30.8.09

Protektor - 90%

Konec 30. let minulého století v Praze. Emil Vrbata (Marek Daniel) se stává úspěšným rozhlasovým hlasatelem, zatímco jeho žena (Jana Plodková) přestává být filmovou hvězdou, neboť vyjde najevo její židovký původ. Emil se ale nehodlá manželky vzdát a chce být jejím "protektorem" i nadále, v dobrém i zlém. Po několik let. Až číše přeteče, zasáhne osud, cosi se zlomí atd. atd...



Název a dějová osnova filmu naznačují jakousi souvislost filmu s atentátem na Říšského protektora, což je ale značně zavádějící. Ke konci filmu sice k této události dojde (aniž by se na ní některá z postav nějak podílela), ale je to jen jakýsi poloanonymní deus ex machina, který dá do pohybu jisté události, kterými film vyvrcholí.

Vyloženě se nabízí srovnání filmů Protektor a Normal. Oba to jsou historické filmy, volně implementující skutečné události, ale jejich těžištěm jsou mezilidské vztahy, nikoliv historické reálie. A oba se snaží o originální (agresivně nedobovou) audiovizuální stylizaci, která je tak výrazná, že se vlastně stává vyprávěcím prvkem. Natočit něco podobného je velmi těžké a tvůrcům Protektora se to podařilo podstatně lépe, než Júliu Ševčíkovi. Co do technických aspektů jsou oba filmy srovnatelné (tj. velmi výrazně nad českým průměrem), ale Protektorovi se mnohem lépe podařilo vytvořit poloabstraktní atmosféru (za pomoci mnoha a mnoha obrazových i zvukových fíglů), která je fascinující do té míry, že ani příliš nevadí, že je děj poměrně řídký.

Film samozřejmě obsahuje dějovou linii, související s dobou, ve které se odehrává. Dojde tudíž na problémy židů i na problémy s kolaboranty. Mnohem zásadnější mi ale připadal příběh vztahu dvou hlavních hrdinů, který by byl dostatečně hutný i kdyby se odehrával v normální době mezi normálně žijícím párem. To, že jeden nebo oba hrdinové mohou skončit v koncentračním táboře, mu samozřejmě na hutnosti ještě přidává.

Nedá se ale svítit, hlavní devizou filmu je jeho výtvarná podoba. Nejde jen o bezchybnou a jistě velmi náročnou výpravu, kdy jsou kvůli pársekundovým záběrům velmi věrně rekonstruovány velké části ulic (nebo romatický přeslazený "film ve filmu" ve stylu Oldřicha Nového & company). Nejde jen o hudbu od "Midi Lidi", která zní jako laciné Casio Marka Mothersbaugha, a přesto sedne k příběhu ze 40. let. Nejde jen o abstraktní animace, kombinující živé herce stylem, jaký používal Terry Gilliam při ploškové animaci. Jde o to, že to všechno sedne dohromady, nepůsobí to jako exhibicionismus, má to svou logiku a vytváří to nějaký celek, na který je zajímavé se dívat.

A takových filmů vzniká v naší zemi opravdu málo.

P.S: A prasáci navíc jistě ocení, že na rozdíl od Veni, vidi, vici Sandra Nováková (ve vedlejší roli) v tomto filmu předvede krátký full frontal!

18.8.09

Hanebný pancharti [Inglourious Basterds] - 70%

Nový film Quentina Tarantina vypráví o... Vlastně, nejdřív se podívejte na trailer:



Trailer lže. Nový film Quentina Tarantina nevypráví o jednotce amerických židů s názvem "Pancharti", kteří masakrují nacisty. Film má dvě a půl hodiny a z nich je "Panchartům" věnována cca. půlhodina. Brad Pitt, uváděný všude největšími písmeny, je tudíž co do času na plátně někde na čtvrtém nebo pátém místě (se všemi ostatními Pancharty). Hlavní story filmu se točí kolem pařížské premiéry nového německého filmu, na kterou se mají sejít přední nacističtí pohlaváři a majitelka kina (židovka s vyvražděnou rodinou) chce celé kino podpálit. K tomu se jistým způsobem posléze připletou i Pitt a jeho Pancharti, ale kdyby se nepřipletli, nemělo by to na děj film nějaký extra zásadní vliv.

(Předchozí odstavec je pouze informace pro fanynky Brada Pitta, nesouvisející s mým hodnocením filmu.)

Asi nejdůležitější a nejzajímavější postavou je "Lovec židů" Hans Landa, který dokáže zcela logicky vysvětlit, proč jsou židi podřadná rasa, jak je lovit, a že na tom objektivně není nic špatného. Landa propojuje obě dějové linie, je na plátně nejvíc a jeho představitel (pro mě zcela neznámý Christoph Waltz) je pro mě nejpříjemnějším překvapením filmu. Jeho směs dobráckosti, humoru a monstróznosti je skvělá. Také Til Schweiger jako brutální Němec, nenávidící nacisty, je cool a vtipný, ale bohužel má velmi málo prostoru. Překvpaivě dobrá je i Diane Krugerová (v roli německé filmové hvězdy), která mě zatím ve všech svých filmech velmi štvala.

Rozhodně ale o filmu platí, že nic podobného tady dosud nebylo. Tarantino naprosto záměrně ignoruje historické skutečnosti a vymýšlí si alternatiivní realitu, ve které například jsou Pancharti noční můrou všech nacistů. A především pak používá takové filmové citace a výrazové prostředky, které z jiných "dramatů z okupované Francie" zaručeně neznáte - například hudbu Ennia Morriconeho (z mnoho desetiletí starých spaghetti westernů), současné populární songy, práci kamery, kopírující v různých okamžicích různá období filmových dějin atd...

To všechno je určitě zajímavé a celkem zábavné, ale nemá to žádný řád (Proč je ta kamera tak divoká zrovna při téhle scéně? Proč jsou v úvodních titulcích zrovna tyhle bizarní nesourodé tři druhy písma?) a především to není nic, co by mohlo samo o sobě utáhnout stopadesátiminutový film.

Stejně jako předchozí Tarantinovy filmy nabízejí i Pancharti množství scén, vybízejících k hloubkové analýze "Co tím mistr myslel". Například Pitt se v jednu chvíli musí vydávat za Itala a přitom se z neznámého důvodu strašlivě ksichtí. A nabízí se možnosti:
  • Je to normální humor a prostě se legračně ksichtí
  • Je to metahumor, protože si myslí, že se takhle ksichtí všichni Italové
  • Je to meta-metahumor, protože při tom ksichtění vypadá trochu jako Brando v Kmotrovi
Která možnost je správně? Quentine, NASRAT! Já to analyzovat nebudu, protože ať bych vyanalyzoval cokoliv, nebude to mít žádný vliv na to, jak moc mě ta scéna bavila (tzn. celkem průměrně, nic extra).

Abyste mě nepochopili špatně: Ve filmu je dost scén, které mají kvalitní nečekanou vtipnou/brutální pointu a rád jsem se jim zasmál. Dokonce by se asi dal natočit dvouapůlhodinový film, složený z takovýchto scén, u kterého by mi nevadilo, že hlavní příběh je velmi chatrný a náhodně těkající. Hlavní problém je v tom, že u mnohých oněch scén nebyla jejich pointa dostatečně nepředvídatelná a kvalitní, vzhledem k tomu, jak dlouhý mají "set up", který sám o sobě neobsahuje mnoho zajímavého.

Nebo to může být tím, že uvažuji podobně jako Tarantino a tudíž mě spousta věcí, kterými chce šokovat, nešokuje...

P.S: Doporučuji současně vycházející knižní verzi původního scénáře, která se od výsledného filmu dost liší a vysvětluje ledacos, co vám ve filmu přijde "takové nějaké divné a nedořečené".

17.8.09

I See A Great City Whose Fame Will Touch The Stars!

WTF WTF WTF???



Aspoň že ta hudba není "Requiem for a Dream". Jestli bude tahle hudba i ve filmu samotném, bude to EPIC TALE OF ONE WOMAN'S VISION AND THE BIRTH OF THE CITY a vše je zachráněno!!!

Pagan Queen poster

15.8.09

District 9 - 100%

Před více než dvaceti lety zakotvila nad Johannesburgem obrovská kosmická loď s více než milionem nepříliš inteligentních hmyzích mimozemšťanů na palubě. Lidstvo nevědělo co s nimi, loď nebyla schopná odletět, mimozemšťani neměli co jíst, takže je jihoafrická vláda přesídlila do slumu ("okrsku 9") pod lodí (která se stále vznáší nad stejným místem).

Protože - jako v každém slumu - záhy začaly problémy, vláda se rozhodla násilně přesídlit všechny "kreveťáky" (jak se jim začalo hanlivě přezdívat) do nového tábora (vpodstatě koncentračního) 200 km od města. Operaci velí nepříliš schopný úředníček nadnárodní vojenské organizace MNU jménem Wikus van de Merwe (to jméno se skutečně píše takhle, v mnoha zahraničních recenzích je napsáno chybně) a my sledujeme především to, do jaké lapálie se přitom zaplete...



Režisérem filmu District 9 je devětadvacetiletý (bílý) Jihoafričan Neill Blomkamp, který měl natáčet filmovou adapaci videohry "Halo" a natočil krátký film, námětem velmi podobný Districtu 9. Více o tom zde.

Protože z adaptace "Halo" z byrokraticko-finančních důvodů sešlo, producent Peter Jackson Blomkampovi navrhl, aby svůj krátký film adaptoval do celovečerní podoby, což Blomkamp udělal s profesionalitou, která je u debutujícího režiséra k neuvěření. Dokonce si myslím, že ani sám Peter Jackson nenatočil nikdy nic tak dobrého - včetně Pána prstenů.

S Pánem prstenů má ale District 9 jedno společné - vypadá podstatně dráž, než by měl. Rozpočet filmu byl pouhých 30 milionů dolarů, což je srovnatelné například s filmovým Wing Commanderem - a District 9 vypadá nesrovnatelně působivěji.

Důležitější ale je, že District 9 není stavěn jako sci-fi podívaná, ze které bychom se měli posadit na zadek jen proto, že v ní jsou mimozemšťani a kosmická loď. Je to jednak chytrá satira a jednak hluboce lidská story Wikuse, který je úředníčkem a projde během filmu zásadní proměnou, kterou mu bezvýhradně věříme. Opět je neuvěřitelné, jak výborně hraje představitel hlavní role, naprosto neznámý jihoafrický neherec, režisérův kamarád. Ach, jak je to svěží pocit, mít hlavního hrdinu, který není úplně černobílý, prochází nějakým uvěřitelným vývojem a divákovi není vnucováno, jaký k němu má mít vztah...

Film začíná jako dokument. Vidíme, jak Wikus začíná s přesidlováním a jak přitom vysvětluje štábu jisté drobnosti o fungování okrsku 9 a o jeho obyvatelích. Funguje to současně jako sci-fi i jako velmi černohumorová satira - protože kdyby kdokoliv říkal veřejně o lidech to, co Wikus bezelstně říká o kreveťácích, okamžitě by ho přinejmenším zavřeli ("...a když pálíme jejich larvy, dělá to zvuk jako popcorn").

V průběhu těchto pseudodokumentárních segmentů (opravdu mistrovsky sestříhaných a ozvučených) se pozvolna začnou objevovat scény, které nejsou dokumentární, a asi po půl hodině se film změní z dokumentu v normální hraný film, a to zcela plynule, bez jakéhokoliv zaškobrtnutí.

Wikus je nakažen mimozemskou DNA, začne mutovat, je pronásledován žoldáky MNU a musí se ukrýt v okrsku 9 a skamarádit se s jeho obyvatelem Christopherem Johnsonem (to je samozřejmě také satira, že kreveťáci dostávají pozemská jména), který je chytřejší než ostatní.

Film opět zcela plynule mění žánr a stává se z něj akční podívaná plná honiček a přestřelek. Ale pořád to všechno má úžasné tempo, děj i postavy jsou naprosto přehledné a dočkáme se hrozně cool věcí. Na několika místech jsem si říkal "teď by bylo super, kdyby se stalo to a to, ale to si nemůžou dovolit..." - a ono se to stalo! Film má podobně dravou atmosféru jako první snímky Sama Raimiho nebo Petera Jacksona: Talentovaný mladý filmař si mohl natočit co chtěl a neohlížel se na studio. Nemusel být politicky korektní, nemusel si brát servítky, mohl používat poměrně sofistikovaný humor a nemusel obsazovat hvězdy jen proto, že jsou hvězdy. Blomkamp ale navíc měl k dispozici rozpočet a techniku, o jaké se Raimimu a Jacksonovi v mládí ani nesnilo, a vznikl nezapomenutelný film, u kterého je pouze škoda, že skončí už po necelých dvou hodinách, a že na sequel budeme muset nějaký ten rok čekat...

District 9 mohl určitě být ještě lepší (především mu asi bude vytýkáno, že jeho druhá polovina odbočí někam úplně jinam než první, ale to beru jako součást hry režiséra s divákem). Ale je o tolik lepší než většina filmů v kinech (aniž bych přihlížel k tomu, že jde o laciný debut!), že by byl zločin ho nevidět. Bez ohledu na to, jestli máte rádi sci-fi a akční filmy.

6.8.09

G.I. Joe [G.I. Joe: The Rise of Cobra] - 70%

"G.I. Joe" je supertajná nadnárodní vojenská organizace se super bojovníky a super výzbrojí. A právě teď bojuje proti nějakému superpadouchovi, který chce - to byste nevěřili - ovládnout svět. Za pomoci šíleného vědce, lstivého ninjy, krásné baronky atd. atd. atd...



Když si uvědomíte, že jde o filmovou adaptaci hraček a seriálů, že ji režíroval Stephen Sommers (Mumie, ale také Van Helsing) a podíváte se na trailer, jistě se neubráníte obávám.

Kupodivu, výsledek je lepší, než mohl kdokoliv očekávat!

Hračky ani seriály G.I. Joe neznám vůbec a přesto jsem se ve filmu a v jeho mnoha postavách poměrně dobře orientoval. Když se podívám na plakát, tak si přesně pamatuji, co byla která postava zač, jaké měla motivace a čí příbuzný to vlastně nakonec byl (překvapivá odhalení!). Neznamená to nutně, že si pamatuji jejich jména (Stormshadow, Ripcord, Snake Eyes, Gayfagot atd.), ale pamatuji si ty postavy (i když ve filmu samozřejmě nejsou všechny)! Stejně tak si celkem dobře pamatuji, proč kdo koho pronásledoval, kdo koho zradil, proč to udělal atd... Bohužel, u "letní bezmyšlenkovité zábavy" v dnešní době tohle zdaleka není pravidlem.

Je samozřejmé, že fyzikální zákony, mezinárodní právo a psychologie postav fungují v tomto filmu podstatně jinak, než v realitě. Ale jsou konzistentní a v rámci žánru "adaptace televizního seriálu pro děti" plně adekvátní.

G.I. Joe na vás většinu času lišácky nepomrkává a předkládá vám všechny ty bejkoviny zcela seriózně, jako kdyby je tvůrci mysleli úplně vážně, protože jim ještě nebylo deset. A v tom je jeho velká síla a díky tomu je vtipný. Vlastně, filmu G.I. Joe se podařilo stát se přesně tou parodií, o kterou se pokoušel Team America, kterému se to tolik nepovedlo. A je úplně jedno, jestli je ta parodie záměrná nebo ne. Český dabing jí jenom pomáhá.

Zatímco u Transformers 2 (60%) jsem se převážně nudil, při G.I. Joe jsem se několikrát od srdce zasmál. Tudíž nemohu jinak než jtomuto filmu dát 70% (uvidíme, jestli u této granularity zůstanu). A je mi líto, že mi není deset let, protože pak bych ho asi považoval za nejlepší film všech dob. Jediné, v čem zaostává za oběma Transformers, je kvalita triků, která je místy vyloženě žalostná. Že by opravdu sofistikovaná parodie??

P.S: Pro Čecha je kromě dabingu dalším bonusem také ta skutečnost, že se část filmu natáčela v Praze, takže například jeden barák na nábřeží u Florence hraje tři různé pařížské budovy a občas trikaři zapomněli retušovat.

5.8.09

3.8.09

Veni, vidi, vici - 20%

Tento nový český film je prezentován jako "romantická komedie z golfového prostředí". Místo detailního popisu děje postačí trailer:



No... Ten trailer mi osobně připadal velmi špatný. A film - jak to říct - rozhodně není lepší. (Pokud se vám trailer líbí, tak pravděpodobně nemá smysl, abyste četli zbytek recenze.)

Film je skutečně o tom, že mladý hrdina (Filip Tomsa) přijede do Karlových Varů, aby si přivydělal v kuchyni, náhodou se stane číšníkem, náhodou si bouchne do golfového míčku, starý golf expert si náhodou všimne, že má talent, a o pár dní později je z něj golfová superhvězda. Jako golfovou superhvězdu ho okamžitě svede sexbomba Jitka Kocurová, takže on zapomene na svou hodnou milovanou Sandru Novákovou. Pak díky zranění přijde o kariéru, Kocurová ho odhodí, ale on na sobě rok pracuje, pak vyhraje nebo prohraje (hádejte!) a Nováková ho má zase ráda. To je všechno.

Může se zdát, že je toho na celovečerní film dost, ale není to pravda. Ve Veni, vidi, vici totiž je toto typické romanticko-sportovní schéma ohlodáno až na dřeň takovým způsobem, že z něj zůstává strašidelné nesrozumitelné torzo.

Proberme si nejdříve, proč tato romantická komedie není romantická:

Tomsa chodí s Novákovou a mají se rádi (minutová scéna). Pak Tomsa odjede do Varů a Nováková mu občas volá a jednou za ním přijede (dvouminutová scéna, tedy zatím 3 minuty romantiky). Pak se Tomsa opravdu bleskurychle stane supergolfistou a začne spát s Kocurovou. Po všech trafikách visí bulvární magazíny, na jejichž obálkách jsou texty "Kocurová (tedy ne Kocurová, ale postava kterou hraje) má nového mladého milence! Skandál!" Načež Tomsa přijede za Novákovou a díví se, že ho tato již nemiluje. A co jako čekal? Dlužno podotknout, že se Tomsa Novákové ani nesnaží tvrdit "Já s ní ale nic nemám, to jenom ten bulvár!", což jsem pochopil jako přiznání toho, že s ní spí (i když z filmu není jasné co spolu vlastně dělali / dělají a jestli se tato scéna odehrává tři dny nebo půl roku po vyhraném turnaji).

Následně se tedy Tomsa stane superhvězdou, s Kocurovou jednoznačně souloží (nebo jí aspoň jednou sáhne na nahá prsa), stane se zlým (což poznáme podle toho, že má dementnější účes) a Nováková ho nezajímá. Následně si Tomsa natrhne rameno díky tomu, že na něj při tréninku zlý golfista vykřikne "pingle!" (nekecám!) a s golfem je konec. Načež se pokusí asi dvakrát-třikrát (celkem dvě minuty) Novákovou dobývat, ale ta se zaplaťpánbůh zachová aspoň trochu rozumně a pošle ho do hajzlu. Bohužel jí to dlouho nevydrží, neboť následně proběhne nejzásadnější romantická scéna filmu:

Tomsa zavolá Novákové, že trénuje na další turnaj. Než jí stačí říct něco dalšího (například že by se k ní chtěl vrátit, protože už nepíchá Kocurovou), přijde Karel Gott a Tomsa tudíž logicky Novákové začne vyprávět, že přišel Karel Gott. Karel Gott přijde k Tomsovi, řekne mu, že miluje golf, načež je hovor přerušen.

Takže si to shrňme: Jste hezké chytré děvče, váš chlapec vás opustí kvůli nějaké silikonové reklamní agentce - milionářce (o čemž se dozvíte z "Aha"), ta ho pak nechá, váš chlapec by vás chtěl zpátky a sdělí vám to tak, že vám zavolá a pak v telefonu chvíli slyšíte něco nesrozumitelného říkat Karla Gotta, načež zavěsí. Co následně uděláte? Jedinou logickou věc: Zajedete za svým chlapcem na golfové hřiště, kde právě dohrává svůj životní turnaj, padnete mu kolem krku a je konec filmu (naštěstí jsem vám nezkazil překvapení a neprozradil jsem, jestli ten turnaj vyhrál). Má to snad znamenat, že Karel je ultimativní anděl lásky?!

Romantická linie - pokud se jí vůbec dá tak říkat - je tedy znetvořená do něčeho naprosto neromantického, kdy prsatá svině sebere hodnému děvčeti kluka, který je naprosto pasivní a je mu většinu filmu jedno, co se s ním děje. Přitom ta prsatá svině i to hodné děvče vypadají podstatně starší, než ten kluk, což celému dílu ještě dodává na lynchovitosti a jen to podtrhuje úděsnost celého záměru. Opravdu to vypadá, jako kdyby si tvůrci řekli "No jo, ten vztah je úplně nesmyslný a romanticky to nefunguje, ale no co, můžeme tam mít KARLA GOTTA!!!" (A totéž si řekli i v několika dalších scénách, ve kterých se vyskytují nějaké další strašlivě hrající osobnosti, které bych asi měl znát, protože se o nich píše v "Aha").

Tato romantická komedie tedy není ani trošku romantická, a navíc to není moc komedie.

V průběhu filmu se sál téměř nesmál a pokud ano, tak smích vycházel ze dvou konkrétních míst v sále a často se ozval před tím než k vtipu došlo, takže tam asi seděli tvůrci a herci. Jeden z tvůrců (už nevím, jestli producent) to pak na tiskovce komentoval slovy "No uvidíme, co krititici napíšou, oni se při promítání moc neprojevují". Milý pane tvůrče, zažil jsem mnoho projekcí, na kterých se kritici velmi hlasitě smáli a dokonce tleskali (a mysleli to upřímně). Že jste to vy při vašich filmech nikdy nezažil, z toho by se dalo ledacos vyvozovat...

Film bohužel není tak konzistentně strašný, aby byl zábavný nebo aspoň zajímavý většinu svého trvání. Je například zřejmé, že kameraman nebo hudební skladatel něco věděli o svém řemesle. Je ale stejně tak zřejmé, že tento styl kamery by se hodil do psychologického dramatu a tento druh hudby do Pána prstenů a že to někdo měl kameramanovi a skladatelovi říct a neřekl.

Dokonce i značná část herců hraje docela slušně. Strašná je (kromě "celebrity cameos") především Kocurová (jejíž etudy "teď jsem fakt drsná zlá mrcha" jsou strašně legrační) a zlý golfista, imitující mladého Crispina Glovera, cca. z doby prvního Návratu do budoucnosti, ale ještě víc zkarikovaného. Při jeho sledování mi došla hrozná skutečnost, která platí snad úplně pro všechny postavy filmu: Žádná z nich není jakkoliv vysvětlena, motivována nebo představena, všechny jsou definovány pouze svými archetypy a fungují jako rekvizity: Hodná chytrá holka, zlý golfista, zlá prsatá potvora, dobromyslný strýc, praštěná Slovenka (u té mimochodem doteď nevím, co tam dělala a jestli byla s někým v nějakém příbuzenském nebo pracovním vztahu)...

Filmy jako Veni, vidi, vici, které nejsou úplně nejstrašnější, a pouze se k tomu limitně blíží, jsou vlastně to nejhorší co vás může v kině potkat. V jejich třetině se poprvé podíváte na hodinky a uvědomíte si, že vás čeká ještě 200% téže nudy, která není vtipná ani zábavná, ať už do plusu nebo do mínusu...

Někdo se asi bude pozastavovat také nad použitím sponzorů a jejich log ve filmu, ale to je jako vyčítat Dr. Mengelemu, že měl občas špatně ostříhané nehty (svoje)...

==========================================


(Následující je jen takové zamyšlení pod čarou, které nemá žádný vliv na mé hodnocení filmu)

Film zřejmě provázely nějaké velké problémy při natáčení. Pořád na ně někdo dělal narážky, ale nikdo nic neřekl naplno. Když jsem se bezelstně zeptal, proč je v titulcích filmu uveden jeden režisér a na plakátu dva, producent mi odpověděl, že se tak dohodli a že film má unikátní kameru (což má, viz výše).

Netuším, nakolik výsledný produkt odpovídá vizi scenáristy, dramaturga, režiséra (režisérů) nebo producenta. Jistě by to bylo zajímavé, ale nechtělo se mi to z nikoho páčit, protože to vypadalo, že by jim to ublížilo.

Dokonce jsem byl ve velkém pokušení sdělit o přestávce před tiskovkou Sandře Novákové, jak hezky se snažila a jaká je to škoda, že je z toho nakonec takové sračka. Naštěstí jsem to nakonec neudělal. Naštěstí, protože o chvíli později na tiskovce dojatě vyprávěla, jaký je ten film úžasný a jak si při natáčení našla novou životní lásku - producenta filmu.

Což mě přivádí k jinému zamyšlení. Domníval jsem se, že naprostá většina tvůrců a herců si musí po zhlédnutí filmu podobného kalibru pomyslet "Ježiši Kriste, čeho jsem se to zúčastnil!" a následně zachovat profesionální přístup a tvrdit všem novinářům, že to bylo super. Po dnešní tiskovce si už tak jist nejsem, protože všichni tvrdili, jak to bylo bezva, jak je to stmelilo, i když jim svět házel klacky pod nohy (což nedefinovali, takže nevím, co tím mysleli), a jak tenhle film přináší v dnešní svízelné době divákům to, co chtějí a co je zahřeje u srdíčka (a možná i jinde). A vypadali přitom všichni velice upřímně!

Musím tedy svůj názor přehodnotit a postulovat novou teorii: Při natáčení tohoto filmu (a asi i mnoha jiných, podobně špatných) se tvůrci a herci pravděpodobně opravdu dobře přátelili a pravděpodobně pro ně to natáčení bylo opravdu skvělým zážitkem. Jenom se jaksi naprosto nedokáží vžít do kůže člověka, který s nimi to natáčení neprožil, nezná skvělý scénář, který byl napsán před desaterým přepisováním, nezná skvělé scény, které nakonec byly vystřiženy, a nepřijde mu nic dojemného nebo zábavného na té party v Aquaparku - tedy aspoň na tom, co z ní ve filmu zbylo: Tři hlášky Petra Rychlého a v pozadí hrající nějaká teroristická skupina imitátorů Waldemara Matušky. (BOŽE TA BOLEST AŤ TO PŘESTANE!!!)

P.S: Náhodný citát producenta z tiskovky (reakce na dotaz, zda mu nepřipadalo, že Karel Gott ve svém půlminutovém výkonu hrozně přehrává): "Jak můžete poznat, že Karel Gott přehrává, když jste ho nikdy neviděla hrát v žádném filmu?" Být Karel Gott, urazil bych se.

P.P.S: Náhodný citát producenta 2: "Před několika lety jsem produkoval film Snowboarďáci. Tehdy byl snowboarding exkluzivní sport pro pár vyvolených, ale díky našemu filmu hned poté vzniklo 42 snowboardových středisek a stala se z něho masová záležitost. Doufám, že se nám teď podaří něco podobného s golfem." Být Tiger Woods, urazil bych se.

P.P.P.S: Odpověď na dotazy pervertů mezi vámi: Ve filmu není žádná nahota Sandry Novákové! (Pokud nepočítáme nahý pupík, což vy jistě nepočítáte, prasata!)