24.2.13

Videohra: Ni No Kuni: Wrath of the White Witch - 90%

Ni No Kuni: Wrath of the White Witch je PS3 hra, která nedávno vyšla v Evropě (úplně původně vyšla na Nintendu DS, ale pouze v Japonsku, a PS3 verze je výrazně expandovaná). Je to klasický příklad toho, čemu se říká "JRPG" (Japanese Role Playing Game) a i když žádný její prvek sám o sobě není inovativní, vzácně se v ní snoubí dobře zkombinované herní mechanismy a špičkové - řekl bych dokonce unikátní - "production values".

Oboje se vydařilo natolik, že bych vás o tom chtěl informovat obšírněji. Ale nejdříve se podívejte na trailer, jehož 95 % je v enginu hry:



Pokud jste trochu filmově vzděláni, pak vám asi ten výtvarný styl je poněkud povědomý, že?


Pokud si myslíte, že tvůrci Ni No Kuni záměrně kopírují vizuální styl studia Ghibli (Cesta do Fantazie, Totoro, Princezna MononokeNausicaa, Porco Rosso...), pak se mýlíte. To není kopie, to je originál. Grafiku totiž opravdu dělalo studio Ghibli! Kompletní výtvarná podoba všeho ve hře je jejich dílem. A je se na co koukat. Některé cutscény jsou klasicky ručně animované, ale in-game grafika vypadá velmi podobně:

Jedna z klasicky animovaných cutscén...

...a in-game polygonová grafika.

A není se jen na co dívat, ale také co poslouchat. Hudbu totiž složil a s orchestrem nahrál Joe Hisaishi, který skládál naprostou většinu hudby pro Hayao Miyazakiho v posledním čtvrtstoletí.

Dlužnou podotknout, že na rozdíl od spusty jiných videoher toto není žádný "reklamní tah", kdy má slavné jméno jen přilákat potenciální kupce. Hisaishi skutečně složil kompletní soundtrack, přes hodinu hudby, s mnoha motivy a jejich variacemi. Což je opravdu vzácné. Když Clint Mansell nebo Hans Zimmer složí pár minut videoherní hudby, zbytek (tzn. většinu) hry vyplní jejich druhořadý napodobovatel. Poslední zajímavá videoherní hudba, dosahující filmových kvalit, pro mě byl Lair Johna Debneyho. Což byla bohužel strašlivá hra. A pak možná oba díly Super Mario Galaxy.

V předchozím odstavcím jsem hodnotil hudbu skutečně z hudebního hlediska. Například ke hře Journey se její hudba hodí dokonale, ale je přeci jen příliš jednoduchá na to, abych ji nějak soustředěně vnímal. A pokud nehrají kvalitní hudebníci, nebo jde dokonce o synťáky, tak to většinou poznám a většinou mi to vadí.

Hudba v Ni No Kuni je hudebně zajímavá, zahraná špičkovými hudebníky a současně bezchybně funguje ve hře. Hisaishi samozřejmě nesložil 50 hodin hudby, ale jen asi 20 motivů a drobné variace na ně, a ta byly přiřazeny k různým herním scénám tak, aby se tam co nejlépe hodily (tzn. stejný motiv se opakuje na vícero místech ve hře, i když ne vždy má logický důvod, aby tam zněla stejná hudba). To je velmi důležité, protože když uslyšíte deset a více hodin stejnou hudbu (při běhání po planinách), nesmí vás štvát:



(Pokud si budete hudbu shánět na nějakých nosičích, tak pozor na to, že soundtrack pro PS3 je znovu nahraný a s bohatšími orchestracemi, než původní pro DS).

A když už jsme u zvukové stopy: Ve filmu je spousta mluvených dialogů a ještě mnohonásobně víc textových dialogů. Audio můžete přepnout na japonštinu nebo angličtinu, přičemž anglický překlad je fantastický. Neumím japonsky natolik, abych mohl porovnávat významy, ale v anglických textech (včetně názvů postav a míst) je obrovské spousta RYZE ANGLICKÝCH vtipů a narážek, které musel někdo velmi dlouho a velmi zevrubně vymýšlet. A po odzkoušení obou zvukových stop nakonec hraju v angličtině, protože anglický dabing je výborný. Jako malý příklad poslouží scénka, kdy ve vílí vesnici probíhá stand-up comedy show. Nevím o tom, že by ty víláky dabovali nějací slavní komici, nicméně takhle si představuji špičkový dabing. A ano, všechny víly mají v anglickém znění jakýsi irsko-skotský přízvuk.

Čímž se dostáváme ke scénáři hry: Ta stand-up comedy show například probíhá proto, že je potřeba rozesmát stometrovou vílí mámu, aby bylo možné vystřelit hrdiny do jejího ústního otvoru. Vevnitř v mámě je pochopitelně mateřská školka, zde je zapotřebí zachránit nenarozené malé víly a pak se i s nimi dostat máminou vagínou ven...

Děj je unikátní - chtělo by se říct "typicky japonskou" - směsí hlubokých emocí a bizarního zfetovaného humoru.

Hra začíná tím, že v našem reálném světě hlavní hrdina Oliver následkem své neposlušnosti zabije vlastní mámu. Následně ožije jeho plyšová hračka, promění se ve víláka "pana Drippyho" (s lucerničkou v nose) a pozve ho do "Druhého světa" ("Ni No Kuni"), kde vládne magie a především zlý džin Shadar, a kde se skrývá jediná šance na případné uvedení matky zpět do živého stavu.


Přestože má hráč při hraní opravdu velkou volnost a není mu diktováno tempo, příběh sestává z jistých zásadních událostí (a boss bitev), které musíte provést v lineárním pořadí (ale jsou zde i nečekané výjimky), čímž postupně zpřístupňujete další části Druhého světa a usnadňujete si cestování mezi nimi. Protože náš svět a Druhý svět, i jejich obyvatelé jsou propojeni, musí Oliver přeskakovat mezi nimi (ale 99 procent času stráví v Druhém světě), pozná mnoho postav v obou z nich, přičemž většina těch postav má dobře fungující dramatický oblouk, objevují se v příběhu znovu a znovu, obětují se, konají zásadní rozhodnutí, a jejich chování většinou dává smysl (pohádkový). No a tyto dramaticky zajímavé postavy se pohybují ve světě, kde vládnou kočky, krávy, prasata a duchové.

Pokud vím, s námětem hry neměl Miyazaki nic společného, ale je víc v jeho stylu, než některé jeho nedávné filmy. Jinými slovy, opravdu rád bych viděl celovečerní film podlé téhle hry! Hru vytvořilo studio Level-5, které se proslavilo především sérií o proferou Laytonovi (která toho má vizuálně s Miyazakim taky hodně společného).

No a tím se konečně pozvolna dostáváme k herním principům.

Ni No Kuni pozůstává z cestování z místa na místo, plnění přidělených úkolů, prozkoumánání exteriérů a interiérů, a především z bojování (přičemž většině "běžných" bitev se můžete vyhnout tím, že prostě nepřátele oběhnete). Většinu hry Oliver prožije s jedním nebo dvěma hrdinskými humanoidními společníky (se kterými vede dialogy), přičemž Oliver i každý jeho společník má nadpřirozené příšerky (familiars), které používá v boji se stovkami jiných příšerek, běhajících po světě, a s bossy. Což na první pohled opravdu velmi připomíná Pokémony, ale funguje to o dost jinak.


Samotné souboje probíhají převážně v reálném čase, s občasnými pauzami pro výběr předmětu k požití nebo změnu ovládané postavičky. Každý z oněch dvou-tří aktuálních členů vaší družiny může v každém okamžiku souboje bojovat buď osobně, nebo vypustit na bojiště svou příšerku (a kdykoliv ji zase zavolat zpět, přepnout na jinou, nebo bojovat opět osobně). Háček je v tom, že každý člen družiny a všechny jeho příšerky mají jeden společný indikátor hitpointů a jeden společný ukazatel magie. Takže pokud vaše postavička A0 použije v boji svou příšerku A1, přijde přitom o polovinu HP a třetinu magie, a pak se přepne na příšerku A2 nebo bojuje dále osobně, pořád má pouze polovinu HP a dvě třetiny magie, a HP ani MP se mezi bitvami automaticky nedoplňují (pokud nemáte jistý hodně pokročilý item).

Takže jedné bitvy se na vaší straně zúčastní až tři hrdinové (řekněmě A0 až C0), každý se třemi příšerkami (A1-A3, B1-B3, C1-C3) V každou danou chvíli ale bojují maximálně tři z nich (jeden z A0 až A3, jeden z B0 až B3 a jeden C0 až C3), přičemž hráč ovládá pouze jednoho z nich a zbylé buď řídí slušná umělá inteligence, nebo se mezi nimi můžete přepínat. Většina hrdinů i příšerek má základní příkaz útoku, základní příkaz obrany a několik speciálních akcí, které stojí MP.

Všichni hrdinové i postavičky se levelují nezávisle na sobě a dostávají stejný počet XP bez ohledu na to, do jaké míry se zúčastnili boje. Tzn. například pokud celou bitvu odehrajete jen prostřednictvím hrdiny B0 a příšerek A2 a C3, a za poražení nepřítele je 100 XP, tuto stovku dostanou po bitvě všichni tři vaši hrdinové a všech devět vašich příšerek, z čehož vyplývají zajímavé strategie pro levelování.

Zombie Karel Gott se vyvinul v zombie piráta

Mezi bitvami můžete příšerky libovolně prohazovat mezi hrdiny (každý hrdina si nejklépe rozumí s jinými příšerkami), případně si je odkládat do skladu příšerek a brát odtud jiné. Do skladu se vejde 400 příšerek, což vám dá jistou představu o tom, kolik jich můžete na svých cestách najít a ochočit si...

Každá příšerka je definované svými šesti stats (útok a obrana, magický útok, magická obrana, přesnost zásahu a hbitost) a svými speciálními útoky. Všechny tyto stats se při levelování zvyšují, ale u každé příšerky podle jiného vzorce. Při levelování se také příšerky učí nové speciální akce a je možné je boostovat tím, že je krmíte (různé potraviny fungují různě dobře pro různé stats různých příšerek).

Po dostatečném vylevelování mohou příšerky metamorfovat v jiné (můžete si vybrat, není to lineární), které po proměně začínají od levelu 1, ovšem mají rychlejší růst stats na level.

Rozhraní je složité, ale sympaticky přehledné.

Takto jsem boj načrtl pouze v hrubých rysech. Ve skutečnosti má obrovskou spoustu nuancí, které vám naštěstí hra vysvětluje velmi zvolna (pro někoho možná až moc zvolna, protože bitvy "naplno" zažijete poprvé až někdy po deseti hodinách hry). Když se ale dostanete do pokročilejší fáze hry, a na obrazovce se prohání třeba 10 postaviček a řežou do sebe, je potřeba všímat si každého zvukového efektu a každého vizuálního indikátoru. Přes svou roztomilou výtvarnou podobu je totiž Ni No Kuni velmi hardcore hra, která vás za vaši snahu odmění, ale ve které nemůžete vyhrát jen tím, že budete rychle mačkat jedno tlačítko.

Je například naprosto nutné naučit se v pravou chvíli blokovat (tzn. vědět, kdy se který nepřítel chystá zaútočit), a boj je velmi ovlivněn tím, jak je která příšerka velká a jak rychle se v reálném čase je schopna pohybovat. Je například zcela validní strategie se svou velkou nezničetelnou příšerkou bránit nepříteli, aby se přiblížil k vaší slabé postavičce, která se chystá k útoku - to vše v reálném čase! Jinými slovy, taktické možnosti jsou téměř neomezené.

Velmi důležité pro mě ale je, že přes své obrovské strategické a taktické možnosti hra nikdy nepůsobí přeplácaně. Například každá příšerka i hrdina může mít vybaveny v každou chvíli jen tři itemy, a efekt každého itemu je (většinou) okamžitě jasný z jeho popisu a nemusíte s ním zdlouhavě experimentovat. Spousta informací a itemů se vám také automaticky katalogizuje a snadno se prohledává.

Hra má kromě boje a levelování mnoho dalších mechanismů, ke kterým patří například alchymie a plnění úkolů, většinou v duchu "někam dojdi, někoho se na něco zeptej a něco od něj přines, většinou jeho emoce". Hra se totiž točí kolem toho, že Oliver postavám bere emoce, které jim přebývají, a nosí je těm, kterým chybí. Tohle je jeden z aspektů, kdy mi připadalo zbytečné číst všechny texty, protože se většina misí sobě navzájem velmi podobá. Naštěstí se text (i cutscény) dají přeskočit.

Většina textů ve hře ale stojí za přečtení a znovu musí zdůraznit, že herní svět, od vnitřků chaloupek až po celé kontinenty, mezi kterými nakonec létáte, působí skvěle konzistentním dojmem - jako něco, co má svůj řád, zákony a smysl a právě to prochází bouřlivou proměnou (díky vám). Velmi úzce s tím souvisí skutečnost, že máte ve hře k dispozici čarodějnou knihu, jejíž stránky postupně získáváte a tím se dozvídáte o světě víc. V knize se píše o herních principech, o itemech a příšerkách, o jednotlivých částech světa... ale jsou v ní také příběhy starých legend tohoto světa, které stojí za to si přečíst pro jejich bizarní směsici japonského a evropského folklóru. Tato kniha má přes 300 stránek a nejde o žádný suchý holý text, nýbrž o nádherně "pseudostředověce" ilustrované stránky. Tuto knihu bych velmi rád měl v papírové podobě, abych si ji mohl číst např. v MHD (ale v ČR mám smůlu, viz závěr postu níže). Na druhou stranu, když si knihu virtuálně prohlížíte v rámci herního menu, při větším zoomu se některé její stránky plynule mění v příslušné 3D herní modely!

Jedna z 340 stránek knihy.

Celé to připomíná Tolkienovo epické dílo, včetně toho, že Druhý svět má VLASTNÍ ABECEDU a pokud máte chuť ji rozklíčovat, přinese vám to jisté výhody. A nejde jen o abecedu. Nikdy nevíte, jaká knižní bajka nebo nevinná zmínka o nějaké lokální cestopisné drobnosti někde na ostrůvku, se ukáže být dobrou radou ve hře! Působí to ale naprosto organicky a nerušivě.

A především je vidět, že si tvůrci na téhle hře dali strašlivě záležet a že ji nejen pořádně odladili (za celé hraní se mi nikdy nezasekla ani nedělala jiné problémy), ale nacpali do ní spoustu roztomilých drobností. Například když naši hrdinové přijedou na ledový kontinent, třesou se zimou (dokud nedostanou od starosty teplé oblečení). To znamené, autoři museli vytvořit klepající se animace a přeskinovat všechny hrdiny do zimních šatů. Nemá to žádný vliv na herní mechanismy, ale je to roztomilé. V tomhle mi hra připomínala to nejlepší od Pixaru / Disneyho a opravdu mnohokrát jsem si při ní řekl "no tak tohle je fakt bezva". Naposled když jsem zjistil, že si v jedné hrobce s neonovým poutačem si kostlivci otevřeli velké casino s blackjackem a výherními automaty, kde to vypadá úchvatněji než v Mrtvé nevěstě.

Má hra nějaké vady? V mých očích je problém v tom, že dialogy jsou místy zbytečně rozvleklé a polopatické. Například když se ve hře objeví postavy "Kublai" a "Genghis", nemusíte být raketový inženýr, aby vám došlo, že spolu mají něco společného. Ale musíte odklikat 10 odstavců textu, kde se tomu všichni diví. A animace "beru někomu emoci / dávám někomu emoci" také už po padesáté není tak úchvatná, jako byla poprvé. Ve hře se spousta věcí opakuje, permutuje, ale pořád se v nich objevuje něco nového a přibývají nové herní mechanismy.

A tím se dostávám ke skutečnosti, že hra je OBROVSKÁ. Chtěl jsem jsem dohrát hlavní story předtím, než o ní napíšu, nicméně po 45 hodinách hraní jsem pořád ještě ani NEVIDĚL některé postavičky, nenavštívil jsem všechny místa na světové mapě (nemluvě o dungeonech) a u některých objektů vůbec netuším, k čemu jsou (a k něčemu evidentně jsou). Rozhodně neplním všechny vedlejší úkoly, které mi jsou nabízeny, ale ve světě Ni No Kuni je tolik zajímavých, vtipných a krásných věcí, že se nechci hnát za co nejrychlejším dokončením, a prostě si ho užívám. Což je v mém případě při hraní her dost vzácný pocit.

Hra Ni No Kuni je k dispozici v našich obchodech nebo v PSN online obchodě. Download má přes 20 gigabajtů. Sběratelská edice, u které je přiložena mimo jiné papírová kouzelnická kniha a figurka Drippyho, u nás k sehnání není.

42 komentářů:

  1. Takže je to vlastně takové japonské pedofilní porno, akorát v něm nejsou žádné nahé děti. Tak tomu říkám "next level", prostě post-postmoderna...

    OdpovědětVymazat
  2. Rád bych tu viděl (retro) recenzi nějakého z Miyazakiho filmů:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, já taky. Nebo alespoň procentní hodnocení těch nejvýznamnějších, třeba s krátkou poznámkou. Ony jsou mezi nimi totiž obrovské rozdíly.

      Vymazat
    2. Tak přesně nad tím už poslední týden přemýšlím a po přečtení téhle recenze jsem to sem chtěl napsat :-)
      Plus by Franta mohl věnovat článek i samotnému Mijazakimu, věřím že o něm a jeho filmech hodně ví a mohlo by to být zajímavé čtení.

      Vymazat
    3. Já viděl včechny Miyazakiho filmy tak by mě zajímal Frantův názor, protože ikdyž se k anime staví odmítavě tak jeho filmy má evidentně rád.
      A navíc bych se určitě dozvěděl něco nového:)

      Vymazat
  3. mam uz 100 hodin a zbyva mi posledni tri trofeje.
    osobne bych dal hre sto procent. jsem odkojen ff7 a jrpg sbiram...a na tehle hre je vsechno echt.
    rozhodne na ps3 jedina, cistokrevna jrpg bez zadnych experimentu.
    ps: rozhodne je znat ze level 5 ma za sebou serii dragon quest.
    ps2: hra u nas vysla vcetne jp dlc.

    OdpovědětVymazat
  4. kravina, hra pro decka, jdeme dal...

    PRAVDIVA RECENZE - ZERO DARK THIRTY 50%

    Franta opet s procentama prestrelil. Prvni hodinu filmu nekdo nekoho muci a ten jim postupne rika arabska jmena ktera ale Vam nic nerikaji, takze Vas prakticky unudi k smrti. Pak to teda zrychlite 120x (na PS3, nevim jaky zrychleni zvladne vas stroj)nebot vas zajima exekuce Usamy, to je jasny.
    Ta je pomerne pusobiva, roboti s nocnim videnim prileti potme vrtunikama s nocnim videnim. Jdou do baraku kde systematicky likviduji jednoho za druhym (krome deti). To neni spoiler, to vite ze zprav.
    Svetelnost si musite dat na maximum a zhasnout svetla jinak uvidite prdlajs. V kine je to urcite pusobivejsi proto Frantovi odpoustim 10%. Takze prestrelil jen o 20.
    A to je vsechno. Kdo z Vas to uvidi cele bez pretaceni je u me hrdina a ma bobrika za trpelivost. Kdo za tohle da 179kc a jde do kina je u me blazen. A kdo veri Filmove akademii ze film je material na oscara je americkej vymytej mozek, expatriot, nebo chlebec.
    Mejte se.
    Posledni opravdovy filmovy recenzent.
    Konec unora 2013

    OdpovědětVymazat
  5. Další gay záležitost pro sráče, ach jo..

    OdpovědětVymazat
  6. jsem za hry nadšen, je opravdu působivá. trošku něco jinýho od nedávno dohraných Darksiders II :)

    OdpovědětVymazat
  7. Mam s timhle trochu ten problem, ze pro dospeleho (nejaponskeho) hrace je to prilis infantilni a pro dite zase prilis komplikovane.
    Jinak tomu ale preju vsechen uspech, ktereho se hre dostava, protoze tu stokrat radeji uvidim dalsi dily Ni No Kuni nez dalsi dily Call of Duty, prestoze ani jedno z toho hrat nebudu.

    Btw, obvykle mistni diskusni vulgarismy a offtopic pitomosti, co jsou tu zvykem, si domyslete, nemam na to naladu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bych deti nepodcenoval; samozrejme ne vsechny pocitaji v 10 v hexu, ale pokud je motivace, tak je mozna prave tohle daleko lepsi cesta, jak objasnit neco, co se jim pak skola snazi rvat do hlavy explicitnimi pouckami bez zjevneho vztahu k realite (klasicky zpusob, jak se vyucuje matematika napr.)
      a kdyz se na to cynicky podivam - oc infantilnejsi to je nez napr. strileni ruzovych hlavodemonu v doomovi..

      Vymazat
    2. Ale jasne. Jenze treba u nas mas navic jazykovy problem. Deti, ktere by to bavilo, vetsinou jeste nebudou na dostatecne urovni anglictiny. A deti, ktere uz by alespon zhruba chapaly, tak zase spis touzi po vsech tech GTA, COD, onlajnovkach, pripadne cemkoliv, kde je hodne brutalni akce a dubstepu.

      Ale ve svete si to publikum nachazi, coz je skvele. :)

      Vymazat
  8. 20GB? kolik to teda melo na NDS?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maximálně 100 MB, protože taková je kapacita "kazet" na NDS.

      Vymazat
    2. Ni no Kuni na DS má 512 MB, což je maximum cartrigde, co se používají. I když údajně mohou být i větší.

      Vymazat
    3. takze je to stejna hra nebo je ps3 verze rozsirena krome lepsi hudby i o obsah?

      Vymazat
    4. Na internetech pisou, ze ps3 verze je vyrazne rozsahlejsi (asi o 100 procent).

      Vymazat
    5. tak to je skoda, ze neni ta nds verze v angline. cokoliv nad 20hodin nemam sanci zvladnout.

      Vymazat
  9. "po 45 hodinach hrani" Aha tak az bude zase Fuku nekde s dulezitym vyrazem ve tvari rikat, ze to a to nedela protoze na to nema cas, tak ted vite proc.
    Ne ze by na tom bylo neco spatnyho, ja uz se taky tesim az budu v duchodu zabijet cas hranim infantilnich her.

    OdpovědětVymazat
  10. S recenzema her od FF mám stejný problém, jako má FF s Babovřeskama. Jsou zbytečně roztahaný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty hlavně sol bulvám pyčo a hodnocení recenzí nech na mě.

      Vymazat
    2. Kurva Ajvngou, takovi jako ty, by meli solit bulvam denne!

      Vymazat
  11. O hře se dá lépe rozhovořit, aniž by člověk zbytečně spojleroval, obvykle má nepoměrně víc twistů než jakýkoliv film. Mnohé hy jsou unikátní herními mechanismy, o kterých se dá celkem rozepsat, u filmu člověk může akorát sedět, stát, příp. ležet, jinak se toho moc za těch sto nebo kolik let nezměnilo... Hry se naštěstí stále vyvíjejí a filmu kradou jeho přednosti, např. tuctovou rubačku-skákačku Enslaved psal Alex Garland (pan 28 dní poté, Sunshine, Beach...) a jestli mě něco na té hře bavilo, tak právě příběh a jakýsi celkový background.

    to FF: dík, pěkná recenze, testoval už Catherine? Stojí za ten hype?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Catherine se mi moc nelíbila, ty dva styly hry (dating simulator vs. puzzle) mi k sobě vůbec nesedly.

      Vymazat
    2. Tak něak to na mě působí, asi otázka vkusu.

      Vymazat
  12. Hry mivaji kvalitni hudbu casteji nez by se z recenze zdalo. Napriklad Monolithsoft (Takahashi) si vybira velice kvalitni hudebniky. Viz Xenoblade nebo nedavno uvedenej teaser na jeho novou hru.

    OdpovědětVymazat
  13. Tahle hra mě sice moc nezaujala, nejspíš nemám tu potřebnou dávku japanofílie, ale obecně tyhle recenze velice vítám. Např. onehdá recenze na Dark Souls mi zaručila kvalitních cca 100 hodin. Proto jen tak dál...

    OdpovědětVymazat
  14. Franto díky za recenzi, už jen hudba je vynikající. Drobný dotaz, jak bys přeložil název jedné z písní Kokoro no Kakera.

    OdpovědětVymazat
  15. Franto díky za recenzi, už jen hudba je vynikající. Drobný dotaz, jak bys přeložil název jedné z písní Kokoro no Kakera.

    OdpovědětVymazat
  16. No, dočetl jsem recenzi asi do půlky a musím se ozvat. Nesnáším, když si někdo myslí, že herní hudba dosahuje kvalit té filmové jen u těch nejlepších kusů, jako kdyby filmová hudba byla nějaké božstvo, kterého se herní hudba jen tu a tam občas dotkne, a to jen v případě, že to dělá skladatel, který běžně dělá filmovou hudbu. Že ti ostatní jsou druhořadí.

    Takový názor má totiž úplně špatné východisko. Herní hudba funguje na úplně jiných principech než ta filmová. Je pravda, že se čím dál tím víc snaží stylově přibližovat filmové hudbě, ale zdaleka ne u všech žánrů a rozhodně to tak neplatilo pro doby minulé. Herní hudba je samostatný a unikátní "žánr", který není jen něčím druhořadým pod hudbou filmovou. Udělat funkční herní hudbu je i daleko těžší z důvodu faktu, že hra je interaktivní, kdežto filmový skladatel vytvoří hudbu na pevno do určitých okének ve filmu.

    A rozhodně neplatí nějaká premisa, že když nějaký skladatel dělá hudbu filmovou, typu John Debney nebo Hans Zimmer, že musí být nutně lepší skladatel, než ti, co dělají běžně hudbu herní. Je to všechno jen o kontaktech a pěnezích.

    OdpovědětVymazat
  17. Jsem odkojený japonskými bukkake filmy, bude se mi tato hra líbit?

    OdpovědětVymazat
  18. ano, herní hudba je žáánř a žáááánr já respektuji

    OdpovědětVymazat
  19. Super recenze, díky za ní. jsem rád, že nejsem sám, koho Ni No Kuni nadchlo, i když se na mě nejbližší okolí dívá teď dost divně. Vidím v jejich výrazech soucit, lítost a mírnou beznaděj. je to ten pohled, co si necháváte pro senilního dědečka, který si natáhne košili na nohy, jde vám s radostí ukázat, že se ještě stále umí hezky oblékat, a při tom se trochu pokálí.

    OdpovědětVymazat
  20. da sa momentalne tato hra niekde v prahe kupit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Alze by to mělo být během dneška (alespoň podle jejich informací na stránce). Viděl jsem to taky v XZone.
      Já jsem to teda stáhnul přes PSN, ale má to přes 20GB.

      Vymazat
    2. Alza kazdy den iba zmeni datum od ktoreho by to malo byt pristupne:( podobne ostatne shopy, zda sa ze okrem online je tato hra v CZ nezohnatelna:(

      Vymazat
  21. Další nádherná hra. Kde na to má člověk pořád brát čas.

    OdpovědětVymazat
  22. Skvělá recenze. Přemýšlel jsem, jestli se mi kvůli téhle hře vyplatí pořizovat ps3. Teď už vím že jo :) Nebo nemluví se už náhodou někde o pc verzi? Díky.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou moderovány kombinací umělé a lidské inteligence. Mohou být zveřejněny až po několika hodinách a ty zveřejněné mohou později zmizet. Pokud pošlete stejný (nebo podobný) komentář několikrát, výrazně se tím snižuje pravděpodobnost, že bude někdy publikován.