20.4.11

Recenze: 80 dopisů - 40%

Následuje kompletní děj filmu (a není to spoiler): Komunistické Československo. Mladý kluk se probudí. V bytě nikdo není. Sní snídani. Běží do města. V odjíždějícím autobuse uvidím svou matku. Sedne si k ní do autobusu a společně jedou do jiného města. Matka jde na úřad, kde žádá o povolení k vystěhování do Anglie. Kluk čeká ve vrátnici. Pak jde na polikliniku, kde si nechává potvrdit, že by se měla vystěhovat ze zdravotních důvodů. Kluk čeká na chodbě a pozoruje, jak důchodce jí vajíčko natvrdo. Kluk a jeho matka se setkají dvěma angličany, kterým předají kufr pro otce a dostanou od nich jeho kufr. Nevíme co je vevnitř. Konec.



Film, vycházející z autobiografických zážitků tvůrce, je mezi současnými českými filmy doslova zjevením. Je naprosto dokonalý po řemeslné stránce: Kamera, střih, práce se zvukem, kostýmy, rekvizity, všechno dokonalé nebo téměř dokonalé.

Bohužel pro mě, všechen tento talent je použit k vyprávění příběhu, který se nedá nazvat příběhem (a je to dozajista záměr!). Nejde o to, jak se otec dostal do Anglie a jestli za ním syn s matkou někdy pojedou. Jde o zachycení depresivní, marné, nudné atmosféry jednoho dne očima jednoho malého kluka. Toho dne se vlastně nic nestalo. Možná z těch událostí později něco vyplynulo, my se můžeme domnívat co asi, ale nedozvíme se to.

Shodou okolností je z velmi podobného soudku film Odnikud někam, který jsem hodnotil nedávno a hodnotil jsem ho kladně, protože mi umožnil nahlédnout do světa, který jsem neměl nikdy možnost poznat.

Naopak, být nudící se kluk, doprovázející matku po úřadech, to je zážitek, se kterým se může ztotožnit snad každý z nás (bez ohledu na to, zda zažil komunismus nebo ne). A i když je tato atmosféra zachycena věrně, nenacházím motivaci, proč ji do sebe nasávat déle než hodinu (film je naštěstí poměrně krátký), když by se zcela stejné atmosféry se zcela stejným vypointováním dalo dosáhnout správně sestříhaným desetiminutovým filmečkem.

Tvůrce se rozhodl originálním způsobem zprostředkovat svůj velmi intenzivní dětský zážitek (nebo vizi zážitku), natočil film naprosto přesně tak jak chtěl, projevil při tom nezanedbatelný talent, ale všechen ten talent aplikoval takovým způsobem, že mi (mně osobně) tím nezprostředkoval nic a nedošlo mi, proč pro něj vlastně ten zážitek byl tak intenzivní.

80 dopisů je pro mě podobným zklamáním jako poslední filmy Davida Lynche nebo Petera Greenawaye. Což můžete jistě brát jako slušnou chválu.

20 komentářů:

  1. V prve rade to nebylo komunistocke, nybrz socialisticke Ceskoslovensko. Oficialni nazev statu znel: Ceskoslovenska socialisticka republika. Nevrmajnd, ze KSC byla vedouci strana, nicmene preci jen dodnes na Zemi neexistuje koministicky stat.
    Fuka, jenze tobe to nedoslo, jako Eberovi podle tebe nedoslo tamto nekde minule, chapes?
    Kufr je McGuffin a vajicko natvdo znaroznuje symboliku zkostnateleho socialistickeho systemu. Uz jen tohle je hutny, nebo ne?! A co ten prujezd? Nahled do budoucnosti, vize!!
    Odjizdejici autobus, v nemz bezmocne vidi mizejici matku znazornuje Holocaust, pri kterem presne takhle statisice a miliony rodin videli sve milovane, jak jim navzdy mizi pred ocima, z zivota, nakonec po mnoha letech prezivsim i snad z pameti...
    Meli by lide mnohem casteji psat takoveto dopisy...

    OdpovědětVymazat
  2. Určitě Československo nebylo komunistocké ani koministické, to máte pravdu.

    OdpovědětVymazat
  3. A stejnou logikou tady dnes nemáme demokracii, protože také není kompletně naplněná idea demokracie.

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji prvnimu anonymovi. Mam kocovinu a jeho prispvek mi hodne pomohl. Meli by lide mnohem casteji psat takoveto dopisy...

    OdpovědětVymazat
  5. A já si myslel, že šifrované jinotaje v uměleckých dílech, zhusta pouze vymodlené, jsou již minulostí a vše je nám dnes předkládáno otevřeně, mnohdy až zjednodušeně.
    Spletl jsem se...

    OdpovědětVymazat
  6. Je totální blbost, aby kufr byl MacMuffin. To pak můžu napsat, že hajzldeska je cheeseburger. Tudíž první anonym je psychopat.

    OdpovědětVymazat
  7. nejde mi zvuk (to je samozrejme muj problem), coz traileru dava uplne novy rozmer

    OdpovědětVymazat
  8. Asi jsi při projekci tvrdě usnul, protože ve filmu je dobře vidět, co se nachází v kufru: je to především oblečení, staré fotky a sešity se zápisky, patrně z přednášek z historie. Matka tam ještě přidá čerstvě koupené tenisky a lovecký salám. Ve svém parodicky lakonickém "obsahu" jsi navíc na mnohé zapomněl - především ten kufr je určen otci hrdiny, který emigroval do Anglie a za kterým se matka se synem pokoušejí navzdory normalizační byrokracii dostat. Hrdina se nenudí, ale sdílí s matkou její snahu prolomit byrokratickou bariéru - to ses otravoval jen ty v kině. Jsem ale ráda, že tomu filmu dáváš alespoň nějaké právo na život. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko:

    S kufrem jsem to pochopil stejne jako ty. Svymi slovy "předají kufr pro otce a dostanou od nich jeho kufr. Nevíme co je vevnitř." jsem to myslel tak, že se nedozvíme, co je v kufru OD OTCE (přestože ho tuším na konci v autobuse otevřou).

    Že je ten kufr určen otci v Anglii, to mi přišlo v tom mém obsahu jasně řečené. Že tam ten otec EMIGROVAL, toho jsem si nikde ve filmu nevšiml. Pouze víme, že jeho otec je v Anglii, ale jestli se tam narodil, nebo tam utekl, nebo tam je dlouhodobě legálně pracovně, to jsem z filmu vůbec nepochytil (a docela by mě to zajímalo). Jsi si jistá, že se to tam někde říká? Pokud by tam byl ilegálně, opravdu by úřady dovolili, aby si s ním jeho manželka volně vyměňovala kufry prostřednictvím nějakých dvou kapitalistů?

    Nevím, co si mám představit pod slovy "sdílí snahu prolomit byrokratickou bariéru". Jak ji sdílí? Jednou pomůže koupit kolek na lejstro, který kdyby nekoupil, tak... tak se podání žádosti o den opozdí?

    Že se chlapec snaží dostat za otcem, to mi také z ničeho ve filmu nevyplynulo. Stejně tak dobře se mohl cesty za otcem strašlivě bát, protože od něj byl před lety análně znásilňován. Neviděl jsem ve filmu nic, co by dávalo za pravdu jedné nebo druhé verzi. Chlapec se o otci nevyjadřuje verbálně ani jinak, jenom jednou řekne "father", což se dá vykládat deseti způsoby.

    Jsi si jistá, že své znalosti děje nezakládáš na presskitu nebo rozhovoru s tvůrci? Já si nejsem vědom toho, že bych při filmu usnul.

    OdpovědětVymazat
  10. fuka ty si fakt kokot - Nejnovější film Sofie Coppolove je vacsia sracka ale das mu 80 ... lebo ako vsetci uz vieme Coppolova ta privadza k nejakemu tebe osobne orgazmickemu vyvrcholeniu.

    Daj si sem tag na filmy coppolova a rovno im daj 100 nech je klud a neotravuj.

    OdpovědětVymazat
  11. Jen pro zajimavost uvadim, ze predposledni film Coppolove, Marie Antoinette, se mi nelibil....

    OdpovědětVymazat
  12. Bravo Franto, pěkně jsi utřel ten uměleckej film i Prokopovou. Mám chuť si rozepnout příklopec. Jen tak dál, smrt pitomým artovním filmům.

    OdpovědětVymazat
  13. "Anonymní řekl(a)...
    Určitě Československo nebylo komunistocké ani koministické, to máte pravdu.20. dubna 2011 7:28"


    Oprava pro blby, kteri se akorat vzdycky a vsude chytnou preklepu, jinac umi rict hovno:

    KUMANISTICKE Ceskoslovensko

    OdpovědětVymazat
  14. Tak tedy ještě trochu toho zaprdlého intelektuálského blábolení. S tvůrci jsem nemluvila a presskit zatím nečetla, přesto mi bylo zcela jasné, jaké "vážné" téma film má. Možná proto, že jsem v té době žila - ty ne? :-) Přiznávám, že pochopit subtilnosti kolem emigrace v době normalizace může být problém pro lidi, kteří se narodili po roce 1989 - ale ti přece zase mají s tou dobou zprostředkovanou zkušenost, ne? I kdyby to bylo jen z Kolji.

    Řadu konkrétních informací může divák navíc vyčíst z papírů, které matka předkládá úřadům a do kterých kamera nahlíží (úřední vztahy postav, jména, názvy měst - Gottwaldov, Brno, atd.)Stačí se jen dívat.

    Co se týče pocitů hlavního hrdiny: tam, kde ty vidíš nudu a bezpříznakovost, film velmi přesně pracuje s rytmem, který vyjadřuje základní pocity a vztahy postav - a ty s ním divák může sdílet. Je to totéž jako v dobrých akčních filmech nebo v klasických muzikálech. Hrdinovo rozpoložení tak nevyjadřuje něco, co řekl, ale prosté střídání dvou druhů pohybu (běh, chůze/ čekání). Tímhle způsobem vyprávěl už Hitchcock - i když, pravda, poněkud jiné příběhy (jeho Zpovídám se je ale celkem dobrý příklad.). :-)

    Vím, že nemohu o ničem přesvědčit tebe ani tvé čtenáře (kteří navíc film většinou neviděli a stěží na něj kdy půjdou). Proto pochybuju, že má cenu dál polemizovat.

    OdpovědětVymazat
  15. Ad Alena Prokopová
    Je trochu zvláštní, že někdo, kdo ví, že nás, natvrdlé a primitivní čtenáře FFFilmu, nepřesvědčí, abychom tento úžasný a možnostem našich intelektů na hony vzdálený snímek shlédli a správně pochopili, tady promarní stovky slov právě proto, aby nás přesvědčil o tom, že máme film shlédnout, a vysvětlil nám, jak jej správně pochopit. Nesnáším, když se mi někdo snaží dokázat, jaký jsem, aniž by o mně (a dalších pravidelných čtenářích FFFilmu) něco věděl.

    OdpovědětVymazat
  16. Alena:
    bylo to spis nudne nebo zabavne?
    "sedy" prumer (divaku, ten samy, co napr. zde kritizovaneho Antikrista hodnoti mnohem vyse) na csfd hodnoti vlazne napr., je to pro globalni nepochopeni zabavnosti?

    OdpovědětVymazat
  17. mysh.82: Nikdy jsem netvrdila nic o nějakých natvrdlých nebo primitivních čtenářích. To by mne vůbec nenapadlo. Jak správně píšeš, nic o nich nevím, respektive vím o nich obecně jen to, co se dá zjistit pravidelným, letitým a nekonkrétním čtením jejich příspěvků.

    Mimochodem o nějakou osvětu místního čtenářstva vůbec neusiluju. Můj komentář reaguje konkrétně především na Frantu - a jeho citovou výchovu jsem vzdala už někdy před dvaceti lety :-).

    Martin: Okázalý, hysterický Antikrist je "zábavný" právě tím způsobem, jakým 80 dopisů "zábavných" není. Ale mne docela bavilo se na ně koukat, kdežto Trier mne štval.

    OdpovědětVymazat
  18. Mam rad recenze Aleny Prokopove i recenze Frantiska Fuky.

    Na rozdil od FF (byl jsem s nim na stejnem predstaveni :-)) se priznam, ze u filmu jsem usnul. Prave z toho duvodu, o kterem pise Frantisek Fuka..

    Byl jsem aktivnim hracem v amaterskem filmu 80tych let. S Cihakem jsme kurna tvorili dejiny.

    Presne tahle artificielnost se tam tehdy pestovala. A ja jako mladej zabak jsem ji povazoval za spasu sveta a mel jsem ramena 120 cm, ze to tem komancum v "tech nasich filmech" natirame...

    Pamatuju na voloviny od Petra Lebla, mladeho a nadejneho, odkud jakoby 80 dopisu se napajelo....

    Hlubokomyslne bezeni hlavniho detskeho hrdiny, ktere v 80dopisech trva nesnesitelne tri minuty, je pro staryho jezevce prikazem k usnuti. Tak jsme usnul.

    Vite, Aleno, FF ma pravdu. Jako intelektualni prestavka na programu CT2, ktera ma evokovat atmosferu komunisticke vsednosti, by to bylo dobry..

    jako celovecerak je to utahane k smrti. A intelektualske az ouvej.

    OdpovědětVymazat