30.9.10

Recenze: Strýček Búnmí [Loong Boonmee raleuk chat / Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives] - 40%

Oficiální presskit tvrdí toto: Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů.

Trailer tvrdí toto, a má pravdu:



Moje "recenze" bude krátká. Podobně jako u posledních filmů Davida Lynche jsem měl velmi silný pocit, že tvůrce sice má nějakou svou jasnou vizi a nezanedbatelný filmařský talent, s jehož pomocí ji převedl na plátno, ale celý výsledek šel naprosto mimo mne, neoslovil mě ani v nejmenším, neměl jsem tušení, čím by mě měl oslovit a neviděl jsem v něm žádný "vtip", "čerpání z thajské hororové produkce" ani "čerpání z komiksů". Fantazie a hluboké emoce tam chvílemi byly, ale zlověstného hučení na soundtracku tam bylo víc.

28.9.10

Recenze: The Social Network - 100%

Před téměř osmi lety harvardský student Mark Zuckerberg vymyslel server Facebook (který tenkrát vypadal a fungoval naprosto jinak, než dnes - dnes už vlastně jeho název "facebook" nedává smysl). Vymyslel ho společně se spolužákem Eduardem Saverinem a musel okamžitě čelit námitkám dvou starších spolužáků, dvojčat Winklevossových, kteří byli přesvědčeni, že nápad ukradl jim (a měli k tomuto přesvědčení pár slušných důvodů). Jak rostla sláva Facebooku a do hry se vložil wunderkind Sean Parker (zakladatel Napsteru), situace se všemožnými způsoby vyhrotila...



Ta "sociální síť" v názvu filmu (který se česky nejmenuje Život online, jak bylo původně navrhováno) není primárně odkaz na Facebook. Je to odkaz na sociální vztahy, které většina postav ve filmu nemá, nebo je má naprosto zdegenerované a nenormální.

Zastávám teorii, že nikdo na světě není "normální". Všichni jsou nenormální a divní a slovem "normální" označují ty, kteří jsou podobně divní jako oni. Přičemž nenormálnost není jednorozměrá veličina, ale mnohem komplexnější soubor vzorců chování a názorů. (Takže když mi řeknete, že nejsem normální, rozhodně mě tím neurazíte ani nepřekvapíte.)

Hrdinové tohoto filmu připadají víceméně normální jeden druhému. Jsou zvyklí na to, že přemýšlejí rychleji, než jejich ústa stíhají mluvit, a že říkají věci necitlivě a bez obalu. Zajímavé je, že při své inteligenci jsou si vědomi, že připadají jako úchylové většině okolního světa, ale je jim to jedno, pokud jsou dostatečně slavní, mají s kým souložit a za co kupovat pivo. Jsou to novodobé rockové hvězdy. A nejúspěšňější z nich jsou ti, kteří mají nejméně zábran, jsou schopni střídat své kamarády podle potřeby a chtějí mít vizitky s textem "Jsem ředitel, píčo". A opět: Toho všeho si jsou si hrdinové filmu (tedy především Mark Zuckerberg a Sean Parker) dobře vědomi a nemají problém s tím, že jsou nejen nad zbytkem společnosti, ale zcela mimo zbytek společnosti. Tedy, v pár ojedinělých okamžicích zapochybují, jestli to tak chtějí, a ty jsou ve filmu nejtragičtější...

Všimněte si, že neustále píšu o "hrdinech filmu", nikoliv o skutečném Zuckerbergovi nebo skutečných bratrech Winklevossových. Je mi naprosto jasné, že film není přesnou rekonstrukcí toho, co se doopravdy dělo. To ale nemusí nikomu vadit (s výjimou chudáka skutečného Marka Zuckerberga, který se teď zoufale snaží o "damage control"). Film je hodně brutální epizodou z hodně nedávné historie internetového podnikání, a byl by téměř úplně stejně působivý, kdyby v něm figurovaly zcela vymyšlené postavy a zcela smyšlené webové stránky. Kvalita tohoto filmu vůbec nijak nesouvisí s tím, jestli máte či nemáte rádi Facebook a internet obecně, a jestli o nich něco víte!!! - Přesněji řečeno, "něco víc než úplné základy", jako například "co je to e-mail" nebo "co je to internetová stránka". Ve filmu je naprosté minimum záběrů, na kterých jsou vidět e-maily nebo internetové stránky a pokud vás zajímá, jak vlastně vypadala stránka Facebooku ve svých počátcích, skoro nemáte šanci si toho všimnout. V celém filmu je vidět z Facebook.com méně než ve výše umístěném traileru!

Přitom ale The Social Network rozhodně není nadčasový příběh. Je to příběh z velmi konkrétní doby, kdy můžete přijít s geniální myšlenkou, o čtyři hodiny později ji uvést v realitu a o další dvě hodiny později o ní ví 20 000 lidí, aniž byste k tomu potřebovali nějaké výjimečné investice, vybavení nebo spolupracovníky. O rok později jste milionář, o dalších šest měsíců později jste na mizině a nikdy v průběhu toho všeho vás ani nenapadlo koupit si kvádro. Tento dravý byznys, o jakém se Gatesovi a Jobsovi nesnilo, ztělesňuje Mark Zuckerberg a jeho kamarádi. Jen o pár let starší distingovaní bratři Winklevossovi z bohaté rodiny jsou paradoxně "dinosauři", kteří jsou překvapeni tím, že se na ně o pár let mladší "nikdo" zvysoka vykašle, otevřeně se jim vysmívá a sebere/nesebere jim nápady, které se mu hodí pro jeho projekt.


Dost dobře nevím, co dál o filmu napsat, protože budu muset hýřit superlativy na všechny strany...

Především: Scénář Aarona Sorkina je doslova SLASTNÝ. Mám tím na mysli nejen břitké dialogy, které jsem koneckonců od Sorkina očekával, ale také celkovou strukturu příběhu, který připomíná slavné antické či shakespearovské tragédie nebo hodně slavné nadčasové filmy s "porouchanými" protagonisty (Amadeus, Občan Kane, Letec), aniž by působil neoriginálně nebo podbízivě. Chápu, že je dost silná káva přirovnávat "film o vzniku Facebooku" k Amadeovi nebo Občanu Kaneovi, ale nemohu jinak (a nejde o "film o vzniku Facebooku").

Do jednoho skvělí jsou herci v hlavních rolích, přičemž jde buď o neznámé lidi, o hrdinu zombie komedie nebo o člena boybandu a utrhávače podrprsenek. To, že všichni podávají tak univerzálně excelentní výkony a dokáží toho tolik sdělit nejen dialogy ale skvělým herectvím, nemůže být shoda okolností. Musí to být Fincher.

David Fincher, kterého jsem měl odjakživa rád především proto, že točil videoklipy, uměl svým filmům dát hutnou atmosféru a byl perfekcionista, natočil svůj nejlepší, nejkompletnější a nejkomplexnejší film (a přitom nejkratší). Perfekcionista je stále, ale tentokrát takovým způsobem, že si toho většinu filmu ani nevšimnete. Všechno odsýpá tak neuvěřitelně hladce a děje se toho tolik, že nemáte moc času uvědomit si, jak precizně je všechno zinscenováno, sestříháno (uprostřed věty se přeneseme o několik let vpřed nebo vzad), nasvíceno a ozvučeno (minimalistická hypnohudba Trenta Reznora), aby kolejní pokoj působil dojmem opiového doupěte a závody veslic v sobě měly zlověstnost stahujících se mračen (myšleno metaforicky, ne že by při nich bylo zataženo). V tomto film nejvíce připomíná Fincherův Klub rváčů, kdybyste z něj vypustili všechny ty poloexhibicionistické efektně trikové scény a nechali pouze silné lidské drama. Čímž nechci říct, že v The Social Network nejsou špičkové triky (například oba bratři Winklevossovi mají obličej stejného herce).

Důvod, proč tomuto filmu nedávám šítek "super", je ten, že jde bohužel o film extrémně nevhodný pro neamerického diváka.

Rozhodně to není tím, že se odehrává mezi programátory. Dočkáme se sice několika žargonových vět o Apache, PHP redirektech a stránkování šestnáctibitové paměti, kterým bude rozumět méně než jedno procento diváků (ale jsou po odborné stránce zcela korektní!), ovšem tyto hlášky jsou ve filmu právě proto, aby bylo jasné, jak "nenormální" hrdinové jsou a co je pro ně "normální".

Problém je v tom, že se v něm spousta věcí točí jednak kolem reálií amerického vysokoškolského života (například co je to vlastně "facebook" s malým F), kolem reálií amerického podnikání a práva a kolem dalších věcí, které jsou pro Američana samozřejmé.

To všechno je ještě umocněno kulometným tempem většiny dialogů, kdy nepřipadá v úvahu, aby v nich mohlo být něco polopaticky dovysvětlováno. Takže například někdo řekne, že něco vyjde v "Crimsonu", divák by měl vědět, že jde o harvardský studentský časopis, a následně se orientovat, když slovo Crimson zazní na půl tuctu dalších míst ve filmu, uprostřed věty, kdy se mluví o něčem úplně jiném. Tedy divák, který rozumí (velmi dobře) anglicky. Pokud divák navíc ještě nerozumí velmi dobře anglicky, musí číst české titulky, které jsou brutálně prokráceny, s čímž se nedalo nic dělat, protože jinak by se nedaly přečíst. Každopádně v nich mizí spousta nádherně košatých replik, které jsou v originále, a nebude tolik patrná ta spousta ironie, kterou postavy v dialozích používají.

P.S: Ty titulky jsem dělal já a pokud vám bude někdo vysvětlovat, že jsem kokot, protože jsem čtyři anglické věty přeložil dvěma českými větami, nebo že "house" není "kolej", řekněte mu prosím, že JE KOKOT. Děkuji.

26.9.10

Hudba léčí

Dneska jsem se úplně náhodou dostal k tomuhle božímu soundtracku Jerryho Goldsmithe, který jsem někdy před 15 lety měl ve velké oblibě. Ne že by to bylo něco bůhvíjak komplexního, ale dovedl jednoduchosti dát krásu:



Tak jsem si sedl a zahrál ho po svém:



Jsem rychlejší než Jerry Goldsmith. Ale mám méně rukou. A nemám absolutní sluch.

Kvalitnější MP3 (moje, ne Goldsmithovo) ke stažení zde (dočasně).

23.9.10

Recenze: Wall Street: Peníze nikdy nespí [Wall Street: Money Never Sleeps] - 60%

Michael Douglas se vrací, Oliver Stone se vrací a mamon pokračuje i v roce 2008 (ve kterém se pokračování odehrává).



Film má fantastické obsazení. Nejen Michael Douglas a Shia LaBeouf, ale i další labužnická jména jako Frank Langella, Josh Brolin, Susan Sarandonová a dokonce 95letý Eli Wallach v roli nejhajzlovitějšího superbankéře! Když se kdokoliv z nich objevil na plátně, visel jsem jim na ústech a čekal, co úžasného předvedou. A nebyl jsem jejich herectvím zklamán.

Pokud bych film bral jako nesouvisející epizodky (převážně na téma "peníze korumpují"), pak si není na co stěžovat a díky talentu výše zmíněných je na co se koukat a co poslouchat. Jsou to opravdu dobří herci a je to vidět.

Bohužel, scénář (více než dvouhodinového) filmu je velmi rozvleklý a říká nepříliš zajímavé myšlenky příliš rozbředlým způsobem. Film je o tom, že finanční podvodníci existují dnes stejně jako před 20 lety, ale dnes své podvody páchají legálně a s posvěcením státu. Protože se nedíváme na dokument, nebudu rozebírat, jestli to je nebo není pravda, ale tytéž myšlenky byly např. v "dokumentech" Michaela Moorea předestřeny mnohem nápaditěji, pochopitelněji a zábavněji.

Ve druhém Wall Streetu se víceméně pořád opakují scénky typu "Sejde se několik hajzlů, přičemž jeden z nich je možná menší hajzl než ostatní, a vysvětlují si, že je normální být hajzlem". A do toho občas Carey Mulliganová, která neví komu může věřit, a přestože je hezká, téměř mě otravovala.

Řemeslná zručnost Olivera Stonea je neoddiskutovatelná. Když začne nějaká střihová sekvence, plná nervózních telefonátů a blikajících displejů, funguje to. Jenom se mi k filmu nehodily zvolené písničky. Ale jsou to zřejmě nějaké slavné písničky nějakých slavných lidí, takže to má svůj důvod...

Nemám naprosto žádný problém s tím, že je Oliver Stone tak trochu komunista. Mám problém s tím, že už několikrát dříve prokázal, že umí natáčet mnohem dravější a zábavnější filmy. Například první Wall Street.

18.9.10

Dlouho tu nebyly pekelné vaginální ninja bubliny...



Recenze: Román pro muže - 40%

Filmová adapace Vieweghova bestselleru (dle jeho vlastního scénáře). Vladyka umírá. Jeho sourozenci (nechutný boháč Donutil, investigativní reportérka Hybnerová) s ním jedou do luxusního hotelu v Tatrách a s sebou berou fešnou call-girl (Pauhofová), která dostane dobře zaplaceno za to, aby Vladykovi zpříjemnila poslední dny života. Od režiséra Bobulí Tomáše Bařiny.



Román pro muže (který nemá nic společného s Románem pro ženy) je sledem velmi volně souvisejících (případně zcela nesouvisejících) filmovch scének různé délky a různých žánrů. V některých z nich vystupují stejné postavy, ale často se v různých scénách chovají zcela rozdílně, bez jakéhokoliv náznaku, co způsobilo změnu jejich chování. Scénář (od Viewegha s Bařinovou pomocí) je opravdu hrozný.

Přitom některé z oněch scének jsou docela zábavné nebo mírně dojemné! Například ke konci filmu najednou sledujeme asi patnáctiminutovou etudu na téma "dva idioti chtějí někoho zabít a zpackají to". Je zábavná. Ale hrají v ní postavy, které do té doby byly epizodními, nic o nich nevíme. Těch 15 minut by se mohlo vystřihnout a hrát jako samostatná televizní povídka. S dějem filmu nemají společného nic a nejsou v něm k ničemu potřeba. Ale jsou vtipné, protože jedním z těch idiotů je Budař.

Podobně v některých scénách září Donutil. Většinou proto, že má šanci říct nějakou vulgární nevycválanou hlášku a ukázat všem, jak jsou mu u prdele. Je to občas vtipné a Donutil si tu roli užívá. Ale má to sofistikovanost výstupu (např. Donutilova) v televizní estrádě.

Pauhofová je opravdu hezké a sympatické děvče, ale (vinou blbého scénáře) nemáme tušení, jestli hraje vychytralou profesionálku nebo naivku, která se zamiluje. Přesněji řečeno, každou minutu hraje něco jiného, zcela náhodně.

A do toho Vladykův skoroForrestGump, který samozřejmě nakonec umře a mělo by nás to dojmout...

Technické aspekty filmu nejsou špatné, kamera a střih jsou občas nápadité, hudba je otravná jen chvílemi. Ale ten scénář je opravdu hrůza všech hrůz. Ale to jsem v posledních letech psal o českých filmech mockrát...

P.S: Několik lidí mi tvrdilo, že film vlastně není špatný, protože je o dost lepší než kniha. Nemohu sloužit, knihu jsem nečetl a číst nebudu.

16.9.10

Dlouho tu nebyl žádný tchajwanský muzikál

Recenze: Karate Kid [The Karate Kid] - 80%

Malý Dre (Jaden Smith, syn Willa Smithe) se s matkou stěhuje do Číny (kvůli její práci). Nemá zde kamarády (s výjimkou jedné školačky) a je terorizován zdejšími kung fu spratky. Nakonec se ho ujme starý pan Han (Jackie Chan), údržbář, dříve mistr kung fu. A hádejte, jak to dopadne.



Když jsem se dozvěděl o plánovaném remaku čtvrt století starého filmu, byl jsem překvapen. Překvapení se postupně měnilo v hnus, když jsem se dozvídal následující informace:

  • Film režíruje tvůrce Růžového pantera 2.
  • Hraje v něm černoušek, který mě iritoval ve Dni, kdy se země zastavila.
  • Hraje v něm asiat, který mě posledních několik let iritoval všude, kde se objevil (v hollywoodských filmech).
  • Titulní písničku nazpíval Justin Bieber a zní podle toho.
  • Děj filmu nemá téměř nic společného s původní verzí. Mimo jiné v něm není žádné karate, nýbrž výhradně kung fu!
No a pak jsem film uviděl, a byl jsem vzhledem ke všem předchozím skutečnostem obrovsky překvapen, jak dobrý film to je! V jistém smyslu je to v dnešní době dost unikátní film. Unikátní v tom, že Karate Kid je natočen stylem, jakým se natáčelo před 20, 30 a ještě více lety (přestože se odehrává v současnosti). Celá ta stoprocentně předvídatelná zápletka je nám předkládána bez jakékoliv snahy o inovaci, bez jakéhokoliv pomrkávání "my víme, že tohle se nedá brát vážně" - jako kdyby to tvůrci sami brali vážně! Ano, tohle všechno pokládám v tomto případě za plus! Kdyby tomu tak nebylo, film by nefungoval.

Od začátku se tedy pohybujeme v důvěrně známém scenáristickém terénu. Tahákem filmu rozhodně nejsou bojové scény (první a jediná pořádná kung-fu rvačka je až někdy ve 40. minutě), ale věci, které už se dnes tolik nenosí: Například herecké výkony a takové drobnosti.

Dva hlavní představitelé jsou totiž bezva. Smith předvádí velmi přesvědčivý přerod z malého fracka ve skoropuberťáka, zatímco Jackie Chan poprvé za hodně dlouhou dobu předvádí něco, co by se dalo nazvat "herectvím". Kung fu mu taky jde, ale jak už jsem napsal - o kung fu rvačky tady ani moc nejde. Zato jde o kung fu filosofii, která je načrtnuta působivým způsobem (působivým aspoň pro amatéra mého formátu), pomocí výletu do chrámu v horách (vzpomněl jsem si na vydařené pomalejší scény v Kung fu pandě). Frackové, kteří hrdinu terorizují, jsou přesto skoro strašidelní, protože jsou dobře zahraní a protože jsou jejich nakládačky ("souboje" se tomu říkat nedá) opravdu působivě natočené a se zmláceným hrdinou snadno soucítíme.

Kamera je vůbec lahůdková, s mnoha jízdami na jeřábu, velkolepými exteriéry všeho druhu, a hodně pomáhá velmi dobrá hudba Jamese Hornera (rozhodně zajímavější, než v Avataru).

Jen pro zajímavost upozorňuji, že jakýkoliv hlubší politický aspekt (například to, že je v Číně komunismus a že se tam zabíjejí lidi a okupují Tibety) je tvůrci naprosto ignorován. Číná funguje jen jako exotická scenérie, která ve mně poprvé v životě vzbudila zájem do této země se možná někdy podívat.

Jsem z toho překvapený, ale nový Karate Kid je opravdu dobrý film. Řekl bych dokonce, že lepší, než originál. A nebylo to způsobeno nějakou mou dočasnou indispozicí - viděl jsem film dvakrát (protože jsem musel) a líbil se mi v obou případech. Jen by možná nemusel mít ty dvě hodiny...

P.S: Většina kopií bude dabovaná a obávám se, že slyšet do češtiny dabovaného malého černouška a starého Číňana nemůže být nic jiného, než ryzí peklo. Několik málo kopií bude s českými titulky.

15.9.10

Recenze: Dál než se zdálo [Going The Distance] - 40%

Drew Barrymoreová a Justin Long se do sebe zamilují, prožijí pár skvělých "nezávazných" týdnů, ale pak musí každý z nich dále existovat na opačném pobřeží USA. Protože nechtějí, aby to hezké mezi nimi skončilo, udržují vztah na dálku, volají si, a vídají se, kdykoliv to jde (což není moc často). A není jednoduché takovou lásku na dálku udržet při životě...



Dál než se zdálo je romantická komedie poslepovaná z náhodných kousků jiných romantických komedií. Některé scény jsou docela vtipné, jiné jsou docela dost trapné. Hlavní dva představitelé mezi sebou nemají nijak zajímavou chemii (bůhvíproč mi pořád připadalo, že Barrymoreová je asi o 15 let starší než Long) a nejvtipnější věci předvádějí postavy ve vedlejších rolích, které s hlavní zápletkou nijak nesouvisejí (např. Christina Applegateová je docela roztomilá). Tedy pardon, ona tam vlastně žádná "hlavní zápletka" není.

Nevím, co víc o filmu napsat...

Budu se muset mnohem víc dívat na noční televizi...

14.9.10

Ještě polštější než polské plakáty

Před nějakou dobu jsem zde psal o polských socialistických (a postsocialistických) filmových plakátech k americkým filmům.


Jejich věhlas je evidentně mezinárodní, protože na Something Awful dali dohromady novou várku polských plakátů, často na nejnovější hollywoodské filmy. Žádný z těch plakátů není "opravdový", všechno je to "internetový humor", ale většina z nich velmi přesně kopíruje atmosféru plakátů, které byly před 20-40 lety k vidění i u nás.

11.9.10

Recenze: Resident Evil: Afterlife 3D - 40%

Čtvrtý díl filmové série, inspirované videoherní sérií. Znovu Milla Jovovichová, znovu zombies. Co víc chcete vědět?



Čtvrtý díl je ve 3D. A zatímco v jiných filmech 3D technologii akceptuji, pokud je střídmě a citlivě použitá, v tomto filmu je díky bohu třetí rozměr naprosto brutálně "in your face" a extrémně agresivní. Píšu "díky bohu", protože díky tomu film není nudný. Značná část filmu je natočena ve "virtuálním studiu", podobně jako Svět zítřka nebo 300: Bitva u Thermopyl, a pozadí proto velmi často vypadá nepřirozeně, jako něco z videohry. To je opět dobře, protože to aspoň film činí vizuálně zajímavým.

Při akčních scénách provádějí hrdinové absurdní, fyzikálním zákonům odporující prostocviky, inspirované zjevně Matrixem - extrémní zpomalování času a uhýbání kulkám je na denním pořádku. Tohle všechno by bylo fajn a čtvrtý Resident Evil by mohl být relativně zábavnou, byť naprosto nesmyslnou blbůstkou (Paul W.S. Anderson je výrazně horší režisér než bratři Wachowští a to i pokud srovnáváme pouze jejich akční scény).

Bohužel, po úvodní akční scéně (bez zombies) následuje skoro hodina, kdy se téměř nic akčního neděje, a teprve pak zase dojde k nějaké akci (kdy zombies jsou překvapivě jen cosi nedůležitého, co se občas na chvíli objeví, aby to někoho sežralo).

Vzhledem k tomu, že naprosto všechno, co není akce, je nudné / trapné / nechtěně k smíchu, představuje neakční hodina uprostřed filmu naprosto zásadní problém, který je těžké přetrpět. Kromě toho vám snad z předchozích odstavců došlo, že v celém filmu není ani sekunda ničeho strašidelného, napínavého nebo dobře zahraného.

Proto je čtvrtý Resident Evil nejhorším dílem série. A to říkám jako člověk, který měl k předchozím třem dílům pravděpodobně kladnější vztah, než by se objektivně slušelo.

Je smutné, že pokud se budete dívat (zdarma a legálně) na toto, budete mít mnohem kvalitnější "Resident Evil" zážitek. Sice bez 3D a v trochu nižším rozlišení, ale s mnohem lepším scénářem, atmosférou i hereckými výkony. A se zombies (i když to vlastně nejsou zombies, ale to nebudeme teď rozebírat).

8.9.10

Recenze: Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace - 40%

Dokument o "Drnovickém zázraku", tj. o tom, jak v Drnovicích strašně zbohatli, sestavili fotbalový megatým a pak zkrachovali (resp. přesunuli peníze do bezpečí). A kromě toho: Mafie tuneláři podvodníci nahrabat miliardy bílý kůň Bahamy politika fuj akcie zpronevěra a podobně.



Film je super laciný (obraz je občas hrozný, ale moc o něj naštěstí nejde) a především značně roztěkaný. Chvíli dokumentuje to, co se v Drnovicích a okolí dělo, chvíli nám ukazuje, jak to tam vypadá dnes (rozpadající se stadión a dinosauří park), chvíli se pouští do hlubších ekonomicko - sociologických analýz a poměrně dlouhých rozhovorů s ekonomy a experty na různé věci.

Nejhorší jsou části, ve kterých se tvůrci pokoušejí o humor a satiru (například: Nechce se s námi bavit hlavní podvodník, tak místo něj uděláme jakorozhovor se sádrovým dinosaurem). Nejen, že jsem se při těchto scénách nebavil, ale přišly mi zoufale trapné (dobrou indikací stylu humoru je i název filmu).

Tento film je něco, co by mě příliš neurazilo o víkendu odpoledne v České televizi a pravděpodobně bych vydržel nepřepnout. Ale chodit na to za peníze do kina, to mi přijde jako opravdu bizarní nápad.

Protože má film necelou hodinu, je s ním uváděn osmiminutový předfilm Roberta Sedláčka Náš první hospodář, sestávající ze záběrů Václava Klause, který přichází na pole, nasedá do kombajnu, sklízí, vyleze z kombajnu, vyslechne zdravici a poděkuje. Je to sestříháno tak, že si při tom pravděpodobně máte říkat, že je Klaus směšný.

Jan Rejžek potřebuje vaši lásku

Asi se mnou budete souhlasit, že bývalý komentátor Oscarů (nyní komentátor písňové soutěže Eurovize) Jan Rejžek je mistrem pera, pokud je střízlivý. Když se nedávno v tomto stavu nacházel, sepsal tento břitký nekrolog zesnulému Pavlu Melounkovi. (Viz také zde).

Melounek


Protože si Jan Rejžek jistě přeje, aby si na něj po jeho smrti také někdo vzpomněl v dobrém, a mnoho kamarádů už mu nezbývá, rozhodl jsem se pro něj něco udělat a vyzvat vás, abyste mu napsali co nejhezčí nekrolog.


Představte si, že je například rok 2015, Jan Rejžek právě zemřel na AIDS, a vy máte zavzpomínat na to nejlepší, co v životě dokázal.

Nejlepší dílo bude odměněno pytlíkem rýže.

P.S: Neuchylujte se k negentlemanským vulgaritám.

P.P.S: Další novinářská hyena reaguje.

P.P.P.S: Pokud to dobře chápu (ale možná to nechápu), tak Rejžek nejenže si chce sám sobě napsat vlastní nekrolog, ale navíc chce být vyhlášen za vítěze soutěže o svůj nejlepší nekrolog a obdržet výhru ještě předtím, než ho napsal...? Tak to tedy ne, tyto komunistické manýry by si mohl odpustit...

7.9.10

Never Forget... Uwe Boll's Auschwitz

Stále doufám, že je to třeba nějaký černý humor, a že Uwe Boll prostě nemůže takhle... Ale asi může...



(Obávám se, že to video na YouTube moc dlouho nevydrží, takže kdyžtak hledejte na netu "uwe boll auschwitz trailer")

Recenze: 22 výstřelů [L'Immortel / 22 Bullets] - 80%

Jean Reno hraje mafiána, který seknul se svým zločinným životem a chces se věnovat rodině. Pak ho ale přepadne v garážích partička maskovaných chlápků a nastřílí do něj 22 ran z nejrůznějších palných zbraní (to se stane na úplném začátku filmu). Reno to jako zázrakem přežije a vydává se zjistit, co proti němu kdo má, a hlavně se strašlivě pomstít (a nějak to zaonačit, aby měl klid a mohl se konečně věnovat té své rodině).



Jde o jeden z lepších kousků z produkce Luca Bessona. Hodně se podobá slušným hollywoodským thrillerům (dost pomáhá hudba Klause Badelta) a došlo mi, že jsem vlastně dost dlouho neviděl pořádný hollywoodský mafiánský film, který by nebyl komedie, akční podívaná nebo supersložitá psychologická sonda. 22 výstřelů není ani jedno z toho. Je to solidní drama o lidech v mafii. Ani tak ne o tom, jak celá hierarchie funguje, ale o osudech několika jejích "normálních" členů.

Celá story má zajímavou dynamiku (jeden protřelý profík vpodstatě sám proti celému syndikátu, občas s malou pomocí policistky). Ve filmu jsou slušné natočené akční scény a slušně brutální mučeníčka, ale ani jedno z toho není hlavní atrakcí. I herecké výkony jsou solidní (zdaleka nejen Reno) a film překvapivě rychle uteče.

Nenapadá mě nic zásadního, co bych na tomto filmu vyzdvihl. Prostě byl SOLIDNÍ. A to je dneska téměř svátek.

6.9.10

NeFilm: Létání doopravdy (skoro)

Následující text nemá NIC SPOLEČNÉHO s filmy. Dávám ho sem, protože se nehodí na můj anglický blog (nepražákům, resp. nečechům je k ničemu). Čas ukáže, jestli v takových (patřičně označených) článcích budu pokračovat.

Takže: Nejsem rozhodně žádný fanatik do letadel ani do leteckých simulátorů, ale přesto mě zaujala nabídka vyzkoušet si simulátor Boeingu 737, kteří si jistí nadšenci postavili v pražském paneláku. Když jsem dorazil na místo, docela jsem koukal. V obýváku tam stojí toto:

Boeing 737 Flight Simulator

Celé je to ovládáno asi sedmi počítači a nahodit to je poměrně složitý proces, který trvá několik minut. Naprostá většina těch čudlíků a budíků (je jich NĚKOLIK SET) prý opravdu funguje (sám jsem pochopitelně všechny nezkoušel) a správně ukazuje.

p_2010-08-06_18-14-43.jpg

To, co vidíte na plátnech "za okny" letadla, je vystavěno na bázi Microsoft Flight Simulatoru. To znamená, že pokud prolétáváte například nad Prahou, vidíte méně detailů než v onom legračním flight simulatoru v Google Earth. Je to logické, protože MS Flight Sim už pár let není vyvíjen a netahá si detailní data v reálném čase z Internetu.

Tím se ale dostáváme k zásadní věci: Ono na té grafice stejně zase tolik nezáleží. Tohle má být realistický simulátor a ve skutečném Boeingu pilot málokdy z okna kouká (ani z něj není není moc dobře vidět)! Kromě toho skutečný pilot dnes málokdy pilotuje v tom smyslu, v jakém to známe z Báječných mužů na létajících stojích - většinou jen když se rozbije autopilot. A kromě toho skutečný pilot Boeingu málokdy dělá přemety, málokdy pronásleduje jiná letadla a sestřeluje je pouze ve velmi výjimečných případech. Vlastně méně často, než naráží do mrakodrapů...

A to je ta zásadní věc: Tohle je opravdu simulátor, nikoliv videohra, a to ani vzdáleně. Dali ho dohromady s velkou láskou fanoušci, kteří "skutečné" létání berou vážně a kdybych se jich zeptal, jak se odpalují samonaváděcí rakety, pravděpodobně by se urazili.

Tento simulátor si můžete sami vyzkoušet - všechny detaily jsou na www.737ng.cz. (V tomtéž bytě mají také simulátor Cessny, který se umí i hydraulicky naklánět, ale v tom jsem neseděl.) Ceny nejsou nijak nízké (čtyřciferné částky za jednu hodinu) a pokud si chcete opravdu "přijít na své peníze", musíte být dostatečně velký fanoušek a snažit se pochytit a používat funkce co největšího počtu budíků a čudlíků. A to se musíte učit několik hodin, protože v průběhu jediné hodiny se samozřejmě naučíte pouze nejzákladnější ovládání, pak po 40 minutách odstartujete, uděláte kolečko nad Prahou, zabijete se při pokusu o přistání, dostanete diplom a můžete jít domů. Pokud chcete do tajů létání opravdu proniknout, bude vás to stát podstatně víc času (a tudíž i peněz).

Zajímavě znějí složitější nabízené "scénáře" (které jsem nezkoušel), například: "Návštěvník hraje jako že se dostal do kokpitu po nečekané smrti pilotů a provozovatel simulátoru ho (z vedlejší místnosti) naviguje do sluchátek jako z věže a snaží se ho navést na přistání (pomocí autopilota)". Tedy vlastně rekonstrukce filmu Připoutejte se, prosím. Nafukovacího pilota nemají, ale (pokud si připlatíte) je prý k dispozici fešná letuška!

p_2010-08-06_18-16-56.jpg

Jak už jste asi pochopili, v mém případě je problém v tom, že by mě pravděpodobně nebavilo ani pilotování skutečného Boeingu, i kdybych za to byl dobře placen. Z toho vyplývá, že mě ještě méně baví pilotování jeho simulátoru, za které musí normální smrtelník platit. Ale pokud máte na tyhle věci fetiš, pak jde prý o nejdokonalejší simulátor u nás (včetně simulátorů pro skutečné piloty)!

5.9.10

Co je to vlastně kino? Pomeje...

Děkuji TV Břeclav a Ireně. Nebo vlastně jim vůbec neděkuji. Mám najednou depresi, připadá mi, že vše je marné a že není úniku. Podobně jako ve filmu 2012...

3.9.10

Recenze: Ondine - 60%

Chudý irský rybář Syracuse (Colin Farrell) jednoho dne vytáhne v síti z moře ženskou. Nepamatuje si, kdo je a jak se tam vzala (nebo to aspoň tvrdí), ale je divná a její zpěv - zdá se - přináší štěstí.

Syracuse udělá jedinou logicky možnou věc, tj. nechá ženskou (později pojmenovanou Ondine) žít v dobře schovaném domku a začne se s ní sbližovat. Podle jistých pověstí to vypadá, že by Ondine mohla být magický tuleň. Ano, tuleň.



Nejnovější film Neila Jordana (Hra na pláč) je další variací na téma "podivná (možná kouzelná, možná mimozemská) bytost v drsném lidském světě". Nejen E.T., Starman a Střihoruký Edward, ale také jejich méně známí kolegové jako třeba můj kdysi oblíbený Bělásek - byla jich tady už spousta a spousta a dějová šablona je vždy velmi podobná.

Nejinak je tomu i tentokrát. Zajímavost je snad pouze v tom, že nás režisér velmi, velmi dlouho nechává v nejistotě, jestli se vlastně děje něco magického / nadpřirozeného, nebo jestli jde o mírně bláznivou ženskou, která vypadla z lodě, praštila se do hlavy a dějí se kolem ní divné náhody.

Pochopitelně dojde ke sblížení s hlavním hrdinou i jeho nemocnou dcerou, pochopitelně se posléze objeví na obzoru někdo zlý, kdo po hrdince ze záhadných důvodů jde, atd...

Neil Jordan si je vědom, že příběh není nijak originální a ani se ho nesnaží nijak extra vyšperkovávat (a už vůbec ne pomocí akčních scén, triků nebo něčeho podobného!). Jde mu spíš o vykreslení intimních situací (nemyslím SEXUÁLNÍCH) mezi dvěma, případně třemi lidmi na sychravém irském pobřeží.

Měl jsem ale zásadní problém s hlavní postavou, respektive s jejím obsazením. Ani za nic se mi totiž nepovedlo uvěřit Colinu Farrellovi, že hraje nuzného lidového rybáře - pořád mi připadal spíš jako supermodel, který se (převlečen za rybáře) rozvaluje na billboardu Old Spice nebo luxusních sardinek.

Jinak vpodstatě nemám filmu co vytknout a některé jeho aspekty se mi dost líbily (kamera, občasný chytrý dialog). Ale mi připadal poněkud nejasně zařazený někam na hranici mezi nezávislý artfilm a hollywoodské béčko.

2.9.10

Sherlock Holmes (Hans Zimmer) - Hudební videoklip

Sakra, je to hodně dlouho, co jsem naposled viděl "oficiální" videoklip k instrumentálnímu filmovému soundtracku...



(Ten chlapík s ježkem je režisér Guy Ritchie)

1.9.10

Recenze: Let's Dance 3D [Step-Up 3D] - 60%

Mladý chlapec se svou skoropřítelkyní spadne do vzrušujícího světa poloundergroundového tance a začne se připravovat na velký taneční šampionát v poloundergroundovém tanečním studiu u něco staršího chlapce, který právě objevil svou novou sexy skoropřítelkyni.



Let's Dance 3D je taneční film o tanci, ve kterém tanečníci tančí. A tančí a tančí. Což je to nejlepší, co mohli tvůrci udělat a díky jim za to. Tanec je totiž povětšinou zábavný, a to takovým způsobem že přijde zábavný i netanečníkovi (například mně) - netuším, co by na film říkal někdo, kdo například umí skutečnou capoeiru. Ale já se bavil, protože se tvůrci snaží projevit co největší variabilitu (takže se tančí i v prachu, v mělké vodě atd. atd...). Z choreografického hlediska nemám námitek.

Ze začátku se mi také libilo, že veškerá omáčka okolo tance je osekána na naprosté minimum, takže se tvůrci například ani příliš nezabývají tím, jaká pravidla ta taneční soutěž má a co se stane, když je někdo hrubě poruší, například nečekaně pustí na parket vodu (a nestane se nic, tančí se dál). V nejextrémnějších okamžicích dosahuje stylizovanost reality téměř (téměř) úrovně Scotta Pilgrima, což je dobře. Surreálnost je ještě podtržena dalšími dvěma drobnostmi:

1) Hrdinové jsou strašlivě nezávislí a free, přičemž cílem jejich existence je probojovat se do finále, kde mají šanci tančit mezi transparenty "Playstation" a "Sprite" a dostat za to prachy.

2) Hrdinové jsou strašlivě nezávislí a free, mluví hardcore slangem, ale nikdo neřekne během celého filmu jediné "shit", natož něco sprostšího (aby film mohl být přístupný i dětem).

To všechno zatím myslím jako chválu, neboť to vzbuzuje dojem, že tvůrci nejen byli dobří řemeslníci, ale také si tak trochu z toho všeho dělají legraci.

Bohužel, bohužel, bohužel, film má dvě hodiny a někdy kolem 70. minuty se najednou přestane tančit a téměř půl hodiny se řeší, kdo koho miluje a kdo koho zradil. To mě opravdu nebetyčně iritovalo a celkový dojem skoro nezachránilo ani to oldschool taneční intermezzo natočené v jednom záběru...

P.S: Protože v závěrečných titulcích bylo napsáno "Based on characters created by...", zdá se, že někteří z hrdinů vystupovali i v předchozích dílech. Ty jsem neviděl a ani v nejmenším mi to nebránilo v pochopení děje. Naopak, kdybych předchozí díly viděl, asi bych se nudil o něco více, protože tento díl se prostě musí v mnoha věcech opakovat - teoreticky možných rytmickýh pohybů těla je přece pouze omezené množství a moc dalších si jich představit nedokážu (tedy takových, které by byly přístupné).

P.P.S: 3D funguje slušně, tzn. moc z něj nebolí oči, ale všimnete si ho pořádně jen v pár záběrech. Je dobře, že české titulky jsou správně prostorově umístěny, takže jakoby plují ve vzduchu před filmem.