25.2.11

Recenze: Drive Angry - 0%

Nicolas Cage je muž, kterého nám seslalo samo peklo.



A to doslova. První scéna filmu ukazuje, jak Cage utíká z pekla. V autě. Pak postřílí pár lidí a vyráží hledat vůdce satanské sekty. Tento vůdce totiž zabil jeho dceru (která mu ukousla penis) a pak unesl její dítě, aby je obětoval Satanovi.

Cage je také pronásledován "Účetním" (William Fichtner), což je buď Smrt, Ďábel, Bůh, tramvaj nebo osm žen, které jsem v životě miloval. Nejsem si jistý.

Všechny tři hlavní postavy (Cage, Účetní, kultista) jsou tedy nadpřirozené a nesmrtelné (u kultisty není vysvětleno proč, ale to je fuk), ale Cage s sebou naštěstí má super revolver s něžným názvem "God Killer", který ukradl v pekle, což nastoluje několik zajímavých otázek, ale nechme toho...

Ještě bych zapomněl, že Cage jede celou cestu se servírkou (Amber Heardová), kterou víceméně náhodou nabral (resp. ona nabrala jeho), což tvůrcům umožnilo ignorovat v reklamní kampani Cage a soustředit se místo něj na kozy:


Na filmu Drive Angry je úžasné to, že se nedá snadno identifikovat, zda je to neuvěřitelná sračka neschopných tvůrců nebo sofistikovaná parodie schopných tvůrců na neuvěřitelné sračky. Chvíli to vypadá jako případ A, chvíli poté jako případ B...

Například Nicolas Cage si zřejmě myslel, že bude drsně hrát drsného mstitele ze záhrobí. Ve skutečnosti hraje legračního kokota, mnohem trapnějšího než v Ghost Riderovi (a to je co říct). Tento film vůbec Ghost Ridera hodně připomíná, ale na rozdíl od něj se nezastavil na půl cesty k ultimativnu, ale jel nadoraz...

Naopak William Fichtner hraje svého pekelníka (nebo co to je) jako hrozně zábavnou postavičku záměrně. Je škoda, že je ve filmu tak málo, protože kdykoliv se objeví, je legrace zaručena, bez ohledu na to, co říká a jestli to dává smysl (pozn: nedává).

Také si myslím, že žádný, jakkoliv retardovaný scenárista nemohl myslet vážně například akrobatickou přestřelku v motelu (natočenou zpomaleně), při které má Cage celou dobu v jedné ruce pistoli, v druhé flašku chlastu, v puse doutník a na penisu nahou kurvu. Výsledek ovšem není zdaleka tak zábavný, jak se zdá z textového popisu, protože celá scéna je hrozně špatně natočena (což ostatně platí pro většinu filmu: herecké výkony, akční scény i triky). Na druhou stranu není natočena tak špatně, abych uvěřil, že je to komediální záměr.

Film je hrozně sprostý, hrozně 3D, jsou v něm nahé kozy (nikoliv hlavní představitelky!) a obsahuje nejméně tolik nadčasově legendárních scén jako Kněžna Libuše. To, že některé z těch zábavných scén jsou zábavné záměrně, zatímco jiné omylem, činí z tohoto filmu podobnou enigmu, jakou je Nicolas Cage...

24.2.11

Recenze: Lepší svět [Hævnen] - 60%

Dánsko. Dva malí kluci, kteří jsou šikanováni ve škole a rozhodnou se "vzít spravedlnost do svých rukou". Zmlátí šikanujícího parchanta pumpičkou, vyhrožují mu nožem a pak se rozhodnou jít ještě o dost dál, což vyústí v tragédii, která poznamená obě jejich rodiny. Souběžně s tím otec jednoho z nich působí jako lékař v Africe, kde mu před očima umírají oběti brutálního válečníka a pak je postaven před dilema, když po něm tentýž válečník chce, aby mu zachránil uhnívající nohu.



Drama Susan Bierové (původní název znamená "Pomsta") je velmi profesionálně natočeno a uvidíme v něm kvalitní herce - především dva hochy v hlavních rolích.

Bylo mi ale dost líto zápletky, která je velmi manipulativní a přitom (většinu času) předvídatelná. Celá dějová linie v Africe je vyloženě citové vydírání (ano, hodní lidé opravdu nevyřezávají těhotným ženám děti z břicha). Film pro mě dramaticky vyvrcholil okolo 90. minuty a následující půlhodina byla dle mého názoru naprosto zbytečná a do poslední sekundy předvídatelná.

Neznamená to, že film je špatný. Jen mě velice překvapuje, že sbírá po celém světě tolik cen. Zábava to rozhodně není (a nemá být) a jako "film s poselstvím, vybízející k hlubšímu zamyšlení" mi přišla jeho základní myšlenka "zlo plodí zlo a pomsta nemusí nic vyřešit" neuvěřitelně triviální a především triviálně zpracovaná. (Což, znovu opakuji, neznamená, že je zpracovaná špatně.)

23.2.11

Kvíz pro chytré hlavičky

Herec X. Slavný filmový komik. Hodně slavný. Kdybyste sestavovali seznam tuctu nejslavnějších filmových komiků posledních 30 let, téměř jistě v něm bude.

Herec Y. Slavný filmový herec. Hodně slavný. Kdybyste sestavovali seznam tuctu nejslavnějších filmových herců posledních 40 let, téměř jistě v něm bude.

Herci X a Y hráli ve dvou různých filmech tutéž postavu, která se sice v každém z těch filmů jinak jmenuje, ale má v obou filmech přesně stejnou roli - a není to nějaký "náhodný muž v davu", ale podstatná (mluvená) role. Není to obecná postava jako "policista", "sluha" nebo "anděl". Tato postava se vyskytuje pouze v těchto dvou filmech.

Pokud na to přijdete, budete vědět, o čem bude další retro recenze...

Dodatečná nápověda 1: Jeden (a pouze jeden!) z těch filmů je muzikál.

22.2.11

Recenze: Ostrov Svaté Heleny - 30%

Zpěvák František (hraje ho zpěvák Laďa Kerndl) už mnoho měsíců neviděl svou dceru Helenu (Tatiana Vilhelmová). Opustí ho manželka a jeho nejlepší kamarád (Pavel Bobek) by chtěl ještě před smrtí Helenu vidět, což obojí dovede Františka k tomu, že se vydává Helenu hledat do nuzného městečka v Rumunsku, nazvaného Svatá Helena (tzn. žádný ostrov ve filmu není).



Především bych si rád odbyl skutečnost, že film vznikal údajně velmi "na koleně", bez peněz, z dobré vůle, v průběhu asi pěti let, atd. atd... To ve mně může vzbuzovat lidský obdiv k tvůrcům, ale neznamená to, že k výsledku jejich práce, za který mám v kině zaplatit plné vstupné, budu kvůli tomu shovívavý.

Především je velký problém v tom, že ve filmu nejenže nehrají dobří herci, ale nehrají v něm žádní herci. V hlavní roli se snaží hrát Laďa Kerndl, který herec není a ještě dlouho nebude. Pár scén má Pavel Bobek (dtto) a pak především rumunští vesničané (což jsou také neherci, kteří mají dělat jako že hrají). Tatiana Vilhelmová je ve filmu asi pět minut.

Následně dochází k tomu, že jakmile se začne odehrávat na plátně něco jako dramatická filmová situace, výsledek je A) bizarní, B) nechtěně vtipný, C) je nám z něj stydno za lidi na plátně, D) vše výše uvedené současně. Scéna "je mi teskno po manželce, proto si pomažu obličej její Niveou a začnu plakat" by jistě v nějakém filmu s nějakým hercem mohla fungovat, ale nikoliv v tomto filmu s Kerndlem.

Přitom je ve filmu dost téměř dokumentárně syrového materiálu z Rumunska, který vypadá jako dokument o prostých chudých vesničanech (kteří jako kdyby vypadli z úvodních scén Borata). Jako dokument by to fungovalo. Ale pak se začne Kerndl vyptávat kde je jeho dcera a jakákoliv atmosféra je pryč. Kromě toho je film občas prokládán stařičkými němými 8mm záběry pravděpodobně skutečného mladého Kerndla na nějaké jeho skutečné výpravě po moři (hrál v lodní kapele), což by samo o sobě mohlo také vydat na zajímavý dokument, ale v tomto filmu to nemá co dělat (pravděpodobně těch záběrů bylo k dispozici málo, protože se dost opakují).

Film je doprovázen Kerndlovými písničkami, které nejsou špatné, ale připadaly mi výrazně nevhodné k tomu, co se na plátně dělo. Ale vlastně si nedokážu představit žádný hudební doprovod, který by se hodil k tomu, co se v tomto filmu na plátně dělo.

Kdyby se vyhodila úplně celá zápletka a zůstaly pouze dokumentární záběry z Rumunska, ve kterých se vesničané nesnaží hrát, mohl z toho být ucházející třicetiminutový dokument. Takhle je to spíše zrůdnost, je mi líto.

18.2.11

Recenze: Gnomeo a Julie [Gnomeo and Juliet] - 40%

Ve Stratfordu nad Avonou (současném) vedle sebe stojí dva domy. Jeden má na zahrádce červené trpaslíky, druhý modré trpaslícky. Modří s červenými se nenávidí. Jeden z modrých se jmenuje "Gnomeo", jedna z červených "Julie". A dál už je to asi jasné, že...



Především je nutno upozornit, že občas bývá zmiňován v souvislosti s tímto filmem Disney. Ano, distributorem filmu je jedna z divizí Disneyho, ale natočili ho zcela jiní lidé a bylo by omylem domnívat se, že jde o film s podobným rozpočtem a s podobnou řemeslnou kvalitou jako třeba Na vlásku. Ne že by byl vyloženě odporný nebo neumětelský, ale všechno je v něm takové nějaké... chudé a vyblité.

Něco dost podobného platí o scénáři, který je samozřejmě klišé na klišé, infantilní humor na infantilní humor a pokud v něm je něco vtipného, je to vtipné groteskovým "tom and jerryovským" akčním způsobem. Ta hláška se Spider-Manem v traileru je - obávám se - asi nejvtipnější hláška v celém filmu. Náhodné odkazy na Shakespeara (na pár sekund je vidět logo firmy "Rosencrantz & Guildenstern", hahaha!) neberu jako humor.

I když dabing není špatný, bylo mi samozřejmě líto, že jsem byl připraven o slavné britské hlasy (viz trailer).

Závěr je tudíž jasný: Tento film je námětem podobně slabý jako méně vydařené kousky od Disneyho (tj. rozhodně to není nějaký nesnesitelný teror), ale technické a umělecké zpracování je výrazně slabší a méně zajímavé.

P.S: Že to bylo ve 3D si pamatuji jen na základě toho, že jsem měl na nose 3D brýle...

P.P.S: Hodně se taky mluví o tom, že ve filmu je "nová původní hudba Eltona Johna". Přiznám, že se v Eltonu Johnovi moc neorientuju, ale přišlo mi, že jsem tam jeho neznámou písničku slyšel jen jednu (plus nějaké kusy z jiných, starších). Rozhodně to není důvod proč na film chodit.

17.2.11

Recenze: Varieté [Burlesque] - 60%

Nezkušená vesničanka (Christina Aguilerová) vyráží do Hollywoodu, aby zde udělala terno. Protože umí tancovat a zpívat, zkusí to v jednom malém varieté, kterému šéfuje Cherová, která fakt vypadá posledních 20 let úplně stejně.

Zde Christina (jmenuje se jinak, ale to je jedno) najde lásku, zradu, štěstí, tanec i alkohol. Co myslíte, podaří se děvčatům zachránit varieté před zlým obchodníkem s nemovitosmi? Nebo budou muset prodat svoje ledviny, aby měly na holé živobytí? Ach, to napětí...



Scénář filmu je neuvěřitelně odbytý, nezajímavý, předvídatelný, nelogický, nic než klišé na klišé... Kdyby se vypusily trapné pseudozápletky se zamilovaností, naštvanou kolegyní a bojem o záchranu podniku, měl by film sice o půl hodiny méně, ale byl by o dost zábavnější.

Taneční a pěvecká čísla totiž docela ujdou. Pokud odhlédneme od skutečností, že podobně kvalitní tanečníky a podobně bohatou výpravu nemají ani v nejlepších lasvegaských show, natož v nějakém "zapadlém chudém varieté na předměstí", nebo co nám to tvůrci cpou. Ale to je celkem jedno, je to pohádka. Více mě mrzelo, že film je přístupný, takže je všechno to erotično jaksi "vykastrované", nikdo není sprostý, nikdo nekouří, všechno je jako od Disneyho...

K přehoupnutí do kategorie "palec nahoru" v mých očích nakonec přispěl Stanley Tucci v malé roztomilé roličce gaye, který pro Cher dělá kostyméra (a bůhvíco ještě) a kdysi se opil a vyspal se s ní. Kdyby byl celý film o těch dvou a ne o Christině a jejím thymolinovém borečkovi, tak... Ale to je jedno.

15.2.11

Recenze: Opravdová kuráž [True Grit] - 80%

Mladé děvče si na divokém západě najme stárnoucího přiopilého jednookého pistolníka (Jeff Bridges), aby dopadl a strašlivě ztrestal psance (Josh Brolin), který zabil jejího otce. Po stejném psanci ale jde i Matt Damon, který ho hledá kvůli jinému zločinu a chce na něm vydělat prachy (a ztrestat ho méně strašlivě). Karty jsou rozdány...



Předem upozorňuji, že mě filmy Bratří Coenů nikdy dvakrát nebraly (což neznamená, že se mi NELÍBILY) a za jejich nejlepší považuji Záskok (Hudsucker Proxy), který většina "coenofilů" opovrhuje. Vezměte to v úvahu při četbě následujících řádků.

Scénář (jde o remake starého filmu s Johnem Waynem, na motivy knihy) je nadprůměrný v tom, že nabízí zajímavou dynamiku mezi hlavními třemi hrdiny (děvče, Bridges, Damon), kteří se navzájem potřebují, ale přitom si lezou dost na nervy, a všichni společně jsou proti různým desperádům. I když se ve filmu střílí a jezdí širými pláněmi, je to především konverzační záležitost.

Dále má film výborný casting. Jeff Bridges je naprosto přesný mix starého senilního opilce a super-badass oldchool frajera (podle okolností). On (a v menší míře Matt Damon) velmi obratně balancují na hranici mezi westernem a parodií na western. Samozřejmě za vydatného přispění bratrů Coenových. Výborné je ale i obsazení vedlejších rolí, včetně těch nejmenších. I ta nejepizodnější postavička zajímavě vypadá, nebo má aspoň nějaký libový přízvuk.

Měl jsem velice příjemný pocit z toho, že Coeni dostali k natočení víceméně "normální", mainstreamový materiál, natočili ho jako profesionální tvůrci a pouze ho mírně opepřili svým jemným humorem. To se mi zamlouvá mnohem víc, než další pokus o "bizarní story s bizarními lidičkami, kteří dělají 100 minut bizarní věci a pak je konec".

Pokud něco nefunguje, přesněji řečeno "funguje méně", jsou to sekvence, kterým chybí humor i osudovost i hloubka, a má to být "úplně normální napínavá westernová scéna". Například když holčička spadne do díry a on je tam strašidelný had a ona má nohu zamotanou v kořenu... Nebo to měl být taky "jemný humor"?

Japonský video-art na motivy skutečných událostí

Ať se na mě Jan Němec nezlobí, ale na tohle nemá...

13.2.11

Retro recenze: Princ egyptský [The Prince of Egypt] - 90%

Tento (klasicky animovaný) film od DreamWorks z roku 1998 vypráví biblický příběh Mojžíše, od jeho narození až po vyvedení jeho lidu z Egypta a Desatero přikázání. A je to muzikál. I když byl velmi nákladný a byl uveden v našich kinech, z celkem pochopitelných důvodů u nás naprosto propadl.



Upozorňuji, že následující text jednak obsahuje spoilery (ohledně Bible i filmu), ale také screenshoty a hudební ukázky, které na webu nevypadají tak dobře jako v HD videu

Princ egyptský je americký film. "Průměrní" Američané tento příběh velmi dobře znají ze dvou klasických filmů Cecila B. DeMillea, na které se dnes už bohužel nikdo nemůže dívat s vážnou tváří. DreamWorks se rozhodli, že tuto nadčasovou epickou story natočí znovu, a to tak, aby se na ni dalo znovu dívat s vážnou tváří.

Zdánlivě bizarní rozhodnutí "udělat z toho animovaný film, přestože už dnes máme trikovou technologii, která v pohodě zvládne realistické rozestoupení Mrtvého Rudého moře" mi připadá jako velmi dobrý nápad. Tento příběh je totiž tak nadživotní, že živí herci a realisticky vypadající kulisy jsou pro něj příliš přízemní. Postavy v Princi egyptském jsou tudíž stylizované a kulisy (např. egyptské monumenty) mnohonásobně impozantnější, než ve skutečnosti byly.

p_2011-02-13_14-00-12.jpg

p_2011-02-13_14-00-13.jpg

p_2011-02-13_14-00-11.jpg

Není problém například něco extrémně přesvítit, zvýraznit kontury nebo zcela potlačit pozadí. V hraném filmu s žívými herci by si to v takové míře dovolit nemohli.

p_2011-02-13_14-00-11.jpg

p_2011-02-13_14-00-13.jpg

p_2011-02-13_14-00-13.jpg

p_2011-02-13_14-00-12.jpg

(Všechny obrázky jsou neupravované screenshoty přímo z HD verze filmu)

Tvůrci se rozhodně nestydí používat velkolepé vizuální kompozice a úhly záběrů, které by dnes v hraném filmu působily archaicky až směšně (následující obrázky je dobré si zvětšit):

p_2011-02-13_14-00-07.jpg

p_2011-02-13_14-00-07a.jpg

p_2011-02-13_14-00-08.jpg

p_2011-02-13_14-00-09.jpg

p_2011-02-13_14-00-09c.jpg

p_2011-02-13_14-00-09a.jpg

Jak vidíte, vizuálně stojí Princ egyptský za to.

Teď se ale pozvolna dostáváme k tomu, proč tento film tak obdivuji, přestože mu dávám "jenom 90 procent". Je to díky jeho scénáři, který funguje jako osudový lidský příběh a má bezchybnou hollywoodskou dynamiku a současně trvá jen něco přes 90 minut a současně neštve křesťany a jiné lidi, kteří znají Bibli. Tedy, většinou neštve...

sracka.gif

UPDATE: Protože se autor tohoto komentáře začal následně ohrazovat, že jsem ho vytrhl z kontextu, zazálohoval jsem kompletní konverzaci, ve které se autor povyšuje nad samotného Boha, zde na Flickru.

Tvůrci měli několik religiózních poradců (pro různé víry), kteří měli na starosti, aby film nikoho neurazil (což by pro americké uvedení znamenalo katastrofu). Ti přišli například s takovou prkotinou, že text písně "You can do miracles when you believe" musí být změněn na "There can be miracles when you believe", aby to proboha nevypadalo, že člověk může dělat zázraky...

O Biblické předloze mám jen velmi matnou představu a ještě nedávno jsem se musel při odpovídání na otázku "Byl dřív Mojžíš nebo Ježíš?" vždycky na chvíli zamyslet. U příležitosti tohoto článku jsem si odpovídající pasáž Bible přečetl (je velmi krátká, začíná zde) a okamžitě jsem konstatoval, že "podle tohohle nesmyslu není možné udělat film, který by nebyl k smíchu". Ale lidi z DreamWorks to dokázali.

Přidali přátelství Mojžíše s Faraonem (a následné Mojžíšovo trauma z toho, že se musí postavit svému bratrovi), přidali trauma Faraona z toho, že se nedokáže vyrovnat svému otci, přidali setkání Mojžíše s jeho budoucí ženou Zeforou dlouho předtím, než mu ji dá Jitro za manželku (takže to následně není jen nějaká "ženská, kterou dostal přidělenou za manželku"). Přidali dokonce dva občas komické, ale přitom strašidelné faraonovy velekněze:

p_2011-02-13_14-00-16.jpg

p_2011-02-13_14-00-17.jpg

Naopak vypustili Mojžíšovy děti, většinu Arona, tento sexy incident atd. atd...

Ve filmu přitom zůstaly zásadní věci jako "Deset ran egyptských" a "Vyhlazení prvorozených" a jsou natočeny působivě a přesto "decentně" (pokud je možné toto slovo v této souvislosti použít).

p_2011-02-13_14-00-10.jpg

p_2011-02-13_14-00-11.jpg

p_2011-02-13_14-00-15.jpg

p_2011-02-13_14-00-16.jpg

Film je dokonce ještě více hardcore než Bible ve scéně, kdy Mojžíš přijde navštívit Faraona, který právě pohřbívá syna (zabitého Bohem), a jemně ho upozornit, že by měl konečně "Nechat jeho lid odejít".

p_2011-02-13_14-00-16a.jpg

p_2011-02-13_14-00-16.jpg

p_2011-02-13_14-00-07.jpg

Mít podobné scény v animovaném, mládeži přístupném muzikálu je neuvěřitelně riskantní počin, protože se mohou mnoha způsoby zvrtnout. Každý problém je doslova minové pole:

  • "Jak bychom měli zařídit, že Mojžísovi dojde, že jeho 'otec' je masový vrah?" (Řešení: Sen bez dialogů, s oživlými egyptskými nástěnnými malbami, následně konfrontace se skutečnými nástěnnými malbami, kde jsou tyto historické události zachyceny.)
  • "Jak bychom měli co nejrychleji odvyprávět, jak se Mojžíš z uprchlého prince stane prostým pasáčkem s prostou rodinou?" (Řešení: Zkratkou v průběhu jediné písničky.)
  • "Jak by měl mluvit Bůh?" (Řešení: Mluví ho stejný herec jako Mojžíše, a pod jeho hlasem jako "ozvěnu" slyšíme slabě unisono hlasy ostatních hlavních představitelů.)
  • "Jak by měl Mojžíš odvyprávět manželce to, že právě potkal Boha?" (Řešení: Nijak. Neslyšíme jeho hlas, pouze vidíme jak jí něco nadšeně vypráví a k tomu hraje hudba.)

V případě Prince egyptského se tvůrci se všemi těmito problémy vypořádali takřka geniálně a v celém filmu není jediná scéna, která by byla nechtěně vtipná. I když je třeba "sedm ran" prezentováno jako písnička!



Čímž se dostáváme k písničkám a hudbě.

I když je v titulcích napsáno "Original songs by Stephen Schwartz, score composed by Hans Zimmer", ve skutečnosti to funguje tak, že nejdřív někdo (nezávisle na filmu) složí a nahraje tento song, pak ho dostane do rukou Hans Zimmer a jeho hoši (Rona, Gregson-Williams, Powell, Greenaway) a udělají z něj toto (postupně graduje až do 3:30):



Taková "adaptace" je v mých očích obdivuhodnější počin, než složení toho původního songu. (Analogicky viz také Lví král: Originál Eltona Johna -> Zimmerova filmová verze).

Hudba je patřičně etnická (Mojžíšovu matku zpívá Ofra Haza), patřičně velkolepá a patřičně chytrá: Například když se z Mojžíše stane prostý pasáček a žije s "novou rodinou" v horách, rozhlíží se spokojeně kolem a na instrumentálním soundtracku přitom zazní stejné čtyři tóny, na které na začátku filmu (v Egyptském paláci) Mojžíš zpíval text "this is my home". Může vám to připadat jako prkotina, ale od smrti Jerryho Goldsmithe snad neexistuje filmový skladatel kromě Zimmera a Williamse (a ten už téměř neskládá), který by tyhle věci dělal.

K Princi Egyptskému existují tři nebo čtyři oficiální soundtracky, z nichž pouze jeden obsahuje Zimmerovu hudbu (nekompletní) a písně v té podobě, v jaké zní ve filmu. Ideální je pak tento bootleg, který existuje víceméně ilegálně a v Bontonlandu se neprodává...

No a závěrem bych vás chtěl upozornit, že to všechno funguje také díky výkonům hereckých představitelů. O takovéto obsazení byste se neměli nechat připravit dabingem:

p_2011-02-13_14-00-09b.jpg

Princ egyptský se zabývá biblickými událostmi aniž by je degradoval a přitom je plnohodnotnou velkolepou hollywoodskou podívanou. Neznám jiný současný film (ať už hraný nebo animovaný), který by to dokázal.

P.S: Film má "prequel" Joseph: King of Dreams, který šel přímo na video a selhává přesně v těch ohledech, ve kterých Princ egyptský triumfuje, tj. skoro ve všech: Technicky nestojí za moc, písničky jsou nesnesitelné a především jeho hrdinové působí jako zfanatizovaní psychopati.

12.2.11

Recenze: Londýnský gangster [London Boulevard] - 60%

Colin Farrell je zločinec, propuštěný z vězení, který se snaží poctivě živit jako bodyguard superhvězdy (Keira Knightleyová). Bohužel se ale jeho život zkomplikuje. Nejdřív ho supergangster Ray Winstone nutí ke spolupráci, pak se dokonce postaví proti němu...



Tento film je režijním debutem slavného gangsterského scenáristy Williama Monahana, což je s podivem, protože nejslabší částí filmu je jeho scénář.

Přesněji řečeno, jednotlivé scény a břitké dialogy v nich docela ujdou, ale celkový sled scén a vykreslení postav nestojí za moc. A některé zvraty jsou dokonce téměř nepochopitelné, jako například ten, kdy hlavní hrdina dá v sázku úplně všechno (včetně vlastního života) kvůli nějakému starému houmlesovi, se kterým předtím prohodil tři věty.

Colin Farrell a Kiera Knightleyová bohužel nejsou nic moc. On je permanentně zachmuřený a přitom sexy drsný jako z reklamy, ona je nesnesitelná rozmazlená vyšinutá ochechule, na které je přitažlivé pouze to, že vypadá jako Keira Knightleyová. Zajímavější jsou herci ve vedlejších rolích: Ray Winstone jako supergangster (který nepřátelům uřezává hlavy poté, co je znásilní do zadku), David Thewlis jako stoický spolubydlící Keiry, Ben Chaplin jako gangsterský nekňuba...

Asi největší slabinou filmu je fakt, že ve většině svých aspektů opravdu hodně připomíná Po krk v extázi a ve všech aspektech je horší...

11.2.11

X-Men First Class trailer

Ježiš, já bych tak chtěl, aby se to povedlo...



Pokud nesledujete okolnosti: Natočil to Matthew Vaughn, režisér filmů Kick-Ass a Hvězdný prach.

P.S: V 0:56 to vypadá na dobrou trojku.

10.2.11

Recenze: Filmfárum: Do třetice všeho dobrého - 60%

O druhém Fimfáru jsem psal před lety ještě na Novinkách (zde pod Hostelem) a třetí Fimfárum má úplně stejný a naprosto zásadní problém: Animace na plátně v lepším případě pouze otrocky podkresluje Werichovo vyprávění, v horším případě je s ním v rozporu.



Kdybych někdy nedejbože namluvil sérii pohádek a pak je někdo "adaptoval do animovaného filmu" tím způsobem, že použije náhodné výstřižky má nahrávky (často vystřižené uprostřed souvětí), čímž zcela zničí poetiku a občas i smysl toho, co jsem namluvil, tak bych byl asi dost naštvaný.

Tento problém mají ve větší či menší míře všechny tři pohádky v tomto filmu. Naštěstí je jejich kvalita vzestupná a ta nejhorší je nejkratší.

Jak na Šumavě obři vyhynuli - 30%

Werichova pohádka vypráví o tom, jak se kdysi dávno obři porvali kvůli tomu, kdo z nich je vyšší, a proto je dnes už na Šumavě nenajdeme. Obrazový doprovod nám přitom ukazuje partu SOUČASNÝCH filmařů, kteří jedou na Šumavu natáčet dokument o obrech, čtou si zde o nich knihu, pak chodí strašidelným lesem a poperou se v hospodě (tzn. většina obrazu nemá nic společného s Werichovým vyprávěním). Přitom se živí obři či jejich části několikrát objeví v obraze, což neguje pointu Werichovy pohádky. Aspoň v této podobě. Protože z toho vyprávění zůstalo pouze torzo, které skoro nemá smysl.

Tato pohádka je zdaleka nejhorší.

O kloboučku s pérem sojčím - 50%

Dlouhá pohádka o třech královských synech, kteří hledají králův starý klobouček za sedmero horami a následně o jednom z těch tří synů, který je osvícen při závodě Ecce Homo.

Opět dramaturgické problémy, vyplývající z toho, že původní pohádka byla soběstačná audionahrávka a nikoliv zvukový doprovod filmu. Např. hostinský se ptá "Nojo, ale teď tu hospodu budeme muset přejmenovat, ale jak?", aniž bychom věděli, jak se ta hospoda vlastně TEĎ jmenuje. Tedy, ono to zřejmě bylo napsané nad jejím vchodem a měli jsme si to předtím přečíst, ale z Werichova vyprávění to bylo vystřiženo.

A myslím, že i kdybych byl úplně malé děcko, přišlo by mi divné, že jeden z princů pošle králi film, na kterém sám sebe natočil v situacích, u kterých nebyl přítomen nikdo, kdo by mohl držet kameru.

Tato pohádka obsahuje jeden velmi originální vizuální nápad, totiž staré černobílé dokumentární záběry automobilových závodů, ve kterých je jednomu ze (živých) závodníků digitálně přimontována loutková hlava hrdiny. Naopak se mi moc nelíbil nápad použít místo některých postaviček a rekvizit pouze ploché papírové výstřižky (a je mi fuk, že tvůrci budou tvrdit, že to byl umělecký záměr a nikoliv snaha ušetřit).

Rozum a štěstí - 70%
Tato (nejdelší) pohádka nejlépe vypadá - i když mnohé její konkrétní postavičky, rekvizity (např. lebky!) a kulisy jsou až nepříjemně podobné Mrtvé nevěstě Tima Burtona. Bohužel nemám k dispozici dost fotografií z Fimfára, abych vám to mohl dostatečně zdokumentovat.


Především má ale tato pohádka zdaleka nejlepší scénář, který jednak Werichovu předlohu dostatečně obohacuje (uvidíme, jak to vypadá uvnitř hlavy chasníka, kde spolu soupeří pan Rozum a pan Štěstí), neprzní ji a má dokonce odvahu Werichův text trochu chronologicky zpřeházet, aby se lépe hodil k filmovému příběhu.



Co se týče výtvarného a technického zpracování, u všech tří pohádek platí, že je (na české poměry) velmi vydařené a že je škoda, že vizuální a animační talent nebyl využit pro lepší scénář.

P.S: Ve 3D jsem viděl pouze první pohádku (tu nejkratší) a nepřišlo mi na něm nic zajímavého (ale ani příliš rušivého).

P.P.S: I když na plakátech, v trailerech a všude jinde je uváděn název "Fimfárum", na začátku filmu je titulek "Filmfárum" a tudíž se film prostě oficiálně jmenuje "Filmfárum", nedá se svítit.

8.2.11

Recenze: Černá labuť [Black Swan] - 80%

Nina Sayersová (Natalie Portmanová) je baletka, která dostane šanci tančit hlavní roli v Labutím jezeře. Což obnáší jak roli naivní nevinné bílé labutě, tak roli vášnivé démonické černé labutě. Poněkud naivní a nedospělá Nina nemá problém s bílou labutí, ale podle baletního mistra Thomase Leroye (Vincent Cassel) v sobě nemá dostatek vášně na černou labuť. Takže se z ní pokusí tu vášeň vymáčknout. S Ninou to poměrně cloumá a situaci nepomůže ani její majetnická matka (Barbara Hersheyová), ani nová členka souboru Lily (Mila Kunisová), která by ji mohla o roli připravit, protože jí vášeň (ani taneční mistr) není cizí.



Černá labuť je béčkový horor natočený mistrovským režisérem Darrenem Aronofskym (Rekviem za sen, Fontána, Wrestler) a s velmi nadanými herci ve hlavních třech - čtyřech rolích.

Takové filmy se dnes moc netočí, protože kvalitní herci a režiséři mají většinou vyšší ambice než natáčet béčkové horory, ale občas se to stane - vzpomněl bych například na Prokletý ostrov Martina Scorseseho, což je čistý béčkový horor až do úplného závěru, kdy se dozvíme, že vlastně... atd. atd...

Černá labuť je béčkový horor od začátku do konce. Připomíná staré kvalitní kousky od Hammer Horror dokonce i tím, že je poměrně laciný, bez rozsáhlých triků, a staví svou působivost na hereckých výkonech, režii a chytře budované atmosféře plíživého děsu, respektive pádu hlavní hrdinky do hlubin šílenství. Podobně to dokázaly i staré klasiky jako původní verze Přichází Satan nebo Teď se nedívej - i v nich byla hrůza generována převážně tím, že byl průměrný scénář skvěle odehrán, natočen a ozvučen. (Hudba v Černé labuti je směs velmi zajímavých variací na Čajkovského a scény tance, při kterých slyšíme vrzání podlahy nebo dech protagonistky, jsou velmi působivé).

Jako každému správnému béčkovému hororu Černé labuti nechybí "cheap thrills", jako například Portmanka spoře oděná, Portmanka masturbující a Portmanka vylízávaná v rozkroku Kunou.

Velmi zásadně ale nesouhlasím s kýmkoliv, kdo bude tvrdit, že Černá labuť je nějaká hluboká psychologická sonda nebo dokonce reálný pohled na to, co s baletkami dělá jejich (jistě těžké) řemeslo.

Spíš bych se zamyslel nad tím, že dnes vlastně stačí natočit dobře řemeslně cokoliv, a v té záplavě shitu okolo je z toho děláno skoro nadčasové umělecké dílo.

4.2.11

Recenze: Biutiful - 60%

Javier Bardem hraje chudého recidivistu, který umírá na zákeřnou chorobu a snaží se dát si během zbývajících týdnů do pořádku život sebe a především svých dvou malých dětí.



Bardem - Skvělý herec.

Iñárritu - Zkušený režisér, který umí budovat atmosféru.

Iñárritu + dva další lidi - Nic moc scenáristi.

Film má dvě a půl hodiny a to je na to, co se v něm (ne)stane, opravdu zbytečně moc. Hlavní hrdina umírá a snaží se nějak, aspoň trochu, zaopatřit své děti. Nějaká celková náprava jeho samotného (psychická ani fyzická) se nekoná a ani se konat nemůže. To, jak dopadne jeho družka, a kolik peněz se vlastně pro ty děti sežene (například), je dost nepodstatné.

Kromě toho sledujeme osudy pár dalších lidí (nejzajímavější jsou asi gay Číňani, zaměstnávající hromadu ilegálů v nelidských podmínkách), které nejsou příliš dobře skloubeny s osudem hlavního hrdiny a které nejsou dostatečně zajímavé a propracované na to, aby staly hlavní dějovou osou. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že ani to umírání a "pouť" hlavního hrdiny nestačí na "hlavní dějovou osu".

Některé scény zavánějí avantgardou - halucinující hrdina například vidí lidská těla NA STROPĚ, zřejmě jako symbol čehosi hrozného. Ale je toho příliš málo na to, aby se dalo říct, že jde o "snový film" nebo něco podobného.

Oceňuji talent většiny zúčastněných, ale byl použit způsobem, který ve mně nevzbudil intenzivnější emoce, než "neštvalo mě to a vydržel jsem to celých 145 minut".

A pokud mi někdo vysvětlíte úvodní a současně poslední scénu nějak zajímavěji než jako "obecný symbol smrti a setkání s VÍTEKÝM", budu rád.

2.2.11

Chucky prosí o pomoc: Čokoládová láska

Čokoláda je pro psy jedovatá. Přesto by bylo hezké, aby v rámci soutěže "Řekni to s Milkou" byl od Sv. Valentýna na stanici Vysočanská vystaven tento plakát:

Milka Love

Pokud kliknete na tento odkaz, můžete pro něj hlasovat. Je potřeba, abyste se registrovali (pomocí jednorázové laciné SMS) a pak hlasovali KAŽDÝ DEN až do 6. února, aby se Chuckyho vyznání dostalo na 1. místo (aktuální umístění je vidět na stránce vlevo) a zůstal na něm do 6. února v noci.

Vyvarujte se prosím jakýchkoliv pokusů o podvádění, hackování atd... Samozřejmě, rozeslat ten odkaz přátelům můžete.

Chucky vám děkuje a Albert o tom zatím neví, protože to má být překvapení.

P.S: Pro ty z vás, kteří nejsou informováni, kdo je to sakra ten Chucky a Albert...