26.2.10

Recenze: Alenka v Říši divů [Alice in Wonderland] - 70%

Třináct let po svém dobrodružství se (skoro dvacetiletá) Alenka vrací Říše divů (tedy do "Podzemní říše"), aniž by si pamatovala, že už tam jednou byla. Potkává většinu svých starých známých a zjišťuje, že je jedinou nadějí na záchranu říše před despotickou červenou / srdcovou královnou (ve filmu jsou, stejně jako v Disneyově kreslené verzi, červená a srdcová královna sloučeny do jedné postavy) a jejím ochočeným Tlachapoudem (hlas Christopher Lee!).



Nejnovější film Tima Burtona byl - bohužel - přesně takový, jaký jsem očekával. To znamená, že je vizuálně pestrý, vypadá draze a výtvarníci se v něm vyřádili. Také to znamená, že scénář není úplně pitomý a obsahuje náznaky jistých zajímavějších motivů, nicméně jde pouze o náznaky a závěrečné scény se nesou ve stylu dnes tak obvyklých CGI bitev dvou CGI armád před zeleným pozadím.

Mia Wasikowska je jako pubescentní Alenka k nakousnutí, ale nemá bohužel co hrát - většinou se jen diví nebo utíká před počítačovou grafikou. Johnny Depp jako šílený kloboučník (ve starším českém překladu Švec) předvádí opět trochu jiný druh šílenství, než od něj známe, ale bohužel je ve filmu dost málo.

Nejsmutnější ale je, že ve filmu není skoro nic, co by nějak připomínalo osobitost Tima Burtona. Jednou za deset minut někdo udělá sebeshazující vtípek, ale to je příliš málo. Jinak režie ani vizuální podoba v ničem nepřipomíná to, s čím si Tima spojujeme. Výtvarníci filmu byli jistě talentovaní a jistě se velice snažili, ale v několik scénách jsem si říkal, že bych spíše než tento pětivteřinový záběr zámku ocenil jeho velký statický obrázek a text o tom, čím a jak se výtvarníci inspirovali...

Alenka v Říši divů je v rámci současné kinematografie něco velmi podobného jako byl téměř před čtvrt stoletím Labyrinth Jima Hensona a George Lucase. Pestrá přehlídka bizarností, která nenudí děti ani dospělé na drogách. Dokonce bych řekl, že na svou dobu byl Labyrinth nápaditější a technicky revolučnější. A pokud vám připadá, že tahle recenze vyznívá výrazně negativně, pak je to pouze tím, že vše pozitivní je jasně patrné z traileru a nemá tudíž smysl se o tom podrobněji rozepisovat.

P.S: Shodou okolností jsem Alenku viděl dvakrát - anglicky i s dabingem, 2D i 3D. Překlad Alenky je oříšek sám o sobě a navíc ten překlad napasovat na pohyby hollywoodských úst, to je oříšek dvojnásobný. Tudíž některé vícesmysly z originálu v české verzi nezůstaly. Například "Underland" zní dost podobně jako "Wonderland" a svádí k výkladu, že si to Alenka jenom špatně pamatovala. Ovšem "Podzemní říše" rozhodně nezní jako "Říše divů"... Navíc má dabing Alenky stejný problém jako mnohé další dabované filmy, které se míchají v zahraničí: Dialogy jsou místy tak slabé, že v rámusivějších scénách není rozumět, co postavy říkají.

P.P.S: 3D není ničím výjimečné nebo zajímavé. Skoro se mi víc líbila 2D verze, protože měla jasnější barvy.

24.2.10

Recenze: Nine - 60%

60. léta, Itálie. Slavný režisér Guido Contini (Daniel Day-Lewis) má za pár dní začít natáčet velkofilm. Všichni jsou připraveni, včetně zahraniční hvězdy (Nicole Kidmanová), ale je tu menší problém: Guido stále netuší, o čem film bude.

Má tvůrčí krizi, utíká z Říma do luxusního hotelu na venkově a zde se snaží získat inspiraci, ukočírovat svou milenku (Penélope Cruzová) i manželku (Marion Cotillardová) a tak nějak celkově se (pomocí flashbacků) vyrovnat se svým životem a odkazem své (zřejmě mrtvé) matky (Sophia Lorenová).



Nejprve ta jednodušší varianta: Dejme tomu, že vám nic neříkají slovní spojení "Osm a půl", "Federico Fellini", "Italský postneorealismus" atd...

V tom případě je Nine celkem ucházející muzikál s takřka nulovým dějem, pár hezkými obrázky a zajímavými / pohlednými herci. Hudebně taneční čísla bohužel nejsou příliš zajímavá (půl hodiny po skončení filmu jsem si matně pamatoval jedno z nich) a choreografie také není nic extra, protože se všechna čísla odehrávají ve stejné velké poloabstraktní kulise, což pravděpodobně souvisí s tím, že jde o filmovou verzi divadelního muzikálu z roku 1982.

A teď ta komplikovanější varianta: Dejme tomu, že vám ta výše zmíněná slovní spojení něco říkají. Pak vám nebude dlouho trvat, než vám dojde, že Nine je jakousi variací / alegorií / reimaginací Felliniho filmu Osm a půl a že jednak dekonstruuje a remixuje scény tohoto filmu a navíc k tomu míchá původní názory muzikálových tvůrců na Felliniho život. Pravděpodobně. Nejsem dostatečným znalcem Felliniho, abych to mohl podrobně rozebírat - film Osm a půl jsem viděl strašlivě dávno, obávám se, že ani ne celý, a rozhodně mě nijak výrazně neoslovil.

Přesto si ale pamatuji třeba tu scénu (z Osm a půl), kdy hrdina vzpomíná na své dětství, kdy se se s chlapci složili a zaplatili tlusté ošklivé kurvě, aby jim na pláži eroticky zatančila. Je to pitoreskní, bizarní, trochu vtipná a trochu mrazivá scéna. V Nine je tato scéna citována s tou úpravou, že ta ošklivá tlustá kurva má být ztělesněním sexuální dravosti (hraje ji zpěvačka Fergie), je perfektně nalíčená, zpívá při tom a celé je to natočeno MTV stylem. A to platí pro vícero scén tohoto filmu. Jejich pointa je posunuta někam úplně jinam, případně zcela zničena, a zůstane z nich jen záminka k tomu, aby někdo něco zazpíval nebo se eroticky svíjel. Je ale bez diskusí, že není nezajímavé dívat se, jak Judi Denchová zpívá, Penélope Cruzová eroticky svíjí a Sophia Lorenová je živá.

Opakovaně jsem si v průběhu filmu kladl otázku: "Pro koho je tento film určen?" Většina dnešních diváků (myslím "většina lidí, kteří dnes chodí do kina") nebude mít nejmenší tušení, že tento film nějak souvisí se skutečným režisérem a jeho 50 let starým filmem. A ta menšina, která to bude vědět, dle mého názoru nemůže ocenit to, co autořil muzikálu a režisér Rob Marshall (Chicago) s jejich legendou provedli. I mně, jako člověku, který rozhodně není skalním fanouškem Felliniho, připadal výsledek jakýmsi neodbytným způsobem nevkusný a buranský - asi jako kdyby Dan Brown vysvětloval Umberta Eca nebo kdyby Eva a Vašek hráli na pohřbu Freddieho Mercuryho. Nudné by to ani v jednom případě nebylo, ale dalo by se očekávat, že při tom někdo vstane z hrobu...

Superman The Musical. S Hrmou.

Existují některé televizní pořady, které nelze vymazat z paměti.

23.2.10

Lars von Trier = Komerční umělec

I legendární Lars von Trier potřebuje z něčho platit hypotéku, takže natočil pro Dánsko několik reklamních spotů, propagujících krásu této země a jejího lidu:


Denmark Introduces Harrowing New Tourism Ads Directed By Lars Von Trier

Star Wars soundtrack bez Star Wars hudby



Ve skutečnosti to nezpívá ten člověk. Originální video je tady, ale nemá titulky.

21.2.10

Recenze: Smrt čeká všude [The Hurt Locker] - 80%

Seržant William James přijíždí do Iráku jako specialista na zneškodňování bomb poté, co se jeho předchůdci nepodařilo jednu bombu zneškodnit a museli mu seškrabávat mozek z vnitřní strany jeho bezpečnostní přilby. A zde zjišťuje, že vojna není kojná...



Většina technických aspektů filmu je bezchybná. Práce kamery, střih, nepostřehnutelná hudba (nebo spíš podprahové polorytmické zvuky), to vše vytváří atmosféru maximálního napětí i když se na plátně nic objektivně napínavého neděje. A nepleťte se: Tento film rozhodně není akční záležitost.

I herci jsou výborní a byl skvělý nápad, že jsou téměř neznámí. Sem tam se ale objeví někdo poměrně dobře známý, což mi připadalo jako dost zbytečný žertík, narušující atmosféru.

Hrdinové nejsou ani v nejmenším stereotypní. Mají své lepší i slabší chvilky a na všech se podepsala válka, což se projevuje velmi reálně a nejednoznačně - napříkla by se dalo dost dlouho diskutovat, jestli odvaha hlavního hrdiny je pouze odvaha, nebo už psychická porucha, nebo něco, čím si musí kompenzovat něco jiného, aby se nezbláznil.

Konkrétní okolnosti iráckého konfliktu jsou odsunuty zcela do pozadí (platí "všichni vás tady chtějí zabít a všude může být schovaná bomba") a věnujeme se výhradně několika epizodám z irácké služby tří hlavních hrdinů, kteří jsou na sobě životně závislí (koordinátor, zneškodňovač, odstřelovač). Přičemž epizody těžko mohou být o něčem jiném než "někdo nastražil bombu" a "někdo na nás střílí" (událostem mimo bojiště je věnováno jen pár minut, byť výstižných). Z tohoto hlediska mi přišla trochu přehnaná délka 131 minut, protože od dvou třetin filmu jsem měl intenzivní pocit, že vše důležité už bylo řečeno a žádné další scény mě nemohou více utvrdit v tom, že válka je peklo. Kdyby byl film o 30 minut kratší, líbil by se mi pravděpodobně ještě víc.

Možná vás překvapí, že tento brutálně drsný (čímž nemyslím "krvavý a plný střev") film režírovala 57letá žena! Pokud ale Kathryn Bigelowovou znáte, tak už dnes dobře víte, že tato dáma a většina jejích filmů je hardcore.

P.S: Film u nás vyšel oficiálně již loni v prosinci na DVD. Do kin je dodatečně uváděn proto, že má devět nominací na Oscara (stejně jako Avatar, natočený o tři roky mladším bývalým manželem Kathryn Bigelowové!).

19.2.10

Recenze: Na hraně temnoty [Edge of Darkness] - 60%

Detektivu Thomasi Cravenovi (Mel Gibson) před očima zastřelí jeho dceru. Thomas chce vraha vypátrat, zprvu si myslí, že kulka byla původně určena jemu, ale pak zjišťuje, že se jeho dcera zapletla do vysoké nečisté hry megakorporace, u které pracovala.



Asi jedinou objektivní chybou tohoto filmu je to, že se v něm mísí dva příbuzné, nicméně značně disjunktní žánry. Mel je chvílemi brutální nadživotní supermachr, který zlikviduje každého a je nezničitelný a supercool, i když to odporuje zdravému rozumu - prostě něco jako třeba Odplata... s Melem Gibsonem. A zlé korporace a agentury proti němu podnikají brutální akce, které jsou až směšné svou neefektivností.

Naopak v jiných chvílích je film stavěn tak, že bychom se měli o někoho skutečně strachovat a snažit se skutečně pochopit různá zákulisní spiknutí a něčí duševní rozpoležení. Možná bychom se měli dokonce i zamyslet nad paralelami se skutečnými americkými zbrojními koncerny.

Tyto dva přístupy spolu nejsou úplně kompatibilní. Film není ani dostatečně nadsazeně akční (vlastně v něm nejsou skoro žádné akční scény) ani dostatečně záhadně konspiračně hluboký.

No a pak je tu ještě ta skutečnost, že hlavní hrdina vlastně není moc zajímavá postava a mnohem, mnohem zajímavější by bylo, kdybychom se víc dozvěděli o postavě "superčističe" Raye Winstonea, která stojí před zajímavými dilematy, nejde jí jen o zbrklou pomstu a je Gibsonovu hrdinovi více než rovnocenným soupeřem.

Takže: Špatné to není, ale viděli jsme to již v mnoha lepších variantách, několikrát i s Gibsonem.

17.2.10

Recenze: Doktor od Jezera hrochů - 30%

Filmová adaptace knihy Miloslava Švandrlíka o nesmělém hodném doktorovi (Jaroslav Šmíd), který je svou ženou (Tereza Bebarová) a její matkou (Eva Holubová) dohnán k tomu, aby odletěl za velké peníze léčit do Afriky. Odtud se ale téměř okamžitě vrací po legračním zranění, žena ho mezitím opustí, ale on si nabalí hodnou letušku (Alžběta Stanková).



Především se sluší upozornit, že nejnovější film Zdeňka Trošky rozhodně není "komedií z exotického prostředí". V Africe se odehrává přesně 18 minut stominutového filmu, a nejméně 10 z těchto 18 minut je natočeno v českém ateliéru. Jinak se film odehrává v Praze, ve zdejším bytě a v nemocnici.

Po technické stránce je film velmi slušný a dokonce jsem si ze začátku říkal, že je to všechno relativně příjemně sestříhané, kamera se občas nápaditě pohne, pár exotických záběrů působí tak exoticky, jak má, atd... Prostě věci, které u českých filmů nejsou obvyklé.

Dokonce i herci se mi zdáli být slušně vybráni a musím přiznat, že jsem se docela těšil, jak se děj vyvine.

Bohužel, film má dvě naprosto zásadní vady: Scénář a režii.

Ad scénář: To, co jsem napsal v úvodním odstavci, je vpodstatě všechno, co se ve filmu stane. Vypadá to, jako kdyby cesta do Afriky měla být jakýmsi katalyzátorem filmu, díky kterému se všechno konečně rozjede, ale naopak: Hlavní hrdina pobude v Africe několik hodin, pak se vrátí zpět, a v tuto chvíli děj naopak naprosto odumře a zbylou téměř hodinu se pouze... sakra, ono se tu zbylou hodinu opravdu NIC NEDĚJE, jenom doktor leží v nemocnici, povídá si s pacienty a jeho žena se snaží sbalit lepšího doktora. Jak se jim to mohlo podařit tak natáhnout? Každopádně se celý film pouze mluví, mluví a mluví. Když při tom mluvení aspoň někdo jede autem, je to docela svátek.

Ad režie: Nevím, nakolik za to může Troška, ale všichni hrozně přehrávají, což je opravdu škoda. K postavě Evy Holubové se to dejme tomu celkem hodí, ale proč jsou jako úplně stejné karikatury líčeni i všichni ostatní? Občas někdo "vypadl z pitvoření" a udělal vtip, kterému jsem se dokonce uchechtl! Ale o pár vteřin později již jel v tradičním "Troška módu" a já se opět začal pekelně nudit...

Doktor od Jezera hrochů rozhodně není "agresivně debilní" film, jako mnoho jiných českých. Dokonce je srovnatelný s tradičními "Blbými lacinými hollywoodskými komediemi", což je - věřte nebo ne - myšleno jako pochvala. Především to ale je strašlivá nuda a v několika ohledech promarněná příležitost.

(Zbytek textu už nesouvisí s filmem samotným.)

Když jsem dorazil na novinářskou projekci, právě z ní byli vyhazováni nějací dva starší novináři (které jsem nikdy předtím neviděl) s tím, že "O filmu nikdy nic hezkého nenapsali a je na ně v současné době podána žaloba". Vyhazovala je jakási dáma, která prý byla producentkou filmu, a vedle ní stál režisér Troška, který se tomu vyhazovu snažil zabránit! Tento incident byl podle všeho jiným incidentem, než to, co je popisováno zde (to se odehrálo ještě před příchodem Trošky).

Producentka (nikoliv Troška!) tedy před projekcí vyhodila nejméně tři lidi. Asi proto, aby se na projekci vešli ti "opravdoví novináři", kteří jako již tradičně okamžitě po skončení filmu během asi 30 sekund sežrali a nastrkali do igelitek všechno jídlo a pití:

Holubí letka Holubí letka

Díky Holubí letce tudíž nezůstalo žádné jídlo pro Evu Holubovou (no relation), která se mezitím fotila před plakátem. Následně se poměrně dost rozohnila a vyzvala, aby jí někdo někde sehnal obložené chlebíčky. Což se stalo:

Eva Holubová, Zdeněk Troška, Chlebíčky

A tak mohla v pohodě proběhnout tisková konference, během které zazněly i dva zajímavé alternativní názory na film:



Recenze: Vlkodlak [The Wolfman] - 50%

Anglie, konec 19. století. Lawrence Talbot (Benicio Del Toro) se po mnoha letech vrací z Ameriky na rodné sídlo, kde ho očekává otec (Anthony Hopkins), zohavená mrtvola jeho bratra a jeho (bratrova) truchlící snoubenka (Emily Bluntová). Záhy vyjde najevo, že někde v okolí řádí vlkodlak. A záhy je Lawrence kousnut a zvlčí.




Vlkodlak je poměrně věrný remake toho nejstaršího, nejoriginálnějšího Wolf Mana z roku 1941. Opravdu mi ale uniká důvod, proč vlastně takový remake točit, když mezitím vznikly desítky, možná stovky filmů o vlkodlacích, z nichž některé měly velmi nápadité scénáře a jiné byly velmi inovativně natočeny.

Vlkodlak Joeho Johnstona (Rocketeer, Jurský Park III) není ani jedno. Hrdina chodí zachmuřeně lesy a bažinami, všichni kolem ho varují, všichni se bojí, a po několika desítkách minut ho něco kousne (a ani v tuto chvíli ještě vlkodlaka pořádně neuvidíme). Teprve když se Lawrence začne sám proměňovat, užijeme si pár detailních záběrů. Pak se děj na chvíli přesune do Londýna a pak zase zpět na venkov, kde proběhne závěrečný souboj. Tím vším se prolíná náznak romantické linie a temného rodinného odkazu. Nemohu přece dnes postavit celovečerní film jenom na tom, že - hrůzo hrůz - to je takový obrovský zmutovaný člověkovlk a když někoho kousne, tak se z něho stane taky člověkovlk tyvole to koukám!


Problém je v tom, že ať vidíme na plátně cokoliv, nic z toho není dostatečně zajímavé:
  • I když jsou herci kvalitní, rozhodně se v tomto filmu nepředřeli a s výjimkou několika Hopkinsových monologů žádný z nich nemá šanci nás o svém herectví přesvědčit. Souvisí to s tím, že žádná z postav nemá nějakou motivaci nebo cíl - prostě jenom tak ve filmu jsou, aby udělaly to, co se od postav v hororovém filmu automaticky očekává.
  • Vlkodlačí masky jsou kvalitní, ale většina filmu se odehrává ve tmě, takže si je moc neužijeme (a nezapomeňte, v první polovině filmu žádní vlkodlaci nejsou vidět).
  • V akčních scénách jsou vlkodlaci převážně digitální, což přes veškerou snahu trikařů opravdu nevypadá o moc lépe než nějaký Van Helsing nebo Underworld.
  • Lesy, bažiny a rodinné sídlo jsou patřičně slizce depresivní, ale totéž jsme viděli už tolikrát a občas ještě depresivněji.
  • Plusem je pár brutálních killů (dráp vražený do hlavy zespoda skrze čelist, například), ale opět - jde celkem asi o 10 podobných sekund v celém filmu.
Vlkodlak měl velmi pohnutou historii vzniku (změna režiséra, odklad premiéry o dva roky, dvakrát změna skladatele). Asi bych tedy měl ocenit, že výsledek nepůsobí zmatečně a není nechtěně směšný. Rozhodně ale není ničím zajímavý a ani mi nedochází, čím by měl být zajímavý.

15.2.10

Recenze: Prokletý ostrov [Shutter Island] - 90%

Federální maršál (to je něco jako šerif) Teddy Daniels (Leonardo DiCaprio) přijíždí se svým kolegou (Mark Ruffalo) v roce 1954 na Shutter Island - nehostinný ostrov, na kterém se nachází psychiatrická léčebna pro těžké zločince - aby zde pátrali po jedné z chovankyň, která záhadně zmizela ze zamčené cely.

Všichni na ostrově jsou podezřelí nebo šílení nebo oboje. K tomu se spustí pekelná bouřka, je přerušeno spojení s pevninou a je zaděláno na hutné události.



Spisovatel Dennis Lehane má neuvěřitelné štěstí na filmové adaptace svých děl. Nejdřív  Tajemná řeka, pak Gone Baby Gone, a teď Prokletý ostrov. Knižní předlohu jsem (jako již tradičně) nečetl, nicméně film je něco zcela jiného než zbylé dva zmiňované filmy.

Jak vidíte už z traileru, ve filmu hraje podstatnou roli nadpřirozeno. Jsou v něm rozsáhlé halucinogenní vize a hlavní hrdina si čas od času promluví se svou mrtvou ženou, která mu při vyšetřování pomáhá. Pro Teddyho totiž celé vyšetřování rozhodně není "jenom práce". Na ostrově kdysi byl vězněn (a zmizel) pyroman, který jeho ženu upálil...

Martinu Scorsesemu se především výborně povedlo vystihnout přesně tu správnou atmosféru, ve které tento příběh, tyto postavy a tyto rekvizity nepůsobí směšně. Když hrdina putuje temnými kouty ostrova, vyslýchá šílence (na obou stranách mříží) a rozmlouvá s duchy, připomínalo mi to ze všeho nejvíc ty nejlepší videohry ze škatulky "survival horror". Tím, že Scorsese záměrně některé věci trochu přehání, posouvá film do mírně halucinogenní roviny, kde mnohem snáze přehlédneme jisté lapsy v logice a pravděpodobnosti. Tomu také velmi pomáhají všichni tvůrci za kamerou a bez výjimky vynikající herecké výkony úplně všech, které se drží na přesně vymezené hranici mezi realitou a parodií na horory.

Nejsem rozhodně nějakým automatickým fanouškem Martina Scorseseho a u většiny jeho filmů jsem si říkal "Slušné řemeslo, ale znova to vidět nemusím". Prokletý ostrov je snad jediný jeho film v posledních 20 letech, ze kterého jsem nadšen. Ale jak říkám - není to rozhodně podívaná pro každého. Mnohem více, než o historický thriller, jde o poctu starým nadpřírozeným napínákům z 60. až 70. let minulého století, které měly hutnou atmosféru, aniž by na vás něco vyskakovalo ze tmy a orchestr mlátil do nástrojů. Do takovýchto filmů perfektně zapadnou věci jako zmizelí psychiatričtí pacienti, záhadný doktor z Německa nebo lobotomie prováděné na osamělém majáku...

Bohužel, film má dvě a čtvrt hodiny a obávám se, že i když se vám bude líbit, těžko se odhodláte vidět ho více než jednou. Není totiž v žádném smyslu slova "oslnivý" a pokud už znáte děj (nebo jste četli knižní předlohu), nejsem si jist, zda některé pasáže nebudou působit trochu nudně.

Jeden důvod, vidět Prokletý ostrov podruhé, tady rozhodně je. Pokud vám ho ale prozradím, nevyhnutelně se dostávám do oblasti spoilerů ohledně děje. A je to opravdu ošemetná situace, protože bych se vsadil, že aspoň někteří z vás si film užijí více, pokud budou znát jisté "utajované" skutečnosti - ať už díky tomu, že film již viděli, nebo díky spoilerům...

!!! SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY !!! (až do konce článku)

Prokletý ostrov má totiž překvapivou pointu, která je následující: Na konci filmu zjistíme, že Teddy Daniels není federální maršál, nýbrž pacient, který si už dva roky myslí, že je federální maršál a že na ostrově vyšetřuje. Doktoři s ním tudíž sehrají velkou "LARP partii", ve které ho podporují v jeho halucinacích a chtějí tak dosáhnout toho, aby se uzdravil (například jeho "parťák" je ve skutečnosti jeho ošetřující lékař). Takhle na monitoru to vypadá jako velmi přitažené za vlasy (a mnozí z vás něco podobného určitě vytuší před finálem filmu), ale v kontextu všeho, co se stalo a toho, jak je nám to podáváno, působí toto odhalení velmi smysluplně a logičtěji než lecjaký podobný překvapivý zvrat v jiném filmu. Aspoň mi to tak připadalo, definitivně si budu jistý, až film uvidím podruhé.

Tím, že se toto dozvíme, je celý film postaven do zcela odlišného světla a naprosto mění svůj žánr. Většina těch "divných podezřelých" kolem se vlastně snažili hlavnímu hrdinovi pomoci a zbavit ho jeho psychických problémů. A on není ostřílený detektiv, nýbrž extrémně tragický, zničený člověk, který dostal svou poslední šanci vyléčit se. Pokud se té šance nechopí, v sázce je opravdu hodně. Smysl mnoha dialogů a vizí se najednou posune někam úplně jinam. A přesto film stále velmi dobře funguje, i když - jak už jsem napsal - totálně odlišným způsobem! Aby se něco podobého povedlo, k tomu je opravdu zapotřebí mistrovství všech lidí za kamerou i před kamerou...

14.2.10

Jsou to šampióni!

Dnes se na olympiádě nikdo nezabil, což je nutno oslavit tatarskou lidovou písní:

12.2.10

Recenze: Na Sv. Valentýna [Valentine's Day] - 40%

Příběh jednoho dne (shodou okolností svátku Svatého Valentýna) v Los Angeles a okolí.



Režisér Garry Marshall bývá označován za "krále romantických komedií", s čímž nesouhlasím, protože před 20 lety natočil Pretty Woman (která mě nikdy moc nebrala) a od té doby pouze dva filmy, které byly jakž-takž snesitelné (Jiná láska a Deník princezny I) a několik dalších, které snesitelné nebyly nebo jsem je vůbec neviděl.

Na Sv. Valentýna se řadí k filmům, které jsou snesitelné, ale rozhodně nejsou dobré.

Je bez debaty, že se hodně dlouho v žádném filmu nesešlo tolik hvězd pohromadě. Bohužel, je také bez debaty, že hodně dlouho nebylo tolik hvězd pohromadě tak trestuhodně nevyužito.

Může za to v první řadě scénář, který je neskutečně dutý a i když máme sledovat osudy asi půl tuctu mileneckých párů, naprostá většina z nich za celý film vlastně nic neprožije!

Například Jessica Albaová (poznámka pro odpůrce přechylování: Albaová Albaová Albaová): Její milý jí dá zásnubní prsten, ona je tím překvapená, dojde k názoru, že ještě není zralá na sňatek, a opustí ho. To je celá její story!

Nebo Anne Hathawayová: Tají svému milému, že si přivydělává prací na erotické lince (tj. říká za peníze cizím chlapům do telefonu sprosťárny, protože je chudá studentka). Přítel se to dozví a vynadá jí. Rozejdou se, on si to rozmyslí a vrátí se a ona mu odpustí. To je celá její story!

A poslední příklad: Jeden z hrdinů je slavný sportovec. Všechny ženy po něm šílí. On neví, jestli bude dál sportovat. Svolá tiskovku a na ní oznámí, že je gay. Pak na hodinu zcela zmizí z filmu a objeví se až na 30 sekund na konci, aby pomohl jedné z point. Závěrečné pointy tohoto filmu totiž spočívají v tom, že se dozvíme, že některé z postav měly cosi společného s některými jinými postavami, o nichž jsme to netušili - ale tato odhalení nejsou nijak zajímavá nebo emocionálně působivá, jsou tam jen proto, abychom si řekli "Jo aha, no to mě teda nenapadlo!"

Spíše než na tom, aby postavy působily sympaticky, nebo aby se chovaly nějakým způsobem lidsky, záleželo Marshallovi evidentně více na tom, aby byli všichni dobře nalíčeni a měli správně vycpaná prsa/rozkroky a vyleštěné zuby. Samozřejmě, většina z herců jsou ostřílení profesionálové, takže nehrozí, že by se někdo z nich ve filmu vyloženě ztrapnil. Ale někteří k tomu mají v průběhu těch 125 minut zatraceně blízko.

Myslím, že ledacos vysvětlí fakt, že Marshallovi je 75 let. Tohle prostě není dobrá romantická komedie. Výsledek vypadá, jako kdyby nějaký hollywoodský producent viděl (mou oblíbenou) Lásku nebeskou a pak si řekl, "Oukej, to není špatné, a chápu, že se to líbí těm britským intelektuálům, tak bych mohl sehnat hromadu hvězd a natočit něco podobného pro normální lidičky".

11.2.10

Recenze: Percy Jackson: Zloděj Blesku [Percy Jackson & The Olympians: The Lightning Thief] - 50%

Začátek filmu: V New Yorku vyleze z vody asi třicetimetrový bůh Poseidón, transformuje se do normálně oblečeného a normálně velkého chlapíka a vyjede na vrchol Empire State Building, kde na něj čeká jiný normálně vypadající normálně velký chlapík, což je Zeus (Sean Bean). Odehraje se následující dialog.

Zeus: "Tvůj syn ukradl můj megablesk, to je neodpustitelné!"

Poseidón: "STFU WTF, můj syn vůbec netuší, že je synem boha, neviděl jsem ho od narození, natož aby ti kradl nějaké blesky!"

Zeus: "To mě nezajímá! Ať mi ho kouká vrátit do čtrnácti dnů, jinak udělám Apokalypsu!"

Poseidón: "Oukej."



A tak začne epické dobrodružství amerického chlapce Percyho (narážka na "Perseus"), který je polobůh, ale neví o tom. Je odchycen a poslán do výcvikového tábor ostatních polobohů, v průběhu toho mu Hádés unese matku, on prodělá krátký výcvik a se sexy polobohyní a satyrem-legračním černochem se vydává na cestu za různými řeckými bohy, polobohy a mytickými stvořeními, aby získal tři magické perly, s jejich pomocí se dostal do pekla a zpět, vrátil matku na tento svět a vyřešil případně i to s tím bleskem.

Ano, je to okopírovaný Harry Potter (včetně rolí jednotlivých postav), ale to by nemuselo nutně vadit.

Zajímavost (jedna z mnoha) tohoto filmu na motivy knihy tkví v tom, že kompletně celá tato cesta se odehraje aniž by hrdinové opustili Spojené státy! Ano, ve spojených státech je Olymp (v Empire State Buildingu), peklo (v Hollywoodu), Medůza, pětihlavá hydra atd. atd... Film by měla teoreticky pohánět ta skutečnost, že všichni chtějí ten blesk a nikdo Percymu nevěří, že ho nemá a v životě ho neviděl.

To by koneckonců taky nemuselo vadit, kdyby film byl komedie, ale nejsem si tím jistý. Přiznávám, že některé ty "řecké remixy" (Hollywood = Peklo, Hádés = rocker, Persefona = prsatá černoška, sedmimílové adidasky s křidélky) jsou mírně vtipné. Zdaleka jich ale není tolik, aby se dalo říct, že jde o komedii.

Na mnoha místech se snaží film být zcela seriózní, neřku-li strašidelný, což opravdu nefunguje. Herci nejsou moc dobří, triky mají velmi proměnlivou úroveň (ale je jich spousta, to ano) a celkově celý film naprosto postrádá jakoukoliv majestátnost. Například shromáždění Bohů se naprosto nevyrovná této 30 let staré netriková scéně - protože v Percy Jacksonovi se herci tak nějak stydí, že v tom hrají.

A konečně, nemůžeme se s hrdiny nijak ztotožnit, pokud 1) se všichni chovají jako kreténi, a 2) občas vůbec nevíme, co je právě v sázce a jestli se máme bát nebo ne.

Ad 1):
  • Tři hrdinové se chtějí vydat do pekla, aby odtamtud zachránili matku jednoho z nich. Návrat jedné osoby z pekla stojí zničení jedné magické perly. Hrdinové zdlouhavě seženou tři perly, pak se vydají do pekla, osvobodí matku, a pak jim dojde, že jsou teď i s matkou čtyři a jedna perla jim tudíž chybí.
  • Satyr řekne Percymu: "Musíme sebrat tvou matku a jet do tábora". Přijedou po dlouhé jízdě k táboru (utíkají před monstrem) a matka (normální člověk) vysvětlí, že do tábora normální lidi nemůžou, takže teda zase pojede domů. Proč tam s nimi tedy jezdila?
  • Tři hrdinové (nejméně dva z nich extrémně dobře vzdělaní v řecké mytologii) přijedou do "Zahrady tetičky Em", která je plná lidských soch, převážně s velmi vyděšenými výrazy. Hrdinové se tady deset minut procházejí, obdivují sochy a pak jsou překvapeni, když se objeví Medůza (Uma Thurmanová).
  • Uprostřed dětského tábora se zjeví dvacetimetrový ohnivý satan, zače na všechny strany metat ohnivé koule, ale shodou okolností trefí pouze (postupně) stan, rožeň s prasetem a dva stoly. Všechna děcka stojí a koukají.
Ad 2):
  • Hlavní hrdina zjistí, že když se dotkne vody, uzdraví se mu rány (protože je Poseidónův syn). V polovině filmu potom najednou jen tak mezi řečí předvede, že když se někoho jiného dotkne, taky mu okamžitě uzdraví rány.
  • Ve výcvikovém táboře uspořádají desítky mladých polobohů (je zajímavé, že všichni vypadají plus mínus stejně staří) velký "capture the flag deathmatch", což je velká bojová hra o vlajku, při které do sebe dva týmy řežou normálními ostrými meči, akorát že "shodou okolností" nikdy nevidíme, že by se meč dotkl kůže, a všechna "vyřazení" jsou provedena holou pěstí nebo kopnutím. Vzhledem k tomu, že naprostá většina z nich je normálně smrtelná, jsou možná dvě vysvětlení: A) Jde o brutální souboj na život a na smrt, ale shodou okolností nikdo neumře a všichi z toho mají zábavu. B) Jde o symbolický boj, při kterém do sebe nesmějí meči sekat, ale pak mi uniká, jak jim takový boj pomůže naučit se zacházet s mečem a proč ty meče mají ostré.
  • Americká pouťová turistická kopie řeckého chrámu má v sobě sochu Athény a v jejím koruně nefalšovanou magickou božskou perlu. Kdo ji tam dal a proč?
  • Hlavní padouch (mladý) chce "svrhnout staré bohy a nastolit nový řád", čehož hodlá dosáhnout tím, že jednomu ze starých bohů pošle nejmocnější zbraň světa, ale pošle mu ji takovým způsobem, že kdyby náhodně nespadl správný předmět správným způsobem na zem, ten bůh by se o tom nikdy nedozvěděl...???
  • Celá zápletka byla uvedena do pohybu proto, že Zeus nevěřil Poseidónovi. Poseidónovu synovi ale z nějakého důvodu věří každé slovo.
Nemyslete si ale, že je Percy Jackson tak špatný, až je zábavný. Je to film, ke kterému jsem byl od začátku do konce naprosto indiferentní (což je cizí termín pro "byl mi u prdele"). Ale, na druhou stranu, je to první film, ve kterém má Pierce Brosnan čtyři nohy a žádný penis.

10.2.10

Volební slib - Act Now!

Vážení čtenáři, rád bych vás poprosil o jednu malou službičku, která vás nebude příliš obtěžovat a pomůžete jí dobré věci i sobě (pokud tedy rádi čtete FFFilm).

Pokud v TOMTO HLASOVÁNÍ (končí dnes o půlnoci) pomůžete férovým způsobem k vítězství slečny Jitky Pavlíkové, tak nejenže budu mít radost já i ona, ale navíc vám slibuji, že začnu psát i o starších filmech, které jsem kdysi viděl a neměly by uniknout vaší pozornosti. A ona třeba zase napíše Jitushfilm.

Vote for Jitushka!

No řekněte, není to lepší než předvolební guláš?

Podrobnosti o celé té hlasovací akci jsou zde (odkaz opraven). A ne, nemyslím si, že by Jituška byla tlustá.

UPDATE: Prosím, nepoužívejte žádné proxy, blokování refererů a podobné blbosti. Normálně regulérně tam jednou odhlasujte a nijak se netajte tím, že tam chodíte z této stránky - na tom není nic neférového, prostě se snažím nasbírat co nejvíc lidí stejně jako ostatní soutěžící a jejich fanoušci...

6.2.10

Nejlepší akční scéna všech dob

Je už dost stará, ale z nějakého důvodu jste mi ji všichni začali posílat až v těchto dnech. Takže už ne, děkuji!

(Pozor, není vhodné pro milovníky živých, nezmrzačených koní!)



(Je to z indického dvouapůlhodinového filmu Alluda Mazaaka z roku 1995)

P.S: Ten etnický soundtrack dost věrně kopíruje hlavní akční motiv (šest plus šest úderných tónů) z Nebezpečné rychlosti.

4.2.10

Rap Battle: Aliens vs. Predator vs. Terminator vs. Robocop!

Rap není zrovna můj šálek čaje, ale v tomto případě musím udělat výjimku hned čtyřikrát...









Shrňme si několik důvodů, proč jsou tato videa naprosto boží (podle mých informací jsou všechna dílem stejných lidí):
  1. Líbí se jim stejné film jako mně a dobře ty filmy znají.
  2. Texty mají smysl, jsou vtipné a jsou napsané tak, aby se rýmovaly s použitými filmovými hláškami.
  3. Ve všech případech je jako hudební podkres použita skutečná orchestrální hudba z daného filmu!

Recenze: Kung Fu kyborg [Kei hei hup / Metallic Attraction: Kungfu Cyborg] - 30%

Atypická distribuční společnost GoCrazy přináší do našich kin další  unikátní film. Ze všeho nejdřív se podívejte na trailer:



Tento film se liší například od Herkula 3D tím, že jeho tvůrci nejsou úplní idioti a mají jisté filmařské schopnosti. Tentýž režisér natočil Čínskou odyseu.

A stejně jako mě nijak moc nebavila Čínská odysea, příliš mě nebavil ani Kung Fu Kyborg. A to ze stejného důvodu: Jde o bizarní směs situační komedie a romantiky, která možná něco dává asiatům, ale pro českého diváka se většina zamýšlených point zcela míjí pointou a humor připomíná něco z Yattamana.

Na rozdíl od Yattamana ale tvůrci Kung Fu kyborga měli menší rozpočet, takže ten divný nevtipný humor není příliš vizuálně zajímavý a většinou spočívá v tom, že se někdo divně ksichtí / šilhá / zakopává / ječí.

Co se týče akčních a trikových scén: V celém filmu je celkem asi  10 minut kyborgů a jedna minuta kung fu! (Tedy, ve většině filmu je kyborg, ale hraje ho normální člověk, trošku namaskovaný.) Docela rád bych viděl kyselé obličeje fanoušků Transformers 2, kteří se nechají na tohle nalákat do kina.

Jak už jsem napsal, Kung Fu kyborg má své kvality, ale jsou to kvality, které zůstanou 99% procenty našich diváků naprosto nedoceněny (a bude to dost záviset na českém překladu, který jsem neviděl). Například ten trailer v úvodu článku pravděpodobně má být záměrně vtipný.

P.S: Podle stránek GoCrazy.cz i podle Unie filmových distributorů má mít film dnes premiéru v našich kinech, ale nemohu najít jediné kino, které by ho hrálo. Jak atypické!

P.P.S: Podle podledních informací se premiéra přesouvá na 11. března 2010.

2.2.10

Recenze: Jarmareční bouda - 30%

Tento film je podobenstvím o světě. Jde de facto o remake čtyřicetiminutového amatérského filmu z počátku 80. let, který se tehdy v Československé socialistické republice stal zásadní undergroundovou záležitostí.



Nemá pochopitelně smysl snažit se popisovat děj.

K formě filmu jen upřesnění: Kompletně celý se odehrává v exteriérech v okolí Prahy s několika rekvizitami v podobě rozbitých hraček, starého nábytku, několika zbraní a různého skládkového haraburdí. Žádná z postav nemá jméno ani motivaci, všechny jsou symboly.

Při sledování filmu se mi pořád znovu a znovu vybavovala tato scénka Monty Python:



Problém tohoto filmu není v neexistující výpravě a superminimálním rozpočtu. Z čistě vizuálního hlediska jsou dokonce některé záběry docela zajímavé.

Stejně tak není problém v hereckých výkonech. Především Jaroslav Dušek, ale i většina ostatních hrají své absurdní postavy způsobem, který většinou není nechtěně vtipný.

Problém - a to problém naprosto zásadní - je v tom, že tvůrci filmu si myslí, že ťali do živého a z nějakého důvodu nevědí o tom, že tato forma tnutí do živého by byla revoluční možná v roce 1930 v Německé kinematografii, v roce 1950 v italské kinematografii, v roce 1970 v americké kinematografii, v roce 1985 v Československé televizi nebo v roce 1995 na mongolském videotrhu. Bohužel, v roce 2010 musí něco podobného působit pouze apaticky, křečovitě a nechtěně vtipně v jakékoliv kinematografii.

A "bohužel", nezanedbatelné schopnosti herců i tvůrců znamenají, že výsledek nepůsobí téměř vůbec nechtěně vtipně. Pouze apaticky a křečovitě (ano, oboje současně).

A na závěr takový lakmusový test. Podívejte se na celý následující trailer a pak si položte otázku: "Zaplatím přes 100 Kč za to, abych se mohl na tohle dívat 80 minut?"