17.11.09

Recenze: Zemský ráj to na pohled - 70% + Revoluční retro

(Cituji distributora) Dospívání bývá složité, zvlášť když se píše rok 1968, venku se prohánějí cizí tanky, doma se střídají tatínkové mnoha různých poloh. A maminka, navzdory své vnitřní síle, na všechno nestačí. Jak bylo v takových podmínkách možné prožít a přežít už tak náročná 70. léta? Jak šlo udržet si radost ze života, city pro lásku a chuť na smích? I o tom je mrazivá komedie Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled.



Netuším, kdo vymyslel a především schválil tento strašlivý trailer, ale film je naštěstí o dost snesitelnější. Jeho první třetina se odehrává v roce 1968, v době Sovětské invaze, zbytek pak v roce 1977, v době honu na chartisty. Důležitá jsou ta slůvka "v době", protože nejde o historické sondy do těchto událostí, ale především o zachycení duševního rozpoložení lidí v této době.

Vysvětlováno není celkem nic, takže neinformovaný divák (například kdokoliv pod 25 let, obávám se), nebude moc tušit co se vlastně děje, z čeho jsou ti lidi nervózní, proč jsou zavíraní, proč ten herec nosí rolák, proč má ten disident-dramatik příjmení "Pavel" a co je to "CCCP".

Ve filmu mě příjemně překvapily herecké výkony. Bylo mi lhostejno, nakolik který herec imituje nějakou konkrétní historickou osobnost, ale přistihl jsem se, že se těším, až bude opět na plátně Jan Hartl jako cholerický režisér nebo Miroslav Etzler jako alternativní Bartoška. Bavili mě a líbily se mi jejich etudky! Bohužel mě o něco méně bavila Vilma Civulková a její dcery (Tereza Voříšková, Dana Marková) a už vůbec mě nebavilo, když film zapomínal, že je jenom množinou náladových střípků a snažil se vyprávět nějaký příběh (nebo ho dokonce pointovat). Což asi není dobře.

Problém je bohužel také v tom, že si tvůrci ukousli trochu příliš velké sousto, než na které měli finanční prostředky. Je hezké, že se snažili sehnat dobové rekvizity (přesně takové rádio jsme kdysi měli!), ale když mají na ulici demonstrovat nadšené davy po vyhraném hokejovém utkání se SSSR a všechen jásot je snímán v krátkých detailních záběrech, je jasné, že to nebyl ani tak dramatický záměr, jako spíš nutnost - protože těch statistů nebylo víc než 30.

Také mě (a to se mi věru často nestává) v nočních scénách iritovala práce s osvětlením. Tehdy bývalo v noci na ulicích podstatně větší šero než dnes, zatímco ve filmu skoro ve všech nočních scénách naplno září (neviděné) supervýkonné reflektory. Nebo někdo s digitálním materiálem prováděl takové čárymáry, že to aspoň tak vypadá.

Na druhou stranu oceňuji, že mi film skutečně připomněl onu dobu! V roce 1968 jsem se narodil, takže mi v roce 1977 bylo devět let, ledacos si z té doby pamatuju a z počátku osmdesátých let si pamatuju celkem dost. A narozdíl od některých (mladších) recenzentů, kteří nadávají, že film zlehčuje odkaz tehdejších disidentů, tvrdím, že ta atmosféra tenkrát byla skoro přesně takováhle! Bojovalo se za svobodu, riskovalo se, zavíralo, ale současně z toho měli všichni takovým kafkovskýcm způsobem legraci, bylo jim to fuk a okrádali stát. A tenhle film mi tu atmosféru připomněl jako zatím žádný jiný, takže při jeho hodnocení možná jsem trochu nekritický.

Následují retro plky, které vlastně s filmem nesouvisí, ale rád bych je uchoval pro příští generace:

Můj otec (ještě žije, ale moc radostí už mu to nepřináší) byl vždycky bohém, kurevník a přestože se aktivně nezapojoval do politiky, o politické vtipy u nás doma nebyla nouze. Politické vtipy byly tehdy stejné jako dnes, jenom místo "Klaus" a "Paroubek" se v nich používalo "Husák" a "Brežněv". Jednou po jakémsi politickém školení otec v dobrém rozmaru poslal do Moskvy na ústřední výbor KSSS telegram s textem "CHCI MIR STOP FUKA STOP". Nezavřeli ho.

Jasně si vzpomínám, jak jsem na základní škole vyprávěl spolužákům tatínkovy vtipy o Štrougalovi a Primerosu, aniž bych měl úplně jasno v tom, kdo je to Štrougal a co je to Primeros (dost dlouho jsem si totiž pletl Primeros a Primus). Nezavřeli mě.

Nezavřeli mě ani když jsem okolo roku 1983 v Městské stanici mladých techniků vyprávěl o textové hře pro ZX Spectrum, která je tak dokonalá, že její slovník obsahuje 2000 slov. Starší posluchači se začali z mně neznámého důvodu smát a poradili mi, abych to už nikdy nikde neříkal. Ale nezavřeli mě. Koneckonců, nezavřeli mě ani když jsem se v páté třídě učitelce chlubil, že doma posloucháme Svobodnou Evropu i Hlas Ameriky (tatínek jim souhrnně říkal "Rádio Kroměříš" - "kromě říše").

Nezavřeli nás ani když jsme si se spolužáky půjčovali asi v deseti letech mezi sebou desku Karla Kryla. Moc se nám ta hudba nelíbila (tehdy mezi námi víc frčely pašované kazety Kiss a Jeana-Michela Jarrého), ten člověk moc dobře nezpíval a nechápali jsme, co má znamenat věta "Kupčíci vyděšení hladí domy sálů". Ale půjčovali jsme si tu desku, protože na zadní straně bylo napsáno "Touto deskou se Kryl vyzpívává z toho, jak byl zkopán před očima učitelky když jí kazil organizovanost v Pionýru", což nám přišlo hardcore. Víc hardcore nám ale přišlo, když se Ivanu Mládkovi podařilo lstivě protlačit do masmédií písničku, která obsahovala dovedně ukrytý americký refrén "Yes Yes Yes" a "No No No" (pokud je tam neslyšíte, všimejte si těch slabik, při kterých sólistovi přizvukuje sbor).

Ještě jsem chtěl upozornit na bizarní skutečnost, že za komunismu byl u nás oficiálně legálně v prodeji (za 20 Kčs) kapitalistický comicsový magazín Pif Gadget, ale právě jsem s překvapením zjistil, že ho vydávala francouzská komunistická strana, což mnohé vysvětluje! Kromě toho se u nás dalo celkem snadno dostat k comicsům jako "Iznogud" nebo "Clever & Smart", protože si je Němci nechávali tisknout v českých tiskárnách a zlaté české ručičky jim je zde ve velkém kradly.

Nicméně zpět k obalu Krylovy desky: Já v životě nebyl v Pionýru ani v Socialistickém svazu mládeže a nejen že mě nikdy nezkopali, ale dokonce mě vzali na gymnázium. Je pravda, že při přijímacích zkouškách na ČVUT se mě ptali, proč nejsem v SSM, ale podle otcovy instruktáže jsem řekl "Nemohu z ideologických důvodů souhlasit s vedoucí úlohou jedné strany" a vzali mě.

Když jsem na výstavě úspěchů Socialistického svazu mládeže hrál na ZX Spectru hru "Green Beret" (kterou jsem si z bezpečnostních důvodů sám nahackoval, aby se v ní místo srpů a kladiv ukazovaly praporky), tak mě taky nezavřeli, ale vedoucí kvůli tomu volal domů mé mamince, že na mě přišlo udání, což mi připadalo nefér, protože člověk vedle mě hrál v tutéž chvíli "Raid over Moscow" a nikdo ho neudal. Možná on udal mě (je možné, že to byl Daniel Dočekal, ale už si to stoprocentně nepamatuji). Výrazně větší průšvih byl z toho, když jsem vylil do klávesnice počítače limonádu a ona se zalepila.

Někdy okolo roku 1987-1988 se konala na ČVUT FEL diskuse studentů s nějakým komunistickým páprdou o aktuální politické situaci a už tehdy studenti říkali nebojácně věci velmi bez servítků, což páprdu evidentně vyvádělo z míry a diskusi ukončil s tím, že "netušil jsem, že situace mezi mladými je takto vážná, budeme to muset u nás rozhodně nějak řešit" (což nepůsobilo jako hrozba, ale spíš nešťastně). Upozorňuji, že z mých vrstevníků téměř nikdo nevěděl, kdo to jsou disidenti a co dělají, protože je to prostě nezajímalo.

V téže době jsem začal chodit na protivládní demonstrace, protože mi to přišlo jako cool bojovka a spolužák z gymplu Ladislav byl na policejní škole, takže jsme na sebe vždycky mávali z opačných stran barikády (pokud jsem ho pod helmou poznal). Párkrát jsem viděl mluvit Havla, ale většinou mě to nebavilo (ono mu taky nebylo moc rozumět) a čekal jsem až se začne vytlačovat / stříkat. I při akčnějších honičkách ale platilo, že pokud člověk měl aspoň minimum strategického cítění, nehrozilo mu ani pocákání vodou, natož zatčení nebo zranění. Mláceni a zatýkáni byli na demonstracích vždycky jenom ti, kteří se chovali netakticky nebo zatčeni být chtěli. V dolní části Václavského náměstí byl obchod s gramodeskami, jehož vedoucí vždycky při demonstracích nahlas pouštěl Kubišovou a Matušku a taky ho, pokud vím, nezavřeli. Demonstrující a policie se tehdy tak nějak plus mínus navzájem respektovali, každý věděl co si může dovolit a ti dnešní protestující i policisti jsou proti těm tehdejším samozřejmě sráčové.

Ke kvalitativnímu posunu ve scénářích demonstrací (WHILE TRUE DO skandování, pochod, vodní dělo, honička REPEAT) došlo až 17. listopadu 1989, kdy jsme byli po náročné celodenní akci policajty obklíčeni na Národní třídě před pasáží Metro. Nikdy předtím jsem takovou koordinaci z jejich strany neviděl a jistým způsobem jsem byl v tu chvíli na Ladislava hrdý. Pak se udělala ulička, kterou jsme byli pouštěni po jednom ven a někteří z nás dostali ránu. Já ji nedostal, tak jsem se na jednoho policistu zarputile podíval, načež jsem ji dostal. Pak jsem šel domů.

Občanský průkaz

17. listopadu 1989 byl pátek. Přes víkend se nedělo nic zajímavého. Jenom v Lidové demokracii (kterou jsme odebírali, protože jsme byli hardcore, nikoliv proto, že bychom byli lidoví demokrati) se psalo, že "na závěr demonstrace Veřejná bezpečnost tvrdě zasáhla", což bylo na tehdejší dobu značně odvážné.

Rozhodl jsem se, že budu taky odvážný a v pondělí jsem si vzal na bundu trikolóru. Napadlo mě to zcela spontánně a byl jsem rozmrzelý z toho, že to v pondělí ráno napadlo spoustu dalších lidí (pravděpodobně taky spontánně, protože nevím, jak jinak by se to tak rychle rozšířilo). U vchodu do Fakulty elektrotechnické mě čekalo příjemné překvapení v podobě mladíka, který mi zakázal jít dovnitř a poslal mě domů s tím, že se stávkuje. Tak jsem si zašel do menzy na jídlo a pak jsem si šel domů hrát s počítačem. Ať tu věc se stávkou vymyslel kdokoliv, bylo to naprosto geniální, protože já i naprostá většina mých spolužáků jsme byli rádi, že můžeme kašlat na školu a flákat se. Po několika dnech jsem ze zvědavosti do školy zašel a stávkový výbor tam právě s velkým rozhořčením řešil tu skutečnost, že někteří horlivější studenti využili stávkové nudy k tomu, aby si udělali zápočty a zkoušky. Mluvilo se tehdy o tom, že takhle si demokracii rozvracet nedáme a že se jim to zruší (což se, pokud vím, nestalo). Ještě si pamatuji, že nám jakási disidentka (jméno mi tehdy naprosto nic neříkalo) přednášela, co máme dělat, kdyby nás zavřeli, z čehož jsme především měli legraci, protože měla vadu řeči (ne, nebyl to Havel).

Nicméně ani revoluce nepřispěla k tomu, že by se na ČVUT FEL začalo vyučovat cokoliv, co by mě aspoň vzdáleně zajímalo, takže jsem z ní odešel (pravda, asi měsíc předtím, než by mě byli vyhodili), pořídil si modrou knížku na atopický ekzém a začal působit v soukromém sektoru (překladat ilegálně dovážené videokazety).

Za zmínku ještě stojí, že ty legendární Havlovy "krátké kalhoty" šila moje sestra, která tehdy pracovala v krejčovství Adam. A krátké byly podle ní prostě proto, že si Havel nenašel čas, aby mu je vyzkoušeli a upravili.

A také si vzpomínám, jak jsem záhy po převratu vešel do potravin zrekonstruovaného obchodního domu Kotva a byl jsem v naprostém šoku z toho, že zde o měli od některých jídel více druhů (například dva různé jogurty, dvoje různé čokoládové sušenky). V tu chvíli jsem teprve pochopil, za co disidenti bojovali a zcela bez legrace mi konečně došly výhody kapitalismu.

Takže: To období komunismu, které jsem já zažil a pamatuji si (1980 až 1989) bylo opravdu tak švejkovsky absurdní, jak je popisováno v Zemském ráji, všichni tak nějak rebelovali a přitom kolaborovali, bouřili se a přitom z toho měli švandu, a hlavně mysleli na sex (můj otec tedy rozhodně, a rozhodně ne s mou matkou). Akorát si nepamatuji, že by tehdy nějaká matka svému čerstvému milenci předváděla nahou sebe i své dvě dcery v erotické choreografii (což je jediná opravdu bizarně nepatřičná scéna v tomto filmu).

Ale třeba se to běžně dělo a já o tom nevím, protože jsem přišel o panictví až v roce 1988. Předtím si mi jenom Mikuškovicová z gymnázia jednou sedla na klín...

UPDATE: Daniel Dočekal tvrdí, že mě neudal. Tedy, přímo to nepíše, ale jeho tón to implikuje. Není úplně jasné, jestli tím popírá i to, že hrál se mnou na výstavě Raid over Moscow. Jak jsem psal, už si nepamatuji, jestli to byl v tu chvíli on.

59 komentářů:

  1. Supr výpověď, akorát mi nějak neštymuje o co že jsi to přišel v '88...

    OdpovědětVymazat
  2. Franto, jestli jsi ty přišel o "paNENství", tak se tím vysvětluje dost tvých bizarních zážitků z 80. let :)

    OdpovědětVymazat
  3. fuka přišel někdy o panenství? nevypadá na to.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, byla to zajímavá doba. Dneska už jde jenom o takové celkem nudné strkání hlavy do písku.

    Místopředseda komise pro 11. září Lee Hamilton kritizuje vyšetřování (rozhovor pro CBC 21. srpna 2006)
    http://www.youtube.com/watch?v=TcAS7EDeEpE

    No nic, tohle bylo mimo téma. Co se týče podstatnějších věcí jako jsou filmy a počítačové hry - Raid over Moscow jsem hrál na Atari v osumdesátých letech též.

    OdpovědětVymazat
  5. Ivan Mládek tam propašoval ještě "Well" (spáchal v lodi díru well well velkou...".

    OdpovědětVymazat
  6. Dost se tady bavím, tak nějak jsem to také cítila. A pašování Ivana Mládka je dokonalý.

    OdpovědětVymazat
  7. Prostě jste, Františku, dospěl do věku, kdy si pamatujete věci, které si ostatní nepamatují nebo si schválně chtějí pamatovat jinak. Hlavně to nevyprávejte různým mladým konzervativcům a jiným kapitalistickým komsomolcům, kteří z Vás za to promptně udělají komouše. Ještě štěstí, že tu svoboda opravdu je a Vy je můžete na oplátku promptně poslat někam. A ty milióny antikomunistických bojovníků, které se zničehonic po roce 89 odněkud vyskočily (asi z paralelní dimenze), takovýmhle vzpomínáním taky naštvete, protože oni si to už asi doopravdy dneska pamatují jinak... Ale že jsou ty dějiny jsou docela sranda, ne?

    OdpovědětVymazat
  8. Párkrát jsem viděl mluvit Havla, ale většinou mě to nebavilo (ono mu taky nebylo moc rozumět) a čekal jsem až se začne vytlačovat / stříkat.
    Esence kompostu.

    OdpovědětVymazat
  9. netušil jsem, že váš otec je tak dobrý skladatel. Vydal někdy nějakou desku? A Zelené barety jsem taky kdysi hrával, i když na konec se mi nepodařilo dostat, ztroskotal jsem většinou někde v druhém levelu, jak přišli dělostřelci a parašutisti.

    OdpovědětVymazat
  10. Supr vestička!
    ... ale taky článek, krásná "fukovina", thx :-)

    OdpovědětVymazat
  11. A je tam metahumor? A vyskytoval se metahumor za socialismu?

    OdpovědětVymazat
  12. Skoro by to mohlo začínat: "Tak nám zabili Zifčáka, paní Millerová..." (Přičemž fakt, že nezabili, celé věci jenom dodává.)
    Ovšem za tuto výpověď velmi děkuji.

    @Truther - Já čekal, že v tom videu bude aspoň nějaký skutečný rozhovor; ne tři věty vytržené z kontextu a uvozené něčím, co ten člověk sám neřekl.
    Jestli hodláte někoho přesvědčit o svých paranoidních teoriích, měli byste se trochu víc snažit.
    http://www.youtube.com/watch?v=OUYPaXJtGxQ

    OdpovědětVymazat
  13. Diky FF za vystizny osobni pribeh :)! Sice jsem chodil na Arabskou az o nejaky ten patek pozdeji, takze v listopadu 89 jsem byl akorat v druhaku, ale pani profesorka Mannova, coz byla externistka z CVUT, nam te nikdy nezapomnela dat za spatny vzor, procez jsi byl, zcela mimodek, nasim mirnym vzorem ... minimalne co se programovani her tyce a oblibovani assembleru nad Pascal :D

    kolegove spoluzaci se pravda deni kolem demonstraci ucastnili pohrichu vic, prilezitostne se nechali nedobrovolne vykoupat estebaky ve vltave ... ale meli tvrdou hlavu, nastesti ... a taky je nezavreli, jen si je predvolavali na policii a strasili. nastesti.

    OdpovědětVymazat
  14. Kdyz profesorka Mannova potrebovala ilegalne zkopirovat hry na Sinclaira, tak jsem ji byl dobry a pozvala me kvuli tomu k sobe domu! Jinak se ji ale hlavne nelibilo, ze u nas ve tride delala televize anketu, k cemu nam ta vyuka programovani byla, a ja po pravde rekl, ze vubec k nicemu.

    OdpovědětVymazat
  15. Frantisku, strkali jste si take na gymplu pravitka a kruzitka do prdele?
    My ne.

    OdpovědětVymazat
  16. brecim, neco tak famozne brutalne pravdiveho jsme uz zase dlouho necetl :D

    OdpovědětVymazat
  17. Františku, co takhle napsat knihu ze svých vzpomínek? Byla by to bomba! Myslím, že už jste něco podobného psát začal, nebo spíš nakousl. Zvažte to, píšete fakt vtipně :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Vesele ublognuto§ Dík.

    OdpovědětVymazat
  19. Já teda na tohle období tolik vzpomínek nemám, resp. mám ale trochu jinýho charakteru. Ale co se týká celkových poměrů ve společnosti, vnímám to přesně takhle- podle prostý logiky a podle znalosti lidských povah.

    Krásně napsáno, doufám, že si to přečte co nejvíc lidí.

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj, na FEL jsme se potkali v kruhu, i když jsem nepatrně mladší. Musím říct, že jsem tu dobu prožíval trochu jinak. Všem, co jsem znal, bylo jasný, že to musí prasknout, ale vesměs ve báli si něco posrat, tedy riskovat nepřijetí na školu kvůli průkazce ssm, možnosti že tě seberou na demonstraci atd. Pamatuju si, že když jsme se ožrali a zkusili vylízt na střechu chrámu sv. Víta (akorát se opravoval) a policajti nás z toho žebříku posbírali, že jsem málem omdlel z toho, že jsem si posral celej život. Nojo, byl jsem pěknej sráč, ale neznal jsem osobně nikoho kdo nebyl. No a pak najednou to prasko, jelo to šílenou rychlostí kolem, ne že bych byl revolucionář, jen jsem se tak ochomejtal okolo stávkovýho výboru a pomáhal. Těch pár dní bylo naprosto neskutečnejch, takový emoce jsem nikdy předtím ani potom nezažil. Rozhodně to žádná nuda nebyla.

    OdpovědětVymazat
  21. 17. listopad je vymyšlený, stejně jako přistání Američanů na Měsíci

    OdpovědětVymazat
  22. No ony ty vzpominky jsou trochu ve stylu "jak to na ty vojne bylo vlastne fajn" protoze mi bylo 18 a zadne starosti jsem si nepripoustel. Kdyby to trvalo do Tvych 40 let, zadna poradna moznost uplatneni bez toho aniz bys drzel hubu a krok, nebo se stal profesionalnim disidentem, tak by to mozna vypadalo jinak. Je ovsem pravda osmdesata leta byla uz opravdu uvolnena diky perestrojce. Nic to nemeni na tom, ze komunismus je odporna ideologie, ktera stala desetimiliony lidi zivot a osobne mi bych se nikdy pohrdave nevyjadroval o antikomunistech.

    OdpovědětVymazat
  23. To příspěvek přede mnou: A jak byste se vyjadřoval o lidech, kteří si na antikomunisty začali hrát po roce 89 a před ním se zmohli na držení huby a krok?

    OdpovědětVymazat
  24. O těch krátkých Havlových kalhotách jsem slyšela/četla, že byly šité délkou do pásku, nikoli na kšandy (musí být delší), které si Havel z nějakého důvodu vzal..

    OdpovědětVymazat
  25. díky za nadhled,dneska jsou všichni bojovníci za svobodu a projevují sklony k selektivní paměti.

    OdpovědětVymazat
  26. Hezká zpověď člověka, kterej byl tehdy v centru dění. Já se taky nestydím za to, že my jsme sedmnáctýho seděli v hospodě, jako každej pátek a o nějakých demonstracích v Praze jsme neměli páru.
    Něco ale máme s Frantou společnýho, třeba že v pondělí jsme už s trikolórama na kabátech stávkovali na náměstí a že já o "to" taky přišla ve dvaceti :o))

    OdpovědětVymazat
  27. MinaP: Kdyz o to ZENSKA prijde az ve dvaceti, to uz je na povazenou!

    OdpovědětVymazat
  28. Óóó to je úleva, že si to někdo pamatuje stejně jako já. U přijímaček na FEL ČVUT se mě vrchní svazák ptal, jestli vstoupím do SSM když mě přijmou na školu, a já jsem horlivě přikyvoval. Přijali mě, a o prázdninách jsem se o věci zmínil kamarádovi, který dělal na své střední škole předsedu celoškolního výboru SSM (měl špatný kádrový profil a musel se snažit, aby ho vzali na vejšku) a ten mi říkal že bych byl blázen, když už mě přijali, abych vstupoval do SSM, proč? Řikal jsem si, slib je slib, ale naštěstí jsem na to zapomněl. Ve třeťáku na vojenské katedře mě zvolili předsedou SSM roty, nedával jsem pozor a jen jsem zaslechl "Kdo je pro? - Jednohlasně!". Myslel jsem, že jsem se stal správcem botníku nebo tak něco. Když jsem se potom ptal podplukovníka, jestli nevadí, že nejsem členem SSM, tak sprdnul mančaft jak mě mohli zvolit, a zvolili někoho jiného. V 80-tých letech a v Praze, podotýkám. Dřív a jinde to nemusela být taková švejkárna.

    OdpovědětVymazat
  29. Díky, toto bolo najzaujímavejšie čítanie o dnešnom výročí, aké som zatiaľ čítal. :-) Ale fakt si zmenil tú grafiku v Green Beret? Cool.

    OdpovědětVymazat
  30. Fuka je typická ukázka malého českého švejka a celé tohle jeho "retro" je ryzí švejkovství. Není se tedy čemu divit, že dal tomuto standartně podprůměrnému českému filmu o českých lidičkách a jejich osudech, tak vysoké hodnocení. Našel v něm své švejkovství.
    Je škoda, že v ČR je tolik švejků, možná bysme jinak nebyli poslední, kde padl komunismus (nebo by tu komunismus vůbec nebyl).

    OdpovědětVymazat
  31. Pifa jsem taky čítával, ale až po revoluci, a ani jsem netušil, že ze mě dělají malého komunistu :-) V roce 1989 mi bylo sedm, takže z doby předtím a z revolučního dění jsem moc nepobral, a proto díky za skvělý popis té doby!

    OdpovědětVymazat
  32. Vím, že odbočuji, ale jak FF odkazuje na svůj článek o Miladě, tak mu musím dát za pravdu. Postoj těch rádoby anarchistů mě štve - prý protestují proti tomu, že mladí lidé mají ztíženou pozici při hledání bydlení. Já jsem taky mladý člověk, hledáme si teď s přítelkyní společné bydlení v Praze, a taky mě straší ty ceny v poměru ke kvalitě bytů a domů. Ale nikdy mě nenapadlo, že se nastěhuju do cizího baráku, a budu tam bydlet zadarmo - spíš si v práci vezmu pár přesčasů. Anarchisti jsou prostě normální lemry.

    OdpovědětVymazat
  33. Fuka už ve dvacíti vypadal jak totální imbecil.

    OdpovědětVymazat
  34. Snad asi úplně nejlepší věc, co jsem od FF četl.
    Taky pamatuju Raid over a Green Beret, trikoloru a vůbec tu dobu.
    Fakt pěkně napsaný.....

    NuClear

    OdpovědětVymazat
  35. Jamesi, hoď sem svojí fotku z doby před 20 lety, ať se můžeme pobavit, jak jsi jako imbecil vypadal i ty. Z dnešníh pohledu tenkrát jako imbecil vypadal skoro každý, už jen kvůli hadrům, co v té tobě byly běžně k dispozici.

    Jinak článek fajn, zase trochu jiný pohled na tehdejší dobu. Když už teda všechny popadlo nutkání na toto téma něco psát, říkat, točit.

    OdpovědětVymazat
  36. Ty vzpomínky by stály za knižní vydání. Už dlouho jsem se tak nepobavil. Upřímné a výstižné!

    OdpovědětVymazat
  37. anonym 14:58
    Jenomže Fuka jako imbecil vypadá i dneska, po 20 letech.

    OdpovědětVymazat
  38. @ Anonymní 18. listopad 2009 2:21

    ...Takže východní němci byli taky švejkové, zatímco ti západní švejkové nebyli? A co takoví Jugoslávci, ti se v 90. letech vyloženě chovali jako švejkové :-/

    OdpovědětVymazat
  39. Tady by se mělo mluvit i o filmu, ne? Mě na tom traileru štvala hudba, která zněla jako vykradený R.E.M., album Automatic for the People, song si teď nevybavím. To tam nemá co dělat. Tedy pokud to není něco z té doby, co neznám a R.E.M. to ukradli. ;-)
    A to vzpomínání je pěkné, ale příliš neodpovídá běžné realitě.
    Fuka i jeho otec měli buď velký štěstí, nebo možná starý pán Fuka věděl na někoho ze strany dost na to, aby si na něj, či jeho synka, někdo dovolil.

    OdpovědětVymazat
  40. Super popis historickych udalosti, pridam se k ostatnim, opravdu by takova kniha nebo alespon povidka stala za to. Nicmene to nebude pouze asi subjektivni vnimani situace taky mam obcas pocit, kdyz se bavim s dobovymi ucastniky, ze z toho celeho meli spis prdel, nez ze by chteli vytvaret nejaky demokraticky system, nebyli plni idealu, ale spis chteli novy levisky.

    OdpovědětVymazat
  41. OT - Mas pekne psiky, 17.11. jsem ti je malem zaslapl. Ponekud nezodpovedne tahnout je davem mezi lidma.

    OdpovědětVymazat
  42. Franto super článek! Skvěle jsem se bavil, protože tu dobu taky pamatuju. Bylo to tak. Je super, jak tě tu hned fanatický anti-svazáci prokádrovali, za chvíli dostaneš nálepku, že jsi "komouš". :)

    OdpovědětVymazat
  43. Já se chovala velmi zodpovědně, páč jsem se bála, že se pak budu muset vdát. A taky to tak bylo :o)

    OdpovědětVymazat
  44. Franto za clanek velky dik! Takhle sem se nepobavil uz dlouho, moc hezka protivaha k tomu jak je dneska konec osdesatek przentovan v telce, kterak to studenti v listopadu tem komousum natreli :)

    OdpovědětVymazat
  45. Raid over Moscow byla super parba, nejhorsi bylo vyletet z hangaru :) Vubec rad vzpominam na hry co jsme s bratrankem parili na Didaktiku :)

    OdpovědětVymazat
  46. Tak tohle je nejlepší článek, který jsem za poslední rok na netu četl. A to myslím vážně! Díky, Franto!

    OdpovědětVymazat
  47. Maxime, ty asi moc často ten net nečteš. Nebo jsi mentálně zaostalý. A to myslím vážně!

    OdpovědětVymazat
  48. nie všetci "pod 25 let" su taky tupci ako vravíte

    OdpovědětVymazat
  49. Dlouho jsem se tak nepobavila Františku, jako u tohoto článku!

    OdpovědětVymazat
  50. Bomba, skoro sem umřel smíchy :-D

    OdpovědětVymazat
  51. ufff, tak to je hardcore - Frantovi je 41... clovek si az v tyhle okamziky uvedomuje, ze tak nejak starne a svet kolem nej taky... (pac osobne neznam, tak stale Tebe/Vas :))) tak nejak vnimam ve veku kolem Excaliburu,... :))) )

    OdpovědětVymazat
  52. Jo a ani bych se nedivil kdyby to byl fakt DD, jen u nej by nejspis neslo o zly umysl ale o blbej vtip... :)))

    OdpovědětVymazat
  53. Pěkně sráčskej článek, ukazuje jakej je Fuka egoista a myslí a vždycky myslel jen na sebe. Naštěstí byli mezi studentama i inteligentnější a aktivnější lidi než je on, i když debílek Fuka se jim tehdy asi vysmíval že věřej na "planý ideály".
    Fuko prosímtě, už drž tu svojí mečivou hubu. Doufám že ti Dočekal konečně rozbije držku, v tom ho supportuju.
    Téma zamykám.

    OdpovědětVymazat
  54. Nesouhlasim s hrubym tonem predchoziho prispevku, ale jestli Fuka narknul Docekala nepravem, tak az se mu za to omluvi. Do clanku doplnil jen mlzeni ve stylu kdysi a mozna, ale zadne jasne slovo.

    OdpovědětVymazat
  55. Film mě zklamal. Těch 70procent muselo bejt od Františka opravdu ze sentimentu. Nepopírám, některé vtipné scény by se tam našly, ale střídaly je totální WTF scény, které šustily papírem. Herecké výkony některých aktérů byly až podprůměrné.
    Celkově film díky těmto momentům nemá jednotnou atmosféru. Chvílemi mě to bavilo, chvílemi jsem zíval nudou,nebo zíral,co se to děje. Prostě 50procent jak vyšitejch.

    OdpovědětVymazat
  56. Kdo nezažil neuvěří, a Fuka zažil. Podpis

    OdpovědětVymazat
  57. ten odkaz na obrazek s "implikujicim tonem" nefunguje

    OdpovědětVymazat