30.11.13

Recenze: Rozkoš - 50%

Milena (Jana Plodková) je střihačka, která má problémy s láskou. Miluje tlumočníka, který s ní občas spí, ale nic vážnějšího nechce, což jí od začátku říká. Ona mu říká totéž, nicméně myslí jen na něj, stalkuje ho, a domnívá se, že banální SMSky od něj jsou důkazem lásky.

Nezávisle na tom ke konci filmu zemře Milenin přítel (spáchá sebevraždu), což ji ještě víc rozhodí.

Obojí s hlavní hrdinkou mává v novém filmu Jitky Rudolfové, která před pár lety natočila neobvyklé Zoufalce.

28.11.13

Lua: Krása v jednoduchosti (video a kniha)

Zde je záznam mé přednášky o supercool programovacím jazyku Lua na letošním DevFestu.



Ještě před přednáškou jsem začal pracovat na online knize o Lue v češtině, jejíž rozpracovanou podobu můžete vidět (a připomínkovat) zde v Google Docs. Tato kniha je a i nadále bude k dispozici zdarma.

27.11.13

Recenze: Pozdravy ze spermabanky [The Delivery Man] - 40%

Vince Vaughn hraje chlapíka, který je loser, zanedbává rodinný podnik (řeznictví) i svou přítelkyni (čerstvě těhotnou), dluží 80 000 dolarů, a v tom se dozví, že je otcem více než 500 dětí! Před více než 20 lety totiž hodně navštěvoval spermabanku (byl mladý, potřeboval peníze) a 150 jeho dětí nyní společně tu spermabanku žaluje, aby jim prozradila, kdo je jejich otec.

Recenze: Klauni - 40%

Viktor (Jiří Lábus), Max (Oldřich Kaiser) a Oskar (Didier Flamand) spolu před deístkami let pořádali v Praze úžasná klaunská představení. Pak se ale staly různé věci (osobní o společensko-politické), jejich trio se rozpadlo a Oskar emigroval do Francie. Nyní se vrací, aby v Praze uspořádal představení, ale do setkání se stárnoucími ex-kolegy se nijak příliš nežene. Že by zakročil osud...?

Klauni jsou nový film Viktora Tauše, který vznikl v koprodukci ČR - Slovensko - Lucembursko - Finsko podle scénáře Petra Jarchovského.

Google Glass: The Future is Here

26.11.13

Recenze: Parchanti spí dobře [Les salauds / Bastards] - 30%

(Oficiální synopse od distributora:) V temném thrilleru z noční Paříže se námořní kapitán Marco Silvestri (Vincent Lindon) vrací narychlo na souš, aby pomohl své sestře Sandře. Sandřin manžel spáchal za tajemných okolností sebevraždu, rodinný podnik se potápí a dcera Justin má psychické problémy. Zprvu se zdá, že za vším stojí bohatý a mocný obchodník Edouard Laporte. Marco se proto přistěhuje do domu, kde žije Laporteova krásná milenka (Chiara Mastroianni) s jejich malým synem, a osnuje pomstu mocnému nepříteli. Postupně ale zjišťuje, že věci nejsou tím, čím se zdají být.


STEJNĚ JAKO SOVY!!! (dodávám já)

Recenze: Konzultant [The Counselor] - 30%

A je to tady, bomba! Zdaleka nejhorší film v kariéře Ridleyho Scotta, a pravděpodobně nový rekord v poměru "sláva jmen všech zúčastněných" versus "shitovitost výsledného filmu"!



Michael Fassbender hraje "konzultanta" (nedozvíme se, jak se jmenuje), který má krásnou snoubenku (Penelope Cruzová), hrozně ji miluje a chce udělat "ještě jeden poslední džob" - Javier Bardem uzavírá kšeft skrze kovboje Brada Pitta a Fassbender to má celé zprostředkovat. Tento "džob" spočívá v tom, že pomůže provést veliký drogový obchod kdesi u mexických hranic. "Džob" ale nevyjde (aniž by za to Fassbender mohl, nebo o tom věděl), pročež z nějakého důvodu chtějí všichni zabít Fassbendera (protože "nevěří na náhody"). A taky všechny ostatní...

Scénář napsal Cormac McCarthy, který je autorem slavných knih (jež byly předlohami slavných filmů), ale tímto původním scénářem debutuje. McCarthymu je osmdesát let a jeho scénář je strašlivý. Je nepopsatelné, jak strašlivě je nabubřelý, pseudointelektuální, a přitom zcela nefungující ani v těch nejzákladnějších ohledech.

Ridley Scott nemůže za to, že je film hrozný. Ridley Scott rozhodně nerežíruje špatně. Je možné, že kdyby film natočil méně realisticky a více stylizovaně (viz třeba U-Turn nebo Divoši Olivera Stonea), mohly by jeho absurdní scény nějak trochu stylově fungovat. Možná. Ale to se nestalo a Scottův realistický přístup k tomuhle typu látky vůbec nesedí.

I kameraman nebo střihač jsou špičkoví profíci a občas se je na plátně na co dívat. Herci se docela snaží, ale někteří z nich ani přes svou velkou snahu nedokáží nic udělat se svými prázdnými, nezajímavými postavami.

Na vině celé katastrofy je nejméně z 90 procent Cormac McCarthy, který to napsal, spoluprodukoval, a nějak se mu podařilo přesvědčit vlivné lidi, aby do této zrůdnosti investovali peníze. Pravděpodobně to bude souviset se slávou jeho jména, protože si nedokážu představit, že by jakýkoliv soudný producent tenhle scénář o svobodné vůli nechal natočit jen na základě jeho "kvalit".

Hlavní hrdina (Fassbender) je vlastně ve filmu zbytečný. Ať se v průběhu zápletky stane cokoliv, všechno by se to stalo i bez něj (aspoň z toho, jak jsem zápletku pochopil). Od prvních minut (kdy si s Cruzovou hezky popovídá o tom, jak je vlhká a pak ji ještě zvlhčí jazykem) je tak šťastný a spokojený, že je stoprocentně jasné, že to s ním dopadne strašlivě.

Cameron Diazová hraje Bardemovu partnerku (s dvěma gepardy), která je strašlivá, hnusná svině, a upřede strašlivý podvod, který je hrozně debilní, ale nikdo ho neodhalí a vyjde jí přesně podle jejích představ. Diazová už není nejmladší a rozhodně nevypadá sexy. Takže flashbacková scéna, ve které nahou vagínou jezdí po čelním skle auta, ve kterém Bardem sedí, rozhodně není sexy (naštěstí tu vagínu neuvidíme).

Bardem a Pitt jsou pouze ujetí bohatí magoři a role naivní zamilované Cruzové je spíš epizodní.


Asi nejhorší je, že všechny tyto nesympatické postavy téměř nepřetržitě pronášejí strašlivé filosofické hovadiny, jako například: "To, co jsi řekl, bylo chladné." - "Vždyť pravda nemá teplotu." To je fakt. Stejně tak například papoušek nemá chobot, ale o tom McCarthy nic nenapsal.

Opravdu jsem se v zájmu objektivity snažil soustředit a analyzovat, jaký smysl ty věty mají dávat. A fakt žádný nedávaly.

I nedialogové scény se vyznačují značným WTF potenciálem, kdy například nepohodlní lidé jsou likvidováni vzácně neefektivními metodami, jako třeba drátem, umístěným na silnici přesně ve výšce krku motocyklisty a po jeho smrti odstraněným (asi aby si policisté mysleli, že mu ta hlava upadla náhodou), nebo ostrou smyčkou s motorkem, která se pomalu svírá kolem krku oběti asi minutu, a to uprostřed rušné londýnské ulice.

Buďme ale vděčni za tyto vraždy a pár krátkých přestřelek, protože většina scén pozůstává z toho, že se dva lidi sejdou, sednou si spolu a povídají si. Bylo by velmi jednoduché udělat z Konzultanta divadelní hru...

Nepleťte se: V Konzultantovi je mnoho scén, které by v lepších filmech sloužily jako základ pozdějšího zajímavého vývoje postav, protože bychom se dozvěděli něco, co z oněch divných scén nějak vychází, čímž by nám docvaklo, jak je vlastně scénář sofistikovaný. V Konzultantovi nám ale začne po hodině docházet, že to smysl dávat nezačne a že většina těch scén jsou jen takové exhibice, které jsou bez pointy ukončeny a pak už na ně tvůrci nijak nenavážou.

V jiných částech filmu se ale naopak dočkáme scén, které jsou naprosto zbytečně polopatické, jako pro debily: Je nám jasné, že postava X špatně skončila (znásilněná a vyhozená na skládku bez hlavy). Následně musíme sledovat scénu, která je jenom o tom, jako postava Y dostane DVDčko s nahrávkou toho znásilnění a řezání hlavy a začne plakat (obsah DVDčka bohužel neuvidíme) a pak uvidíme pro jistotu ještě záběr, jak znásilněné tělo postavy X leží na skládce bez hlavy... Co si vlastně McCarthy o divákovi tohoto filmu myslí?

Klíčovou roli v Konzultantovi (jakéhosi MacGuffina) hraje velký náklaďák plný hoven. A to je současně taková sofistikovaná metafora pro celý film...


Recenze: Show! - 80%

5Angels je kapela pěti děvčat ve věku 11-14 let (nebo tak nějak, obměňují se), jejímž impresáriem je otec nejstaršího z děvčat. Tento český dokument nám nabízí unikátní pohled do této "továrny na hvězdičky".


Tento film je do značné míry unikátní, protože se filmařům podařilo nějakou psychologickou kličkou tohoto otce/producenta přesvědčit, aby mohli natáčet "za scénou" a pak z toho sestříhat film, který otec/producent nemohl zakázat (i když se snažil). Je to výkon jako od producentů Borata a doklad nebetyčné naivity otce/producenta, který se domníval, že snad tento film může nějak pomoci propagaci 5Angels.

Více než samotné holčičky (které mají překvapivě jasno v tom, že jsou snadno nahraditelné) je zajímavý otec/producent, který je na úspěchu kapely životně závislý a je ochoten udělat pro něj cokoliv. Leze komukoliv do zadku a je neustále ve stresu a obavách z toho, že něco nevyjde. A neustále své svěřeňkyně sleduje s vyplašeným kukučem, takže vypadá jako špatně se maskující pedofil. Za vrchol své tvůrčí snahy považuje, když se mu podaří zajistit, že pro 5Angels napíše muzikál Michal David s texty Lou Fanánka Hagena a bude ho režírovat Filip Renč...


Pozor! 5Angels rozhodně zpívají lépe, než třeba Rebecca Blacková nebo Alison Goldová a rozhodně mají kvalitnější písničky (hudebně i textově)!! Film Show! rozhodně není zábavný tím, jak nekvalitní je jejich produkce.

Vorldominejšn, jeah!

Zábavnost (pokud to tak můžeme nazvat) spočívá v tom, že nahlédneme do zákulisí byznysu, do kterého bychom se jinak mohli podívat jen velmi, velmi těžko, protože většina ostatních podobných producentů má dost soudnosti na to, aby věděli, že  si nezávislého filmaře nikdy nesmějí takto "pustit k tělu".

Naštěstí nemám děti, takže jsem si nemusel klást palčivé otázky "Co když se mému dítěti bude tohle líbit?" nebo "Co když bude chtít jednou moje dítě tohle dělat?". Film Show! nemá zápletku, je krátký a obsahuje jen různé střípky ze zákulisí tohoto bizarního fenoménu. Je to ale fenomén natolik zajímavý a jeho zákulisí je natolik utajované, že vám rozhodně doporučuji tehle film vidět.

24.11.13

Recenze: Ledové království [Frozen] - 40%

Pod poměrně složitou zápletkou se skrývá jeden z nejslabších Disneyových filmů posledních 30 let. Je to 3D, je to počítačem animované, je to muzikál (s nejméně půl tuctem písniček) a já budu spoilerovat, protože je zajímavé se nad touhle zápletkou zamyslet.



Ledové království vznikalo u Disneyho snad 10 let a z původní adaptace Andersenovy "Ledové královny" nakonec nezůstalo skoro nic, co by klasickou pohádku připomínalo. Ale popořádku:

V království (neledovém, teplém, nicméně nordickém) mají král s královnou dvě dcerky: Mladší Annu a starší Elsu, která ovládá magii a dokáže silou myšlenky vyčarovat kusy ledu, chumelenici a tak podobně. Při hře svou sestru omylem magicky zraní, takže král je nucen vyhledat pomoc hodných trollů. Děda troll vyřeší problém tak, že Annu magicky uzdraví, vymaže jí z paměti jakékoliv vzpomínky na Elsinu magii a přesvědčí krále, aby onu magii před všemi zcela utajil, protože "s časem se její síla bude pouze zhoršovat". To z lesa náhodou pozoruje malý sirotek Kristoff se svým losem Svenem.

Následuje časová montáž, v průběhu které rodiče zemřou na moři a obě děvčata dospějí, přičemž celé roky stráví Elsa zavřená ve svém pokoji nebo s ochrannými rukavicemi, aby "mimoděk" nestřílela z rukou rampouchy - což se jí čím dál hůře kontroluje. A celou tu dobu je Anna (s vymazanou pamětí) nešťastná, proč že si s ní Elsa nechce hrát. Takhle to doklepou až do Elsiných 21. narozenin, kdy má být korunována královnou.

Už tady (tj. v prvních pěti minutách filmu) jsem začal mít mírný WTF pocit, protože mi nějak nedocházelo, co se tímhle vším vyřeší - protože není nijak naznačeno, že by Elsa měla při 21. narozeninách svou kouzelnou moc ztratit, naučit se ji kontrolovat, nebo něco jiného. Tzn. stejně bude muset nadále žít ve lži a vyhýbat se své milované sestře. Za zmínku také stojí, že o Elsině magii nikdo živý (kromě trollů v lese) neví, takže zřejmě muselo být popraveno i všechno původní zámecké služebnictvo, atd...

Nicméně, přijde korunovace a brány zámku se po mnoha letech poprvé otevřou veřejnosti. Na scéně se objeví padouch - vévoda ze sousedního království (jehož druhá nebo třetí věta zní "Jsem si jist, že nikomu nedojde, že je chci všechny okrást, muhahaha").

Redakce se omlouvá za úroveň humoru na tomto obrázku.

Současně je Anna nadržená, že si konečně najde manžela, a v přístavu náhodou natrefí na prince z Jižních ostrovů jménem Hans. Je to fešák, má smysl pro humor, dokonale si s Annou rozumějí, takže není divu, že se ještě téhož dne rozhodnou, že se vezmou. A to nemyslím ironicky. Opravdu je to natočeno tak dobře, že jejich rozhodnutí nevypadá nijak divně, prostě se mají opravdu rádi a hodí se k sobě. (O to divnější je, co se stane o hodinu později, ale nepředbíhejme.)

Anna tedy představí Hanse Else, která jí zakáže se vdát, protože se přece s Hansem neznají (Proč? A co jí do toho vůbec má co mluvit?). Což Annu pochopitelně naštve, strhne (omylem) Else rukavici, a ta (omylem) přizabije několik lidí rampouchy, zmrazí (taky omylem) většinu království a uteče do divočiny, kde si kouzly vytvoří ledový zámek, vyčaruje si ledové šaty a sama si tam vegetuje, protože jí to tak vyhovuje.

Anna se vydává za svou sestrou, cestou náhodou najde Kristoffa (už dospělého) s losem (už dospělým a dělajícím humory) a zaplatí jim za to, že ji dovedou k ledovému zámku. Hanse nechá na zámku, aby zatím vládl království (kde ho do dneška nikdo neznal, ale stejně ho všichni hned milují). Hans vyšle do ledového zámku vlastní výpravu, jejímiž členy jsou i dva poskokové zlého vévody, kteří od něj dostanou instrukce, že mají Elsu zabít (tady mi uniklo, proč ji vlastně chce vévoda zabít a co si myslí, že tím získá - nicméně to je celkem jedno, je to prostě slizký magor, protože mu blbě drží příčesek).

Někdy v tuto chvíli objeví Anna s Kristoffem legračního sněhuláka, kterého Elsa magicky stvořila (omylem), on se k nim přidá a celý zbytek filmu dělá dementní humory.

Všichni zmínění se postupně dostanou k ledovému zámku, odkud je Elsa zahání ledovými kouzly a sněhovým golemem, přičemž omylem zasáhne Annu do srdce, takže ta začne umrzat a před proměnou v led ji může zachránit pouze polibek z pravé lásky. Což Anně a Kristoffovi vysvětlí trollové, kteří si buď nepamatují, že jde o tu samou holku, kterou z podobného prokletí léčili před 10 lety, nebo si to pamatují, a záměrně trollují, protože kdyby řekli všechno, co se před lety stalo, film by skončil mnohem dřív. Je divné, že ani při této konfrontaci Elsa Anně nevysvětlí, proč se s ní poslední léta nekamarádila - i když v tuto chvíli je úplně všem (včetně Anny) jasné, že Elsa má magické schopnosti, tudíž už nemá nejmenší smysl tajit cokoliv z toho, co se před lety stalo.

Kristoff tedy uhání s Annou zpět na zámek, aby jí její snoubenec Hans dal polibek z pravé lásky.

Mezitím je Elsa polapena a uvězněna, ale uteče z vězení a začne dělat dobu megaledovou,

V tuto chvíli (tj. asi ve třech čtvrtinách filmu) dochází k největšímu mindtwistu, kdy Hans na zámku Annu nepolíbí, nýbrž jí vysvětlí, že ji nikdy nemiloval a šlo mu pouze o trůn, načež se s démonickým smíchem odebere pryč a Annu nechá (živou) zamčenou v zámecké komnatě v očekávání toho, že zde brzy umře následkem zmrzlého srdce.

V tuto chvíli jednak přestane dávat smysl mnoho scén z předchozí hodiny filmu (protože si nyní máme myslet, že všechny ty hezké romantické spontánní věci, co s Annou prožil, měl Hans zákeřně precizně naskriptované a měl ji předem pečlivě prolustrovanou, včetně jejích oblíbených jídel, barev atd...). A hlavně se ukáže, jak nezkušený padouch Hans je, protože kdyby Anně nic neříkal a políbil ji, tak by ona zemřela (protože polibek by nebyl z lásky) a Hans by se stal bez problémů plnohodnotným králem země a vládcem poddaných (kteří ho stále milují), aniž by na něj padl stín jakéhokoliv podezření. Což ale samozřejmě neudělá, protože by pak film byl kratší.

Takže Anna nezavolá nejbližší služebnictvo, aby ji laskavě pustilo ze zamčeného pokoje, nýbrž počká si, až ji najde vtipný sněhulák a vysvětlí jí, že její pravá láska je ve skutečnosti Kristoff, což ona okamžitě akceptuje, aniž bychom kdykoliv předtím viděli z její nebo Kristoffovy strany cokoliv, co by vypadalo jako zamilovanost. (Za zmínku stojí, že Kristoff, los i sněhulák v tuto chvíli mizí z děje a až do happyendu se zápletky nijak neúčastní.)

Elsa mezitím generuje sněhová tornáda uprostřed zamrzlého jezera, kde ji najde Hans a chce ji zabít. V tuto chvíli ostatně Elsu chtějí zabít úplně všichni obyvatelé země jako zlou čarodějku - i když si film dává velice trapným způsobem záležet na tom, aby všechna zranění, která kdy ostatním způsobila, byly vlastně nešťastné náhody (asi jako když se rozruší Carrie).

Umrzající Anna tedy najde Elsu uprostřed jezera, zrovna když se ji snaží Hans seknout svým mečem. Anna mu vstoupí do cesty a v tom okamžiku zrovna vyprší její čas a ona skokově změní své skupenství na led, následkem čehož meč, který do ní praští, vybuchne a odhodí Hanse někam pryč, aby několik příštích minut nebyl v ději.

Smutná Elsa se opře o svou zamrzlou sestru, načež tato roztaje, protože šlo o projev sesterské lásky! Nejsem si úplně jist, ale myslím, že pusu jí nedala, tudíž trollové celou dobu trollovali.

V tuto chvíli také všechno kolem rozmrzne, protože láska mimo rušení kouzel také hřeje. Tím se také globálně vyřeší celé prokletí s ledovou magií, protože Else pouze stačí mít radost, a všechno opět rozmrzne. S ošidností globálního supertání když hrdinové stojí uprostřed zamrzlého jezera se tvůrci filmu vypořádali tak, že pod hrdiny pod ledem shodou okolností byla plně funkční loď, která se jim po roztání ledu vynoří pod nohama, takže oni se neutopí.

V tu chvíli se na lodi objeví Hans a Anna mu dá ránu pěstí až sletí do vody, což vidí ze zámku poddaní a jásají. Což je zvláštní, protože naposled Hanse znali jako chrabrého snoubence Anny a nevědí o žádných událostech, které by je opravňovaly ke změně tohoto názoru.

Následuje happyend, kdy Elsa provádí magická kouzla, která ovšem má pod kontrolou (protože cítí lásku), vévoda i Hans jsou deportováni do svých vlastí, Anna zůstane bez manžela, Kristoff zůstane s losem (a je šťastný, to víte, člověk z divočiny), sněhulákovi je přičarován osobní sněhový mráček, aby neroztál, všichni jsou happy a následuje závěrečný song ve španělštině (protože multikulturnost).

No a teď zase chvíli vážně...

Je jasné, že v Disneyových filmech není logika děje až tak úplně zásadní věc a nesmysly jsou na denním pořádku (jak může v Krásce a zvířeti při taneční scéně v zámku být silueta Eiffelovky, která tehdy neexistovala, aha!?). Některé disneyovky, třeba Není král jako král nebo Robinsonovi, jsou groteskové šílenosti. Ale Ledové království se snaží většinu času být docela vážná záležitost, s hodně složitými motivacemi hlavních postav, a pokud ty motivace neexistují, respektive se různě náhodně mění, filmu to vadí hrozně moc.

Následkem toho mě velmi nudily všechny ty vážné pasáže (kterých je většina) a nejvíce jsem se těšil na blbé vtípky sněhuláka a losa. A nakonec je sněhulákova naivní touha po létě tou nejlepší zápletkou celého filmu...

Ani z technického a animačního hlediska mi film nepřipadal nijak extra zajímavý. Tvůrci se sice vytahují, jaké měli úžasné algoritmy na sníh...



...ale připadá mi poněkud kontraproduktivní, když se v takovém dokonale realistickém sněhu pohybují postavičky, které jsou velmi stylizované a velmi stylizovaně, nerealisticky animované.

Překvapivě mě příliš nezaujaly ani písničky (přestože jsou od autorů Avenue Q a Book of Mormon - podrobněji o tom viz dále) ani vizuální stránka filmu, která mi připomínala spíš nějakou z těch Zvonilek, co vycházejí přímo na DVD. Obě princezny jsou ovšem velmi hezky nadesignované a docela se těším, až s nimi někdo udělá CGI porno (samozřejmě lesbické, viz závěr filmu).

Je ještě nutné zdůraznit, že film hodnotím na základě projekce, které jsem se zúčastnil v pražském kině, ve 3D, a že bych tentýž film za jiných okolností možná hodnotil trochu lépe. Totiž:

A) V českém znění se mi nelíbily písničky. Nejen, že rýmy byly často VELMI kostrbaté a v textech chyběl humor originálu, ale ve sborových partech jsem místy vůbec nerozuměl textu a především občas song v češtině neměl tu atmosféru, kterou bych z aktuálního vývoje děje očekával (a to upozorňuji, že jsem NEJDŘÍV viděl českou verzi a až pak jsem si sehnal původní, protože mi ta česká připadala divná).

Nejmarkantnější je to při ústřední písničce Elsy, při které dojde k rozhodnutí, že se vykašle na lidi a bude žít sama v ledovém zámku v pustině. I z nekvalitního ripu původní verze je slyšet, že je to písnička sice vítězoslavná (protože konečně našla nějaký smysl existence), ale současně tragická - Elsa se při ní stává mrazivou ledovou královnou a už nikdy nechce vidět lidi. V české verzi je to stejná písnička, stejná melodie, přibližně stejná slova, ale je to zazpívané jako radostný popík, jako kdyby zpěvačka netušila, o čem její postava právě zpívá (což je docela dobře možné, že to netušila, protože písničky se běžně dabují zcela nezávisle na zbytku filmu).

A i tato sněhulácká hitovka mi přišla v češtině podstatně méně vtipná - a je to dáno téměř výhradně přednesem zpěváka. Jako kdyby mu bylo v češtině jedno, o čem zpívá:



B) Na 3D projekci s 3D brýlemi byla většina filmu příliš tmavá a barvy příliš vyblité (ještě posíleno skutečností, že se většina filmu odehrává v šeru nebo v noci). Například trailer a videoklip na této stránce jsou barevně o dosti zajímavější, než to, co jsem viděl v kině.

P.S: Před hlavním filmem je nový kraťas Get a Horse, který je naprosto úžasný: Začíná jako stará klasická Disneyova černobílá groteska z úplných začátků studia (kdy ještě Mickey vypadal úplně jinak), ale pak jeho postavičky "protrhnou plátnou", stanou se plastickými a barevnými a prohánějí se vevnitř "ve filmu" i mimo něj. Něco tak úžasného jsem skvěle hravého a technicky nápaditého jsem neviděl od Králíka Rogera.

22.11.13

Recenze: Bella Mia - 40%

Petr Forman je farmář, jehož pět krav je podezřelých z Nemoci šílených krav a mají být utraceny. Krávy ale utečou, přidá se k nim ještě býk z jiné farmy, a společně se téměř rok skrývají v lesích, především před psychopatickým válečným veteránem, který je chce postřílet. Hlavní kráva se jmenuje Bella (odtud název filmu). Kromě toho je ve filmu ještě hodná žena (Zuzana Norisová), hezký mladý veterinář a Formanovy děti.



Film Bella Mia, který napsal, režíroval a kameroval Martin Duba (Správce statku), by chtěl být jakýmsi ostrůvkem klidné krásné přírody a (převážně) hodných lidí v dnešní uspěchané a zlé době.

Bohužel, tvůrci na to neměli peníze (film stál méně než 10 milionů), ale ani schopnosti.

Mnozí herci hrají velmi ochotnicky (obávám se, že to ani nejsou herci) a záběry jsou sice malebné, ale často velmi humpolácky a zmateně sestříhané - například v jedné scéně jede kamera pozvolna podél romantické stráně zprava doleva, následuje krátký záběr jinam, a okamžitě po něm další dlouhý záběr, jak jede kamera podél stejné romantické stráně zleva doprava. V sofistikovanějším filmu bych to bral jako dobrý vizuální vtip.

Ústřední zápletka je velmi předvídatelná - každá postava má od prvních záběrů na čele napsáno, jaká bude její role v celém příběhu. A závěrečná pointa spočívá v tom, že po roce života krav v divočině veterinář prohlásí, že ty krávy BSE nemají, protože kdyby ji měly, tak by zemřely už po dvou měsících. Kdyby tutéž informaci všem řekl dřív, celá kravská anabáze by byla o 10 měsíců kratší a výrazně méně problematická...

A pak je tu ještě problém v tom, že kráva je od přírody srandovní zvíře a když měla "hrát" na plátně nějakou tesklivou scénu, pořád se mi vybavovalo toto:



Kromě toho má film strašlivě nepodařenou hudbu (viz trailer), o níž její autor, Jósef Skrzek, řekl doslova toto:



Aniž by to někdo překládal do češtiny.

21.11.13

Recenze: Hunger Games: Vražedná pomsta [The Hunger Games: Catching Fire] - 60%

Poté, co je Katniss Everdeenová nějakou dobu rozervávána mezi dvěma muži, musí se vrátit do (nové, lepší) bojové arény a utkat se s 23 vítězi předchozích Hladových her...



Pokud si osvěžíte mou recenzi prvních Hunger Games, bude vám jasné, že knižní předlohu jsem ignoroval a nadále budu, tudíž mi v prvním dílu některé věci poněkud unikaly.

S potěšením musím konstatovat, že druhý film je na tom v tomto ohledu o něco lépe a je v něm o dost méně WTF momentů, ve kterých jsem se zcela nechytal.

Režisér Francis Lawrence, který natočil dle mého názoru skvělý film Já, legenda, dělá co může, a většina postav, které jsem si mlhavě pamatoval z jedničky, je ve dvojce patřičně filmově působivější! Týká se to především Donalda Sutherlanda, který nemá už jen zbytečné cameo, ale je patřičný Darth Imperator, ale i hlavní děvče a oba jeho potenciální milenci jsou o něco prokreslenější postavy, jejichž scény mají o něco lépe fungující emocionální náboj.

I akčnější scény v nové džunglo-aréně (ke kterým ale dojde až někdy v polovině filmu) vypadají spektakulárněji, dravěji, a obecně více velkofilmově, než v polotelevizní jedničce. Překvapivě i hudba mi připadala o něco lepší, přestože je od stejného Jamese Newtona Howarda.

(Všimněte si, že ve všech případech používám přívlastek "o trochu", "o něco" a podobně. Opravdu to není nějaký radikální kvalititativní skok.)

Co je to ale všechno platné, když ústřední námět a jeho dějové kličky (tedy to, co je pravděpodobně přejato z knihy) jsou v horším případě debilní, v lepším případě nenápaditě smíchané z Running Mana a Twilightu.

Já chápu, že je potřeba to nějak natáhnout na příští knihu (a příští dva filmy). Také chápu, že to pubertální čtenářky přesně takhle chtějí, protože kdyby se v knize dělo něco komplikovanějšího a originálnějšího, musely by při čtení používat různé mozkové podvěsky, a to přece nikdo nechce.

Všechno to chápu, ale neznamená to, že se s tím smířím.

18.11.13

Recenze: Vlhká místa [Feuchtgebiete] - 60%

Helen je úplně normální pohledná rebelská německá teenagerka. Má v oblibě svůj skejt, fotografování kluků, kterým honí penisy, olizování zaschlých vaginálních výtoků se spermatem, ráda vyhledává nejšpinavější veřejné záchodky, aby mohla svou pipinou objet celé prkýnko a podráždit své podhoubí, a tak dále, jako všechny pohledné rebelské německé teenagerky. Jednoho dne si ale při holení anusu omylem prořízne hemoroid, takže musí do nemocnice, kde z ní vytéká hnis a zakouká se do ní fešácký mladý doktor Robin, jehož partnerka má (narozdíl od Helen) problém s orálním sexem...



Tento německý film (podle knižní předlohy) provází skandální pověst, a v tomto případě je oprávněná, neboť podobné věci jste na kinoplátně opravdu dlouho neviděli (pokud vůbec někdy). Myslím, že žádný jiný film v naší kinodistribuci neobsahoval tolik zábavy s menstruační krví a tolik makrozáběrů zpomaleně letícího spermatu (za doprovodu valčíku "Na krásném modrém Dunaji"). To sperma je ze čtyř penisů, které na plátně DETAILNĚ VIDÍME, různě se umělecky zpomaleně sráží a padá na pizzu pod ním. A tak dále... Já toho viděl v životě hodně, ale chvílemi už to opravdu byla na hraně i pro mě. (To berte jako varování, pokud jste např. necynická žena.)

Je nutné zdůraznit, že přestože film obsahuje opravdu značnou dávku nechutností (včetně záběru na anální otvor s okolními hemoroidy), většinou jsou tyto nechutnosti natočeny velmi vizuálně stylově a s nadhledem, zvýrazňujícím absurdnost toho všeho! Rozhodně je to méně trapné, než spermavtipy v těch různých kopiích Prci, prci, prcičky.

Film mi připadal jako prequel Klubu rváčů, který dokumentuje pubertální eskapády mladé Marly Singerové, když ještě byla ztřeštěnější a méně cool. A Němka. Podobně absurdní zápletky, podobné boření klišé, podobná politická nekorektnost, a dokonce i podobné vizuální fórky (hned na začátku například vidíme život obřích bakterií na záchodovém prkýnku) a úderný soundtrack.


Filmu dávám pouhých 60 procent nikoliv kvůli nechutnosti, ale kvůli tomu, že je vlastně úplně o ničem. Většina těch scének je provokativní a zábavná, ale snaha spojit to celé nějakými globálními motivy o potřebě lásky a přátelství, o traumatu z dětství a o snaze dát dohromady rozvedené rodiče - ta vůbec nefunguje. Možná to funguje v knize, ale ve filmu z toho zůstalo jen nefungující torzo.

Když film skončí, nebudete si pravděpodobně už vůbec pamatovat, PROČ tam vlastně byla ta scénka se spermatem na pizze nebo s kamarádským vyměňováním použitých tampónů. Budete si jenom pamatovat, že tam byly, a že konečně někdo překonal elegantní nechutnost Monty Python's Meaning of Life.


P.S: Full frontalů a podobných věcí jsou ve filmu tuny, a hlavní představitelka vůbec není ošklivá. Koneckonců, za pár dní ji můžete vidět v Praze na vlastní oči.

16.11.13

Recenze: Kapitán Phillips [Captain Phillips] - 70%

Film Paula Greengrasse na motivz nedávných skutečných událostí, kdy byla somálskými piráty přepadena americká obchodní loď a její kapitán (Tom Hanks) si prožil peklo.


Sluší se upozornit, že trailer je mírně zavádějící. Většina filmu se odehrává v podstatně méně atraktivním prostředí, než je paluba velké nákladní lodě. A rozhodně nečekejte nějaké propracované akční scény, ať už s NAVY SEALS nebo se Somálci.

Je zajímavé, že jde o jeden z mála filmů "na motivy skutečných událostí", ve kterém je původní skutečná postava výrazně víc sexy, než herec, který ji hraje ve filmu. (S výjimkou všech filmů o Hitlerovi, samozřejmě.)

Skutečný Richard Phillips

Film začíná velmi slibně. Sledujeme jednak kapitána Phillipse, jak se loučí s manželkou před odletem do přístavu, a jednak somálskou vesnici, ve které jsou vybíráni ti, kteří budou mít to štěstí zúčastnit se lukrativní pirátské výpravy. V obou případech se Greengrassovi v pár minutách daří dát oběma stranám konfliktu patřičný lidský rozměr během několika málo minut filmového vyprávění.

Bohužel, lepší to už do konce filmu nebude. Záhy následuje krátký konflikt na palubě nákladní lodě a pak úplně jiný konflikt (což vlastně ani není konflikt) úplně jinde, během kterého se toho objektivně moc nestalo (ve Wikipedii je odbyt jednou krátkou větou), ale je mu věnována asi polovina dvouačtvrthodinového filmu!

Greengrass je stále profesionál nejvyššího kalibru, takže scény, které mají být napínavé, rozhodně jsou napínavé, aniž by v nich musely být velké přestřelky, výbuchy, atd...

Jenom je trochu škoda, že se po slibném začátku z filmu vytratí téměř jakékoliv stopy hlubšího lidského rozměru a padouši jsou zredukováni na stereotypní strašidelné černochy s lámanou angličtinou, kteří jsou navíc totální idioti a sednou vám na lep při každém pokusu o trapnou lež. Je docela dobře možné, že ti únosci ve skutečnosti byli strašidelní naivní černoši s lámanou angličtinou, ale začátek filmu slibuje mnohem více.

Tom Hanks se definitivně přerodil ze sexsymbolu v tlustého dědulu, ale o to působivější je, když se jeho postava dokope k něčemu jako je hrdinství. A velmi působivá je i závěrečná scéna, kdy Phillipsovi teprve zpětně (už v bezpečí) dojde, jak nebezpečné věci vlastně prožil.

Překvapilo mě, že někteří recenzenti ve filmu vidí také jakési nastavování zrcadla zlé Americe, která je symbolizována vojenskými experty, které "ubohé Somálce" vodí za nos. Ničeho takového jsem si ve filmu opravdu nevšiml.

Věřil bych, že jde o věrnou rekonstrukci toho, co se stalo, a tudíž je logické, že se v ní nedějí věci, které známe z hollywoodských filmů. Greengrass dělal, co mohl, ale vlastně se dost divím, že někomu vůbec připadalo jako dobrý nápad tento nepříliš scenáristicky vděčný incident zfilmovat.

13.11.13

Recenze: Byzantium: Upíří příběh [Byzantium] - 80%

Eleanor (Saoirse Ronanová) a Clara (Gemma Artertonová), které se snaží nenápadně přežívat v britském přímořském městečku, jsou ve skutečnosti 200 let staré upírky. Jde po nich jakési bratrstvo (což jsou dva úchylně vypadající chlapíci), Clara si založí v městečku nevěstinec a Eleanor se začne sbližovat se smrtelně nemocným mladíkem...



Film režíroval Neil Jordan a není možné se ubránit paralelám s jeho starším upírským kouskem Interview s upírem. I v tomto filmu jde spíše o osobní tragédii a emocionální rozervanost upírů, než o stříkající krev a trhání hlav (pár hezky brutálních scén si ale užijete).

Zatímco Clara je impulzivní, živočišná, a pořád by někoho vysávala / dekapitovala, Eleanor už to tak nějak všechno štve, takže občas lidem prostě říká pravdu (že je 200 let starý upír) a skoro to vypadá, že ji rajcuje představa, že jí to někdo uvěří a bude průser (většina posluchačů jí to samozřejmě nevěří a myslí si, že žertuje nebo je blázen).

To vše je prokládáno flashbacky 200 let nazpátek, ve kterých vidíme, jak se z dam staly upírky (nejen samotný akt zupírovatění, ale i to, co mu předcházelo a následovalo). Ty flashbacky jsou velmi příjemně nehollywoodské a krásně atmosférické - jako nejlepší kousky ze zlatého období Juraje Herze, nebo Briana De Palmy. A nevím, jestli je to CGI, nebo jen krásy irské přírody, ale některé přírodní scenérie jsou úchvatné a Jordan je dokáže efektně snímat.


Výhodou také je, že obě slečny hrají velmi dobře (pokud si pamatuji, tak lépe, než Cruise s Pittem) - především u Artertonové jsem tak zajímavý výkon nikdy předtím neviděl.

Film má dosti zvláštní stylizaci, kombinující současná nízkorozpočtová britská (irská, skotská atd.) existenciální dramata s červenou knihovnou jako ze 60. - 70. let. Místy to vypadá skoro jako mírná parodie 50 let starých filmů, ale nevšiml jsem si žádného lišáckého pomrkávání na diváka - všechno je nám předkládáno se stoprocentní vážností. Ledaskdo bude mít možná s takovýmto zvláštním tónem problém, ale mě to přišlo dokonce osvěžující.

Co mi osvěžující nepřišlo, to je poměrně značná délka filmu (2 hodiny), který nemá žádnou zásadní zápletku a je především o izolovaných střípcích z neveselých životů obou upírek. A pokud ignorujete snovou atmosféru a začnete se nad dějem logicky zamýšlet, objevíte pravděpodobně značné trhliny (v chování lidských hrdinů, kteří jako by nevěděli a neviděli to, co vědí a vidí).

Byzantium je lepší film, než Interview s upírem, ale poměrně nedávno jsme tu měli několik podobných filmů (například původní i americkou verzi Ať vejde ten pravý), které byly ještě o dost lepší.

12.11.13

Tak nám ukradli všechny Bitcoiny, paní Müllerová

(UPDATE 13.11 ve 23:10 na konci článku.)

V pondělí vzrušila český kyberprostor zpráva o tom, že někdo hackl a vykradl český bitcoinový portál a burzu www.bitcash.cz.

Já na bitcash.cz žádné finanční prostředky neměl (BTC ani Kč), ale byl jsem tam registrovaný a o celé záležitosti jsem se paradoxně dozvěděl díky phishingovému e-mailu, který mi dorazil a vyzýval mě k zaplacení 2 BTC na "profesionální vymahače z USA", hahaha.

(Klik pro větší verzi)

Záhy bylo vypátráno, že neznámý hacker vyvedl všechny Bitcoiny z bitcash.cz (bylo jich téměř 500!) na adresu 1Dxvnp7HuBC4g3L199q2up9o6H21PUkZLQ, a to konkrétně touto transakcí. (K takovému odhalení nemusí být člověk žádný Einstein, takhle Bitcoiny fungují a je to jejich výhoda i nevýhoda.) Za domácí úkol se můžete pokusit vystopovat, kam se odtud Bitcoiny dále rozutekly.

Prostým použitím Googlu dále bylo možno zjistit, že se tato adresa vyskytuje na stránce www.bitcoin-charity.info, kde je uváděna jako adresa, na kterou je možno zasílat dobrovolné příspěvky pro WikiLeaks! Takže to chvíli vypadalo, že Čechy okradl Julian Assagne, ale za pár hodin bohužel celá doména www.bitcoin-charity.info zmizela (zde je její Google cache), tudíž je vysoce pravděpodobné, že celá ta doména byl podvod a/nebo hack (WikiLeaks na svých stránkách každopádně uvádějí pro svou finanční podporu jinou BTC adresu).

Z této politováníhodné události je možno vyvodit několik zajímavých závěrů:

1) Bitcoinům pořád málokdo rozumí

Protože šlo o značné peníze, objevily se zprávy o tomto hacku i na serióznějších mainstream zpravodajských serverech, kde jste se mohli dočíst, že "byly ukradeny všechny české Bitcoiny", nebo že "kurz Bitcoinu je nyní přes 250 dolarů" (přičemž nikdy mezi hackem a zveřejněním článku neklesl pod 350). A že měnový kód pro Bitcoin je XBC (je to BTC). Tyto přehmaty jsou v současné chvíli již většinou opraveny.

2) Protokol Bitcoinu je nadále bezpečný a neprolomený

Jak už jsem psal ve svém starším článku, tento typ krádeží nemá nic společného s bezpečností Bitcoinu jako takového. Pokud jste natolik důvěřiví, že někomu pošlete své Bitcoiny do jím spravované peněženky, pak necháváte jejich bezpečnost výhradně na něm a vy ji nijak neovlivníte. Náhoda je svině, CIA a FBI jsou ještě větší svině, takže se snažím dobu, kdy mi Bitcoiny leží na burze (nebo kdekoliv jinde než v mé peněžence), omezit na naprosté minimum.

3) Prověřujte si, komu věříte

Neznám podrobnosti ohledně fungování bitcash.cz (pouze jsem se tam zaregistroval a na webu jsem strávil asi 10 minut celkem), ale všechno, co jsem v souvislosti s touto kauzou viděl, svědčí o naprostém diletantismu jeho provozovatelů (proti kterým nic osobního nemám a neznám je). Někteří přišli s teoriemi, že to celé je pouze chytrý podvod provozovatelů bitcash.cz, ale to si rozhodně nemyslím. Je to jenom neschopnost a neodůvodněná důvěra uživatelů.

Začněme tím, že kdybych byl klientem bitcash.cz a nedostal bych ten phishingový e-mail (a mám ověřeno, že ho rozhodně nedostali všichni klienti), tak ani teď, více než 24 hodin po útoku vůbec netuším, že jsem přišel o své peníze!

Jediné informace od provozovatelů pro oběti se nacházejí na www.bitcash.cz a na facebookové stránce Bitcash.cz (která je provozována fanoušky, nikoliv majiteli Bitcash.cz). Na bitcash.cz se ještě v tuto chvíli nachází stále jen toto a nic víc:


Zatímco na Facebooku je toto vlákno, kde se nachází zatím jediné upozornění provozovatele, že ty e-maily s žádostí o 2 BTC jsou podvod (tzn. kdo nečte Facebook, dosud o tom neví!!!), a pak spousta rozhořčených klientů, kteří se většinou ještě nacházejí ve fázi "denial", tj. domnívají se stále ještě, že své Bitcoiny někdy uvidí a že jim k tomu pomůže například policie ČR, provozovatel bitcash.cz, Ježíš Kristus nebo jiná pohádková entita.

Nebudu zde rozebírat zabezpečení serveru bitcash.cz, protože by to byly jen dohady, ale o mnohém svědčí skutečnost, že Bitcoiny v hodnotě několika milionů Kč se všechny nacházely na účtech, k nímž byla potřebná hesla na serveru někde v serverovně. Správně měla být většina BTC většinu času uschována v "Cold Storage", tzn. na bezpečném účtě, jehož hesla nemá nikdo jiný, než nejvyšší boss (a jeho manželka/matka pro případ jeho smrti). Kvůli takovémuto objemu peněz by se přece někomu vyplatilo už i fyzicky se vloupat do serverovny a server odnést! (Silně pochybuji, že jeho souborový systém byl zakódovaný externím klíčem - ale jistotu nemám, jsou to dohady.)

Každopádně jde o fatální selhání komunikace ze strany bitcash.cz a s velkou pravděpodobností i o bezpečnostní a technické selhání.

Trestní oznámení bude rozhodně zajímavé, protože někdo bude muset nejdříve policii vysvětlit, že byla zkopírována nějaká čísla, která za jistých podmínek mohou mít finanční ekvivalent, a že okradený s nimi ve velkém obchodoval a měnil je za reálné peníze, aniž by byl obchodníkem nebo bankou. Ten rozhovor s panem nadstrážmistrem Vomáčkou bych rád slyšel!

A ještě vlastní polívčičika: Moje osobní směnárna stále bezpečně funguje. :)

UPDATE 13.11, 23:10: Dodatečně jsem si vzpomněl, že před několika měsíci (v srpnu) mi přišel z info@bitcash.cz mail, ve kterém admin (s přezdívkou carlos) nabízel zapojení mé BTC stránky do jeho serveru. Na tento e-mail jsem podrobně odpověděl (ještě téhož dne), ale vrátila se mi pouze chyba (třikrát): "Google tried to deliver your message, but it was rejected by the server for the recipient domain bitcash.cz by mail.alh.cz. [88.208.121.58]." To pro mě bylo dostatečným signálem k tomu, abych na bitcash.cz nikdy žádné peníze neposílal.

Recenze: Mafiánovi [Malavita / The Family] - 30%

Robert De Niro hraje mafiána, který práskl své spolupachatele a tudíž je nyní v programu pro ochranu svědků, i s celou rodinou (manželka Michelle Pfeifferová, dvě pubertální děcka). Protože je mafie (už po několikáté) vyhmátla, stěhují se nyní pod novým falešným jménem do domku ve slunné Francii, kde budou tvrdit, že jsou z USA (což je záměrné matení nepřítele, protože nejsou z USA, nýbrž z Evropy).


Luc Besson zase po nějaké době osobně režíroval (a také psal scénář) a je již naprosto bez diskuse, že zdementněl a točí naprosto neoddiskutovatelné sračky.

Je možné, že scénář byl ambiciózní a snažil se mixovat vážnější okamžiky s absurdně brutálním humorem. Výsledný film je ale natolik špatně natočený, že mnohé scény vůbec nefungují, případně fungují zcela jinak, než režisér zamýšlel. Každopádně v něm rozhodně není nonstop humor a už vůbec v něm nejsou výbuchy a akční scény (v traileru vidíte prakticky všechny).

Když De Niro zmlátí neschopného instalatéra baseballovou pálkou do bezvědomí nebo když Pfeifferová vyhodí do vzduchu obchod (s lidmi!), protože v něm byla nevychovaná prodavačka, má to asi být legrační, ale je to spíš strašidelné a oba vypadají jako monstra.

Když De Nirova pubertální dcera víceméně znásilní svého učitele a následně chce spáchat sebevraždu když s ní tento odmítne mít dlouhodobý vztah, máme s ní zřejmě soucítit a být dojati, ale já se smál tomu, jaká je to kráva.


Film rozhodně nepůsobí, jako že je "záměrně nestandardní", nýbrž spíš jako kdyby ho natočil debutant, který neovládá základní metody filmového vyprávění (jakéhokoliv). A se scénářem to není o mnoho lepší.

Nevšiml jsem si, že by se nějak řešilo, že dvě děti, které neumí francouzsky, chodí do běžné francouzské školy s běžnými francouzskými spolužáky.

Nevšiml jsem si, jak bylo odůvodněno, že přísně tajní agenti, sledující De Nirovu rodinu z tajného úkrytu, dostanou za úkol navštívit jeho grilovací oslavu a tam se k němu (v malém městě) před všemi hlásit.

Nevšiml jsem si, jak je vysvětleno, že De Niro, obávající se o svůj život, začne psát (normálním nešifrovaným písmem na normální listy papíru) své detailní vzpomínky.

Zaujal mě metahumor, spočívající v tom, že postava, kterou hraje De Niro v tomto filmu, jde v rámci tohoto filmu diskutovat se svými francouzskými sousedy o filmu Mafiáni, ve kterém před 20 lety hrál De Niro mafiána, a který natočil Martin Scorsese, producent Mafiánových. Je to potenciálně zajímavá scéna, ale jednak je značně nevytěžená (samotnou diskusi ani žádné záběry z filmu neuvidíme) a je svým stylem humoru opět někde úplně jinde, než zbytek filmu.

Zajímavá je skutečnost, že nám až po nějakých minutách dojde, že se film neodehrává v současnosti, nýbrž někdy před 15-20 lety (v obchodě se neplatí Eurem ale Franky). Dlouho jsem přemýšlel, proč tomu vlastně tak je, a dospěl jsem k názoru, že tím zřejmě Besson chtěl omezit přístup filmových postav k mobilům a internetu, což by mu překazilo jeho pečlivě vymyšlené zvraty, stojící na tom, že někdo neví, kde právě co dělá jiný člen jeho rodiny. Byla to snaha veskrze zbytečná, protože film je natolik debilní a nelogický, že by mu nějaké problémy se SMSkami nijak víc neublížily.

P.S: Tommy Lee Jones má spíš větší cameo a není pro film příliš důležitý.

P.P.S: Film má vzácně nevydařené české titulky:

  • Někdo (kdo se historicky orientuje, tzn. nemá to být vtip) mluví v českých titulcích o vylodění v Normandii jako o "Operaci Overload"
  • "I miss the wise guys" (když se mluví o mafiánských srazech) - "Stýská se mi po starých chlapech"
  • "Back here in ten" - "V deset tady"

7.11.13

Na viděnou

Pokud mě chcete vidět naživo, tak se vám (kromě stalkování před mým domem) nabízejí v nejbližších dnech a týdnech hned tři možnosti:

Už tuto sobotu (9. listopadu) mám dopoledne úvodní přednášku na konferenci Game Developers Session v Praze v Dejvicích. Budu mluvit o tom, že nezávislí vývojáři (což je téma letošního ročníku) jsou téměř jediná šance, jak dostat současný herní průmysl z toho nezábavného marasmu, ve kterém se nachází. Nbudou chybět ukázky z japonských videoher.


O dva týdny později se pak koná DevFest v Praze na náměstí Míru, kde budu mít dvě přednášky (jejichž přesný čas není zatím znám):

Jednak přednášku o jazyce Lua, kdy se pokusím ukázat, proč tento pidijazyk pokládám za velmi užitečný a geniálně vymyšlený.

A jednak praktický workshop o skládání hudby pro skoroamatéry, který bude úzce navazovat na mou loňskou přednášku tamtéž (a je nutné, abyste tu loňskou přednášku viděli, pokud chcete jít na workshop).


Všechny tři akce budou s praktickými ukázkami. Přítomnost gay psa bohužel nemohu najisto slíbit.

Recenze: Thor: Temný svět [Thor: The Dark World] - 80%

Ufff, tento týden je to pořádná nadílka. Nový Thor je z toho všeho nejdražší, ale naštěstí je toho o něm nejméně k psaní...



Druhý Thor je totiž něco velmi, velmi podobného, jako byl první. Jsou tu drobné změny k lepšímu i k horšímu:

  • Padouch ve dvojce je naprosto nezajímavý, až gay (nějaký albín skřet se svítícíma očima). Naštěstí ve dvojce také je padouch z jedničky (Loki), který už není tolik padouch, ale je super
  • Teatrální honosné projevy (například všechno, co žíká Anthony Hopkins) fungují o něco hůře
  • Humor funguje o něco lépe, párkrát jsem se kvalitně zasmál, a tvůrci si docela odvážně dělají legraci sami ze sebe
  • Asgard a okolí už nevypadá tak unikátně zajímavě jako v jedničce, ale spíš jako něco z nových Star Wars (včetně laserových kanónů)
  • Více Natalie Portmanové ve vlajících božských šatech
  • Soundtrack Briana Tylera poměrně kopíruje styl původní hudby Patricka Doylea, ale je o něco vhodnější k superhrdinskému filmu a k akčním scénám
  • Více triků, ale o něco horší kvalita. CGI Thor je tak syntetický, až to bije do očí (kladivem)
No a to je asi tak všechno. Nashledanou u dalšího dílu.

P.S: Film je zaplaťpánbůh uváděn i titulkovaný!

Recenze: Lásky čas [About Time] - 70%

Na své 21. narozeniny se Tim (Domhnall Gleeson) dozví od svého otce (Bill Nighy), že muži v jejich rodině vždycky mohli cestovat časem zpět a napravovat tak chyby ve svém životě (stačí jenom vlézt někam do tmy a zatnout pěsti). Tim se rozhodne pomocí tohoto daru získat úžasnou ženu (konkrétně Mary - Rachel McAdamsovou) a celkově si udělat jasno v životě.


Typická "britská romantická komedie", při které se máme smát i dojímat, a ve které by před 20 lety hrál hlavní roli Hugh Grant.

Zajímavost spočívá v tom, že tahle britská romantická komedie je současně také sci-fi, nebo spíše fantasy, protože princip cestování v čase není vůbec nijak vědecky rozebírán, ale "prostě to tak funguje" - značně to připomíná film Zakletý v čase. A nejen proto, že v něm hraje stejná Rachel McAdamsová (která je o pět let starší než Gleeson, ale vypadá ještě starší).


Lásky čas totiž docela dobře funguje jako romantická komedie o nesmělém nerdovi, který se snaží bojovat s osudem. Stejně tak /nebo možná ještě lépe) funguje jako příběh vztahu otce a syna, kteří si nestihli všechno říct (Nighy je jako obvykle skvělý).

Co ale nefunguje, to je většina zápletek, točících se kolem cestování v čase. Nejsem hnidopich, ale když je většina děje založená na tom, že hrdina může ovlivňovat minulost, očekával bych, že mi bude aspoň nějak v hrubých rysech vysvětleno, co vlastně může/nemůže dokázat a jaká rizika z toho plynou. Otec Timovi velmi stručně nastíní pár základních pravidel, ale ta jsou pak ve filmu ignorována (kdyby měl otec pravdu, tak by konec filmu musel znamenat, že Tim se dobrovolně nechal vymazat z existence, což asi nebyl dramatický záměr, neboť to má být happyend).

Opravdu tím nemám na mysli časoprostorové paradoxy (ke kterým při cestování časem zpět vždy musí docházet a mohou být "vyřešeny" mnoha různými způsoby). Mám na mysli to, že například ve dvou třetinách filmu najednou Tim přenese do minulosti ještě jinou osobu - prostě tím, že ji chytí za ruku. Nikdy předtím nic takového neudělal, jeho otec mu nikdy nenaznačil, že něco takového je možné, a přesto takovou revoluční věc Tim udělá úplně v klidu, jako kdyby to bylo něco normálního, co dělá každý den.

V jiných scénách se naopak Tim chová jako prvotřídní blb. Hned na začátku, poté co se v restauraci seznámí s Mary, rozhodne se vrátit o den zpět, aby svému příbuznému s něčím pomohl v divadle (místo aby šel do té restaurace, kde poprvé potkal Mary). Snad každého aspoň trochu myslícího diváka musí v tuhle chvíli napadnout "Nojo, ale když se vrátí o den zpět a místo do restaurace půjde do divadla, tak se neseznámí s Mary!" - Jenom hlavního hrdinu to nenapadne, a pak se velice diví, že ho Mary nezná a on to musí řešit. A samozřejmě ho nenapadne nejjednodušší řešení, totiž vrátit se o 5 minut dříve, než šel do toho divadla, a místo do divadla jít opět do restaurace...

Tvůrci dali hrdinovi do rukou obrovskou moc, se kterou může dělat neuvěřitelné zázraky, ale on ji pak používá k velmi triviálním, nenápaditým věcem, a navíc způsoby, které si navzájem odporují. Vadí to opravdu hodně, protože film zachycuje několik let Timova života a chtěl by nám ukázat, jak se cestování časem během těchto let pro něj stalo prostředkem k lepšímu žití. A pokud se nikdy pořádně nedozvíme, co je ten prostředek vlastně zač, film tím značně utrpí.

Nabízí se také srovnání s Na hromnice o den více, ve kteréžto komedii byla základní "fantastická" zápletka mnohem jednodušší ("hrdina prožívá pořád dokola jeden den, on to ví, ostatní ne"), ale přesto z ní Harold Ramis vytěžil nesrovnatelně víc humoru i romantiky, než Richard Curtis v tomhle filmu.

Recenze: Křídla Vánoc - 40%

Vánoce jsou tady a mezi zaměstnanci hypermarketu Hypernova se děje cosi zvláštního: Do jednoho z nich, totiž - zdá se - vstoupil anděl a dal mu nadpřirozené schopnosti!



V Hypernově nalezneme především:

  • Richarda Krajča, který dělá ve zdejší oční optice, bydlí v přívěsu na louce za obchodem a souloží výhradně s vdanými paničkami.
  • Vicu Kerekes, která dělá u pultu dárkového balení a štvou ji vánoce
  • Jakuba Prachaře jako ambiciozního herce, který je nucen pitvořit se ve strašidelném zaječím kostýmu
  • Davida Novotného jako manažera prodeje, který většině z nich tak nějak šéfuje
  • A ještě nejméně jednou tolik vedlejších postav

Jako hlavní zápletka ze zpočátku jeví to, že jedné noci Krajčo skoro umrzne na zasněžené louce, ale zjeví se mu anděl, zázračně ho teleportuje do bezpečí a dá mu nadpřirozenou moc vidět nemoci, starosti a budoucnost toho, koho se dotkne. Toho anděla ovšem nevidíme a následně si tudíž nemáme bý jisti tím, zda se to opravdu objektivně stalo, nebo to celé bylo jen Krajčovo delirium a souhra náhod.

Tento princip "možné magie skryté v našem normálním světě" je zajímavý nápad (byť samozřejmě neoriginální, viz např. Hřiště snů, Zázrak v New Yorku, Fenomén, Bělásek atd.), ale je značně obtížné zpracovat ho nějakým způsobem, který funguje, a správně vyvážit nadpřirozenost se skepticismem, pohádku s drsnou realitou, atd... A to se bohužel Karin Babinské (která film napsala a režírovala) nepovedlo.

Nejdříve krátce k té základní zápletce s nadpřirozenými schopnostmi a andělem. Krajčo po zázračné záchraně ze sněhu začne při náhodných dotycích říkat cizím lidem hezké věci jako "s tou rakovinou už asi nic neuděláte", nebo "když opustít manžela, zmizí vám zánět oka", což vyvádí z míry nejen ty lidi, ale i jeho. Záhy to řekne kamarádům v hypermarketu a všichni pak filosofují o tom, jestli je to nadpřirozený úkaz, nebo se Krajčo jenom zbláznil, aniž by prostě udělali jednoduchý experiment a před svědky ho nechali někoho "přečíst". Následně Krajčo přijde náhodou na to, že když se dívá přes růžový igelit, tak to "čtení" nefunguje, takže si vyrobí růžové brýle (hardcore symbolika!!!) a tím se před "darem" ochrání.

A tím se tvůrci vypořádají se základní zápletkou, přestane se o ní i mluvit, a pokračuje jiná, mnohem méně zajímavá zápletka, spočívající v tom, že někteří z hrdinů vyšlou nějaké prosby směrem k "andělům", a ty se začnou zvláštními způsoby plnit. Například někdo chce "více životního prostoru", načež mu umře polovina rodiny, to jsou mi ale lišáci, ti andělové!

Na počátku filmu jsem byl ze zimní polomagické atmosféry docela nadšený a dokonce mi ani nevadily Krajčovy písničky v jazyce podobném angličtině, s refrény jako "Shoot shoot shoot shoot the angel, shoot shoot shoot shoot the angel". Ale okolo poloviny filmu, když jsem si říkal, že je na čase, aby se konečně už nějak dalo všechno do pohybu a aby si Krajčo konečně uvědomil, že přeci jen chce Vicu Kerekes i když není vdaná, děj rozbředl ještě o něco více, protože nám najednou byli představeni další příbuzní některých hlavních představitelů a s nimi začaly další minizápletky. A puk už to bylo jenom horší a horší.

Samozřejmě, nejraději bych byl, kdyby Krajča zatkla BIS a CIA a začali na něm dělat ilegální pokusy v tajné laboratoři na Vítkově, kde mají schovaného taky zombie Klementa Gottwalda (například). Ale spokojil bych se i s něčím mnohem méně hardcore, jen aby se NĚJAK zúročilo všechno to, co nám filmaři naznačí s příslibem něčeho zajímavého.

Bohužel není zúročeno téměř nic a většinu filmu se na sebe vrší další a další minizápletky (schovávání živého koně ve skladu hypermarketu, zoufalá zamilovanost všech existujících žen do Krajča), které občas mají slušnou atmosféru, ale mají velmi neuspokojivé pointy (pokud je vůbec mají). Kromě toho Babinská občas brutálně nezvládá filmové řemeslo, takže například vděčná scéna "Někdo někam zpomaleně běží, aby tam zabránil souhře náhod, směřující ke smrti a přelstil osud" působí svým nezvládnutím vyloženě směšně.

A to je fatální problém, protože tohle je film je jednak o životě a smrti a jednak o věcech mezi nebem a zemí, a když se tvůrcům nedaří skrz jeho složitými emocionálními zákruty zručně kormidlovat, výsledek je o to brutálněji nepodařený.


Ve světle předcházejících odstavců vás asi nepřekvapí, že na konci filmu (MULTISPOILER!!!) není vysvětleno nic (například jestli existují andělové) a Krajčo, pokud jsem to dobře pochopil, odjíždí se svou láskou do lesů a buď ho tam čeká štěstí, nebo nádor na mozku. Ale je mu to fuk a je šťastný. Dokážu si představit mnoho způsobů, jak použít tento konec, bez jednoznačného vysvětlení, aby to přitom celé nějak fungovalo. Ale Křídla Vánoc žádný z těchto způsobů nepoužijí a většina postav nakonec vypadá jako kreténi, z nichž někteří si náhodou polepší a jiní náhodou dopadnou špatně, aniž bychom se dozvěděli, za co že to vlastně měli být osudem odměněni / potrestáni...

  • Postava X ke Krajčovi: "Můžeš si toho koně schovat ve skladu, ale kdyby se na to přišlo, bude z toho hrozný průser, takže musíš vždycky zakrýt objektiv kamery." (Schovají tam koně)
  • O něco později Krajčo k postavě Y: "Pojď, projedeme se na koni, kterého mám ve skladu."
  • Postava Y: "A neměli bychom zakrýt tu kameru? Když se na to přijde, bude z toho hrozný průser."
  • Krajčo: "To je v pohodě".
  • Kameru nezakryjí, takže ta všechno natočí, přijde se na to a je z toho hrozný průser...
  • Jaký jiný smysl může mít tato podzápletka, než ukázat nám idiocii Krajča???

Karin Babinská není špatná režisérka, ale tento scénář se jí opravdu nepovedl a jakkoliv kvalitní režie nebo herecké výkony to už pak nemohly zachránit. Bohužel, tím, že si ukousla takhle náročné sousto, si tímhle filmem Babinská zničila většinu kreditu, který nasbírala svými výbornými Pusinkami.

P.S: Tento film se myslím zapíše do análů jako první snímek, ve kterém Vica Kerekes neukáže nahá prsa, což je dost odvážné kariérní riziko.

6.11.13

Recenze: Komorník [Lee Daniels' The Butler] - 50%

Forest Whitaker v titulní roli černošského hocha z bavlníkové plantáže, který to dopracoval až na vrchního komorníka v Bílém domě, kde sloužil několik desetiletí.



Viděl jsem trailer, věděl jsem, že se hlavní hrdina narodil okolo roku 1920, a okamžite jsem si pomyslel: "Tady se přímo nabízí, aby to celé vyvrcholilo tím, že se hlavní hrdina na stará kolena, jako poloinvalidní důchodce, setká s čerstvě zvoleným Obamou, čímž bude osudově naplněna cesta černé rasy k rovnoprávnosti, THE END."

No, a stane se přesně to, a také spousta ostatních věcí, které jsem na základě traileru a příručky "scenáristou snadno a rychle" očekával.

Scénář Komorníka je tak strašlivě předvídatelný, že skoro působí jako nějaká parodie. Když se v epizodních roličkách objevovali divně namaskovaní slavní nebo dříve slavní herci jako prezidentové (Robin Williams jako Eisenhower, John Cusack jako Nixon, Alan Rickman jako Reagan!!!), bylo to takovým praštěným způsobem zábavné a musel jsem se si při tom pořád vzpomínat na tohle:



Bohužel, Obama se ve filmu vůbec neobjeví (jen slyšíme jeho hlas), takže filmaři zazdili šanci obsadit do jeho role Willa Smithe...

Kdyby většina filmu pozůstávala z epizodních výstupů známých herců v rolích prezidentů, byly by to aspoň zábavné, ale většina filmu je bohužel o soukromém životě hlavního hrdiny, jeho manželky (Oprah Winfreyová) a jejich dvou synů, přičemž je zajímavé, jak málo se jim toho za více než dvouhodinový film stane. Hlavní hrdina celý film jen poslouchá prezidenty (o čemž nesmí doma mluvit), občas jim odpoví na všetečnou otázku a občas vynadá radikálnímu synovi, který je u Černých Panterů (to bylo tehdy něco jako Antifa, ale měli lepší účesy).

Výběr scén, ve kterých se hlavní hrdina v Bílém domě vždycky náhodou nachomýtne k nějaké důležité dějinné události, mi připomínal horšího Forresta Gumpa a opět mi připadalo až nechtěně vtipné, že tvůrci chtějí tímto strašlivě nenápaditým způsobem říkat něco zásadního o rasové nerovnoprávnosti v USA. Navíc jde většinou o kratičké scénky, které předpokládají, že divák zná historické souvislosti, takže pokud si například pletete Eisenhowera s Johnsonem, nebudete se moc chytat...

Zatím píšu o filmu samé ošklivé věci, ale není to s ním tak jednoduché, protože v něm můžete vidět opravdu dobré herce, kteří onomu nezajímavému scénáři jsou schopni vtisknout hloubku, kterou nemá a kterou si nezasluhuje. Ve filmu uvidíme nejméně půl tuctu slavných černých herců, ale bohužel chybí Kirk Lazarus...



Komorník je film, který by se hodil někdy odpoledne na HBO (včetně odbyté výpravy a velmi nepodařené hudby), kde by působil jako něco mírně nadprůměrného. Není sice přímo urážlivý, ale rozhodně není zajímavý ničím jiným, než hereckými výkony a občasným nechtěným humorem bílých celebrit. Pokud tvůrci tvrdí, že jde o nějakou závažnou výpověď k rasové problematice, tak je to především urážka všech, kteří kdy rasovou problematiku zažili.

To nejkvalitnější, co jsem si z filmu odnesl, byl následující etnicky obohacující vtip:

Ona mi povídá: "Strč mi dovnitř prst." A já: "Tak jo." A ona: "Strč mi tam dva prsty." A já: "Tak jo." A ona: "Strč mi tam ruku." A já: "Tak jo." A ona: "Strč mi tam obě ruce." A já: "Tak jo." A ona: "A teď zatleskej!" A já: "To nejde." A ona: "Tak vidíš, a to mi říkají, že ji mám moc velkou."

5.11.13

Recenze: Husiti - 30%

"Svěží komediální pohled" na dějiny českého národa, konrétně na Husa, Žižku a spol. Pavel Koutský (narozen 1957) patří k předním českým výtvarníkům a jeho kresbičky a krátké filmečky se mi vždy líbily. Husiti jsou jeho celovečerní debut, u kterého je také režisérem a autorem scénáře (poté co se ve zlém rozešel s původními autory scénáře).


Ne, to by NEMOHLO oslovit, a rozhodně ne naši mládež...

První, co mě udeřilo do očí, byla značně odbytá animace. Tento celovečerní film je například animován znatelně hůře, než Koutského krátký film z roku 1986. Jako kdyby jeho tvůrce uměl krásně kreslit, ale vůbec neuměl animovat. Většina pohybů jsou jen otrocké morfingy mezi statickými obrázky. Kdykoliv se mu ve filmu odehrávat nějaká akční scéna, vypadá to hrozně. Kromě toho je ve filmu značné množství snadno detekovatelných technických přehmatů, jako když se třeba uprostřed záběru změní pozadí, na okamžik zmizí kus postavy, něčí šaty na chvíli přestanou být vybarvené, kola kočáru se točí když stojí na místě a když jede, tak projede skrz postavu, stojící v pozadí.

Zvuk na tom není o mnoho lépe. Dialogy zní většinou zcela stejně bez ohledu na to, kde se děj odehrává (např. hospoda / otevřená pláň / vnitřek stanu) a pohyby úst odpovídají textům jen velmi přibližně, takže to vypadá jako kdyby mluvilo několik vypravěčů, ne postavy na plátně. Kromě toho jsou také strašlivě odbyté ruchy: spousta akcí, které se na plátně odehrají (např. někdo dupe po stole, někdo upadne), nemá vůbec žádný doprovodný zvukový efekt (viz trailer), ambience jásajícího davu je sampl v pozadí a do něj tři-čtyři přimíchání jásající jednotlivci, a tak dále. Zní to tak odfláknutě, že to skoro vypadá jako pokus o záměrnou stylizaci, ale neodhalil jsem její pointu.

Hudba je složená poměrně nápaditě (s použitím různých známých vlasteneckých motivů), ale většina jí je vybrnkávána na synťáku, o nějakých instrumentacích nemůže být řeč.

"Dobře", řekl jsem si. "Je to dělané na koleně v týmu pěti lidí během tří měsíců. Chtěli se pobavit, tak prosím." Bohužel jsem ale zůstal i na následnou tiskovku, kde jsem se dozvěděl, že film vznikal sedm let a stál přes 20 milionů!!! Je mi líto, ale to musí být buď naprostá neschopnost producentů, nebo organizovaný tunel...


To ale jen tak pro zajímavost. Divákovi koneckonců může být úplně jedno, kolik milionů ze kterého fondu vyteklo.

Důležitější je, že film (bez ohledu na své technické nedostatky) neoplývá ani ucházejícím scénářem, ani režií.

Záměrem bylo pravděpodobně (i podle toho, co říkali tvůrci) pojmout historii husitství nějak podobně, jako Monty Python pojali artušovské legendy. A na tomto místě musím bohužel konstatovat, že tvůrci filmu (zřejmě tedy především Pavel Koutský) mají zcela jiný smysl pro humor, než já.

Disclaimer 1: Rozhodně mi nevadí jakékoliv zesměšňování historických osobností. Například když Husa vezou k hranici (dřeva) a on při tom vesele jazzově zpívá o tom, jak pravda zvítězí, nevadí mi to jako urážka památky Husa. Vadí mi to, protože mi to v tomto filmu nepřijde ani trochu vtipné nebo jinak zábavné, a musím přemýšlet, jestli to má být černý humor, nebo jestli to je vážně míněný optimistický song o síle pravdy.

Disclaimer 2: Rozhodně mi nevadí naprostá šílenost děje, kdy se např. všechny postavy (včetně mrtvých) na konci sejdou v Americe, kde založí město Hus Town, které je pak přejmenováno na Houston a odletí z něj raketou na Měsíc... Dokonce se mi některé absurdnější nápady docela líbily! Například když Leonardo da Vinci (resp. jeho česká verze Leonard) vynalezne holící strojek, oholí svého sluhu Prokopa a pak... "Prokope, vždyť ty jsi holý!" A tak vznikl Prokop Holý. Nic geniálního, ale aspoň to je trochu nápadité a pointa je jasná.

Ale takovýchhle "lepších" vtipů je bohužel v celém filmu tak deset. Většina ostatního humoru je taková zvláštní, že jsem měl dost problém hledat, kde že v té scéně má být ten humor. Všimněte si například záběru, který je v traileru: Hus jede do Kostnice a provolává: "Kdo chce zapalovat, musí sám hořet". To bych ve scénáři chápal jako černý humor (mluví o hoření cestou do Kostnice, kde ho upálí, haha), ale ve filmu to Viktor Preiss řekne takovým hlasem, že mi to nepřipadalo vůbec vtipné. Nezasmál jsem se a napadaly mě místo toho otázky jako "Měl to teda být vtip?", "Řekl někdo Preissovi, že to má být vtip?", a tak podobně. A to bohužel platilo pro naprostou většinu filmu.

P.S: Na plakátech stojí "Husiti", ale na začátku filmu samotného je název "Hus i ti Husiti".

P.P.S: Podle filmu vznikla také mobilní hra. I když to je kopie "Plants vs. Zombies", přijde mi o několik řádů vydařenější, než samotný film.

Můj otec je v blázinci

A jak k tomu došlo?

Začalo to v roce 1959, kdy měl můj 26letý otec koncert, po kterém mu nějaké pohledné děvče dalo 4 růže. Pravděpodobně aby mu to děvče dalo ještě něco víc, otec napsal báseň "Co všechno mám" (tehdy se místo pozvání na sex psaly básně). Ta vyšla (spolu s jeho ostatními díly) až v roce 2007 v jeho jediné souhrnné sbírce "Etudy a Sonatiny". (S velkým překvapením jsem právě zjistil, že je na Google Play, ale když si ji tam koupíte, nic z toho mít nebude.)



No a jak to souvisí s blázincem?

Podívejte se na čerstvý pořad "Emoce a umění", v archivu ČT k vidění zde. Zásadní segment začíná od 19:35: V něm paní doktorka mluví o tom, že pomocí této básně úspěšně zabránila vraždě něčího bratrance, pokud to dobře chápu. Aniž by otcovo jméno zmínila.

A to je všechno.


P.S: Můj otec také skládá (tedy skládal) kvalitní analogové techno (nejlepší breaky od 0:52).



P.P.S: Vysvětlivka. Nadpis článku měl znamenat, že verše mého otce se nacházejí v blázinci, kde slouží k léčbě potenciálních vrahů. Za příliš abstraktní humor se omlouvám.

3.11.13

Recenze: Nepravděpodobná romance - 50%

Luisa (Berenika Kohoutová) je v blázinci, protože si toho hodně prožila. Zabil se jí manžel, její lesbická milenka (Alžběta Pažoutová) udělala cosi extrémního, chtěl ji znásilnit zaměstnavatel, a tak dále...



Od prvních minut filmu je jasné, že jde o ambiciózní film, protože je vyprávěn nechronologicky. Tedy hned na začátku uvidíme něco velmi vypjatého, a pak se scény míchají, a až po nějaké době nám docvakne, že "teď" je blázinec a všechno ostatní jsou vzpomínky.

Luisa tedy vegetuje v blázinci (s občasnými vycházkami), vzpomíná a vypráví své vzpomínky starému psychiatrovi, který se vyznačuje tím, že dělá snad úplně všechny věci, které psychiatři nesmějí dělat - s výjimkou znásilňování mladých pacientek, bohužel...

Zpočátku jsem byl celkem dobře naladěný, protože těkavá, polodokumentární syrovost byla docela působivá - včetně několika scén, ve kterých zjevně účinkují skuteční pacienti psychiatrického ústavu. Působilo to jako sled dobře řemeslně natočených krátkých scének, jako natáčejí například studenti filmových škol v rámci závěrečných prací. Ale každá pětiminutová scénka na zcela jiné téma, a s velmi proměnlivou kvalitou hereckých výkonů (od skvělých k téměř neakceptovatelným) - a tím nemyslím ty skutečné chovance.

Asi do poloviny filmu jsem stále čekal, že už to do sebe všechno nějak zapadne a začne nějaký "tah na branku", tzn. ukáže se, o čem vlastně film je a proč existuje. Po polovině filmu mi začalo docházet, že film má buď nějaké úplně zásadní odhalení až úplně na konci (jako například že se to vůbec nestalo a zdá se to tomu primářovi), nebo že nemá žádnou pointu. Bohužel, pravdou byla varianta B.

Nepravděpodobná romance by mohla být o spoustě docela zajímavých věcí. Například o lesbické lásce. Nebo o zneužívání žen a co proti tomu ženy dělají. Nebo o zakázaném vztahu psychiatra s pacientkou. Nebo o pomstě. Nebo o erotice a sexu. Ale není o ničem z toho!

Je v něm spousta elementů všech výše zmíněných motivů - tady kousek Nebezpečné metody, tady kousek Liberaceho (s ženskými), tady kousek Přeletu kukaččího hnízda, ale vše je jenom načato a pak se zase děje něco jiného (co se možná dělo předtím, nikoliv potom, protože film je nechronologický) a postavy se zase chovají úplně jinak.

Nejzásadnější dojmy, které ve mně film vzbudil, byly:

  • Všechny postavy jsou divné a nepředvídantelné, ale nikdy se nedozvíme proč (pokud vysvětlení zní "Jsou divné, protože jsou blázni", tak to sice má logiku, ale není to důvod, natáčet o tom celovečerní film!)
  • Ty dvě ženské v hlavních rolích jsou hysterické rozmazlené krávy
  • Ten režisér by mohl natočit něco zajímavého, kdyby měl dobrý scénář a dramaturga


Normálně to nedělám, abych zůstal nepoznamenán, ale v tomto případě jsem letmo nahlédl do oficiálních distribučních materiálů, abych se z nich třeba dozvěděl, co to celé mělo znamenat. A zde jsem se dočetl, že celý film není realita, nýbrž záznam života duševně postiženého děvčete, vyprávěný z jejího subjektivního úhlu, a navíc natočen na motivy skutečných událostí!

Pokud je to pravda, tak je, obávám se, tento film ještě nepodařenější, než jsem si myslel původně. Především v něm nebyly žádné scény, které ve mně vzbuzovaly dojem, že se dívám na něco jiného, než na záznam objektivní reality - žádné lynchovské podivnosti, žádná snová atmosféra, žádný originální mix obrazů a hudby, jako v traileru - nic takového. Kromě toho ve filmu vidíme dost scén, ve kterých se hrdinka vůbec nevyskytuje (tzn. těžko mohou být jejími vzpomínkami).

A konečně, pokud to celé je natočeno na motivy skutečného vyprávění chovanky psychiatrického ústavu, pak to vysvětluje nanicovatost celého děje a absenci zápletky, a je to další potvrzení mé teorie, že chovanci psychiatrických ústavů většinou nebývají dobrými scenáristy... S výjimou Lindelofa, samozřejmě.

P.S: Režisér a scenárista filmu Ivan Vojnár hraje toho starého psychiatra.

1.11.13

Recenze videohry: Diablo III (konzole) - 100%

Pokud jakkoliv sledujete videoherní svět, tak jistě máte aspoň nějaké mlhavé tušení, co to je Diablo III.

Možná ale nevíte, že na konzole vyšlo Diablo III teprve nedávno a že jde v některých ohledech o výrazně odlišnou hru, než znáte z PC. Podle mnohých lidí je konzolová verze lepší, což ovšem nemohu potvrdit, protože jsem Diablo III na PC nikdy nehrál. (Hrál jsem před několika lety Diablo II, ale už se mi to vykouřilo z hlavy, protože mě to nijak příliš nechytlo.)



Kdysi dávno, v roce 2001, jsem si na PlayStation 2 koupil hru "Gauntlet: Dark Legacy". Se svou tehdejší dlouhodobou přítelkyní (která samozřejmě netušila, co je to Diablo nebo osmibitový Gauntlet), jsme hru na několik sezení kooperativně dohráli a říkali jsme tomu "chodit na licha" (protože jeden z prvních bossů byl jakýsi lich, kteréžto jméno přítelkyni připadalo legrační). V průběhu příštích let jsme pak s Karolinou "chodili na licha" v dalších hrách: "Baldur's Gate: Dark Alliance" (která neměla skoro nic společného s PC hrami "Baldur's Gate"), "Champions of Norrath", dokonce jsme na dvou PC kooperativně vyzkoušeli "Neverwinter Nights", ale to už bylo pro naše potřeby příliš sofistikované.

Prostě "jít na licha" pro nás znamenalo "hra, kterou můžeme hrát kooperativně, nemusíme provádět složitou matematiku, nemusíme si pamatovat složitý děj, nemusíme číst dlouhé dialogy, nemusíme činit složitá morální rozhodnutí a není problém v tom, abychom se k ní vrátili, když ji několik týdnů nehrajeme".

Diablo III pro konzole je ultimativní "chození na licha".




Nejdříve krátce k ději: Děj je naprosto nedůležitý. Nějak navazuje na předchozí Diabla a jsou v něm nějaké dialogy s NPC postavami - ale naštěstí se dají rychle přeskočit a není v nich nic jako "volby", natož "volby, ovlivňující hru". Jde jen o to, že musíte projít čtyřmi většími oblastmi - Středověká fantasy krajina, Dálný východ, Ledová země, Nebesa - s krátkými odbočkami do pekla a do spousty nejrůznějších dungeonů. A zabít několik bossů a nakonec čertíka Diabla. Je to proloženo i několika CGI cutscénami, které jsou velmi hezky nadživotně hrdinské a rád bych viděl v podobném stylu udělaný celovečerní film.


(Spoilery, pochopitelně...)

Děj ale opravdu není důležitý a pokud hrajete Diablo III proto, abyste se dostali do posledního dungeonu, zabili Diabla a uviděli závěrečnou animaci, pak UR DOIN IT WRONG!!!

Svět Diabla III je spíš něco jako herní sandbox, ve kterém se můžete víceméně volně pohybovat a procházet jeho části znovu a znovu za rozdílných podmínek, ovlivňujícících herní zážitek. Mnohé levely jsou procedurálně generované, tj. při každé návštěvě buď zcela jiné (tedy jinak poskládané z prefabrikovaných kusů), nebo aspoň s jinak rozmístěnými nepřáteli.

A především vždy s jinými předměty, které v nich nacházíte - což je klíč k půvabu Diabla III.

Ale od začátku:

Hru můžete hrát s jednou z pěti tříd postavy: Mnich, čaroděj, lovec démonů, barbar nebo šaman. Postavy se VELMI ZÁSADNĚ liší nejen svým vzhledem, ale i tím, jaké skilly (tzn. druhy útoků) se mohou naučit a jaké itemy mohou používat. Kromě toho má každá třída postavy svůj "resource" (tedy něco jako "magickou energii", kterou používá pro většinu útoků) - a ta také funguje pro různé třídy jinak (například barbarova resource se doplňuje pouze když bije nepřátele, pro jiné třídy se doplňuje sama od sebe, ale lovec démonů má dvě různé nezávislé resource).

Z toho vyplývá, že hra s každou z pěti postav je VELMI ZÁSADNĚ jiný herní zážitek.

Za zabíjení nepřátel (a různé jiné činnosti) získáváte XP body (zkušenost). Po získání jistého počtu XP bodů se zvýší level vaší postavy. Potud nic nečekaného. Nečekané je to, že "level up" se provádí zcela automaticky, bez jakéhokoliv hráčova rozhodování. Nemůžete se tedy rozhodnout, že při "levelu up" chcete přidat X bodů inteligence, Y bodů síly a naučit se kouzlo Z. Pokud srovnáte dva čaroděje například na levelu 37, mají oba exaktně stejné skilly a exaktně stejnou inteligenci, mrštnost, sílu i život (což jsou čtyři základní stats pro všechny třídy). Může vám to připadat jako zvláštně omezující rozhodnutí tvůrců hry, ale mně to naopak připadá geniální!

Vždycky mě totiž štvalo, když po mně nějaká hra chtěla, abych se rozhodl, zda při levelování dám raději tři body do síly, nebo dva body do síly a jeden do inteligence - protože na počátku hry nemůžu tušit, co z toho se mi více vyplatí pro můj styl hraní. Je pak více než pravděpodobné, že si od začátku vývoj své postavy pomrvím, pokud si nebudu číst návody na internetu. Mnohem lepší mi přijde systém Diabla III, kdy si můžu svou postavu "přestavět" kdykoliv v průběhu hry:

Schopnosti a vlastnosti mé postavy totiž nejsou určeny jen jejími základními stats (které jsou závislé pouze na mém levelu a nijak je ovlivňovat nemůžu), ale také jejím vybavením a jejími zvolenými skilly. Vybavení je snad jasné: Mám v ruce zbran (zbraně) a na sobě brnění, přilbu, boty, prsteny, atd... Přičemž v mnoha předmětech mohou být ještě zasazeny různé drahokamy, které ovlivňují jeho vlastnosti. A kromě toho mohu v danou chvíli používat jen šest aktivních (ručně aktivovaných) a tři pasivní (neustále platných) skilly z těch několika desítek, které se v průběhu hry naučím (automaticky) - a každý z aktivních skillů mohu ještě modifikovat pěti různými runami. Pokud např. standardní skill dělá "flusání šipky z flusačky", jedna runa ho může modifikovat na "šipky jsou nyní otrávené", zatímco jiná na "flusáš tři šipky místo jedné". To znamená, že když se ve hře setkají dva čarodejové na levelu 37, každý z nich může mít velmi zásadně rozdílné stats a schopnosti, ale jeden z nich může přesně zkopírovat stats a schopnosti toho druhého, pokud si oblékne stejné itemy se stejnými drahokamy a vybere si ve svém menu stejné skilly. V praxi je ale velmi nereálné, že by se to stalo, protože itemů je obrovské množství a většina z nich má několik randomizovaných atributů, takže je mizivá pravděpodobnost, že najdete dva pokročilé itemy s přesně stejnými vlastnostmi, natož 10 takových itemů (na všechny části těla). Podívejte se například na detailní vlastosti a modifikátory samostřílu v pravém okně následujícího obrázku.


Modifikátorů je hodně, ale přitom jsou velmi přesně matematicky definované. Žádné věty jako "Umožňuje silný magický útok" - vždy je přesně uvedeno, jak a z čeho je ta síla útoku vypočtena. Jako bizarně nereálné může vypadat, že účinnost vašeho flusání otrávenou flusačkou je ovlivněna například tím, jakou dýku držíte v ruce a jak tato dýka ovlivňuje inteligenci vaší postavy, ale z matematického hlediska je to všechno precizní a jasné.

U všech itemů se vám zobrazují přehledné identifikátory, zda (a jak moc) si vybavením tohoto itemu přilepšíte co se týče útoku, obrany a života (jedna až tři zelené nebo červené šipky pro každou kategorii). Identifikátory jsou vždy relativní, tj. indikují relativní změnu vůči té výbavě, kterou aktuálně máte. Jsou sice jen přibližné, ale přijdou při hře velice vhod, protože vám umožňují porovnávat, vybavovat a zahazovat sebrané předměty přímo z hlavní herní obrazovky, bez nutnosti otvírání velkého inventáře! Obzvlášť při lokálním multiplayeru (kdy otevření inventáře jedním hráčem zablokuje hru všem ostatním na téže konzoli) je to velice užitečná věc. Z doslechu mám informaci, že v PC verzi padá z nepřátel mnohem víc zbytečného, bezcenného lootu, který můžete prodávat v aukcích (ty v konzolové verzi vůbec nejsou).

Cítím vlasteneckou pýchu!

Hra je tedy o tom, že běháte po levelech (v každém z nich většinou lineárně, s mírnými odbočkami k nějakým triviálním přepínacím / donášecím questům) a zabíjíte všechno, co se hýbe. Což děláte proto, abyste získavali XP a itemy. Kdykoliv mezi "kapitolami" (kterých je celkem asi 20) si můžete přepnout mezi osmi obtížnostmi ("Easy" až "Master V"), čímž ovlivníte drsnost nepřátel, ale také kvalitu itemů, které z nich vypadávají.

Kromě toho má hra čtyři "módy" (od "Normal" po "Inferno"), což je vlastně také obtížnost, ale můžete ji zvyšovat až poté, co jste celou hru prošli v předchozím módu.

Herní obtížnost má vliv nejen na stats nepřátel, ale také na jejich speciální schopnosti. Těch je asi tucet (například "teleporter", "extra health", "frozen" atd.) a čím větší obtížnost, tím více těchto speciálních schopností mohou nepřátelé mít. Tudíž je docela dobře možné, že i po desítkách hodin hry narazíte najednou na skupinu nepřátel takového typu, který jste nikdy předtím nepotkali (specifický nepřítel X se specifickými modifikátory A, B a C). Modifikátory vidíte vypsané nahoře na obrazovce, pokud začnete na daného nepřítele útočit.

A konečně se dostáváme k ovládání: Svou postavičku ovládáte levou analogovou páčkou, přičemž pravou páčkou můžete kdykoliv (aniž by vás to něco stálo) provést kotoul určeným směrem, aniž by se přitom změnil směr, kterým je postavička natočena. To je zásadně jiné ovládání, než u PC verze, a připadá mi zásadně lepší. Žádné uklikávání se myší, žádný divný pathfinding. Postav navíc běhají slušně rychle, takže se málokdy stane, že byste někam museli běžet prázdným levelem déle než pár sekund.

Všechny útoky a kouzla (můžete jich mít v každou chvíli vybraných až šest) si přiřadíte na tlačítka R1, R2, kolečko, křížek, trojúhelník, čtverec. Můžete si přiřadit libovolný skill na libovolnéí z těchto tlačítek, a strategicky využít toho, že není problém mačkat současně R2 + křížek (ale je problém mačkat současně například trojúhelník + křížek). Nevím, jestli to tak je i v Diablu III na PC, ale v konzolové verzi mají všechna tlačítka autorepeat, takže nikdy nemusíte do tlačítek zuřivě mlátit a většina megabitev je spíše strategickou záležitostí - musíte zvážit, kdy držet který útok, kdy se kam odkulit, a kdy zbaběle utéct za roh...

Kromě toho máte na L1 natvrdo nastaveny potiony a na L2 target lock, který způsobí, že vaše dalekonosná kouzla zůstanou zacílena stále na stejného protivníka a nepřepnou se na nejbližšího.

Musím velice vychválit způsob, jakým je vypilovaný autotargeting. V 99 procentech případů stačí otočit se přibližně správným směrem a vaše dalekonosná kouzla zamíří přesně na toho protivníka, na kterého jste chtěli, takže target lock téměř nepotřebujete.

To ale platí téměř o všem v konzolovém Diablu III. Je to produkt, který je výborně vypilovaný a vyladěný. Je jasné, že někdo musel strávit stovky hodin při jeho playtestingu a dolaďování každé drobnosti (oproti PC verzi jsou prý i mírně změněny stats nepřátel, aby hra byla na konzoli férovější). Všechno je velmi příjemně vyladěno a i u věcí, které mi zpočátku připadaly nelogické (například některé herní "milníky" se ukládají pro všechny vaše postavy současně, jiné pro každou zvlášť) se po delším hraní ukázalo jako jasný záměr za účelem větší zábavnosti a eliminace nudy.


Diablo III má síťový i lokální multiplayer (takže mohou hrát čtyři lidi na jednom gauči u jednoho PlayStationu, nebo v jakékoliv kombinaci s online spoluhráči), přičemž se oba módy v jistých nuancích liší (například lokální hráči spolu sdílejí loot, online hráči mají každý svůj vlastní; lokální hráči musí být stále na jedné obrazovce, online nikoliv atd...). Online hra mi od začátku fungovala NAPROSTO BEZCHYBNĚ, i když servery musely být strašlivě zatížené a i když jsem za NAT a firewallem. I když jsem se připojil k cizí hře, která zanikla (hostitel se odpojil), byl jsem na to hrou upozornila a během pár sekund celou rozehranou hru automaticky přemigrovala do mé konzole. Nikdy za desítky hodin online hry jsem neviděl žádné divné zhroucení / zaseknutí, takže opět velká pochvala Blizzardům za to, co dokázali...

Drop in/out do/z online hry je možno provést kdykoliv a pokud vás hraje několik, je patřičně upravena obtížnost, ale i XP z nepřátel. Pokud si chcete prostě na pár desítek minut s někým náhodným vykydlit pár set příšer, jde to hladce, bezproblémově, a především zábavně. Pokud hrajete offline (a pouze tehdy), může vám v boji pomáhat jeden ze tří NPC (paladin, čarodějka, bandita lukostřelec), kteří se také levelují a můžete je customizovat speciálními itemy.


Co se týče grafiky, postavičky i monstra jsou stylizované a mají relativně málo polygonů, což klidně oželím vzhledem k tomu, že za ty desítky hodin hry by se celková doba, kdy animace byla pomalejší než 60 FPS, dala měřit na pouhé desítky sekund. Jinak je vše krásně hladké, bez ohledu na to, zda po obrazovce právě v dešti blesků poletují desítky nepřátel a jejich částí (zabití nepřátelé mají roztomilou ragdoll fyziku). V zájmu objektivity musím upozornit, že hra čas od času musí nahrát nové assety a tudíž se (především při objevení se bossů nebo po jejich smrti) na zlomek sekundy celá zasekne (aspoň v BluRay verzi, nevím zda i u downloadovatelné). Brzy jsem si na to zvykl a bral to jako indikátor toho, že se něco zásadního stane / stalo. Jinak se v průběhu hry nenahrává nikdy nic, s výjimkou okamžiků, kdy se teleportujete z jedné herní oblasti do jiné - ale i tehdy je nahrávání velmi rychlé.

Zvukové efekty jsou naprosto bezchybné a funkční (brzy se naučíte důležité události identifikovat po sluchu), zatímco hudba je naprostou většinu hry jen velmi ambietní a téměř neznatelná. XBox verze údajně umožňuje použít jako soundtrack vaše vlastní MP3, ale PS3 verze nikoliv (prý to má Microsoft patentované)!

Diablo III má obrovské množství obsahu, čehož je dosaženo jednak prostřednictvím potu a slzí tvůrců, a jednak velmi chytrými rozhodnutími, díky kterým se mohou různé části hry (levely, monstra, itemy) recyklovat a opakovat, ale mají přitom dostatečnou randomizaci, takže to není přesné opakování a stále se objevuje něco nového.

Ještě jsem se vůbec nezmínil o achievementech, kovářích, šperkařích, obchodech, nebo o tom, jak vlastně ve hře funguje smrt (většinou je to jen párvteřinové zdržení)... Ale to už je víceméně zbytečné, protože i ty fungují tak, jak mají, nejsou ve hře jen pro zábavu, a teprve po desítkách hodinách hry vám začne docházet, jak to do sebe všechno precizně zapadá a kolik práce a dolaďování s tím vším muselo být. Jsem opravdu přesvědčen, že Diablo III pro konzole je do všech detailů nejdoladěnější a nejvypiplanější hra, jakou jsem v životě hrál!


Myslím, že v tuto chvíli mám nahráno okolo 100 hodin hry, ale zatím jsem pouze s jednou postavou (kouzelníkem) odemkl všechny její skilly a dostal se na level 62 (ze 160). S žádnou postavou jsem zatím ani nezahlédl nejlegendárnější nejvzácnější itemy a vůbec jsem ještě nehrál nejobtížnější mód (nemluvě o hardcore módu, kdy první smrt znamená definitivní konec hry). Jsem si jist, že jsem ještě neviděl všechno, co mi hra může nabídnout, protože mám u sebe itemy, které se nedají použít k boji ani u NPC řemeslníků a netuším, k čemu jsou.

Nebudu tvrdit, že mě to pořád baví stejně jako před 100 hodinami, ale obávám se, že pominul důvod, abych si kdykoliv v nejbližších letech pořizoval jakékoliv další "chození na licha", tedy dungeonovou akční rubačku tohoto isometrického typu. Tady fakt není co vylepšovat...