29.9.13

Dvojrecenze: Jedlíci vs. Donšajni - 10%

Možná si ještě pamatujete, jak jsem před pár měsíci vyhrožoval, že pokud budou splněny jisté podmínky, pak zakoupím a zrecenzuji film Jedlíci. Tyto podmínky byly splněny, Jedlíci byli zakoupeni a zhlédnuti.


Zbývalo jen najít správný kontext, v jakém je recenzovat, protože - bohužel - na Jedlících toho není moc zajímavého, a to v jakémkoliv smyslu slova "zajímavé". A kontext se nyní konečně dostavil, a to v podobě nejnovějšího filmu Jiřího Menzela Donšajni (původně Sukničkáři). Filmy rozdílné, ale přitom tak podobné...

Jedlíci aneb Sto kilo lásky vypráví o tom, že se několik tlustých lidí (kteří se předtím navzájem neznají) sejde ve venkovském hotelu, kde mají cvičit a zhubnout.



Donšajni jsou o tom, jak se na malém městě nacvičuje divadelní představení Dona Giovanniho.



Oba filmy mají společné to, že jejich základní premisa nemá vlastně nic společného s jejich zápletkou a s vývojem jejich postav.

Jedlíci mají být (pravděpodobně) o tom, že ti tlustí hrdinové získají sebevědomí, takže na konci filmu jsou to sebevědomí tlustí hrdinové místo nešťastných tlustých hrdinů. Přitom se jim ale během celého ozdravného pobytu nepřihodí nic, co by nějak odůvodňovalo tuto jejich změnu. Jenom k ní dojde, protože scenárista věděl, že musí k nějaké změně dojít.

Donšajni mají být (pravděpodobně) o tom, že v průběhu nácviku opery její režisér (Jan Hartl) pochopí, že smyslem života není osouložit co nejvíce pěvkyň (film končí scénou, ve které Hartl leží sám v posteli a chystá se masturbovat). Přitom se ale během celého filmu nepřihodí nic, co by tuto změnu nějak odůvodňovalo: V průběhu filmu souloží s několika ženami, nic z toho nemá nic společného s láskou, on ani partnerky nechtějí, aby to mělo něco společného s láskou, a vypadá to, že to všem takhle vyhovuje.

U obou filmů platí, že se v nich vyskytují jakési vedlejší podpříběhy, které jsou podobně nevýrazné, jako hlavní příběhy, tudíž není jasné, jestli náhodou ony neměly být hlavními příběhy. V Jedlících je to třeba nevysvětlená podzápletka okolo toho, že celý pobyt je nějaké pečlivě připravené utajované spiknutí jeho provozovatelů. V Donšajnech je to podzápletka Libuše Šafránkové a Martina Huby, kteří spolu kdysi něco měli a nyní, po 40 letech, by to možná mohli nějak slepit. Tato zápletka (které je věnováno celkem asi 10 minut filmu) ale vpodstatě nijak nesouvisí s ničím, co se děje hlavnímu hrdinovi (i když se všechny 3 postavy navzájem znají). Jen se od hlavního filmu občas odskočí do tohoto druhého filmu.

U obou filmů ale především dochází k tomu, že většina jejich scén nijak nesouvisí s žádnou jejich zápletkou nebo podzápletkou. Prostě se ty postavy jen tak potkají a povídají si o něčem, co nemá žádnou spojitost s ničím, a pak se zase rozejdou a setkají s někým jiným.

U obou filmů tedy platí, že scénář je velmi chabý, a že by z nich možná mohla být "nezávadná zábavná blbost", kdyby je natočil zručný režisér, který by schopně vedl herce. Nic z toho se bohužel nestalo (ani v jednom z případů). V obou filmech hrají herci, kteří jsou (nebo aspoň byli) slavní a hráli ve výborných filmech. V obou filmech se tito herci vyskytují na plátně spolu s lidmi, kteří se ani s největším zamhouřením očí nedají označit za "herce", kteří nedokáží pronést větu a kteří jsou viditelně nervózní z kamery, která je zabírá. U Donšajnů stojí navíc za zmínku, že film je o důchodcích a ti dva krásní mladí lidé z plakátu jsou na plátně celkem asi minutu (pouze ve flashbacku). Kromě toho, na předním místě uváděná Ivana Chýlková je ve filmu pět minut a Jiřina Jirásková tři minuty, v jedné scéně.


Čímž se dostáváme k režii a vůbec k "filmařskému řemeslu", jehož absence posunuje oba filmy až někam k hranici bolesti a experimentování na lidech. U každého z filmů se to ale projevuje o trochu jinak:

Donšajni vypadají jako by Menzelovi šlo především o to, aby divákům zprostředkoval co nejvíce árií, a to samozřejmě především z Dona Giovanniho. Řekl bych, že asi polovinu filmu někdo na plátně zpívá. A pokud si pamatuji, nikdy to není jak jako chvilkový podkres pod scénou, ale téměř vždy vidíme zpívajícího a uslyšíme kompletní árii. Chybí jen málo k tomu, aby se Donšajni dali označit za "nevšední adaptaci divadelního představení" (podobně jako třeba Caesar musí zemřít) a dokonce jsem se párkrát přistihl při myšlence, že ta opera je docela zajímavá a nechci, aby mi do ní lezli Hartl, Šafránková a nahá prsa. Projevuje se, že Menzel má dosti zkušeností s inscenováním oper (v omezených českých podmínkách), ale nějak zapomněl, jak se točí filmy. Což je zvláštní, protože na diskusi po filmu (který mimochodem vůbec neměl novinářskou projekci, což se stane málokdy) nepůsobil nijak příliš sešlým dojmem a byl schopen tvořit i složitá souvětí.

Před pár lety jsem zde recenzoval (pod Taxidermií) Menzelův film Obsluhoval jsem anglického krále a pozastavoval jsem se nad tím, jak spolu jeho jednotlivé scény nijak nesouvisí a postavy se pohybují někde mimo realitu (skutečnou i filmovou) a především mimo kauzalitu. U Donšajnů je tento nepříjemný dojem ještě mnohonásobně intenzivnější a kromě toho celý film vypadá podstatně odbytěji. I když se v něm například vyskytují poměrně drahé kulisy a kostýmy, střih místy vyloženě tahá za bulvy a mnoho scén působí jako kdyby šlo o první přibližnou čtenou zkoušku, ve které se herci teprve pozvolna seznamují se svou rolí a snaží se vymyslet si nějaký způsob, jak ji zahrát. Konkrétní příklad: Několikrát ve filmu padne (vážně míněná) facka a většinou je vidět, že je to taková ta "symbolická" facka, kdy fackující fackovaného jen rychleji pohladí po tváři. Druhý příklad: Zpěv často nesedí na pohyb úst postav (a to i v případě, kdy obsazená osoba je profesionální pěvec a tudíž zpívá sama sebe).

Asi nejstrašnější jsou ale scény, ve kterých se snaží Menzel do filmu zamontovat erotiku a komunální satiru. Komunální satiru ztělesňuje tlustý plešatý kapitalista v drahém obleku a šále, který nemluví, jen pořád někomu telefonuje, všechno kupuje a dělá z toho casina (čímž ničí kulturu, což je špatně, protože je tlustý a plešatý). Erotika je pak zastoupena ve formě povětšinou mladých děvčat, která lezou o 40 let staršímu hrdinovi do postele a občas při tom ukážou ňadra. (Naštěstí nikdy neuvidíme jakýkoliv náznak Hartlovy nahoty nebo soulože.) Ta děvčata jsou docela hezká a správně nalíčená, ale způsob, jakým jsou ty scény natočeny, mi byl fyzicky nepříjemný, asi jako když vám páchnoucí demementní důchodce vypráví historku z roku 1940, kterou považuje za "rozverně košilatou" ("košilatý" je mimochodem přídomek, kterým tvůrci tento film oficiálně označují).

Ilustrační foto. Zdroj: Moje vzpomínky na film

U Donšajnů je vidět, že se řemeslně schopní lidé snažili v postprodukci nějak zachránit strašlivý materiál, který Menzel natočil (natáčelo se prý pouhých 10 týdnů, což ledacos vysvětluje). Například jeden z flashbacků obsahuje scénu, která byla příliš pomalá, tak se její části pokusili "selektivně zrychlit" pomocí vyšších FPS, ale pořád nefunguje.

Oproti tomu, Magnuskovi Jedlíci zcela rezignují na něco jako "minimální dostačující řemeslná úroveň". Záběry nejsou nasvíceny (takže barvy jsou vyblité a v nočních scénách není nic vidět), zvuk je pouze kontaktní (takže se při střihu v rámci jedné scény mění zvukové šumy v pozadí) a střih je velmi artový a říkal by si o podrobnější rozbor, protože se mu často nedaří navodit dojem, že záběry, vyskytující se ve filmu těsně po sobě, na sebe navazují. Viz ukázka:


§ 31 Autorského zákona: (1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo (...) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu

Výsledek je paradoxně ten, že Magnuskův film působí o trošku příjemnějším dojmem, jako rebelské počiny Rogera Cormana nebo Pavla Sličného, které nám říkají "Já si můžu natočit film s nulovým rozpočtem a ambicemi, a ty na něj stejně půjdeš, FUCK YOU" - nedosahují ale zábavného neumětelství tvůrců Posledního výkřiku. Mám (ničím nepodložený) dojem, že kdyby Magnusek měl desetkrát větší rozpočet, byl by schopen vyprodukovat snesitelný ("snesitelný"!) film - protože v něm není nic vyloženě WTF nebo nechtěně legračního, jen je strašlivě odbytý po všech stránkách. Zatímco Menzel, který MĚL velký rozpočet, vyprodukoval podobnou sračku jako Magnusek, ale přitom se upřímně domnívá, že jde o cosi, co zahřeje duši.

V diskusi po projekci Menzel na otázku "Proč je tento film tak kritizovaný?" odpověděl "Úkolem kritika je dokázat, že je chytřejší, než autor kritizovaného díla". To je možná pravda (schválně jestli by Menzel uměl převádět do šestnáckové soustavy z hlavy, jako já?), ale není to odpověď na položenou otázku. Jak to spolu souvisí? Když se považuji za chytřejšího, než autor kritizovaného díla, znamená to snad podle Menzela, že se mi to dílo musí automaticky nelibit???

Všechny zde uváděné názory na oba filmy, jsou samozřejmě mé soukromé, a nejsou nijak v rozporu s tím, že existují lidé, kteří za oba filmy zaplatí peníze a jsou spokojeni s tím, co dostanou. (Viz můj starší post Smrt umění.)

A z toho mi není úplně dobře.

(Ilustrační foto. Velká animovaná verze zde.)

44 komentářů:

  1. Nejsem expert, ale asi spíš fackovaného uhodí fackující.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jak to s tím fackováním je?

      Vymazat
    2. Už tam je fackovaný, to znamená, že jsem chytřejší než všichni experti dohromady.

      Vymazat
    3. Pak teda ještě nevím, co je "demementní"...

      Vymazat
    4. Hledám význam ve slovníku cizích slov a nic, ale pár lidí už to použilo: "Lobotomizující film, spáčilovsky demementní komentář, který opodstatňuje výsledné hodnocení.."
      "Odpovídáte X. 30.11.2005 (18:07) Odpovědět # X. já E-mail. co je tohle za demementní web.."
      "19. 12. 2003 - ale ty harsh fakt ne - tupé, jednotvárné, demementní zahuhlaný zvuk..."
      "Všetci j-rockeri sú pekní. A možno demementní, ale o tom už vedomosti nemám .."
      Asi to má něco společného s hudbou.

      Vymazat
  2. Franto, ty musíš být v některých uměleckých autorských kruzích nesmírně "oblíbená" osoba.

    Mimochodem, že bude další (v pořadí už několikátý naprd) Menzelův film srágora bylo skoro jasné ve chvíli, kdy se Nova začala medializovat jako koproducent (či co to vlastně bylo za pozici).

    OdpovědětVymazat
  3. Menzův film je dozajista sračka. Celkem trefně to shrnují v recenzi na aktualne, proště režisér není povolání pro lidi důchodového věku a když někdo točí filmy v tomto věku, je to většinou sakra poznat. Abych tady ale trošku shodil hřebínek Frantovi.Já osobně si prostě budu vždycky vážit lidí co tvoří víc, než kritiků. Frantovi recenze jsou možná vtipné, ale pořád je to jen hodnocení práce jiných. Tvorba hudby či titulků je možná chválihodná, ale je to jiný level než Menzel. Menzel možná neumí převádět do šestnáctkové soustavy, ale v období 1960-1990 natočil díla, která prostě stojí za to a která ho v jeho oboru posadila do absolutní špičky. A obávám se, že tohle Franta nikdy netrumfne,proto když se porovnává s Menzelem, je to pro mě jako když vesnický ratlík štěká zpoza plotu na rotvajlera. Prostě jiná liga.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle se blbě měří, třeba by mu to taky šlo, kdyby se k tomu v mládí pořádně dostal.
      Nevím, jak Menzel začínal, kdo ho k tomu dostal.
      Ono je to kolikrát víc o štěstí než o genialitě. Možná bych i já byl dobrý režisér, nebo kritik. Stačilo by jen pár změn, hlavně se líp narodit, být k nějaké činnosti veden a mít kliku na spolupracovníky a učitele.
      No, hlavně by se na to měl Menzel už vysrat .

      Vymazat
    2. Tak kritik a reziser nejsou stejna liga, nejsou ani stejny sport. Vubec snaha je srovnavat, je pochybena. A kritici jsou proste od toho, aby rezisery kritizovali. Pokud to reziser chape tak, ze se snazi byt chytrejsi nez on, tak je magor. Coz Menzl dozajista jiz nejaky ten patek je. Je samozrejme taky zasadni osoba ceskeho filmu .. to se nevylucuje.

      Vymazat
    3. No právě že 1960-1990. Menzel je evidentně jedním z těch tvůrců, kterým bedlivý dohled bolševických cenzorů prospíval jak praseti drbání, a kteří si s tou nově nabytou tvůrčí svobodou ani po pětadvaceti letech nevědí rady. Před listopadem filmy přinejhorším koukatelné, po listopadu brak vedle braku, křeč vedle křeče. A je jich takových víc... Troška, Olmer, Vorlíček...

      Zajímavé je, že třeba Smyczek nebo Svěrák si tu svou laťku drží furt: před listopadem komunální uslintano, po listopadu komunální uslintano. Škoda, že už se nedozvíme, co by dneska točil třeba Lipský nebo Papoušek. Ačkoliv... možná je to nakonec dobře. :-)

      Vymazat
    4. A co Eastwood vole? Tomu je už 120 (nebo tak něco) a točí úpa boží filmki. A ještě v nich hraje. A co teprve až se do toho pustí Chuck Noris. Ten je bude režírovat, rovnou i stříhat, distribuovat do kin a přebírat Oskary. A když to nějakej kritik zdrbe, tak ho sejme kopem z otočky.

      Vymazat
    5. Hů kérs koho si vážíte víc? O tomhle tp tady fakt není, na to si musíte založit vlastní webovský deníček. Porovnávejte pak počet hitů, to je exaktní.

      Vymazat
    6. Jediný pro mne osobně zapamatováníhodný počin pana Menzela na filmovém poli byla pro mne role záletného gynekologa ve Hře o jablko. Tam ukázal, že umí být ve správný čas buď nabubřelej nebo zbabělej a plynule přecházet mezi oběma těmito polohami. Z (jeho) života prostě.

      Vymazat
  4. Každý kritik vám řekne, že nemusí umět natočit dobrý film a to je pravda. Ale prostě Franta tu popíše, co všechno nefunguje ve filmu po režisérské a scenáristické stránce a popsal to velmi dobře a já mu věřím, že to tak opravdu je. Jako člověk, který už taky za sebou má amatérské filmové pokusy vím, že popsat, je daleko jednodušší, než si to při natáčení všechno pohlídat. A Menzel prostě už natočil filmy, kde si to všechno uhlídat dokázal. Živit se kritikou práce jiných mi prostě přijde jako pohodlné žití, protože neneseš kůži natrh. A protože úkolem tvojí práce je vtipně setřít dílo někoho,kdo se s tím tři roky dřel. Ono Franta se na nějakých filmech taky podílel, co vím, třeba Choking Hazard nedopadl nejlépe. (Ale intelektuál byl dobrej, to jo). Otázka je, kolik kritiků se bojí zkusit si to na druhé straně barikády a raději pohodlně setrvává ve své pozici. I proto mám rád Baldu, kterej se pro někoho Comebackem odepsal, ale i přes všechny výhrady to byl první český sitcom, který aspoň trochu fungoval. Ale hlavně, prostě se nebál jen kritizovat, ale taky si to zkusit. Franta psát umí, tak co mu brání střihnout si komediální scénář, anebo aspoň sketch? Problém české filmové scény je příliš mnoho erudovaných filmových kritiků na příliš málo kvalitních tvůrců.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Me se vubec nelibi tak dlouhy odstavec zalozeny na chybnem predpokladu. FF je predevsim profesionalni deprivant, mozna psychopat a jako vedlejsi projev recenzuje filmy. Nikoliv kritizuje. Recenzuje. Nekritizuje -> Recenzuje. Tedy recenzuje tzn. nekritizuje.

      To cele pro bandu sexualne podexponovanych, socialne dezorientovanych, nazorove nevyvinutych individui, ktera kvalitu jeho prace primo hodnoti honorarem a rozhodne vetsim nez ma Pan Kritik z novin (pomernou casti), jejiz jsem hrdou soucasti a drzim FF penis at mu to v zivote vsechno vyjde a at je stastny.

      Vymazat
    2. prosim o zverejneni seznamu erudovanych kritiku; rad ctu zajimave veci, zajima me to; prozatim jsou na mem Fila, neco od Schmarze a velmi malo od toho exota grafomanskyho fetisistickyho Kokese; prijde mi to jako zoufaly nedostatek erudovanych kritiku

      Vymazat
    3. Pan Cival (Cívka, Cífka, who gives a .... ) je dobrý a nedoceněný kritik. Akorát teď pracuje v escortu, no.

      Vymazat
    4. verbal je skutecne neskutecnej.

      Vymazat
  5. Ještě dodatek, nedávno jsem tom zažil v přímém přenosu. 22.letý hoch neunesl kritiku spolužáků na své první práce, odešel z filmové školy a dostal se na filmovou teorii na fildě. Teď to studuje a za tři roky bude končit. Už se těším až bude režisérům z nějakého magazínu psát, jak to všichni dělají blbě. Prostě easy life, no worries.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je smutne. Nastesti to nebyva pravidlem. Pamatuji spoluzaka, hovado, ktery dokazal odolat kritice z vlastnich rad. Zapracoval na sobe, nezlomil se a dnes je to megahovado a rozesira stovky lidskych zivotu tydne. Dokonce ma deti a krasnou zenu a velice spokojeny vyraz. I ve dnech, kdy se mu sebevrazdi sekretarky.

      Vymazat
    2. No, ale zas je lepší uznat, že mi třeba něco nejde a nikdy nepůjde, nebo šlo, ale už nejde (ať už je to kvůli změnám kolem, nebo ve mně, nebo obojí) a začít dělat něco jiného, nebo radši nedělat nic. I to je totiž lepší než plýtvání penězi a časem svým i ostatních. Ten kluk možná dokázal to, co jiní často žel neumí, uznal, že na to prostě nemá vlohy, ač by to dělal třeba moc rád.
      Možná bys ho za to měl ocenit.
      Protože si tu pomalu každej trotl říká umělec, i když stvořil jen nějaký paskvil, ale nikdo mu do toho dle něj nemá co kecat , protože "sto lidí, sto chutí a někomu úchylnýmu se to třeba i líbí" a jiný pseudodůvody, za který bych dával přes držku a vesele si dělá paskvily dál, zamořuje s tím všem prostor a kurví pitomcům zbytky vkusu, protože to bohužel nedělá jen pro sebe a svou radost a často se nesnaží ani v ničem zlepšit.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    4. Jen do toho pani Nikolo. Odvahu.

      Vymazat
    5. cili to shrnme, pajprpi:
      1. vyrok, ktery meri delku mamutiho chobotu pterodaktylovi
      2. vyrok, ktery pterodaktyla obvinuje, ze nesuka chobotem (mamutim), ackoli si dovoluje letat, hajzl druhohorni
      3. a nakonec priznani k voyerismu pri zmarene mamuti sukacce
      co tim chces rict, doprdele, zijes vubec na stejne planete, vyznavas stejne hodnoty jako my, umis pouzivat gugl, mas na kuchynske lince dildo, rozeznas krysarika od mrtve civavy, je suma, za kterou bys byl ochotny soulozit s Docekalem mensi nez 3000,-?

      Vymazat
  6. Koupil jsem si strasne slane bramburky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom pripade tve soleni bulvam muze byt radove vetsi nez nas - pitome majitele tatranek.

      Vymazat
  7. Jak je ten střih, tak jsem to koukal asi třikrát, jestli se mi nesekl YouTue, jak čumí s tím dementním úsměvem do kamery... A potom ten tlusťoch, ty vole...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nekde v prostoru mezi operadlem tve ergonomicke zidle a tvou ergonomickou klavesnici se neco straslive nepovedlo.

      Vymazat
    2. Ajvngou, trošku brzdi s tím pudrováním nosánku a vono možná přestaneš kontrolovat tří vteřinové záběry jestli se ti nesekli vole...

      Vymazat
    3. Musels po lajničce přiběhnout kámošovi na pomoc?

      Vymazat
  8. Měl jsem zato, že tv film se u nás točí přibližně 7 dní (když máte štěstí) a film pro kina cirka měsíc. Ale 10 týdnů? Tak dlouho se točili hongkongské akční pecky Johna Woo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Deset týdnů? Já to v recenzi četl jako deset DNŮ a dávalo mi to smysl.

      Vymazat
  9. Všichni tady řešíte blbosti a nikdo se nepozastavil nad tím nejdůležitějším. Jak debilní je ten název té Menzelové pecky. Donšajni, co to je doprdele za nesmysl?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ste úplně blbý, že neumíte používat ty internety? slovník cizích slov: don = španělský šlechtický a čestný titul mužů; šajn = papírové peníze vydané roku 1811 při rakouském bankrotu a vyměňované jako výplatní poukázky za znehodnocené bankovky. čili vekslák... a takhle film už někdo pojmenoval, tak to strejda Menzel musel aspoň přeložit.

      Vymazat
  10. Na ČSKR je 5 kritik. Celkové hodnocení: 27% - http://www.zk4.cz/2V

    OdpovědětVymazat
  11. O nejlepší humor se postarali Donšajni až teď:

    http://kultura.idnes.cz/donsajni-o-oscara-0z1-/filmvideo.aspx?c=A131007_224258_filmvideo_ts

    Asi budu nějakou dobu před cizinci tvrdit, že jsem z Nitry.

    OdpovědětVymazat