10.11.09

Recenze: Galimatyáš [Micmacs à tire-larigot] - 30%

Bazil měl smůlu. Když byl malý, tatínka mu v Africe zabila mina, a o dvacet let později je on sám zasažen při přepadení zbloudilou kulkou, která mu zůstala hluboko v hlavě a může ho každým okamžikem zabít. Skamarádí se s partou excentrických bezdomovců, žijících v hromadě šrotu. Jednoho dne zcela náhodou narazí na dvě zbrojovky, stojící přes ulici od sebe - v jedné vyrobili minu, která mu zabila otce, ve druhé kulku, kterou má v hlavě. Bazil se rozhodne s pomocí kamarádů bezdomovců pomstít oběma šéfům, kteří mu zničili život.



Takže, nový film Jeana-Pierra Jeuneta...

Předem upozorňuji, že se mi velice líbily Delikatesy a Amélie z Montmartru, o něco méně Město ztracených dětí a neviděl jsem Příliš dlouhé zásnuby. A s ohledem na to vše vězte, že Galimatyáš je pravděpodobně (možná si nevzpomínám na všechny) nejhorší francouzský film, jaký jsem viděl od Belphégora: Fantoma Louvru (tzn. včetně nového Fanfána Tulipána a všech Asterixů).

Jean-Pierre Jeunet má úžasné vizuální nápady a je velmi, velmi zručný filmař. Navíc měl evidentně k dipozici velmi slušný rozpočet. Takže si může dovolit například posadit na schody stočlenný symfonický orchestr kvůli třívteřinovému záběru (lhostejno zda to bylo opravdu sto lidí nebo trik, každopádě to muselo být drahé). A proč to? Protože hrdina miloval staré černobílé hollywoodské filmy a v hlavě mu občas hraje hudba Maxe Steinera. Potud pořád bezva. Méně bezva už je, že hudba Maxe Steinera následně podbarvuje mnoho scén filmu a k většině z nich se zoufale nehodí.

A to symbolizuje hlavní problém filmu: Jeunet má obrovskou spoustu nápadů, které sype z rukávu velmi rychle, ale nedají se označit ani za "scénky". Jsou to jen vtipné nápadité záběry či části záběrů, které ve valné většině nesouvisí s předchozími a následujícími záběry, natožpak s předchozími a následujícími scénami. Dost mi to připomnělo (byť jde samozřejmě o zcela jiný žánr a zcela jiný záměr) druhé Transformers, ve kterých se Bay také neustále urputně snažil přebíjet sám sebe, "jen aby se proboha divák nezačal nudit", že výsledkem byly pouze nesouvisející hromada "cool" scén

A když Jeunet vytuší, že to všechno nestačí, tak herce instruuje, aby se víc křenili, kulili oči a začne vtipy opakovat (zcela náhodně).

Příklad: Je relativně vtipný nápad, když se v rámci filmu Galimatyáš objeví náhodně vylepený plakát na film Galimatyáš. Když se to ale stane potřetí, nejenže to není třikrát vtipnější, ale je to dokonce podstatně méně vtipné, než kdyby se to stalo jednou.

Chápete, v čem je rozdíl oproti Jeunetovým předchozím filmům? I když byly šílené, jejich postavy byly dostatečně dobře vykreslené na to, abychom jejich šílenost částečně pochopili a aby nám následně jejich šílené činy dávali jakýsi šílený smysl. Ne tak v Galimatyáši, kde se lidi podvádějí nebo milují bez jakéhokoliv důvodu, prostě proto, aby se něco dělo. Obávám se, že Jeunetova kreativita potřebuje výrazně přibrzdit a usměrnit schopným producentem nebo spolurežisérem...

Galimatyáš je jako kdyby Marcel Bystroň dostal 100 milionů Kč a příkaz "Natoč něco jako Delikatesy".

P.S: Kdyby film skončil v okamžiku, kdy začínají úvodní titulky, byla by to dokonalá párminutová etuda, ve které by bylo řečeno prakticky totéž, co celým filmem.

2 komentáře:

  1. souhlas. tuna klise v podobe srotu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano..to opakování vtipů je dost otravný. Třeba ve Vratných lahvích několikrát zopáknutý záběr na obrazy vedle sebe visících Táborského a Klause, nebo v Mazaném Filipovi to neustálé omílání názvu natáčeného filmu Usrala Nasrala! :D

    OdpovědětVymazat