31.7.12

Osm měsíců!

Dnes je to osm měsíců, co jsem zkusil vyzvat čtenáře k tomu, aby přispívali na FFFILM. Dosavadní výsledek tohoto experimentu vidíte zde. (Nejsou tam zaneseny platby přes Flattr a BitCoiny, které tvoří dohromady okolo 1000 Kč měsíčně.)

Je to podstatně lepší výsledek, než jsem loni v prosinci odhadoval. Ještě důležitější je, že výše vašich příspěvků nijak radikálně neklesá, obzvlášť vzhledem k tomu, že nyní jsou prázdniny. Tudíž se snažím, aby nijak radikálně neklesal rozsah mých příspěvků (i když jsou nyní prázdniny).

Někteří z vás údajně mají problém s talčítkem Flattru, které jim nějakým způsobem komplikuje prohlížení diskusí. Nevím, nakolik je to humor, ale v mém případě stačí odjet na vteřinu mimo vyskočivší bublinu, a ona se zavře. A především: Když si chci číst diskusi, moje myš se vůbec nemusí dostat do blézkosti Flattr tlačítka. Pokud mi to chcete někdo rozumně vysvětlit nebo poradit nápravu, sem s tím.

Co se týče názorů, že za X peněz bych měl psát aspoň Y recenzí týdně, tyto vaše názory vám neberu. Pokud jste toho názoru, že jsem jako prase v žitě a píšu neúměrně málo, přestaňte mi peníze posílat. FFFILM pro mě rozhodně není zdrojem obživy a chybí hodně k tomu, aby se jím stal. Na druhou stranu, stále to nevypadá, že bych v nejbližší době měl něco jako stabilní zaměstnání... Jestli mi nějaké peníze budete nebo nebudete posílat, a jaká částka to bude, to je výlučně vaše subjektivní rozhodnutí, závislé na vaší subjektivní situaci a vašich subjektivních názorech na obsah FFFILMu.

I po zavedení povinné registrace v komentářích stále platí, že nic necenzuruji, s výjimkou evidentního spamu nebo evidentně ilegálních materiálů. Může ovšem pár sekund trvat, než se vámi vložený komentář pod článkem objeví! Blogger.com také má automatický antispamový systém, který může některé vaše příspěvky označit chybně za spam a nezobrazit. V takovém případě vám nezbývá, než počkat, až se po pár dnech podívám do "Spam složky" a odtud příspěvky vypublikuji. Opakované publikování téhož příspěvku vám nepomůže, do Spamu spadnou všechny.

A ještě upozorňuji, že hodně krátký zpráviček a linků na nové trailery dávám na Google Plus stránku FFFILMu.

30.7.12

Recenze: Méďa [Ted] - 70%

Malý John nemá žádné kamarády. Když kluci ze sousedství kopou do malého žida, s Johnem se nechce kamarádit ani ten žid. K vánocům dostane John plyšového medvěda Teda/Méďu a přeje si z celého srdce, aby ten medvěd ožil a byl navždycky jeho kamarád. A také se to splní!

V tuto chvíli většina filmů končí, ale Méďa začíná. Plynou léta, Méďa je slavný, ale posléze upadne v zapomnění a celé dny tráví válením se na gauči s již dospělým Johnem (Mark Wahlberg). Johnova přítelkyně (Mila Kunisová) čeká na nabídku k sňatku a domnívá se, že by se John měl věnovat více jí, než plyšákovi...


Seth MacFarlane je známý jako autor hodně vtipných animovaných seriálů jako "Family Guy" nebo "American Dad". Méďu napsal, režíroval a hraje v něm titulní postavu. Ano, Seth MacFarlane film režíroval a přitom současně hrál Teda za kamerou, aby byl pak z motion capture dat jeho těla vyrenderován realistický plyšový medvěd a zamontován do scény před kamerou. Zajímavé:


Z traileru je celkem jasně vidět, že většina humoru pramení z toho, že vizuálně roztomilý medvídek říká dospělým hlasem velmi obhroublé věci. A neméně obhroublé věci dělá, včetně užívání drog nebo souložení ("i když nemám penis a stěžoval jsem si kvůli tomu několikrát u firmy Hasbro").

Vtípky, které z toho pramení, většinou fungují dobře, a i když jsou občas předvídatelné, přinejmenším se při nich pousmějete.

Dalším zdrojem humoru jsou v tomto filmu 80. léta, ve kterých John i Ted vyrůstali, a která jsou pro ně supercool. A to především film Flash Gordon (proto jsem o něm nedávno psal) a Sam J. Jones, představitel Flashe, který v Méďovi hraje (a je to největší cameo z několika nečekaných). Kromě toho se ale dočkáme narážek na Star Wars, Indianu Jonese, atd., atd., často docela obskurních.

No a kromě toho je film o tom, jestli třicetiletý chlap má zvážnět, dospět, zasnoubit se, začít chodit spořádaně do práce a přestat se flákat s plyšovým medvědem, i když by to mělo znamenat ztrátu jeho přátelství. Kupodivu, i tyto scény fungují docela dobře, přestože v nich (záměrně) není téměř žádný humor. V jednu chvíli se dokonce John a Méďa spolu pohádají a začnou se rvát, což je natočena extrémně realisticky, nevtipně, bez hudby, a skoro to vypadá, že to oba zúčastněné bolí. Rozhodně zajímavé.


Jako kdyby to všechno nestačilo, ve filmu je ještě zápletka s úchylem (Giovanni Ribisi) a jeho úchylným synem, kteří chtějí Méďu ukrást a prznit někde ve sklepě. Ve filmu, ve kterém se toho děje už tak dost, působí tahle záležitost rušivě a je výrazně méně zajímavá, než všechno ostatní - protože už jsme ji v jiných filmech viděli tisíckrát a v Méďovi není lepší nebo zajímavější.

Nejdůležitější ale je, že přes mírnou přeplácanost filmu se MacFarlaneovi podařilo bez větších problémů zvládnout celovečerní stopáž a natočit něco netradičního a zajímavého, s netradičním humorem a netradičním vývojem scén. Jen škoda toho finále, kdy se zajímavě rozehraný a emocionálně fungující příběh změní v tuctovou akční komedii.

28.7.12

Retro recenze: Flash Gordon (1980) - 90%

Z důvodů, které se v nejbližších dnech stanou jasnými, byste si měli do čtvrtka buď dohnat nebo připomenout film Flash Gordon z roku 1980.

Obyčejný pozemský sportovec (ale hrozně krásný, blonďatý a svalnatý) Flash Gordon se spolu s krásnou Dale Ardenovou a doktorem Zarkovem dostane na planetu Mongo, které vládne zlý císař Ming (který chce samožejmě zničit Zemi), a na okolních měsících spolu složitě bojuje několik frakcí s různými princi a princeznami. A samozřejmě, Flash nakonec will save every one of us.


Flash Gordon je velmi starý fenomén. První comicsy a filmové seriály o něm vznikly už ve 30. letech minulého století, jako přímá konkurence Bucka Rogerse:


Celovečerní filmovou verzi, o které píšu, produkoval v roce 1980 italský producent Dino de Laurentiis, který to nikdy neměl v hlavě úplně v pořádku (a v tomto případě chtěl, aby film režíroval Federico Fellini, což bohužel nevyšlo). Přestože to bylo tři roky po Star Wars, natočil celý (drahý) film za použití výpravy, která vypadá jako šílený sen italského módního návrháře, a triků, které vypadají jako z 50. let. Všimněte si také, jak moc se Ming a Dale Ardenová z roku 1980 podobají svým verzím z 30. let. A nechybí samozřejmě ani dokonalá akční choreografie.

Koneckonců, už plakát tohoto filmu vypadá jako něco příliš dobrého na to, aby to mohlo skutečně existovat.


Kromě toho má Flash Gordon nejúžasnější nesymfonický soundtrack všech dob. V něčí šílené zdrogované (pravděpodobně italské) hlavě se zrodil nápad, aby hudbu a písničky napsala a nahrála kapela Queen, a ještě šílenější je skutečnost, že se to opravdu stalo, a většina hudby ve filmu je skutečně od Queenů. Tuto skladbu jsem měl připravenu pro případ, kdyby by se ukázalo, že při svatebním obřadu musí být nějaká hudba (naštěstí nemusela).


Dovolím si zde ocitoval plný text titulní písně (která se, mimochodem, vůbec nerýmuje):

Flash a-ah
Savior of the Universe
Flash a-ah
He'll save every one of us
Flash a-ah
He's a miracle
Flash a-ah
King of the impossible


He's for every one of us
Stands for every one of us
He'll save with a mighty hand
Every man, every woman
Every child, he's a mighty Flash


Flash a-ah
Flash a-ah


Just a man
With a man's courage
You know he's
Nothing but a man
But he can never fail
No one but the pure at heart
May find the Golden Grail

Tento song (a většina hudby) je tak neuvěřitelně gay, že si autor/interpret vyloženě říká o AIDS.

Dokonalé je také obsazení:

Císař Ming je herec oscarového kalibru Max Von Sydow.

"Pathetic Earthilings, who can save you now?"

Sexy princezna je Ornella Mutiová.

Princ Balin je Timothy Dalton.

Jeden z lesních mužíčků (s fujarou) je Richard O'Brien, autor "Rocky Horror Show" a představitel Riff-Raffa (více o "Rocky Horror [Picture] Show" až někdy jindy, dnešní článek je už tak dost gay).

Dr. Zarkova hraje chlapík, který hrál hlavní roli v Šumaři na střeše, a jmenuje se Topol (opravdu). Zde zpívá ústřední melodii z Jet Set Willyho.

Hlavní jestřábí muž Vultan, který je celý film na speedu a každou svou repliku křičí, je Brian Blessed (mj. Boss Nass ze Star Wars).


A v titulní roli je dokonale obsazen Sam J. Jones, který sice skoro nikde nehrál, a hrát neumí, ale zato byl k vidění na prostřední dvojstraně časopisu Playgirl:


Nezapomenutelné jsou také dialogy, s tucty nesmrtelných hlášek s nesmrtelnou intonací, jako "Send war rocket Ajax to bring back his body" nebo "I like to play with things a while, before annihilation".

Nepochybuji o tom, že jeden nebo více z hlavních tvůrců filmu zcela záměrně točil parodii, ale někteří jiní hlavní tvůrci o tom nevěděli, čímž vznikl ten úplně nejlepší možný druh kultovního nadčasového filmu, který je takzvaným "triple gay" zážitkem, ve všech třech smyslech slova "gay": Je veselý, je homosexuální a je blbý. Proto ho miluji.

O tom, jak populární je fenomén Flash Gordon, svědčí i skutečnost, že pár let před tímto filmem vznikla parodie Flesh Gordon ("not to be confused with the original Flash Gordon"), jejíž hrdina bojuje na planetě Porno s císařewm Wangem:


A později Flesh Gordon and the Cosmic Cheerleaders (1989), ve kterém je dost poloobnažených slečen s velkými ňadry, ale žádný sex. Ale zato v něm jsou zpívající hovínka (když hrdinové s profesorem Jerkoffem zabloudí v "pásmu assteroidů").

A existuje také nedávný stejnojmenný televizní seriál, který je zcela zvrácený, protože vypadá jako kdyby ho tvůrci od začátku do konce mysleli vážně.

Záhy se dozvíte, proč o tom všem píšu zrovna dneska...

26.7.12

Sociální FFFILM experiment nové generace

Když jsem jel dnes se Zdeňkem Kubíkem autobusem do Lidic pro nové tepláky, dostal jsem od Marie Poledňákové SMS s nápadem Romana Chlebce, který by mohl pomoci ještě více zkvalitnit už tak dost kvalitní diskuse na FFFILMu. Jako dočasný experiment jsem tudíž povolil komentáře pouze registrovaným uživatelům - což nezahrnuje pouze Google účty, ale také jiné blogovací / sociální služby, včetně OpenID.

Současně jsem zrušil nutnost zadávat CAPTCHA při přidávání komentářů.


Pokud vám to takto nestačí, dovoluji si vás upozornit na non stop běžící webchat FFFILMu, který není monitorován Policií ČR.

Jestli to takto nastavené zůstane napořád, to se uvidí. Jak říkám, je to experiment.

Ohledně těch českých titulků u Batmana...

Když jsem před týdnem byl na projekci Temného rytíře povstalého, byl jsem poněkud rozladěn některými poněkud zvláštně přeloženými titulky.

(Ilustrační foto. Zdroj: Gimp)

Dnes jsem při komunikaci s jejich autorem Petrem Zenklem zjistil, že film, který před několika týdny překládal, dodnes neviděl. Ano, musel ho překládat jen na základě textu na papíře. Tedy, přesněji řečeno, na základě PDF souboru, zkompresovaného v zaheslovaném RAR archivu.

V průběhu překládání Petr sestavil dvoustránkový seznam titulků, u kterých mu nebyl bez obrazu jasný význam, a poslal ho do amerických Warner Bros. člověku, který měl mít na starosti jejich vysvětlování. Dodnes nedostal odpověď.

Tím celkem logicky pokračuje trend, o kterém jsem se rozepisoval například zde. Titulkovací firmy o tom vědí, čeští distributoři o tom vědí, americkým studiím je to jedno. Dokud se o tom nedozví přímo Chris Nolan, nic se na tom nezmění. Pokud se s ním někdo kamarádíte, dejte mu vědět.

25.7.12

Retro recenze: Total Recall (1990) - 80%

Vzhledem k blížící se premiéře Total Recallu pro dvanáctileté bych si rád zavzpomínal na pravý Total Recall pro skutečné osmnáctileté chlapy.

Dělňas Quaid (Arnold) sní o tom, že chce prožít dobrodružství na Marsu, takže navštíví prodejce vzpomínek, firmu Rekall, ale pak se vše zvrtne v mnoho honiček, cestu na Mars a největší dobrodružství všech dob. Nebo taky ne.


Nedávno jsem se pod dojmem z nového Total Recallu (recenze záhy) znovu podíval na starý, což vám doporučuji také - existuje hezká BluRay verze. A dokonce jsem si přečetl povídku Philipa K. Dicka We Can Remember It For You Wholesale, která je předlohou filmu.

Předpokládám, že jste (původní) Total Recall viděli a že vás nemohou překvapit spoilery, takže jen podotknu, že povídka s ním má společného pramálo: má pár stránek, celá se odehrává během pár hodin, převážně v Rekallu a u Quaida doma, a nejsou v ní žádné akční scény. Přitom ale poměrně věrně vystihuje "atmosféru a základní myšlenku" povídky. Podobně jako Hvězdná pěchota vystihuje "atmosféru a základní myšlenku" knižní předlohy, i když má zcela jiný děj. Možná to bude Paulem Verhoevenem (režisérem obou filmů).

Bohužel, později, po Hvězdné pěchotě, hollywoodským producentům konečně došlo, že si z nich Verhoeven dělá prdel, a další pořádnou šanci nedostal.

Nicméně, Total Recall je ještě film z oné krásné doby, kdy Arnoldovy hlášky byly cool ("Screw you" před provrtáním zrádného černocha vrtačkou), režisér měl volnou ruku natočit nepřístupný film, a triky se ještě dělaly pomocí poctivých modýlků a latexu.

Pokud jste Total Recall viděli těsně po revoluci, šlo možná o pirátskou kopii z Německa, což znamená, že byla VELMI VÝZNAMNĚ cenzurovaná (například v ní vůbec není vidět, jak byl zlikvidován Michael Ironside). Total Recall totiž je velmi krvavá, brutální, sprostá a jinak politicky nekorektní podívaná. A drahá. Srovnatelné filmy se dnes točí velice málo.

Bohužel, Total Recall velmi rychle zestárl. Když ho srovnáte s prvním Vetřelcem (o 11 let starším filmem), paradoxně je to Total Recall, jehož výprava, účesy a oblečení působí archaicky a směšně. Rob Bottin předváděl na tehdejší dobu vrcholné maskérské výkony (všichni mutanti, proměny a oči vylézající z důlků jsou poctivá mechanická prostetická práce), ale dnes to všechno má příchuť retra.

80. léta v kostce

Ovšem roztomilého retra. Deviza filmu tkví v tom, že se nebere příliš vážně. Respektive, možná to celé bral vážně Arnold a producenti, ale rozhodně to nebral vážně Paul Verhoeven. Takže zatímco před 20 lety jsem u něj učurával blahem, dnes se na něj dívám jako na komedii. Na velmi hořkou komedii, protože mi - na rozdíl od roku 1991 - neunikla skutečnost, že se NIC Z TOHO NESTALO, Sharon Stoneová je hodná milující manželka a Quaidovi se většina filmu zdá.

Pokud totiž vycházíme ze základního předpokladu, že všechno, co se stalo před prvním Quaidovým usednutím do Rekall křesla, je skutečnost (samozřejmě s výjimkou úvodního snu), pak si nemůžeme nevšimnout dvou drobností, které "neštymují":

1) Technik v Rekallu se dívá na "program snu" a řekne: "To jsou mi nápady, modrá obloha na Marsu."

2) Když si Quaid vybere, jakou ženu by chtěl potkat, na monitoru se na okamžik vyrenderuje Rachel Ticotinová, t.j. Melina, kterou pak opravdu potká.

Bod 1) může být teoreticky náhoda, bod 2) těžko. Když se pak ke konci filmu objeví Dr. Edgemar a začne Quaidovi tvrdit, že je v bezvědomí a všechno kolem se mu zdá, tak mu mimo jiné vmete do tváře, jaké další halucinace ho čekají, když se neprobudí, což přesně odpovídá událostem ve zbytku filmu. A úplně poslední záběr (slunce se rozzáří do běla a zalije celé plátno) má zřejmě znázorňovat lobotomizaci / euthanasii.

To do sebe všechno krásně logicky zapadá, takže radši nebudeme přemýšlet o tom, jak je možné, že Melina byla také ve snu na úplném začátku filmu...

U Total Recallu by se vůbec nemělo moc přemýšlet. Naštěstí ho Verhoeven natočil tak, že mozek používat nemusíte a místo toho si můžete užívat, jak se Stoneová s Ticotinovou navzájem kopou do koulí a kolem stříká krev.

P.S: Film má velkolepý akční soundtrack od Jerryho Goldsmithe. Ale když jsem ho viděl poprvé, na pirátském videu, tak v něm při závěrečné scéně (po zavzdušnění Marsu) hrála hudba ze závěrečných titulků Vetřelce (Goldsmithova nepoužitá, nikoliv symfonie Howarda Hansona). Jsem si tím naprosto jistý, protože jsem tehdy soundtrack z Vetřelce měl hodně naposlouchaný. Muselo jít o nějakou nehotovou verzi, protože při pozdějších sledováních filmu tam již byla jiná hudba. Nemohl to být něčí soukromý vtípek, protože přes tu hudbu hrdinové vedli dialogy. Nikde jsem ale nenašel info o tom, jak tato nehotová verze (ve které jsem kromě hudby nepozoroval nic, co by působilo nehotově) mohla uniknout ze střižny a dostat se až do České republiky.

23.7.12

Recenze: Andělský podíl [Angels' Share] - 60%

Robbie má v životě smůlu. Už od dětství se tak nějak protlouká mezi spodinou Edinburghu, občas se sjede, občas něco ukradne, občas někomu rozmlátí hlavu a skoro ho zabije, znáte to... Jeho přítelkyně těhotná a on dostane 300 hodin veřejně prospěšných prací - což je vpodstatě jeho poslední šance, jak se vyhnout dlouhému kriminálu a ztrátě svého náznaku rodiny.

Na veřejně prospěšných pracích na Robbieho dohlíží starý morous Harry, kterému se kluka zželí a přivede ho k novému koníčku: Profesionálnímu ochutnávání whisky. Robbie se záhy stane expertem, což ho přivede na nápad: Spolu se třemi dalšími recidivisty se rozhodnou ukradnout pár lahví supervzácné whisky, a tím se nadosmrti zaopatřit.


Ken Loach vždycky uměl natáčet filmy o lidech, kteří jsou na dně. A opět se mu to daří. Situace Robbieho je načrtnuta velmi působivě a je tak bezvýchodná, že mi jako nejlepší řešení připadalo, kdyby se hrdina oběsil (poté co vystřílí ty, co ho terorizují, samozřejmě). Je to natočeno opravdu úchvatně a občasná černohumorová sekunda nic nemění na skutečnosti, že je to působivé drama.

Pak se ale - před polovinou filmu - cosi stane, Kena Loache to zřejmě přestane bavit, odejde, a film místo něj dotočí nějaká skotská kopie Franka Marshalla.

Od třetiny filmu jde totiž o kombinaci reklamního spotu na skotskou whisky a velmi průměrné praštěné komedie, která místy nebezpečně připomíná hovadiny od Adama Sandlera.


Nejzvláštnější ale je, že najednou, bez varování, totálně zmizí všechna ta vážnost, syrovost a dramatičnost první třetiny filmu, nadále se nikdo nezabývá tím, že hrdinové jsou v prdeli a Robbiemu jde o život. Místo toho sledujeme, jak se doslova během pěti minut z Robbieho a tří dalších recidivistů stanou experti na whisky, kteří jezdí po Skotsku a účastní se profesionálních ochutnávacích soutěží, které vyhrávají (nikoliv podvodem, jsou skutečně experti na whisky a poznají podle vůně a chutě odkud která je). Musím uznat, že historie a teorie okolo whisky jsou zajímavé a rád jsem si je poslechl, ale nemá to vůbec co dělat s tím, o čem film do té chvíle byl.

No a pak následuje poslední třetina, která je něco jako Dannyho parťáci, jenom dává ještě méně smyslu a není tak vtipná (a není v ní Clooney ani výbuchy). Humor je zde zajišťován téměř výhradně tím, že jeden ze čtveřice je totální idiot (neví kdo je Mona Lisa nebo Albert Einstein, nemá základy logického uvažování) a druhého ze čtveřice stále svědí penis a varlata. To jsou dva hlavní motory, které mají z poslední třetiny filmu dělat komedii.

Kdyby někdo chtěl film ideově rezebírat, asi by mohl napsat něco zajímavého o tom, jak je tématem první třetiny filmu volba hlavního hrdiny mezi slušným životem a zločinem, a jak je celé finále o tom, že hrdina někoho legračně okrade (a zřejmě je to morálně OK, protože okradený neví, že byl okraden). Ale já to dělat nebudu, protože na to nejsem dostatečný loachista.

Ani jedna ze tří třetin filmu není vyloženě špatná, ale bizarním způsobem mi k sobě neseděly, jako kdybych sledoval tři třicetiminutové filmy různých tvůrců, ve kterých náhodou hrají stejní herci. Rozhodně bych se neodvážil tvrdit, že je Andělský podíl (celý film) komedie.

21.7.12

Exkluzivní záběry TEMNÉHO RYTÍŘE (Praha, Dejvice, dnes)

He's the hero that Dejvice deserves, but not the one it needs right now. And so we'll hunt him. Because he can take it. Because he's not a hero. He's a silent guardian, a watchful protector. A Dark Knight.

20.7.12

Recenze: Temný rytíř povstal [Dark Knight Rises] - 100%

Uplynulo osm let od chvíle, kdy na sebe Batman vzal vinu za smrt Harveyho Denta, aby mohl být (Dent) označen za hrdinu a aby mohli být jeho jménem vymeteni zločinci z Gothamu. Od té doby se Batman neobjevil a Bruce Wayne, fyzická i psychická troska, se straní lidí.

Pak se ale na scéně objeví Bane (Tom Hardy, nicméně mu 99,99 % filmu nevidíme do obličeje). Brutální polomutant, který se narodil v nejstrašnějším vězení světa a byl vycvičen Ra's Al Ghulem (který vycvičil i Batmana). No a ještě je do toho všeho zapletena mrštná zlodějka Selina Kyleová (Anne Hathawayová), bohatá filantropka Miranda Tateová (Marion Cotillardová) a mladý, ambiciózní, férový policajt John Blake (Joseph Gordon-Levitt).

Plus samozřejmě všichni živí z předchozích dílů, včetně některých, které byste nečekali. Ukočíruje to všechno Christopher Nolan? Budou mu na to stačit dvě a tři čtvrtě hodiny stopáže?


Temný rytíř leze stoupá šplhá povstal pro mě představuje vrchol toho, čeho lze dosáhnout v comicsovém filmu - čímž myslím "klasické superhrdinské" příběhy, jako Superman nebo X-Men, nikoliv sofistikovanější dramata jako Dějiny násilí nebo Road to Perdition, která vznikla podle comicsů a tudíž by se jim také dalo říkat "comicsové filmy".

Pro třetího Batmana platí skoro všechno to, co jsem napsal o druhém. Opět se odehrává v originálním comicsovém universu, ve kterém platí trochu jiné fyzikální, logické a jiné zákony (neodjistitelná vodíková bomba, únos letadla za letu atd., atd...), ale jeho obyvatelé řeší velmi reálná morální dilemata. Protože ale tato dilemata pramení z oněch mírně nereálných zákonitostí tohoto světa, i jejich řešení jsou mírně nereálná. To ale nijak nesnižuje intenzitu oněch dilemat, která dokáží veskrze kvalitní herci patřičně "prodat". A dilemata mají tentokrát úplně všichni, včetně Alfréda (Michael Caine) a Lucia Foxe (Morgan Freeman).

Scénář (Nolan plus jeho bratr plus David S. Goyer) není nijak úžasně sofistikovaný, ale kdyby byl sofistikovanější, nehodil by se do tohoto comicsového světa, kde je dobro a zlo definované mnohem černobíleji, než ve "vážných filmech" a symbolika je poněkud prvoplánovitější. Je velmi jasné, jakým současným ožehavým tématům tvůrci "nastavují zrcadlo" (Gotham je tentokrát zcela jasně identifikovatelný jako New York), a obávám se, že nějací kokůtci začnou na demonstrace "LEGALIZE TRÁVA, OCCUPY VŠECHNO" místo masek Guye Fawkese nosit Baneův respirátor s darthvaderovským měničem hlasu...

(Což mi připomíná, že tento film má svým příběhem a strukturou hodně společného s V jako Vendeta, ale je podstatně vydařenější.)

Hlavně si ale říkám: Proč sakra nemohou mít ostatní comicsové filmy aspoň takto sofistikovaný scénář, ve kterém většina postav má svůj patřičný dějový oblouk a jejich osud se nějakým rozumných způsobem naplní? Proč nemohou ostatní comicsové filmy obsahovat šokující překvapení, které je překvapivé, ale přitom nepůsobí jako naprostá debilita? Proč je tenhle film, který není úplně dokonalý, o tolik lepší, než 99 % ostatních "zábavných, komerčních, comicsových" filmů?

Ve filmu pochopitelně jsou akční scény a není jim co vytknout. Úvodní únos letadla je lepší než cokoliv, co jsem za poslední rok viděl a každý režisér bondovky musí snít o tom, že se mu možná jednou podaří něco podobného natočit. A je to působivé a napínavé, přestože nemusíte být pilot a fyzik, aby vám došlo, že by to ve skutečnosti takhle provést nešlo.

Většina filmu ale není akční - Batman se v něm poprvé objeví až po 45 minutách a akční scény se konají celkem tak 3-4 (ale zato pořádné). Více než akční scény mě zajímaly dialogy a herecké výkony. Vzpomínáte na původní X-Men? Jak skvěle v nich fungovaly scény mezi Magnetem a profesorem Xavierem, ať už se McKellen a Stewart bavili o čemkoliv? Představte si, že podobnou hereckou kadenci mají vpodstatě všechny scény ve třetím Batmanovi, a navíc jsou lépe napsané. Několikrát jsem si při filmu řekl "Jó, to byla fakt libová replika".


Pokud bych třetímu Batmanovi měl něco vytknout, tak snad jedině to, že mnohé věci v něm fungují velmi podobným způsobem, jako fungovaly v předchozím Batmanovi, tudíž je to o něco méně originální. I z tohoto důvodu je ideální, že tímto filmem je trilogie završena (což není spoiler, máte to i na plakátech). Ale, samozřejmě, je spolehlivě zařízeno, aby dojná kráva Warner Bros. v příštích letech nepřestala dojit. A je to zařízeno velmi elegantně...

Po skončení filmu jsem měl skoro na krajíčku (hlavně oka, ale i penisu - přeci jen to byly skoro 3 hodiny). Jednak jsem byl dojat tím, jak důstojně byl završen osud této reinkarnace Batmana. Ale také jsem byl dost smutný z toho, že skoro nikdo další v Hollywoodu neumí dělat filmy, které by se takto strefily do mého gusta. Filmy, ve kterých jsou skvělí herci s chytrými dialogy, neutuchající hudba Hanse Zimmera, trocha toho filosofování, a celé dohromady je to inteligentní komerční zábava za spoustu prachů. Je jistě těžké něco takového natočit, ale je to opravdu tak těžké, že se to stává tak výjimečně?

P.S: Zajímavé je, že ve filmu ani jednou nezazní jméno "Catwoman", jen různé kočičí narážky a špílce.

P.P.S: Pro plné pochopení děje je dobré připomenout si prvního Nolanova Batmana (Ligu stínů a Scarecrowa), ale není to nezbytně nutné.

P.P.P.S: Bonusové body za to, že ve filmu žádným způsobem nefiguruje Nokia Lumia.

18.7.12

Vrahem je Krteček!

...nebo ten David Bowie z "Labyrintu"?



Film Poslední výkřik, od tvůrců Čepele smrti. Již za dva týdny v našich (i vašich) kinech!

(Díky Ivetě (nebartošové), která má ráda můj filmový blog.)

Motivační studiové znělky







17.7.12

Datové tarify Vodafone CZ

(Tento článek není o filmu.)

Nehodlám zde znovu rozebírat situaci s oligopolem českých mobilních operátorů. Spíš bych chtěl upozornit na výhodnost jednoho z nich a představit vám jednu užitečnou tabulku.

Budoucnost se zcela jistě ponese ve znamení mobilního internetu a stále více ustupujících hlasových a SMS služeb. Nepřetržitý mobilní internet je pro mě a pro spoustu dalších zásadní službou, dnes už důležitější, než volání a SMS (poplatek za mobilní internet představuje asi 80 procent mého mobilního účtu, SMSek odešlu asi 5 měsíčně). Mobilní operátoři to vědí a snaží se proti tomu bojovat, což je pouze logické, protože na hlasových a SMS službách mají větší vejvar.

Přesto zde jistý mírný pokrok existuje - ostatně, není to tak dávno (cca 10 let?), co jsem měl doma internet přes jakousi anténu za oknem, za který jsem platil 5000 Kč měsíčně a levnější možnost neexistovala... Samozřejmě, tento mírný pokrok je víceméně negován tím, že datové přenosy při běžném používání telefonu rok od roku rostou. Dnešní smartphone vám klidně přenese několik MB dat denně, i když s ním aktivně nic neděláte (protože na něm v pozadí běží různé služby, o kterých si myslíte, že je potřebujete).

Jsem zákazníkem Vodafone a i když s jeho službami zažívám neuvěřitelné bizarní komplikace několikrát ročně (objednám přes internet službu X, načež je mi aktivována služba Y a deaktivována služba Z, která do té doby úspěšně fungovala na jiné SIM kartě), nehodlám od něj odcházet.

Jedním z hlavních důvodů je vodafonní služba "Data Passport", která vám umožňuje používání mobilního internetu ve většině Evropy. Pokud se nacházíte ve kterékoliv z těchto zemí, můžete používat mobilní internet přesně stejně jako kdybyste neopustili ČR, za což zaplatíte buď 50 Kč za každých načatých 24 hodin, nebo 350 Kč za každý měsíc (volba je na vás, ale musíte si to nastavit předem). Za tyto peníze si klidně můžete v zahraničí přenést stovky MB denně, nic dalšího neplatíte!

Klidně mě opravte, pokud se pletu, ale domnívám se, že naši zbylí dva operátoři nenabízejí nic ani vzdáleně srovnatelného.

Trochu zvláštní mi ale připadá, že Vodafone Data Passport je použitelný pouze s některými internetovými tarify, ktere Vodafone nabízí.

Vodafone má totiž své měsíční internetové tarify rozděleny do tří skupin: "Mobil", "Tablet" a "Notebook", které mají různé FUP a limity, ale jsou navzájem zcela volně zaměnitelné. Jakýkoliv z nich můžete používat na mobilu, tabletu i notebooku a jakýkoliv z nich můžete používat nezávisle na hlasovém a SMS tarifu.

Sestavil jsem souhrnnou tabulku, ve které jsou všechny mobilní internetové tarify Vodafonu, seřazené podle měsíčního FUP. Tato tabulka mi připadá poměrně rozumná, a většina uživatelů si v ní vhodný tarif vybere.

Nelogické mi připadají následující věci:
  • Názvy tarifů a jejich rozdělení do tří skupin (takto všechny pohromadě je nikde na vodafone.cz nenajdete).
  • Možnost používání Data Passportu pouze u těch, co mají ve jméně "mobil" (z tabulky je vidět, že tato možnost/nemožnost nijak neovlivňuje ceny tarifů nebo jejich další parametry).
Znovu zdůrazňuji, že bez ohledu na jejich názvy můžete kterýkoliv z těchto tarifů používat ve kterémkoliv zařízení, do kterého jde zastrčit SIM karta, a že se tarify neliší v ničem jiném, než v údajích, uvedených v této tabulce.

Když jsem nad tím vyjádřil údiv na Google+, bylo mi vysvětleno, že to všechno je kvůli tomu, aby v budoucnosti mohly různé třídy internetových tarifů mít různé další parametry. Takže to v budoucnosti možná smysl dostane, a možná v budoucnosti ty tarify budou chápat i lidé, kteří nemají čas hodiny prolézat různé ceníky a dělat si z nich souhrnné tabulky.

Já jsem ale přes to všechno víceméně spokojen. Pokud Vodafone chce, klidně může přijít s roamingem, který bude každou lichou středu v měsíci mít 77% slevu. Pokud chtějí své zákazníky takto intelektuálně stimulovat, sem s tím!

I když to tak možná nevypadá, tenhle článek je vlastně pochvala. Asi jako když pochválíte váguse, který vás dovleče na pohotovost a ukradne vám přitom krabičku cigaret, těsně poté, co vás dva jiní vágusové pobodali a ukradli vám peněženku.

15.7.12

(videohra) O lesklých koulích

Původně jsem chtěl napsat recenzi na videohru (nebo přesněji řečeno simulátor) Pinball Arcade, ale pak mi došlo, že mnozí z mých čtenářů možná už vůbec nepamatují mechanické pinbally, natož aby znali jejich historii.

"Něco jako pinbally" existovalo už v 18. století. Ale něco se dvěma tlačítky po stranách, ovládajícími dvě pacičky, se začalo sériově vyrábět až po roce 1950.

A opravdu zajímavé to začalo být až koncem 70. let, kdy se do pinballů dostala elektronika, která umožnila komplexnější herní mechanismy. Pokud si náhodou dodnes myslíte, že pinbally jsou jen o mlácení pacičkami co nejzběsileji, aby kuličky co nejdéle nepropadly dolů, pak se velmi mýlíte. Důkaz místo slibů: Klikněte například sem a pak na "Documentation: English Manual". Pořádné seznámení se s herními mechanismy zabere u průměrně složitého pinballu několik hodin hry. Jejich mistrovské zvládnutí pak mnohem víc...


Ironií osudu o pár let později tatáž elektronika způsobila boom videoher, čímž začala protahovaná, ale neodvratná agónie pinballů. I kdyby totiž pinbally byly stejně populární jako videohry, jejich provoz je výrazně méně rentabilní, protože mají spoustu elektronických a mechanických součástek, které se opotřebovávají a musejí se vyměňovat.

Výrobci pinballů zkoušeli různé zoufalé experimenty, například zkombinovat pinball s videohrou, ale nic nepomohlo.

V současné době existuje na celém světě jediná firma, vyrábějící nové pinbally. Nové produkty (především na motivy filmů a comicsů) vypadají takhle:



A vyrábí se jich od každého modelu maximálně několik stovek. Přitom nejúspěšnější pinbally zlaté éry se dočkaly i 10 000 exemplářů.

K nám se nějaké ty pinbally také dostaly, ale v naprosté většině případů šlo o vyřazené modely ze západní Evropy, které často byly nekompletní a nefungovaly tak, jak měly. Mimochodem, je velmi náročné psát software pro pinbally, protože tento musí brát v úvahu, že se nějaká mechanická součástka podělá, měl by to zjistit, upozornit obsluhu, a - pokud nejde o fatální chybu - upravit automaticky herní pravidla tak, aby hra dočasně fungovala i bez této součástky.

Ve svém kritickém věku (12-18 let) jsem strávil hodiny a hodiny postáváním v hernách a koukáním na to, jak ostatní hrají videohry a pinbally.

Hrací automaty

(Já jsem ten malý chlapeček s velkou hlavou.)

Pinballů u nás bylo málo, takže když jsme jeli k moři do Jugoslávie a já tam objevil hernu s pinbally, strávil jsem v něm řádově více času, než v moři (dokonce jsem provozovateli chodil pro vodu atd., za což mě nechal zadarmo zahrát).

Představa, že bych někdy měl doma vlastní pinball, pro mě byla něco tak absurdně nereálného, že jsem si o tom nedovolil ani snít.

S příchodem počítačů přišly samozřejmě i simulátory pinballů, které jsem samozřejmě hrál (od těch nejstarších). Nejvíc Pinball Dreams a Pinball Fantasies na Amize:



S příchodem vícebitových počítačů s více než 16 barvami se začaly objevovat "realistické" pinballové simulátory s realistickou fyzikou koulí, takže by se mohlo zdát, že fanoušci pinballů museli být nadšeni a spokojeni.

To ovšem není pravda z jednoho velmi zásadního důvodu: Většina z těchto her neměla zajímavé herní stoly.

Jedna věc je, naprogramovat algoritmy pro realisticky poletující kuličku.

Druhá věc je, vymyslet a implementovat hrací plochu a její herní mechanismy. Proces jejího návrhu, implementace, playtestingu a odlaďování zabral pinballovým géniům mnoho měsíců. Je pak jasné, že downloadovatelný pinball za 10 dolarů nemůže obsahovat žádné herní stoly, které by se v sofistikovanosti a zábavnosti byť jen přiblížily těm klasickým.

Nicméně pak přišli FarSight Studios s geniální myšlenkou: Licencovali skutečné klasické pinbally a vydali je zprvu jako kolekce pro XBox a PlayStation, a později i pro Mac, Android, iPad, a pracují na verzi pro PC a Nintendo 3DS.

Celé se to jmenuje Pinball Arcade a funguje to tak, že si stáhnete aplikaci s demo verzemi několika stolů (můžete hrát jen do určitého skóre) a plné verze stolů si dodatečně zakoupíte.

Už úvodní (dlouhé ale velmi zajímavé) video na oficiálních stránkách dává tušit, že ti lidé pinballem žijí a jde jim o naprostou věrnost. Takže si opatří skutečný pinball, rozeberou ho na součástky, ty vymodelují ve 3D a z nich složí počítačový model stolu. A pomocí emulátoru precizně naemulují všechny čipy původního pinballu a software, který na nich běžel.

Možná nejtěžší na tom všem bylo, že FarSight museli sehnat patřičné licence na všechny aspekty každého pinballu, což je v některých případech prakticky nemožné, bohužel. Například jeden z nejslavnějších pinballů, Addams Family, se pravděpodobně nikdy na počítači neobjeví, protože by se musela vyřešit práva filmového studia, práva Charlese Addamse (autora původního comicsu), práva na soundtrack i práva na obličeje a hlasy hlavních herců. V současné době se ale fanoušci finančně skládají na zakoupení potřebných licencí pro pinball Star Trek: The Next Generation.

Demo (i první čtyři stoly) Pinball Arcade je nyní konečně k dispozici na PS3 online shopu i v Evropě. Na Android je již k dispozici více stolů.

A to je super, protože žádné čistě digitální pinballové napodobeniny se těm originálům ani zdaleka nevyrovnají.

12.7.12

"Sex House": Ultimativní reality show!

Stanice The Onion je už několik let leaderem v oblasti zpravodajství a jejich nová reality show "Sex House" dává tušit, že se stane leaderem i v této oblasti. Zde by se měly naše televizní stanice učit:

11.7.12

Recenze: Do Říma s láskou [To Rome With Love] - 30%

V nejnovějším filmu Woodyho Allena se proplétají čtyři příběhy, které spojuje skutečnost, že se odehrávají v Římě.


Jediná věc, o které se dá v tomto filmu říct, že je "dobrá", jsou Allenovy hlášky, a to především ty, které říká on sám. Jsou nápadité, v leckterém stand-up vystoupení by měly úspěch a nevadí, že občas nedávají smysl (jaká je pointa vtipu, že "IQ 160 v Eurech je v dolarech mnohem méně"?) - přesto jsou občas žertovné a mají vyšší standard, než známe z českých televizních estrád. Samozřejmě, jsou pořád stejné jako ve všech předchozích Allenových filmech a není vidět žádná snaha jakkoliv je inovovat nebo zasadit do nového, odvážnějšího kontextu.


Pak by se ještě dalo říct, že většina zúčastněných herců, jsou dobří herci, kteří v jiných filmech předváděli úžasné věci. Jenom díky jejich odvážnému nasazení se tento film většinu času drží těsně nad hodnocením "sračka".

Především má strašlivě lajdácký scénář. Odehrává se trošku "mimo realitu", tzn. postavy občas vystoupí z role a fungují jako deus ex machina, a neexistuje v něm časová souslednost (příběhy se prolínají, jako kdyby se odehrávaly současně, ale z logiky svého děje jeden nemůže trvat déle než půl dne a jiný musí trvat nejméně týden). To znamená, že si Woody mohl vymyslet NAPROSTO COKOLIV, ale vymyslel si toto:

1) Mladý student architektury (Jesse Eisenberg) je se svou snoubenkou v Římě. Přijede za nimi snoubenčina kamarádka (Ellen Page), která je fatální sexy pseudointelektuálka a Eisenberg jí podlehne, od čehož ho odrazuje starý zkušený architekt Alec Baldwin (který je možná duch). Jedině tento příběh je trochu snesitelný.

2) Italští novomanželé přijeli z venkova do Říma. Manželka se ztratí při hledání kadeřníka, náhodou narazí na natáčení filmu a rozhodne se vyspat se slavným hercem. Do manželov pokoje mezitím omylem přijde prostitutka (Penelope Cruzová) a manžel ji přinutí, aby před objevivším se příbuzenstvem hrála jeho manželku. Nakonec se spolu vyspí.

3) Za Američankou a jejím italským snoubencem přijedou do říma její rodiče. Nevychovaný ignorantský tatínek (Woody Allen) je operní producent a všimne si, že otec snoubence krásně zpívá, ale pouze pokud se sprchuje. Proto ho obsadí do operního představení, kde je po celou dobu zpěvu na jevišti sprchový kout s tekoucí vodou.

4) Bezvýznamný úředníček (Roberto Benigni) začne být zničeho nic pronásledován všemi médii jako celebrita, ale netuší proč. Pak přestane média zajímat a stýská se mu po slávě.


Epizodky 3) a 4) jsou tak plytké, že by vydaly sotva na jednostránkovou povídku. Jejich natahování na čtvrtinu 110minutového filmu je je dojení mrtvé krávy, která byla potracena mrtvým koněm, znásilněným mrtvou čivavou.

Pokud Woody Allen, který má za sebou desítky filmů, projevuje takovouto diletantskost při tvorbě scénáře, znamená to buď, že už je příliš senilní, nebo že už je mu úplně jedno, co natočí, protože někdo na to přijde vždycky. V čemž tento jeho film velmi nepříjemně připomíná strašlivé komedie Adama Sandlera nebo českých tvůrců. I v těch "složitějších" dvou epizodách (1 a 2) je většina času věnována tomu, že se dějí strašlivě nepravděpodobné, bizarní a nezábavné věci, které jsou nezbytné k tomu, aby se postavy dostaly do té situace, kde je Woody chce mít.

Řím je krásně město a jako režisér je Woody aspoň řemeslně zručný, ale téměř ve všech aspektech filmu je vidět, že "už je mu to tak nějak všechno jedno".

Neskutečně mě iritovala hudba, která pozůstává z velmi malého počtu "typicky italských rozverných skladeb", které jsou pouštěny stále dokola.

Většina novějších Allenových filmů mě moc neoslovila, ale tentokrát konečně překročil jistou významnou hranici kvality a natočil něco, co za dobrý film nemůže označit nikdo: Ať si o ostatních Allenových filmech myslí cokoliv a ať je fanouškem jakýchkoliv filmových žánrů.

P.S: Český název je nesmyslný, ve filmu nikdo a nic nesměřuje do Říma. V původním názvu je "to Rome" nikoliv 2. pád, ale 3. pád, ve smyslu "Věnováno Římu, s láskou".

10.7.12

Recenze: Bez kalhot [Magic Mike] - 60%

Adamovi (Alex Pettyfer, Jsem číslo 4) je 19 let a náhodou se skamarádí s o něco staršíme Mikem (Channing Tatum) a brzy mu dojde, že místo pokrývače bude lepší dělat striptéra ve varieté pro dámy, jako to dělá on. To se stane, Adam má náhle spoustu peněz (a sexu), a Mike, kterého ta spousta sexu už trochu nudí, začne uvažovat o vážném vztahu s Adamovou sestrou. Šéf varieté a zdatný performer (Matthew McConnaughey) ale plánuje celou show přestěhovat do jiného města a šlápnout do toho profesionálněji.


Podle traileru to vypadá na klasickou nezávaznou mírně lechtivou komedii.

Ale režíroval to Steven Soderbergh a má to 110 minut, takže jsem se těšil na nějaký přesah, na něco netradičního, a v nejhorším aspoň na fakt cool záležitost, jako byli Dannyho parťáci. Dostal jsem od každého trochu a celek, který je méně než součet jeho částí.

Kdybych o Soderberghově účasti předem nic nevěděl, řekl bych si, že to režíroval nějaký průměrný řemeslník, a že se mu díky scénáři a hercům podařilo některé scény natočit příjemně civilně a působivě, v téměř dokumentárním stylu, s poloimprovizovanými dialogy, znějícími příjemně nefilmově. Takové scény ve filmu jsou.

Dále je ve filmu dost scén striptérských vystoupení a jejich nácviků, které z filmu dělají homofobogayfest, jaký se v našich kinech neobjevil přinejmenším od Bruna. Počet minut, po které sledujeme detailní záběry namakaných upocených chlapů s minimem oblečení, tančících na trip-hop remixy "It's Raining Men" a "Like a Virgin", je jistě rekordní. Každou chvíli jsem se musel přesvědčovat, zda náhodou nemám erekci a zda to náhodou není vidět.

Zcela objektivně: Choreografie tanečně-svlékacích scén není špatná, ale je to pořád víceméně realistické znázornění průměrné noci v průměrném maličkém klubu, takže nečekejte žádnou extravaganci ve stylu Moulin Rouge nebo Madagascaru 3.


Kdybych měl snahu na filmu za každou cenu hledat něco, co vybočuje z hollywoodského řemeslného standardu, kromě (občasných) působivých dialogových scén by mě možná zaujaly méně tradiční kusy scénáře, jako:

  • Není jasně řečeno, který ze dvou protagonistů je hlavní hrdina příběhu. Chvíli sledujeme oba, chvíli jednoho, chvíli druhého (rozhodně nejsou celý film spolu), ani jeden není ústřední postavou. Takových filmů je málo.
  • Adamovi je 19 let, tudíž je v klubu zaměstnáván ilegálně. Ukecává potenciální návštěvnice, krade jim peníze, souloží s nimi, posléze prodává drogy a užívá je. Ve scénáři není ani náznak toho, že něco z toho není správné a že ho za to čeká osudový trest.
  • Okolnosti prvního Adamova vystoupení v klubu jsou tak hrozně hollywoodsky přitažené za vlasy ("OMG nemá kdo vystupovat, i když tady máme pět schopných striptérů, pošlete na jeviště toho kluka, který nikdy striptéra nedělal!"), že to skoro vypadá jako nějaká záměrná parodie.

V "běžném hollywoodském filmu" bych tohle všechno bral jako začátečnické zaškobrtnutí scenáristy / režiséra. To, že se tohle všechno objevuje ve snímku superprofíka, jako je Soderbergh, svádí k úvahám, jestli něco z toho nemá skrytý smysl a není to sofistikované nastavování zrcadla něčemu, například invazi do Iráku.

Ale spíš ne.

9.7.12

Takto vzniká filmové umění

V rámci karlovarského festivalu byl promítán i patnáctidílný dokumentární cyklus Channel 4 "Story of Film: An Odyssey" Marka Cousinse, který byl prý osobně přítomen ve Varech (neviděl jsem ho).

Z cyklu jsem viděl pouze jeden hodinový díl, ale zaplaťpánbůh za to, protože patnáct hodin něčeho takového bych rozhodně nevydržel. Protože jsem onen jeden díl překládal, musel jsem se bohužel potýkat s tím, že někteří filmaři (Jane Campionová, Baz Luhrmann), kteří natočili filmy, jež mám rád, jsou při mluveném projevu buď velmi neurotičtí nebo velmi špatně sestříhaní, takže jejich superkošaté věty nedávají gramatický ani jiný smysl.

Sám Mark Cousins při svém vysvětlování "co čím který režisér myslel" působí jako otravnější a egoističtější verze Wernera Herzoga, která místy překračuje hranici mezi otravností a parodií.

Jackpot pro mě ovšem představoval segment s Gusem van Santem, který obsáhle mluvil o tom, jak se nechal inspirovat při svém filmu Slon. Van Sant a Cousins v něm vysvětlují následující sekvenci událostí:
  • Van Sant věděl, že střelci z Columbine byli ovlivněni tím, že hráli videohry, takže to chtěl zkusit také.
  • Van Sant si nechal od svého asistenta vysvětlit, že existuje více než jedna videohra, a že střelci hráli tu, která se jmenuje "Doom".
  • Van Sant ale zjistil, že "Doom se asi nedá pro počítač sehnat" ("I guess you couldn't find Doom for a computer"), takže si místo toho stáhl první level "Tomb Raidera" a ten hrál.
  • První level "Tomb Raidera" van Santa velmi intezivně zaměstnal ("became very occupied with it") a následně se jím inspiroval při natáčením filmu. Nyní už totiž věděl, že "ve videohrách není střih. Musíte pomalu jít z místa na místo a kamera vás přitom sleduje."
  • Proto ve filmu Slon jsou dlouhé nepřerušované záběry, kdy hrdina chodí chodbami a kamera se vznáší stále pár kroků za ním.
  • A tutéž inspiraci použil pro své dva další filmy.

Takže: To, že si Gus van Sant nedokázal sehnat pro počítač hru Doom (protože to "asi nešlo", na rozdíl od Tomb Raidera), zásadně ovlivnilo vzhled tří jeho celovečerních filmů. Kdyby to "asi šlo", hrdinové těch filmů by zřejmě běhali rychleji a kamera by byla first-person, nikoliv za jejich zadkem.

A to je pro mě definice artfilmů...

7.7.12

Recenze: Tak trochu zombie [A Little Bit Zombie] - 40%

Dva snoubenci a jejich svědci se vydávají na odlehlou chatu, aby zde naplánovali svatbu. Bohužel, pan manžel je kousnut zombie komárem, takže se z něj stane "tak trochu zombie", tzn. zachová si lidské uvažování a řeč, ale nemá puls, necítí bolest a má hroznou chuť na čerstvé mozky a na nic jiného. Kromě čtyř hlavních hrdinů je ve filmu ještě občas se objevující podivné zombie-killer duo "hot slečna v brýlích & kanadský klon Lance Henriksena".


Musím uznat, že trailer je sestříhaný velmi dobře a na jeho základě by mě asi lákalo film vidět. Film ale moc dobrý není.

Především si ale musíme ujasnit, o jaký žánr vlastně jde. Rozhodně to není něco jako "zombie komedie" nebo "hororová komedie". Nejsou v něm totiž žádní zombie (s výjimkou úvodní tříminutové scény z jiného města), ani žádná krev a vnitřnosti (s výjimkou dvou minutových scén).

Tak trochu zombie je totiž mírně romantická komedie pro odrostlejší teenagery (poněvadž je sprostá), která je především o tom, jak je vdavkuchtivá ženská schopna udělat cokoliv pro to, aby se dostala pod čepec - včetně toho, že se smíří se zombifikací svého snoubence a shání mu čerstvý lidský mozek. Vedlejší humor pak spočívá v tom, že se hlavní hrdina nejdříve smiřuje s tím, že je tak trochu zombie, a později se s tím snaží smířit jeho přátelé.

Dokážu si představit, že kdyby se něčeho takového chopil Judd Apatow nebo Simon Pegg s Edgarem Wrightem, tak z toho mohlo být něco skvělého. Bohužel, tvůrci tohoto filmu měli mnohem nižší rozpočet a mnohem méně talentu.

Malý rozpočet se projevuje například tím, že:
  • Když někdo má jet autem a je záběr zevnitř, je vidět, že auto stojí a ani se nehne, jenom někdo za oknem mává reflektorem.
  • Zombie vypadají spíš jako mimové
  • Aby bylo v nočních scénách něco vidět, je v nich vždy náhodně umístěn jeden velký reflektor
  • Mozky nevypadají ani zdaleka jako mozky
  • Když je někdo zabit, stane se to mimo obraz, aby se to nemuselo natáčet, a slyšíme jen zvukový efekt
  • Plakát vypadá takto (a snaží se vzbuzovat dojem, že se někdo z hlavních hrdinů někdy v průběhu filmu setká s nějakým zombiem):

To všechno by ale pořád nemuselo bránit filmu v zábavnosti.

Nedostatek talentu se ale projevuje jak ve scénáři, tak ve všech aspektech natáčení.

Hlavní dva motivy (pozvolná zombifikace hlavního hrdiny a vdavkochtivost jeho snoubenky) jsou trestuhodně nevytěženy a místo aby si s nimi scenárista nějak zajímavě hrál (a že si s nimi mohl hrát opravdu spoustou různých způsobů), ignoruje je a snaží se dělat laciný humor pomocí toho, že hrdinové mluví sprostě a hystericky na sebe křičí. Většina scén připomíná průměrný televizní sitcom, s horším střihem a osvětlením.

Podivně působí občasné přímé odkazy na rané horory Sama Raimiho a Petera Jacksona, které jsou jednak trapné a jednak nemají ve filmu co dělat, protože to není (a nemá být) horor. Vyloženě WTF jsou pak úvodní titulky, které se snaží z nějakého důvodu přesně zkopírovat úvodní titulky prvních Mužů v černém (jejichž úvodní titulky stály asi tolik jako celý tento film).

Je to něco velice podobného jako Choking Hazard: Zajímavý námět zničený rozbředlým scénářem a neschopnou režií (která se snaží místy dělat jako že je záměrně neschopná, protože přece jedeme ve stylu neschopně režírovaných béček, hahaha). A těch zombií je tam mnohem méně.

Dost dobře nechápu, z jakého důvodu se podobný film, kterých musí v kůlnách po celém světě vznikat asi deset denně, objeví na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

5.7.12

Recenze: Až vyjde měsíc [Moonrise Kingdom] - 90%

V roce 1965 se dvanáctiletý, vrstevníky nenáviděný skaut-sirotek a dvanáctiletá problémová holka rozhodnou, že spolu utečou. Většina filmu se odehrává na malém ostrově, kde po uprchlících pátrají dívčini rodiče (Frances McDormandová, Bill Murray), chlapcův skautský vedoucí (Edward Norton) s ostatními mladými skauty a šéf (a jediný představitel) ostrovní policie (Bruce Willis). A další.


Kdybych nic nevěděl o tvůrcích filmu, po pár sekundách (a to ještě před objevením se Billa Murraye) bych si řekl, že někdo fakt dobře kopíruje Wese Andersona. Není divu, protože film natočil Wes Anderson (a opět s Billem Murrayem).

Wes Anderson má svůj nezaměnitelný styl, aniž by se dalo říct, že jsou kvůli tomu jeho filmy nudné a že už ten jeho styl není zábavný. Ve všech jeho filmech platí, že netušíte, co se stane příští minutu a jak to bude ve filmu ztvárněno. Nejlepší pak jsou ty jeho filmy, které k tomu všemu navíc obsahují i nějakou aspoň trochu smysluplnou zápletku (bez ohledu na to, že nakonec dopadne vždy zcela jinak, než jsme očekávali).

A Moonrise Kingdom takovou zápletku má. Co je pochopitelnějšího, než touha dvou dvanáctiletých prožít spolu první románek, francouzák a sáhnout si navzájem na prsa?

Celý film vypadá jako kdyby byl vyprávěn z pohledu jeho dětských hrdinů (i když to nikdy není explicitně řečeno). Zvýrazněny jsou ty elementy, které připadají důležité jeho malým představitelům a naopak jsou potlačeny ty dospělácké, málo magické.

Výsledkem je, že značná část filmu je poněkud dadaistická, ale naštěstí to nikdy nepřesáhne snesitelnou mez a Anderson nezapomíná, že má vyprávět příběh.

A jak úžasně ho vypráví! Používá k tomu nové filmové postupy i staré filmové postupy zasazené do nových originálních souvislostí. Hraje si s každou miniaturní drobností. Ve filmu jsou dvouvteřinové záběry, ve kterých je naprosto precizně všechno kompozičně a barevně sladěno. Unikátní pohyby kamery. Unikátní kompozice. Unikátní soundtrack (Alexander Desplat + klasika). Když ve scénáři stojí napsáno "Šerif položí na klukův talíř opečenou klobásu", nezní to jako humorná scéna. V Andersonově podání to humorná scéna je. Ale současně smutná. Stejně jako v jeho nejlepších filmech se i tentokrát na plátně odehrávají věci, které jsou současně veselé a přitom smutné. Prostě andersonovské.


Ve filmu je spousta bizarních drobností, jak obrazových, tak hereckých, tak zvukových (a všech dalších). Při ujíždějících závěrečných titulcích například je slyšet toto (včetně toho mluvení!). Jsou to roztomilé drobnosti a bude zábavné je podrobně analyzovat na BluRayi. Ale nejsou na úkor příběhu (jako se to stalo například ve druhé polovině Polskiego filmu nebo v Andersonově Darjeelingu s ručením omezeným).

Jediné, co můžeme namítat, je, že "oproti jeho předchozím filmů tam zase není tolik nového". No a co? Dokud točí méně než jeden film ročně, your argument is invalid, protože Bill Murray šel posekat strom.

P.S: V tom návalu obrazů a zvuků mi naproprvé zcela uniklo, co má znamenat název filmu (ať už český nebo anglický).

4.7.12

Zamyšlení nad čísly...


Recenze: Polski film - 60%

(Oficiální text distributora) Čtveřice populárních herců – Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel – se rozhodla natočit své vzpomínky na bezstarostná léta studií na brněnské JAMU. Dnes už legendární kabaret Komediograf, který s úspěchem hrají hlavní protagonisté téměř dvacet let, vznikal právě v uvolněné atmosféře první poloviny devadesátých let minulého století, kdy „komunismus zkrachoval a kapitalismus ještě nezačal a kdy jsme všichni měli dobrou náladu.“ Originální humor ústředí čtveřice umocňuje osobitý nadhled Jana Budaře, který v téže době studoval na JAMU o několik ročníků níž. Kultovní scénky, sametová euforie, totální svoboda, hudba okamžiku, absurdita mládí či laskavost kamarádství, které pomáhá překonat i to nejtěžší zkouškové období, to vše nabídne Polski film, až přijde do kin.


Především si pozorně přečtete úvodní odstavec, protože při letmém přejetí očima byste mohli získat dojem, že film je o tom, jak čtyři čeští herci vzpomínají na svá studia. To ale není pravda. Film je o tom, jak čtyři čeští herci chtějí natočit film o tom, jak vzpomínají na svá studia, a jak se jim to nepovede. (Například kdy a jak vznikl Komediograf, o tom ve filmu není ani slovo. Vlastně, nebýt tohoto úvodního odstavce, ani bych netušil, co to ten Komediograf byl.)

Jste zmateni? To ještě nic není. Film je částečně dokument o tom, jak čtyři herci, kteří hrají herce se stejnými jmény (ale nejsou to oni), natáčejí film s režisérem, kterého hraje Jan Budař, produkovaný polským producentem, kterého hraje polský herec, a dalšími členy štábu, které hrají herci. A celé to režíruje Marek Najbrt (Mistři, Protektor).

A dál to vysvětlovat nejde. Film zcela záměrně diváka mate a stále ho nutí přemýšlet, kdo na plátně právě co hraje a ve které úrovní Matrixu jsme vnořeni.

Dovolte příklad:

Matonohovu manželku hraje jeho skutečná manželka, na což on v rámci filmu výslovně upozorňuje. Ve filmu, který se bude natáčet v rámci filmu, ale bude jeho manželku hrát polská herečka X, a skutečná manželka ji bude pouze dabovat do češtiny (protože je dabérka). Poláškovu manželku pak od začátku hraje herečka Y. V jednu chvíli se pak zničeho nic objeví ve filmu jiná žena, která tvrdí, že je skutečnou Poláškovou manželkou, a že by si Polášek nikdy za ženu nevybral nikoho jako je herečka Y. Následně herečka Y pronese monolog o tom, že by každý chlap měl mít jen jednu manželku a že by si Polášek tedy laskavě měl mezi nimi vybrat. A herečka X se zamiluje do Lišky. To vše se odehraje na plátně a my netušíme, jestli ta "Matonohova manželka" a ta černovlasá žena jsou skutečné manželky Matonohy a Poláška, nebo je to jen další hra s divákem.

Strategický plán tvůrců je jasný: Donutit diváka přemýšlet, kdy se dívá na film, kdy se dívá na natáčení filmu, kdy se dívá na natáčení filmu o natáčení filmu a tak dále...


První přibližně třetina filmu se mi hrozně líbila a připomínala mi Spinal Tap, Největší z Čechů nebo Mupety: Občasné vykolejení a hrátky s filmovou realitou byly osvěžující, ale především to celé o něčem bylo: "Chceme o sobě natočit film, ale asi jsme na to příliš velcí loseři."

Bohužel, film má téměř dvě hodiny, a někdy okolo poloviny (kdy všichni odjedou do Polska natáčet), se tempo strašlivě zpomalí a posléze děj neuvěřitelným způsobem rozbředne a ztratí jakýkoliv náznak konzistence a smyslu. Netvrdím, že Najbrt záměrně kopíruje Stevena Soderbergha, ale zatímco začátek Polskego filmu mi přišel zábavný a příjemně odlehčený jako Dannyho parťáci, konec byl nesnesitelný jako jeho Full Frontal (Soderberghův film, nikoliv jeho penis) a obávám se, že záměrem bylo, aby působil sofistikovaně.

Naštěstí až do konce jsou všichni herci skvělí a mají mezi sebou obdivuhodnou chemii. Jenom škoda, žě někoho okolo poloviny filmu přestalo bavit psát scénář a zbylou hodinu nechal všechny náhodně improvizovat...

Pokud vám Soderberghův Full Frontal přišel aspoň trochu snesitelný, budete mít zřejmě na Polski film podstatně jiný názor, než já.

P.S: Ve filmu je mnoho full frontalů, ale žádný z nich nepotěší heterosexuálního muže.

P.P.S: Na hudbě se prý podíleli Midi Lidi, ale celý film jsem nezaznamenal vůbec nic hudebně zajímavého.

3.7.12

Recenze: Zvonky štěstí [Zvonky šťastia] - 60 %

Kdesi na Slovensku, za sedmero křižovatkami a sedmero smetišti, leží nuzná romská vesnička, ve které žijí dva extrémní fanoušci Karla Gotta a Dariny Rolincové. Tak extrémní, že si je nejen vystřihují z novin, ale dokonce se do nich vtělují a navzájem si říkají jejich jmény.


Hardcore je skutečnost, že ten muž je Darinka (tedy "Darin"), zatímco ta žena je Karel Gott.

No a tento film dokumentuje jejich snahu setkat se se skutečným Gottem a Rolincovou...

Plus tohoto filmu spočívá především v tom, že diváka zavede do prostředí, kam se nikdy dobrovolně nedostane, pokud mu záleží na jeho zdraví (fyzickém i psychickém). Vesnice, ve které se odehrává většina filmu, jako kdyby z oka vypadla vesnici z Borata. Vlastně, je ještě o něco zanedbanější a její obyvatelé ještě o něco bizarnější. Některé jejich jednání je až tak moc bizarní, že jsem se nemohl ubránit dojmu, že se nedívám na dokument, ale spíš na pokus zaostalých romů plnit příkazy tvůrců filmu. Tento dojem byl potvrzen i při besedě po filmu, když tvůrci vysvětlovali, že vlastně nejde o "dokumentární film", nýbrž o "hru", a že hlavní hrdinové museli být štábem jaksi "katalyzováni".

Podobnosti jsem neslyšel, neboť jsem spěchal na schůzku, ale na podrobnostech nezáleží. Stačí konstatovat, že značná část věcí, které se ve filmu dějí, vypadají spíš jako z nějaké komedie s normálním scénářem, než jako záznam reality. A to jak co se týče "hereckých výkonů", tak co se týče kamery a střihu (někde něco řekne zrovna ve správnou chvíli, když je úplně správně v záběru při cestě odněkud někam).


Film rozhodně obsahuje zábavné momenty. Nebo spíš "extrémně bizarní momenty". Když hlavní hrdinové nazpívají cover verzi "Zvonků štěstí", natočí k nim videoklip (za pomoci "erudovaného roma", bydlícího mimo osadu) a vypálené CD pak odnesou na poštu a odešlou na adresu "Karel Gott a Darina Rolincová, Praha 1", je zajímavé se na to koukat a je příjemné smát se tomu.

Když je do toho najednou nastřiženo několik detailních záběrů, jak dítě "Karola Gotta" leží ve špinavém pokoji na špinavé posteli a po obličeji mu lezou masařky, je to najednou, z čistého nebe, odbočka někam do slepé uličky. Smát se tomu zřejmě nemáme. Máme se nad tím zřejmě nějakým způsobem zamyslet, ale netuším jakým, a co si z toho máme vyvodit. A za 10 sekund opět vidíme nějaký humor, třeba jak se hrdinové pokoušejí ve městě na ulici svoje CD prodávat (s ručně malovanými obaly, tj. co obal, to pastelkový originál).

Ústřední zápletka ("jsme Karel a Darina a chceme se s nimi sejít") nikam nevede a je tak bezzubá, že se nedá se ani označit za zápletku (filmaři se ani nepokusili zkontaktovat Gotta a Rolincovou a odvézt je do osady - což by si razantnější tvůrci jistě neodpustili). Spousta toho, co ve filmu vidíme, se zlatými hrdly vůbec nijak nesouvisí. Je to všechno velmi roztříštěné, náhodně těkající, bez sjednocujícího motivu nebo myšlenky. Jako kdyby tvůrci měli málo použitelného materiálu a tak do filmu dali všechno, co mohli (a to má pořád jen 70 minut).

Ale za vidění to stojí, protože - jak už jsem psal - je to pohled do hodně zvláštního jiného světa, do kterého se takhle intimně nepodíváte. Bez ohledu na to, jak hraná ta intimita je.

2.7.12

Retro recenze: Slnko v sieti - 80%

Festival v Karlových Varech je pro mě každoročně příležitostí, jak si dohnat "základní filmové vzdělání" formou, která příliš nebolí.

Letos jsem se proto rozhodl zhlédnout slovenský černobílý film Slnko v sieti, který vznikl před 50 lety, kdy československá Nová vlna ještě byla úplně nová.

Film se odehrává okolo zatmění Slunce v Bratislavě a na slovenské vesnici. Mladá Bela má matku, otce a bratra. Matka je slepá, bratr je divný, otec je pryč. Kromě toho má Bela kluka jménem Fajolo. Fajolo je divný a jede na brigádu na vesnici, tak si Bela něco zkusí s jiným frajerem, zatímco Fajolo si na vesnici na brigádě něco zkusí s kyprou Janou. Koupou se a zkouší opravit elevátor, aby se mohlo stohovat. A mezitím, v Bratislavě na pontonu...


O faktický popis děje ale vůbec nejde. Slnko v sieti je totiž "magický film", ve kterém jde téměř výhradně o atmosféru.

Celý film si připadáte jako v nějakém bizarním snu, kdy se postavy občas chovají a mluví normálně, a občas to celé ujede někam do tripu, což je ztvárněno pomocí velmi jednoduchých, nicméně velmi působivých prostředků, jako úžasná obrazová kompozice, abstraktní hudba, kombinace statických fotografií s filmem, zvuk nesynchronizovaný s obrazem a občasný vychytaný pohyb kamery.


Dnes je skoro smutné vidět, co dokázali slováci před 50 lety s mizivými finančními prostředky, a co nedokáže 95 % dnešních česko - slovenských tvůrců, i když mají digitání triky a fond pro podporu kinematografie.

Slnko v sieti na mě působilo jako jakýsi přechod mezi francouzskými / italskými artfilmy 50. let a raným Formanem. U mě má velké plus v tom, že na rozdíl od těch francouzských a italských artfilmů má slušně svižné tempo.

Kdyby se scénář velmi mírně upravil a ze zatmění Slunce by se udělala blížící se planeta, která má vrazit do Země, tak by z toho bylo výborná před-apokalyptické sci-fi, podstatně působivější a osudovější, než von Trierova Melancholia.

P.S: Díval jsem se na YouTube, jestli tam náhodou není trailer a místo něj jsem tam omylem našel kompletní film. Oops...

1.7.12

Recenze: Abraham Lincoln - Lovec upírů [Abraham Lincoln - Vampire Hunter] - 70%

Ve dne politik, bojovník za lidská práva a prezident. V noci upírobijec (stříbrnou sekyrou). Takový byl Abraham Lincoln. Aspoň podle tohoto filmu Timura Bekmambetova (Noční hlídka, Wanted).


Film kupodivu není produktem šíleného hollywoodského scenáristy, který už nevěděl, jakou zhovadilost si vymyslet, ale vznikl podle poměrně slavné stejnojmenné knihy, která je představitelem rychle bujícího nového žánru, který kombinuje literární nebo historickou klasiku s béčkovým hororem. Viz tato fotka z londýnského knihkupectví z předloňska (klik pro velkou):

p_2010-08-16_15-18-14.jpg

Scénář filmu napsal přímo autor knihy, Seth Grahame Smith, i když netuším, nakolik se při tom držel knihy (kterou jsem nečetl).

Pokud mohu soudit dle svých (velmi omezených) informací o Lincolnově životě, film neobsahuje věci, které by byly v nějakém zásadním rozporu s historickými reáliemi. Obsahuje ale spoustu věcí NAVÍC, které jsme o Lincolnovi nevěděli. Například to, že likvidoval upíry, kteří mu zabili matku a kteří bojovali v Občanské válce po boku Jihu (ale dnes se o tom neví, protože se to samozřejmě ututlalo). Bizarnost tohoto "odhalení" je pochopitelně zcela záměrná a podtržená tím, že všechny tyto "nové informace" jsou nám celý film podávány NAPROSTO VÁŽNĚ, bez jakéhokoliv žertovného pomrkávání nebo parodování.

Dokonce mě velmi překvapilo, jak dobrý herecký výkon podává neznámý Benjamin Walker v titulní roli. Hraje Lincolna ve věku od 20 do 55 let (za výrazné pomoci maskérů), od nesmělého zbrklého mladíka až po otce rodiny a zkušeného státníka, zoceleného ve strategickém uvažování i v manipulaci se sekerou. Opravdu mu není co vytknout a nebýt upírů a věcí kolem nich, šlo by o ucházející dokument o "lidské stránce" slavného prezidenta. A Mary Elizabeth Winsteadová (Scott Pilgrim, Věc: Počátek) jako jeho drahá polovička je zprvu roztomilá a posléze překvapivě dramatická.

A tím se dostáváme k upírům, které Abraham loví (původně z osobních důvodů, pak pro dobro vlasti). Začne s tím už v mládí, za pomoci záhadného učitele, který ho zaučí (nechybí tradiční zaučovací sekerová montáž) a začne ho posílat na první mise. Z dějového hlediska je to velmi předvídatelné, ale akční scény jsou zábavné svou šíleností (honička a souboj na vlaku nebo na zádech koňského stáda) a stylem snímání, který se hravě vyrovná Matrixu (extrémní zpomalování / zrychlování, kamera bůhvíkde s bůhvíjakými filtry, střih až bulvy přecházejí, krev efektně a synchronizovaně stříká na všechny strany). S realitou to nemá nic společného, ale zábavné to povětšinou je a vypadá to o dost lépe, než by se dalo očekávat na základě nijak megalomanského rozpočtu.


Abraham Lincoln: Lovec upírů je ve 3D a obsahuje jednu vychytávku, která funguje POUZE ve 3D a myslím, že jsem v žádném filmu nic podobného neviděl: Při detailních záběrech obličejů upírů jsou duhovky jejich očí umístěny mnohem dál od kamery, než zbytek obličeje, takže to vypadá, jako by uprostřed očí měli dlouhé roury a duhovky až někde hluboko v nich. A podobných drobných originálních nápadů je ve filmu vícero, například soundtrack (Henry Jackman) při rvačce ve vlaku je nahrán v rytmu parního stroje a prezidentská lokomotiva má na čele jedničku, takže je vlastně "Rail Force One". Nic z toho se nedá označit za "geniální", ale celkově jsem měl z filmu příjemný dojem, že jeho natáčení tvůrce bavilo a dávali si na něm v rámci možností záležet.

Film má hodně společného s předchozím Bekmambetovým dílem, filmem Wanted (který se mi dost líbil). I tady vidíme šílenou, neuvěřitelnou historku, plnou šílených akčních scén, podávanou naprosto vážně. Tak vážně, že mi to vlastně přišlo docela roztomilé a vtipné.

P.S: Snažil jsem se přesvědčit zodpovědné lidi, že by se tenhle film výborně hodil na půlnoční projekci do Karlových varů. Bohužel se mi to nepovedlo...