30.11.11

Myslím to upřímně!

(Tento post neobsahuje žádný full frontal, tepláky ani filmovou recenzi, takže pokud něco takového očekáváte, můžete ho přeskočit.)

Skončil listopad a s ním skončilo i jisté období mého života, které se vyznačovalo především tím, že jsem měl zdroj poměrně slušné obživy, kterou jsem navíc mohl provádět v takovém časovém harmonogramu, v jakém mi to vyhovovalo (tzn. ten harmonogram byl velmi flexibilní, takže jsem mohl chodit na novinářské projekce, které se konají většinou v pracovní době). Toto několikaleté období vyvrcholilo launchem tohoto výplodu na Facebooku a nyní přichází nové období, ve kterém musím jistým způsobem přestrukturovat svou existenci, abych mohl nadále živit sebe, drahou polovičku a nejméně dva psy, mohl letět v březnu zase do Japonska (kam už mám nějakou dobu koupené letenky) a přitom dělal co nejzábavnější práci, která mi co nejlépe jde, nebo ještě lépe kombinaci různých prací (jak to bylo většinu mého života).

Situace rozhodně není taková, že bych si musel do měsíce najít místo u soustruhu, jinak jsem bez chleba. Nicméně budu se muset např. rozhodnout, jestli se dále živit drobnými zakázkami ze všech stran, nebo využít nabídku něčeho, co se podobná normálnímu zaměstnání, nebo se dát na prostituci, nebo některou z mnoha jiných možností a kombinací těchto možností.

No a proč vám to píšu? Abych vás připravil na to, že nutkání "o tom musím napsat na FFFILM" se stane méně intenzivnějším, než bylo doposud. Z toho prostého důvodu, že FFFILM mi nevydělává ani korunu a že s mými (odvážím se tvrdit, že nezanedbatelnými) internetovými zkušenostmi nevidím způsob, jak ho signifikantním způsobem monetizovat. Má slušnou návštěvnost, ale zdaleka ne takovou, abych si zde umístěnými bannery vydělal za psaní článků více, než si můžu za stejnou dobu vydělat jinde jinou činností. A pokud by mělo jí o signifikantní monetizaci nějakým jiným způsobem (např. přechod FFFILMu pod něčí křídla), všechny nabízející se varianty (nezapomeňte, že FFFILM dříve byl pod křídly jiných serverů) by znamenaly, že by ohledně obsahu FFFILMu měl poslední slovo někdo jiný než já, takže bych zde už například nemohl používat slova jako "SMS", "píča" nebo "Dočekal Hulán Hitler". Bez ohledu na "poslední slovo" je zde také skutečnost, že psaním o filmech se v našich končinách nikdy nemůžete uživit tak dobře, jako jinými činostmi, které ovládám (a kterých je relativně dost, viz www.fuxoft.cz).

Pak je tu také teoretická možnost "mikroplateb fanoušků za obsah", což je možno provést několika různými způsoby, ale obávám se, že žádný z nich ještě není masově použitelný v této době a v této zemi - obzvlášť pokud bych nechtěl penalizovat neplatící a chtěl bych věřit v dobročinnost těch movitějších. Je mi totiž jasné, že kdo si chce ukrást digitální obsah zadarmo, ten to udělá, a nějaké debilní DRM pouze komplikuje život těm, co nekradou.

Každopádně, přemýšlel jsem o tom hodně, a řešení dostatečně málo rizikové na to, abych ho mohl okamžitě implementovat, jsem nenalezl.

Ve výsledku tedy to všechno znamená, že nutkání "jít do kina na novinářskou projekci a pak o tom filmu napsat" se pro mě stane v nejbliží době méně intenzivním. Každá taková recenze pro mě totiž v současné době znamená nejméně tři hodiny činnosti, za kterou nedostanu ani halíř. Přitom by ani tak nevadilo, že za to nic nedostanu. Vadí ta skutečnost, že kdybych ty tři hodiny někde instaloval servery, kontroloval překlady nebo souložil se starými bohatými dámami, nějaké peníze z toho mít budu.

Je docela dobře možné, že se během pár týdnů najde nějaká stabilní konfigurace, která mi umožní psát FFFILM úplně stejně jako dosud (nikoliv lépe, protože lépe už to není možné!). Je také možné, že se najde taková konfigurace, která bude v přímém rozporu s tím, abych mohl dále psát FFFILM v současné nebo podobné podobě.

V tom všem je mnoho proměnných a nemám nejmenší tušení, jak to dopadne. Rozhodně neplánuji s FFFILMem v nejbližších dnech seknout. Během příštích dvou týdnů uvidím aspoň pět filmů...

Jenom jsem pokládal za vhodné vás o nadcházejícím stavu informovat, protože se mi zatím docela osvědčilo netajit se s ničím co se mi v životě přihodí, ať je to jakkoliv bizarní nebo nelichotivé.

P.S: Pod tímto příspěvkem je záměrně zablokována diskuse, protože  i kdyby se v ní objevilo něco konstruktivního, zmizelo by to v záplavě víte čeho. Pokud si myslíte, že víte o nějakém řešení, které mi uniklo, jistě najdete způsob jak mě na něj upozornit.


UPDATE 1. 12. 2011: OK, přesvědčili jste mě, ZKUSÍME DOBROVOLNÝ SPONZORING.

29.11.11

Recenze: Hranaři - 40%

[Následuje neupravovaný text distributora] Temný thriller se odehrává v české současnosti, kterou pokrývá dokonalá pavučina vzájemně propojených kšeftů a kšeftíků. Mnohem jemnější a nenápadnější, než byla ta v éře Mrázků a Krejčířů. Samozřejmý systém vratek, resp. skrytých provizí, automaticky funguje na všech úrovních. Kdo v něm nejede, je mimo hru. Čím větší hra, tím ostřejší jízda. Je to balanc na hraně útesu. Dá se na ní udržet? Jak dlouho ještě? A kdo to všechno vlastně řídí? Filmové drama se rozehraje kolem jedné velké zakázky, z níž měly podle zaběhnutých pravidel putovat vratky na zaběhnutá vyšší místa. Jeden z hráčů se ovšem rozhodne pro sólový postup, načež se prudce roztočí kolotoč sledovaček, kompromitujících materiálů, tajných nahrávek, mediálních intrik, výhrůžek, vydírání a zabíjení. Systém se zadrhne a hrozí kolaps. Protihráči volí krajní řešení. Thriller HRANAŘI je sice filmovou fikcí, avšak nápadně blízkou dnešní realitě. Kontroverzní krvavý závěr lze tedy brát také pouze v rovině filmového příběhu, ale - kdoví...?



Především bych chtěl upozornit, že se nebudu nijak zabývat tím, kde a jak kdo z tvůrců filmu komu na Facebooku nadává a vyhrožuje, jestli ve filmu zpívá vokály Iveta Bartošová (nezpívá) a jestli je videobavič jménem "Kazma" retardovaný (je, a jak). To vše je zajímavý námět na přednášku "propagace filmu v nových médiích", možná se o tom rozepíšu jindy, ale ne tady a teď.

"Temný politický thriller" jsme tady dlouho neměli dost dlouho a vydařený temný politický thriller myslím nikdy. A s Hranaři se situace nezměnila. Není to podařený film, ale je nepodařený docela zvláštním způsobem.

Nejprve bych upozornil na to, že je v něm dost kvalitních věcí, na které u českých filmů nejsme zvyklí. Začněme třeba tím, že v tom traileru (který mi rozhodně dobrý nepřijde) někdo mluví drsným hlasem, který nezní úplně směšně (což jsem snad v českém traileru ještě nezažil). Pokračujme tím, že film má slušnou kameru, jejíž barevné tónování jistě není originální, ale má svůj styl. A skončeme třeba tím, že většina herců (herečky jsou na tom bohužel hůř) vytváří na plátně figurky, které mají jistou stylizovanou působivost a jejich postsynchrony neznějí směšně (protože to nejsou postsynchrony). Při některých scénách jsem si s překvapením uvědomoval, že by se s podobným obsazením a podobnou stylizací dalo natočit něco, co by fungovalo aspoň trochu podobně žánrově jako seriál "Chobotnice" nebo třicet - čtyřicet let staré francouzské stylovky, ve kterých vždycky někdo na konci zastřelil Belmonda, protože věděl příliš mnoho. Prostě, v Hranařích dobře funguje docela dost elementů, které očekáváme od výpravného, efektního politického thrilleru, a které v českých filmech většinou nefungují.

Bohužel, Hranaři mají naprosto zásadní problém v tom, že ani neoddiskutovatelná řemeslná zručnost při produkci a postprodukci nedokáže napravit to, co bylo totálně rozesráno někde na trase námět -> scénář -> dramaturgie a možná částečně i režie.


Začněme třeba už názvem filmu. Já osobně jsem až do návštěvy oficiálního webu netušil, co slovo Hranaři znamená. Na začátku filmu se objeví (na velmi krátkou chvíli) vysvětlující titulek, ale je to ještě před logem distributora, když většina lidí vůbec na plátno nekouká! V samotném filmu pak o hranařích nebo hranách nikdo nemluví. To je ale to nejmenší...

Film začíná kulometným sledem scén, kdy je nám během několika minut představen asi tucet postav. Objeví se chlapík v centru Prahy a u něj titulek "Podnikatel X, majitel velkého salonu na anální bělení, v roce Y založil časopis Z, jeho žena má modelingovou agenturu", který stihnete sotva přečíst, natož si ho zapamatovat. O pět sekundy později následuje střih do nějakého sálu s monitory a titulek "Sledovací centrála KGB". Několik neidentifikovatelných lidí se v něm dívá na mapu. O tři vteřiny později následuje střih do pražské zoo, kde se Tříska někam dívá dalekohledem, k tomu titulek "Agent CIA jménem ABC". O pět vteřin později střih někam do Prahy, na místo, které rozhodně není vidět ze zoo, kde se schází "podnikatel BFLM" s "původně vekslákem, nyní podnikatelem PSVZ". O pět vteřin později střih na letiště, kde někdo jiný čeká na kurýra z Ruska...

Nechytejte mě za slovo, možná jsem si to nezapamatoval úplně přesně, ale pointa má být v tom, že jsem vůbec nepochytil kdo je kdo, včetně toho KDO MÁ BÝT HLAVNÍ HRDINA. Až po filmu se mi podařilo (po rozhovoru s tvůrci!) vykombinovat, že hlavní hrdinové byli podnikatel Etzler a ochrankář Rašilov, přičemž Rašilov má na počátku filmu vyzvednout na letišti zásilku pro Etzlera, ve které jsou kompromitující dokumenty na zlé mafiány (Etzler je víceméně hodný ex-mafián). V zásilce jsou ale NÁHODOU kompromitující dokumenty NA ETZLERA (protože se někdo v Moskvě spletl) a zlí mafiáni náhodou dokumenty seberou kurýrovi dřív než Rašilov, a nyní chtějí Etzlera vydírat (poznámka: "Kompromitující dokument" vypadá jako fotografie Rudého náměstí, na kterou je Photoshopem špatně přidělán ten, koho má kompromitovat, v ruské uniformě). Znovu upozorňuji, že tohle všechno jsem pochopil až po filmu, kdy mi to vysvětlili jeho tvůrci, ale i pak mi to připadalo velmi divné a ptal jsem se, jak mi mělo dojít, třeba to, že z Moskvy (někdo o kom se nic nedozvíme) Etzlerovi místo kompromitujících materiálů navíc ke kompromitujícím materiálům na jeho oponenty omylem poslali kompromitující materiály na něj samého. Odpověď: "To jste nedával pozor, vždyť tam Etzler v jenu chvíli křičí 'Měl jsem to posichrovaný'!" Ano, to křičí. A co...?

Nicméně: První cca hodina filmu je o tom, že všichni proti všem kují pikle, scházejí se v luxusních oblecích, jezdí v luxusních autech, pijí drahý alkohol a navzájem si všichni gentlemansky nebo negentlemansky naznačují, že někoho odstraní, případně budou odstraněni. Jak už jsem upozorňoval výše, mnohé z těch scén samy o sobě docela slušně fungují, ale po třetí z nich to začne bý docela nuda, protože nám zcela uniká jejich smysl a takové drobnosti jako kdo je proti komu, kdo to jenom dělá, a hlavně proč to dělá a co tím sleduje. Možná byl trochu problém i v tom, že některé postavy mají svými jmény připomínat naše reálné politicko-mafiánské figury ("Šlouf" -> "Šlajf"?), ale já se v české politice neorientuji.

Ve filmu je dost dalších věcí, které jsou bizarní a zcela mi uniká důvod jejich existence: například neuvěřitelně dlouhá scéna, ve které jde Langmajer po schodech a chodbou do Kornovy kanceláře a přitom žertovně poskakuje a laškuje se sekretářkou. Nebo Tříska, který na monitorech sleduje tajně veškeré dění v Praze a přitom teskně hraje na saxofon - to už je skoro něco Lynchovského, jako z Modrého sametu. A to by samo o sobě nevadilo - pokud by bylo ve filmu něco jiného, co by mělo podobnou atmosféru. Ale není. Možná s výjimkou Třískova závěrečného WTF epilogu o tom, že "celý svět jeviště pouhé jest a já neumím moc anglicky".

Po více než hodině filmu konečně dojde k jakémusi zásadnímu zvratu a konečně je jasně narýsována zápletka: Hrdina se musí pomstít mafiánům, zachránit pár blízkých a zmizet s nimi co nejrychleji pryč z republiky. To funguje podstatně lépe než první dvě třetiny filmu, protože přibližně víme, co je vlastně v sázce a kdo je padouch (všichni ostatní). I tady ale dochází k občasným žertovným bizarnostem jako je let z Prahy do Dubaje malinkým jednovrtulovým letadýlkem...

Hranaři jsou o trochu lepší než Kajínek a mají s ním mnoho společného. Za některé jejich elementy se tvůrci vůbec nemusí stydět, ale chyběla jim schopnost podívat se na děj svého snímku očima někoho, kdo nečetl scénář, nečetl presskit a nestrávil s filmem půl roku života, a pak se zamyslet, jak takovému nepoznamenanému divákovi představit hrdiny a jak mu servírovat jejich osudy. A to vše udělat předtím, než se začne natáčet. V tomto ohledu film naprosto brutálně selhává a tím přichází vniveč i to fungující a zábavné, co v něm je.

Ale producenti jsou mistři marketingu a vůbec bych se nedivil, kdyby Hranaři měli slušný komerční úspěch.

28.11.11

Recenze: Moneyball - 80%

Manažer baseballového týmu Oakland Athletics (Brad Pitt) přišel cca před deseti lety se zajímavým nápadem: Zaměstnal mladého matematického nerda (Jonah Hill), který přišel s novou revoluční metodou, jak si vytipovat na základě baseballových statistik hráče, kteří nejsou extra drazí, ale kteří v kombinaci s ostatními podobnými hráči dovedou tým k vítězství v nové sezóně. Metoda je tak revoluční, že se nelíbí trenérovi (Philip Seymour Hoffman) ani majitelům klubu, ale Pitt trvá na svém...



Jde o film podle skutečných událostí, takže nic, co zde napíšu, není možné brát jako spoiler. Film je o tom, jak Pitt s Hillem proti všem trvají na své metodě, ta je zprvu neúspěšná, pak se zdá být úspěšnou, ale nakonec jejich klub ligu nevyhraje. Konec.

Kvůli objevnému námětu tedy na film nikdo chodit nebude. Obzvlášť u nás. A je to docela škoda.

Film je totiž výborně natočený. Superscenáristé Steven Zaillian a Aaron Sorkin, kameraman Wally Pfister, režisér Bennett Miller (Capote), výborné herecké výkony, hypnotická hudba (Mychael Danna)... To všechno funguje opravdu výborně. Ale film má jeden naprosto zásadní problém, a to je právě ten námět.

Problém nespočívá v tom, že se toho ve filmu málo stane.

Problém spočívá v tom, že film předpokládá, že divák je obeznámen nejen s pravidly baseballu, ale také s fungováním americké baseballové ligy, s osudy jejich konkrétních hráčů a s historií slavných klubů!

Sorkinovy dialogy jsou tak kulometné a plné narážek a vedlejších informací, že jsem měl naprosto zásadní problém pochopit o čem se kdy mluví, a to i když jsem měl po ruce dialogovou listinu s vysvětlivkami. Ta většinou vypadala tak, že v ní byla něčí hláška "Ty vole, ty jsi dopadl jako X v roce Y" a následovalo dvacet řádků kurzívou, které vysvětlovaly, kdo to byl X, v jakém hrál mužstvu, a jak jeho chyba v zápase v roce Y legračně odkazuje na situaci v dané scéně. A tohle bylo ve filmu téměř nepřetržitě! A pokud dobře neznáte pravidla baseballu, tak při scénách dramatických zápasů nebudete ani chápat, kdo právě vyhrává a co je právě v sázce.

Znovu upozorňuji, problém není v tom, že nejsem baseballový fanoušek (viz mé oblíbené Hřiště snů). Problém je v tom, že neznalost podrobných baseballových amerických historických reálií vám zabraňuje pochopit polovinu dialogů ve filmu (na rozdíl od Hřiště snů, kdy jde tak o dvě-tři procenta filmu). A teď si k tomu přičtěte, že film je titulkovaný, strašlivě ukecaný, a titulky musejí při rychlých dialozích být kráceny.

Nebo si představte, co byste měli z filmu Social Network, kdybyste v životě nebyli na internetu.

Je to vlastně dost unikátní situace. Po dlouhé době musím film zkritizovat za to, že je postaven na znalosti reálií, která jsou na hony vzdáleny mně i všem které znám.

Je to hrozná škoda, protože i když nevíte, co se vlastně děje a proč jsou všichni tak nervózní / rozčilení, jsou ty scény velmi působivé.

Recenze: Poupata - 90%

Podle prvních informací a traileru jsem odhadoval, že půjde o další typický názavislý evropský filmeček o lidech, kteří jsou 1) někde v zasmogované uhelné pánvi a 2) totálně v hajzlu. Odhadoval jsem správně.



Film je skutečně o rodině, která na tom není dvakrát dobře: Tatínek (Vladimír Javorský) je chorobně závislý na výherních automatech a zadlužil se tak, že se z toho do smrti nevyhrabe. Maminka připravuje s kolegyněmi retrovystoupení ve stylu komunistické spartakiády. Syn se zbláznil a koupil si od polopasáka jakousi polokurvu, aby s celou rodinou žila. Jedna dcera je těhotná - možná se zhulencem, možná s invalidou. A teď jsem nějak zapomněl, jestli má nějakou snadno definovatelnou charakteristiku druhá dcera, ale rozhodně taky nemá moc důvodů k optimismu. U tohoto druhu filmu je tak nějak od začátku jasné, že pokud aspoň některé z těch postav mají dopadnout dobře, musí to být vykoupeno něčím ultradramatickým.

Film napsal a režíroval debutující Zdeněk Jiráský. Ten člověk má obrovský režisérský talent. Vladimír Javorský je úžasný, ale to mohl teoreticky dokázat sám, bez větší pomoci režiséra. To, že je úžasná i většina ostatních herců (z nichž valnou většinu od nikud neznám), včetně dvou Vietnamců s docela podstatnými rolemi prodavačů, to už je důkaz, že Zdeněk Jiráský umí režírovat. Film je hodně smutný, ale místy i překvapivě veselý (pokud máte smysl pro hodně černý humor). Každopádně je to film, který těžko může mít komerční ambice a spoléhá spíše na to, že získá ceny na filmových festivalech (doteď jsem vůbec nezaznamenal nějakou reklamní kampaň na něj) - což bych mu přál neskonale více, než např. Aloisu Nebelovi.

Se scénářem je to o trochu slabší. Vypadá to, že v něm buď něco chybí, nebo to muselo být vystříháno z důvodu stopáže / peněz. I když film má slušné dějové linky, které se slušně dramaticky (byť předvídatelně) na konci sejdou (a ty co se nesjedou, jsou aspoň jakž takž uzavřeny, což v českých filmech rozhodně nebývá samozřejmostí), některé věci jsou jen podivně nakousnuty, nedovysvětleny, předčasně opuštěny. Vzhledem k tomu, že se film jmenuje Poupata, docela by mě třeba zajímalo PROČ vlastně ty ženy nacvičovaly tu Spartakiádu a proč se nechávaly kvůli tomu fotit nahé do kalendáře (čímž si těžko mohly vydělat více jak pár stovek), ale ve filmu se to nijak neřeší. (Mimochodem, abych předem reagoval na vaši tradiční otázku: Full frontal ve filmu je, ale asi byste ho raději neviděli.)


Další drobnou výtkou pak jsou velmi časté problémy s kontinuitou mezi záběry, kdy se při střihu z jedné kamery na druhou něco ve scéně nesmyslně změní (lidé stojí jinak, něco na stole leží jinak...). Ne že bych si takových věcí soustředěně všímal, ale v Poupatech je toho tolik, že jsem uvažoval o nějakém skrytém dramatickém záměru (například že se celý film odehrává v Matrixu). Obecně by filmu neškodil trochu větší rozpočet, který by umožnil natočit ty záběry víckrát, mít lepší kontinuitu a také vydařenější záběry, které měly být poněkud epičtější (železniční nehoda, ohňostroj) a je vidět, že si při nich filmaři museli hodně vypomáhat střihem.

Pokud vám připadá, že vlastně film jenom kritizuji, uvědomte si, že všechno, co výslovně nekritizuji, je v tomto filmu víceméně super. Rozhodně jsem z něj byl nadšenější, než z čehokoliv od Hřebejka, Vejdělka apod. za posledních 10 let. Nadšenější ve smyslu "nadšení z filmařského řemesla". Děj filmu samozřejmě mnoho důvodů k nadšení nedává a není to něco, na co bych vám doporučoval chodit v předvánočním čase s rodinou.

Vzhledem k tomu, že jde o debut, nezbývá než se hodně těšit na další Jiráského film.

26.11.11

Recenze: Kocour v botách [Puss in Boots] - 60%

Oficiálně vzato jde o prequel Shreka, ale ve skutečnosti je to zcela jedno, protože tento film nemá se Shrekem (kromě hlavního hrdiny) vůbec nic společného, ani na něj nijak neodkazuje.



Tedy, "něco" společného se Shrekem má, respektive s jeho pokračováními: Je v něm spousta blbnutí, vtipných narážek a akčních scén (opět ve 3D) a násilně naroubované poučení a propagace pozitivních hodnot.

Výtvarná stránka je opravdu vydařená, Kocourova srst je správně chlupatá, choreografie akčních a tanečních scén je nápaditá, párkrát jsem se zasmál...

Výtvarníkům, animátorům, skladatelům, střihačům atd. není co vytknout. Škoda toho scénáře, který je povětšinou jen snůškou žertíků a citací, aniž by si dal záležet na skutečném vykreslení charakteru nějakého hrdiny nebo prostředí (příběh se odehrává v nějaké nedefinované pohádkové zemi, která místy vypadá jako z westernů Sergia Leoneho a místy jako evropský středověk). Můžete říkat, že "je to jenom pohádka" a v pohádce je možné všechno, ale vysvětlí mi někdo, jak je možné, že jeden z hrdinů na konci zemřel a o minutu později je vidět živý a převlečený do jiného kostýmu???

Mírným problémem je také skutečnost, že tentokrát uvidíme pohádkove postavičky, které českému děcku nejsou příliš známé: Humpty Dumpty, Jack, Jill... Některé jsem nerozklíčoval ani já (modrý obličej WTF?).

Takže další ucházející sériově vyrobený 3D dětský produkt... V produkci Guillerma del Tora?!?!

P.S: Film je samozřejmě dabovaný, takže neuslyšíme Antonia Banderase, Salmu Hayekovou ani Billyho Boba Thorntona.

25.11.11

Recenze: Věc: Počátek [The Thing] - 60%

Aby bylo jasno: Tento film není remake ani reboot. Je to stoprocentní prequel.



Málokdo ví, že "Věc" je původně povídka s názvem "Who Goes There?", která byla zfilmována už v roce 1951. S tou nemá Věc: Počátek nic společného. Jde o prequel slavné Věci Johna Carpentera z roku 1982 a odehrává se těsně před ní, především na norské základně (jejíž neslavný konec jsme viděli v Carpenterově filmu).

Carpenterova Věc je pro mnoho lidí kultovní záležitost, která na počátku 80. let slušně posunula hranice filmového hororu a je za to dodnes uctívána. Podíval jsem se na ni před pár dny znovu a stále musím konstatovat, že její gradace, práce se střihem, zvukem a hudbou je nadčasová, stejně jako triky, které překvapivě dobře fungují dodnes. Jakýkoliv pokus o její remake, reboot, prequel nebo cokoliv podobného musí být dnes nutně brán jako v lepším případě zbytečnost, v horším případě svatokrádež.

Naštěstí je od počátku jasné, že tvůrci nového filmu Carpenterovu Věc zbožňují a nechtěli naštvat její fanoušky. Je to trochu podobný případ jako Antalovi Predátoři, s tím nešťastným rozdílem, že děj Věci dost dobře nijak zajímavě permutovat nemůžete, aniž byste se vzdálili atmosféře originálu. Prostě musíte mít několik lidí v klaustrofobickém studeném prostředí a něco slizkého, co jde po nich (a do nich). Můžete si jen vymyslet, jak strašně a v jakém pořadí zahynou. A nemůžete si moc vymýšlet, jak to celé skončí, protože to je víceméně dáno první Věcí.

Tvůrci Věci: Počátku měli rozhodně Carpenterovu Věc velice rádi a velmi se snažili, aby kontinuita seděla. Norská základna byla prý precizně zrekonstruována ze záběrů, které jsou vidět v Carpenterově filmu. A zde můžete vidět srovnání posledního záběru Věci: Počátku s jedním z prvních záběrů Carpenterovy Věci:

The Things


(Rozdílného zabarvení si nevšímejte, to není záměrný filtr ale nedokonalá filmová kopie. Nechtělo se mi to korigovat.)

I triky jsou zvládnuty velmi slušně a - řekl bych - pietně. Je v nich sice CGI, ale základem je poctivá práce s latexovými kostýmy a modely. CGI je použito k odstranění hlav a končetin nebo k dodělání ohně. Což je přesně ten správný způsob, jak by se triky měly dělat. I když se ve filmu prohánějí velmi nepřirozené bytosti, ve většině scén vypadají jako něco, co má správnou váhu a setrvačnost, a ne jako počítačový obraz vložený do reálného záběru.



Hlavní hrdinkou je tentokrát žena (Mary Elizabeth Winsteadová, Ramona ze Scotta Pilgrima), která je půvabná vědkyně, ale když jde do tuhého, dokáže být nejvíc hardcore ze všech, v čemž jistě ne náhodou připomíná jistou Ellen Ripleyovou. Zbylé osazenstvo (zdaleka nejen Norové) je pak především potrava.

Ale proč těch pouhých 60%? Když pominu některé méně vydařené kusy filmu, jako například finále "musíme tam mít něco překvapivého, tak tam dáme tohleto, i když to vlastně překvapivé není, jenom nudné", drobné problémy s kontinuitou (nepřebývá nakonec u talíře jedna rolba?) a makeup a účesy, které moc nevypadají na 80. léta, hlavní problém je v tom, že se vůbec někdo někde rozhodl, že svět potřebuje tento film, a že se jeho tvůrci rozhodli natočit ho jako variaci/kopii/poctu originálu. Od té doby uplynulo 30 let, filmové horory jsou někde trochu jinde, a i kdyby někdo natočil Věc 2 třeba už v roce 1984, stejně by to byla přinejlepším "dobrá kopie".

A to je Věc: Počátek. Docela věrná kopie/variace/pocta originálu, která není úplně blbá. Stačí vám to?

21.11.11

Recenze: Válka bohů [Immortals] - 50%

Theseus a král Hyperion spolu bojují o absolutní luk, což z povzdálí sledují bohové, aby se v pravou chvíli do věci vložili.



I když trailer vypadá jako by šlo o přesnou kopii 300: Bitvy u Thermopyl, není to pravda.

Naprosto zásadní je zde osoba nekompromisního režiséra Tarsema Singha, který po spoustě videoklipů natočil pouze filmy Cela (s Jennifer Lopezovou), který možná znáte, a především The Fall, který pravděpodobně neznáte. Podívejte se na jeho trailer a úvodní titulky (u kterých vám až po shlédnutí celého filmu dojde, jak pečlivě zapadají do jeho děje a kdo se to v nich kde na tři vteřiny objeví) a dovolte mi malou odbočku:

The Fall je remakem bulharské pohádky/podobenství z roku 1981. Ano, opravdu. Zraněný kaskadér se zotavuje v nemocnici a vypráví malé holčičce absurdní pohádku, vymýšlenou "za pochodu" (a inspirovanou lidmi a věcmi kolem nich), kterou si holčička velmi barvitě představuje (a my ji vidíme s ní). Prostě takový Nekonečný příběh, ale hodně na tripu. The Fall obsahuje dechberoucí vizuální okamžiky. Pohádkové scény se natáčely v desítkách zemí po celém světě (včetně Prahy) a záměrně v nich nejsou žádné digitálně generované objekty nebo stavby - všechna ta místa opravdu existují! Kompozice barev, světel, kostýmů a lidských těl jsou občas naprosto úchvatné a chtěl bych některé mít v obrovské kvalitě zarámované na zdi. I některé scenáristické nápady jsou naprosto unikátní: Vypravěč začne holčičce vyprávět "Story of an Indian", a my vidíme, jak si holčička představuje typického Inda s turbanem, v jeho tradičním indickém sídle. Když se o něco později vypravěč zmíní o wigwamu a squaw, dojde nám, že od začátku měl na mysli amerického Indiána, nicméně až do konce filmu už vidíme jen tradičního Inda.

Přitom má více než dvouhodinový The Fall mnoho naprosto zásadních scenáristických a režisérských nedostatků a mnoho jeho scén (těch v "reálném světě") je tak rozvleklých, že ač jsem některé sekvence (dvouhodinového) filmu viděl mnohokrát a mnohokrát je obdivoval, dodnes jsem v sobě nenašel dost síly, abych se na něj podíval vcelku, od začátku do konce! Ani jednou. To se mi vskutku často nestává a jediný další film, u kterého jsem na tom podobně, jsou šílené Southland Tales (trailer) Richarda Kellyho.

Ale zpět k Válce bohů. Ta není stejně úžasnou monumentální bizarní hromadnou autonehodou jako The Fall nebo Southland Tales, ale má s nimi ledacos společného. Bohužel.

Základní syžet je velmi prostý: Zlý král Hyperion (Mickey Rourke) chce najít božský luk, který mu dá absolutní moc. Theseus (Henry Cavill) je chlapík z lidu, který se chce Hyperionovi pomstít za to, že osobně podřízl jeho matku. Bohové by se do toho rádi vložili (Zeus fandí Theseovi), ale oficiálně nesmějí, tak to dělají nenápadně. A vyvrcholí to velkou bitvou u hory, ve které jsou uvězněni (a posléze z ní vypuštěni) Titáni. Problém je, že mezi slušně fungujícím intrem a závěrečnou bitvou je přibližně hodina vesměs nezajímavé vaty, ve které si většinou Theseus povídá o blbostech s krásnou věštkyní, němým mnichem a jednou nebo dvěma dalšími figurkami. Ti všichni jsou naprosto nezajímaví a nejvíc z nich Henry Cavill v hlavní roli, který působí jako nějaký "nezajímavý nesympatický svalnatý debílek", což u mě vzbuzuje velké obavy z nového Supermana, ve kterém hraje titulní roli.

Naopak zcela úžasný je Mickey Rourke, který řeckého krále hraje trochu jako Marselluse Wallace z Pulp Fiction, jenom místo "Zavolám pár negrů s letlampama" říká "Witness hell" předtím než hrdinovi podřízne maminku. Bohužel, je ho ve filmu strašně málo!


Dočkáme se několika výtvarně úžasných scén a kostýmů. Mnohé z nich jsou navrženy jako kdybychom se dívali na lacinou poloabstraktní divadelní inscenaci, jen s nějakými monumentálními dokreslovačkami v pozadí. Nebo lacinou televizní pohádku z roku 1985 s výpravou geniálního Theodora Pištěka. Tato stylizace je zcela určitě záměrná, ale obávám se, že nebude každému po chuti. Hlavně je ale v příkrém rozporu s milionovými digitálními armádami a ropnými tsunami (nebo co to bylo) v jiných scénách. Některé scény jsou monumentální, jiné jsou (opět zcela záměrně) extrémně komorní, jako například souboj s Minotaurem v labyrintu, kdy celý labyrint je reprezentován jednou menší místností a Minotaurus není mýtická příšera, nýbrž tlustý polonahý wrestler s ostnatou přlbou v přibližném tvaru býčí hlavy.

Co se týče milionových armád, stojí za zmínku také závěrečná bitva, ve které je milionová armáda reprezentována především třiceti chlapíky, kteří se pošťuchují v úzkém klaustrofobickém tunelu (zbylých 999 970 zřejmě čeká venku až přijdou na řadu), zatímco v sousední hoře zuří bitva Titánů s olympskými bohy, která je extrémně brutální a po všech stránkách bezchybná i když se celá odehrává v místnosti deset krát deset metrů (navíc s velkou krychlí uprostřed) a vypadá spíš jako něco z psychedelické zombie videohry než z eposu o bozích. Kdyby byl celý film jen o tom, co dělají bohové, byl bych z něj pravděpodobně nadšený, ale bohové hrají podobné druhé housle jako Hyperion. Možná bude zajímavé pokračování - film totiž končí docela slušným příslibem.

Je vidět, že Tarsem měl opět volnou ruku a opět si mohl natočit něco, v čem se jasně zrcadlí jeho unikátní vize, kterou nikdo kromě něj nechápe. Je to kočkopes, u kterého by ani tak nevadilo, že je bizarní, ale vadí, že je místy hrozně nudný. Na druhou stranu, obsahuje nejméně dvacet minut tak úžasných a unikátních scén, že možná stojí zato vidět ho jen kvůli nim.

P.S: Připomínky ve stylu "Takhle to historicky nebylo, tenhle bůh tohohle člověka neznal a taky měli úplně jiné šaty" jsou samozřejmě směšné a u tohoto filmu zcela irelevantní.

P.P.S: Film byl 3D, ale nepamatuji si, že by mu to nějak prospělo nebo uškodilo. Spousta záběrů byla velmi tmavá, ale vypadalo to jako výtvarný záměr, bez ohledu na 3D.

P.P.P.S: Nejnovějším projektem Tarsema Singha je Sněhurka natočená ve stylu indické komedie, pokud to dobře chápu.

20.11.11

FFFILM Plus

FFFILM má nyní vlastní stránku na sociální síti Google+, kde také provozuji většinu svých soukromých sociálních aktivit a aktivit svých psů (nevhodné pro mládež).



Stránka se nachází na této adrese (nebo prostě na Google+ nechte vyhledat "+FFFILM") a budou se na ní objevovat věci, které jsou příliš filmové na můj osobní profil a příliš stručné na "plnohodnotný FFFILM". Stránku FFFILMu na Google+ můžete bez problémů sledovat i pokud nemáte Google účet (pak ale nemůžete komentovat příspěvky).

Každopádně se budu velmi snažit, aby všechny tyto kanály byly nějakým způsobem exkluzivní, tzn. aby se vám valná většina informací neduplikovala ani když budete sledovat současně FFFILM zde, FFFILM na Google+ a můj soukromý feed. Jsem si vědom, jak moc člověka štve, když někdo pastuje stejný odkaz do pěti kanálů současně. Přesnou rovnováhu budu muset zjistit až v průběhu času, na základě svých zkušeností a vaší zpětné vazby, a na základě toho, jak se vlastně Google+ bude vyvíjet: Nahradí RSS čtečky? Nahradí blogy? Uvidíme.

P.S: Zdržte se prosím komentářů na téma "měl bys raději používat sociální síť XY". Neovlivní mě a nebudu na ně reagovat.

UPDATE: Doporučuji vám rozhodně aspoň tenhle post, který se rozvinul do epických soundtrackových rozměrů.

18.11.11

Recenze: Vendeta - 70%

Tři mladí hoši (ještě neplnoletí, tudíž trestně nezodpovědní) znásilní a zabijí svou spolužačku. Následně její otec (Ondřej Vetchý) udělá jedinou logickou věc: Podplatí policii a při kriminální rekonstrukci všechny tři hochy unese do opuštěného domu v lese, kde je hodlá popravit.



Nejdříve trochu uvedení věcí na pravou míru:
  • Na plakátech k filmu najdeme slogany jako "Vetchý versus Kaiser", což je poněkud přehnané. Kaiser se ve filmu poprvé objeví někdy v jeho čtyřech pětinách, jako náhodný kolemjdoucí (nemá k předchozímu ději ani k žádnému z hrdinů žádný vztah), a do stavu "versus Vetchý" se dostane až tak 15 minut před koncem filmu. A je to poněkud jiný versus, než si asi většina z vás myslí.
  • Film je inzerován jako "thriller", což není vyloženě lež, ale ve většině potenciálních diváků to pravděpodobně vzbudí jiná očekávání, než by mělo.
Vendeta neobsahuje po své první třetině nic, co by se dalo označit za "neočekávaný zvrat", a co většinou očekáváme od thrillerů (žádost tvůrců neprozrazovat ani to úvodní znásilnění a zabití mi připadá velmi bizarní).

Na absenci zvratů není nic špatného a rozhodně filmu nevyčítám, že jich obsahuje málo! Jenom mi k němu poněkud nesedí škatulka "thriller". Je to spíš sonda do psychického rozpoložení člověka, který se chystá udělat hroznou věc, protože ho potkala neméně hrozná věc - což může být zajímavý námět na působivý film, ale také první krok ke vzniku strašlivé blbosti.

Vendeta naštěstí není "strašlivá blbost" a není v ní téměř žádná scéna, která by byla vyloženě nepodařená nebo při které bych se smál blbosti tvůrců. A věřte mi, že to je u českého psychodramatu opravdu výjimečné.


Kromě Ondřeje Vetchého se většinu filmu na plátně nikdo jiný nevyskytuje, respektive nikdo nemluví a není mu vidět do obličeje. Jen na počátku vidíme pár scén s mládeží, pak pár scén se dvěma policisty a na konci Kaisera. Naopak Vetchý je na plátně naprostou většinu filmu a snaží se opravdu ze všech sil. Je velmi snadné představit si, jak by která scéna mohla dopadnout strašně, kdyby ji hrál někdo méně schopný. Vetchý naštěstí schopný je. Starý utahaný Kaiser (to je popis postavy, ne Kaisera) je také schopný, ale jeho role je opravdu spíš jen větší cameo.

Bohužel není příliš vypilován scénář, nebo spíš dramaturgie. Nápad natočit film s několika velmi brutálními událostmi tak, že na plátně téměř nic explicitního není vidět a většina deptání diváka se odehrává pouze v psychologické rovině, je jistě zajímavý, ale některé detaily jednoduchého příběhu působí nedotaženým dojmem:
  • Předem detailně naplánované a provedené znásilnění (a neplánované zabití) je na policii odbyto pokrčením rameny, jako by to byla nějaká klukovina (myslím, že dokonce padnou slova "přece těm klukům nechceme za tohle zničit život"). Tři pachatelé se následně chovají zcela pohodově a dělají vtípky, aniž by film jakkoliv pracoval s bizarností a extrémní zvrhlostí takového jednání.
  • Policisté připravují poměrně složité spiknutí, vyžadující perfektní součinnost s Vetchým, i když je jim jasné, že je extrémně psychicky labilní a nemá na akci dostatečné koule a že v případě (velmi pravděpodobného) nezdaru půjdou všichni na mnoho let sedět nebo viset, takže si těch pár milionů od Vetchého moc neužijí.
  • Lesník najde na louce dezorientovaného blábolícího chlapíka, pocákaného bahnem a krví. Nezajímá se o to, kde a proč se tam ten chlapík vzal a jestli je ta krev jeho (a jestli to náhodou není vraždící psychopat). Veze ho do nemocnice, vyprávějí si cestou o rodině a když mu chlapík (stále zcela mimo, halucinující a zvracející) řekne, že se potřebuje vrátit na tu původní louku, poslušně se tam s ním vrátí, místo aby se mu snažil zachránit život / psychické zdraví.
Takovéto drobnosti by mi nevadily u The Expendables 2 nebo Batmana 3, ale u filmu, který je z 99% o tom, abychom se vcítili do duševního rozpoložení hrdinů, jsou zbytečně matoucí a v tom vcítění nám brání.

K méně vydařeným aspektům patří také hudba, která se snaží pravděpodobně být hypnoticky minimalistická, ale je většinou otravná. A pokud režisér tvrdí, že je velkým filmovým fanouškem (a tudíž už nějaký ten soundtrack v životě slyšel), pak by měl vědět, že použít při osudových mstitelských scénách tuto konkrétní skladbu je v kontextu kinematografie roku 2011 už něco na pokraji parodie, natož použít ji TŘIKRÁT.

Ale, jak už jsem zmínil několikrát, takto ambiciózní projekt mohl dopadnout mnohem, MNOHEM hůř a mám radost, že nedopadl. A osobně obdivuji, jak působivý film se podařilo natočit za "směšných" něco málo přes 10 milionů Kč, ale to samozřejmě nemá vliv na celkové hodnocení.

17.11.11

Cílená inzerce pro dnešní den

Námět k zamyšlení:

Toto je obálka nového čísla Mateřídoušky, časopisu pro nejmenší čtenáře, který za mého mládí publikoval básničky o maminkách a prvním Máji, a obrázky od Boudy a Lady (to logo je stále původní, od Lady).


Je na ní hlavní hrdina Twilightu.

Časopis Mateřídouška je dnes podle jeho vydavatele určen "pro děti od 7 do 12 let". ("...chce děti učit nové věci zábavným způsobem. Čtenáři se dozvídají zajímavosti z říše zvířat a dinosaurů, které mají tolik v oblibě, cestují po cizích zemích, pronikají do tajů vědy a techniky, pobaví se nad zábavnými úkoly, které procvičí jejich postřeh.")

Nejnovější Twilight, který dnes přichází do kin, je podle jeho českého distributora "přístupný od 12 let" (protože je v něm soulož, potrat porod prokousávání dělohy, litry krve a Robert Pattinson).

Ohledně přístupnosti v jiných zemích doporučuji žertovný odstavec "Remarks" na této stránce Britského výboru pro klasifikaci filmů.

P.S: Jaké procento dětí dnes asi ví, co znamená slovo "Mateřídouška"?

P.P.S: A jaké procento rodičů?

16.11.11

Sněhurka WTF x 2

Protože jedna divná americká Sněhurka v jednom týdnu nestačí, tady máte druhou:



Tentokrát "From the director of Cela and Válka bohů".

15.11.11

Recenze: Twilight Sága: Rozbřesk - 1. část [Twilight Saga: Breaking Dawn - Part 1] - 40%

Tak do toho konečně po třech filmech Bella a Edward festovně šlápli!



Pokud už jste se odhodlali tuto recenzi číst, neuškodí osvěžit si má hodnocení předchozích tří filmů v sérii: 60%, 20%, 30%.

Některé věci zůstávají konstantní: Většina filmu je i nadále nekompromisně cílená na trochu jednodušší děvčata ve věku mezi první menstruací a druhým potratem. Na děvčata, která sní o tom, že o ně projeví zájem dva úžasní mládenci, z nichž aspoň jeden bude nejen krásný, inteligentní, silný a bohatý, ale současně také něžný (až zženštilý), citlivý, starostlivý, zoufale zamilovaný a NEPŮJDE MU JENOM O JEDNO (na rozdíl od Karla a Pepy, kteří tehdy ve Stodolní taky říkali, že jim nejde jenom o jedno, ale přitom jim šlo jenom o jedno, ježišmarjá to je v prdeli, co já budu teď dělat, hlavně to neříct mámě, to by mě vykopla z domu, no aspoň že už dávají ten novej Tvalajt).

Z hlediska dějové stavby se může i čtvrtý film směle měřit s nejdebilnějšími tureckými telenovelami. Přesněji řečeno, platí to plně pro jeho první dvě třetiny (filma má 110 minut!), ve kterých sledujeme, jak Bella a Edward mají svatbu a jak jedou na líbánky do superluxusního bungalowu na soukromý ostrov u Ria de Janeira. Skutečnost, že Edward je upír, se při tom všem ani nijak moc neprojevuje. Prostě sledujeme dlouhé scény příprav na svatbu (rodiče pláčou), svatby (všichni pláčou), svatební noci (Bella pláče), rána po svatební noci (Edward pláče) a asi čtrnáct dnů následných líbánek (já pláču, protože jsem neviděl jedinou erotickou scénu). Je to opravdu ekvivalent toho, jak starší důchodce vnímá porno s Beate Uhse nebo jak já vnímám The Expendables - je to píčovina, ale jistým způsobem to oslovuje základní signální soustavu diváka a není samo sebou to správně natočit.


Občas mi dělá zvrhlé potěšení sledovat tureckou telenovelu a bavit se při tom, ale u čtvrtého Twilightu jsem se příliš nebavil, protože výprava, postprodukce, režie a koneckonců i herecké výkony mají slušnou hollywoodskou úroveň a tudíž se vyloženě směšných okamžiků objeví jen pár (Jacobovi se tentokrát podaří servat ze svých bicepsů triko už asi po 20 sekundách filmu, což je myslím rekord).

Ve dvou třetinách začne být film o něco zajímavější, protože (to předpokládám není spoiler, neboť to mj. je i v traileru) Bella čtrnáct dní po svatební noci zjistí, že je těhotná, je rychle odvezena do Cullenovic vily a zde o několik dní později porodí. Těhotenství a porod přitom probíhají za velmi nestandardních okolností a pokud jste knihu nečetli, čeká vás několik poměrně inovativních zvratů a pár desítek sekund překvapivě dobře natočených a působivých brutálních scén (myšleno zcela neironicky), které dávají tušit, že Billy Condon mohl natočit opravdu slušný upírský horor.

Kdyby nemusel točit debilní Twilight.

Nashledanou u Twilight Sága: Mírný soumrak po odpoledni ale ještě ne večer - Part 7.

14.11.11

Recenze: Nechápu, jak to dokáže [I Don't Know How She Does It] - 30%

Sarah Jessica Parkerová hraje ženu, zaměstnanou na slušné pozici ve velké finanční společnosti, která má problém vybalancovat svůj osobní život (dvě děti a manžel Greg Kinnear) se svým namáhavým zaměstnáním (musí pořád někam létat a připravovat finanční projekty s ovdovělým megamilionářem Piercem Brosnanem).



Díky za trailer, protože úplně přesně vystihuje, na co se v kině budete 90 minut koukat (i když vám to bude subjektivně připadat jako tři hodiny). Hlavní hrdinka opravdu značnou část filmu stráví "veselým vyprávěním" a "veselými bonmoty", ve kterých se zrcadlí "hořká pravda" o "těžkém postavení" bohatých amerických kobyl.


Film má mnoho neduhů společných s celovečerními Sexy ve městě (a je také podle jakési slavné ženské knihy). Bylo by potřeba jen velmi málo, aby Nechápu, jak to dokáže mohlo být bráno jako přímé pokračování Sexu ve městě. Jde o velmi podobnou pohádku pro stárnoucí ženy, které se mohou na chvíli ocitnout ve světě, ve kterém největší problém je rozhodování se mezi luxusním bytem s milujícím krásným chápavým manželem a superúspěšnou kariérou po boku šarmantního prošedivělého milionáře.

A ve kterém po vás všichni chlapi obdivně koukají, i když jste HNUSNÁ NESYMPATICKÁ NEUROTICKÁ SOBECKÁ KRÁVA. Pardon, kobyla.

Je to dost patrná na postavě "nesympatické kamarádky", která má být zlá a nesympatická, ale chová se skoro úplně stejně jako naše "sympatická hlavní hrdinka". Tak se podle nenápaditého šroubovaného scénáře musí aspoň divně ksichtit, aby divačky poznaly, že téhle fandit nemají...

10.11.11

Recenze: Venku - 40%

Český dokument o osudech třech lidí, kteří právě byli (nebo mají být) propuštěni z vězení.



Problém je v tom, že žádné zajímavé "osudy" nevidíme a život ve vězení i po vězení nijak nevybočuje z představ, které většina lidí o takovém životě má. Někteří z hrdinů občas naznačí něco zajímavého, co by se mohlo nějak vyvíjet, ale filmaři to většinou ignorují a dále se tím nezabývají.

A ve většině scén je vidět, jak jsou protagonisté nervózní před kamerou a nechovají se ani zdaleka tak, jak se lidé v soukromí chovají, když je nenatáčí štáb...

Sněhurka and the Myslivec: The Trailer

Co je to za Sněhurku, když tam nejsou trpajzlíci?



Oprava: Vypadá to, že v 1:11 tam jsou trpajzlíci!!!

UPDATE: Trpaslíci potvrzeni!

8.11.11

Recenze: Mistrovský plán [Tower Heist] - 40%

"Věž" je luxusní mrakodrap u Central Parku. Ben Stiller v něm dělá šéfa bezpečnosti. Když se ukáže, že zdejší multimilionář (Alan Alda) podvedl většinu zaměstnanců (zpronevěřil životní vklady, které u něj investovali), Stiller za pomoci několika dalších (ex-) zaměstnanců a souseda zlodějíčka (Eddie Murphy) se rozhodnou provést ďábelský plán a multimilionářovi vykrást jeho tajný sejf v nejvyšším a nejstřeženějším patře.



K málokomu v současném Hollywoodu cítím podobnou nenávist jako k Brettu Ratnerovi (Červený drak, všechny Křižovatky smrti, X-Men: Poslední vzdor). Jeho filmy jsou pro mě esencí nezajímavosti, protože i když často stojí spoustu peněz a hrají v nich schopní herci, téměř ničím mě neoslovují a přitom nejsou tak blbé, abych se mohl jejich blbostí bavit. Mistrovský plán v tomto trendu úspěšně pokračuje.

Zajímavé je herecké složení, kde kromě A-hvězdy Bena Stillera (je snad ještě pořád A-hvězda, nebo jsem něco zaspal?) najdeme tyto lidi:

  • Eddie Murphy (kdysi slavný komik)
  • Alan Alda (kdysi slavný M*A*S*H)
  • Matthew Broderick (kdysi slavný Matthew Broderick)
  • Téa Leoniová (před pár lety sex symbol)
  • Gabourey Sidibeová (před pár lety oceňovaná titulní role ve filmu Precious)
  • Judd Hirsh (kdysi úspěšný televizní komik)
  • Michael Peña (alias "ten hispánec ve vedlejších rolích, jehož jméno si nepamatujete a neumíte napsat na české klávesnici")
  • Casey Affleck (bratr Bena Afflecka, před pár lety vyzdvihovaný jako vycházející hvězda)

I když z toho automaticky nevyplývá nic ohledně jejich hereckých kvalit, skoro to vypadá, jako kdyby byli záměrně obsazeni hlavně herci, kteří dnes mají problémy sehnat aspoň trochu slušnou roli.

Někteří z nich se docela snaží, ale většinu humoru zabíjí Rattnerova nudná, nenápaditá a polopatická režie.



Scénář rozhodně není nějaké vrcholné dílo (ústřední zápletka je ve všech ohledech nesmyslná, aniž by tato nesmyslnost byla aspoň vyvážena zajímavými zvraty), ale dokážu si představit, že by z ní třeba Steven Soderbergh dokázal s tímto ansámblem vykřesat 90 minut odlehčené nenáročné zábavy. To se ovšem nestalo a Mistrovský plán má k Dannyho parťákům velmi daleko (a mimochodem má velmi daleko i k Dannyho parťákům 2 nebo 3).

Vpodstatě jsem po předchozích zkušenostech přesně něco takového čekal a bohužel jsem se nemýlil.

Recenze: Ocelová pěst [Real Steel] - 60%

Blízká budoucnost. Hugh Jackman, kdysi úspěšný boxer, se živí jako majitel bojového boxujícího robota, kterého nasazuje do zápasů (o peníze) s jinými bojovými roboty. Nedaří se mu. Pak je nucen mít s sebou nějakou dobu svého malého syna (který ho nezajímá a radši by ho neviděl) a ten mu pomůže 1) najít sebe samého, 2) vycvičit nového robota outsidera, 3) profit.



Na Ocelové pěsti je nejúžasnější to, že je to film Shawna Levyho (obě Noci v muzeu, nový Růžový panter) a přesto se mi z něj nechce zvracet! Dokonce je podstatně lepší, než jsem se obával.

Klíč tkví v tom, že film rozhodně není přehlídkou akce a triků, nýbrž se snaží být relativně komorní a opravdu hodně připomíná ty lepší díly série Rocky. Když vidíme, jak je Jackman vpodstatě na dně a musí se svým rezavým robotem v náklaďáku objíždět venkovské tancovačky, aby měl co do huby, je to slušně působivé. Dokonce i ten chlapeček není úplně otravný a tradiční "výcviková a vítězná montáž" funguje přesně jak má.

Když dojde na očekávané robotí souboje, výsledek je, řekl bych, přesně podle očekávání. Roboti jsou slušně navrženi, triky jsou ucházející, jen občas je znát, že se roboti pohybují příliš svižně na to, jak velcí a těžcí by měli být (zřejmě jejich animace vznikla pomocí motion capture skutečných boxerů, kteří nevážili tunu).


A ještě jsem byl poněkud překvapen závěrem, kdy ***SPOILER*** jsem očekával, že to robot "našich" strašlivě nandá robotovi "těch zlých" a rozfláká ho na padrť, ale místo toho to všechno vyšumí do klidného ztracena, jako kdybychom se dívali na nějaký artfilm s poselstvím ***KONEC SPOILERU***.

Ocelová pěst rozhodně není artfilm a rozhodně nemá poselství. Je to z 95% předvídatelný film a mírné potěšení z jeho sledování tkví v tom, že se tvůrci drželi tradičního stylu těchto filmů a moc toho nezmrvili.

P.S: Většina kopií je u nás z nějakého šíleného důvodu DABOVANÁ!

7.11.11

Recenze: Lovci hlav [Hodejegerne / Headhunters] - 80%

Hlavní hrdina tohoto norského filmu se jmenuje Roger (vysl. "roger"!) Brown a je "headhunter", tzn. za obrovské peníze shání ty nejlepší zaměstnance na nejvyšší pozice v nejmocnějších firmách. Kromě toho krade z bytů svých klientů drahé obrazy a nahrazuje je kopiemi, čímž získává dost peněz na financování svého luxusního životního stylu a své luxusní modelkoidní přítelkyně. Pak ale do jeho života vstoupí Clas Greve, který je na první pohled pouze obyčejný "nordic supermodel badass motherfucker high-tech nano GPS martial arts survival mercenary expert director superlover", začne mu spát se ženou, sledovat ho a chce mu zřejmě udělat něco zlého. Jenom proto, že mu Roger nezařídil zaměstnání? Nebo taky proto, že mu ukradl drahý obraz? Nebo ještě kvůli něčemu jinému?



Může vám připadat, že jsem prozradil příliš, ale není tomu tak. Jde víceméně jen o rozehrávku první čtvrtiny filmu, jehož děj se ubírá vskutku nečekanými cestičkami. Samozřejmě je to všechno nesmysl (dovolte mi jmenovat aspoň šampón s GPS nanočásticemi, takže kdo se jím ošampónuje, toho je možno kdekoliv na dálku sledovat, hahaha), nicméně v rámci žánru "zábavný thriller" je to naprosto v pořádku, funguje to a závěrečné rozuzlení dává více smyslu než v ledasjakém smrtelně vážně míněném thrilleru. (Pokud nevíte, co si představit pod slovy "zábavný thriller", tak například Hitchcockův "Na sever severozápadní linkou".)

Zábavná šílenost, smíšená se skutečným dramatem a brutalitou (realisticky rozsekané hlavy, prostřílená těla, full frontal obou pohlaví) je u Lovců hlav vskutku osvěžující a funguje na výbornou. Příkladem budiž scéna z druhé poloviny filmu, ve které je hlavní hrdina na útěku před vrahem, teče mu z krku krev proudem, jde mu o život, má hrůzu v očích, ale přitom *MÍRNÝ SPOILER* je od hlavy k patě zamazán lidskými výkaly a jede na traktoru s přimontovanými hráběmi, na kterých visí nabodnutý veliký mrtvý pes *KONEC SPOILERU*. Je to scéna natočená naprosto vážně, bez legrační hudby a bez vtipného pitvoření hrdiny, ale díky kombinaci všech těch elementů se celé kino smálo, což byl zcela jistě záměr tvůrců. Bravo.


Co do výpravnosti je film srovnatelný s dražšími českými "thrillery", ale na rozdíl od nich má krásnou soudržnost, jasně definovaný tón vyprávění, pochopitelné motivace postav a prostě "šlape". Je to pro mě další důkaz, že u nás máme dost peněz, ale málo schopných filmařů.

P.S: Možná jste si všimli, že jsem se vůbec nezmínil o knižní předloze. To proto, že jsem ji - jako již tradičně - nečetl. Ale pokud jí děj filmu odpovídá, tak jsem rád, že jsem ji nečetl, protože většina zábavnosti filmu pozůstává z toho, že naprosto netušíte, co se stane příští minutu.

5.11.11

Recenze: Anonym [Anonymous] - 80%

Historická fikce / spekulace / fabulace o tom, za jakých okolností "ve skutečnosti" vzniklo to, čemu dnes říkáme "dílo Williama Shakespeara".



V tomto historickém dramatu sice vystupuje postava jménem William Shakespeare (a je podobná portrétům Williama Shakespeara, které dnes známe). Je to ovšem pologramotný nevzdělaný divadelník, kterému shodou náhod připadne ta "čest", že se podepíše pod skvělé divadelní hry, jejichž autorem je Edward de Vere, sedmnáctý hrabě oxfordský (Rhys Ifans). Ten měl závažné (a značně složité) politické důvody, aby se k jejich autorství nepřiznal.

A film Anonym není aní tak příběh o psaní divadelních her, jako o supersložitých intrikách u dvora Alžběty I (Joely Richardsonová a Vanesa Redgraveová). Jak jste asi pochopili z těch dvou jmen, příběh skáče tam a zpátky nejméně mezi dvěma hlavními obdobími, což mě zprvu trochu mátlo, ale po chvíli jsem se celkem chytil a pochopil, že se nemám tolik upínat na osobu Shakespeara, který je opravdu spíš komická figurka, nechápavě proplouvající dramatem.

A přišlo zásadní překvapení. Je to výborně zahrané a zrežírované! Má to skvělou atmosféru, i když si spolu jen dva lidé tiše povídají a i když se nedočkáme ničeho akčnějšího než pár zastřelených (přesněji řečeno zmasakrovaných). Většina scén je natočena v ateliérových interiérech, jen občas uvidíme megavelkolepý bezchybný uvozující záběr (např. obrovský pohřeb na zamrzlé Temži). Vzhledem k tomu, že film režíroval Roland Emmerich (Den nezávislosti, Hvězdná brána, 2012, 10 000 př.n.l, Den poté), dalo by se ještě pochopit, že mu jdou ty megavelkolepé záběry. Ale zbytek se pochopit nedá. Což myslím v tom nejlepším možném smyslu!

Anonym je totiž totálním protipólem všeho, co dosud Emmerich natočil. Nedá se říct, že je režírovaný lépe než jeho ostatní filmy (protože stále trvám na svých 100% pro Den nezávislosti), ale naprosto totálně diametrálně JINAK!


Ve všech předchozích Emmerichových filmech byly dialogové scény v lepším případě legrační (ať už záměrně nebo mimoděk) v horším nudné. V Anonymovi představují dialogové scény 95 procent filmu a naprostá většina z nich ŠLAPE JAKO HODINKY a je zrežírovaná s dramatickým citem, který jsem nikdy předtím v žádném Emmerichově filmu neviděl ani na sekundu! Dospělý hrdina pláče dojetím nad krásou divadelní hry, a já jsem DOJAT S NÍM. VE FILMU ROLANDA EMMERICHA! Opravdu to nechápu a byl bych ochoten věřit, že Anonyma režíroval například Sam Mendes nebo Duncan Jones a uvedení Emmericha v titulcích je jen jakýsi fórek na diváka, čímž vzniká humor, neboť se v tom zrcadlí fakt, že Shakespearovy hry nebyly (podle filmařů) Shakespearovy. Pokud se taková skutečnost časem odhalí a Mendes s Emmerichem to přiznají, pamatujte si, že já to říkal!

K dokonalému vychutnání filmu (který není nudný ani při délce přes dvě hodiny) mi pravděpodobně scházelo především dostatečné vzdělání v historicko - literárních souvislostech. Emmerich částečně počítá s nevzdělaností diváka a když de Vere píše své hry tak, aby byly satirou na aktuální poměry v Anglii, je nám dostatečně polopaticky vysvětleno, v čem ta satira spočívala. Ale když si pletu královny Alžběty mezi sebou a o Richardovi III vím jen to, že měl hrb a neměl koně, jistě mi unikla spousta narážek, které se ve filmu vyskytují a hojně využívají shakespearovských citátů.

A dovolte mi podotknout, že i pokud je Emmerichova pseudohistorická teorie naprosto prokazatelně nesmyslná, je mi to úplně jedno a nijak to nekazí můj pozitivní dojem z filmu. Nejde o lekci dějepisu. Něco podobného jsem očekával od Scottova Robina Hooda a nedočkal se...

Opravu neuvěřitelné překvapení, dejte mu šanci. 400 let stará neexistující historie nikdy nebyla takhle sexy.

2.11.11

Recenze: Spy Kids 4D: Stroj času [Spy Kids: All the Time in the World] - 30%

Jessica Albaová je superšpionka, ale její manžel ani její dvě pre-teen nevlastní děti to neví. "Pán času" začne krást čas (což se projevuje tím, že dny mají méně a méně hodin), Jessica musí vyrazit do akce a děti, které poznávají překvapivou pravdu o své nudné maceše, se musejí stát špiony. Za pomoci kybernetického mluvícího psa.



Nejdříve klady:
  • Jessica Albaová je pořád hezká ženská
  • Pár sekund je příjemné vidět (dnes už dospělé) hlavní představitele původních Spy Kids
  • Celé je to hrozně praštěné
A teď zápory:
  • Všechno ostatní
Rodriguezova série Spy Kids se tímto (čtvrtým) dílem dostává na samé dno a její původně originální a sympatický nápad je zredukován na kost: "Natočím film pro děti, který bude úplně debilní, strašlivě laciný, ale bude se v něm pořád něco praštěného a hlasitého dít."

Přičemž "pro děti" je myšleno "pro děti do deseti let" a "něco praštěného a hlasitého" znamená "někdo do někoho/něčeho práská, létá, hlasitě křičí, prdí a zvrací".

Nevím jak v originále, ale aspoň v českém dabingu jsou hlavní děcka vrcholně nesympatičtí spratci. Stejně tak mluvící pes Rickyho Gervaise pravděpodobně něco "ztratil v překladu"...

Danny Trejo, uváděný na čelním místě titulků, je ve filmu asi dvě sekundy a nic neřekne.

3D zpracování je nejstrašlivější od Souboje titánů, dělané zjevně ve velmi laciné postprodukci.

Film je "4D", protože k němu dostanete tuto kartičku:


V osmi okamžicích filmu se na plátně objeví číslo, vy máte totéž číslo na kartičce "setřít" a tím vyvolat patřičný čichový vjem. To je naprosto nefunkční po všech stránkách: Kartička divně smrdí od samého začátku a jakékoliv tření, ať prstem nebo klíčem, se nezdálo mít žádný vliv na to, jak se smrad ve kterém jejím místě mění. Navíc ve tmě není na čísla vidět a většinou problikávají na plátně tak rychle, že nestihnete pro kartičku ani sáhnout a scéna skončila (například tři z čísel se objeví najednou, v jednu chvíli).

Můžete namítnout, že přece není nic špatného na tom, když děti dostanou na 85 minut praštěnou zábavu se 3D efekty a ještě podráždí čichové buňky. Pro takové rodiče zde mám alternativu, která je lacinější než vstupenky do 3D kina a vydrží mnohem déle, často až nadosmrti:


Recenze: Jeskyně zapomenutých snů [Cave of Forgotten Dreams] - 60%

Ve Francii byla v roce 1994 objevena jeskyně s nejstaršími dochovanými nástěnnými malbami. Od té doby byla podrobně prozkoumána, ale veřejnost do ní nesmí a nikdy smět nebude (aby ani dech nenarušil zdejší atmosféru). I vědci do ní mohou vstoupit jen na omezenou dobu a do omezených prostor. A Werner Herzog dostal unikátní šanci natočit o jeskyni 3D dokument.



Tento film je dobré vidět už z toho důvodu. že to, co v něm je, nikde jinde nikdy neuvidíte (pravděpodobně).

VIdíme tedy mnoho záběrů nástěnných maleb, které jsou tak dobré jak jen to šlo. Což znamená, že nejsou ideální, protože v jeskyni nesmělo být příliš silné osvětlení a filmaři se nesměli vzdálit z tenkého můstku, který jeskyní prochází. Ze stejného důvodu i 3D občas není úplně v pořádku (například se do obrazu dostane kus extrémně blízkého zábradlí).

Všechny malby a jiné zajímavé věci v jeskyni by se daly v klidu natočit a pomalu přehrát za maximálně dvacet minut. Zbytek filmu tudíž musí být zaplněn něčím jiným, a to náhledy do historie lidstva v této geografické oblasti, vyprávěním archeologů a bizarními momenty. Ty jsou buď úsměvné (na rekonstruovanou pravěkou flétnu hraje archeolog americkou hymnu) nebo naprosto WTF (epilog se zmutovanými aligátory albíny ve skleníku nedaleké jaderné elektrárny). Kdyby jich bylo víc, vážně bych uvažoval o možnosti, že žádná jeskyně neexistuje a celé je to bizarní Herzogova mystifikace, kterou chce poukázat na šílenost doby, která vymknuta z kloubů šílí.

Ale WTF okamžiků je jen pár a zbytek je průměrný dokument, zajímavý především svým subjektem, nikoliv tím jak je natočen.