31.1.13

2,5D papírová animace

V dnešní době už je naprosto běžné, že i pro klasicky animované filmy nejdříve vznikají přibližné 3D počítačové rendery (aby se odhadlo, jak bude který záběr výtvarně působit) a podle nich se pak teprve dělá finální animace (i když je ruční, bez počítačů).

Nedávno byl na YouTube legálně zveřejněn krátký film Paperman, který se promítal jako předfilm před Raubířem Ralfem. Tady je (ale doporučuji pustit si těch pár minut ve velkém okně):



Kromě toho, že je Paperman roztomilý, je také zajímavý tím, jak kombinuje CGI grafiku s ručně kreslenou animací. Zjednodušeně řešeno, 3D modely jsou "potaženy" ručními kresbami a software se stará o to, aby se nemuselo ručně kreslit všech 24 políček za sekundu.

Něco o tom říká režisér v následujícím videu, kde také vidíte ukázku, jak to přibližně funguje:


Podobné inovace se mi velice líbí. Je hrozně náročné vymyslet a implementovat celý ten princip, ale pak to usnadňuje práci a umožňuje to, aby vzniklo něco, co vypadá JINAK, než většina ostatních filmů. Ale přitom je to tak decentní, že si té inovativnosti spousta diváků ani vědomě nevšimne.

O něčem podobném jsem psal ve druhé polovině své recenze Aloise Nebela, kterého chudáci animátoři museli ručně oddřít v After Effects, políčko po políčku, aniž by výsledek byl úměrný té hrozné námaze.

Paperman je také nominován na Oscara.

30.1.13

Diaz: Neuklízej tu krev [Diaz: Don't Clean Up This Blood] - 30%

Sjezd G8 v Janově v roce 2001. Italská policie brutálně přepadne, zatkne a pak mučí skoro 100 demonstrantů, kteří se vůbec ničeho nedopustili, jenom si chtějí hipísacky mírumilovně zazpívat, zahrát na kytaru a zatancovat kolem táboráků, které se shodou okolností nějak objevily na ulicích.



Film je slušně řemeslně natočen (občas nápaditá práce kamery, slušné herecké výkony), ale doplácí na to, že se snaží hrát si na umění a předkládá nám události na přeskáčku a opakovaně (jeden hod lahve vidíme celkem čtyřikrát, z toho jednou pozpátku), což poněkud ztěžuje orientaci v ději, pokud sjezdy G8 nejsou zrovna vaše hobby.

Pokoušel jsem se po filmu udělat si v jeho ději pořádek nahlédnutím do Wikipedie, ale moc mi to nepomohlo a stále nemám úplně jasno, v kolika budovách se filmová razie odehrávala. Na Wikipedii se mluví o dvou školách (obě jménem Diaz), ve filmu razie začíná třikrát nebo čtyřikrát.

Díky Wikipedii jsem se také dozvěděl, že jeden z "nespravedlivě zmlácených novinářů" ve filmu byl ve skutečnosti jen dopisovatel www.indymedia.org (což je web založený proto, aby se hardcore Anarchisté mohli vydávat za novináře), a že toho jednoho demonstranta, kterého podle filmu "zákeřně zavraždila policie", ve skutečnosti zabila kulka, kterou policista (jím napadený) v sebeobraně vypálil do vzduchu a ona se odrazila od dlažební kostky, která se náhodou právě nacházela nad policistou. Ve filmu je to ale podáno tak, že "musíme bojovat proti policistům, poněvadž jsou vrazi".

Ale nemusel bych ani číst Wikipedii, abych poznal, že tento film je opravdu nechutná propaganda nejhlubšího zrna, jejíž tvůrci byli hnáni výhradně touhou vylíčit veškerý italský státní aparát jako krvelačné sadisty (jen jeden policista nechce kopat demonstranty do ledvin a proto ho mají ostatní za divného). Touhou tak intenzivní, že se vůbec nezabývali nějakým odůvodňováním nebo vysvětlováním, jen natočili co největší policejní brutalitu v domnění, že ti, na kterých je páchána, automaticky budou divákovi sympatičtí a půjde si příště zademonstrovat s nimi.

Film se drží klasického "pseudo-dokumentárního schematu", kdy postavy jsou inspirovány skutečnými lidmi, ale JMENUJÍ SE JINAK, aby tvůrci neměli problémy, kdyby je někdo žaloval za nactiutrhání a nespoutanou fantazii. I když ale zcela odhlédneme od toho, že by film měl mít něco společného s realitou, stejně je v něm ledacos nelogického, co nesedí ani v rámci filmu. Například se hodně dělá z toho, že policie podvrhla do ubikací anarchistů zápalné lahve, tudíž anarchisté jsou nevinné oběti, ale nijak se neřeší, že v týchž ubikacích byly PODLE TÉHOŽ FILMU nalezeny tyče a mačety (nepodvržené). Není nijak řešeno, proč se vlastně při příjezdu policie "oběti" zabarikádují ve škole, když se podle filmu ničeho ilegálního nedopustily a žádní teroristi mezi nimi nejsou - oni mají holé ruce.

Ale holé ruce jim nepomohou, protože jsou brutálně zmláceni (včetně nějakého úplně nevinného dědečka, který tam byl úplně náhodou, protože neměl kde přespat, a hodní demonstranti se ho ujali), odvlečeni na policii a tam vyslýcháni a mučeni podobně jako v Rambovi II nebo Werewolf Women of the SS.

Příklad: Jedna ze zadržených stojí zmlácená u výslechu (nesmí sedět), skoro se neudrží na nohou, několik policajtů se na ni s úsměvem kouká a jeden pronáší monolog: "Máš nějaký problém? Asi ti nesednul pendrek, ha ha ha. Pendrek, pendrek (dělá jako že pendrek je jeho penis). Pendrek zvítězí nad srpem a kladivem. (Smyslně ji pohladí po obličeji pendrekem, úchylácky jí přičichne k vlasům.) Smrdíš. Svlíkni se. Celá!" (Pak ji svléknou, nutí ji otáčet se dokola, ona pořád pláče, až skoro omdlí.) Celá scéna je natočena v jednom záběru, kroužící kamerou, a má přes dvě minuty! (Takže ve filmu je full frontal.) O něco později je tatáž slečna odvlečena na záchod, kde se sadistická dozornkyně z půl metru dívá, jak kaká, a odmítne jí dát toaletní papír (ale scat ve filmu bohužel není).


Tyto exploitační scény zabírají POLOVINU dvouhodinového filmu a je mi opravdu srdečně jedno, jestli odpovídají skutečnosti z 5 procent nebo z 95 procent. Tento film je nechutný nikoliv onou brutalitou, ale tím, k čemu se jí tvůrci snaží zneužít.

Demokracie spočívá v tom, že zatímco McDonalds může natáčet a distribuovat videa o tom, jak jsou u nich krávy šťastné a jak jsou jejich Macy výborné pro lidské zdraví, někdo jiný může natočit Ramba 2 a 3, někdo jiný může natočit Nespoutaného Djanga, někdo jiný může natočit film o tom, jak je globalizace pro všechny super, a někdo jiný si může natočit film, jako je Diaz. Pokud něčemu z toho věříte jen proto, že je to slušně profesionálně natočeno, se "syrovým realismem", pak můžete v přístích volbách klidně volit Anarchisty. Oh wait...

29.1.13

Malý právní titulkový rozbor od neprávníka

Neustále mě různí lidé bombardují svými dotazy na téma "Co si myslím o aféře Titulky.com vs. Falcon?"

Stručně: Došlo k tomu, že společnost Falcon vyzvala e-mailem v polovině ledna prostřednictvím svého "právního enforcera" server titulky.com k tomu, aby odstranil z webu titulky k několika filmům Falconu (především k Nespoutanému Djangovi, ale také k několika dalším, například Frankenweenie, Avengers nebo Total Recall). Tato výzva byla formulovaná standardním způsobem, stejně jako třeba výzvy k odstranění filmů na UložTo, takže provozovatelům titulky.com mohlo připadat, že jde o nějaký omyl, protože přece nikdo nemůže chtít smazat pouhé české titulky, které někdo přeložil ve volném čase, zadarmo, atd...

Omyl, může. A fakt mě překvapuje, že se tomu někdo diví.


Představte si, že si koupíte nejnovějšího Harryho Pottera v angličtině. Legálně, za své peníze. Tohoto Harryho Pottera doma přeložíte a překlad vystavíte veřejně na Internet. Doufám, že nikdo z vás nepochybuje o tom, že takové jednání je protiprávní - bez ohledu na to, jestli už existuje český oficiální překlad této knihy. Tím, že vytvořím překlad původního díla, nevytvářím nové dílo, nýbrž jen variantu díla původního, jejíž práva nadále přísluší původnímu majiteli práv. Takový překlad si mohu vytvořit pro vlastní potřebu, ale jakmile ho zveřejním (lhostejno, zda zdarma nebo za peníze), je to protiprávní.

A teď udělejme další krok: Představme si, že přeložím a zveřejním překlad ČÁSTI nového Harryho Pottera. Dejme tomu, že kniha má 300 stránek. Je protiprávní přeložit a zveřejnit její polovinu? Její desetinu? Jednu stránku? Tři věty?

Asi tušíte, že v takovém případě se nedá operovat s konkrétními čísly, a záleželo by až na soudu a odborných posudcích. Zveřejnit tři věty z beletristické knihy (ať už přeložené nebo v originále) je jistě v pořádku (například v rámci recenze) a dokonce na to výslovně pamatuje autorský zákon. U jedné stránky už by se o tom dalo debatovat, a u polovině knihy je to IMHO jednoznačně protiprávní, přesněji řečeno "každý nepodplacený soud musí rozhodnout, že to je protiprávní".

Čímž je demonstrováno, že i zveřejnění překladu části díla je protiprávní.

No a české titulky k filmu jsou bezpochyby "překlad části díla", kde "část díla" je "původní dialogy filmu". Opět předpokládám, že nikdo z vás nepochybuje o tom, že stejně jako celý film jsou chráněny i jeho jednotlivé části, například dialogy nebo hudba.

Mým neprávnickým selským rozumem mi z toho vyplývá, že zveřejnit české titulky k filmu zcela jednoznačně není v souladu se zákonem. I když existují výjimky: Například kdyby šlo o filmovou adaptaci Shakespearovy hry, která by se velmi věrně držela původního textu, a překladatel by vytvořil vlastní nový překlad této Shakespearovy hry (pro kterou už neplatí copyright) a pouze ho drobně upravil a načasoval, aby přesně seděl k filmu... To by byl zajímavý právnický oříšek, ale takových speciálních výjimek je minimum.

Můžeme se bavit o dalších souvisejících otázkách, například:
  • Jaká je míra škodlivosti takového činu a tudíž odpovídající trest (ve srovnání s veřejným vystavením celého filmu)?
  • Jak by se situace změnila, kdyby titulky nebyly k dispozici veřejně pro každého, ale pouze pro uzavřenou komunitu 10, 1000 nebo 100 000 lidí?
  • Po rozeslání onoho upozornění (což stálo nějakou námahu/peníze) se na Falcon naštvou někteří lidi a někteří lidi půjdou do kina za peníze, místo aby si stáhli DVDRIP a české titulky. Bude to ve výsledku pro Falcon mít pozitivní nebo negativní efekt?
Odpovědi na tyto otázky přenechám právníkům / analytikům, protože by to byly už jen výhradně mé subjektivní dohady.

P.S: A k argumentům, že "Je amorální mazat titulky, které někdo zdarma v potu tváře vytvořil, a lidé se jejich prostřednictvím učí cizí jazyk" bych jen podotkl, že amorální také občas je stahovat si z webu filmy zadarmo. I když to není v ČR trestné. Tudíž se dá tato aktivita Falconu chápat i tak, že "Vy si stahujete filmy a koukáte na ně, proti tomu nic dělat nemůžeme, tak vám to aspoň trochu zkomplikujeme tím, že se vám k nim budou hůř shánět české titulky."

P.P.S: V této souvislosti bych také rád upozornil na to, že na titulky.com i jinde se vyskytují ke stažení také titulky ripnuté z oficiálních DVD (včetně těch, které jsem předtím já překládal pro kina), což je ještě o několik úrovní protiprávnější. Nejlepší je, že u některých z nich je uveden jako autor někdo jiný, přestože v nich jasně poznávám svůj překlad.

Recenze: Gangster Squad - Lovci mafie [Gangster Squad] - 60%

Rok 1949. Los Angeles se ocitá pod nadvládou brutálního židovského gangsterského bosse Mickeyho Cohena (Sean Penn). Má pod palcem skoro všechny, včetně policie a soudů. Policejní náčelník (Nick Nolte) pověří seržanta O'Maru (Josh Brolin) sestavením speciálního týmu pěti nebo šesti mužů, kteří se pokusí partyzánským způsobem zničit Mickeyho impérium - aniž by měli oficiálně něco společného s policií.



Film režíroval Ruben Fleischer, který natočil ucházející praštěnou komedii Zombieland a méně ucházející komedii 30 Minutes or Less. Už několik měsíců před svou premiérou se film "proslavil", když po nešťastné střelbě v americkém kině musel být film odložen a přetočen, aby v něm nezůstala scéna střílení v kině (která byla vidět v původních trailerech). Žádné střílení v kině tudíž nakonec ve filmu není a vy můžete všichni být rádi, že budete ušetřeni psychologického šoku.

GSLM jsou poměrně přesná kopie Neúplatných Briana De Palmy - přestože se odehrávají v jiném desetiletí a v jiném městě. Takže Sean Penn hraje Roberta DeNira, Josh Brolin hraje Kevina Costnera, Robert Patrick hraje Seana Conneryho, Ryan Gosling hraje Andyho Garciu a Giovanni Ribisi hraje Charlese Martina Smithe. Plus mínus.

Ruben Fleischer ale není Brian De Palma, takže nijak příliš dobře nezvládá ani jednu ze dvou poloh filmu: Ani rovinu "psychologické zločinecké drama", ani rovinu "ostře řezané siluety kráčejí zpomaleně od výbuchu a k tomu hraje hudba z Battleship (ano, Steve Jablonsky)".


Skutečnost, že film vznikl "na motivy skutečných událostí" je naprosto nedůležitá. Příběh je zcela standardně typicky hollywoodský, bez nějakých náznaků skutečných lidských emocí a dilemat.

Přesto se ve filmu vyskytují scény, které slušně fungují - a to především díky hercům, kteří se snaží podstatně více, než by se u tohoto standardního materiálu slušelo. A dokáží se drsně tvářit a řvát tak, že jim lítají sliny od pusy. Nedivil bych se, kdyby tento film někomu vynesl i nějakou tu hereckou nominaci.

K tomu luxusní výprava, krásné ženy, všudypřítomné kouření a celkově dobře patrný vysoký rozpočet. Vpodstatě bych si představoval, že takhle nějak by měly vypadat cutscény v dalším pokračování videohry Mafia.

Ale na hollywoodský A-film to opravdu není nic slavného a obávám se, že je to opravdu PŘEDEVŠÍM chyba režiséra, které nedokázal průměrný scénář povznést na něco nadprůměrného.

27.1.13

Recenze: Paralelní světy [Upside Down / Parallel Worlds] - 60%

"Nahoře" a "Dole" jsou dva světy, které navzájem tvoří oblohu jeden druhému. Každý má svou gravitaci a své obyvatele: Nahoře žijí boháči, Dole žijí utiskovaní chudáci. Pro každý předmět nebo člověka platí navždy ta gravitace, ve které se narodil.

Chudý Adam a bohatá Eden se poznali jako teenageři když se oba vydali do hor svého světa. Zamilovali se do sebe, ale pak Eden potkala nehoda a ona ztraila paměť. O deset let později se Adam (Jim Sturgess) dozvídá, že Eden (Kirsten Dunstová) stále žije a vydává se za ní do "opačného světa". Netuší ale, že si ho Eden nepamatuje.



Tento film téměř neznámého španělského argentinsko-francouzského režiséra, který vznikl do značné míry mimo Hollywood, má úžasné vizuály a výborně se z něj stříhají trailery.

Ve filmu je spousta scén, které jsou nejen trikově náročné, ale také velmi vizuálně nápadité. Jako první mě napadá polorozpadlá tančírna, nacházející se "Dole", na jejímž stropě je luxusní restaurace pro "Horní", do které oni jezdí lanovkou (která tudíž z pohledu "Dolních" visí nahoře nad svými kabely). Nebo trosky vzducholodě, naražené na vysoké skále, která je těsně pod lesem (který je vzhůru nohama). A tak dále. Je toho opravdu hodně, většinou se na to příjemně kouká a 3D tomu docela pomáhá. To, že občas perspektiva vypadá trochu divně, nebo stíny poněkud nesedí, to je úplně jedno, protože nejde o reálná prostředí, ale spíš o jakési poloabstraktní snové technicolorové vize (viz například Karel Zeman, nebo některé abstraktnější videohry).

Krása.

Další věcí, která se mi docela líbila, byla hudba (Benoît Charest a Mark Isham), která hřímá téměř nonstop, od začátku do konce filmu. Je to až trochu overkill, ale k těm přehnaným vizuálům mi to celkem sedlo.

Bohužel, téměř všechno ostatní v tomto filmu je průměrné, případně podprůměrné.

Největší průšvih je scénář (který napsal režisér). Je jasné, že film s podobnou zápletkou nemůže být nějaké hardcore sci-fi, ale spíše pohádka nebo podobenství. Přesto se scénář snaží všechno, co se ve filmu děje, LOGICKY VĚDECKY VYSVĚTLIT! Takže je nám od začátku cpáno do hlavy, že jde o dvě planety, které se drží u sebe (a jsou spojeny jednou vysokou věží), že gravitace je každému "vrozená" a funguje stále směrem k jeho rodné planetě (tudíž to dle mého skromného názoru není "gravitace", ale něco jiného), s výjimkou růžových včel, které sbírají růžový pyl, umožňující gravitaci anulovat (nebo co). Když u sebe máte hmotu z opačného světa, tak tato po hodině sama od sebe shoří, pokud ji neponoříte do kapaliny.

A spousta dalších podobných věcí.

To je naprosto zbytečná snaha, která brutálně narušuje celé kouzlo základní premisy příběhu, a nutí vás uvažovat o jeho zápletkách z technického hlediska. Tvůrci to tak zjevně chtěli, protože v mnoha situacích dojde k tomu, že někdo nějak velice vychcaně využije zvláštních gravitačních pravidel tohoto světa, a tím na někoho vyzraje. (Například z pylu růžových včel se vyrobí kosmetický krém, který vytahuje vaše vrásky nahoru a tudíž vás činí mladším.)


Každý takovýto okamžik vás nutí začít o zákonitostech tohoto světa uvažovat logicky, čímž vám okamžitě musí dojít ty stovky nesmyslů, proč něco takového NEMŮŽE za žádných okolností fungovat tak, jak tvůrci ukazují. A vyvolává to v divákovi obrovskou spoustu otázek, jako například:

  • Jak vypadá život na zbytku obou planet - mimo onen bod, kde se téměř dotýkají? Ve filmu to vypadá, jako kdyby na obou planetách bylo osídleno jen pár čtverečních kilometrů okolo tohoto bodu.
  • Když o všem rozhodují ti "Shora", proč dali tomu světu, který je z jejich pohledu nad nimi, jméno "Dolejšek"?
  • Jak proboha může fungovat střídání dne a noci (ve filmu se střídají normálně, tak jak to známe ze Země)?
  • Jak může někdo jíst, pít a celkově normálně fungovat (tančit, běhat), když (vzhledem ke "své" gravitaci) visí dlouhodobě hlavou dolů, stovky metrů nad "svou" zemí? Jak to, že nemá panickou hrůzu, překrvenou hlavu, poruchy erekce atd.?
  • Kde se to celé vlastně odehrává? Jsou hrdinové vůbec lidi? (Každá postava má záměrně jméno, evokující jiný pozemský národ.)
  • Dívce (dejme tomu 60 kg) "Shora" visí na ruce mladík (dejme tomu 70 kg) "Zdola". Dívka tedy jednou rukou poměrně dlouhou dobu drží hmotnost 130 kg a zdá se být celkem v pohodě. Pak se chlapec pustí a dívka zůstane stále viset v poloze, ve které byla, tj. vzhůru nohama (vzhledem ke "své" gravitaci). Je to vidět na konci traileru.
  • Jak funguje to "hmota v blízkosti antihmoty vzplane"? Někdy to funguje pro lidi i předměty, jindy jen pro jedno z toho, jindy vůbec.
  • Proč už dávno neexistují vznášedla a jiné úžasné létající stroje, když je jejich konstrukce téměř triviální? Stačilo by posadit do jedné lehké kabiny plus mínus stejný počet obyvatel "Shora" a "Zdola" a jejich gravitace se vyruší. Hrdinové to vědí a využívají toho.
Toto jsou otázky, kterými by se divák takovéhoto filmu vůbec neměl zabývat. Tvůrci nám ale tyto "logické" aspekty pořád cpou - hrdina pracuje v laboratoři a s kamarádem vědcem přicházejí na věci, které by buď každého aspoň trochu logicky uvažujícího obyvatele tohoto dvojsvěta měly napadnout už před staletími, nebo nedávají smysl ani ve světě přírodních zákonů tohoto filmu.

Ke konci filmu dokonce tvůrci kapitulují, přestanou se řídit i těmi pravidly, která předtím sami stanovili, a vysvětlují to tím, že "teď to najednou funguje jinak, nevím přesně proč, ale je to vědecky složité, kolega mi to nebyl schopen vysvětlit".

Tohle všechno považuji za naprosto zásadní chybu - jako kdyby se ve Star Wars snažili vědecky vysvětlovat, proč v jejich kosmickém prostoru jsou slyšet výbuchy, a pak na tom založit nějakou ďábelskou léčku proti Impériu.

Nic moc není ani celá romantická linie, kdy Dunstová a Sturgess nedokáží věrohodně ztvárnit, proč by se vlastně ta dobře situovaná inteligentní žena měla zamilovávat do toho nervního, nesmělého hocha, který vypadá o polovinu mladší než ona (ve skutečnosti je Sturgess o 4 roky starší).

Paralelní světy jsou série krásných obrazů. Čím normálněji vypadají jejich scény a čím více se v nich mluví (ať už o lásce nebo o vědě), tím hůř film funguje.

P.S: Všechny kopie jsou titulkované a film je mluvený anglicky.

26.1.13

GAI simulace správně určila výsledky prezidentských voleb!

Koho jsme si zvolili, toho máme. A budeme ho mít, pokud ho náhodou někdo nezastřelí nebo náhodou nespadne ze schodů, nezlomí si přitom vaz a nenabodne se na vidle, které tam budou náhodou ležet. Ale o tom nechci mluvit.

Politika je mi víceméně cizí, ale když jsem spouštěl novou verzi GAI Projektu, napadlo mě, že bych mohl vyzkoušet nasimulovat v této virtuální neuronové síti průběh druhého kola prezidentských voleb a včera v noci jsem to skutečně udělal.

Jak to dopadlo? Výsledek odpovídal dnešní skutečnosti na desetinu procenta!


Toto je ještě neuvěřitelnější úspěch, než když GAI projekt v roce 2002 předpověděl teroristický útok v Madridu!

Jen na vašem sponzoringu závisí, zda bude moci být tento AI systém dále rozvinut (tzn. zda budu moci koupit dalších 32 KB paměti).

25.1.13

Recenze: Pieta - 40%

Kang-do má zajímavé zaměstnání. Pracuje pro lichváře, kteří půjčují peníze na devětsetprocentní úrok (tzn. půjčíte si 100 Kč, za měsíc musíte vrátit 1000 Kč) a nutí zadlužené, aby uzavřeli pojištění proti zmrzačení. Pokud včas nezaplatí, Kang-do za nimi přijde a zmrzačí je.

Jednoho dne s objeví starší žena, která tvrdí, že je jeho matka (kterou neviděl od raného dětství). Nedá mu pokoj a stále ho sleduje, Kang-do se jí snaží zbavit, psychicky i fyzicky ji terorizuje, ale nakonec začne být nahlodáván...


(V samotném filmu není nic, so by se jakkoliv vzdáleně podobalo akčním scénám nebo hudbě, která je v traileru)

Jde o nejnovější dílo slavného korejského filmaře Kim Ki-duka. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vám doporučuji přečíst si například stránku na Wikipedii, týkající se jeho předposledního filmu (tedy nikoliv Piety), ze které vybírám:

Tento dokument se vyjadřuje k osobní krizi, kterou Kim prošel po natáčení svého předchozího filmu, při kterém se herečka v hlavní roli téměř oběsila a Kima opustilo několik blízkých přátel... V rozhovoru k uvedení filmu v Cannes Kim uvedl, že se nyní cítí lépe a že ho film vyléčil.  V průběhu rozhovoru Kim začal plakat a zpívat... Recenzent Variety napsal, že "Tento film je jako sedět v baru vedle opilce, který vám stále připomíná, že býval slavný, všichni jeho kamarádi jsou hajzlové a on nyní chápe smysl života"... Film získal v Cannes zvláštní cenu poroty.

To myslím docela dost vypovídá o Kim Ki-dukovi (pozor "Kim" je příjmení!) i o současné kinematografii.

Od Kima jsem viděl jeho starší filmy 3-Iron a Luk, které jsou myslím obecně pokládány za jeho lepší kousky. Pokud jste tyto filmy viděli, pak vám asi postačí, když napíšu, že Pieta je stylem něco dost podobného a pokud se vám líbily dva výše zmíněné filmy, bude se vám líbit i Pieta. Nebo (v mém případě) naopak.

Zatímco u Luku, který se celý odehrává na jedné dřevěné loďce na jezeru, kde se hraje na luk a občas se s ním souloží, bylo celkem jasné, do jaké polohy se má divák naladit, u Piety je to trochu komplikovanější, protože místy vypadá jako film, který má lidské postavy, smyslupný děj a podobné propriety, které si spojujeme s normálními neartovými filmy.

Zdání ale klame a brzy nám dojde, že všechno jsou symboly a nic neznamená to, co to znamená, nebo tak nějak. Tohle je film, ve kterém postava X řekne "Co je to smrt?", a postava Y udělá hádejte co?

A) Řekne "Smrt je zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují, a teď už skoč."
B) Řekne "Ty jsi kretén, že nevíš, co je to smrt?"
C) Odmlčí se, je rozrušená a uvažuje o smyslu života.

Samozřejmě, toto je druh filmu, ve kterém vždy platí C. Toto je film, na jehož začátku je titulek "18. film Kim Ki-duka". Toto je film, ve kterém si něčí pravdomluvnost ověříte tak, že ho znásilníte a očekáváte, že pokud lže, tak vám řekne, abyste ho přestali znásilňovat. Pokud nic neřekne a nechá se znásilnit, pak to opravdu je vaše matka. (Což je ultimativní LOSE/LOSE situace, neboť buď zůstanete bez sexu, nebo je z vás motherfucker.)

(Nic ani vzdáleně podobného tomuto výjevu ve filmu není.)

Za zmínku ale také stojí, že i když se v souvislosti s tímto filmem mluví o "neúprosné brutalitě" a "psychoteroru", nic takového jsem v něm nezaznamenal. Všechny brutálnější zvraty jsou natočeny důsledně tak, aby nebyly vidět, což mi občas přišlo až komické (1. chlapík stojí metr od kraje budovy, 2. následuje střih jinam, k tomu slyšíme zvuk rány, 3. následuje střih na chlapíka, který je úhledně složen na zemi pod budovou) a vzbuzovalo to ve mně dojem, že tvůrce potřeboval, aby film byl za každou cenu co nejlacinější. Nejbrutálnější záběry pozůstávají z toho, že uvidíme trochu umělé krve.

Pokud se mi ve filmu něco líbilo, byly to záběry ze špinavých malých uliček korejské chudinsko-industriálně-podnikatelské čtvrti, které trochu připomínaly mé oblíbené uličky v Tokiu.

Kim Ki-duk, zdá se, zůstává svůj, což bude mít pravděpodobně za následek, že se v kinech už nadále nebudeme setkávat...

Recenze: Konečná [The Last Stand] - 40%

Šerif Ray Owens (Arnold Schwarzenegger) kdysi býval hardcore v Los Angeles, ale dnes čeká na důchod v zapadákově u mexických hranic (kde mu pomáhájí krásná policajtka, mladý idealistický policajt a komický starší hispánec). Shodou okolností se právě tudy chystá uprchnout nejnebezpečnější drogový boss (Eduardo Noriega), který je nejen psychopat a sexy, ale také má auto, které jezdí 320 km/h. Aby toho nebylo málo, před samotným bossem dorazí do městečka jeho mini-armáda, vedená Peterem Stormarem, která mu tam má připravit ilegální překročení hranic.



Nutno zdůraznit, že Arnold ani v jedné scéně nehraje šerifa malého města. Hraje výhradně "starou verzi slavného akčního herce z 80. let, který hraje šerifa, nudge nudge wink wink". Hraje přesně stejně jako v druhých Expendables. To, co docela fungovalo v rámci desetiminutového camea, naprosto nefunguje v hlavní roli filmu. Navíc v roli, která zdaleka není jen o hláškách a akci.

Ještě jednou, trochu jinak: Arnold je opravdu velmi špatný herec. Dokonce mi připadá, že čím dál horší. Kdyby se na Konečnou díval někdo, kdo o Schwarzeneggerovi nikdy předtím neslyšel, obávám se, že by na jeho hereckém výkonu nenašel vůbec nic vtipného, nebo jinak zajímavého. Pokud ty humory místy fungují, je to POUZE díky odkazům na dobu Arnoldovy slávy. Arnoldovy herecké výkony jsou hrozné, a ani s těmi akčními scénami to není žádná sláva. Když drží kvér, třesou se mu ruce, a nějaké to běhání a skákání mu také moc nejde (není divu, vzhledem k jeho věku).

Z toho vyplývá, že v podstatě celá první hodina filmu je zbytečná. Rozjezd je velmi pomalý a strávíme hodně času seznamováním se s obyvateli městečka, jejich traumaty a motivacemi, a podobnými věcmi, které v tomto filmu nemají naprosto co dělat. Mezitím proběhne osvobození drogového bosse z vězeňského transportu (pochopitelně pomocí nindžů a velkého elektromagnetu), ale i tato potenciální lahůdka je natočena překvapivě neakčně a nezajímavě. Nejvíce se mi v první hodině filmu líbily zvukové efekty, které vydával motor bossova superauta.

Teprve po hodině filmu začne střetnutí ve městě, kdy aspoň něco trochu bouchá, lidé létají vzduchem a trhají se končetiny. V tomto ohledu je zajímavé, že film obsahuje pár velmi explicitních záběrů (padouch vybuchne, tělo se roztrhne vejpůl, ruka žertovně dopadne opodál), ale s výjimkou těchto pár desítek sekund je většina filmu velmi sterilní, nezávadná a mládeži přístupná. Jako kdyby ho původně natáčeli pro děcka a na poslední chvíli do něj přidali pár desítek hardcore sekund.

P.S: Ve filmu si možná všimnete tohoto starého tlustého pána:


Je to Sonny Landham, ten badass indián z prvního Predátora. Už se smějete?

P.P.S: Johnny Knoxville je ve filmu celkem jen asi 5 minut a jeho prominentní přítmnost na plakátech a v trailerech je zřejmě snahou o přilákání mladších diváků.

23.1.13

Život je pes

Mexičanům závidím dvě věci: Jednak to, že mají město Chihuahua ve státě Chihuahua, a jednak to,  že na své mrtvé vzpomínají tímto způsobem. Oslavují je, i když už tady nejsou, a vzpomínají na ně při zpěvu, hudbě, tanci a alkoholu.


Nějak podobně (bez alkoholu) budu já vzpomínat na svého gay psa Chuckyho, který včera v noci umřel jako prošedivělý dědula v relativně požehnaném věku deseti let, po několikadenních intenzivních problémech s plícemi (následkem oslabení po očkování, zimy a asi i jistých genetických záležitostí, které už nikdo podrobně analyzovat nebude).

Samozřejmě jsme ho obrečeli, protože to má snad každý někde hluboko v DNA, nechtít se navždycky rozloučit s někým, s kým prožil fajn věci.

Ovšem ať už je teď Chucky kdekoliv, určitě se tam nemá hůř, než se měl v posledních pár dnech tady - možná s výjimkou varianty, že je nyní v pekle, protože občas byl pěkná svině. Proto se ostatně jmenoval Chucky.

Hlavní ale je, že si Chucky svůj život užil, jak jen to šlo. Znáte snad jiného českého psa, který se ocitl na designovém tričku? Který se fotil pro reklamní kampaň banky? Který chodil několikrát týdně do kina? O kterém byl natočen segment pro celostátní televizní gay magazín?



Znáte jiného psa, který žil svůj život takhle naplno, a který si užil snad všechno, co si pes užít může? Tedy kromě heterosexu...

DogShaming

Aby vám snad nepřipadalo, že se vytahuji s tím, jak mi umřel pes a jak to se mnou nic nedělá. Kdepak. Chci vás jen na tuto skutečnost preventivně upozornit, abyste se pak blbě neptali, proč se na mých fotografiích (a po mém boku) najednou objevuje nějak méně aktuálních psů. A píšu to sem na FFFILM, protože toto je pravděpodobně nejčtenější z mých informačních kanálů.

Žádné kondolence od vás neočekávám, protože jakákoliv vaše soustrast mi ani trochu nepomůže nějak lépe se vyrovnat s tím, co se stalo. Jenom se budu muset navíc vyrovnávat s tím, jak se s mrtvým Chuckym vyrovnáváte vy.

Podívejte se například, jak se s Chuckyho smrtí vyrovnal Albert, blbec:

p_2013-01-23_01-01-35
Poslední společné foto Alberta a Chuckyho. Albert vůbec nebere situaci vážně a strká do Chuckyho zadkem...

Smrt je naprosto normální zakončení existence všech živočichů (kromě pár výjimek, jako je Ježíš Kristus a jiné zombie). Umře i má drahá manželka, všichni ostatní členové mé rodiny, Albert, i já (ne nutně v tomto pořadí). Jde jenom o to, abychom si ve chvíli, až to přijde, neříkali, že jsme nestihli něco, co jsme stihnout chtěli, a aby na nás ostatní vzpomínali když ne v dobrém, tak aspoň nějakým unikátním způsobem. A pokud se něco z toho nepovede, je to smutné, ale smutkem na tom nic nezměníte.

Čím dříve tohle akceptujete, tím snazší, spokojenější, a veselejší budete mít život.

Já teď musím řešit praktické problémy, jako například editování všech internetových profilů, na kterých jsou mí psi zmiňováni v množném čísle. A víte co? Já je asi moc editovat nebudu a naopak na ně přidám i předchozí psy (kteří byli shodou okolností většinou také gay).

Ještě si nejsem jistý, jestli se večer půjdu rozveselit na premiéru komedie Hořící keř.

Ale jsem si skoro jistý, že nebude dlouho trvat, a podaří se vymyslet nějaký specifický vtip o tom, jak jsem v mínus sedmi stupních kopal krumpáčem zmrzlou hlínu a o 20 minut později po ní naopak tancoval, aby pořádně slehla. Ano, i na tom se dá najít ledacos vtipného.


Pokud chcete uctít Chuckyho památku, můžete si někde v soukromí zaštěkat vysokým hlasem.

21.1.13

Recenze: Mládeži nepřístupno [Movie 43] - 60%

Mládeži nepřístupno je hodně nepřístupná komedie, pozůstávající z přibližně patnácti nesouvisejících epizodek, pospojovaných naprosto nesmyslnou globální zápletkou o teenagerech, kteří na internetu hledají "to úplně nejnechutnější video".


I když je tento trailer "Red Band", tj. mládeži nepřístupný, přesto jsou v něm nejméně dvě věci digitálně vyretušované, aby vůbec mohl být na internetu

Humor v tomto filmu je opravdu velmi nechutný, což působí o to bizarněji, když si uvědomíme, jak slavní herci se v něm objevují.

Namátkou: Během prvních patnácti minut uvidíme varlata Hugha Jackmana, soulož Naomi Wattsové a mnoho litrů průjmu. Přitom je ale nutno dodat, že ta varlata jsou na tváři Kate Winsletové, ta soulož je incest a ten průjem je zásnubní dar pro Annu Farisovou, poněvadž po sobě ráda rozmazává hovna.

Většina scének má společné to, že jim chybí jakákoliv pointa. Například jedna scénka se celá točí kolem toho, že Chloë Moretzová dostane na návštěvě u kamaráda svou první menstruaci, vyteče z ní krev na gauč a zeď a následně zbytek scénky všichni vyjeveně ječí. Vzhledem k tomu, že film vznikl před více než dvěma lety, celé se to natáčel v době, kdy Moretzové bylo 13 let!

Tyto postavy jsou v titulcích uvedeny jako "Fake Wonder Woman", "Fake Robin" a "Fake Batman", takže DC Comics nemají nejmenší důvod si stěžovat. Kromě nich je v tomto segmentu také Superman se spermatem ve vlasech (proto je má tak lesklé).

To, že u některých epizodek jsou uvedeni dva i více scenáristů, je docela neuvěřitelné, protože naprostá většina z nich vypadá jako něco, co se vymyslelo v reálném čase, při improvizaci před kamerou. Jedna romantická scénka (s Emmou Stoneovou a Kieranem Culkinem) se celá odehrává u pokladen samoobsluhy pro bezdomovce (??? asi) a její dva protagonisté si několik minut povídají o pohlavních chorobách a lízání kund, aby bylo vidět, jak se vášnivě milují. Zcela mi unikla její pointa a připadala mi už jako něco od Davida Lynche.

Obávám se, že tomuto filmu budou všichni dávat pouze 0 procent nebo 100 procent, ale není to tak jednoduché. Od sraček Adama Sandlera a spol. se tento film liší tím, že v něm herci podávají docela kvalitní herecké výkony, což působí v kombinaci s retardovanými zápletkami opravdu maximálně bizarně. Tak bizarně, že jsem se místy smál takovým tím nevěřícím způsobem, "no to se mi snad zdá, tohle není možné!" - nikoliv proto, že by na plátně bylo něco vtipného. Je to velmi vhodný film, pokud chcete kamarády vzít na "něco fakt ujetýho, co ještě neviděli". V kinech. Pokud by to platilo i o Internetu, můžete jim místo toho pustit (NSFW!) toto české home video.

Mládeži nepřístupno je něco velmi podobného jako byl The Onion Movie, ale s větším rozpočtem a lepšími / slavnějšími herci. Opravdu by mě zajímal dokument o natáčení, konkrétně ta část, kde dva tucty slavných herců přemlouvali, aby jim v tom hráli a rozmázavali po sobě lidské (a psí) tělesné tekutiny.

Motivační citát pro dnešní den

Trocha pozitivního myšlení pro dnešní těžkou dobu...

Gandhi Quote: Crush your enemies

K dispozici též jako wallpaper.

20.1.13

Recenze: Nadějné vyhlídky [Great Expectations] - 70%

Nejnovější adaptace slavného díla Charlese Dickense (zfilmovaného už asi dvacetkrát). Děj velmi stručně: Malý chudý sirotek Pip vyrůstá na Anglickém venkově a schodoou okolností se setká s několika velmi divnými lidmi (uprchlý trestanec, šílená bohatá šlechtična, její krásná indoktrinovaná adoptovaná dcera Estella) a pak, po pár letech, najednou dorazí advokát z Londýna s tím, že tajemný dobrodinec zaplatil spoustu peněz, aby se Pip odstěhoval do Londýna a udělal ze sebe džentlmena.

Protože to Pip odjakživa chtěl, odjíží z venkovské kovárny a noří se do víru velkoměsta (jsme v polovině filmu), kde se následně vše osudově proplete, včetně nečekaných setkání po letech a šokujících odhalení.


(Trailer má záměrně německé titulky, aby byl tento blog multikulturnější)

Tato nejnovější adaptace má několik nezanedbatelných kladů.

Je to především výborná režie Mikea Newella (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Harry Potter a Ohnivý pohár, Princ z Persie: Písky času), který této archaické zápletce dává správný říz a zajímavě vykresluje vztahy mezi postavami. Protože to je to, co je v tomto příběhu důležité - nikoliv konkrétní zápletky, ale vztahy mezi postavami a jejich proplouvání různými společenskými vrstvami.

Také se mi velmi líbil casting. Helena Bonham Carterová jako šílená šlechtična je víceméně sázka na jistotu, nicméně většina zbývajících postav je zajímavá už jen tím, jak vypadá - a co teprve když začnou kvalitně hrát. Jistě není náhoda, že hlavní hrdina místy vypadá skoro jako nesympatický floutek a ledová Estella (dospělá) občas poodhalí cosi lidského (nikoliv spodničku). Těžiště filmu je ve scénách, kdy spolu postavy komunikují, a ty fungují povětšinou velmi dobře a hezky nadčasově (například klub "mládeže z vyšších vrstev" připomíná dovádění harvardských hejsků ve filmu Social Network). Obecně většina postav vypadá zajímavě, jako kdyby byly geneticky trochu nepodařené (což je asi vzhledem k tehdejším příbuzenským vztahům v Anglii docela realistické).

Sympatická je také výprava, kdy se sychravé venkovské exteriéry prolínají se zabahněnými ulicemi Londýna, plynule přecházejícími v luxusní síně dvě patra nad ulicemi.

Bohužel má film značný problém v tom, že se tvůrci do relativně střídmé délky (dvě hodiny) pokusili nacpat dlouhatánskou knihu se spoustou zápletek a postav. Při tom se jistě muselo mnohé vypustit/upravit, a nedopadlo to úplně bezchybně.

Pokud bylo záměrem oslovit dnešní mladou generaci diváků (což se filmu díky jeho dravému současnému stylu docela daří), která nečte knihy, natož staré knihy s černobílými obrázky, pak je pochopitelné, že se tvůrci snažili, aby zásadní překvapivé zvraty zůstaly překvapivé. Je ale dost těžké některé z těch zvratů utajit, když si většina logicky uvažujících diváků musí od poloviny filmu říkat "OK, proč tam ale tedy byla ta scéna v první polovině? K čemu byla důležitá? Vsadím se, že ta postava nezmizela z příběhu nadobro..." V knize to pravděpodobně funguje, protože jsou tam těch postav tucty. Ve filmu zůstaly jen ty, které jsou důležité pro děj, a tudíž je nám záhy jasné, že kdokoliv se na plátně mihne, bude později důležitý pro děj (i když mezitím z plátna na hodinu zmizí).

Například pan Wemmick, advokátův účetní, se s Pipem skamarádí a pozve ho k sobě domů (což je celé odbyto asi tříminutovou scénkou), a dále tato potenciálně zajímavá figurka ve filmu skoro nefiguruje až do úplného konce, kdy předvede deus ex machinu.


Kluk, se kterým se Pip v dětství na pár minut setkal, se o mnoho let později objevuje ve stejném hotelu jako Pip, a má to být zřejmě pouhá náhoda...? Pokud to bylo vysvětleno jako nenáhoda, bohužel jsem to vysvětlení nepochytil, protože film také trochu trpí tím, že jsou postavy představovány občas až příliš rychle, prostě jen tím, že o nich někdo vychrlí odstavec informací.

Bohužel, většina z posledních patnácti minut vypadá skoro jako něco z Járy Cimrmana, protože je najednou odhalováno, že všichni byli se všemi příbuzní, a všichni, kdo se kdy ve filmu mihli, mají naprosto zásadní úlohu, kterou musejí naplnit.

Je mi docela jasné, že zredukovat tlustou knihu do dvouhodinového filmu je těžké a že to možná lépe nešlo. To ale není omluva. V tom případě z toho buď měl Newell udělat několikadílný televizní film (nebyl by první), nebo natočit něco "volně inspirovaného" Dickensem, s promakanější a lépe filmově fungující zápletkou.

Je škoda, že to neudělal, protože jednotlivé kousky tohoto díla obsahují mnoho kvalitního a fungujícího.

19.1.13

Retro recenze a soutěž: Sunset Blvd. - 80%

Na Sunset Boulevardu v Hollywoodu žijí největší hvězdy a do jednoho zdejšího polorozpadlého sídla (dříve honosného) zabloudí víceméně náhodou neúspěšný scenárista Joe Gills (William Holden). Zjistí, že v domě žije pološílená padesátiletá herečka, dříve hvězda stříbrného plátna Norma Desmondová (Gloria Swansonová) a její divný komorník Max (Erich von Stroheim), který vypadá a chová se jako strýček Fester.

Většina filmu pak je o tom, jak si Norma Joea vydržuje a nutí ho, aby pro ni připravil scénář, který jí pomůže v návratu k filmové slávě.



Pokud vám připadá trailer nezvykle dementní a s nezvykle málo barvami, je to tím, že Sunset Boulevard je velmi slavný film z roku 1950, který bude tento čtvrtek poprvé v historii uveden v normální české filmové distribuci (i když, v multiplexech na něj asi narazíte těžko). Jeho recenze pro vás má smysl pouze pokud jste ho dosud neviděli, takže ji budu psát jako pro současného diváka.

Film Sunsed Blvd. se nachází ve filmovém světě někde na pomezí mezi archaickou kinematografií, na kterou má dnes smysl koukat jen z historických studijních důvodů, a současným filmem. Nejsem (a nechci být) natolik erudován, abych se odvážil tvrdit, do jaké míry byl Billy Wilder v tomto případě napřed před zbytkem hollywoodské kinematografie. Spíš mi jeho film připomíná něco, co spíchne režisér jen tak pro zábavu s pár kamarády ze showbyznysu během pár týdnů - podobně jako to dnes dělá např. Steven Soderbergh, nebo jako ta udělal Altman v Hráčovi. Ve filmu se objevuje jednak Cecil B. DeMille (slavný režisér a producent) v poměrně podstatné roli, a několik dalších hvězd, které hrají samy sebe. Například Buster Keaton. Skutečný, živý Frigo v pokročilejším věku (tzn. nedělající vylomeniny):

"Hi, I'm Buster Keaton and welcome to Jackass"

V době svého vzniku asi ledacos ve filmu bylo odvážné, provokativní a nepředstavitelně ujeté (a zřejmě v něm byla spousta odkazů na dobové události a postavy), nicméně ve srovnání s takovým Michaelem Jacksonem působí dnes Norma Desmondová jako víceméně normální rozmazlená milionářka s normální mrtvou opičkou.

A samozřejmě, všechno to, co tehdy bylo originální a svěží, bylo od té doby tolikrát permutováno a kopírováno, že dnes ta nápaditost na diváka zdaleka tolik nezapůsobí.

Z dnešních filmů můžeme srovnávat s těmi, které by CHTĚLY být retro. A tady se v plné nahotě ukazuje neschopnost například tvůrců filmu The Artist, kteří s mnohem širšími technickými možnostmi nedokáží ani pořádně okopírovat a opermutovat něco, co je přes půl století staré (ano, vím, že The Artist se odehrává o pár desetiletí jindy a je němý).

A je to hlavně scénářem (jehož spoluautorem je režisér Billy Wilder, později slavný tvůrce komedií jako Někdo to rád horké). Přestože zápletka je téměř primitivní a závěr filmu známe od začátku (skoro celý zbytek filmu je vlastně flashback), postavy jsou zajímavě vykresleny, mají nápadité a břitké dialogy, a když je hlavní hrdina postaven před osudové rozhodnutí, nezachové se jako typický filmový kokot, ale učiní rozhodnutí. Pokud tohle funguje, pak je méně důležité, jak film vypadá technicky a jak má originální zápletku.

Pokud se trochu zajímáte o filmové dějiny, Sunset Blvd. byste rozhodně měli vidět (a ještě doporučuji Občana Kanea a Pokropeného kropiče, ti jsou taky cool).

Díky Asociaci českých filmovýh klubů, která film uvede do kin v rámci Projektu 100 (spolu s dalšími klasikami), pro vás mám soutěž o dvě vstupenky na premiéru tento čtvrtek a dvě stylové filmové tašky s kultovními obličeji. Abyste vyhráli, pošlete sem na Google Plus svou představu toho, jak by měl vypadat dnešní remake Sunset Boulevardu. Můžete vyrobit i plakát. Uzávěrka soutěže je ve středu večer a hned poté budou uvědoměni výherci, takže ve čtvrtek ráno buďte online, ať se můžete dozvědět o výhře!

Nemůže už Lucas nechat Star Wars na pokoji?

...a přestat s těmi neustálými úpravami?

18.1.13

Recenze: Hitchcock - 50%

Tento film zachycuje, jak Alfred Hitchcock (Anthony Hopkins) natáčel své slavné Psycho, jaká velká sázka do loterie to tehdy byla, a jaké problémy přitom musel řešit nejen ohlédně financování filmu, ale také ohledně vztahu se svou manželkou Almou (Helen Mirrenová).



Během celého filmu jsem musel znovu a znovu vzpomínat na Burtonův film Ed Wood, který se snažil o něco velmi podobného, a dařilo se mu to mnohem lépe. Tvůrci Hitchcocka dokonce použili některé úplně stejné dramatické postupy, jako například když Hitchcock (tedy Hopkins) na začátku celý film uvádí stejným způsobem, jako uváděl svůj televizní seriál (srovnejte se začátkem Eda Wooda). Nebo když jsou ve filmu různé odkazy na mistrovu tvorbu, které nemají historické opodstatnění, ale prostě tvůrcům přišlo cool, že tam dají nějakou referenci na něco z jeho tvorby. Například v Edu Woodovi v jedné ze scén Woodova manželka myje nádobí a talíře ve dřezu jsou tytéž, které jsou pak použity jako létající talíře ve Woodově filmu. Z podobného soudku je scéna na konci Hitchcocka, kdy Hitchcock stojí na zahradě a říká směrem k divákovi: "Takže jsem natočil Psycho, a nyní přemýšlím, o čem natočit další film. Snad dostanu nějakou inspiraci." No a hádejte, co se v tuto chvíli stane! (Spoiler na konci článku.) Problém je v tom, že přestože si z hlavy nepamatuji, co natočil Hitchcock po Psychu, v tuto chvíli jsem přesně uhodl, co se stane. A ani zbytek kina se nijak extra nesmál, když se to stalo.

On totiž Hitchcock není moc dobře napsaný ani režírovaný. Vážnější pohledy do jeho soukromého života se střídají s prvoplánovitě vtipnými scénami (které se rozhodně nestaly) toho, jak vymýšlel a natáčel scény, které jsou dnes legendární, a nepasuje to k sobě ani zdaleka tak dobře, jako v Edu Woodovi. Ed Wood se držel v absurdní rovině od začátku do konce, ale některé vážnější scény v Hitchocockovi se do něj skoro nehodí, protože nesedí k těm vtipným. Celým filmem se také prolínají scény, ve kterých Hitchcock mluví s duchem Eda Geina (to byl ten masový vrah, podle kterého vznikla kniha "Psycho"), a opravdu se mi nepodařilo zjistit, nakolik to má být absurdní humor a nakolik to má něco vypovídat o skutečném režisérově rozpoložení. Moc to nefunguje ani jako jedno.


Alfred Hitchcock velmi specificky vypadal a velmi specificky se vyjadřoval. Anthony Hopkins je jistě výborný herec a snaží se mistra imitovat (za pomoci latexu - tedy aspoň doufám, že tolik nepřibral), což chvílemi funguje, ale když to nefunguje, vypadá to skoro nechtěně vtipně. Zde se nabízí například srovnání s postavou pseudo Billa Gatese ve filmu Elita / Antitrust, ve kterém Tim Robbins zdařile imituje Billa Gatese, aniž by mu byl bůhvíjak podobný. Nebo nejnovější Star Trek, který nějakým způsobem zachycuje podstatu nejpůvodnější posádky, přestože jí noví herci nejsou podobní.

Kupodivu skoro nejzajímavější jsou Scarlett Johanssonová a Jessica Bielová jako Janet Leighová a Vera Milesová. Jsou to vpodstatě epizodní roličky, ale neobsahují humor za každou cenu a prezentují zajímavý náhled do toho, jaké to asi bylo, pracovat pro někoho, jako byl Hitchcock.

Za zmínku ještě stojí, že pokud dobře neznáte Psycho, tak nejenže se nebudete tolik bavit, ale v mnohých scénách ani nepochopíte, o co vlastně právě jde a proč je ten který okamžik natáčení tak klíčový. Toto je opět mnohem lépe vyřešeno v Edu Woodovi, kterého jsem si dobře užil i když jsem o skutečném Edu Woodovi téměř nic nevěděl.

* SPOILER: Co se stane? Přistane mu na rameni havran, pochopitelně.

P.S: Shodou okolností loni vznikl jiný film o Hitchcockovi, který se shodou okolností odehrává těsně po tomto. Hitchcocka v něm hraje Toby Jones.

16.1.13

Recenze: Láska [Amour] - 70%

Nejnovější film Michaela Hanekeho (nominovaný i na několik Oscarů) vypráví o tom, jak spolu žijí ve velkém bytě (sami) starý dědeček (Jean-Louis Trintignant) a babička (Emmanuelle Rivová). Žijí si spokojeně až do chvíle, kdy začne babička mít záchvaty, které se zhoršují, babička postupně ochrne na polovinu těla, stane se nepříčetnou, přestate být schopna se pohybovat a mluvit, ale je zásadně proti tomu, aby byly převezena do nemocnice...



K art-stylu Michaela Hanekeho nemám nijak vroucí vztah (viz moje recenze filmů Funny Games USA a Bílá stuha).

Protože už jsem byl informován, že u Hanekeho filmů musí člověk být pozorný a přemýšlet (díky, Karle a Boženo!), od začátku filmu jsem byl pozorný a přemýšlel. Takže jsem si všiml, že v jedné scéně, když je v pokoji sama, babička hýbe nohou, kterou má mít chromou. A v jiné scéně babička mluví o tom, že "dědeček si chtěl koupit toto CD", což jí ale dědeček říkal ve chvíli, kdy babička byla duchem mimo a nevnímala. Takže jsem se radoval, jak jsem odhalil, že pointa je v tom, že babička to ochrnutí simuluje!!! Když jsem se ale se svým odhalením po filmu chlubil, koukali na mě ostatní jako na blázna. Takže jsem možná přemýšlel moc. Nicméně, pokud Haneke časem odhalí, že pointa celého filmu byla v tom, že babička celou dobu simulovala, tak si na mě vzpomeňte.

Svým stylem má film mnoho společného s Bílou stuhou: Stejné extrémně dlouhé záběry, s nezvykle statickou, ale vždy precizně umístěnou kamerou. Neuvěřitelné herecké výkony (aby ne, když hlavní dvě postavy prakticky neslezou z plátna). Absence jakékoliv hudby (kromě hudby vyluzované filmovými postavami nebo CD přehrávačem v záběru). Sterilní zaznamenávání zdánlivě všedních scén, které v jiných filmech bývají přeskakovány (v emocionálně nejvypjatějších okamžicích příběhu sledujeme dlouhou scénu, jak dědeček téměř legračně chytá holuba, který omylem vletěl do bytu). Samozřejmě je možné, že holub symbolizoval babiččinu duši. Nebo Boha. Nebo George W. Bushe. Nebo něco úplně jiného. Hanekeho technika "uspat diváka pomalým tempem a pak ho najednou emocionálně uzemnit jednou větou / činem" mi každopádně už přijde poněkud vyčpělá.


Rád bych upozornil, že V PRVNÍCH TŘECH MINUTÁCH FILMU (tj. není to spoiler) uvidíme, jak požárníci vylomí zabarikádované dveře bytu a najdou v něm na posteli květinami obloženou mrtvou babičku. To pro mě bohužel znamenalo, že cca polovina scén mě nijak intelektuálně ani jinak nestimulovala, a většinu času mi bylo jasné nejen k čemu film směřuje, ale jakými cestičkami a pomocí jakých vyprávěcích prostředků tam bude směřovat (a to jsem viděl pouhé dva Hanekeho filmy!). Cítím se možná poctěn tím, že Haneke natočil film podobným způsobem, jak bych ho natočil já, kdyby mi někdo řekl "natoč trochu kontroverzní artfilm se třemi herci za málo peněz". Ale míst, která by mě jakýmkoliv způsobem překvapila, bylo v tomto filmu opravdu pramálo. Příklad: Ten fórek s klavírem a CD přehrávačem, kterým končí trailer. Ve filmu je myslím ještě o něco delší, abyste si mohli dostatečně vychutnat, jak je to skvěle vymyšleno.

A řeči o "syrových emocích" a "intenzivních prožitcích" mi připadají spíš směšné. Stačí navštívit libovolný český domov důchodců a budete mít intenzivnější emocionální prožitky na téma "život a umírání", než při tomto filmu. Mimo jiné i proto, že většina českých umírajících důchodců nemá obrovský luxusní byt, invalidní vozík s motorem, speciální sprchový kout a dvě ošetřovatelky. A kdo tvrdí, že mu tento film umožnil podívat se na lásku novýma očima, ten pravděpodobně nemá v rodině nikoho v důchodovém věku...

Jak tak koukám, psal jsem především kritické věty, ale skutečnost je taková, že ze tří zhlédnutých Hanekeho filmů se mi tento líbil nejvíc (mimo jiné i proto, že má jen dvě hodiny). Hanekeho tvůrčí schopnosti jsou nezanedbatelné a rozhodně je příjemné, že natáčí úplně jiné filmy, než většina jeho kolegů. Bohužel, natáčí dost podobné filmy jako Haneke.

15.1.13

O myšce a medvědovi [Ernest et Célestine] - 70%

V jednom úplně normálním městě úplně normálně žili svým každodenním životem normální medvědi. Chodili do práce, prodávali v cukrárnách, chodili do kina na filmy s Indiana Brtníkem, sloužili u policie (to ti lední) a tak dále. A báli se myší.

Pod městem si mezitím v úplně normálním myším městě úplně normálně žily normální myši. Vylézaly nahoru, braly medvědím dětem z pod polštáře vypadané zuby (ve Francii tohle dělají myši místo Víly Zuběnky) a většinou snily o tom, že z nich budou zubaři. A většina se jich bála medvědů.

S výjimkou Célestine, která snila o tom, že se s nějakým medvědem skamarádí. A pak jednou narazila na skoro-houmles medvěda Ernesta, který byl chudý a živil se jako street performer.



Francouzská animovaná (ne-CGI, ne-3D) pohádka má roztomilou grafickou podobu a také je příjemně střelená a originální.

Její první polovina pozůstává z toho, jak se Célestine a Ernest poznají, způsobí společně pozdvižení ve městě medvědů i myší a nakonec společně utečou do Ernestovy rozpadlé chatky za městem.

Zde by většina dětských pohádek skončila, ale nás čeká ještě značný kus filmu, ve kterém se Célestine Ernestovi víceméně vnutí do života, teprve se pořádně skamarádí, a pak se společně snaží ukrývat před medvědo-myší policií a posléze i bránit u soudu). Přesto má celý film necelých 90 minut.


Film mi znovu a znovu připadal povědomý, než jsem si konečně uvědomil, že dosti připomíná starší tvorbu Hayao Miyazakiho. Není sice tak bravurně animovaný, ale postavičky mají podobný design, dělají podobné kukuče, a hlavně - děj je místy podobně příjemně dada a originální. Například když přijde po zimě jaro, myška ho začne malovat, a film se na chvíli stane zcela obstraktní směsí barevných obrazců.

Nejsem si úplně jistý, jestli jde o tak kvalitní film, aby na něj dospělý člověk měl chodit do kina (a místy mě iritoval český dabingový hlas myšky, kterou mluví nějaká malá holčička). Ale pokud máte děti, neváhejte ani okamžik.

14.1.13

Recenze: Paříž-Manhattan [Paris-Manhattan] - 30%

Alice (Alice Taglioniová) je lékárnice a miluje Woodyho Allena. Je svobodná, protože si zatím "nenašla toho pravého", a večery tráví s Allenovými filmy nebo v rozhovorech s jeho velkým portrétem, který má v ložnici. Film je o tom, jak se průběžně setkává a míjí s instalátorem poplašných systémů Victorem (Patrick Bruel), který je pro ni zřejmě tím pravým, ale neviděl nikdy žádný film Woodyho Allena.



Tato romantická komedie má pouhých 77 minut, ale přesto je k nepřežití. Snahou zřejmě bylo natočit něco jako Když Harry potkal Sally, tzn. story o dvou lidech, kteří se znovu a znovu potkávají "jen jako přátelé", i když je divákovi jasné, že jsou si nakonec souzeni. Tato snaha ale strašlivým způsobem padá na hubu následkem totální neschopnosti debutující režisérky a scenáristky v jedné osobě.

Herci jsou poměrně sympatičtí, ale hlavní tvůrkyni se vůbec nedaří vyprávět jakýkoliv příběh. Postavy se náhodně setkávají a častují se náhodnými bonmoty (které pravděpodobně mají být "woodyallenovsky sofistikované"), aniž bychom měli nejmenší představu, co k sobě právě cítí a jestli některá z nich zrovna tu druhou miluje.

Film selhává i na té úplně nejzákladnější úrovni vyprávění, takže v mnoha scénách není jasné, kde právě hrdinové jsou, co a proč tam dělají, a kolik hodin respektive dní respektive let uplynulo od těsně předcházející scény. Například záběry Alice v traileru v časech 1:47 a v 1:49 by od sebe mělo ve filmu dělit více než 15 let (při první scéně se její sestra seznámí s budoucím manželem, při druhé má skoro dospělou dceru), ale hlavní hrdinka na obou vypadá úplně stejně.

Celé to velmi nepříjemně připomíná film 2 dny v New Yorku.

Bomba přijde v úplném závěru filmu, kdy (SPOILER!) se v něm na tři minuty objeví skutečný, stále ještě živý Woody Allen, aby dal hrdiny dohromady, protože se z nějakého důvodu nedali dohromady celou tu dobu předtím, i když zjevně jeden chtějí druhého. Rozhodně nejsem nějakým velkým Allenovým fanouškem, ale jeho pár bonmotů je na filmu to zdaleka nejlepší.

Celý film na mě působil dojmem, že se tvůrcům podařilo někde v hotelu náhodou ulovit Woodyho Allena, takže si rychle vymysleli tříminutovou scénku, kterou s ním natočili, a k té si pak domysleli 70 minut filmu, které jí předcházejí. A těch 70 minut velmi neschopně natočili.

P.S: Tento francouzský film měl údajně velký úspěch na britském festivalu židovských filmů.

13.1.13

Recenze: Lincoln - 60%

Nejnovější film Stevena Spielberga není životopisem Abrahama Lincolna (Daniel Day-Lewis), nýbrž se zabývá jen poměrně krátkým obdobím jeho vlády, ke konci občanské války, kdy bylo zapotřebí co nejrychleji schválit zákon o zrušení otroctví, a to dříve, než skončí válka. Za tímto účelem musel Lincoln nasadit všechny politické tlaky (včetně těch ne úplně korektních), aby ukecal co nejvíce členů kongresu.



Proti Spielbergovu Lincolnovi hraje několik okolností, objektivních i subjektivních.

V našich končinách je to především ten neoddiskutovatelný fakt, že film rozebírá jednu velmi konkrétní událost, o které má většina Čechů jen velmi mlhavé tušení, a která úzce souvisí s dalšími událostmi a historickými postavami, o kterých má Čech neméně mlhavé tušení, ale které už ve filmu vysvětlovány nejsou. I když jsem měl přibližnou představu, o co šlo Severu a o co šlo Jihu, stejně jsem se na mnoha místech filmu značně ztrácel, protože těch jmen (míst i lidí) bylo příliš mnoho. A tím nemyslím jen to, že film má hodně postav (což má), ale i to, že je spousta jmen pouze letmo zmíněna a je dost těžké, pamatovat si, zda se mluví o někom, kdo ve filmu před chvílí byl, nebo o někom, koho máme znát z Amerického dějepisu. Dialogy jsou většinou velmi rychlé a i když jsou české titulky velmi kvalitní (Jiří Šteffl a Jana Ďoubalová) a snaží se ledacos dovysvětlit, samozřejmě neobsáhnout všechno.

A politickému pletichaření je věnována naprostá většina tohoto dvouapůlhodinového filmu, který vyvrcholí hlasováním. Kromě pletichaření je v něm pár minut o Lincolnových trablech s migrénovitou manželkou (Sally Fieldová), příliš zapáleným synem (Joseph Gordon-Levitt) a o Občanské válce (která zuří po celou dobu filmu, ale dozvídáme se o tom jen zprostředkovaně). Rozhodně ve filmu nejsou žádné akční scény, a překvapivě ani upíři (ale o tom až za chvíli).

Jak je u Spielberga již tradicí, z řemeslného hlediska je film bezchybný (kamera, hudba, výprava) a herci zvučných jmen v něm předvádějí to nejlepší, co dokáží.

O námětu, scénáři a režii se ovšem nedá říct nic víc, mež že jsou "adekvátní". Nejzajímavější mi na celém filmu připadalo to, že velmi jasně a neironicky říká, jak je lobbying fajn věc, a že v zájmu "vyššího dobra" je občas nezbytné i trošičku pošlapat demokracii (například zalhat, nebo někde schválně zdržet nějakou delegaci), a je to tak oukej. "Vyšším dobrem" je v tomto případě pochopitelně zrušení otroctví, a film se nijak moc nezabývá tím, jak nejednoznačně Lincoln nahlížel na celou tuto složitou problematiku.

Pokud bych se intenzivně věnoval studiu amerických dějin, Spielbergův Lincoln by pro mě možná byl příjemným zpestřením studia. Ale, je mi líto, americké dějiny jsou pro mě španělskou vesnicí, a ve filmu bylo kromě politického pletichaření velmi málo věcí, které mě mohly zaujmout. A nebyli v něm upíři!!!

Opravdu! Když si tento film srovnáme s loňským Abrahamem Lincolnem: Lovcem upírůnajdeme mnoho paralel. Například vousy, cylindr, koně s drožkami, nebo osudové siluety amerického prezidenta.


Bohužel, stačí se podívat jen na počet upírů v obou filmech nebo na Lincolnovu manželku, aby nám bylo jasné, že Spielberg tentokrát zůstal daleko za Timurem Bekmambetovem. Kterou z nich byste chtěli za manželku vy?


Abyste si nemysleli, že si hodnocení jen tak vycucávám z prstu, připravil jsem pro vás tuto zcela objektivní srovnávací tabulku s bodovým hodnocením (klik):


60 procent pro Spielbergova Lincolna je tedy nakonec ještě až moc...

P.S: Rád bych, kdyby mě někdo opravil, ale... měl jsem pocit, že v některých záběrech byly jasně vidět SOUČASNÉ americké vlajky (s 50 hvězdami). Ne že bych uměl počítat tak rychle do 50, ale ten pattern hvězd byl přece tehdy zásadně jiný.

11.1.13

Nic nás nerozdělí [The Impossible] - 80%

Britští manželé (Ewan McGregor a Naomi Wattsová), žijící v Japonsku, si se svými třemi syny užívají v Thajsku. Bohužel pro ně, píše se rok 2004 a po dvou dnech přijde cunami. Rodina je od sebe oddělena a zbytek druhá polovina filmu je o tom, jak se snaží opět dát dohromady, respektive zjistit, jestli zbývající členové žijí.



Film byl prý natočen podle skutečných událostí. Nevím nakolik přesně odpovídá skutečnosti, ale vím, že rodina byla ve skutečnosti španělská a rodiče mnohem méně hezčí, než McGregor a Wattsová. A také musím konstatovat, že z čistě dějového hlediska je scénář velmi neoriginální, předvídatelný a citově vyděračský. Je tam všechno to, co od podobného filmu očekáváte: Krátké seznámení s hrdina, pak katastrofa, odloučení, zranění, záchrana, hledání, naplnění, extrakce, asimilace a tak dále...

Kromě obsazení je tento (anglicky mluvený) film téměř stoprocentně španělskou záležitostí a režíroval ho jistý Juan Antonio Bayona, který před nedávnem natočil slušný horor Sirotčinec.

A já nemohu jinak, než konstatovat, že Nic nás nerozdělí, je téměř dokonale natočený film, kde 95 procent scén funguje lépe, než jsem očekával, že by mohly fungovat! A tím myslím opravdu všechny aspekty filmu: Herecké výkony, režie, střih, hudba, zvuk (podprahové efekty nebo naopak jejich absence), digitální triky, davové scény...

Všechno funguje FANTASTICKY, má to atmosféru, tempo, napětí, dojetí. Jenom škoda toho triviálního scénáře.

A je mi úplně jedno, že ve skutečnosti katastrofa nespočívala v tom, že se do vnitrozemí vřítila tři metry vysoká stěna vody (jak je to prezentováno ve filmu).


Podobně rozporuplné pocity jsem měl například u Hancocka. Film, od jehož děje nic moc neočekáváte, ten děj skutečně je takový, jak jste se obávali, a přesto je film natočen s takovým talentem a nasazením, že stojí za to dívat se na něj a věnovat mu pozornost.

Každopádně budu velmi bedlivě sledovat, do čeho dalšího se Bayona pustí...

Recenze: Carmen 3D - 60%

Tento celovečerní film F.A. Brabce je 3D záznamem divadelního muzikálu Carmen s Lucií Bílou v hlavní roli.



Znovu opakuji, a je velmi důležité si to uvědomit: Jde o záznam divadelního muzikálu. To znamená, že občas je vidět, jak pod jevištěm hraje orchestr, v detailních záběrech jsou jasně vidět mikroporty na hlavách herců a náplasti, které je tam přidržují. Když je někdo propíchnutý nožem, je jasně vidět, že je to rekvizita, přidělaná k břichu. Tato divadelní stylizace se k tomuto červenoknihovnovému příběhu hodí mnohem lépe, než to, o co se snažili filmoví Bídníci. V takovémto zpracování nemám nejmenší problém s tím, že se do sebe dva lidé zamilují po jednom pohledu, nebo že v cirkuse zlí klauni někoho proti jeho vůli přivážou jako terč pro vrhače nožů.

Mimochodem, moc si nepamatuji, o čem je původní Carmen. Jenom mi nějak utkvělo, že v ní je "toreador smělý". V této verzi žádný toreador není, José je policajt, Carmen je cirkusová umělkyně a děj se odehrává někdy mezi rokem 1930 a současností (kapitán policie je oblečen jako snaživý člen Wehrmachtu, jeden z členů cirkusu je pankáč). Hudba mi přišla o něco zajímavější, než v Bídnících, zato český překlad (muzikál původně není český) by se dal vypilovat lépe. Trochu problém je jen v tom, že v detailních záběrech je docela jasně vidět, že obě ženské protagonistky jsou o 15-20 let starší, než by podle zápletky měly být.

Lucie Bílá je v titulní roli fakt dobrá, zatímco Jiří Korn je bůh a příjemně (zcela neironicky) mě překvapil i Noid Bárta v roli padoušského nožovrhače.

Přestože jde, opakuji potřetí, o záznam divadelního představení, F.A. Brabec ho místy ozvláštňuje drobnými audio/video žertíky, jako zpomalování a zrychlování obrazu, dvojexpozice, velmi jednoduchý trik... Je to decentní a spolu s občas divokou kamerou to - aspoň v mém případě - úspěšně pomáhalo zahánět nudu, kterou bych asi trpěl v divadle. Bonusem jsou živí lvi, velbloud a slušní cirkusoví performeři - netuším, jestli něco z toho je i v divadelní verzi.


Film má dvě hodiny a je to přesně akorát. Původní divadelní muzikál má prý o 40 minut více, ale nepřipadalo mi, že by ve filmové verzi cokoliv chybělo (dokonce mi tam přebývala nepochopitelná předtitulková scéna, ve které Carmen tančí po stole a pak podřízne nějakou ženu, aniž by se o tom někdy později v ději mluvilo nebo z toho něco bylo).

Rozhodně jsem raději viděl tuto 120minutovou filmovou 3D verzi, s občasným vizuálním fórkem a s pohyblivou kamerou, než abych 160 minut seděl v divadle!

I když jde samozřejmě o naprosto nesrovnatelné projekty, bavil jsem - po sečtení všech pro a proti - u Carmen 3D o trošku lépe, než u posledních filmových Bídníků.

P.S: Na slavnostní premiéře se kdosi z tvůrců chlubil, že prý jde údajně o první muzikál natočený ve 3D. Zřejmě neviděl předchozí film téhož režiséra s touž herečkou v hlavní roli. A spoustu jiných filmů. Co tito lidé hulí, že veřejně říkají takové snadno napadnutelné věci?

9.1.13

Recenze: Mistr [The Master] - 50%

Skončila Druhá světová. Freddie Quell (Joaquin Phoenix) končí službu na válečné lodi někde v tichomoří (nebo kde) a vrací se domů, aby se nějak uchytil v normálním životě. To se mu moc nedaří, protože nemá přátele a je trochu podivín (například občas souloží se ženami, které si na pláži vymodeluje z písku a pak před lidmi masturbuje). Shodou náhod (protože umí vyrobit exkluzivní chlast z neočekávaných ingrediencí) se skamarádí s Lancasterem Doddem (Philip Seymour Hoffman), charismatickým chlapíkem, který vede jakýsi kult oddaných následovníků. Freddie v něm najde jediného přítele a je odhodlán změnit svou prchlivou povahu podle Lancasterových požadavků...



Postava Lancastera Dodda je zjevně inspirovaná některými aspekty života L. Rona Hubbarda (zakladatele Scientologie), ale jde o inspiraci velmi volnou a celý kult i konkrétní aspekty jeho fungování jsou pro děj filmu spíše vedlejší. Není to nijak rozebíráno, ani divákovi nijak představováno.

Hoffman / Hubbard. Podoba čistě náhodná?

On i samotný Lancaster Dodd je méně důležitější postavou, než námořník Freddie.

Paul Thomas Anderson se vždy odlišoval od průměru a tentokrát se odlišuje tolik, že už to přestává být zajímavé, neřku-li zábavné. Je mi naprosto jasné, že Až na krev nebyl film o tom, jak se kdysi těžila ropa a Hříšné noci nebyl film o tom, jak se kdysi točilo porno. Mám ale dost vážný problém nějak si udělat představu, o čem vlastně má být Mistr.

Tedy, je mi jasné, že je hlavně o tom, jak je na tom Freddie uvnitř špatně a jak se chytá šance na to, aby jeho život dostal nějaký smysl. To mi ale - v té podobě, jak je to znázorněno v tomto filmu - připadá jako strašně málo na film, který má téměř dvě a půl hodiny. Měl jsem pocit, jako kdyby šlo o nepříliš vydařenou adaptaci nějaké slavné knihy nebo životopisu, ze které se při brilantním popisu jednotlivých epizod nějak vytratila celková pointa.

Film je natáčený na (analogový) 65 mm film a některé jeho scény vypadají úchvatně. Ale zdaleka ne tak úchvatně, jako třeba filmy Terrence Malicka, u kterých vizuální stránka pomáhá zahánět nudu, pokud vás náhodou míjí obsahová stránka. Je také překvapivé, jak je film výpravný (davové scény, spousty kostýmů a dobových rekvizit), vzhledem k tomu, že je to vlastně komorní záležitost o dvou lidech.

Herecké výkony hlavních dvou představitelů jsou naprosto úžasné a je radost dívat se, co na plátně předvádějí. Ale je přitom víceméně jedno, co říkají, a jak to souvisí nebo nesouvisí se scénami, které předcházejí a následují. Ve filmu je vícero scén, které jsou působivě natočeny, a když skončí (scény i film), neměl jsem pořád nejmenší tušení, proč ve filmu byly a co mi měly říct o jeho hrdinech.

Hudba je velmi zajímavá tím, že je na první poslech naprosto nevhodná k většině scén, které doprovází, což vzbuzuje jisté téměř halucinogenní pocity. Ale opět - uniká mi, co tím mělo být řečeno.

Ještě jinak: Kdybych viděl pouze trailer na této stránce, měl bych po jeho zhlédnutí o hlavních dvou hrdinech filmu přibližně stejný obrázek, jako jsem měl po zhlédnutí celého filmu. A byl bych v přibližně stejném emocionálním stavu (tzn. v zajímavém, mozek stimulujícím).

A to dle mého názoru není úplně dobře. Nebo, přesněji řečeno, na takové filmy nechci v kinech koukat.

8.1.13

Recenze: Nespoutaný Django [Django Unchained] - 80%

Rok 1858. Dr. King Schultz (Christoph Waltz) býval kdysi zubař, ale nyní se živí jako bounty hunter, tzn. hledá zločince, aby je živé nebo mrtvé (spíš mrtvé) předal do rukou spravedlnosti a shrábl prašule.

Potřebuje služby černého otroka jménem Django (Jamie Foxx), který jediný dokáže poznat jakési tři otrokáře, na které je vypsána velká odměna a Schultz je hledá. Společně je najdou poměrně brzy, ale během té krátké doby se skamarádí, loví spolu padouchy přes zimu a pak se společně pokusí o majstrštyk: Najít a zachránit z otroctví Djangovu manželku, která je v současné době umístěna na obávané plantáži "Candyland", vlastněné nejhorším otrokářem ze všech (Leonardo DiCaprio). Vlastně ne, nejbrutálnějším otrokářem ze všech, je starý černošský DiCapriův sluha Stephen (Samuel J. Jackson, namaskovaný na osmdesátiletého).



Nespoutaný Django Quentina Tarantina je jednak pocta klasickým westernům a spaghetti-westernům, a jednak hardcore badass nigga filmům, jako byl třeba Shaft.

Přitom Tarantino rozhodně není prvním, koho napadlo tyto žánry spojit dohromady:



Django vypadá velmi velkorozpočtově a je to dobře. Města, vily a opulentní salónky vypadají výtečně, stejně jako většina postav, které jsou buď slizce distingované, nebo slizce smradlavé a hnijící.

Django není zrovna akčním filmem, ale když už dojde na jednu-dvě přestřelky, je to patřičně tarantinovsky přehnané a masakrózní - každý zasažený je brutální silou odhozen směrem, který ani nemusí nijak souviset se směrem, odkud přišla rána, a vyšplíchne z něj přitom několik litrů krve metr do vzduchu...

Výborně funguje dynamika dvou hlavních protagonistů. Foxx je divoké a živočišné zvíře a sex symbol, zatímco Christoph Waltz je sofistikovaný starší chlapík se smyslem pro černý humor a fantastickými větnými konstrukcemi (znovu a znovu vzniká humor z toho, že s vidláky mluví slovníkem univerzitního profesora). Ale myslím, že všichni víme, čeho je Waltz schopen...



Celé je to říznuto čistě současnými prvky, například hláškami, které nejsou úplně dobové, nebo občasným rapem. Soundtrack tudíž obsahuje mnoho staré westernové hudby, 2Paca, RZA, jednu novou skladbu od Morriconeho a něco, co zní jako Joan Baezová. V roce 1966 byl natočen film Django, ale jeho děj nemá s Tarantinovým filmem nic společného a řekl bych, že tak svůj film (a hrdinu) pojmenoval jen proto, aby mohl použít tu titulní písničku (a Franco Nero má v Tarantinově filmu cameo). Prostě typický tarantinovský guláš, kdy nepoznáte, co je pocta, co je parodie, a co je myšleno vážně. Je to více ultrapostmodernismus než vyloupit banku převlečený sám za sebe. Nikdo nikdy nezjistí, jestli má nějaký hlubší smysl, že postavy ve filmu mluví o populární Beethovenově skladbě "Pro Elišku" několik let předtím, než byla v Německu poprvé vydána. Nejspíš je to Tarantinovi u prdele a Beethoven je jediný germánský skladatel, kterého znal.

Vpodstatě jediné, co bych filmu vytkl, je jeho délka přes dvě a půl hodiny, která nemá naprosto žádné opodstatnění. Postavy neprocházejí žádným složitým vývojem a nepodnikají žádnou složitou pouť někam. Prostě něco udělají, pak udělají něco jiného, pak ještě něco jiného, a pak ještě něco. Že to celé směřuje k záchraně manželky, to je vpodstatě jedno. Stejně dobře by to mohly být tři nebo čtyři díly televizního seriálu. Naštěstí je každý z "dílů" obsazen skutečně kvalitně načrtnutými figurkami - ano, opravdu to nejsou víc než jen figurky. Vlastně všichni kromě hlavních dvou představitelů jsou jen jakési rekvizity, jejichž vzorce chování jsou jasné od prvních vteřin, kdy je uvidíme na plátně. Včetně DiCapria.

To ale nevadí! Tenhle film je opravdu jenom zábava. Velmi specifická hrubozrnná negerská zábava (toto slovo je použito nejméně stokrát a ve filmu je jediná postava, která místo "negr" říká "černej" - její identita nechť je pro vás vtipným překvapením). Je to zábava, i když je negr trhán psy, když jsou mu uřezávána varlata žhavým nožem, když je negryně zavřena v díře pod žhavým plechem nebo když bílejm vylítávají mozky z hlavy. Takhle si Tarantino představuje zábavu a musím říct, že tentokrát jsem se bavil s ním, a to asi nejlépe od původního Pulp Fiction. U Kill Bill a Hanebnejch panchartů jsem se zdaleka tak dobře nebavil, ale Django je podstatně soudržnější dílo, ve kterém postavy neexistují jen proto, aby se mohly dostat do cool situací.

Samuel Jackson: So much nigga it hurts

BTW, Rango je pořád o něco lepší než Django.

6.1.13

Volejte z telefonu laciněji (i z blbého)

(Tento článek není o filmu.)

Jak už asi víte z mých předchozích příspěvků, naši mobilní operátoři mi nejsou sympatičtí. Ne kvůli vysokým cenám, ale kvůli tomu, že za tyto nemalé ceny neposkytují služby v takové kvalitě, jakou slibují, natož v takové kvalitě, jakou bych si představoval.

Dokud se tento stav nějak nezmění (v čemž jsem značně skeptický), je jen dalším důvodem k tomu, abych telefonování považoval za cosi archaického, z minulosti. Existují ale okamžiky, kdy se potřebujete s někým z minulosti spojit. S někým, kdo nemá internet, nebo ho neumí používat a jeho mozek už není ve stavu, aby se ho používat naučil (příklad: Staří rodiče nebo prarodiče).

Vím, že existují různí VOIP operátoři a s pomocí smartphonu mohu už nějaký ten rok volat na normální telefonní čísla (přes WiFi nebo svá mobilní data). Bohužel, česká mobilní data na tom nejsou tak dobře, aby to bylo kvalitně použitelné, a navíc netelefonuji tolik, abych si kvůli tomu takovou aplikaci kupoval, instaloval a konfiguroval. Zběžně jsem nějakou takovou populární aplikaci pro Android před pár týdny vyzkoušel a k uživatelskému komfortu měla hodně daleko.

O VOIP volání ale psát nechci. Chci psát o věci, která se jmenuje callback, a o jejíž existenci jsem do loňska neměl tušení, neboť s VOIP souvisí a celá tato oblast stála jaksi mimo můj zájem.

Pokud tedy víte, co je to callback, nemáte příliš důvodů číst zbytek článku a můžete se o mně domnívat, že jsem zaostalý.

Callback je způsob, jak zavolat z jednoho normálního (nebo mobilního) telefonu na druhý normální (nebo mobilní) telefon, aniž by kterýkoliv z těchto dvou telefonů provedl úspěšný telefonát, tzn. aniž by někdo z účastníků tohoto hovoru musel platit svému telefonnímu operátorovi.

Fór je v tom, že firma F má s nějakým českým telefonním operátorem smlouvu na telefonáty za méně než 1 kč za minutu. Jak k té smlouvě přišla, to není v tuto chvíli podstatné. Pokud chci já jako uživatel X ze svého normálního telefonu volat uživateli Y na jeho normální telefon, sdělím to firmě F a ta okoamžitě na to zavolá současně na číslo X i Y a ve své ústředně tyto dva hovory navzájem propojí, takže se X a Y navzájem slyší, jako kdyby si normálně zavolali. X i Y ale pouze PŘIJMOU HOVOR a neplatí tudíž nic svému operátorovi. X zaplatí firmě F okolo dvou Kč za minutu, a firmě F se to vyplatí, neboť její náklady jsou dva hovory po méně než jedné koruně za minutu.

V tuto chvíli se zřejmě logicky ptáte, jakým způsobem může X sdělit firmě F, že hodlá volat Y. Jde to několika způsoby, které stojí buď málo nebo žádné peníze!

Především to jde přes Internet. Tzn. zalogujete se na stránce firmy F a tam do formuláře vložíte telefonní číslo Y (nebo ho vyberete ze seznamu, který tam máte vytvořený). Následně vám zavolá robot z divného čísla a když to zvednete, zavolá i na číslo Y, a poté co to Y zvedne, normálně hovoříte.

Tuto akci můžete můžete bez problému provést ze svého mobilního browseru, případně použít příjemnou mini-aplikaci, která vám umožní volat "callbacky" přímo z vašeho normálního seznamu kontaktů. Znovu raději upozorňuji, že tato aplikace přenese v průběhu celé akce jen asi 100 bajtů dat (zavolá API na serveru callback providera) a celý hovor pak probíhá přes klasický hlasový kanál, bez ohledu na datové připojení.

Jde to také SMSkou. To ale není "zadarmo".

Nejvychcanější způsob spočívá v tom, že firma F má registrovaných např. 100 různých telefonních čísel, která se liší pouze posledním dvojčíslím. Volající X si po registraci na jejích stránkách zadá až 100 čísel, na která častěji volá, a každé z nich dostane přiřazeno jedno z "firemních čísel" +420 FFF FFFF00 až +420 FFF FFFF99. Pak vám stačí pouze zavolat na jedno z těchto čísel, řekněme +420 FFF FFFF25. Když to uděláte, počítač ve firmě F si řekne. Aha - teď mi volá můj zákazník z čísla X (vidí přece číslo volajícícho) na číslo končící "25", tudíž chce volat na číslo, které má ve svém seznamu na našem serveru v řádku 25. Načež okamžitě počítač F zavěsí volání od X (tudíž nikdo nikomu nic nemusí platit) a provede spojení dvou hovorů stejně jako v předchozích případech. Toto mi přijde jako tak neuvěřitelně vychcaná metoda, že mi skoro připadá, jako by ji vymyslel někdo v České republice.

(Celosvětově je termínem "callback" označováno něco podobného, ale trochu jiného.)


Všimněte si, že posledně zmiňovaná metoda je poměrně dobře použitelná i pro telefony vašich starých příbuzných, kteří netuší, co je to smartphone nebo internet. Ti stejně volají většinou jen na 2 - 3 čísla, tak jim prostě ta čísla v jejich starých Nokiích změníte na +420 FFF FFFF01 až +420 FFF FFFF03 a vysvětlíte jim, že když vám budou volat, tak se to automaticky zavěsí, a následně musejí zvednout příchozí hovor. To většinou pochopí i v pokročilejších stádiích senility.

V každém případě se na displeji Y (volaného) vždy korektně zobrazuje normální telefonní číslo X, tzn. volaný se vůbec nedozví o tom, že mu není voláno tradičním způsobem.

Callback operátoři jsou u nás nejméně tři, pravděpodobně víc. Je na vás, abyste vyzkoušeli, jak přesně který z nich funguje a jaké vychytávky / háčky mají jeho smluvní podmínky. Například někteří účtují po minutách, jiní po sekundách. U některých platíte už hovor, který proběhne od F k X (tedy k volajícímu), aniž by to Y zvedl. Tzn. když někomu takto voláte, on to vůbec nezvedne a pouze to u něj minutu zvoní, zaplatíte za tuto minutu poloviční sazbu normálního volání (okolo 1 kč za minutu). U jiných operátorů platíte až po spojení X s Y, ale pokud to Y nebere, po 10 sekundách se pokus o hovor automaticky utne (což je logické, protože F musí telefonnímu operátorovi platit za těch 10 sekund, které úspěšně volá Xovi, a X mu za ně nic nedá). Jeden z operátorů má podmínku, že pokud během roku dobijete méně než 100 Kč kreditu, platíte "pokutu" 100 Kč. Někteří operátoři vyžadují měsíční poplatky podle počtu vámi u nich registrovaných čísel. Různí operátoři mají při callback telefonátech různou latenci audia (od nepostřehnutelné po sekundovou). Ne všichni poskytují všechny metody callbacku, které jsem zde popsal.

Zkrátka, je na vás, abyste si pečlivě pročetli ceníky a podmínky, a případně si službu sami vyzkoušeli. Někteří z callback operátorů nabízejí do začátku symbolický kredit zdarma. Většina z nich současně nabízí také klasické VOIP a VOIP z internetu na normální telefon, někdy včetně vlastní VOIP aplikace pro smartphone. Já nehodlám žádného konkrétního doporučovat, protože jsem zatím vyzkoušel pouze dva a nikoliv vědecky vyčerpávajícím způsobem (například jsem se vůbec nezajímal o podrobnosti callbacků z ciziny / do ciziny). Jen pár callback operátorů do začátku (abecedně): www.klikniavolej.cz, www.odorik.cz, www.voocall.cz.

Já používám VooCall, ale netvrdím, že je objektivně nejlepší. Všechny callback operátory jsem nezkoušel, protože je mi celkem jedno, jestli mě to bude v průměru stát 1,90 Kč nebo 2,10 Kč za minutu hovoru. Volám stejně jen pár minut měsíčně.

Tento post není placenou ani barterovou reklamou žádného operátora. Jenom mi přišlo zajímavé, že něco takového existuje a myslím, že jsou i někteří další, podobně zaostalí jako já, kteří o této možnosti telefonování zatím nevědí.

P.S: O právní aspekty jsem se nezajímal. Je docela možné, že celý tento koncept nějak porušuje smlouvu, kterou firma F má s telefonním oeprátorem. Ale to je mi také víceméně jedno, protože já nic neporušuji a i kdyby VooCall nakrásně zkrachoval ze dne na den, nikdy u něj nemám kredit více jak pár desítek Kč.