylo občas trochu stupidního humoru, který byl osvěžující. Ve dvojce je několik postav a dokonce i robotů pouze proto, aby dělali stupidní humor.

V jedničce byla čivava. Ve dvojce je k čivavě navíc černobílý buldoček, který je gay a čivavu znásilňuje. "Bomba," řekl jsem si. "Tenhle film se mi bude líbit." Ale ouha, po pěti minutách oba psi zmizí a už se neobjeví...

A to s těmi psy nejlépe vystihuje podstatu problému. Filmaři nás pořád něčím bombardují. Občas je to zábavné, občas ne, ale hlavně je to za chvilku pryč a už je tady něco úplně jiného, ale za pár minut je to zase pryč a jsme někde jinde, kde je zase něco jiného... Nic z toho není pořádně rozvedeno nebo vytěženo, jako kdyby si tvůrci řekli "No tak to by už stačilo, teď nevíme co s tím dál, tak zkusíme chvíli zas něco jiného". A tak pořád dokola dvě a půl hodiny. Je to kromě jiného hrozné mrhání talentem výtvarníků a trikařů. Ve filmu je snad 30 různých úžasně navržených robotů s úžasnými schopnostmi a zbraněmi, ale nemáte čas si pořádně vychutnat žádného z nich. Optimus Prime nakonec zmutuje v "Mega Optima Prime" s ještě více mega zbraněmi, ale opět - nemáte čas ani pořádně identifikovat, co všechno mu vlastně přibylo, natož si to vychutnat.

Má smysl na nové Transformers  jít? Ano, má. Ale pouze kvůli ocenění práce trikařů, výtvarníků, střihačů atd. Všechny scény, ve kterých se nevyskytují roboti nebo bojová technika, bych klidně vystříhal.

Místy jsem se dost nudil a nemám chuť vidět druhé Transformers znovu (snad až na DVD, kde si budu moci analyzovat detaily bojových scén). A teď si představte, že tohle píše někdo, kdo považuje první Transformers za téměř dokonalý film a viděl ho snad desetkrát, a podle toho si upravte své soukromé hodnocení...

P.S: V našich kinech půjde film dabovaný, pouze pět kopií je titulkovaných. A aniž bych dabing slyšel, obávám se, že tomuhle typu filmu nemohl nijak pomoci...

18.6.09

Zack a Miri točí porno [Zack and Miri Make a Porno] - 60%

Komedie Kevina Smithe o Zackovi (Seth Rogen) a Miri (Elizabeth Banksová), kteří se znají desítky let, žijí spolu, ale jsou "jenom kamarádi". Protože nemají na činži a nemají příbuzenstvo, před kterým by se museli stydět, rozhodnou se vydělat peníze natočením porna (ve kterém budou mimo jiné "hrát" i oni dva)...



Nejpřekvapivější na tomto filmu je to, jak málo je překvapivý a šokující (ve všech ohledech). Je v něm všechno to, co byste očekávali z traileru, je to v něm přesně v té podobě, jakou vidíte v traileru a není tam mnoho lepších vtipů, než které jsou vidět v traileru.

Smith se snaží skloubit svůj vulgární verbální humor s "lidsky procítěnými reálnými vztahy" a tentokrát mu to vychází jen tak tak... Rozhodně hůř než v lepších kouscích Judda Apatowa. Samozřejmě, že se nejednou zasmějete, ale mnohokrát jsem si při filmu uvědomil, že:
  • "Tahle scéna zdaleka nebyly vytěžena tak, jak mohla být"
  • "Tenhle dialog je až zbytečně sprostý na to, jak málo je vtipný"
  • "Elizabeth Banksová neukáže prsa, natož něco jiného"
A navíc je tu pochopitelně problém Smithova slovníku a nemožnosti jeho stoprocentního převodu do českých titulků...

17.6.09

Wrestler [The Wrestler] - 100%

Vzhledem k tomu, že jsem konečně viděl Wrestlera (schválně jsem labužnicky čekal na novinářskou kinoprojekci, byť v jistých civilizovaných zemích dávno vyšel na DVD), a tento film Darrena Aronofského bude letos uveden v Karlových Varech, mohu napsat další příspěvek do "karlovarské festivalové sekce" FFFILMu: Jeho recenzi.

Mickey Rourke hraje stárnoucího wrestlera. Nikoliv "zápasníka", nýbrž "wrestlera". Nemá ženu, nemá peníze, dcera ho nechce vidět a zdraví mu přestává sloužit. Chtěl by se sblížit se stárnoucí erotickou tanečnicí (Marisa Tomeiová) s dítětem, ale ona nechce. Zachrání ho nabídka na odvetu jeho nejslavnějšího zápasu, ke kterému došlo před 20 lety?



Mám americký profesionální wrestling rád právě proto, že vím, jak to s ním je doopravdy. Výsledky všech "zápasů" jsou předem domluvené a ti wrestleři, kteří se před kamerami tak hrozně nenávidí, jsou v skutečnosti dobří kamardi a pořádají spolu pikniky. Je to divadlo, zvukové efekty ran jsou povětšinou falešné (vznikají tím, jak wrestleři dupou na speciální podlahu ringu), ale krev je povětšinou opravdová. Všechno je to bizarně zábavné a přitom vlastně velmi smutné...

Film Wrestler se navíc odehrává nikoliv v nablýskaném světě televizního pro-wrestlingu, nýbrž ve třetí až čtvrté lize: V malých tělocvičnách, před pár desítkami, maximálně stovkami diváků. Zdejší wrestleři jsou staří, chudí, nemají na kostýmy a výpravu, a aby na ně vůbec někdo chodil, musejí o to víc krvácet.

Je evidentní, že si Aronofsky velmi pečlivě nastudoval i ty nejmenší podrobnosti o neutěšeném mikrosvětě, ve kterém se jeho film odehrává. Wrestler ale není primárně o wrestlingu (moc zápasů v něm neuvidíme), nýbrž o jednom konkrétním stárnoucím chlapíkovi, který je shodou okolností wrestler (a skladník a prodavač v supermarketu, aby měl z čeho žít).

Je pochopitelné, že by film nemohl fungovat, pokud by Mickey Rourke dobře nehrál. Wrestler mu znovu otevřel dveře filmových studií, ale na rozdíl od Travolty po Pulp Fictionu bude u Rourkea problém s hledáním rolí, do kterých by se jeho plastickými operacemi zmrzačený obličej hodil (bude hrát např. záporáka ve druhém Iron Manovi, foto zde).

Atmosféru ale filmu dává především Aronofského režie a kamera. Téměř všechno je snímáno z ruky a kamera často Rourkea zabírá jako kdyby to nebyl člověk, ale jakýsi zmutovaný neohrabaný kolos. O to silnější pak jsou scény, ve kterých se ukáže, co lidského v něm je.

Wrestler je vynikající film, i když není pro každého a není dvakrát příjemné se na něj dívat. Ale který Aronofského film byl příjemný na dívání, že?

P.S: Doporučuji vám vynikající dokument o skutečném zákulisí pro-wrestlingu Beyond the Mat.

16.6.09

Piráti na vlnách [The Boat That Rocked] - 60%

Rok 1966. Ve Velké Británii vysílají pouze oficiální stanice, které nehrají populární hudbu. Tu hrají pirátské stanice, vysílající z několika lodí, kotvících na moři. Tohle je příběh jedné z nich, jménem "Radio Rock", ze které vysílá osm dýdžejů.



I když v roce 1966 skutečně vysílala kolem Briánii pirátská rádia z lodí, scénář tohoto filmu, jméno "Radio Rock" a postavy dýdžejů jsou smyšlené (byť každou chvíli odkazující na tehdejší reálie). Nemusíte se nijak vyznat v dějinách, aby vám to došlo, protože scénář je spíš taková pohádka. Bezkonfliktní, příjemná, legrační, trošku romantická pohádka.

Richard Curtis (tvůrce Čtyř svateb a jednoho pohřbu, Bridget Jonesové, Notting Hillu nebo Lásky nebeské) film napsal, režíroval a produkoval jako nezávaznou koláž skečů. A ty skeče víceméně fungují, pokud jde o skeče! Problém nastává ve chvíli, kdy se Curtis snaží dávat scénám nějakou hlubší procítěnost a vůbec když se snaží vyprávět nějaký komplexnější děj - pár podzápletek sice ve filmu existuje (vláda se snaží rádio umlčet, někteří členové posádky mají milostné problémy atd...), ale jsou předvídatelné a pouze zdržují - pokud jejich řešení na plátně není současně další zábavnou skečí (ty jsou zábavné, protože herci jsou zábavní, ale nesmíte moc přemýšlet o smyslu toho všeho).

Ve filmu hraje spousta dobrých britských komiků i nekomiků (plus Philip Seymour Hoffman jako jediný Američan na lodi) a jejich výkonům není co vytknout. Je ale možno vytknout spoustu věcí scénáři, který většině z nich nedá žádnou hloubku a na dlouhé minuty je posílá mimo plátno a zapomíná na ně, přestože se většina z nich vyskytuje na jedné malé lodi.

Takže: Ano, je to zábava. Jednou. Pokud bych se na to musel dívat podruhé, asi už by mi nejméně třetina z více než dvouhodinového filmu přišla dost otravná.

Život je boj [Fighting] - 80%

Mladík jménem Shawn prodává v New Yorku na ulici kradené (nebo polokradené) zboží, zaplete se do rvačky, všimne si ho černošský "promotér", nabídne mu, že by si mohl vydělávat v ilegálních "zápasech bez pravidel", Shawn začne ilegálně zápasit, až se protluče k zápasu o 100,000 dolarů (se svým rivalem ze studií). A mezitím najde možná lásku.



Film neznámého (pro mě) režiséra s téměř neznámými herci (když měl někdo třetí vedlejší roli v Iron Manovi, není to "známý herec") - a velikánské překvapení!

I když má film strašlivě ohraný námět, je bravurně odehrán a zrežírován. Opravdu bravurně. Už od prvních "expozičních" záběrů New Yorku doprovázených samozřezjmě gangsta hudbou, jsem měl pocit, že tentokrát je o tak nějak jiné, zajímavější, působivější. A tento pocit se v průběhu filmu ještě prohluboval.

Nemám ani tak na mysli samotné scény rvaček (které jsou zajímavě "neelegantní", "neefektní" a brutální, aniž by šlo o nějaký exhibicionismus), ale všechny scény, které jsou před a po rvačkách. Všechny jsou natočeny s obrovským smyslem pro detail a jejich hrdinové jsou velmi, velmi uvěřitelní. Dlouho jsem neviděl film, na který by tak dobře sedlo označení "gritty urban drama" - pravděpodobně od Gone Baby Gone.

Škoda je jen toho námětu, který je opravdu strašně ohraný a předvídatelný od začátku do konce (před koncem přijde sice zvrat, ale je to stejný zvrat jako v 75% ostatních podobných filmů). A škoda pokud neumíte anglicky, protože mluva všech zúčastněných je nádherně nefilmová a opravdu "urban".

14.6.09

Mary a Max [Mary and Max] - 80%

Mary je 8 let stará a žije s maminkou v Austrálii. Mary má na hlavě skvrnu barvy hovínka, a její maminka pije a krade. Mary chce kamaráda, a proto napíše dopis na úplně náhodně vybranou americkou adresu.

Dopis dostane čtyřiačtyřicetiletý obtloustlý mentálně postižený žid v New Yorku jménem Max. Max si začne s Mary dopisovat a pokračuje to s přestávkami 20 let...



První celovečerní film Adama Elliota (držitele Oscara 2003 za krátký animák) je animovaný podobně jako Koralína - t.j. mechanické (modelínové) figurky, ručně rozhýbané políčko po políčku.

Mary a Max jistě nebyl tak technicky náročný jako Koralína a nedosahuje její pestrobarevnosti a šílenosti, ale o to zajímavější je, jak hodně dokáže Elliot odvyprávět za pomoci omezenýc prostředků, omezené animace a omezené barevné palety. Podařilu se mu výborným způsobem zachytit příběh, který je vlastně neskutečně depresivní a zoufalý. Ale zachytit ho způsobem, který nakonec vyznívá značně optimisticky. Obávám se, že na něco takového Henry Selick prostě nemá.

Kromě absurdního (ale přitom hluboce lidského) scénáře stojí za zmínku také vynikající herecký výkon Philipa Seymoura Hoffmana v roli Maxe (v celém filmu je jen asi pět mluvených partů). Film je u nás naštěstí titulkovaný a není divu - tohle rozhodně není něco, co by měly vidět děti (ne že by to bylo nějak závadné, ale prostě se to s jejich hlavičkami bude naprosto míjet). Vlastně si nejsem úplně jistý, komu bych tuhle optimistickou depresi doporučil. Snad především těm narušenějším divákům...

12.6.09

Kletba Měsíčního údolí [The Secret of Moonacre] - 40%

Filmová adaptace fantasy knížky ze 40. let, která velice připomíná Kroniky Narnie, Nekonečný příběh a podobné věci...



Film režíroval Gabor Csupo, jehož Most do země Terabithia byl dosti zajímavý. Kletba je ovšem oproti Mostu v nevýhodě ze dvou důvodů: Scénář je podstatně méně zajímavý (děvče chodí po lese a zřícenině, občas se objeví tajemná princezna, občas loupežník a na konci jednorožec) a film měl velice malý rozpočet (trailer tradičně velice lže a obsahuje snad všechny trikové záběry, které ve filmu jsou).

Csupo je ale stále velmi dobrý režisér, takže se snaží vykřesat z omezených prostředků, co se dá. Snaží se i herci, ale výsledek se bohužel podobá v nejlepším případě nějaké průměrné české pohádce ze 70. - 80. let.

Fakt škoda, Csupo by měl dostat lepší scénář a větší rozpočet.

10.6.09

Případ nevěrné Kláry [Il caso dell'infedele Klara] - 40%

Italsko - český film podle knihy Michaela Viewegha. Luca (Claudio Santamaria) je velice žárlivý na svou snoubenku Kláru (Laura Chiatti) a proto zaplatí soukromému detektivovi Denisovi (Iain Glen), aby ji sledoval a zjistil, zda není nevěrná (na což se [Denis] specializuje). A Klára nevěrná není. Denis přitom má volný vztah s ženskou, která spí s jiným chapem, a také (Denis) možná miluje jednu jinou ženskou.



Když jsem to takhle sepsal, tak mě samotného překvapilo, jak málo se toho vlastně za těch 95 minut odehrálo.

Trailer tentokrát celkem věrně vystihuje atmosféru filmu, takže si představte, že se na něco takového díváte 95 minut. 95 minut natočených ve stylu průměrné italské telenovely (italské, t.j. špatně dabované, o trochu výpravnější než česká a s občasným soft-core ňadrem), která ale obsahuje děje sotva na jeden třicetiminutový díl.

"40%" vám může připadat jako "skoro průměr", ale méně jsem objektivně dát nemohl, protože většina technických aspektů filmu (kamera, hudba) je slušná (a to i ve světovém měřítku, nejen v nějakém "česko-italsko-nezávislém"). Ve filmu je také pár scén, které jsou směšné aniž by měly být, nebo jsou úplně WTF (malý chlapeček neznámého původu, jehož celá role spočívá v tom, že s sebou pořád nosí tahací harmoniku a pronese v průběhu filmu pět moudrých slov) - ale není jich dost na to, aby divákovi usnadnily snést tu strašnou nudu a pocit zoufalství, když vám po 30 minutách dojde, na co se budete muset dívat příštích 65 minut.

A pak je tu ještě jazyková záhada: Podle jmen by hrdinové filmu měli patřit k různým národnostem, ale v našich kinech od začátku do konce mluví všichni se všemi česky. A ten dabing je velice divný - od překladu dialogů po herecké výkony všech. Postavy používají dikci a slovník jako z Pytlákovy schovanky. A do toho šroubovaného, přeslušného jazyka čas od času máznou nějaké hovorovější slovo, což působí opravdu hodně divně.

P.S: Na projekci byla přítomna větší skupina starších žen, které jsem na jiných projekcích neviděl. Ty v průběhu filmu několikrát radostně hýkaly, na konci zatleskaly a jedna z nich měla jedinou námitku: "Já mám taky dvě děti jako ta v tom filmu a takhle kvalitní prsa teda po dvou dětech mít nemůžete, to si pište!" Píšu si.

9.6.09

Stáhni mě do pekla [Drag Me To Hell] - 80%

Christine (Alison Lohmanová) pracuje v bance. Jednou odmítne staré cikánce odložit splátky a ta ji za to prokleje. Kozlovitý démon Lamia ji bude tři dny strašit a pak ji stáhne do pekla!



Film napsal a režíroval Sam Raimi a poprvé od prvního Spider-Mana to vypadá, že se při natáčení zase jednou pořádně bavil (a bavil se asi ještě víc než u prvního Spider-Mana, protože Stáhni mě do pekla bylo asi 10x lacinější a měl ho zcela ve svých rukou).

Nejúžasnější na extrémních scénách Stáhni mě do pekla je to, jak jsou strašidelné a nechutné a přitom současně strašně legrační! A tím myslím i věci, o kterých bych si v životě nemyslel, že mohou být natočeny legračně - například krev stříkající proudem z nosu nebo čerstvě zabité koťátko! A myslím opravdu současně, takže jsem se nejednou přistihl, že se mi skoro chce zvracet, ale přitom jsem se smál tak, až jsem se dusil.

Já jsem ale zvrácený a líbil se mi Evil Dead 2 a 3. Ale překvapilo mě, že se na novinářské projekci velmi hlasitě smáli i novináři, kteří rozhodně nepatří k fanouškům hororů (a při tom smíchu si zakrývali oči). A nakonec jsme všichni byli hrozně spokojení a osvěžení, i když se konec rozhodně nedá označit za "happyend".

Taková filmová atmosféra je vskutku unikátní a to, že se jí Raimimu daří vyvolat v mnoha a mnoha scénách, je důkazem toho, že je opravdu výborný režisér. A výše zmíněné extrémní scény rozhodně nejsou ve filmu od začátkou do konce. Je mezi nimi mnoho dialogů a normálních scén, které jsou také dobře zahrané a zrežírované, tudíž vtipné, smysluplné a pohánějící děj dopředu.

Námět a scénář jsou pochopitelně naprosto béčkové, spíš céčkové (což tvůrci samozřejmě přiznávají a film je uvozen starým logem Universalu z 80. let), triky jsou laciné a místy až směšné. Raimi používá strašidelné střihy a kamerové triky, které byly inovativní v sedmdesátých letech, ale současně si z nich dělá legraci a vystraší nás o to víc tím, že občas něco natočí úplně jinak, než se to tehdá točilo.

Pokud jste fanoušci raného díla Raimiho nebo Petera Jacksona, Stáhni mě do pekla je to nejlepší, co vás mohlo potkat. Nepamatuji si, že by se něco podobného za posledních 5 - 10 let v normální distribuci objevilo.

P.S: Speciální bonus za tatara jménem Miloš, který se stane posedlým Lamiou a začne na Christine řvát "Hříšnice! Hříšnice! Přišel tvůj čas!", a to v češtině!

Trailer na Stmívání 2 je BOŽÍ!!!!!

Tedy aspoň soudě podle reakcí fanoušků...



P.S: Ten trailer je tady...

8.6.09

Coco Chanel [Coco Avant Chanel] - 60%

Francouzský životopisný film o slavné módní návrhářce.



I když jsem recenzi tohoto filmu s Audrey Tautou uvodil jen jednou krátkou větou, ta věta není úplně přesná. Jednak ten film není "životopisný", protože z života Coco Chanel zachycuje pouze jedno období, a za druhé: Není to vlastně film o "slavné módní návrhářce", protože film končí před tím, než se jí stane! A to mi přijde jako vskutku zvláštní rozhodnutí, protože pokud někdo zná jméno "Coco Chanel", pak právě kvůli tomu, že byla návrhářka (a má svůj parfém, o kterém se ve filmu také nic nedozvíme).

Ale popořádku: Po krátké úvodní scénce ze sirotčince se přenášíme někam na konec 19. století a sledujeme, jak se mladá Gabriella Chanel protlouká v kabaretu (Coco je její přezdívka), přivydělává si šitím a sní o Paříži. Pak je na jednu noc sbalena starým šlechticem Étiennem Balsanem, načež se za ním vydává do Paříže, načež u něj začne bydlet v jeho luxusním sídle a vydržovat se od něj za to, že s ní spí (a schovává ji před hosty). Pak se zamiluje do jednoho ze šlechticových přátel, mladého Angličana Arthura Capela (Alessandro Nivola), opustí kvůli němu Balsana (i když se Capel má oženit kvůli majetku), uvažuje o tom, že by se začala věnovat šití, dostane na to od Capela peníze, načež se Capel zabije při autonehodě.

To celé se odehraje bez průběžných časových titulků a Audrey Tautou vypadá celou dobu víceméně stejně (mění se jen její účes a oblečení), takže není jasné, jestli se to celé odehrálo během jednoho roku nebo během 20 let. Po autonehodě pak následuje střih a najednou vidíme evidentně bohatou a soběstačnou Coco na její módní přehlídce, někdy okolo roku 1960 (což jsem tipl podle oblečení hostů - Coco samotná pořád vypadá víceméně stejně). Několik deítek sekund sledujeme Coco na přehlídce, do toho pár flashbacků beze slov a pak jdou závěrečné titulky!

Je to jistě originální přístup, natočit film o Coco Chanel, ve kterém se její nejslavnější módní okamžik omezí na větu "Ve Folies Bergère projevily zájem o ty tvé kloboučky", a já musím akceptovat, že tvůrci měli takovýto záměr a nikoliv např. záměr "uázat nám, jak a proč se z Coco Chanel stala slavná žena a co se dělo v následujících desetiletích". Naštěstí to, co na plátně uvidíme, také není úplně nezajímavé. Především je sympatické, že to není černobílé, a že např. hrabě není tradiční "starý hnusný zhýralec" a Coco není tradiční "mladé nezkušené děvče semleté zlým světem". Velkou zásluhu na tom mají především tři hlavní herci, z nichž nejlepší a nejzajímavější je onen starý hrabě (Benoît Poelvoorde).

Většina toho, co si o filmu myslím, by se dala zkopírovat z mé recenze na film Edith Piaf. Snímek Coco Chanel je ale o trochu lepší, méně zmatený a trochu lépe nám dovolí nahlédnout do duše titulní hrdinky (i když nikoliv do její práce). Ale opravdu jen o trochu.

P.S: Kupodivu se z nějakého důvodu spousta lidí zajímá, jestli ve filmu uvidíme Audrey nahou. Odpověď: Sice tam třikrát souloží, nebo se k tomu aspoň připravuje, ale vůbec nic není vidět.

7.6.09

Koralína a svět za tajnými dveřmi [Coraline] - 60%

Mladá Koralína objeví v novém domě dveře vedoucí do alternativního vesmíru, respektive do alternativního domu, s alternativními rodiči, kteří na ni - narozdíl od těch opravdových - mají čas a jsou zábavní. Stejně jako ostatní obyvatelé domu (dvě staré dámy a ruský cirkusák). Pak ale začne zjišťova, že ten "druhý svět" je až moc dokonalý a že jí jde přinejmenším o oči.



Film Tim Burton's The Nightmare Before Christmas patří k mým nejoblíbenějším. Některé z vás možná překvapí, že ho nerežíroval Tim Burton, nýbrž animátor Henry Selick (v Burtonově produkci a pod jeho dohledem).

Koralínu režíroval tentýž Henry Selick a bohužel musím konstatovat, že pro ni platí totéž, jako pro Selickovy předchozí filmy Opoparchant nebo Jakub a obří broskev (ani jeden z nich u nás nešel v kinech, přestože byly značně nákladné). Co to znamená? Selick má úžasnou vizuální představivost a dokáže ty úžasné obrazy ze své hlavy velmi nápaditě přenést na plátno. Henry Selick ovšem není moc dobrý režisér a nedokáže ty obrazy na plátně složit v děj, který by byl něco víc, než série vizuálních orgií.

Stejně jako Nightmare a Jakub je i Koralína animovaná bez počítačů, pomocí loutek, se kterými animátoři políčko po políčku ručně pohybují (viz Trnka, blahé paměti). Při některých náročnějších scénách to musela být strašlivá práce a Selick a jeho tým si zasluhují spoustu bonusových bodů za námahu. Spousta věí se navíc v této animaci dělat nedá a filmaři si museli vypomáhat počítači. Celá ta námaha je ale trochu zbytečná, protože úplně stejnou grafickou podobu dnes mohli vytvořit v počítačích a animovalo by se jim to snáze (viz například tento trailer na film 9).

Neznám knižní předlohu Neila Gaimana, ale ve filmu se od sebe oba světy zase až tak moc neliší a v obou se vyskytují postavy, které není možné nazvat realistickými (srovnej např. "normální pan Bobinsky" a "pohádkový pan Bobinsky"). Na tripu je tudíž celý film, bez ohledu na to, kde se právě máme s Koralínou nacházet. Kouzelné a nadpřirozené věci se dějí pořád a všude, aniž by to bylo nějak moc vysvětlováno (také to dost připomíná některé méně zvládnuté magořiny Terryho Gilliama). Takže když má potom hrdinka zlomit nějaké kouzlo a nějak převézt zlo, moc to s ní neprožíváte, protože podstata toho zla a princip zlomení toho kouzla jsou buď neznámé nebo zcela náhodně vycucané z prstu. Vsadil bych se, že v té Gaimanově předloze to bylo úplně jinak a mělo to nějakou - třeba alespoň snovou - logiku.

Koralína je pro malé děti moc strašidelná a pro dospělé diváky hezké demo toho nejlepšího, čeho se dá pomocí loutkové animace dosáhnout. Mohlo být klidně o půl hodiny kratší a nijak by mu to neuškodilo.


Film jsem viděl nejprve s českým dabingem, a ten mi přišel... nějaký divný. Dodatečně jsem se na něj podíval v originále a zjistil jsem, že překlad byl sice dobrý, ale úpravce a režisér sem tam vypustili / přidali nějaké slovo, herci dali důraz na jiná slova, než překladatel zamýšlel, a výsledek byl, že některé esoteričtější a dvoznačnější hlášky v českém dabingu ztratily svou dvouznačnost a zajímavost, občas dokonce smysl. Naopak plus získává dabing za to, že se v něm jedna z postav jmenuje Hubert a má přezdívku Hubík, přičemž "Hubert Hubík" je jméno mého dědečka a strýce (což jsou dva různí lidé, prasáci)!

Film bude u nás uváděn i s titulky, ale 3D verze jsou pouze dabované. 3D ale tentorkát není nijak příliš zajímavé, je spíše "nenápadné" a dokonce mi připadalo, že některé "méně důležité" záběry vůbec ve 3D nebyly.

5.6.09

Karlovy Vary, Here I Come!

Dostalo se mi vskutku překvapivé nabídky - mám se zúčastnit letošního Filmového festivalu Karlovy Vary. Jsem tam oficiálně pozván jako zástupce "internetových médií" a to přes to, že jsem předchozí ročníky zcela ignoroval (tedy ne zcela - za posledních 10 let jsem si užil celkem tři dny Karlovarského festivalu).

Ale změna je život a snad pár dní internetového umění přežiju. Nepojedu tam s největší pravděpodobností na celou dobu, nicméně filmů tam určitě pár budu muset vidět (a blogovat o nich), a obávám se, že některý z nich bude i odněkud z Kazachstánu a nebude v něm Borat...

Kardinální otázka ale samozřejmě zní: Kde se ve Varech nejlépe venčí psi?

4.6.09

Van Helsing vs. Castlevania

Při recenzování filmu Van Helsing jsem tvrdil, že to je něco podobného jako videoherní série Castlevania, jenom s lepší grafikou (plus!), ale nedá se to ovládat (mínus!).

A nyní bylo oznámeno, že Hideo Kojima (člověk, který ve videoherním průmyslu asi nejlépe chápe, co je to "epická filmová hra") dostal na starosti nový díl Castlevanie. Podívejte se na trailer: Tentokrát to vypadá, že grafika i obsazení je lepší, než ve Van Helsingovi. A ta hudba mi opravdu hodně připomíná Harryho Gregsona-Williamse.

2.6.09

Kámoš k pohledání [I Love You, Man] - 60%

Peter (Paul Rudd) se zasnoubil. Jeho snoubenka je hezká, chytrá, tolerantní. Nikde žádný problém. Jen snad... Peter přemýšlí, kdo mu půjde na svatbě za svědka, a přitom mu dochází, že vlastně nemá jediného dobrého kamaráda! Začne si ho tedy hledat, zprvu nezávazně, ale posléze stále zoufaleji a zoufaleji. Pak to vypadá, že se ten pravý kámoš objevil (Jason Segel), ale objeví se (částečně díky němu) jiná komplikace...



Kámoš k pohledání připomíná komedie z dílny Judda Apatowa (ty lepší). Je hodně sprostý, ale přitom nikoliv nechutný (většinou), a tak nějak "hřejivě lidský" (ne gay). Je roztomilé sledovat zápletku, která je klasickým schematem romantických komedií: Chlap se zoufale snaží najít a udržet si kámoše, v čemž mu zdatně pomáhá jeho snoubenka, která pro něj chce to nejlepší.

Velmi dobře je obsazen především Segel, který precizně vystihl hranici mezi "fakt cool kámoš" a "divný úchyl".

Kámoš k pohledání je spíše televizní záležitost. Je to jako dívat se 90 minu na stand-up komiky nebo sitcom, ale kupodivu se daří celkem dobře udržet zábavnost po celou promítací dobu. Prostě něco na úrovni Kopaček (a pod úrovní Superbad nebo Zbouchnuté).

Mírný problém je v tom, že kouzlo většiny dialogů je nikoliv v tom, co se se v nich říká, ale jak se to říká. Titulky jsou přeloženy velmi dobře, ale ne všechno se do nich vešlo a spousta věcí je prostě nepřeložitelná.

David Lynch Interviews Jess

New interview every three days...