25.8.10

Recenze: Sama v Africe [White Material] - 60%

Isabelle Huppertová má kávovou plantáž v Africe a život její rodiny (manžel Christophe Lambert plus dospělý syn plus nevlastní černý kluk) se značně zkomplikuje, když se krajem žene revoluce / státní převrat.



Film Claire Denisové je značně chaotický, ovšem zcela záměrně. Od první sekundy je natočen tak, abychom se neorientovali v tom, co se přesně děje, kdy se to děje (film není tak úplně chronologický) a kde se to děje (nevíme o jakou zemi a o jaký rok se jedná).

Chaos je ještě umocněn tím, že (opět zcela záměrně) nikdo nemá žádný jasný cíl / motivaci a přinejmenším Huppertová a dospělý syn jsou od počátku filmu značně psychicky narušeni. Zdálo by se, že v situaci, kdy se kolem vašeho pozemku, na vašem pozemku a občasi ve vaší koupelně nečekaně objevují cizí lidé s mačetami a samopaly, měl by mít člověk aspoň jeden jasný cíl: Přežít. Případně sekundární cíl: "Get the fuck out". Ne tak hrdinové tohoto filmu.

Huppertová tváří v tvář všudypřítomné smrti (a dezerci zaměstnanců) až psychopaticky trvá na tom, že se musí sklidit. A její syn se mezitím ostříhá, nacpe jednomu černému děvčeti své vlasy do úst a pak začne jezdit polonahý s puškou na motocyklu po krajině a radostně hulákat. Lambert se jediný chová víceméně rozumně (tzn. chce rodinu zachránit i proti její vůli), ale jeho role je spíš jen několikaminutové cameo.

Je jasné, že veškerá ta zmatenost je tvůrčí záměr a že Denisová je velmi zkušená režisérka, která ví co dělá a umí budovat atmosféru. Bohužel pro mě, ty atmosférické scény se neopírají o žádný děj, který by stál za zmínku a nedokázal jsem tudíž její film ocenit víc, než jako "zajímavý experiment" a chybělo mi něco co by mě v kině motivovalo k tomu, abych udržel pozornost od jedné nedějové scény ke druhé, neřku-li ke třetí.

Prostě: Not my cup of tea. Nebo coffee.

1 komentář:

  1. Je to stejne WTF jako Trouble every day?

    OdpovědětVymazat