29.7.10

"Upřímně si řekněme, co děje se zde i ve světě"



S trochou štěstí do děvčata jednou dotáhnou až někam sem:

Recenze: Zatím spolu, zatím živi [Knight and Day] - 60%

June (Cameron Diazová) v letadle úplně náhodou narazí na Roye (Tom Cruise), který zničeho nic brutálně pozabíjí všechny v letadle a pak s ním přistane v poli. Je to totiž tajný superagent s tajným posláním na útěku úplně před všemi a June musí na útěk s ním, protože... Sakra, proč vlastně?



Tento film značně připomíná nepříliš dobrou komedii Vrahouni. Hlavní rozdíl je v tom, že Zatím spolu bylo podstatně dražší a mělo to být "hvězdným návratem" Toma a Cameron.

Jde ovšem o projekt, který byl od samého počátku dost podivně vymyšlený. Především, podle mě to celé, od začátku do konce, má být parodie. Režisér James Mangold má za sebou několik poměrně sofistikovaných filmů a nevěřím, že by to myslel vážně. Některé scény by se dobře vyjímaly třeba ve filmu Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky nebo v nějaké francouzské špiónkomedii.

Bohužel, vypadá to, jako kdyby to dva hlavní představitelé (a producenti) chvílemi nechápali a snažili se z té absurdnosti dělat něco napínavého nebo dokonce dojemného. Tyto scény nefungují naprosto vůbec - narozdíl od Vrahounů, kde se mi lidská interakce chvílemi docela líbila. Cruise i Diazová své postavy hrají jako kdyby šlo o sexy mladé hrdiny klasického letního velkofilmu, což působí občas dost divně. Cruise s tím svým věčným úsměvem hraje vpodstatě extrémně nebezpečného psychopata, ze kterého by v normálním světě měl jít strach. A Diazová vypadá navzdory všemu make-upu už značně opotřebovaně.

Protože byl film drahý, jsou v něm rozsáhlé akční sekvence. Občas je sice CGI grafika tak špatná, že to snad MUSEL BÝT ZÁMĚR, ale díky slušnému rozpočtu se většinu času nenudíte. Ale aby lépe fungoval ten humor, bylo by podstatně lepší, kdyby to celé byl laciný polonezávislý film bez superhvězd. Nebo se superhvězdami, které vědí, že si ze sebe mají dělat srandu.

28.7.10

Krátké komerční sdělení od sponzora tohoto blogu...



Překlad:

Když přijde léto, genitálie svědí.
Když svědí, používej Delicare M's.
(funguje to!)
Nedrbej se, používej Delicare M's!

Recenze: Kajínek - 30%

Režijní debut Petra Jákla mladšího inspirovaný skutečným příběhem "prvního českého nájemného vraha".



Kajínek není podařený film. Je ale nepodařený způsobem, který je velmi originální, neřku-li unikátní, aspoň v českých podmínkách.

Kajínek totiž vypadá, jako kdyby ho režíroval Michael Bay!

Můžete si myslet, že ať Michael Bay natočí cokoliv, bude to aspoň nějakým způsobem zábavné. Ale obávám se, že kdyby Michael Bay natáčel komorní kriminální drama, zábavné by to nebylo.

A Kajínek má být komorní kriminální drama. To znamená, že v něm nejsou věci, které obvykle bývají ve filmech Michaela Baye, respektive je jich tam velmi málo: Jsou tam celkem tři nebo čtyři smrti zastřelením (nikoliv přestřelky!), jeden pád auta z mostu, jedna rvačka, dvě krátké soulože a pár minut utíkání z vězení, tedy podstatně méně akce, než v libovolném půlhodinovém dílu "Kobry 11". Na Bayův film opravdu málo.

Přesto je celý film, od začátku do konce, natočen jako nejpsychedeličtější scény od Baye nebo Tonyho Scotta. Kamera se neustále pohybuje, i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, filtry se mění každou sekundu a ze střihu přechází zrak. Je zapotřebí toto všechno ocenit (především kameru F.A. Brabce a střih), protože je málo českých filmů, ve kterých jsme něco podobného viděli (Normal, Restart). Ale pokud je takto natočen celý film od začátku do konce, navíc film, který je především konverzační, je to po pár minutách fádní a po hodině nepříjemné. Kajínek je víc michaelbayovský než Michael Bay! I ten Michael Bay ví, kdy se na pár minut utlumit!!!

Ale nezapomínejme, že tato extrémně nadupaná audiovizuální forma v sobě skrývá děj, který není nadupaný ani v nejmenším a neobsahuje akci ani napětí ani "thrills" v jakémkoliv smyslu. Film je totiž o tom, že spolu lidé mluví nebo nedělají nic a přitom ja zabírají naspeedovaní kameramani.

Na začátku Kajínek postřílí jakési Romy, pak je polapen, odsouzen na doživotí a mladá advokátka (Tatiana Vilhelmová) se pokouší dosáhnout toho, aby byl jeho případ znovu projednán. Její motivace přitom jsou buď nejasné nebo naprosto šílené (nejsem si jistý). Myslel jsem si původně, že film záměrně nic nevysvětluje a vyžaduje, aby byl divák dobře obeznámen s pozadím Kajínkova případu (což bych považoval za nešťastnou volbu, ale budiž). Tato domněnka se ovšem záhy ukázala jako mylná, protože hrdinové filmu se jmenují jinak než skuteční účastnici Kajínkova případu a jak bylo na tiskové konferenci zdůrazňováno, nemají odkazovat na skutečné osoby a nechovají se jako žádné skutečné osoby (včetně advokátky v hlavní roli).

A v tom spočívá naprosto největší prohra tohoto filmu: Ani největší šílenec ho nemůže považovat za něco, co má kořeny v realitě. A současně naprosto nefunguje jako fiktivní drama. Několik různých hajzlů prostě hlavní hrdince tvrdí, že některé věci byly jinak, než původně vypovídali někteří jiní hajzlové, a hlavní hrdinka se z nevysvětlitelných důvodů rozhodne některým z těchto hajzlů věřit, aniž by pro to měla jakékoliv důkazy. Soudkyně ve filmu (hraje ji Deana Jakubisková) zamítne obnovu procesu slovy "Kdybychom měli přešetřovat každý případ, ve kterém dodatečně nějaký recidivista změní výpověď, nedělali bychom nic jiného", což je naprosto logické a každý normálně uvažující člověk s tím musí souhlasit. Kupodivu, ve filmu je tato věta prezentována jako důkaz zlé zkorumpované státní moci. Netvrdím, že v reálném Kajínkově případu nedošlo ke korupci na nejvyšších místech. Nicméně z filmu se o takových obviněních nedozvíme naprosto nic, s výjimkou mlhavého náznaku, že jeden z hajzlů je bohatý a občas si telefonuje s anonymními politiky. Hraje ho Vladimír Dlouhý a hraje ho hezky stylově, jako nějakou figurku z Kmotra.

Bohužel, s hraním to není příliš slavné. Nejvíce se snaží Tatiana Vilhelmová, která své postavě dává něco jako hloubku (byť jí to scénář moc neumožňuje). U mnohých ostatních ale tahají za uši postsynchrony, které znějí jako televizní dabing německé kriminálky, a to kupodivu i u herců, kteří dabovali sami sebe - velmi rušivé je přeskakování ze spisovného do hovorového jazyka náhodně uprostřed věty. To se bohužel týká i titulní postavy. Jako mlčenlivá enigma Kajínek ještě ujde, ale jakmile začne mluvit, jakákoliv atmosféra je pryč.


Znovu se ale musím vrátit k hlavnímu problému filmu, a to je trestuhodná nedotaženost všech postav a jejich chování daleko za hranicí demence. Tedy, podobně dementní chování prokazují postavy například v akčních blbinách Michaela Baye, ale v neakčním krimi trhrilleru na motivy skutečných událostí takové věci opravdu nemají co dělat:

Představte si například, že jste vysoce postavený mafián a máte ve svém držení diktafon, na jehož pásce jsou nahrány naprosto zásadní důkazy, vrhající nové světlo na celý případ. Co vás pak proboha motivuje k tomu, že do svého sejfu uzamknete tento diktafon, avšak bez inkriminující pásky?!? Obávám se, že tvůrci filmu by vám chtěli vnutit odpověď: "Protože by ho tam mohl najít Kajínek, kdyby náhodou uprchl z vězení a pak se ke mně náhodou vloupal a tu pásku tady hledal, tímhle mu udělám hezký žertík OLOL!"

Nebo si představte, že advokátka získá tajnou fotografii, která dokazuje, že Kajínek lhal. Následně se ukáže, že tato fotografie je fotomontáž (z čehož je advokátka naprosto mimo) a advokátka se dozví, že "I když je to padělek, neznamená to ještě, že Kajínek je nevinný". Thank you, Captain Obvious, za přiblížení základů výrokové logiky.

Toto jsou dva nejkřiklavější případy, ale téměř neustále ve filmu někdo říkal nějaká obvinění nějakých lidí, jejichž jména mi nic neříkala, respektive nepamatoval jsem si jestli se o nich ve filmu už mluvilo či jestli se tam objevili, a v jaké roli. Vzhledem k tomu, že postav ve filmu není mnoho (asi půl tuctu), je taková skutečnost na pováženou. Stejně tak je na pováženou, že mi zcela uniklo, proč vlastně Kajínek z těch vězení utíkal a jak si tím chtěl pomoci (ve filmu zjevně měla fungovat ještě nějaká jiná útěková motivace než "nelíbí se mi ve vězení").

Hollywoodská stylizace je místy až vtipná, například když URNA týmy "Bravo a Charlie" (opravdu!!!) dobývají pražský panelák a dívají se přitom na laptopu na jeho 3D animovaný vektorový model. Nebo když při fackování dvou chlapů na vězeňském dvoře hraje zimmertechno, u kterého bych bez problémů uvěřil, že ho skládal Trevor Rabin a nikoliv Noid Bárta (což je myšleno jako chvála Noida Bárty). Ale rozhodně těchto okamžiků není tolik, aby film činily nechtěně zábavným.

Nemohu se zbavit dojmu, že od úplného počátku byla zvolena naprosto nevhodná stylizace naprosto nevhodného námětu, který není ani fungující kriminálkou ani rekonstrukcí historických událostí nabádající k nějakému zamyšlení. No prostě jako kdyby se v nějakém původně rozumném, inteligentním, komorním scénáři povrtal Michael Bay předtím, než ho natočil. Což je opravdu nešťastné, protože si dokážu představit celou řadu scénářů, které mohli tito tvůrci tímto stylem s tímto rozpočtem natočit a výsledek by byl velmi zábavný.

Některé věci vypadají jako vtip, ale...

No heleďte, já sem jenom dám ten plakát a radši to ani nebudu nijak komentovat...


Zdá se - vzhledem ke komentářům - že to přece jen komentovat musím. To nejsou jen tak ledajací dva medvědi, to je Méďa Béďa a Bubu!!! Další zničené idoly mého mládí. Asi jste všichni příliš mladí.

20.7.10

Recenze: Agora - 70%

Přelom 4. a 5. století našeho letopočtu, Alexandrie, Egypt. Moc Římské říše slábne, moc křesťanů roste. Hypatia (Rachel Weiszová) je slavná vědkyně, která má tušení (mimo jiné), že Země obíhá kolem Slunce.



Španělské historické drama Alejandra Amenábara (Ti druzí, Hlas moře) je zajímavé svým námětem. Nejen, že vypráví o období, kterým se moc filmů nezabývá, ale zaujímá jasný postoj, který - řekl bych - není v současné kinematografii běžný a moc bych se nedivil, kdyby se kvůli tomu Agora navždy vyhnula americkým kinům (mimo jiné):

Film je totiž především o tom, jaké svině jsou křesťani a jak brutálně jsou schopni zničit rozkvetlou civilizaci, pošlapat logiku a lidská práva, a fyzicky zlikvidovat každého, kdo se jim postaví do cesty. Hlavní hrdinka je ateistka (ve skutečnosti prý byla pohanka), která není ochotna přijmout křesťanského Boha jen za tím účelem, aby si zachovala zdraví a obživu, a tudíž špatně dopadne.

Rozhodně nejsem nějaký propagátor křesťanství a jsem rád, že se po tolika filmech o "víře, která člověku dává nezbytnou sílu", objevilo také něco s opačným poselstvím. Ale přesto jsem byl dost překvapený, že tento (na evropské poměty slušně výpravný) film vůbec vznikl, vzhledem ke své ústřední myšlence, která je prezentována značně černobíle - všichni křesťani prostě vypadají a chovají se jako nebezpeční divoši, spiklenci a chuligáni. Nějaké objevování pohybu Země a občasná milostná komplikace jsou pro děj vedlejší.

Amenábar režíruje schopně a Weiszová velice dobře hraje, takže dvě hodiny strávené s tímto filmem nejsou promarněným časem. Rozhodně ale nejde ve velkofilm v jakémkoliv smyslu slova (viz trailer, snažící se vypadat supervýpravně), ale spíše o něco jako "Výpravný film z produkce HBO".

Amenábar se snaží občas působit nadčasově a inovativně, například když děj prokládá záběry na zemský povrh, pořízenými z vesmíru. Ale jinak film nijak nevybočuje z rámce opravdu dobré televizní inscenace.

19.7.10

Sedm minut rajské hudby

Kdo to nevydrží od začátku do konce, není Čech!

Recenze: Počátek [Inception] - 90%

Především mi dovolte ignorovat český název (který podle tvrzení Warner Bros. vznikl v době, kdy nevěděli, o čem film je), a říkat tomuto filmu prostě "Inception". Samotný termín "inception" je pak v rámci filmu překládán slovem "vnuknutí".

Dom Cobb (Leonardo DiCaprio) je špičkový extraktor. Dokáže se (za hodně peněz) "vloupat" do snu oběti a ukrást tajemství z její mysli. Tato forma průmyslové špionáže mu dobře vynáší (film se pravděpodobně odehrává ve velmi blízké budoucnosti, ale není to specifikováno), ale co je to platné, když se Dom nemůže vrátit do USA ke svým dětem, protože je na něj zde vypsán zatykač za vraždu jeho manželky (Marion Cotillardová), kterou nezabil. Multimiliardář Saito (Ken Watanabe) Cobbovi nabídne, že mu vymaže rejstřík, pokud pro něj udělá "podvod tisíciletí": Má se se svým týmem vloupat do snu bohatého průmyslníka a nemá odsud nic ukrást - naopak. Má mu "vnuknout" myšlenku, aby rozpustil své impérium a aby byl přesvědčen, že jde o nápad z jeho vlastní hlavy.



Nejdříve bych se rád zmínil o prvním z mnoha plusů tohoto filmu: Trailer, který jste právě viděli, nelže. Vystihuje poměrně přesně o čem film je a jakou má kdo roli, a jeho hudba sice není přímo ze soundtracku filmu, ale je jí stylově velmi podobná. Samozřejmě, trailer zdůrazňuje především vizualitu a trikové záběry, což je jediná mírná lež, protože Inception rozhodně není nabit (viditelnými) triky od začátku do konce a spíše než k Matrixu bych ho přirovnal ke "komornějším" snovým filmům jako ExistenZ, Třinácté patro nebo Věčný svit neposkvrněné mysli. Ovšem kdybyste je řízli Podrazem nebo Dannyho parťáky.

Inception je primárně filmem o podrazu. Sledujeme, jak je hlavní hrdina uvrtán do těžkého úkolu, jak dává dohromady tým přibližně půl tuctu lidí, jak detailně připravuje plán, a zhruba od poloviny filmu (který má dvě a půl hodiny!) sledujeme, jak je plán prováděn, jak se zkomplikuje, a jak je nutno improvizovat a riskovat. Většina první poloviny filmu tudíž pozůstává z mluvení. Pokud mluvení ignorujete a těšíte se, až se začne střílet a bude se překlápět realita, pak si z filmu moc neodnesete, mimo jiné proto, že nepochopíte, co se děje v jeho druhé polovině.

Režisér a scenárista Christopher Nolan (Memento, Dokonalý trik, dva poslední Batmani) pracoval údajně na tomto filmu deset let a dal si na jeho scénáři velmi záležet. Díky tomu má principy "extrahování", "vnuknutí" a vůbec manipulace se sny promyšlené do nejmenších podrobností. Chytře se příliš nezabývá technickými aspekty (jak vlastně fungují ty kufry s dráty), ale o to více rozebírá přesná pravidla: Že každý sen má svůj "subjekt", svého "architekta" a svého "spáče". Že ve snu můžete znovu usnout. Že ve snu běží čas asi 10x pomaleji (tudíž ve "snu uvnitř snu" 100x pomaleji). Co se stane když ve snu zemřete (většinou se probudíte, ALE...) atd. atd. atd...

To všechno je vymyšleno velmi logicky (rozhodně to dává podstatně větší smysl než trilogie Matrix) a více než hodinu je nám to cpáno do hlavy. Samozřejmě, že je tato instruktáž filmově názorná a proložena občasným trikem nebo akcí, ale je naprosto nezbytné dávat pozor na každou větu, ne-li na každé slovo. Pokud si odskočíte na záchod nebo svému sousedovi provozujete orální sex (tj. nevidíte na plátno), JSTE ZTRACENI.

I když orální sex neprovozujete a sledujete plátno, není snadné pochytit a zpracovat všechny ty informace, protože všichni mluví velmi rychle a titulky pochopitelně musely být zestručněny. A to je také vpodstatě má jediná výtka k filmu Inception: Obávám se, že prostě není možné začít nějak zasvěceně debatovat o jeho nuancích po prvním zhlednutí, protože nebudete mít v hlavě dostatečně uložen dostatek informací. Ano, můžete zcela jistě být okouzleni už napoprvé, ale abyste se nad tím okouzlením mohli začít nějak zamýšlet, jedna dvouapůlhodina v kině je málo. Viděl jsem film nejméně čtyřikrát a přesto jsou v něm pořád místa, jejichž smyslem si nejsem úplně jistý - ale mám chuť vidět film znovu a ten smysl odhalit, nebo aspoň získat další argumenty pro a proti svým teoriím.

A rozhodně je toho hodně, čím se můžete nechat okouzlit:

Především bych si rád odbyl ten prostý fakt, že ve filmu hraje spousta dobrých herců, nikdo z nich nehraje špatně a většina z nich hraje excelentně. Včetně lidí, od kterých jsem to - upřímně řečeno - nečekal, jako například Joseph Gordon-Levitt nebo Tom Berenger. Je labužnický pocit slyšet kohokoliv z nich mluvit o čemkoliv a vidět ho interaktovat s ostatními. Nejméně mě kupodivu zaujala Ellen Pageová, která mi přišla spíše jako hezká tvářička do počtu a moc jsem jí nevěřil, že je nadlidsky geniální architekt bludišť. O romantiku ale nouze není, díky Marion Cotillardové v roli Cobbovy velmi osudové ženy, která je jedním z důvodů, proč se všechno tak zkomplikuje.

A zkomplikuje se to opravdu pekelně. První polovinu filmu je nám vysvětlováno, že "oběť" i členové týmu vstoupí do společného snu ("první úroveň"), v něm pak usnou a vstoupí do druhé úrovně, v ní pak usnou a vstoupí do třetí úrovně, kde se teprve podaří zasít semínko vnuknuté myšlenky. Když si myslíte, že to SKORO chápete, začne samotná akce a všechno se okamžitě zkomplikuje mimo jiné tím, že na první snové úrovni jsou ozbrojení bodyguardi a nákladní vlak uprostřed ulice - přičemž ani jedno tam být nemělo. Ale již není cesty zpět a je nutno improvizovat.

V tuto chvíli naplno vynikne Nolanova totální řemeslná zručnost, protože akční scény zůstávají naprosto přehledné, i když se v nich postavy vyskytují ve stejnou chvíli až na třech - čtyřech různých místech současně! Například zápletka ve snových úrovních "dva", "tři" a "mínus nekonečno" se odehrává v průběhu toho, kdy ve snové úrovni "jedna" padá dodávka s hrdiny z mostu do řeky. Přitom ve všech zmíněných úrovních vystupují tytéž postavy a neustále se mezi nimi stříhá - téměř hodinu. (V realitě přitom všichni spí v letadle a pokud se mise nezdaří do jeho přistání, pro Cobba je vše ztraceno.)

Ruku v ruce s Nolanovou totální řemeslnou zručností jdou jeho scenáristické schopnosti. Daří se mu předkládat divákovi všechny informace atraktivním způsobem, držet se pravidel hry a přitom je čas od času porušovat a expandovat, aniž by to působilo dojmem, že "teď se musí zjevit nějaký deus ex machina, protože už dlouho nebyla super triková scéna". Přestože jde o hardcore sci-fi, za jehož námět by se nemusel stydět Clarke nebo Asimov, je v něm i spousta velmi dobře fungujících nejhlubších emocí, které nebudu předem prozrazovat. Ale myslím, že i romanticky založené slečny si přijdou na své, přestože se DiCaprio nesvlékne.

Podobně jako v Temném rytíři se i tentokrát musím rozplývat nad soundtrackem a zvukovými efekty, které spolu jdou ruku v ruce a i když Zimmerovo CD pravděpodobně mnohokrát poslouchat nebudu, jeho funkčnost v rámci filmu (kdy se zcela organicky prolíná se zvukovými efekty) přesahuje hranice čehokoliv, co jsem v kině slyšel od... pravděpodobně od Temného rytíře.

Samozřejmě se dočkáte i velkolepých trikových scén, včetně nejlepšího kdy natočeného souboje v beztížném stavu, ale podobných scén je ve filmu opravdu menšina (takových 15 minut celkem) a byla by chyba těšit se pouze na ně a nevnímat všechny drobnosti, náznaky a dialogy, které k nim vedou.

Nebylo pochyb o tom, že Inception bude mít velké zahajovací tržby (víkendové odhady jsou přes 60 milionů $), ale zajímavější mi přijde vývoj tržeb po prvním víkendu. Obávám se totiž, že pro většinu "normálních běžných diváků" bude struktura tohoto filmu příliš intelektuálně náročná a příliš málo prvoplánovitě zábavná. Samozřejmě budu rád, pokud se mýlím, a pokud se Nolanovi podařilo natočit za obrovské peníze film, který se bude líbit i těm s IQ pod 100 a bez fotografické paměti...

Byl bych opravdu velice, velice rád, kdyby teď došlo k tomu, že si Nolan bude moci natočit naprosto co chce, aniž by mu do toho někdo jakkoliv kecal. Trvalo mu dlouho, než se mu podařilo prosadit Inception, a z mého pohledu to čekání rozhodně stálo za to. Neexistuje jiný režisér, na jehož další film bych se tolik těšil. Hmmm, OK, možná Neill Blomkamp...

Inception Totem

SPOILERY!!! - Zajímavosti k zamyšlení - čeho si všímat - SPOILERY!!!

  • Realita je indikována tím, že se roztočený Cobbův "totem" (káča) zastaví. Poslední roztočení a přirozené zastavení totemu ale vidíme ještě v Paříži, při plánování akce. Pak už ani jednou.
  • Město, které uvidíme hned po úvodní scéně ve vlaku, není Paříž, ale Tokio (už vím o dvou lidech, kterým se to popletlo)! V Tokiu totiž mají svou vlastní Eiffelovku.
  • Všímejte si zmínek o vlacích / kolejích. Ten vlak, který se překvapivě objeví na ulici města, je ve filmu vidět nejméně třikrát.
  • Když Cobb úplně na konci uvidí své děti, mají na sobě přesně stejné oblečení jako měly ve všech předchozích (snových) scénách.
  • I když jsem se domníval, že Michael Caine hraje otce hlavního hrdiny, podle presskitu je to údajně jeho tchán. Co mi uniklo? Neměl by pak mít francouzský přízvuk přinejmenším tak výrazný jako jeho dcera?
  • Pokud už jste film viděli a chcete o něm debatovat, můžete to zkusit například zde.

17.7.10

"Vkrádá se jedna otázka: Proč to všechno?"

Milan Buričin je Bobem Dylanem dnešní zmítané doby. Tento song by mělo slyšet co nejvíce mladých lidí a vzít si z něj poučení:

16.7.10

Crrr, crrr, tady Mel Gibson!

Pokud máte rádi jemný erotický hlas Mela Gibsona, jistě oceníte MP3 zvonění, které jsem zeditoval z jeho poslední audionahrávky. Více na mém osobním blogu (anglicky, ale link tam snad najdete).

Recenze: Pan Nikdo [Mr. Nobody] - 60%

Rok 2092: V New Yorku umírá člověk, kterému je 117 let. Jmenuje se "Nemo Nikdo" (Jared Leto) a je jediným obyvatelem Země, který není nesmrtelný. Vypráví reportérovi své vzpomínky - ale reportér se v nich nedokáže vyznat, protože se zdá, že Nemo vypráví přinejmenším tři rozdílné verze svého života současně!



A nejen, že jsou to tři různé verze více než stoletého života, ale navíc jsou vyprávěny na střídačku a nechronologicky.

Pokud se hlavní hrdina jmenuje "Nemo Nikdo" a vypráví (mimo jiné) o tom, jak zemřel, je nabíledni, že asi nepůjde o nějakou "standardní" sci-fi o dlouhověkosti. Okamžitě (ale opravdu OKAMŽITĚ, po pár minutách filmu) každého musí napadnout, že se dívá buď na sen, halucinaci, blouznění nebo virtuální realitu.

Některé scény jsou vtipné, některé jsou dojemné. Většina je jich zručně technicky natočena, ale s tím uměleckým rozostřováním to tvůrci opravdu přehánějí. Stejně tak to trochu přehánějí s donekonečna opakovanou hudbou, s donekonečna opakovanými filmařskými postupy a vlastně s donekonečna opakovaným vším! Film má přes dvě hodiny a přísahám, že jsem si po 90 minutách už nebyl jistý, jestli se některé scény začínají opakovat verbatim, nebo mi to jenom tak připadá.

Jared Leto je zajímavý ve svých několika rozdílných hereckých polohách, ale ze všeho nejvíc mi připomínal emo verzi mladého Jima Carreyho.

Až do úplného konce filmu nemůžete v jeho (samostatně docela působivých!) scénách najít jakýkoliv řád, tudíž existuje reálné nebezpečí, že to ty dvě hodiny nevydržíte vnímat a snažit se to analyzovat a váš mozek provede bezpečnostní shutdown. Případně, když začne další hrdinovo sofistikované zamyšlení, například "Proč se kouř z cigarety nikdy nevrací zpět do cigarety?", odpovíte si: "Protože jsi kretén!"

Oceňuji profesionalitu tvůrců a oceňuji i jejich ambice. Jejich profesionalita (a nápaditost) ale nebyla dostačující k tomu, aby se tento film dal vydržet při plném diváckém vědomí a soustředění.

Radši bych se znovu podíval na (v lecčems podobný) Inception!

SPOILER!! (Jak to vlastně je)
V závěru filmu se odehraje (nekecám) tento dialog:

Reportér: "Ale já to nechápu, jak jste mohl vést tři rozdílné životy? Jak jste mohl zemřít a přitom mi teď tohle vyprávět?"

Nemo: "Protože já i vy i všechno co jsem vám říkal jsou jen představy vyděšeného devítiletého chlapce, který se právě rozhoduje, zda má po rozchodu svých rodičů zůstat s matkou nebo s otcem, hihihihi!"

Social Network - První plnohodnotný trailer

Ano, samozřejmě, je to "jenom trailer", ale vyvolává to ve mně tušení, že snad Fincher je takový bůh, že dokáže něco zajímavého udělat i z tak trapného námětu!



V našich kinech 4. listopadu 2010 pod trochu podivným českýn názvem "Život online".

15.7.10

Recenze: Sexy 40 [The Rebound] - 40%

Čtyřicetiletá Sandy (Catherine Zeta-Jonesová) se čerstvě rozvedla (manžel jí byl nevěrný) a se dvěma malými dětmi se odstěhovala do města. Zde se seznámí s 25letým Aramem (Justin Bartha), který jí začne dělat babysittera, pomáhá doma, skamarádí se s dětmi, skamarádí se s ní a pak... a pak... no hádejte.



Catherina Zeta-Jonesová (ročník 1969) vypadá (aspoň v tomto filmu) značně sympaticky, roztomile, mladě a sexy (na rozdíl například od o tři roky mladší Cameron Diazové v Zatím spolu, zatím živi). Navíc docela slušně hraje a docela jí tu roli věříme.

Bohužel, Justin Bartha hraje Arama jako nějakého šprýmaře z teenagerské komedie a ani na vteřinu jsem nevěřil, že by mezi těmito dvěma mohlo vzniknout něco jako vztah. A to ani když tomu scenárista pomáhá velmi nenápaditými berličkami (Sandy jde jednou na rande, úchylný chlapík jí první večer řekne "Touch my cock", načež ona zcela přestane randit).

Není nic překvapivého na tom, že film Sexy 40 neobsahuje nic překvapivého. Přes to by mohl být slušný. On ale slušný není, protože scénář a režie nedosahují ani toho pověstného šedého průměru. Vtipy jsou zbytečně přisprostlé, aniž by byly moc vtipné nebo jakkoliv souvisely s hlavní romantickou zápletkou. Například scéna, kdy jdou hrdinové na nějaké divné experimentální divadelní představení, nebo neustálé až příliš sofistikovaně humorné hlášky dětí o zvracení a spermatu.

Také nesedí tón filmu - chvíli skoro groteska, chvíli seriózní zamyšlení nad samotou a smyslem života (konec je jako něco z Benjamina Buttona!)...

Prostě, uražen jsem nebyl, přežil jsem to celé, ale raději bych se ještě jednou podíval na Inception. Sexy 40%!

10.7.10

"Emo vzniklo na Sahaře, protože tyhle vlasy se hoděj do pouště"

Taky jsem nedávno zkoušel gay styl, ale teď jsem Emo:

Recenze: Life During Wartime - 70%

Nejnovější film Todda Solondze vypráví svou další divnou story o divných lidech, kteří jsou všude kolem nás.



Todd Solondz vypadá takto. Vím, že natáčí úchylné filmy o úchylných američanech, ale od začátku do konce jsem viděl pouze jeho Štěstí, takže mohu srovnávat pouze s ním, ale na základě útržků soudím, že jeho ostatní filmy jsou podobné - totiž že jde o mikrodramata lidí, kteří jsou na tom tak špatně, že jejich chování a osudy jsou vlastně velmi vtipné, pokud je divák patřičně zlý a má dostatečně černý smysl humor (ve Štěstí šlo mj. o zabíjení lidí a masturbaci, v tomto filmu jde mj. o zabíjení lidí a pedofilii).

Podobně jako v předchozích filmech se i v tomto objevují herci, vyvolávající v průměrném divákovi reakci typu "sakra, ten obličej odněkud znám": Například Ciarán Hinds, Ally Sheedyová, Michael Lerner a Paul Reubens jako jeden z mrtvých nápadníků.

Podobně jako Štěstí je i tento film založen na dlouhých dialozích (tzn. scénách ve dvou), které později přerostou v o něco masovější scény.

Podobně jako ve Štěstí poznáme i tentokrát lidi, kteří mají tak neuvěřitelná traumata a jsou v tak neuvěřitelných depresích, že se neubráníte smíchu - byť se vlastně ve filmu nestane témě nic, co by se dalo označit slovem "komedie".

Life During Wartime ale odbíhá trochu víc do metafyzična a k Davidu Lynchovi (rozhovory s duchy jsou jenom začátek), což se mi ve výsledku líbilo o něco méně, než úchylná realita Štěstí.

Každopádně, pod pojmem "Hořká komedie" si představuji tohle, nikoliv to, co točí Woody Allen.

Mel Gibson to umí s ženami

...jak se můžete přesvědčit v tomto záznamu telefonního rozhovoru s jeho (bývalou) drahou polovičkou. Go, Mel, Go!

8.7.10

Recenze: Single Man [A Single Man] - 80%

George Falconer (prošedlý Colin Firth) se chystá zabít kvůli lásce. Zabil se mu totiž v autě jeho douholetý milenec, se kterým šestnáct let žil tak šťastně, jak jen to v Americe 50. a 60. let šlo. Za osm měsíců. které od nehody uplynuly, se Georgeovi nepodařilo se vzpamatovat ani najít řádnou útěchu - ani u stárnoucí Charley (Julianne Mooreová), se kterou kdysi dávno cosi měl a která je jeho jediným přítelem. George neponechává nic náhodě. Připraví si revolver a náboje, připraví svůj nejlepší oblek, připraví dopisy pro pozůstalé, ale pak dojde k jistým setkáním...



Film je režijním a scenáristickým debutem Toma Forda, slavného módního návrháře. Nevím, jestli někdy režíroval například nějaké reklamy na své kolekce, ale i kdyby tomu tak bylo, je dost neuvěřitelné, jak jistou ruku měl při svém celovečerním debutu.

Film je především nádherně natočený. Nikdy jsem nebyl nějak výjimečným fanouškem designu 60. let, ale v Single Manovi každý záběr doslova křičí "Hele, 60. léta, a jak jsou cool!". Jsou cool, jsou sexy a chtěl bych mít takový obývák, dům, kvádro a auto. Všechny ty hromady dokonale stylových detailů jsou navíc snímány velmi citlivou kamerou, tu dobarvující, tu odbarvující (podle hrdinovy nálady). Za zmínku stojí (nečekaně v takovém druhu filmu) i zvukové efekty, občas absurdně přehnané nebo zcela nerealistické, které dále podtrhují duševní rozpoložení hlavního hrdiny.

Celý film je totiž natočen výhradně z Georgeova pohledu. George je gay v depresi se zlomeným srdcem a je tudíž dokonale logické, že svět z jeho pohledu vypadá poněkud zkresleně, stylizovaně a také... poněkud gay. Rtěnky se lesknou, svaly obnažených mužů se ostře rýsují ve slunci, nejmenší smítko na šatech je pohroma. Kdyby se to všechno nepovedlo, bylo by velice jednoduché dělat si ze Single Mana homofobní legraci na sto a jeden způsob. Ale ono se to povedlo, a na debut se to povedlo naprosto nečekaně. Homosexualita nikdy nebyla tak sexy (aspoň od Bruna)!

K tomu, aby se to povedlo, byly samozřejmě zapotřebí i patřičné herecké výkony, ale na rozdíl od jistých filmových akademiků si nemyslím, že je to až tak velká zásluha Colina Firtha. Ten má totiž většinu filmu působit prázdným a neproniknutelným dojmem. Celé spektrum jeho skutečných emocí poznáváme především díky tomu, jak se dívá na svět - a to se dozvídáme především díky Fordovi, nikoliv díky Firthovi.

Je pravda, že námět filmu je vlastně značně triviální a dal by se zpracovat velice krátkou povídkou. Výtvarná forma ovšem tento film posunuje téměř na kvalitativně jinou úroveň.

P.S: Asi jsem příliš malý angličtinář, protože mi nedochází, proč byl film "A Single Man" v české distribuci přejmenován na "Single Man".

7.7.10

Recenze: L'Illusionniste - 100%

Šedesátá léta minulého století. Starý iluzionista nemá moc peněz, nemá stálé zaměstnání, nemá kamarády. Ještě že má aspoň toho králíka. Jednoho dne ho osud z Paříže přes Londýn zavane až do skotské vesničky, kde se na něj proti jeho vůli nalepí mladá naivní dívka, která věří, že je opravdový kouzelník. Spolu se pak snaží protlouct životem v Edinburghu, což není jednoduché, protože varieté a music hallů rychle ubývá...



Sylvain Chomet (ročník 1963) natočil svůj teprve druhý film (po Triu z Belleville) podle nikdy nezfilmovaného scénáře francouzského komika Jacquese Tatiho. Jeho děj je typicky francouzsky komediálně hořký, víceméně předvídatelný, ale přitom plný malých překvapení.

Ve filmu se téměř nemluví a pokud nějaká postava vydává na plátně zvuky, jde spíš o záměrně nesrozumítelné huhňání s občasnými náznaky nějakého srozumitelného slova (festivalová kopie ani neměla české titulky). O verbální komunikaci tento film rozhodně není, mimo jiné i proto, že jeho dva hlavní hrdinové si navzájem nerozumějí.

Přesto Chomet bez problémů dokáže znázornit obrovskou škálu emocí a složitých dějových zvratů, aniž by k tomu postřeboval dialogy, jen pomocí hudby, huhňání a hereckých výkonů.

A "herecké výkony" animovaných hrdinů tohoto filmu jsou opravdu něco neuvěřitelného. Každá vteřina filmu vypadá jako nějaké dokonale vypiplané párvteřinové demo, na kterém si dal mladý animátor velmi záležet, aby ho předvedl při pracovním pohovoru v Pixaru. Ale vypadá tak celý film!

Některé záběry či jejich elementy jsou rozhodně počítačová grafika (dopravní prostředky, krásné trojrozměrné exteriéry), ale přiznám se, že se mi nepodařilo odhalit, jak vznikaly animace postav. Všichni se totiž pohybují nádherně expresivně, ovšem většinou nikoliv zcela realisticky (takže rotoscoping to nebude) a ve většině záběrů má animace plných 24 políček za sekundu (například Miyazakiho filmy mají 12, 8 i méně).

Vzhledem k tomu, že tento film neanimovalo pět let tisíc lidí u Disneyho, Chomet zřejmě využil nějakou chytrou počítačovou technologii (rozhodně nejde jen o zrychlené vybarvování animačních políček), takže jeho film vypadá neskutečně vypiplaně a technicky bezchybně, aniž by stál půl miliardy dolarů.

Pravda, rozplývám se nad technikou, ale nejde jen o ni. Iluzionista je především krásný film, krásně smutný, a "obávám se", že překonává i poslední díla od Ghibli studia.

P.S: Film se mi obrovsky líbil, přestože A) Se neodehrával v Praze jako Tatiho scénář, B) v životě jsem neviděl žádný celovečerní film Jacquese Tatiho od začátku do konce.

P.P.S: Obávám se, že uvedení Iluzionisty do našich kin nikdo neplánuje.

6.7.10

JitushFilm: Mise Vary, den první + Nebe, peklo

Ahoj všichni fanoušci FFFilmu, po roce se opět hlásím z místa, kde se střetávají světy nejbohatší smetánky v modelech od Versaceho, vystajlovaných koček číhajících na podobně vystajlované mladíky, kdo by je pozvali na drink, i nadšených krosnosandálníků s očima podlitýma od věčného nevyspání. Přesně v den výročí příchodu našich drahých věrozvěstů nakopl František Fuka škodověnku a dopravil sebe, mne, čivavu, krysaříka a dva další odvážlivce na filmový festival do Karlových Varů.

Sérii filmů zde zhlédnutých jsme včera odvážně zahájili dokumentem z produkce HBO Nebe, peklo, který proniká do komunity lidí s poněkud nevšedními zájmy (nebo spíš takovými, se kterými málokdo chlubí). Vidíme mladou dívku s přezdívkou Fronéma nadšeně vyprávějící o lucidním snění, která se v bizarním oblečku a s vrstou airbrushových malůvek nechává věšet na háky jako čuník na porážce. Dále mladou dámu Terezu, jež zastává úředníckou funkci ve Straně Zelených a ve volných chvílích tříská bičíkem zadnice zlobivých otroků. A konečně je tu bodrý IT specialista Michal "Altair" Valášek, jehož největším koníčkem... jsou koníčci.

Na filmu nejvíc oceňuji fakt, že se téma bdsm nesnaží bulvarizovat a nežene nic do extrémů. Jako člověku se slabším žaludkem se mi líbilo, že v celém zhruba hodinu a půl dlouhém filmu vidíme jen asi 15 minut čistého času napichování, napouštění elektrického proudu do bradavek, šimrání šourku kopřivami a dalších "libůstek", jejichž sledování bolí víc než herce na plátně. Gró filmu není touha ukázat širokou škálu bizarností a úchyláren, které se dají provozovat v posteli, ale spíš snaha přiblížit divákovi, že "úchylové" vyžívající se v bdsm praktikách jsou to vlastně celkem fajn lidičkové k nerozeznání od nás ostatních, "správně orientovaných" (maximálně mají po těle víc modřín a řezných ran).

Na gymnáziu jsme si s kamarádkou kdysi ze zvědavosti vypůjčily z učebny biologie knihu Homosexualita muže a s očima navrch hlavy hltaly řádky a tabulky o výzkumech mužů, kteří se dokázali vzrušit jen při představě sexu s druhým mužem nebo prasnicí. Žasly jsme, co všechno člověk může potřebovat k tomu, aby dosáhl vyvrcholení, když nám tehdy stačila představa nahé hrudi Brada Pitta. Dnes už se nedivím ničemu.

Tři hlavní hrdinové působí ve filmu sympaticky, mluví o svých zálibách zcela bez zábran a neváhají pochlubit se oblíbeným análním kolíkem, důtkami od kamarádky nebo home-made koženým kostýmem koně. Celé dílo je podáno velmi lehce a se sebeironií. I když jsem v některých věcech celkem konzervativní, neměla jsem ani jednou během filmu chuť si odplivnout nad zkaženými mravy (škoda, že tento film v Katolickém týdeníku asi nezrecenzují), spíš mne napadlo, kolik se po uvedení tohoto filmu připlíží taťků do ložnice se sklopenýma očima a slovy "Hele, mámo, teďka sem něco viděl v televizi a já myslím, že bysme to mohli zkusit."

Mimochodem, režisér snímku David Čálek a producent Pepe Rafaj jsou ohromní fešáci a já si přeji, aby mi lízali boty a říkali Má paní.

PS: Film není v žádném případě propagací trestných činů. Dokonce ani zmíněný IT specialista Altair těm koníčků nedělá to, co jste si asi představili...

Recenze: Nebe Peklo - 70%

Dokument o lidech, kteří se věnují různým formám fetišismu: Jeden mladík se převléká za koně, běhá po louce a skáče přes překážky. Jedna slečna má ráda bolest a nechává se zavěšovat na háky. Třetí slečna je domina, mučí pány a zavírá je do klece...



Film má několik hlavnějších hrdinů, ale uvidíme v něm i mnoho jejich přátel a "kolegů". Přesto se film drží převážně tří hlavních okruhů: Převlékání za koně, bolest, dominance.

Tito lidé se vzrušují způsoby, které jsou o něco jiné, než způsoby, kterými se vzrušuje většina ostatních lidí. Proto je namístě říkat jim "devianti" a oni sami se označují za "úchyly", aniž by tato slova měla jakýkoliv pejorativní nádech. Z čistě pragmatického hlediska mi na vzrušování se latexem nepřipadá nic zásadně odlišného než na vzrušováním se třením o poševní stěnu (i když osobně jednomu z toho dávám přednost před druhým).

Tito lidé jsou vesměs inteligentní, citliví, a nestydí se za svou odlišnost - aniž by byli exhibicionisti (většinou) a aniž by byli jakkoliv nebezpeční pro okolí.

Tvůrci věnují dle mého názoru zbytečně mnoho času tomu, aby ukázali, že tito lidé mají nedeviantní koníčky, zaměstnání, životní partnery a všechno další, co k lidskému životu patří. Je jen logické, že tomu tak je, a nemám zapotřebí, abych se díval, jak je značná část života těchto lidí stejná jako život většiny populace. Mnohem rád bych se okem kamery podíval na více ukázek z jejich společných akcí, protože o nich moc nevím a osobně bych se na nich - přiznávám - cítil poněkud nepatřičně (stejně jako bych se cítil poněkud nepatřičně například na srazu sběratelů známek nebo fanoušků Jiřiny Bohdalové).

Skoro mi připadalo, jako kdyby byl film točen pro nějaké zaostalé diváky (například texasany), pro které je naprosto šokující dozvědět se, že když si někdo rád propichuje kůži háky, nemusí to ještě znamenat, že znásilní a sežere vaše děti.



Stejně tak mi připadalo značně zbytečné, když se tvůrci snažili uměle vyvolávat nějaké situace, které by v reálu nenastaly (hrdina v koňském postroji přijde do nákupního centra, malé dítě je jím fascinováno) a mají pravděpodobně něčemu nastavovat kritické zrcadlo a nabízet prostor k transcendentálnímu zamyšlení, jako to dělal třeba Dziga Vertov či Michael Haneke.

Je to zbytečné. Ti lidé jsou extrémně zajímaví, inteligentní a vtipní. Desetiminutový rozhovor s nimi po skončení filmu byl téměř tak zábavný jako celý předchozí film. Raději bych viděl více dokumentárních střípků z jejich života, než agitku / pokus o hluboké poselství.

Tomu, kdo se pohoršuje nad nezávadným šviháním přirození kopřivami, stejně žádná agitka nepomůže...

4.7.10

Mám sbaleno a nemohu se dočkat

p_2010-07-04_21-13-35.jpg
Takže zítra vyrážím do Karlových Varů, za filmy a především uniknout vedřinám. Nejen se psy, ale i s ex-Jitushkou, protože ve čtyřech je vždycky více zábavy. Sbaleno už skoro máme. --->>>

První den bych chtěl stihnout přinejmenším projekci dokumentu Nebe peklo, který vypráví myslím o BDSM, fetišismu, zoofilii a genitální elektrostimulaci a vystupuje v něm několik lidí, které znám z internetových diskusí...

Stejně jako loni platí, že se zde budou objevovat i recenze filmů, které nepůjdou do naší distribuce, a možná i nějaká ta Jitushka. Byli jste varováni...

2.7.10

Recenze: Dopisy pro Julii [Letters to Juliet] - 60%

Sophie (Amanda Seyfriedová) je americká novinová rešeršérka, která se vydává na předsvatební cestu se svým milým (Gael Garcia Bernal) do italské Verony.

Ve Veroně (kde se údajně odehrával "Romeo a Julie") existuje zeď, kam nešťastně zamilované ženy pokládají své "dopisy pro Julii", ve kterých žádají o romantické rady.

Sophie zjistí, že tyto dopisy sbírá partička starších Italek, placená městem za to, aby na ně odpovídala. A protože zrovna potřebují někoho, kdo by se staral o anglicky psané dopisy, najmou Sophii. Ta hned objeví dopis, který byl ve zdi schovaný padesát let a jakási Angličanka v něm lituje toho, že neutekla se svou italskou životní láskou. Sophie jí napíše dopis, načež stará Angličanka (Vanessa Redgraveová) okamžitě přiletí a hodlá svou starou lásku v itálii vyhledat.

Sophie zrovna má dost času (protože její milý se věnuje spíše zásobování své restaurace, než jí), takže vyráží na pátrání po Itálii s Redgraveovou a jejím skeptickým a hrozně krásným vnukem (Christopher Egan).



Pokud v tuto chvíli nechápete, co se ve filmu bude dít a jak skončí, nemáte na tomto webu co pohledávat...

Romantická komedie Dopisy pro Julii není agresivně groteskově uječená, jak se v posledních letech tak často stává, ale spíše roztomilá svou naivní romantikou. Seyfriedová a Egan mi tentokrát dvakrát k srdci nepřirostli, ale Bernal je legrační figurka (aniž by byl nesympatická svině) a to nejlepší začne s příjezdem Redgraveové asi ve třetině filmu, aby to vyvrcholilo epickou scénou, kdy Redgraveová dojatě stojí uprostřed vinice a na koni zpomaleně přicválá Franco Nero! Více takových romantických scén!!!

Dopisy pro Julii je romantický "filler", který je víceméně nezávadný a nevzrušivý. Občas jsem se při něm trošku zatetelil blahem, ale mohla za to téměř výhradně výhradně starší generace herců, které je bohužel věnován menší prostor, než "omladině".

1.7.10

Recenze: Predátoři [Predators] - 70%

Parta elitních zabijáků z různých konců světa (plus jeden doktor) se probudí na neznámé planetě, která shodou okolností vypadá jako pozemská džungle, a vypadá to, že je zde někdo loví...



Nové Predátory natočil mladý maďarský režisér Nimród Antal (Revizoři) v produkci Roberta Rodrigueze. Film je ale naštěstí více ve stylu Antala než ve stylu Rodrigueze. Bál jsem se, že Rodriguez si bude z Predátorů dělat přílišnou grotesku, ale byť se v tomto filmu dějí věci, které se dají označit za legrační (a jistě by se daly legračně natočit), výsledek je většinou oldschoolově cool. Ovšem ono "oldschoolově cool" si říká o vysvětlení. Představte si, že ve filmu skočí člověk na Predátora s holýma rukama a řevem "Die, space faggot!". Ve většině filmů bych si při tom řekl "Haha, to je píčovina" a obrátil bych oči v sloup. V Predátorech jsem si řekl "Haha, to je píčovina" a spokojeně jsem se usmál. Je vám ta nuance jasná?

Kdyby zádné filmy o Predátorech neexistovaly a někdo by dnes natočil prvního Predátora přesně tak, jak byl natočen před 23 lety, obávám se, že by měl nejen špatné recenze (on je ani ten původní neměl nijak výjimečné), ale sotva by se našel někdo, komu by se takový film líbil. A rozhodně to nesouvisí s pokrokem filmařské techniky za těch 23 let.

Jak došlo k tomu, že pro nezanedbatelnou skupinu lidí (včetně mě) jsou dnes legendární takové objektivně nezajímavé hlášky jako "I ain't got time to bleed" nebo "Get to the chopper" "Get tu da čopa!"? První Predátor byl film, který byl ve své době vizionářský. Ovšem ve své době. Pokud chcete jeho atmosféru replikovat o dvě desetiletí později, je to hodně nevděčný úkol a ať natočíte cokoliv, spousta fanoušků bude naštvaná (viz nové Star Wars, nový Indiana Jones...).

Především je patrné, že tvůrci měli hrozně, hrozně, hrozně moc rádi prvního Predátora a je celkem snadné představit si, jak ho Nimród Antal hltal ve svých 15 letech z ilegální VHS kazety s maďarským rychlodabingem. Velkými fanoušky Predátora byli pravděpodobně i tvůrci obou Vetřelců vs. Predátorů, ale Antal je rozhodně lepší režisér a dokáže lépe zacházet s nabízeným rozpočtem (viz jeho Motel smrti, kde z naprostého minima vytěžil naprosté maximum).


Díky tomu Predátoři vypadají i při minimálním rozpočtu (okolo 45 milionů dolarů) docela výpravně. Přitom je ale škoda, že ten rozpočet nebyl 2x - 3x větší a některé cool věci si tvůrci prostě nemohli dovolit. Například trailer lže a v tom záběru, kdy na Brodyho míří 15 zaměřovačů, je ve skutečnosti ve filmu pouze jeden. Protože tolik Predátorů prostě ve filmu není (a to ani zdaleka).

Pokud by Predátory natočil například Christopher Nolan a měl k dispozici 200 milionů, mohlo by vzniknout něco vrcholně originálního: Například sociální drama rodiny Predátorů, kdy si paní Predátorová najde nového milence a pan Predátor, připraven o dobré zaměstnání v kanceláři a o obě děti, se vydává na zapadlou planetu, aby tam fungoval jako hlídač v oboře. Například... Takový film by mohl být naprosto úžasný, originální a mít všeobecně dobré kritiky.

Antalovi a Rodriguezovi Predátoři nejsou takový film a ani v nejmenším se jim být nesnaží. Jejich Predátoři jsou variací na prvního Predátora (naprosto ignorující Predátora 2 a oba Vetřelce vs. Predátory), která se snaží ve fanoušcích vzbuzovat emoce, které si pamatují z původního filmu, ovšem prostřednictvím filmu, který nevypadá příliš archaicky a jako prvoplánovitá pocta originálu. Což je mnohem těžší úkol, než to vypadá.

Mnoho věcí je tudíž citováno a mírně permutováno z originálu (výborná hudba, rotační kulomet, sprosté hlášky, atmosféra džungle, čest žoldáka vs. čest lovce), ale přitom to nevypadá jako kopie. Tvůrci se nepokoušeli kopírovat drsnost vojáků z jedničky (s jednou nebo dvěma výjimkami) - protože podle třetího termodynamického zákona nikdo NEMŮŽE být drsnější než Schwarzenegger a Ventura v prvním Predátorovi - a soustředili se spíše na postavy, které jsou tajuplné a úchylné, než na první pohled macho. O hercích se nedá napsat nic jiného, než že jsou "adekvátní" - od držitele Oscara Adriena Brodyho až po UFC šampiona Olega Taktarova.

Důkazem filmařských kvalit filmu je to, že prvního Predátora uvidíme až někdy po půl hodině (a navíc samozřejmě od začátku víme, že ho uvidíme a jak vypadá) a přesto je i tu první půlhodinu film poměrně zábavný a napínavý. Důležité je opět slovo "poměrně", protože rozhodně není tak zábavný a napínavý jako první Predátor - a obávám se, že to být nemohl, ani kdyby stál těch 200 milionů.

Predátoři se snaží zopakovat nezopakovatelné podobně jako to zkoušel třeba poslední Rambo a daří se jim to skoro stejně dobře, byť byli v mnohem horší pozici. Každopádně jsem ani na chvíli neměl pocit nějakého "kopání do mrtvol" jako v předchozích třech dílech...

Predátoři nejsou film, u kterého byste měli radost z toho, jak je akční a cool - tedy, možná ji mít budete, ale výhradně díky tomu, že máte v hlavě (a jiných orgánech) zafixovaný první díl! Predátoři jsou film, kterým vám tvůrci říkají "Podívejte se, my máme toho prvního Predátora taky hrozně rádi, ale co už s tím naděláme, blesk neuhodí dvakrát na stejné místo, a už vůbec ne za 45 melounů, tak si ho aspoň pietně připomeneme tímhle remixem, třeba to dost vydělá a třeba nám potom dají 200 milionů na další díl a to teprv uvidíte!"

A byl bych moc rád, kdyby to dost vydělalo a my bychom teprv viděli! Nezastírám, že když začaly závěrečné titulky, doprovázené tímto songem a následně moderním remixem Silvestriho hlavního motivu, byl jsem skoro dojat.

Na druhou stranu je pro mě naprosto pochopitelné, že lidé, kteří nepovažují prvního Predátora za div světa, budou mít k Predátorům podobný vztah, jako já k Twilightu...

P.S: Tento film by byl NAPROSTO ÚŽASNÝ jako půlnoční představení na Karlovarském festivalu. Bohužel se mi tuto myšlenku nepodařilo na správných místech prosadit...