31.10.12

Recenze: Občan K. - 60%

Ztohoven je punkově subversivní umělecké sdružení, které například před pár lety propašovalo záběr atomového hřibu do vysílání České televize. Tento film je o jejich zatím největším projektu, v rámci kterého si "promixovali" identity.



To si žádá vysvětlení, neboť to není stoprocentně jasné ani ze samotného filmu. Dvanáct členů Ztohoven se podobně ostříhalo a učesalo, a pak seřadilo se do kruhu tak, aby vždy vedle sebe stáli dva fyzicky co nejpodobnější členové. Pak pomocí klasického morfingu vytvořili kombinované obličeje každé sousedící dvojice. Měli tedy jednu fotku f1, kombinující obličej členů č1 a č2, druhou fotku f2, kombinující obličej členů č2 a č3, až dvanáctou fotku f12, kombinující obličej členů č12 a č1. Následně provedli to, že každý člen č(n) přišel na obvodní úřad a zažádal si o nový občanský průkaz s tím, že starý ztratil. Každý z nich přinesl jako svou portrétní fotografii fotku f(n), která vznikla kombinací obličeje jeho a člena č(n mod 12 + 1). Když byla nová občanka hotová, přišel si ji vyzvednout člen č(n mod 12 + 1) a dostal ji, protože byl dostatečně podobný fotce na občance, stejně jako člen č(n). S těmito "nesprávnými" občankami pak všech 12 členů skupiny několik měsíců žilo, dělalo různé věci, ke kterým je potřeba občanka, a posléze o tom udělali mini-výstavu.

Protože ve filmu je několikrát upozorňováno na to, že se pomocí občanek "prolínají identity" účastníků akce, raději znovu upozorňuji, že "prolínání" se týkalo pouze portrétů, všechny ostatní údaje na občance byly korektní a neupravené (ale občanka byla používána někým, komu nepatřila).

Tolik k tedy k preciznímu vysvětlení podstaty celého triku. A nyní: Co z toho vyplývá?

Vyplývá z toho, že jde mnohem více o avantgardní art projekt, než o dokument, upozorňující na něco, nebo pranýřující něco. Pokud by chtěli tvůrci upozornit na to, jak je snadné přijmout cizí identitu, stačilo by jim najít pár dvojic lidí, kteří si jsou podobní, a kteří se dohodnou, že si na nějakou dobu vymění občanky. Není zapotřebí žádný morfing a žádná výroba nových občanek. Nebo sehnat kontakty na ukrajince a vietnamce, kteří totéž dělají neustále, ve velkém, a protáčejí v tom miliony.

12 zmorfovaných portrétů. Nikdo z těchto lidí neexistuje.

Klíčová (pro účastníky celého projektu) je skutečnost, že členové sdružení mohli na vlastní kůži prožít pocit, že "jsou někým jiným", což pro ně bylo opojné / vzrušující / nebezpečné. (A to nemyslím nijak ironicky, sami na to ve filmu opakovaně upozorňují a jsou z toho vyloženě u vytržení.) V některých momentech je to i zábavné (když jeden z nich vysvětluje, jak byl vlastně svědkem na své vlastní svatbě), ale celkově mi to přišlo jako něco na úrovni žertíku, kterému bych věnoval tři dny práce, dva blogposty a pak se na něj po právu zapomnělo.

Nicméně, tomuto "opojení jinou identitou" je věnována většina filmu, což mi přišlo velmi málo opojné / vzrušující a začalo mě to poměrně brzy nudit.

V závěru pak dojde k výstavě oněch občanek a získaného materiálu, která je rozehnána policií a jeden z členů je zatčen, protože se vzpíral (i když mi uniklo, čemu se vzpíral, pravděpodobně odmítal být předvolán k podání vysvětlení). A úplně na konci se dozvíme, že se policii nepodařilo prokázat žádný trestný čin ani přestupek.

A zde je zabito to, co mě zajímalo nejvíc, to jest, z čeho vlastně policie členy skupiny obvinila a jak se Ztohoven pokoušelo získat od státu satisfakci za neoprávněně zničené umělecké dílo, zrušenou výstavu atd. O tom se ve filmu překvapivě vůbec nemluví a kóda se opět stočí k vágním náznakům nebezpečí totalitní společnosti, orwellovského sledování jednotlivce atd...

Po filmu následovala půlhodinová diskuse s tvůrci, která byla jednak zajímavější, než celý film, a jednak se v ní vysvětlilo ledacos, co nebylo vysvětleno ve filmu. Musím říct, že Ztohoven jako celek díky ní poněkud stoupli v mých očích, protože jsem začal mít dojem, že to nejsou vychcaní exhibicionisti, ale že jsou skutečně upřímně převědčeni, že dělají něco, co má jednak uměleckou hodnotu, jednak smysl z hlediska vyššího mravního principu, a ještě to nutí značnou část společnosti k zamyšlení nad závažnějšími aspekty ztráty soukromí, digitalizace všeho atd... Bohužel z čistě technicko-faktického hlediska o tom jako umělci nemají příliš povědomí, takže jeden z nich například tvrdil, že "Google si nechal nedávno patentovat algoritmus na rozeznávání obličejů", přičemž pravděpodobně neměl tušení, že tímto algoritmem (vynalezeným a patentovaným před mnoha lety) už delší dobu prochází mj. každičká fotka, kterou uploaduje na Facebook...

To je ale pouze taková odbočka ke Ztohoven, která příliš nesouvisí s tímto jejich filmem.

Akce "Občan K." ("občanká", geddit?) byla projektem současného umění, který z projektů současného umění, se kterými jsem byl obeznámen, patří rozhodně k těm zajímavějším. V této recenzi bych ovšem neměl hodnotit projekt jako takový, ale film, který jsem viděl. Film by měl dokumentovat tento umělecký projekt, ale nedaří se mu příliš dobře zachytit jeho atmosféru, a už vůbec ne vysvětlit, jak by ho autoři chtěli zasadit do širšího kontextu problémů moderní digitální společnosti. A dokonce ani zachycení objektivních faktů okolo projektu není zvládnuto bůhvíjak dobře. Jestli by to šlo s natočeným materiálem lépe, to nemám tušení, ale ať je odpověď jakákoliv, tvůrce to neomlouvá.

Přestože má film jen něco přes 70 minut, je v něm poměrně málo obsahu, takže ho tvůrci ještě trochu "přifoukli" poloabstraktními scénkami, kdy postava se zamaskovaným obličejem stojí nehybně v metru a do toho někdo spisovně předčítá verbatim přepisy (včetně nedokončených vět a hovorových obratů) citáty účastníků projektu. Díky tomu je možno tvrdit, že nejde jen o dokument, ale současně i o originální artové dílo, ale nepřipadá mi, že by to bylo celkově ku prospěchu věci.

Budou se prý konat projekce tohoto filmu, po kterých budou následovat diskuse s tvůrci. Rozhodně vám doporučuji zúčastnit se těchto speciálních akcí, poslouchat odpovědi tvůrců na dotazy a případně se sami na něco zeptat. Pak se vám možná zpětně i film začne líbit o něco víc.

P.S: Po filmu, před diskusí, se ke mně přitočil tento člověk...


...a řekl mi bez jakékoliv přípravy: "Tys mi udělal hnusnou koláž", což mě vyvedlo z míry, protože jsem v něm nepoznal Pavla Béma, našeho králíka, ani nikoho dalšího, koho znám a s kým jsem dělal hnusnou koláž. Prostě mi nebyl vůbec povědomý, takže jsem jsem se ho zeptal "A vy jste kdo?", což pro změnu vyvedlo z míry jeho a odešel na jeviště. Následně mi bylo vysvětleno, že to byl David Hons, který - méně zarostlý - figuroval i ve filmu (jako "Roman Týc" je členem Ztohoven), a kterého jsem skutečně použil při tvorbě jednoho svého staršího art projektu (kde ovšem vypadal zase úplně jinak) a nikdy nikde jinde jsem ho neviděl, což ve spojení s mou špatnou pamětí na lidi udělalo své.

30.10.12

Michael Bay presents: "Archeologie žije!"



Uvědomte si, že jsme toto dílo pravděpodobně zaplatili my všichni, a pak vás ta sranda přejde...

A jako kdyby to nestačilo, "Ústí má nové muzeum" (díky, čtenáři):

Recenze a soutěž: Obchod pro sebevrahy [Le Magasin des suicides] - 60%

V pošmourném městečku bůhvíkde (ale mluví se tam francouzsky) žijí samí sebevrazi. A nikde se o jejich potřeby nepostarají lépe, než v obchodě pro sebevrahy, který vede pan Mišima se svou ženou a dvěma dětmi. Vyslechnou vás, prodají vám ten nejlepší sebevražedný nástroj nebo metodu, případně vám ho hezky zabalí a dodají až do domu.

Problém nastane ve chvíli, kdy se jim narodí další synek, který se (na rozdíl od zbytku rodiny) pořád směje a má optimistickou náladu!



Už dlouho mi nebylo tak líto výsledku, jako v případě tohoto filmu.

Od začátku do konce VYPADÁ NÁDHERNĚ! Výtvarná podoba kombinuje to nejlepší ze Sylvaina Chometa a Tima Burtona, animace je kombinací klasické a CGI (takže některé scény jsou patřičně plastické a pohybuje se v nich kamera) a dokonce ani písničky nejsou špatné.

Bohužel, film má strašlivě nezajímavý děj. Úžasný "setup", hrdiny a rozehrávku, ano. Ale následně se film nerozjede žádným z mnoha potenciálně zajímavých směrů a zůstane rozpačitě přešlapovat na místě až do konce.

Především mě zarazilo, jak strašlivě celá rodina kopíruje Addams Family. Táta vypadá zcela stejně jako televizní Gomez Addams (včetně pruhovaného kvádra) a všichni členové rodiny praktikují velmi podobný suchý humor jako "Addamsovi".


Jakmile jsem si to uvědomil, začala hlavní zápletka s narozením veselého dítěte, což je přesně stejná zápletka, jako ve filmu Addams Family Values.

Ale to berte jen jako takovou zajímavost. Bylo by mi celkem jedno, že námět není originální, kdyby byl film aspoň srovnatelně zábavný jako "Addamsovi".

Ale není. Respektive, je zábavný asi jako libovolná náhodná laciná televizní epizoda.

Samozřejmě se dočkáme vtípků ohledně sortimentu obchodu a jeho zákazníků. Je bezva, že nejde o hollywoodský mainstream, takže si tvůrci mohou dovolit být o něco politicky nekorektnější (i když ne o moc).

Ale film prakticky nemá příběh. Zápletka (pokud je ji možno vůbec označit tím slovem) spočívá v tom, že nejmladší ratolest postupně přesvědčí všechny zbývající členy rodiny, aby už neprodávali sebevražedné propriety, ale místo toho dávali všem kolem sebe radost. V průběhu toho se ukáže, že to vlastně všichni tak odjakživa chtěli, ale nemohli / nechtěli / netroufli si / WTF?

Není vůbec nijak vysvětleno, proč se vlastně všichni ve městě chtějí zabít / jak je možné, že město ještě nevymřelo / proč najednou rodina není spokojená se svým obchodem, který se na začátku filmu jeví jako ráj, bez kterého by nemohli být...?


V celém filmu je materiálu tak na třicetiminutový pilot černohumorového seriálu. K němu je přidáno 60 minut děje, který je zajímavý asi jako Temné stíny. To znamená, že je v něm mnoho rekvizit a postav, které nabízejí tuny příležitostí, jak kolem nich postavit zajímavé gagy a příběh, ale nic z toho se nestane. Tedy, samozřejmě, vtipy ve filmu jsou, ale humorné příležitosti jsou většinou trestuhodně nevyužity. Některé scény jsou docela dost bizarní (synek zamilovaně tajně pozoruje svou tlustou nahou tančící sestru), ale většinou pořád čekáme "tak, teď už se to konečně bombově rozjede", a ono pořád nic.

Je to opravdu hrozná škoda, protože každá sekunda filmu VYPADÁ úžasně a i ty písničky by byly docela fajn, kdyby měly nápaditější texty, než "Jsem smutný a je to dobře" / "Jsem smutný a nenaplňuje mě to" / "Už nechci být smutný" / "Teď jsem veselý a je to super".

SOUTĚŽ:

Český distributor filmu pro vás připravil soutěž o vstup pro dva na premiéru filmu (8. listopadu večer v Praze). Včetně občerstvení (rakvičky a věnečky).

Abyste se zúčastnili, zašlete do 5. listopadu na soutez.fffilm@fuxoft.cz popis co nejkreativnější sebevraždy. Vybrané příspěvky budou zveřejněny na FFFILMu a na www.obchodprosebevrahy.cz.

29.10.12

Který Bond je nejlepší? Rozhodnuto!

V souvislosti s padesátým výročím Jamese Bonda se nabízí otázka: Který ze všech těch Bondů byl největší badass? Odpověď je zde:



Nejlepší je sekvence ve 2:40, která jasně dokazuje, jaký hajzl je Daniel Craig.

Samozřejmě, nejlepší je film, ve kterém se sejdou všichni Bondové pohromadě:

Recenze: Skyfall - 80%

James Bond je - zdá se - mrtev, a v rukou neznámých padouchů je harddisk s identitami tajných agentů. Sídlo M.I.6 vyletí do vzduchu. M má být odvolána. Pak se ale Bond vrací ze záhrobí a vloží se do toho...



Jméno režiséra Sama Mendese (který nikdy nenatočil nic akčního, zato má spoustu filmových cen a Kate Winsletovou za manželku) mě naplňovalo očekáváním, že se s bondovskou sérií konečně něco stane.

Totiž, za posledního "fakt dobrého" Bonda pokládám Zlaté Oko (jako návrat ke "starým dobrým" Bondům předchozích desetiletí) a od té doby se série tak nějak nezáživně trmácí, s výjimkou pokusu o razantní restart v Casinu Royale.

Očekával jsem, že s tím Mendes konečně něco udělá, a on s tím skutečně něco udělal!

Zatímco v Casinu Royale dostala série nového hrdinu, ve Skyfallu se naprosto razantně mění způsob filmového vyprávění. Leckdo si asi bude naříkat, že "tohle ani není bondovka, protože to nemá nic společného se staršími bondovkami". Což je pitomost. Bondovka to je, protože hlavním hrdinou je James Bond. Stěžoval si snad při Temném rytíři někdo na to, že nemá nic společného s tímto Batmanem? Přitom Batman z 60. let je rozhodně úžasná věc. Jen je to něco zcela jiného, než Nolanův Batman.

A zůstaňme u Nolanova Batmana i nadále. Skyfall se totiž snaží o něco velmi podobného. Snaží se vyprávět nějaký příběh za pomoci dobrých hereckých výkonů kvalitních herců, díky kterým můžeme nahlédnout do duševního rozpoložení hrdinů. A současně přitom mít explozivní akci!

Nolanovi se to (především ve druhém a třetím filmu) povedlo téměř dokonale. Posunul totiž celou realističnost velmi decentně směrem k comicsovosti, respektive antické tragédii, respektive Shakespearovi. Emoce jsou přehnané a krystaličtější, takže dobře pasují k přehnaným akčním scénám.

Sam Mendes to uchopil trochu jinak a natočil většinu Skyfallu jako kdyby to byl realistický příběh současného realistického špiona. To znamená, že jeho Bond a M jsou prokreslené postavy s prokreslenou lidskou motivací, obavami, atd... Bond je především strašidelný a politováníhodný. A herci hrají většinu času jako herci v nějaké velmi kvalitní televizní inscenaci. Rozhodně v žádném předchozím Bondovi nebylo (ani zdaleka) tolik scén, ve kterých je naprosté ticho a jen si dva lidi povídají. Je to osvěžující, zajímavé a většina těch dialogů opravdu emocionálně funguje.

Takhle ale nefunguje celý film. Problém je v tom, že scenáristé (stejní jako u předchozích Bondů) napsali scénář, který obsahuje nezanedbatelnou dávku toho, co se vyskytovalo v předchozích "běžných" bondovkách (sice je toho ve Skyfallu méně, ale pořád dost). To znamená, že Daniel Craig předvádí zajímavou hereckou etudu, při které nás zajímá, jaká traumata jsou v jeho nitru, a o pár minut později předvádí dvojité salto s bagrem, jezdí na motorce po starých střechách a balí supermodelky dvěma pohledy, aby je hodinu po seznámení beze slova něžně pomiloval ve sprše. A následně se zase vrátí k osobním traumatům a zcela ignoruje, jaká osobní traumata musí mít z toho bagru, motorek a modelek.


Přitom Sama Mendese zjevně mnohem víc zajímala ta civilní poloha postav a akční scény, přestože musely být drahé a náročné, nevypadají v jeho podání nijak zvlášť spektakulárně (včetně těch, které vypadají spektakulárně v traileru, jako padající vagon metra nebo vybuchující velká stavba).

Obávám se, že to je Mendesův záměr a snaha o to, aby to celé působilo jaksi "civilněji". Ale, je mi líto, souboj s obřími leguány havrany varany exotickými zvířaty v superluxusním casinu v Macau, do kterého se přijíždí mezi stovkami lampionů, nemůžu působit "civilně". Stejně tak nemůže nikdy působit "civilně" superhacker, který nabourává všechny počítače světa tím, že otáčí trojrozměrnými wireframe modely na velkých obrazovkách a je takový expert, že jeho hexadecimální stream obsahuje občas jiná písmena než A až F (například název stanice metra). A chápu, že srdce každého fanouška roztaje při spatření ikonického starého auta, ale vyplývá z toho, že buď Bond byl aktivním agentem už před 50 lety (což je vzhledem k Craigově věku divná představa), nebo že má v garáži schovanou fungující výbavu agenta z doby před 50 lety (proč?). Obě varianty by se měly nějak vysvětlit, pokud má jít o film ukotvený v realitě.

Na Bardemova padoucha je radost se koukat, protože je podobnou originální strašidelnou neuchopitelnou kreací jako Joker Heatha Ledgera nebo Hannibal Lecter Anthonyho Hopkinse. Je mrazivě humorný, nepředvídatelný a chtěl by Bonda análně milovat - ale tak, aby se to Bondovi líbilo, nikoliv násilím. Rozhodně ani chvilku nenudí, ale opět - je to něco z úplně jiného filmu, než je většina Skyfallu.

Dávám Skyfallu 80 procent, stejně jako Quantum of Solace. Ale je to úplně jiných 80 procent. V Quantum of Solace jsem ocenil to, že film vypadal nablýskaně a efektně, takže si divák přišel na své peníze, i když příběh a postavy nebyly moc zajímavé. Ve Skyfallu téměř žádná nablýskanost a efektnost není. Když se ale občas objeví, zabíjí tu zajímavou syrovost a civilnost zbytku filmu.

Každopádně jsem ale rád, že byl Mendes takhle radikální, velmi odvážně to zkusil a dokázal, že tento přístup nefunguje úplně ideálně a přístě se to bude muset zkusit ještě trochu jinak, aby výsledkem byl kvalitní film (zcela bez ohledu na nějakou "bondovskou tradici"). Chtělo by to, aby se spolu s režisérem patřičně razantně změnili i scenáristé.

Pak to sice nebude mít už vůbec nic společného s dosavadními Bondy, ale bude to lepší film.

P.S: Co se týče českých titulků Skyfallu. V kruzích filmových překladatelů koluje takový evergreen, příklad jednoho z nejstrašnějších překladů, kdy na VHS filmu Skála je "British Intelligence" přeloženo jako "britská inteligence". No a v titulcích Skyfallu je, představte si to, "Human Intelligence" přeloženo jako "lidská inteligence". Vzhledem k tomu, že je to uprostřed dialogu o tajné službě, tak je to možná ještě větší bota než u té Skály. A vzpomínám si na dost dalších školáckých chyb: Třeba "Bond, he is trying to disconnect the cars" je přeloženo dějově zcela nelogicky jako "Bond se snaží rozpojit vagóny", místo správného "Bonde, on se snaží rozpojit vagóny". "I can't get a clear shot" přeloženo "nevidím ho ostře". "Manipulating stocks" (v souvislosti s mezinárodním kyberzločinem) je "manipulace se zásobami". "What's the regulation to cover this?" je "Jak zakamuflovat tohle?".  A několik dalších podobných bizarností.

P.P.S: To ale nebylo vůbec nic proti traileru na Hobita. "Reclaim" (horu) přeloženo jako "dobýt", "as much as the next Hobbit" přeloženo nějak jako "jako sousedi" (místo "jako každý normální Hobit")...

28.10.12

Šéfredaktor Blesku Pavel Šafr: "Včera jsem se miloval s ovcí"

Praha, 28.10. 2012. Aktualizováno v 17:40.

"Včera jsem se miloval s ovcí (...) heboučká, teplá vagína (...) Rodina je rodina, ale na ni nikdy nezapomenu." Tak takovouhle zrůdnost veřejně vyhlašuje na Facebooku Pavel Šafr, šéfredaktor známého deníku Blesk.

Zdroj: Facebook.com. Zaslal čtenář FFFILMu.

"O věcech se přeci musí psát tak, jak jsou. A to v obou případech, ať je to z jakékoli strany (...) Máme etický kodex a v něm se praví: vždycky píšeme fakta", říká v rozhovoru pro mediar.cz Pavel Šafr (45). Pozoruhodné je, že tento zastánce otevřenosti a pravdy v médiích odstranil z Facebooku svůj čtvrteční zoofilní příspěvek, stejně jako celý svůj profil. Je možné, že se zpětně za svůj čin stydí...?

Pavel Šafr vedl od roku 1993 Český deník a o rok později přestoupil do deníku Telegraf. Další jeho kroky vedly v roce 1997 do Lidových novin, pak přestoupil do MF Dnes. V letech 2007 a 2008 působil jako zástupcem generálního ředitele a ředitele redakcí ve vydavatelství Economia a od května 2008 působil v Reflexu.

Úspěšný vydavatel se svým neortodoxním sexuálním životem netají.
(Foto: tyden.cz, wikipedia.org)

"Zoofilní chování je celkem časté, jistě mnohem častější než skutečná sexuální orientace na zvířata", konstatuje psycholog renomovaného magazínu JenProMuze.cz a upozorňuje, že se čeští zoofilové scházejí především na komunitním serveru okoun.cz. Na tomto serveru skutečně existuje uživatel "pavel_s", který velmi čerstvě zveřejnil tento dotaz ve zdejším diskusním fóru:

pavel_s: "Nedávno jsem měl sex s ovcí, velmi se mi to líbilo".
Zdroj: Okoun.cz

"Český trestní zákoník nepovažuje zoofilii za trestný čin ani ve svém novém znění. Snad by mohla být trestána jen podle paragrafu o týrání zvířat. Kdo ale týrání posoudí?", tvrdí sexuolog Radim Uzel, který také upozorňuje, na nebezpečí "vážných infekcí", případně "kopnutí, trknutí nebo pokousání" při pohlavním styku se zvířetem. (Pavel Šafr byl údajně nedávno spatřen s obvazem.)

Vyjádření Pavla Šafra se FFFILMu nepodařilo získat, ale na kontaktním telefonu Blesku (724 014 586) celý tento incident nepopírají. Na obhájce nám můžete přispět zde.

Aktualizováno v 17:40:

Je možné, že původní facebooková zpráva není autentická, jak upozorňuje internetový expert František Fuka. "Všimněte si, že příspěvek končí zamilovaným srdíčkem <3. Facebook ale běžně funguje tak, že tyto symboly automaticky upraví na skutečný znak srdíčka ♥. Pokud nešlo o chvilkovou poruchu Facebooku, je možné, že celý příspěvek je tzv. hack neboli screenshot", dodává Fuka.

26.10.12

Recenze: Sinister - 60%

Ethan Hawke je skoro-slavný spisovatel knih, pojednávajících o brutálních kriminálních případech. Protože potřebuje nový superhit, přestěhuje se i s manželkou a dvěma dětmi do osamělého domu, na jehož zahradě se nedávno oběsila čtyřčlenná rodina, přičemž malá dcerka zmizela a dosud se nenašla. Hodlá vše pořádně prozkoumat a případ objasnit.

Na prázdné půdě najde bednu s 8mm filmovými kotouči, a na nich záznam nejen z onoho věšení, ale také z několika dalších velmi znepokojivých brutálních smrtí, z různých míst a z různých let. Ve všech scénách se vyskytují zvláštní symboly a ve všech se někde v pozadí na zlomek sekundy vyskytuje podivný mrtvolný obličej. Což je, jak už jistě chápete, Bughuul. Dávný démon, který žije v obrazech, ze kterých vystupuje a unáší děti. A protože i Bughuul musí jít s dobou, nedělá mu problém žít v políčku 8mm filmu nebo v displeji Macbooku (s Windows není kompatibilní bez Service Packu).



I když je scénář filmu Sinister původní, nezaložený na žádném comicsu, románu, nebo jiném filmu, je zjevná jeho inspirace asijskými horory a jejich americkými remaky jako Kruh, Clona, Zmeškaný hovor a podobně.

Bughuul je poměrně slušně vymyšlený démon s poměrně slušně fungující mytologií, a když se začne zjevovat a ožívat na screenshotech, působí to tak, jak by mělo. Také staré 8mm záběry jsou patřičně démonické a když je sledujeme, tak se spolu s Hawkem správně bojíme, co strašlivého se při podrobné analýze objeví skrytého v některém jejich koutku.

Zajímavým rozhodnutím filmařů bylo to, že občas vidíme na plátně duchařské projevy, aniž by si jich jakkoliv všimli lidé, kteří jsou v tu chvíli v záběru. Díky tomu může divák velmi záhy vyloučit možnost, že se všechno to strašení odehrává jen v Hawkeově hlavě, což je trochu škoda, neboť to zbytečně omezuje prostor pro divákovy fabulace.

Bohužel, některé aspekty filmu zbytečně otupují jeho koeficient strašidelnosti. Film je poměrně dlouhý (110 minut) a snaží se budovat hrůznou atmosféru hezky pozvolna, ve stylu například Shiningu. To ale nefunguje tak dobře, jak by mohlo, protože mezilidské vztahy jsou vykresleny způsobem, který se nedá dost dobře překousnout ani v rámci filmové logiky. Hawke má rád svou rodinu, a přesto se nastěhuje do domu, kde došlo k nejméně čtyřnásobné hrůzné smrti, s manželkou, dcerou a synem, který má psychologické problém z nočních můr (už od narození, ne následkem stěhování), a nikomu z nich tuto skutečnost neprozradí, ačkoliv dobře ví, že o čtyřnásobném věšení dobře vědí všichni sousedi a všichni noví spolužáci jeho dětí...? Když se to pak provalí, omluví se slovy "Nojo, asi jsem vám to měl říct" a všichni jsou víceméně v pohodě...

Ve filmu je vícero podzápletek, kdy se různí hrdinové (kromě Hawkeovy rodiny ve filmu vystupují vpodstatě jen dva policisté a expert na okultno) chovají velmi klidně a pohodově vzhledem k brutálně vypjaté nadpřirozené situaci, kdy by měli dávno šílet, utíkat a bát se otevřít oči, protože v každém obrázku, ať už na zdi, na plátně, nebo na monitoru počítače, se může skrývat bubák.

Trochu nepoděřené mi přišly i mrtvé děti, které jsou nalíčeny jako emo a i nejsem si jistý, jestli vypadají strašidelně, nebo spíše jako fanoušci kapely Kiss...


Sinister mohla být velmi dobrá podívaná a dokonce začátek slušné série. Bohužel, režisér a spoluscenárista Scott Derrickson (nejnovější Den, kdy se zastavila Země) není tak zručný režisér jako Gore Verbinski, jehož americký Kruh považuji i nadále za špičku tohoto podžánru.

25.10.12

Tvůrčí svobodu si rozvracet nedáme

Režisér Vít Klusák dnes na svém Facebooku:


Následuje několik desítek komentářů o útlaku umělců, smrti demokracie, zmrdech, bolševicích a tak podobně, jak už to v uměleckých kruzích chodí.

A jeden hezký post zástupce České televize:


Zvývá jen čekat, kdy panu Maxovi někdo přimaluje tykadla.

Mírně zábavný bonus: Jihlavský festival začal předevčírem, tedy ve stejný den, kdy režiséři filmu předložili jeho konečný sestřih jeho producentovi.

UPDATE 21:30: Závěrečný smeč: "Fatality - Klusák Wins"



UPDATE 22:05: Klusákův post i celá diskuse pod ním jsou smazány.

UPDATE 00:45: Klusákův post i celá většina diskuse pod ním tam zase jsou (přísahám, že ve 22:05 na tom URL byla jen hláška Facebooku, zřejmě byl v tu chvíli post nastaven na soukromý, nebo nějaká divná náhoda atd...). Zmizela Klusákova "Fatality" z 21:30 a některé komentáře.

Omluva všem epileptikům a těhotným ženám

Včera jsem poměrně pracně vyrobil poměrně sofistikovaný animovaný banner, který jsem umístil do pravého sloupce FFFILMu. Vypadal takto:


Od té doby jsem se na FFFILM sám dvakrát podíval a ten banner je nesnesitelný i pro mě.

Jak mám zjištěno z minulých měsíců, kdykoliv nějakým způsobem upozorním na stránku FFFFriends, v následujících dvou dnech se vaše platby zvednou nahoru. Z toho jsem si vyvodil, že mě rádi finančně podpoříte, jenom na to potřebujete periodicky upozorňovat, protože jste příliš cool na trvalé příkazy / příliš zaneprázdněni prací a rodinným životem.

Tak jsem chtěl zkusit vždy na 24 hodin každých 14 dní (nebo tak nějak) použít tento intenzivní trailer s podprahovými sděleními, abych byl ještě bohatší.

Ale takto ne.

Pardon.

Schovám si ho, až bude nejhůř...

24.10.12

Recenze: Kozí příběh se sýrem - 40%

Kuba a Máca žijí spokojeně v domečku s mluvící Kozou a dvě malými dětmi, a vyrábějí sýry. Jednoho dne ale oba unese čert a děti s Kozou se je vydávají zachránit, za doprovodu Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Mezitím je král, milující sýr, vydírán na hradě svým komořím, a my přemítáme, jak to souvisí se zbytkem filmu.



Druhý Kozí příběh není dobrý film. Musím ale zdůraznit, jak velmi mě překvapilo, že není tak strašlivě letálně brutálně strašlivý, jak se zdá z jeho traileru. Ale popořádku.

Patřím mezi ty zvláštní lidi, kterým se docela líbil první Kozí příběh, a to především kvůli pomalejším, mystičtějšímm okamžikům, které se v něm nacházely. V novém filmu NIC TAKOVÉHO NENÍ. Ani sekunda. Film je (na rozdíl od prvního dílu) zaměřen výhradně na děcka.

Kromě toho v novém filmu není jeho hlavní hrdina a jeho žena. Po svém únosu na počátku filmu zcela zmizí z děje a až do závěřečné záchrany (oops, spoiler!) jsou na plátně celkem asi minutu.

Kromě toho ve filmu není Praha. Zatímco první díl se inspiroval (velmi volně) Pražskými pověstmi a odehrával se v Praze, nový se inspiruje českými lidovými pohádkami a odehrává se v abstraktní nepojmenované pohádkové říši.

To všechno dohromady znamená, že kdyby se ve filmu nevyskytovala mluvící Koza, ani by mě při jeho sledování nenapadlo, že má něco společného s prvním Kozím příběhem.

Z technického hlediska je animace naprosto přijatelná a 3D dokonce patří k tomu lepšímu a zajímavějšímu, co jsem v posledních měsících v kině viděl! Hudba je velmi vydařená, a to jak instrumentálky, tak 3-4 písničky - mám ovšem na mysli opravdu jen hudbu. Texty a mix zpěvu jsou hrozné.

A výtvarná podoba je - stejně jako v první dílu - strašlivě bizarní. Na mě působila většina postav zmutovaně a odpudivě (jako z některých méně závislých avantgardních animovaných filmů pro dospělé), ale děti v sále s tím zjevně neměly nejmenší problém.


Film má ale jeden zásadní bonus proti všem těm Dobám ledovým a Shrekům, jejichž pořadová čísla si ani nepamatuji: Jeho děj (celkový děj i jednotlivé scény) jsou tak mimo tento svět a mimo hranice jakékoliv logiky, že jsem se při něm skoro vůbec nenudil. (Ale kdybych měl děti, rozhodně bych jim ho nepouštěl.)

Je možné, že k tomu nějak přispěly i produkční problémy (tvůrci přiznali, že museli velmi drsně finišovat, aby stihli premiéru), ale každopádně působí většina filmu zcela dadaisticky a zhulencky, jako sofistikované dílo Davida Lynche nebo Franka Zappy...

  • Král dostane z daleké země pět velmi vzácných syrečků. Následně jeden z nich sní a o několik scén později jich má šest.
  • Hlavní padouch se vydává přes hory a doly do nějakého strašidelného mlýna proto, aby tam dělal čerta a setkal se tam s našimi dětskými hrdiny, přestože pro to nemá naprosto žádný důvod (kromě toho, že jinak by děti nemohly odhalit jeho převlek a film by nemohl dobře dopadnout). Následně děti prohlásí, že se musí rychle dostat na zámek, i když nemají jediný důvod se tam chtít dostávat, natož rychle.
  • Hrdinové v lese náhodou narazí na strašidelnou chalupu, v ní je velký pavouk a ježibaba, ta chvíli hýká, pak chalupa vybuchne a Ježibaba všem řekne, že musejí jít jinudy a dá jim živou vodu (kterou shodou okolností později potřebují, aby mohl film dobře dopadnout).
  • Dlouhý mluví s cizím přízvukem, Bystrozraký mluví a pohybuje se jako český rapper.

A je toho mnohem, mnohem, víc, většinou do tak míry ujetého, že ani nejsem schopen zformulovat, co se to vlastně na plátně dělo, a jestli v danou chvíli nějaká postava mluvila ironicky, nebo to myslela vážně a tím měla být vtipná. Každou chvíli se někdo objeví (občas ani nevíme, kdo to je), udělá něco, co nemá žádný smysl, a pak zase zmizí.

Jak už jsem psal výše, svým (teoretickým) dětem bych tento film nikdy nepustil, ale nenudil jsem se u něj a dokonce jsem dost koukal s otevřenou pusou, natěšený co bude dál.

Zdá se mi, že většina těch bizarností nebyla způsobena technickým neumětelstvím, ale prostě tím, že Jan Tománek má smysl pro humor a smysl pro vyprávění příběhu, které jsou úplně z jiného vesmíru, než ty moje. Z tak jiného vesmíru, že jsem prostě kapituloval, vypnul mozek a užíval si trip.

Občas je takový film potřeba. Občas je potřeba film od tvůrce, jemuž přijde vtipné, že hrdinové ve strašidelném mlýně otevřou náhodnou skříň a v ní jsou dvě objímající se kostry s nápisem "Happily Ever After" (pak se skříň zavře a to je kompletní vtip). Nebo toto:


Což mi připomíná: Recenze nového Bonda bude, ale film uvidím až v neděli, v normálním kině za normální peníze (tedy za abnormální, bude to v Imaxu). Jeho distributor neudělal projekci pro novináře.

23.10.12

Pozor - Neplaťte složenky!

Představte si, že vám od vaší pojišťovny přijde takováhle složenka s výzvou "Prosím uhraďte do 23.11. 2012". S doprovodným dopisem a s návrhem nějaké smlouvy. Měl jsem tendenci ten dopis ignorovat, stejně jako ten návrh smlouvy - protože o žádné nové pojištění nemám zájem. A měl jsem tendenci zaplatit tu složenku, protože u České pojišťovny opravdu pojištěn jsem a chci všechno zodpovědně platit včas.


Pokud máte podobné zodpovědné tendence jako já, tak si DEJTE ZATRACENÝ POZOR! Vyloženě náhodou jsem se hlouběji začetl do toho doprovodného dopisu a smlouvy, a zjistil jsem, že ta složenka nijak nesouvisí s mým dosavadním pojištěním a pokud bych ji zaplatil, tak tímto aktem uzavírám novou pojistnou smlouvu (na něco jiného, než mám dosud) a musím následně platit 315 Kč každý měsíc (a souhlasím se vším, co je maličkým písmem na tom šestistránkovém návrhu smlouvy).

Nemám nejmenších pochyb o tom, že to Česká pojišťovna má dobře ošéfováno, a že to všechno je naprosto v souladu se zákonem.

Nicméně mě překvapuje, že jedna z největších českých oficiálních pojišťovacích společností provádí něco, co bych očekával od nějakých podvodných pornokatalogů, prodejců exkluzivního platinového nádobí a podobně...

Ocelový muž 3: Antonín Příkrý ztracen v překladu

Dnes byl zveřejněn první oficiální trailer na Iron Mana 3:



Současně byla zveřejněna jeho česká verze, na kterou se můžete podívat zde, a která z filmu dělá nějaký jiný žánr (jenom si nejsem jistý jaký). Ne že by to bylo špatně přeloženo, ale ty hlasy, ta intonace...

To není nějaký domácí dabing dvou fanoušků, to je oficiální český trailer, který se bude promítat v kinech, a za jehož zhotovení dostal někdo zaplaceno.

To, že něco takového projde výrobním a schvalovacím procesem a je to oficiálně zveřejněno, znamená, že buď zodpovědné osoby mají naprosto jiné vnímání "filmovosti" než já, nebo že je jim úplně jedno, co vyplodí.

Ani jedna z těchto možností mi není příjemná.

P.S: Kvalita dabingu traileru nemusí mít nic společného s kvalitou dabingu samotného filmu. Vznikají zcela nezávisle na sobě.

22.10.12

Recenze: Ministr [L'exercice de l'Etat] - 70%

Francouzský ministr dopravy to nemá snadné. Nejen, že ho ve vládě chtějí shodit a udělat z něj vola (nutí ho provést privatizaci, od které se právě veřejně distancoval v médiích), ale navíc na tom není úplně psychicky dobře a občas má trochu zvláštní sny - třeba o škrcení nebo o krokodýlovi, požírajícím nahou ženu.



Tento francouzský film je zajímavou směsí politického dramatu, politické satiry a něčeho od Lynche/Greenawaye. U něčeho tak netradičního se dá velmi těžko nějak objektivně napsat, jestli výsledek je dobrý film, nebo není - ale je to JINÝ film. Což je v dnešní době tak trochu svátek.

Nebojte se moc těch krokodýlů a nahých slečen, protože bizarní hrdinovy sny vidíme ve filmu jen pár desítek sekund.

Přesto má značně bizarní atmosféru i spousta jiných scén, ale bizarnosti není docíleno tak prvoplánovitě a přechody mezi jednotlivými "módy" filmu (politické drama / osobní drama / hypno WTF) jsou leckdy zajímavé a neokoukané.

Vezměme si například scénu, kdy se ministrovi stane dopravní nehoda. Ve většině filmů bychom viděli nehodu, bum prásk, zatmívačka, probuzení v nemocnici. Ne tak v Ministrovi. Zde vidíme asi pětiminutovou scénu po nehodě, kdy ministr vyleze z auta, motá se po opuštěné silnici mezi troskami a odehrávají se v něm zjevně velmi zásadní duševní pochody (pramenící i z jiných skutečností než z té nehody, nechci spoilerovat). Tato scéna (stejně jako mnohé další) má vynikající atmosféru, které je docíleno exemplární precizní prací s obrazem, zvukem a vším dalším, co dělá film filmem. A samozřejmě s herci. Některé nápady jsou dokonce tak originální, že si nepamatuji, že bych je někdy v jiném filmu viděl (když se ministr dívá do svého mobilu, obsah jeho displeje se promítne jako overlay přes celý záběr, přičemž mobil sám stále zůstává otočen displejem smělem od diváka).


Problém je bohužel v tom, že mnohé scény jsou třeskutě dialogové a pořád jsem měl pocit, že mi při čtení českých titulků uniká podstatná část atmosféry, kterou mají košaté původní dialogy. Což není kritika překladatele (který se obětavě snažil ledacos typicky francouzského dovysvětlit), to je smutná skutečnost u titulkovaných ukecaných filmů.

A pak je tu ještě ta skutečnost, že film nemá nijak výrazný děj ("hlavní zápletka" s vysokou politickou hrou je vlastně skoro bezvýznamná) a kdyby byl o půl hodiny kratší nebo o půl hodiny delší, nijak zvlášť by to nezměnilo můj dojem z něj. Je to opravdu hlavně film o atmosféře, ne o ději.

Každopádně platí, že jde o něco dost jiného, než na co jsme v našich kinech zvyklí, že je v tom trocha artu, ale současně i řemeslné zručnosti. A takové filmy rád vidím.

20.10.12

Ženskologie: Michal Doleček - Chcete ho?

Jistý Michal Doleček (kterého osobně neznám, ale občas navzájem čteme své příspěvky) zveřejnil na Google Plus tento inzerát:


Originál (s následnou dlouhou diskusí) je zde.

V diskusi nadále zmiňoval mě a mou manželku, protože se mylně domníval, že jsem si ji také našel pomocí internetového inzerátu - i když přímo na počátku toho svého inzerátu uvádím, že nikoliv.

Oceňuji jeho odvahu a protože je nás takových málo, píšu o něm i zde, a to ze dvou důvodů:

1) Jednak aby se o existenci Michala dozvěděly i všechny mladé, příjemné, zajištěné ženy s bydlením a prací, které čtou FFFILM.

2) Jednak proto, abych jemu i ostatním dal pár dobře míněných rad a upozornil na chyby, kterých by se on i ostatní měl napříště vyvarovat:

Pokud se nějaká potenciálně vhodná žena k tomuto inzerátu dostane, s největší pravděpodobností nebude nic vědět o Michalovi, jeho zájmech, ani o jeho předchozích projevech na sociálních sítích. Z tohoto důvodu je velmi matoucí první odstavec inzerátu. "Repost" čeho odkud? Ano, o to, že "někdy byl hajzl a protějškům ubližoval" v tuto chvíli nejde. To může sdělit až úplně na konci inzerátu, pokud se mu podaří zaujmout. Začínat tím v první větě je sebevražda a takto vytrženo z kontextu to působí značně psychopaticky (a mám tušení, že Michal psychopatku nechce).

Snad úplně každý, kdo se kdy seznamoval, si chtěl najít "ženu se zájmy víceméně kompatibilními". Možná s výjimkou specifických sado / maso individuálů. Pak je ale fatální chyba, když nikde v celém inzerátu není ani slovo o tom, jaké tyto zájmy jsou. Není o tom ani slovo v Michalově Google+ profilu a nikde tam není ani odkaz na stránku, kde by o tom něco bylo. V profilu je jen zmínka o tom, že je brony a že vyvíjí SAP ("Software aus Pakistan"), takže má zjevně velkou odolnost proti psychickému teroru. Toto všechno je velmi špatné SEO (sex & engagement optimization).

A to nemluvím o tom, že u inzerátu není žádná Michalova fotka ani odkaz na ni, pouze profilovka obličeje (která je tam díky Googlu a kdyby tam defaultně nebyla, Michal by ji k inzerátu pravděpodobně nepřidal).

Je zajímavá strategie chtít si namluvit ženu, která je počítačově nadprůměrně zdatná a doufat, že si všechno info sama aktivně vygoogluje, ale v tom případě Michalovu inzerátu chybí nějaký "háček", který by tu ženu zaujal a donutil ji Googlit Michala místo kompilování kernelu.

Pak v inzerátu následují požadavky na partnerku, které jsou také velmi nekonkrétní:

  • "Mladá" - To může být 15 let, ale také 35 let.
  • "Příjemná" - 99 procent žen si o sobě myslí, že jsou příjemné.
  • "Žádné silikony a vylepšení" - Těmi "vylepšeními" je zřejmě myšleno "žádné dekorativní kusy kovu mimo naušnice", ale úplně jasné to opět není. Možná mu vadí i naušnice. Možná mu nevadí spínací špendlík v klitorisu. Kdo ví?
  • "Je zajištěná, má vlastní bydlení a práci" - I žena, pro kterou toto platí (a je například bohatší než Michal) si v tuto chvíli řekne "Aha, ten by se o mě nechtěl / neuměl postarat, kdybych to potřebovala." Následující věta "bydlení, se kterým mohu pomoci" už tento první dojem moc nenapraví.

A nyní se vžijme do uvažování potenciálně vyhovující ženy, která tento Michalův inzerát uvidí.

Taková žena bude nejdříve mírně zmatena a vystrašena prvním odstavcem. Pokud bude číst dál, tak zjistí, že Michal hledá ženu v kategorii, do které ona spadá. A co udělá dál? Rozhodně si neřekne "ježiš, to je úžasné, on hledá přesně takovou jako jsem já, jdu do něj!" Tedy, pokud si to řekne, je na tom mentálně hodně špatně, a dovolím si předjímat, že takovou Michal nehledá.

Žena, která hledá partnera, většinou nemá problém nějakého toho partnera (nebo deset) si velmi rychle najít a vyzkoušet si ho (kde "vyzkoušet si ho" může znamenat cokoliv od online chatu přes večeři a postel až po společný život). Výjimkou jsou pouze ženy, které jsou extrémně neatraktivní (s důrazem na slovo "extrémně") nebo žijí na samotě daleko od civilizace.

Toto je jeden ze zásadních rozdílů mezi mužským a ženským hledáním partnera. Bez ohledu na všechny ty řeči o rovnoprávnosti stále platí, že muž je ten, který především hledá a žena je ta, která především odmítá nabídky. Protože muži v naší společnosti zdegenerovali do pozice "hledat se mi nechce, máme rovnoprávnost", jsou na tom mladí talentovaní nerdi tak, jak na tom jsou.

Je tu docela zásadní rozdíl mezi počinem Michala a počinem mým. Já ve své seznamce hledal velmi specificky ujetou ženu / dívku a domnívám se, že jsem to tam velmi jasně napsal, stejně jako jsem tam velmi jasně nastínil, jak specificky ujetý jsem já (tedy aspoň tak jasně, aby to pochopila žena toho typu, kterou jsem hledal). Kdežto Michal hledá "běžnou ženu" pro sebe, "běžného muže". Podobných nabídek má ale každá aspoň trochu akceptovatelná žena tuny. A i když my muži víme, že "mladých příjemných zajištěných žen" je hrozně málo, většina žen se o sobě domnívá, že do této kategorie spadá (a diví se, proč je sakra nechce žádný mladý příjemný zajištěný muž, když ony přece jsou tak mladé a příjemné).

Pokud Michal nabízí "zájem, cit a lásku", nabízí přesně totéž, co nabízí 99 procent mužů, kteří si kdy hledali dlouhodobou partnerku. Michal si to možná neuvědomuje, ale tím nejzajímavějším na jeho inzerátu je nabídka bydlení. Takže bude mít velké šance u všech bezdomovkyň, které se na Google Plus vyskytují.

No a konečně: Ať to Michal napíše jakkoliv geniálně, odezva bude v každém případě naprosto mizivá. Můj inzerát měl několik desítek tisíc shlédnutí a výsledkem bylo celkem pět žen, které se ozvaly, myslely to vážně a byly skutečné. Z toho nejméně dvě mě měly nějakým způsobem zapsaného do svého povědomí už o několik let dříve. A s žádnou z nich jsem následně nezačal mít vážný vztah a s žádnou jsem se neoženil.

Moje žena, úplně nahá. Protože se chci pochlubit.

Mě výsledek toho mého sociálního experimentu nezklamal. Úspěšnost vícemně naplnila mé očekávání a je opravdu příjemné, když se vám nějaká taková slečna ozve a vy víte, že již máte za sebou takové to úplně první otrkávání (které většinou končí nesplněnými základními kritérii). A já samozřejmě nespoléhal jen na online inzerát, ale celou tu dobu jsem poměrně usilovně hledal a zkoušel na všechny strany, všemi možnými metodami. Dokonce jsem byl jednou i na takovém tom "speed datingu", z čehož nebylo vůbec nic. O tom ale až někdy jindy. A s manželkou jsme se nakonec stejně dali dohromady úplně jinak a úplně nepředvídatelně (aspoň pro mě).

Ovšem velmi silně pochybuji, že z tohoto mraku zaprší Michalovi. I když bych mu to přál. Takže pokud má nějaká žena zájem, ať mu napíše na jeho e-mail... který nikde v tom inzerátu neuvedl, ehm. Je dostatečně přitažlivý na to, abyste si kvůli němu zakládaly účet na Google Plus, dámy?

Něco pro milovníky soundtracků, BSA a ruštiny

(Nevhodné pro mládež a heterosexuály)



Kdyby to náhodou opět smazali, tak hledejte "dongcopter pirate".

Bonus od téhož autora: Mortal Kombat!

19.10.12

Recenze: Zvonilka a tajemství křídel [Secret of the Wings] - 60%

Víla Zvonilka se vydává ze svého (letního) světa do zapovězeného zimního světa, kde zjišťuje, že tady žije její sestra (sněhová víla). Sotva se stačí skamarádit a technicky vyřešit to, že jedna nesnese teplo, zatímco druhá nesnese zimu, přichází razantní teplotní změna a úplně všichni se musí dát dohromady, aby magický strom nezamrzl.



Disney pravidelně jednou ročně vyprodukuje jeden velký animovaný megafilm a několik "menších" animovaných filmů jako jsou různí ti Medvídkové Pú a podobně. I když jsou ty "menší" filmy lacinější, občas se povedou lépe, než ten megafilm. Například Goofy Movie byl o něco lepší film než (drahá) Pocahontas (1995) a Lilo a Stitch byl mnohem lepší než (drahá) Planeta pokladů (2002).

Zvonilka je "vedlejší film", což je vidět jednak z toho, že v USA ani nešel v kinech a bude za týden vydán na DVD / BluRay, a jednak z toho, že je animace a CGI modely nedosahují tradičního hypervysokého Disney standardu - ale rozhodně nejsou podprůměrné a vyjmenoval bych snadno několik nedávných filmů v našich kinech, které vypadaly podstatně hůř. Navíc animátoři geniálně zvládli náročný úkol a přesto, že Zvonilka má minisukni a dělá různé akční věci, nikdy se nedozvíme, jaké kalhotky nosí (jinde se to dozvíme, ale není to oficiální info)!

Celá zápletka s pradávno uzákoněným zákazem styku a vzájemnými obavami by mohla být chápána jako sofistikovaná paralela s historií blízkovýchodního konfliktu, přičemž magický strom symbolizuje USA.


Ale spíš ne.

Spíš je to jenom nezávadná story pro holčičky do 15 let. Tak nezávadná, že nemá žádného padoucha a žádný mezi-vílí konflikt. Jediným nepřítelem hrdinek je neinformovanost a živly.

Přesto jsou hrdinky (i hrdinové) jasně definované, mají jasnou motivaci a chápeme co a proč dělají a chtějí dělat. Na rozdíl od mnoha nedávných filmů za desítky a stovky milionů o palčivých tématech.

A hudba Joela McNeelyho je bezchybná, jen se do ní asi dvakrát vetřou divné songy, které jsou dabované do něčeho, co má připomínat české verše.

Samozřejmě, nikdo z návštěvníků tohoto blogu by na tento film dobrovolně nešel. Ale pokud budou chtít vaše malé dcery, pravděpodobně to s nimi bez problémů těch 75 minut vydržíte.

17.10.12

Recenze: 7 dní hříchů - 30%

Drama na motivy skutečných událostí. Ve 30. letech si lesník Ondřej Vetchý v česko-německém pohraničí (na Šumpersku) vezme za ženu krásnou Němku (Vica Kerekesová), přestože mezi Němci a Čechy panuje značná nesnášenlivost. O pár let později, po zabrání této oblasti Němci, je Vetchý donucen přijmout německé občanství, následkem čehož ho začnou nenávidět svorně Češi i Němci. V květnu 1945, když v okolí řádí současně Revoluční gardy, partyzáni a zbytky německé armády, Kerekesová utíká ze stavení a Vetchý, netušící proč a kam utekla, se ji vydává hledat, což ho zavádí na sedmidenní odyseu.



(Věcná poznámka: Ve filmu samotném není více nahoty, než je vidět v traileru.)

Film je dílem stejného režiséra, jako nedávný Nedodržený slib (Jiří Chlumský) a má stejné problémy, ovšem mnohem výraznější.

Nejdříve to ucházející: Film je slušně výpravný, interiéry, exteriéry i kostýmy vypadají patřičně dobově. Kamera je slušná, byť poněkud televizní. Hudba je ucházející a asi bych si rád poslechl album (po dlouhé době symfonická hudba, která má nějaké motivy), ale je ve filmu značně nevhodně použita a příliš otravně "tlačí na pilu". Ve filmu je mnoho kvalitních herců, což ovšem víme díky tomu, že jsme je viděli v jiných filmech, nikoliv díky jejich výkonům v tomto snímku...

Bohužel, většinu filmu nejenže není jasné, co vede jeho hrdiny k tomu, že dělají to, co dělají, ale často ani není jasné, CO TO VLASTNĚ PRÁVĚ DĚLAJÍ.

V Nedodrženém slibu bylo jasné, že hrdina odněkud utíká a snaží se dostat do bezpečí. Jasné jako facka.

7 dní hříchů má složitější zápletku, kterou se tvůrcům VŮBEC nepodařilo smysluplně dramaticky ztvárnit. Můžeme se dohadovat, jestli byl už námět a scénář nepodařený, nebo se cosi podělalo ve střižně (film byl prý razantně upravován na základě připomínek zkušebního publika), ale je to ve výsledku jedno.

Tvůrci si vypomáhají berličkami, jako jsou vysvětlující titulky, vysvětlující hlas vypravěče, nebo jakoby "náhodně utroušené" hlášky statistů z davu, které nám sdělují zásadní informace ("Tak tohle je ten její brácha!"). Přesto se základní zápletka filmu (natož nějaké její emocionální vyznění) zcela vymyká pochopení.

Jedna věc je, že tvůrci očekávají u diváka znalost doby a dobových reálií. Já se přiznám, že mi není přesně jasné, co a proč prováděly patroly s červeným "RG" na ruce, proč se jejich členové kamarádili s vojáky Wehrmachtu, proč v pohraniční díře sídlí vysoce postavený ruský důstojník, proč Němka utíká před zlými Čechy z pohraničí do Olomouce, nebo jak mohou vesničané na Šumpersku v květnu 1945 bez problémů rozumět dlouhému proslovu v ruštině. Je možné, že to všechno má nějaké logické vysvětlení, ale nehodlám ho hledat na Wikipedii.

Vyšší WTF level pak pozůstává z otázek jako:

* Když utíkám lesem před někým, kdo mě chce chytit / znásilnit / zabít, proč zásadně utíkám na vrcholek holé skály, kam je odevšad krásně vidět?

* Proč vždycky, když chci někoho v sebeobraně srazit k zemi, omylem ho při tom zabiju? (Asi protože jsem hlavní kladný hrdina.)

* Proč nevyužiji nějaký z mnoha způsobů, jak svému milovanému manželovi sdělit, že jsem utekla, proč jsem utekla a kam jsem utekla? A nejen manželovi, ale taky divákovi!

* Proč v květnu 1945 riskuji život zrovna kvůli chlapíkovi, který je ve Wehrmachtu, chlubí se tím, jak umí vyhlazovat (nejen puky), při našem posledním setkání mě chtěl zabít za hanobení rasy a vypadá jako Crispin Glover? Jenom proto, že je bratrem mé manželky (kterou nazývá kurvou)?

* Proč je na konci filmu obsáhlý flashback, který zřejmě má něco zásadního objasnit, ale neobjasňuje vůbec nic?

* Proč vidíme tento flashback osoby X, když celý příběh vypráví osoba Y, která o tom flashbacku neví?

* Jak daleko jsou od sebe různá místa příběhu, mezi kterými se hrdinové v průběhu filmu teleportují tam a zpátky podle potřeby? Proč se někdy někam jde dlouhým pochodem přes hory a jindy prostým střihem?

* Proč všechny postavy znějí jako kdyby celý film byl původně v jiné řeči a všichni byli předabováni?

* Co má znamenat název filmu?

* Proč Jiří Schmitzer hraje v tomto filmu a ne v novém dílu Death Wish?


Opět: Je možné, že by mi někdo z tvůrců dokázal tyto otázky zodpovědět a mělo by to nějaký druh logiky. Při sledování filmu, bez vysvětlivek a papírových poznámek, jsem byl ovšem naprosto ztracen a chování a vývoj jednotlivých postav mi připadaly zcela nesmyslné a náhodné. Následkem toho na mě pak některé obzvlášť emocionálně vyplaté scény působily až vtipně (a nebyl jsem sám), jako něco z "Darkplace". Rozhodně ale není ve filmu tolik nechtěně vtipných momentů, aby na něj stálo za to chodit kvůli nim.

Vina je zjevně kolektivní, ale především je problém v tom, že někdo, kdo viděl kompletní, definitivní sestřih filmu, neřekl "Moment, stop, po všech těch úpravách to úplně přestalo dávat smysl, s tím se musí něco zásadního udělat, než to dáme do kin!"

A pokud to řekl, neřekl to dostatečně nahlas.

16.10.12

Recenze: George Harrison: Living in the Material World - 80%

Dokument Martina Scorseseho o Georgi Harrisonovi, druhém mrtvém členovi Beatles.



Předem musím upozornit na jednu dost podstatnou skutečnost, kterou se tento film odlišuje od většiny dokumentů a od většiny filmů v našich kinech vůbec: Je dlouhý 208 minut. To je bez dvou minut tři a půl hodiny! Uprostřed má titulek "Konec první části", ale v našich kinech prý bude promítán v jednom kuse.

Musím ale hned dodat, že jde o jeden z nejsnesitelnějších filmů srovnatelné délky, jaké jsem v životě viděl.

Je to do značné míry dáno tím, že jde vlastně o dva filmy (rozdělené onou přestávkou), které by se klidně daly promítat zcela nezávisle na sobě.


První film je dokument o skupině Beatles, kde je možná o trošičku více zdůrazňován George Harrison (hlavně v úvodním segmentu o jeho dětství), ale kdybyste nevěděli, jak se film jmenuje, asi byste si toho zdůrazňování ani nevšimli. Je to výborný dokument, poskládaný výhradně z historických audio a video záznamů (nahraných před mnoha desetiletími i před pár lety), bez jakýchkoliv vysvětlujících komentářů, a přesto celkem snadno pochopitelný i pro někoho, jako jsem já (viz vysvětlivka na konci recenze). Ohodnotil bych ho 90 %.

Druhá polovina pak je dokument o sólové dráze a životě Harrisona poté, co odešel z Beatles. Opět je velmi sympatické, že se Scorsese nesnaží předkládat nějaké své názory na Harrisona a jen nám zprostředkovává názory jiných. Například když Eric Clapton přebral Harrisonovi manželku, vypráví o tom upřímně na kameru manželka i Clapton. Každý zvlášť, každý to podává naprosto jinak a ani jedna z výpovědí není natočena tak, aby vypovídajícího zesměšňovala nebo znevažovala. Je na vás, abyste se rozhodli, komu chcete věřit, pokud někomu. Takhle si představuji žánr "dokument".

Tato druhá polovina filmu mě bavila o něco méně. Jednak proto, že už jsem seděl v kině přes dvě hodiny, jednak proto, že se tam až příliš často mluvilo o věcech, které mi jsou víceméně ukradené (duchovno, věčný život, jogíni, sitár) a že jsem se občas ztrácel v lidech a souvislostech. V životě jsem neslyšel o "Traveling Wilburys" a když se z Harrisonovy spolupráce s Monty Python přešlo plynule ke smrti Johna Lennona, chvíli jsem si myslel, že ho snad zabil Graham Chapman, ehm...

Druhou polovinu bych ohodnotil 70 %.

Harrison ale každopádně byl úžasný člověk, s úžasně suchým smyslem pro humor. Nejen, že produkoval několik filmů Monty Python (a hraje v Životě Briana), ale měl skvělé suché hlášky. Například když koncem roku 1968 poslal do nahrávací společnosti Apple upozornění: "Příští týden se u nás zastaví zastaví Hell's Angels cestou do Československa, kde chtějí udělat pořádek. Vypadají sice, že by vás mohli znásilnit sejmout, ale jsou velmi hetero v pohodě."


Vysvětlivka k mému ignorantství: Vím, že Beatles byli čtyři (původně tři a/nebo pět). Vím, že začínali v Hamburku. Vím, že byli Britové a Lennon nosil lenonky. A to je asi tak všechno. Vím přibližně, kdo je Eric Clapton, Phil Spector, Tom Petty nebo Bob Dylan, ale rozhodně jsem si nepamatoval, že měli něco společného s Beatles. Je to tím, že hudba nikoho z nich není něco, co bych chtěl delší dobu soustředěně poslouchat, nebo dokonce analyzovat.

Jsou lidi, jejichž dílo mě osobně nijak zvlášť neoslovilo, ale uznávám je jako extrémně talentované osobnosti, které nějakým způsobem zásadně obohatily lidskou kulturu. Kromě George Harrisona k těmto lidem řadím i Martina Scorseseho.

Pokud je váš vztah k někomu z těchto dvou ještě vřelejší, pak pravděpodobně budete z tohoto (dvou)filmu ještě nadšenější.

14.10.12

Víme první: Felix Baumgartner = Podvodník!

Není zapotřebí mnoho odborných znalostí, aby člověku došlo, že celý seskok Felixe Baumgartnera byl podvod.

Navíc to nebyl ani příliš dobře zinscenovaný podvod!

Všimněte si screenshotu a teplotních údajů na něm. Ve výšce 127 000 stop (40 km) je údajně vnější teplota -8,9 stupňů Celsia (14,1 Fahrenheita). Když pominu skutečnost, že -8,9 stupňů Celsia není 14,1 Fahrenheita (chyba v desítkách procent při běžném násobení / sčítání?), jak vysvětlíte skutečnost, že teplota s výškou klesá, ve výšce 36 000 stop (11 km) je běžná teplota mínus 56 stupňů Celsia (viz Wikipedie), ale ve čtyřikrát větší výšce je najednou teplota okolo -10 stupňů, tedy o více než 40 stupňů Celsia vyšší?

Viz shrnutí na následujícím obrázku (klikněte pro větší). Správnost všech uváděných údajů si můžete snadno ověřit. Stáhněte si rychle původní videozáznam, než to "opraví".


Je zjevné, že celý seskok byl podvod, pravděpodobně za pomoci kamerových triků a nebo holografické projekce, podobně jako letadla, která ve skutečnosti nikdy nevrazila do World Trade Center a Pentagonu, nebo jako "údajně mrtvý" Adolf Hitler. Co tím sledovali, kromě peněz a slávy? Chtěli odvést pozornost od voleb v ČR? Samé otázky...

Podle zákulisních informací to pro Red Bull celé inscenoval Stanley Kubrick a dostal za to od nich křídla.

Occupy Red Bull!

Recenze: Asterix a Obelix ve službách Jejího veličenstva [Astérix et Obélix: Au Service de Sa Majesté] - 40%

Caesar chce dobýt Británii, ale britská královna (Catherine Deneuveová) požádá o pomoc Asterixe (bůhvíkdo) a Obelixe (Gérard Depardieu). Ti se do Británie vydávají spolu se synem (nebo to byl synovec?) náčelníka, který by pořád jenom zpíval a balil ženské, k ničemu se nemá a potřebuje "poznat svět". Současně si Římané zaplatí Vikingy, aby Galy zlikvidovali...



Dějová linie s výchovou náčelníkova syna a s Vikingy, kteří chtějí poznat strach, aby se naučili létat, mi byla nějak podivně povědomá, a není divu. Tento film totiž vznikl na motivy dvou různých comicsů s Asterixem, takže jednu jeho polovinu jsme mohli v našich kinech vidět před pouhými šesti lety, jako animovaný film.

Tento nový film (od režiséra Mikulášových patálií) byl zjevně dost drahý a je občas až překvapivě výpravný a velkolepý (a má dost vražedné téměř dvě hodiny!).

Tvůrci si rozhodně nelámali hlavu s kontinuitou, takže například Asterixe a Caesara hrají jiní, zcela odlišně vypadající herci, než v předchozím díle. Kromě toho je Asterix v některých scénách VYŠŠÍ NEŽ OBELIX, což pokládám za maximální fail, ale film se stejně poeticky původních comicsů moc nedrží, takže je většině cílového publika asi úplně jedno, že místo roztomilého malého Gala vidí strašidelného pedofila.


Film je ale hrozně nejednotný a splácaný dohromady z náhodných kousků, které někomu připadaly vtipné (a občas, samy o sobě, vtipné jsou), ale celkovému příběhu nijak neslouží, nebo mu dokonce škodí.

Například hned úvodní titulky parodují hudebně i vizuálně bondovky, ale v samotném filmu není nic, co by na špionážní filmy jakkoliv odkazovalo.

Ve scénách z Londýna pak je tuna narážek na to, co si Francouzi představují pod "typicky britskými atributy", jako jsou Beatles, punk, dvoupatrové červené kočáry, fish & chips, červené telefonní budky (s poštovními holuby), rugby a velké ruské kolo. Vzhledem k tomu, že mohli tvůrci použít opravdu NAPROSTO COKOLIV z tisícileté historie Anglie, je dost smutné, že měli tak chudou fantazii a vytěžili své možnosti tak maličko. Místo comicsové zábavy toho je ve filmu celkem zásadní zápletka o tom, že Asterix už nechce s Obelixem kamarádit tak moc jako dosud, a Obelix to buď nechápe nebo to odmítá akceptovat, a nabalí si služebnou jedné krásné Britky, která z nějakého důvodu vypadá a je nalíčená přesně jako Katy Perryová (ta Britka, ne její služebná) - což, pokud vím, není Britka. Většinu filmu se MLUVÍ, přičemž verbální humor není dvakrát sofistikovaný (aspoň ne v češtině).

A Idefix (Obelixův pes) ve filmu téměř nefiguruje, protože zůstane v Galii. :(

Jak už jsem se zmiňoval, ve filmu JSOU vtipné vtipy. Když se poprvé objeví Vikingové, kráčí michaelbayovsky zpomaleně ke kameře a k tomu hraje toto, tak se úsměvu neubráníte. Ale je jich hrozně málo a jsou hrozně náhodné a nevzájem nesouvisející, což je při námětu, který nabízel takový obrovský potenciál, dost na pováženou.

3D je ve více než 99 procentech filmu zbytečné a český dabing, byť snaživý, zřejmě zabíjí nějaké vtipy. Píšu "zřejmě", protože originál jsem neviděl a francouzsky neumím, ale v některých scénách jsou zjevné pauzy na smích a vyjevené pohledy postav, aniž by v českém znění bylo řečeno něco vtipného nebo vyjeveného. Britské postavy mají mít vtipné pseudoanglické přízvuky, ale v českém znění mají každý úplně jiný (někteřé se snaží o kompletní přízvuk, jiné jen občas říkají "ou" místo "o").

13.10.12

Producent Zdeněk Kubík si vás váží (a další skvělé zprávy)

...a proto vám jako prvním posílá trailer na nový hit tohoto roku (a všech příštích let), komedii Zdeňka Trošky Babovřesky:



Pro milovníky filmové hudby a vizuálního humoru doporučuji také tento související odkaz.

A teď něco méně zásadního: 27. října budete moci v Praze poslouchat a vidět Jamese O'Barra, tvůrce slavného comicsu "Vrána". Bližší program je zde, počet míst je omezen. Tlumočit to budu já.


A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, zároveň oznamuji, že registrace v diskusi nadále zůstanou povinné. Jsem si vědom toho, že možná i následkem tohoto rozhodnutí přicházejí poslední dva měsíce nižší FFFILM příspěvky, nicméně připadá mi to tak lepší pro dobro věci.

12.10.12

Recenze: Holky na tahu [Bachelorette] - 30%

(Tato recenze není vhodná pro mládež a pro pyče.)

Tři (svobodné) kamarádky jsou pozvány na svatbu své čtvrté kamarádky. Ta byla odjakživa poněkud objemnější a tři hrdinky jsou poněkud rozladěné z toho, že právě ona se vdává jako první. Večer před svatbu se hrdinky opijí a nevěstě roztrhají šaty. Zbývá pár hodin, aby je sešily a vyčistily z nich krev a sperma, které se na nich v průběhu večera shodou okolností objevily...



Hlavní hrdinky jsou strašlivé pyče.

Nikoliv píče. Píče jsou například hrdinky Mýho vysvlečenýho deníku nebo všech filmů Marie Poledňákové za posledních 10 let. Jsou to ženy, které jsou šílené a nepředvídatelné, ale kdyby se opily a já byl svobodný, dalo by se s nimi například souložit (kromě Evy Holubové) nebo hrát pexeso.

"Pyče" je vyšší stupeň - jde o krávy jako například z těchto dvou filmů, u kterých bych se musel hodně přemáhat, abych je fyzicky nebo jinak nezlikvidoval (a to jsem velmi mírumilovný a od gymnázia jsem zažil celkem jednu fyzickou konfrontaci).

Hrdinky Holek na tahu jsou tedy exmplární pyče. Neustále chlastají, berou drogy, nadávají, lžou a jsou promiskuitní, a v občasných pauzách mezi tím pláčou a přemítají, proč je svět takový zlý a proč je nikdo nemá rád (což není natočeno způsobem "haha, to jsou ale krávy", nýbrž způsobem "tak, diváku, teď bys s nimi měl soucítit"). Všechny tři společně pohrdají nevěstou, která je pozvala na svatbu, a která je nejsympatičtější postavou filmu. Chápejte: Film je o třech pyčách, které si dělají legraci a pomlouvají svou sympatickou spolužačku, která je hodná a pozvala je na svatbu, a má ve filmu pouze vedlejší roli.

Této nevěstě (výhradně svou blbostí) v opilosti zničí svatební šaty, takže je musí opravit, aby si nevěsta ničeho nevšimla. Mají na to jen pár hodin, ale mezitím chtějí stihnout ještě nějaké ty noční kluby, souložení a kokain.

(Je symptomatické pro současné "vulgární hollywoodské komedie", že při všem tom nadávání, zvracení a souložení ve filmu neuvidíme ani vteřinový náznak nahé ženské bradavky, nedej bože něčeho odvážnějšího!)

Jistě existují poměrně vydařené komedie, jejichž hrdinky nejsou zrovna charakterní abstinentky, například Ženy sobě. Nevím, jestli se mi podaří vám dostatečně barvitě vysvětlit, o kolik strašnější jsou Holky na tahu...


Ve filmu znovu a znovu dochází k tomu, že nějaká postava hystericky zakřičí "Proboha, teď se stalo X, takže musíme okamžitě udělat Y, jinak se stane Z!" a všichni okamžitě začnou dělat Y. To se jim nepovede, ale nevadí to, protože Z se stejně nestane, a celé je to stejně úplně jedno, protože X, Y a Z spolu nemají jakoukoliv ani trochu logickou souvislost a původní hláška byla vyřčena jen proto, že daná postava byla na drogách / opilá / dementní. Všechno to je zoufale nevtipné a utahané, takže se všechny postavy snaží být hodně hlasité a hysterické a v pozadí pořád hraje nějaká podkresová hudba, která se ke spoustě scén bizarně nehodí.

"Relativně slušných" 30 procent dávám jednak proto, že prvních cca 20 minut vypadá, že by film snad mohl být vtipný a nějak se rozjet, jednak za to, že Islu Fisherovou píchá Sacha Baron Cohen, a také proto, že hlavní představitelky jsou celkem talentované herečky a občas své postavy učiní na okamžik vtipnými nebo sympatickými. Ale vždy jen na okamžik, než se film zase odebere někam zcela do kytek nebo do horších míst...

P.S: Film je zajímavý tím, že byl nasazen jen do několika málo amerických kin (jen asi 50, normální číslo bývá přes 1000) a téměř nic v nich neutržil. Vydělal ale obrovské peníze na kabelových televizích jako Video on Demand. Udělejte si z toho takový závěr, jaký je libo...

11.10.12

Recenze: Dva nula - 30%

Dokument (?) o fotbalovém derby Sparta - Slávie, natočený 22 kamerami a zabírající všechno možné, jen ne samotné derby (což je dobře, protože akt fotbalového zápasu je něco, co mě nikdy příliš nezajímalo, a navíc bych se v tom asi nevyznal).



Struktura celého filmu je velmi striktně daná: Jde o sestřih záběrů z přibližně dvou desítek kamer, které jsou umístěny na různých místech letenského stadionu a v jeho okolí, a většinou zabírají nějakou konkrétní skupinku diváků nebo pořadatelů. Všechny kamery jsou po celou dobu naprosto statické. Nijak se nepohnou, nenajedou na detail, nic. Často je to vyloženě na závadu. V některých chvílích například diváci poskakují, takže jsou jejich hlavy zcela mimo obraz. V jinou chvíli je zabírán roh hřiště, kde se vůbec nic neděje (nevyskytuje se tam žádný člověk ani objekt), a záběr se ve filmu vyskytuje jen proto, že v jeho rohu je vidět velmi malý kousek tribuny, kde něco hoří a pořadatelé to hasí. Tzn. všechno zajímavé se odehrává asi v pětině tohoto záběru a vidíme z toho jen fragment.

Všechny tyto kamery běžely celý zápas (i chvíli před ním a po něm) a z výsledných cca třiceti hodin záznamu je sestříhán celovečerní film, který se snaží zprostředkovat jakýsi pohled na české fanouškovství. Bez hudby, bez vysvětlování, bez scénáře a herců. (V traileru se vyskytuje Ondřej Vetchý, ale ten se ve filmu ani na sekundu neobjeví.)

Problém tohoto filmu je naprosto zásadní, a totiž: V 85 z jeho 90 minut se neděje vůbec nic, co by bylo jakkoliv zajímavé, vtipné, nápadité, nebo dokonce vizuálně podařené. Náhodní fanoušci jsou normální fotbaloví fanoušci (tzn. tak trochu idioti), pořadatelé jsou většinou retardovaní recidivisté, ale většina z nich se neprojevuje nijak zajímavě! To, co je ve výše umístěném traileru, jsou vpodstatě nejlepší hlášky celého filmu.

Čekal jsem také, že bude něco vyvozeno ze situace, kdy jsou pozdě v noci na stadionu dva šestiletí kluci bez doprovodu, bavící se spolu o píčách a zmrdech, nebo reportér, kterému je slibován průser za pokus o rasistický vtip, ale nic z toho nevyplyne a film skončí. Záběrů z "kotle" (tzn. ze sekce pro násilněji založené fanoušky) je jen pár minut a navíc překvapivě pouze z kotle Slávistů.

Během zápasu padnou dva góly, shodou okolností pouhé dvě minuty od sebe. Toho filmaři využili k tomu, že vidíme tyto dvě minuty (bez střihu) z pohledu několika kamer. Tzn. diváci sedí, padne gól, hlasatel to hlásí, diváci se radují, dvě minuty se nic neděje, padne druhý gól, hlasatel to hlásí, diváci se radují. Toto uvidíme asi pětkrát po sobě, a jako bonbónek na závěr to uvidíme pošesté, přičemž statická kamera zabírá noční stromy před stadionem a slyšíme pouze vzdálený řev a hlasatele, který pošesté říká totéž, co jsme těsně předtím pětkrát slyšeli. V tuto chvíli jsem měl už skoro dojem, že se dívám na něco ultra-smrtícího od Karla Vachka.

Nejpřekvapivější pro mě byla skutečnost, že se tvůrci odvážili nahrávat skrytými kamerami a citlivými směrovými mikrofony tolik náhodných lidí a pak se z nich pomocí střihu snažili dělat nezajímavé tupce, aniž by k tomu měli jejich svolení. Píšu "snažili", protože i když vidíme na plátně tupce, nejsou to tak zábavně sestříhaní tupci, jako třeba v Boratovi nebo Brunovi.


A tím by mohla moje recenze končit. Dva nula je nezajímavý a zbytečný film.

Zůstal jsem ale na následnou besedu s tvůrci, kdy jsem zjistil několik překvapivých okolností, které jsou zajímavé, ale nijak neovlivňují můj názor na film, který je sepsán výše. Takže:

Tvůrci tvrdili, že všichni aktéři filmu věděli o tom, že jsou natáčeni, souhlasili se svou účastí ve filmu, a že byli vybráni na základě jakýchsi konkursů mezi sparťanskými fanoušky jako ti nejzajímavější, které bylo možné najít.

To je opravdu překvapivé, protože to znamená, že tito lidé buď nemají žádnou soudnost, nebo nevěděli, co podepisují. A také to znamená, že Sparta má opravdu extrémně nezajímavé fanoušky. Opakuju to asi už potřetí, ale u některých z nich (například dvě mladá děvčata v zadní řadě) jsem si těsně po filmu nevzpomněl na jedinou jejich hlášku. Ne na "vtipnou hlášku", ale vůbec na žádnou.

Snad ještě překvapivější bylo tvrzení tvůrců, že každá kamera měla svůj štáb a pomocného režiséra, a že se celý projekt technicky připravoval mnoho měsíců. Uniká mi důvod proč tomu tak bylo, protože žádná z kamer se opravdu během filmu nijak nepohne ani neprovede žádnou jinou akci a přítomen by u ní měl někdo být snad jen proto, aby kontroloval, jestli ji někdo neukradl a nebo na ni nespadl meteor.

Protože titíž tvůrci natočili před pár lety dokument Česká Rapublika, který dělá z českých raperů superkokoty a přitom je prezentován jako jejich pocta, mám tušení, že i Dva nula obsahuje nějakou podobnou druhoplánovou sofistikovanost. Ale zatím jsem ji neobjevil a film je MNOHEM méně zábavný.

10.10.12

Recenze: Samsara - 90%

Ron Fricke nám 20 let po premiéře svého filmu Baraka přináší něco velmi podobného. Opět sled nejrůznějších scén z nejrůznějších konců Země, osídlených i neosídlených, poskládaných do jedné mozaiky beze slov, doprovázené jen hudbou.



Samsara je úchvatně vyhlížející (a znějící) film, což kupodivu trailer nedokázal dost dobře zachytit. Samotný film má oproti traileru mnohem preciznější tempo, rytmus záběrů, a je ve spojení s hudbou téměř hypnotický, od začátku do konce (takže se nedoporučuje sledovat ho po perném pracovním dni, protože byste taky mohli usnout). Soundtrack si k samostatnému poslechu pořizovat nehodlám, ale do filmu sedne bezchybně.

Film byl natáčen na 70mm filmový materiál (a až pak zdigitalizován) a vidět ho na velkém plátně je téměř neuvěřitelné, protože některé scény vypadají jako kdyby šlo o CGI záběry z nějakého velkorozpočtového sci-fi / fantasy filmu. I když víte, na co se díváte, některé scény (např. pouť v Mekce, dálnice v nočním velkoměstě) vypadají jako nějaká psychedelická videohra.

Mnoho záběrů muselo být technicky velmi náročných. Kamera se v nich pomalu majestátně pohybuje, přičemž vše v záběru se buď pohybuje také zpomaleně (tj. kamera ve skutečnosti natáčela zrychleně a musela se pohybovat velmi rychle), nebo naopak zrychleně jako mravenci v mraveništi (tj. kamera musela snímat jen jeden obrázek za několik sekund a být připevněna na speciálním zařízení, které s ní velmi pomaloučku, milimetr po milimetru, pohybovalo po předdefinované trajektorii). A obojí často na místech daleko od civilizace.

Rakve. Ano, opravdu.

Jednotlivé záběry nejsou samozřejmě poskládány jen tak bez ladu a skladu. Někdy jsme svědky krátké sekvence, která zobrazuje různé aspekty jednoho místa, například Dubaj, Tokio nebo skalní chrám Petra (ten z třetího Indiany Jonese). Jindy skočíme mrknutím oka z jednoho konce světa na druhý, přičemž oba výjevy spojuje vizuální nebo myšlenková příbuznost nebo naopak kontrast. Na několika místech dokonce vidíme chvíli organizovaného tance nebo moderního performance artu. Je ale trochu škoda, že (kromě mnichů a jejich barevného puzzlu na začátku a na konci) film neobsahuje nic, co by se dalo chápat jako nějaký oblouk, směřující od začátku ke konci.

Na druhou stranu, je velmi sympatické, že tvůrci nic nekomentují. Pokud si například z kombinace záběrů megatováren, jatek a lidí ve fastfood restauraci divák něco vyvodí, je to jen jeho věc. Ani majitel jatek nebo fastfoodu nemůže tvrdit, že by záběry byly nějakým způsobem tendenční. Některým lidem v záběrech pravděpodobně bylo řečeno, co mají při natáčení dělat, ale většinou to nebyl složitější pokyn, než "nehýbejte se a tvařte se osudově".

Chybí něco k dokonalosti? Moc ne. Kromě skutečnosti, že některé scény jsou velmi podobné scénám z Baraky (podobně snímaná stejná místa na Zemi), je to hlavně fakt, že tento film nemá nic jako dramatický oblouk. Kdyby byl o hodinu kratší nebo o hodinu delší, nebo kdyby se scény z konce daly na začátek nebo naopak, jeho vyznění a emocionální působivost by se tím nijak příliš nezměnily. Ale to u tohoto druhu filmů nepřekvapuje.

A ještě jedna drobnost: Opravdu bych ocenil, kdyby se někde v rohu plátna objevovaly nevtíravé titulky, identifikující jednotlivá místa. Jinak u některých nemohu věřit, že na Zemi opravdu existují. (Tato feature ale pravděpodobně bude k dispozici na DVD - u Baraky je.)

P.S: Film je natočen ve 2D a po dlouhé době je mi líto, že ho nemůžu vidět ve 3D.

9.10.12

Recenze: Looper - 70%

Joseph Gordon-Levitt žije v roce 2044 a je looper (jeden z mnoha). To znamená, že likviduje pro mafii z budoucnosti nepohodlné svědky tím způsobem, že mu mafie pošle někoho spoutaného časem, on ho zastřelí a spálí a za to dostane velmi dobře zaplaceno. Jednou ale takhle "dostane poslanou" starší verzi sebe samotného (Bruce Willis) a začíná hon na druhou. Gordon-Levitt totiž musí Willise zabít, jinak bude mít problém se svými zaměstnavateli (reprezentovanými především vágusovským Jeffem Danielsem). A Willis musí najít a zabít jistého klučinu dřív, než se z něj stane ultramegazlý mafián, který zničí Willisův život.



Trailer je poněkud zavádějící, takže bych nejdříve rád uvedl na pravou míru následující věci:

1) Film je poměrně nízkorozpočtový a není v něm vpodstatě nic epičtějšího nebo trikovějšího, než je vidět v traileru.

2) To, že dostane looper za úkol zabít své staré já, to není žádné překvapení. Naopak, ve filmu všichni loopeři vědí, že jednoho dne budou muset zabít sami sebe, pak dostanou hromadu peněz, a budou si je moci 30 let užívat (než je šéf sebere a pošle do minulosti, aby je zastřelilo jejich mladší já).

3) V samotném filmu není narozdíl od traileru dubstep.

Film napsal a režíroval Rian Johnson, který před pár lety natočil zvláštní a ne moc dobrou podrazáckou komedii Bratři Bloomovi. Ani ti ale nebyli jeho prvním filmem, takže je s podivem, že Johnson pořád natáčí tak "neučesaně", jako kdyby byl talentovaný debutant.

Looper obsahuje mnoho velmi zajímavých a chytrých nápadů, ať už z dějového hlediska nebo z hlediska audiovizuálního zpracování (jen škoda, že kvůli malému rozpočtu vypadjí některé vizuálně náročnější záběry trochu odbytě, jako kdyby si tvůrci ukousli větší sousto, než dokázali zvládnout). Některé mini-pointy jsou až příliš "chytré jen proto, aby vypadaly chytře" (nápis "Be at X Y" vs. "Beatrix") a mohly by být vysvětleny trochu polopatičtěji - když na začátku filmu hrdina pronese "Dnes se nedá cestovat časem, ale za 30 let to půjde", a hned poté následuje titulek "2044", tak není úplně jasné, jestli tím "dnes" byla myšlena současnost (2012) nebo rok 2044, a jestli se tedy v roce 2044 dá cestovat časem nebo ne. Například.

Protože se ve filmu cestuje časem a komunikují spolu dvě verze jednoho člověka, a současně je používán model cestování časem velmi podobný Návratům do budoucnosti (když změním dějiny, věci a lidé z budoucnosti se mění pozvolna, po pár vteřinách), tak v něm nutně MUSÍ být paradoxy a nelogičnosti. Ty jsou ještě o dost složitější, než oblíbené "Zabil jsem přece při cestě do minulosti svého otce, tak jak je možné, že jsem se narodil a mohl jsem ho zabít?" Johnson se podobné divákovy záludné otázky snaží odpálkovat dialogem (vtipným) ve smyslu "Přece si to tady nebudeme vysvětlovat a kreslit si grafy, stejně se to nedá pochopit", ale to nic nemění na skutečnosti, že některé velmi zásadní zápletky a jejich rozuzlení fungují spíše na emocionání úrovni a vysvětlit jakýmkoliv druhem logiky by se daly jen velmi, velmi těžko.


Nabízí se srovnání s Duncanem Jonesem, jehož filmy Moon a Zdrojový kód byly také nízkorozpočtové, velmi inteligentní, napínavé, ale především byly lépe zrežírované, takže si divák neuvědomoval, že tu a tam něco trochu víc skřípe a hrdinové a časoprostor se chovají poněkud divně.

V Looperovi si těchto problémů všimnete více a máte čas o nich více přemýšlet a pozastavovat se nad nimi, protože ve druhé polovině film velmi radikálně zpomalí a představí nám několik předvídatelných scén a zbytečných postav, aby nabral tempo zase až na úplném konci.

Hlavním reklamním tahounem filmu je Bruce Willis (který má ale podstatně menší roli, než Joseph Gordon-Levitt) a film je tomu podřízen, takže je Gordon-Levitt mírně (a trochu divně) namaskován, aby vypadal jako Willis (a nikoliv naopak, což by bylo logičtější). Hereckým výkonům ale není co vytknout (obzvlášť se mi líbil Paul Dano - ten hošan z Little Miss Sunshine a Až na krev - v menší roličce).

Může to znít jako spousta kritiky, ale jde opravdu o docela zajímavý počin. Milovníci sci-fi by si jistě neměli nechat ujít film, ve kterém hrdina posílá zprávy svému staršímu já tím způsobem, že si je vyryje do předloktí a ony se po pár vteřinách objeví na předloktí staršího já jako stará zahojená jizva (a jistě vám dojde, v čem v tomto případě spočívá paradox).