31.3.13

Recenze: Vojta Lavička: Nahoru a dolů - 40%

Vojtěch Lavička (narozen 1973) se vyznačuje tím, že:

  • Je Rom
    • a aktivista
  • Hrál na housle
    • sólo
    • s Deep Sweden
    • s Gypsy.cz
    • s Banda.cz
  • Dělal moderátora
    • v rozhlase
    • v televizi
  • Vystřídal několik partnerek
    • a měl s nimi několik dětí
  • Neví přesně, co od života chce
  • Nechce se stěhovat do Kanady
A o něm je dokument Heleny Třeštíkové, která ho zachytávala déle než 15 let jeho života.



Přestože Vojtěch Lavička dělal spoustu různých věcí, z filmu to nevypadá, že by nějaká z nich byla nějak výjimečně zajímavá.

Film skáče dopředu po měsících i letech a obsahuje spoustu segmentů, které vypadají jako příslib něčeho zajímavého:
  • Lavička se prochází po hororovém autozdevastovaném romském ghettu a vysvětluje, že romové prostě asi pracovat nikdy nebudou, protože k tomu nevidí jediný důvod, neboť stejně peněz mají i bez práce.
  • Lavička dělá moderátora v televizi, dojde tam k nějakému rasovému konfliktu a k nuceným personálním změnám, Lavička odejde jinam.
  • Lavička má téměř dospělého syna (s neromkou), kterého většinu jeho dospívání zcela ignoroval, a najednou mu připomíná, aby nikdy v životě nezapomněl, že je Rom (což není).
  • Lavička hraje v kapele Gypsy.cz, jejíž kariéra vyvrcholí neuvěřitelným teroristickým výstupem na Eurovizi v Moskvě, kde se umístí na hezkém posledním místě s nula body. Což ze zákulisí realtime komentuje rezignovaný Rejžek, smutně vzpomínající na dobu komentování Oscarů.
Lavička je ten s houslemi a tmavým kloboukem

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o tom, jak se romský aktivista prochází po ghettech, rozmlouvá s jejich obyvateli a vysvětluje nám své názory na problematiku.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o rasové rozmíšce v televizním studiu.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o nespolehlivém otci, který se najednou začne sobecky zajímat o svého dospívajícího syna.

Dokázal bych si představit celovečerní dokument o kapele, která začíná jako zajímavý mix rapu a cikánské lidové hudby, aby po různých peripetiích klesla na samé dno showbyznysu, respektive někam do záporných hodnot (nula bodů znamená, že se nelíbili ani Českým divákům).

Tento dokument ovšem každé z těchto podzápletek věnuje jen 10-15 minut, na přeskáčku s jinými, méně zajímavými podzápletkami.

Podle následné diskuse s režisérkou byl problém v tom, že Lavička často beze stopy mizel, takže v dokumentů chybí celé roky jeho života (pak se objeví v další scéně, má jinou partnerku, jiné zaměstnání a o minulosti nechce moc mluvit). Tudíž nebylo dost materiálu k dokumentování.

Ledacos zachraňuje řemeslná zručnost Třeštíkové, takže nedochází k tomu, že bychom se vyloženě nesnesitelně nudili. Ale jde o její zatím nejméně zajímavý dokument (aspoň z těch, co jsem viděl).

Bubeník tvrdí muziku

Pár praktických ukázek k rytmické části seriálu o skládání hudby, na které jsem náhodou narazil:

Level 1: Základy. Udržovat rytmus, neztrácet výdrž (od 1:20)!



(Modernější verze pro teenagery)

Level 2: Asijská elegance až do hrobu (od 1:20):



Level 3: Tripping:

30.3.13

Recenze: Lesní duch [Evil Dead] - 40%

Pět mladých přátel (tři děvčata a dva kluci) se vydá společně do opuštěné chaty v lesích, aniž by tušili, že se ve zdejším sklepě skrývá kniha, vyvolávající SMRTELNÉ ZLO!



Trilogie Evil Dead patří k mým oblíbeným filmům: Především její druhý film, který je víceméně remakem prvního. Tehdy byl Sam Raimi ještě mladý, neklidný, avantgardní a nedržel se zpátky. Nejde jen o to, že na tehdejší dobu (před třiceti lety!) byly tyto filmy velmi brutální. Pro mě je kouzlo Evil Deadů především v tom, jak maniakálně psychedelicky vtipné filmy to byly. Některé jejich scény jsou jako něco z němých grotesek, jiné jsou na hranici parodie, a především: Ash is the man.


Jako fanouška původní trilogie mě tudíž nový reboot (nebo co to je) zákonitě musel zklamat ve dvou věcech:

1) Ve filmu se nevyskytuje žádný humor, nadsázka, komedie, nic podobného. Ani trochu! Vypadá to, že některé jednotlivé scény (asi 2-3) byly ve scénáři myšleny jako legrace (například pokus o oživení někoho pomocí drátů zaražených do srdce a připojených k baterii), ale jsou zahrány a natočeny se zcela vážnou tváří, bez jakéhokoliv pomrkávání na diváka! Pokud si vzpomínáte na některé slavné extrémní scény z prvních dvou filmů, a říkáte si "tohle přece nemohli v remaku natočit s vážnou tváří", pak máte pravdu. Tyto scény v novém filmu vůbec nejsou! Totiž:

2) Film nemá téměř nic společného s původní trilogií - ani atmosférou, ani dějem, a už vůbec ne hlavním hrdinou. Jsou v něm náhodné odkazy na jisté detaily originálu (např. se v něm kromě pekelné knihy vyskytuje také brokovnice a motorová pila, někdo také nějak přijde o ruku, někdo je také zavřen ve sklepě, před chatou stojí zrezivělé zarostlé auto původního Ashe), ale to všechno mi jen zbytečně připomínalo, že tenhle film s původními Evil Deady nemá nic společného a dokonce jako kdyby se ze všech sil snažil, aby s nimi náhodou neměl něco společného...

Nejlépe nakonec film dopadne, pokud úplně ignorujete jeho název a pokud si vymažete z paměti existenci Ashe, motorovky na ruce, šíleného smíchu, vtipných hlášek, a všeho ostatního, co dělalo Evil Dead Evil Deadem.

Poměrně dobrým nápadem je základní zápletka, podle které jedno z děvčat, Mia, je závislé na drogách, a ostatní mu chtějí na chatě připravit drsnou odvykací kůru. Tudíž se předem dohodnou, že Miu za žádných okolností neodvezou zpět do civilizace dokud se nedostane ze závislosti. Tudíž, když si pak Mia začne stěžovat, že v lese viděla cosi ošklivého, co je teď v ní, nikdo jí to pochopitelně nevěří.

Tato zajímavá zápletka dostane na frak, když se asi ve čtvrtině (velmi krátkého) filmu konečně začnou dít krvavé a nechutné věci. Poté, co Mia začne mluvit dvojhlasně, spálí si záměrně vlastní kůži, změní se jí barva očí a vyzvrací několik litrů něčeho červeného, a poté, co se něčím podobným nakazí druhé děvče a rozřeže si vlastní obličej, baví se spolu dva hoši stále úplně vážně o tom, že je to možná jenom nějaká nemoc / záchvat a že by se s tím asi mělo jít k doktorovi... Bez jakéhokoliv náznaku ironie!

Jak už jsem psal výše, nějaký odstup a nadhled tomuto filmu zcela chybí. Chtěl by být drsným a skutečně depresivním, ale nedaří se mu to, protože k tomu používá pět nezajímavých a navzájem zaměnitelných idiotských hrdinů. Je docela možné, že ti pohlední mladí lidé jsou schopní herci, ale scénář je napsaný tak, že jejich postavy nejsou ani realistické ani vtipné. Jsou to prostě jen další nezajímaví mladí lidé, kteří špatně skončí, protože si zahrávali se zlou knihou a zaříkávankou "Kunda, Astratta, Montosse, Canda" (ano, "kunda" tentokrát psáno s K) - podobně jako v desítkách jiných podobných hororů.



Nový Evil Dead je v některých svých scénách (a s blížícím se finále) slušně krvavý a nechutný (a trikům není co vytknout). Pokud bych ale na film nahlížel jen jako na sbírku nechutností, pak je jeho první čtvrtina úplně zbytečná (když se řeší to odvykání a vypadá to, že film bude mít děj). Rozhodně existuje mnoho filmů, které jsou brutální srovnatelným způsobem, a přitom i působivé v jiných ohledech, než v množství litrů tělesných tekutin - například Frontier(s) nebo Poslední dům nalevo. A pokud chcete pouze přehlídku nechutností, bez jakéhokoliv dalšího balastu, pak tu mámě méně mainstreamové filmy jako Mordum, Tokyo Gore Police, RoboGeisha nebo Saxána a lexikon kouzel.

P.S: (Spoiler po titulcích) Při závěrečných titulcích slyšíme nahrávku z magnetofonu z původního Evil Deadu. Úplně na konci titulků se pak na tři sekundy objeví obličej starého Ashe (Bruce Campbell) a řekne "Groovy" (aniž by to mělo JAKOUKOLIV souvislost s filmem). Působilo to na mě jako kdyby někdo znesvětil památník válečných hrdinů, nicméně Bruce Campbell je spolu s Raimim koproducentem tohoto rebootu.

29.3.13

Recenze: Na dřeň [De rouille et d'os / Rust and Bone] - 70%

Ali (Matthias Schoenaerts) se svým malým synkem přijíždí na jižní pobřeží Francie, aby se zde nějak protloukal: Příležitostnými krádežemi a jako bodyguard v nočním klubu.

Zde jedné noci náhodou potká čerstvě zmlácenou Stephanii (Marion Cotillardová) a odveze ji domů. To je všechno. Nemá o něj zájem.

Stephanie je drezérka kosatek v zábavním parku a při nehodě přijde o obě nohy. Nemá chuť dál žít.

Ali ji tu chuť aspoň částečně vrátí. Začnou spolu občas přátelsky souložit, nic víc.

Ali se začne živit ilegálními zápasy. Stephaniie (už se slušně fungujícími umělými nohami) mu začne dělat manažerku...



Na dřeň (nezeměňovat s Našrot!) je film, složený z úžasně zahraných a úžasně nasnímaných, emocionálně působivých scén. Nehoda s kosatkou. Poznání, že nemám nohy. Nesmělé seznamování (a znovuseznamování). Přátelský sex. Radost z umělých nohou. První partnerská krize. První brutální zápas. A tak dále...

Většina toho je skvělou syntézou bezchybných hereckých výkonů a audiovizuální nápaditosti. A jako technofil musím vypíchnout bezchybné triky, protože Stephaniiny nohy (ne)jsou vidět v mnoha detailních záběrech.

Celý film ale bohužel příliš nedrží pohromadě, protože nám zůstávají zcela utajeny motivace postav. Prostě ona ho nejdřív nechce, pak ho chce na sex, a pak se milují. Proč a jak k tomu došlo, to nějak není jasné, prostě se to stane.


Objektivně vzato jsou oba hrdinové vlastně dost parchanti (ona je sobec, on je násilník a neumí se postarat o syna). A pokud se to během filmu změní, dojde k tomu až v posledních minutách, a opět není naznačeno, jak a proč se v nich něco zlomilo. Jen díky nadprůměrným schopnostem tvůrců nakonec dvě hlavní postavy nepůsobí jako hajzlové, které musíte nenávidět.

Nakonec působí jako lidé, které potkalo pár netradičních náhod, a shodou okolností spolu zůstali.

Ale je vám to vlastně celkem jedno. Důležitější byly ty full frontaly...

28.3.13

Recenze: 5 pravidel - 40%

Parta asi 50 lidí (z nichž většina se navzájem předem neznala a přihlásili se na inzerát) se na víkend sešla v chatkách někde v lese, aby zde hrála LARP hru, ve které všichni představovali obyvatele různých kast (chudí přistěhovalci, studenti, politbyro...) ve fiktivním komunisticko-fašistickém totalitním státě.


"Loosing" your freedom?

Je nutno důsledně od sebe oddělit dvě věci - jestli se za ony tři dny odehrála v těch chátách zajímavá virtuálně-společenská akce (což nevím, protože jsem tam nebyl), a jestli o tom byl natočen zajímavý film - což, obávám se, nebyl.

Především není jasné, pro koho je vlastně film určen.

Pokud už víte, co je to LARP, tak vám polovina filmu nedá nic nového, co už byste nevěděli, případně si sami nezkusili. Tento konkrétní totalitní scénář není nic obzvlášť objevného a zaujme snad jen tím, že se jedná (na české poměry) o poměrně rozsáhlou akci, a že někteří z účastníků jsou ucházející herci (například ten v traileru ve 2:04), kteří opravdu uvěřitelně HRAJÍ emocionální stavy svých postav. Ale těch je jen pár.

Pokud nevíte, co je to LARP, tak se to z filmu moc nedozvíte. Tato zkratka je ve filmu několikrát použita, ale nikdy v něm není vysvětlena a nikdo se nijak nezamýšlí nad tím, nakolik jde o "live action" - když vpodstatě jediná "action" spočívá v přecházení mezi budovami, a jinak se tento projekt od klasického RPG sezení liší jen svou délkou a náznakem kostýmů. A nakolik jde o "role play", když mají účastníci papírky nejen se svými rolemi, ale i s příkazy, co mají kdy udělat. Neříkám, že to role play nebyl, jen jsem očekával, že se dozvím víc o tom, jak to vlastně přesně probíhalo.

Zajímavým momentem pro mě bylo, že účastníci hry byli i nějak hypnotizováni, aby na ně všechno působilo reálněji, ale opět to není nijak blíže vysvětlováno, jen vidíme část hypnotické indukce.

Pokud měl film být o tom, jak "normální dnešní lidé zakusili, jaké to bylo v totalitě", pak se to dle mého názoru taky nijak úžasně nepovedlo. Většina zúčastněných se jen pasivně dívá a na konci, při závěrečných titulcích, se vyjadřuje jen velmi obecně o tom, že "to byl zajímavý zážitek a příště pojedu zase".

A pro celou akci pochopitelně platí, že většina jejích účastníků nebyli herci a když se pokoušejí hrát, vypadá to - zcela logicky - strašlivě. Viz příklad ze zahraničí:



Znovu opakuji: Je možné, že experiment, který v oněch chatkách proběhl, byl velmi zajímavý. Ale na tomto filmu to není moc vidět.

27.3.13

Recenze: Bez doteku - 60%

Mladou Jolanu przní její nevlastní otec. Pak najednou střih, a jsme v nevěstinci, kde Jolana pracuje...



Jako "tahák" tohoto filmu je uváděno, že jeho režisérem je oficiálně Matěj Chlupáček, kterému bylo osmnáct let! Ovšem ještě v létě se tady mluvilo o tom, že film má dva "rovnoprávné" režiséry. Nevím, jaká je přesná pravda, a je mi to celkem jedno.

Skutečnost je taková, že Bez doteku je obrovsky odvážný film s velmi originální stavbou. První jeho polovina pojednává o tom, jak Jolana žije s matkou a otčímem (Marian Roden), který s ní zřejmě opakovaně spí. Pak se najednou skokem přeneseme o několik měsíců, možná let dopředu, kdy je matka a otčím zcela mimo hru a Jolana dělá kurvu v polo-luxusním bordelu, kterému šéfuje Ondřej Malý (hlavní skřet z Pout).

Záměrně se nikdy přesně nedozvíme, jaký řetězec příčin a následků Jolanu do toho bordelu dostal, a do jaké míry za to mohlo zneužívání, ale je jasné, že s Jolanou teď není všechno v pořádku. Například si pořád povídá s nějakým (polo)platonickým milencem, který ve skutečnosti neexistuje (na což při rozhovorech sám upozorňuje). Objeví se i Kryštof Hádek, který Jolanu zřejmě zoufale miluje a naivním způsobem ji chce z bordelu "zachránit".

A vše se uzavře scénou, která byla jako něco z filmu M. Nighta Shymalana a způsobila, že jsem se musel jít otázat několika lidí, co to celé mělo znamenat. Měl jsem svou teorii, přičemž kolegové recenzenti měli jinou teorii. V teoriích byl zásadní rozdíl, protože jedna z nich by znamenala, že film skončil happyendem, zatímco druhá by znamenala, že film končí totálním sestupem do pekla... Přestože jsem si nebyl jistý, která z verzí je správná (a jestli to mám chápat), nějakým způsobem to na mě celé zapůsobilo - na rozdíl od naprosté většiny českých filmů, ve kterých jsem se snahám o podobnou pointu většinou smál.

Musím se pochlubit, že nakonec jsem se odvážil oslovit režiséra, a ten mi potvrdil, že má teorie byla správná, muhahaha (více na konci ve spoilerech, pokud vás to zajímá).

Každopádně, k pochopení filmu (a především Hádkovy role) je nezbytné dávat dobrý pozor už při úplně první scéně, kdy si spolu dva chlapi povídají na střelnici a my vůbec netušíme, jakou to bude mít souvislost s následujícím filmem a co především si máme z jejich rozhovoru zapamatovat. Což by se dalo brát jako chyba tvůrců filmu. Ale Blade Runner taky celkem funguje, ať už je Roy Deckard replikant nebo není, že ano...


Film obsahuje i jiné chyby. Někteří herci hrají poněkud ochotnicky, nebo aspoň jejich postavy vyznívají ještě absurdněji, než by asi měly být. Na druhou stranu, nejen Malý, ale i několik dalších lidí ve filmu hraje výborně a v životě bych nevěřil, že jde o debut režiséra samouka. Film naprosto hravě strčí do kapsy 99 procent závěrečných prací na filmových školách (tj. prací lidí, kteří by měli filmařinu už nějak zvládat).

Kardinální otázka je, zda stojí za to, jít na tento 75minutový film do kina. V našich kinech je k vidění mnoho filmů a spousta z nich je lepší, než Bez doteku. Na druhou stranu, nepamatuji si HODNĚ DLOUHO na žádný český film, který by byl takto originální a ambiciózní, a přitom dopadl tak přijatelně...

SPOILERY! SPOILERY! SPOILERY!

Druhá polovina filmu (v bordelu) končí jistou vypjatou scénou, která - pokud zapojíme logické uvažování - pravděpodobně skončila pro hrdinku velmi špatně, vážným konfliktem s šéfem bordelu (ale nevidíme to). Následuje krátký epilog, ve kterém hrdinka sedí u jakéhosi psychoanalytika a říká mu něco ve smyslu, že "teď už je to OK, vyrovnala jsem se s tím". A my vidíme, že ten psychoanalytik je onen smyšlený milenec, který se celou druhou polovinu (v bordelu) Jolaně zjevoval! A pak je konec filmu.

Někteří kolegové (včetně dvou producentů České televize, kteří film dostali do kin) se domnívali, že závěrečná scéna se skutečně odehrála chronologicky na konci filmu, a že Jolana byla z bordelu zachráněna, psychoanalytik ji dal opět dohromady, a navíc se ukázalo, že je zhmnotněním jejích bordelových poloabstraktních tužeb po pravé lásce. Takže film má happyend.

Ovšem skutečný režisérův záměr (ke kterému jsem se přikláněl já) byl takový, že závěrečná scéna se ve skutečnosti odehrála v době mezi otčímem a nevěstincem! Psychoanalytik Jolanu léčil z traumatu po znásilňování, ta mu tvrdila, že je v pohodě, ale zjevně nebyla, protože následně se stala kurvou a navíc si osobnost analytika v zoufalství promítala do svých naivních milostných představ. A nakonec byla šéfem bordelu zřejmě zabita nebo něco ještě horšího. Takže konec maximálně depresivní.

A jeden z kolegů se dokonce domníval, že obě poloviny filmu byly chronologicky přehozené, a že Jolana nejdřív dělala v bordelu a až pak ji začal otčím prznit!

Jak už jsem psal: Dávám přednost filmům, ve kterých je pro průměrně pozorného diváka jasně pochopitelné, zda mají happyend nebo superdepresivní konec. I když jím Bez dotyku není, stejně jde o nadprůměrný film a dost se těším, co dalšího jeho tvůrce (tvůrci?) natočí...

P.S: Ve filmu je pár decentních a slušně erotických frontálů ze situací, které (doufám) režisér zná maximálně z pornofilmů.

Recenze: G.I. Joe: Odveta [G.I. Joe: Retaliation] - 70%

Zartan v nanomasce prezidenta USA nařídí zlikvidovat tým G.I. Joe, takže z něj přežijí jen Roadblock, Lady Jaye a Flint. Storm Shadow se převlékne za Snake Eyese a nechá se dobrovolně zavřít do východoněmeckého vězení, tak hlubokého, že už se nachází v mezinárodním území, aby osvobodil Cobra Commandera a Destra, kteří zde jsou zavřeni v kádích. Firefly přijede k vězení na vybuchující motorce s raketometem, zabije stráže svými nanosvětluškami a pomůže Storm Shadowovi a Cobra Commanderovi utéct. Storm Shadow je zraněn a vydává se léčit někam do Himalájí, kde ho hlídají nindžové a důchodkyně bojující s tyčí, zatímco Slepý Mistr posílá Jinx a pravého Snake Eyese za ním, aby ho unesli ve spacáku. Mezitím Cobra Commander plánuje ovládnutí světa tím, že všechny jaderné mocnosti (včetně Izraele!) donutí odpálit jejich arzenál, pak ho lstí zničí a pak na jejich města shodí z oběžné dráhy velké kovové tyče! Osud lidstva je v sázce!! Podaří se Storm Shadowovi očistit svou pověst od nařčení z vraždy Hard Mastera??? Svlékne se konečně Lady Jaye???? Pomůže hrdinům generál Joe????? Ani moc ne, ale hraje ho Bruce Willis...



Ooops, pardon, špatný trailer...



Dokonalý G.I. Joe film by měl vypadat přibližně jako to první video, ale při délce 90 minut by musel stát aspoň půl miliardy dolarů a musel by ho režírovat Michael Bay, ale musel by se ještě trochu víc odvázat a ne se pořád tak držet při zdi.

Nejnovější hraný G.I. Joe bohužel není dokonalý. Nejsou v něm tak rozverné songy, nevybuchuje Socha svobody a tak dále. Přesto je v něm mnoho dobrého.

Především, ani moc nevadí, že svět G.I. Joea neznáte. Například já už si první film moc nepamatoval a ta jména v prvním odstavci mi většinou vůbec nic neříkala. Přesto se dá děj poměrně bez problémů pochopit. Tedy, "pochopit" je relativní slovo, protože už vám asi došlo, že je to strašná ptákovina, asi jako kdyby scenáristovi bylo pět let...

Film režíroval 32letý asiat, který předtím natočil několik tanečních filmů a dokument o Justinu Bieberovi... Přesto má překvapivě pevnou ruku a rozmáchlou akci zvládá s profesionalitou a šmrncem, za který by se nemusel stydět lecjaký Peter Berg. Akce je občas natočena překvapivě brutálně, umírá spousta lidí, ale není vidět žádná krev nebo utrhané končetiny.

Channing Tatum a Bruce Willis jsou ve filmu jen pár minut, ale The Rock v něm má skoro hlavní roli a jeho přítomnost filmu hodně pomáhá. Je to božan. Z dalších hereckých výkonů stojí za zmínku jen Jonathan Pryce, který si svého evil prezidenta docela užívá. Všichni ostatní se jen tváří drsně / sexy...

K totálně WTF nápadům patří například ten, že ovládací skříňka, kterou francouzský prezident kontroluje jaderný arzenál své země, místo varovného bzučení kváká. Ale povětšinou se film tváří strašlivě vážně, což je strašlivě legrační a má za to u mě plus body.



Kdyby mi bylo asi tak o 35 let méně, asi bych byl z filmu totálně nadšený, ale ve svém pokročilém věku musím přiznat, že jsem se místy chvíli nudil a že jsem postrádal trochu více naprosto debilní explozivní akce a přebývalo mi trochu moc diskutování o něčem, co stejně nemá žádný logický smysl. A chyběla mi závěrečná scéna, ve které americký prezident měl říct britskému ministerskému předsedovi "No, sice máte teď místo Londýna velký kráter, ale vy už to nějak zvládnete, tak se na nás nezlobte a všechno v cajku!".

Rozhodně je to nejlepší klučičí film přinejmenším od Bitevní lodě.

P.S: Film je dodatečně (poté co byl natočen ve 2D) předělán do 3D. A opět: Nijak moc to nevadí, ale není pro to jiný důvod, než prodávat dražší lístky. Film jsem viděl v Premiere Cinemas Hostivař, kde byl jako první v ČR nainstalovaný jakýsi nový bazmek od Sony, takže z 3D obrazu méně bolí hlava, což mohu potvrdit. Skoro jsem zapomněl, že mám na nose dvoje brýle.

P.P.S: Zaplaťpánbůh je to TITULKOVANÉ, bez dabingu!

26.3.13

Recenze: Parade [Parada] - 40%

V Srbsku to nemají gayové (a lesby, transvestité, ateisté atd.) snadné. Gayové Radmilo a Mirko jsou odhodláni uspořádat s kamarády "gay pride" pochod v Bělehradě, a aby nedostali všichni na budku, požádají o pomoc pologangstera, ex-vojáka s přezdívkou "Citron". Ten na to sám nestačí, takže se vydává s Radmilem v jeho růžovém Mini Cooperu do Chorvatska, Bosny Hercegoviny a Kosova, aby zde zlanařil své hardcore kamarády (bývalé válečné soky), kteří mu mají s ochranou gay průvodu pomoci.



Na papíře to pravděpodobně znělo zajímavě: Natočit ztřeštěnou komedii o buzících, nacionalistech a obecné nesnášenlivosti, která by kromě humoru také trochu nastavovala zrcadlo.

I kdybych detailně rozepsal děj, pořád by to mohlo vypadat jako zajímavý, ambiciózní film.

Bohužel, veškerou chvályhodnou snahu zabíjí značně neschopná režie, která nedokáže tuto riskantní kombinaci správně vybalancovat. A dokonce nedokáže ani pořádně zúročit potenciálně velmi vtipné scény, jako "Kosovští domorodci pomocí vycvičených ptáků pašují drogy, které prodávají vojákům NATO". Režie je opravdu na úrovni nějaké hodně blbé české komedie.

Výsledek je o to horší, že některé scény mají být vážnější až velmi vážné (skinheadi, postřelený pes, státní aparát versus gayové), a do jalového humoru okolo vůbec nezapadají, respektive působí jako nějaká divná parodie na druhou.


Většina filmu vypadá jako kdyby ho natočili brutální rasisté. Gayové jsou v něm zobrazeni tím nejstereotypnějším způsobem, chodí extravagantně oblékaní, jezdí v růžových autech, a všichni o nich pořád mluví pouze jako o "buzících", ženské hrdinky stále afektovaně ječí... Většina humoru je založena na tom, že někdo nadává na buzíky nebo na jiná etnika, a oběti nadávek (které jsou přitom u toho) si to nechávají líbit.

A na konci je titulek, který naznačuje, že je to celé snad inspirované nějakými skutečnými událostmi - což je méně uvěřitelné, než kdyby takový titulek byl na konci Babovřesk.

25.3.13

Recenze: Hostitel [The Host] - 30%

Země v blízké budoucnosti je ovládána mimozemšťany. Mimozemšťani vypadají jako malí (párcentimetroví) svítící pavouci, kteří vám vlezou do hlavy, načež vás začnou zcela ovládat a zčernají vám duhovky. Mimozemšťané takto asimiliovali naprostou většinu lidstva (a mnoho jiných planet), ale hrstky rebelů (asi milióntina obyvatel Země) odolávají, skrývají se a plánují vzpouru, nebo co to vlastně...

Hlavní hrdinkou filmu je mladá Melanie (Saoirse Ronanová - Pokání, Hanna), která byla polapena, byl jí do hlavy implantován mimozemšťan, ale ona má tak silnou vůli žít, že ji to neumlčelo, takže jsou nyní v jednom těle dvě: Jednak Melanie a jednak tisíciletá kosmická cestovatelka, která si říká The Wanderer, později zkráceně Wanda.

No a zbytek filmu... Zbytek filmu je o rozhodování se, kterého 25-30letého mládence budou obě píchat... Cože???



Ledacos vám asi docvakne už z traileru, ale já šel na film zcela nepřipraven, aniž bych tušil, že to je podle knihy a kdo tu knihu napsal!

Takže jsem si říkal, "Haha, to je dobrý, další blbá kopie Twilightu", a až na konci jsem zjistil, že to je podle knihy stejné ženské, která napsala "Twilight". To je ona a od této chvíle je oficiálně na mém Hit Listu.

Tvář zla

Stephanie Meyerová je trochu podobný fenomén jako Zdeněk Troška, o kterém jsem shodou okolností obšírněji psal včera.

Pochopitelně jsem knihu "Hostitel" nečetl (a nehodlám na tomto stavu nic měnit, pokud na tom nebude záviset život mé rodiny nebo psa). Ale odvážím se fabulovat, že kniha je podobně dementní jako film a že je naprosto neakceptovatelná jako předloha dvouhodinového filmu. A že podle ní ten dvouhodinový film vznikl POUZE PROTO, že je hitem, a že je hitem PŘEVÁŽNĚ PROTO, že ji napsala autorka "Twilightu" - která je ostatně také producentkou tohoto filmu.

Tady nejde o žádné umění ani vzdáleně, tady jde jen o prachy a o ukojení nejnižších pudů cílového publika (které má vagínu, v některých případech ještě i s hymenem, a tudíž má zásadně jiné nejnižší pudy, než mám já). Díky těm prachům se podařilo naverbovat k napsání scénáře a k režii Andrewa Niccola, který občas zplodil fajn věci a je zřejmě specialistou na filmy, ve kterých mladí krásní lidé bojují s totalitou jiných krásných lidí (viz jeho filmy Gattaca a Vyměřený čas). Ať se scenáristicky a režijně snažil jakkoliv, obávám se, že tentokrát to byl marný souboj s debilní předlohou, které se musel držet. Ale teď už k obsahu:

Film začíná tím, jak je Melanie polapena a zlouni jí implantují do hlavy pavouka. Takže se z ní stane Wanda, která analyzuje Melaniiny vzpomínky a sděluje je ostatním zlounům, aby tito na jejich základě mohli vypátrat ostatní svobodné lidi, kteří se někde ukrývají. (Kdykoliv píšu "zlouni", tak tím myslím "lidi, kteří v sobě vevnitř mají mimozemského pavouka" - pavouky jako takové ve filmu téměř neuvidíme.)

Melanie má ale obzvlášť silnou "vůli k životu", takže se Wandě nepodaří její mozek zcela ovládnout,  obě identity spolu komunikují a perou se jedna s druhou! Ve filmu je to znázorněno tak, že Melanie mluví mimo obraz a s ozvěnou a Wanda jí viditelně odpovídá svým normálním hlasem. A občas Wanda škubne Melaniinou rukou, aby dala někomu facku, a tak podobně. Dost mi to připomínalo nějakou komedii Jima Carreyho, ale je to myšleno úplně vážně.

Takhle spolu Melanie a Wanda komunikují, až se Melanii podaří Wandu přesvědčit, že by měla utéct od ostatních zlounů a přidat se k odboji. Přiznám se, že ani teď, zpětně, mi není pořádně jasné, jak se jí taková zásadní věc povedla, a jak dvacetiletá holka přemluvila tisíciletou vyšší kosmickou inteligenci, ale rozhodně to ve filmu moc smyslu nedává. Každopádně v tom hraje výraznou roli láska Melanie k jednomu hošíkovi.

Melanie/Wanda tedy utečou (zlouni je pronásledují) a najdou lidskou komunitu, která se schovává v jeskyních někde v poušti. Rebelové to zde mají celkem komfortně zařízeno, protože pod jeskyní je sopka (takže mají teplou vodu) v jeskyni si pěstují obilí (protože ve stropě je díra a v ní mají zrcadla) a okrádají bez problémů zlouny tím, že si nasadí sluneční brýle, aby nebylo vidět, že nemají černé duhovky (což se jim jednou pekelně vymstí, když se omylem vydají krást hluboko v noci a nedojde jim, že pak budou ve slunečních brýlích podezřelí).

Rebelům šéfuje William Hurt jako excentrický strýček jménem Jebediah (takže ho v českých titulcích všichni oslovují "Jebe"), který občas vypadá, jako kdyby se upřímně bavil tím, v jakémže filmu se to ocitl a/nebo byl na kvalitních drogách.

Mezi rebely je shodou okolností také Melaniina stará láska (ten vlevo). Tento hoch ji ale chce zabít, protože si myslí, že Melanie už není Melanií (má černé duhovky, což vždy značilo ovládnutí zlounem). Melanie ho ovšem stále miluje, zatímco Wanda se zamiluje do jiného rebela (toho vpravo). Což je z kosmického hlediska něco podobného jako kdyby Ellen Ripleyová chtěla souložit s Alienem.

Kdybyste byli tisíciletá mimozemská inteligence vyššího stupně, kterého z nich byste chtěli?

Z nějakého naprosto bizarního důvodu se navíc Melanie s Wandou dohodnou, že rebelům neprozradí, že jsou obě v jednom těle, a budou tvrdit, že Melanie je pryč a tělo obývá pouze Wanda. Odůvodní to zcela nesmyslně tím, že "To by nám nevěřili a zabili by nás", jako kdyby být zlým mimozemšťanem (které rebelové běžně popravují) bylo v něčem výhodnější, než být zlým mimozemšťanem, který v sobě má fungující duši hodné pozemské dívky.

K tomu dojde před polovinou filmu a většinu zbývajícího čase je film o tom, že Melanie/Wanda v jeskyni řeší, s kým z nich se vyspí (respektive s kým se vyspí jako první a jak se potom budou střídat). Včetně scén, kdy Wanda říká  Melanii "teď na chvíli zalez, chci se s ním políbit" atd. atd... Ve druhé polovině filmu o tom všichni tři různě diskutují ve všech kombinacích (s občasnou vsuvkou starého Jeba a Melaniina malého bratra, který je v jeskyni taky).

Druhých 60 minut filmu v kostce

Raději na to upozorním ještě jednou: Dříve než v polovině filmu mizí jakékoliv náznaky postapokalyptické sci-fi a film se změní v historku z Bravíčka, ve které vystupují sexy hoši, kteří přežili apokalypsu, vybojovali svůj holý život a jejich hlavní starostí nyní je, aby hrdinku nepolíbili, respektive neosouložili, dokud si nebude stoprocentně jistá, že to opravdu chce, a že jí to mentálně ani jinak neublíží (v čemž je tento film vlastně sci-fi).

Samozřejmě, nikoho nenapadne, že celý problém je jen zástupný, protože hrdinka má nejméně tři funkční otvory, takže by mohli oba najednou a ještě by zbylo místo...

Základní zápletka s invazí a kradením těl, která by se dala rozvinout do spousty různých směrů, včetně hororu, sociální satiry nebo sci-fi několika podtypů, je téměř úplně ignorována, a ke konci filmu, kdy už zřejmě Meyerová nevěděla, co s ní dál, se stane pár překvapivých zvratů, které jsou v rozporu i s těmi málo fakty, která byla nastolena na začátku. Řekněme, že najednou jeden osamocený mimozemšťan dokáže něco, co předtím nedokázala celá rasa, a že lidské duše přicházejí a odcházejí podle toho, jak se zrovna autor předlohy vyspal...

Možná někomu přijde zajímavé rozebírat, že podle Meyerové je zlo mimozemšťanů symbolizováno tím, že jsou pořád spokojení, zrušili reklamy a v obchodech je nyní všechno zadarmo. Ale obávám se, že to autorka myslela zcela neironicky... Stejně tak se nikdo nepozastavuje nad tím, že zatímco zlí mimozemšťané to všechno dělají proto, aby zachránili Zemi i její obyvatelstvo, hodní rebelové ty mimozemšťany (i jejich lidská těla) běžně zabíjejí. Vidět nějaké zajímavé přesahy v těchto rovinách je zjevně zcela mimo schopnosti tvůrců.

No a na konci je velmi jasně řečeno, že jde pouze o začátek velkého mega epického příběhu (který uvidíme až příště, protože tento film vypadá spíš jako něco televizního).

Pokud vím, druhá kniha zatím neexistuje a i vy můžete udělat svůj malý kousek dobra pro to, aby nikdy nevznikla: Nekoupit si ji a nechodit na tento film.

P.S: Pokud vám to náhodou nedošlo, film je mládeži přístupný a neobsahuje jakýkoliv frontal kohokoliv.

24.3.13

Smrt umění

Protože stále nepolevuje údiv nad finančním úspěchem Babovřesk a leckdo ho fundovaně i méně fundovaně rozebírá (já jsem v posledních týdnech kvůli tomu dával tři rozhovory!), dovolte mi trochu delší (a poněkud neveselé) zamyšlení na toto téma:

Se Zdeňkem Troškou bych pravděpodobně nemohl spolupracovat na ničem, co souvisí s filmem, protože má představa "kvalitního filmu" se zásadně liší od jeho představy "kvalitního filmu". Ani jeden z nás ale nemůže říct, že má lepší nebo horší představu o tom, co je to "kvalitní film", než ten druhý. Kdyby Zdeněk Troška náhle umřel na nějakou účinnou nevyléčitelnou chorobu, bylo by to z mého úhlu pohledu pro svět dobře, ale zabíjet ho nebudu a nebudu ani vyvíjet žádnou aktivitu, směřující k potlačování jeho občanských i jiných práv.

Tohle se mi jednou zdálo...

Na FFFILMu píšu o filmech a nějak ty filmy hodnotím (včetně procent). Mám svůj hodnotící žebříček, a dá se přibližně odhadnout, které objektivní aspekty filmu (např. žánr, obsazení, režisér, rozpočet, černobílost) pro mě budou plusem a které mínusem - ale i zde jsou výjimky a nedokážu objektivně vysvětlit, proč se mi nelíbí nechutná komedie Pařba ve Vegas a proč mi připadala snesitelná nechutná komedie Mládeži nepřístupno. Mohu pouze napsat, že první z nich není vtipná a nemá tempo, zatímco druhá z nich je místy vtipná a má občas tempo. Což je samozžejmě jen takový verbální fígl, jak svému subjektivnímu názoru dát punc objektivního.

Ve skutečnosti to funguje tak, že pokud někdo čte FFFILM kvůli tomu, aby si udělal názor o nějakém novém filmu, znamená to, že jde o člověka, který má filmový vkus více nebo méně podobný mému - na což přišel díky tomu, že si četl mé starší recenze a zjistil, že by ty filmy (které viděl) ohodnotil přibližně stejně jako já.

Proto došlo k tomu, že většině čtenářů FFFILMu se pravděpodobně nelíbí aktuální filmy Marie Poledňákové nebo Zdeňka Trošky. Protože mají podobný filmový vkus jako já.

Jediné skutečně objektivní hodnocení, jaké se dá o filmu napsat, je popis čistě technických chyb, například:

  1. Není rozumět, co postavy říkají
  2. Není vidět, co se na plátně děje
  3. Zvuková stopa má zpoždění za obrazem
  4. Různé záběry ze stejného prostředí mají každý jinou barevnost / ostrost
Moc toho není. A dokonce si nikdy nemůžeme být jisti, že v případě prohřešku 1 nebo 4 nejde o umělecký záměr tvůrce, podobně jako například ve filmech Davida Lynche je uměleckým záměrem, že nejde kurva pochopit, o čem film je - a není to režisérovou neschopností. Asi.

Hodnotit filmy a obecnou kulturu / umění objektivně NEJDE. Nikdy to nešlo a nikdy to nepůjde, pokud definujete kulturu a umění nějak podobně, jako to dělá třeba Wikipedie. Mohlo by to vypadat, že třeba v případě hudby je to snazší - přece jen se dá objektivně určit, kdo zpívá falešně a kdo ne, že?

Schválně, když si pustíte těchto sedm videí, která z nich byste označili za kulturu a/nebo za umění?


A:


B:


C:


D:


E:


F:


G:


Dle mého názoru je kultura A, B, C, D, E a F (tedy všechno kromě G) neboť je to všechno jakási součást společenského odkazu, který formuje posluchače / diváky ve velkém. Ovšem umění je pouze B, protože všichni ostatní hrají / zpívají amatérsky a/nebo falešně.

Jsem si jist, že většina z vás to vidí aspoň částečně jinak, a to i v případě, že nejste idioti a celkem dobře bych si s vámi mohl pokecat.

A pokud tedy nejsme schopni se ani shodnout na tom, co je kultura a umění, jak bychom se proboha mohli shodnout na tom, co je dobrá kultura a kvalitní umění???

Můžete namítnout, že se dá jaksi aproximovat z většího vzorku lidí a tudíž se shodnout na tom, že například Babovřesky objektivně nejsou dobrý film, protože to o nich tvrdí většina uživatelů nějakého filmového portálu a většina vašich známých.

Omyl.

Množina uživatelů jakéhokoliv portálu, ani množina vašich známých ani vzdáleně není statistický vzorek průměrných obyvatel ČR.

Vyrovnejte se se smutnou pravdou, že kdybychom vzali opravdu náhodně vybraných 10 000 občanů České republiky, tak se většině z nich Babovřesky budou líbit a budou vám pro to uvádět argumenty, které jim budou připadat objektivní a logické (a vám samozřejmě ne). Je pravděpodobné, tito lidé budou mít nižší příjem a nižší IQ (což obojí jsou objektivně porovnatelná čísla) než vy a já, a že nebudou vědět, co je to Pythagorova věta a Ludolfovo číslo. Také je pravděpodobné, že tito lidé budou umět (v průměru) postavit kvalitnější cihlovou zeď, než vy a já, budou umět lépe dojit krávu a lovit holýma rukama, a lépe dobývat Zimní palác (například).

Tito lidé také v průměru chodí na Internet méně, než vy nebo já, a proto jejich názory nenajdete online - nemají tolik blogů a nejsou registrováni na filmových portálech. A také nečtou Respekt a Lidové noviny, nýbrž Blesk, Super a (dnes už také občas) Reflex.

(Nezapomeňte, že stále mluvím o ZPRŮMĚROVANÉM VZORKU a že tudíž není nic divného na tom, pokud se Babovřesky budou líbit nějakému mozkovému chirugovi, laureátovi Nobelovy ceny. Nebo pokud se nebudou líbit metařovi.)

Vy a já těmto lidem (kterým se líbí Babovřesky) říkáme "hlupáci" a sami sebe označujeme za "chytré", takže se tohoto zjednodušujícího označení dále držme.

Chytří lidé mají moc a vládnou těm hloupým. Protože máme uzákoněnou demokracii a volby, ve kterých má hlas chytrých i hloupých stejnou váhu, chytří musejí hloupé ovlivňovat tak, aby je tito volili a aby zůstali u moci (což je velká věda).

Chytří také rozhodují o tom, jaké umění a jaká kultura budou podporovány státem (tzn. z peněz všech, i těch hloupých). Od toho jsou ta různá ministerstva, fondy pro podporu české kinematografie, učební osnovy, sponzoring orchestrů a divadel, a tak dále...

Toto ale moc nefunguje, protože - jak jsem vysvětlil výše - žádná "kvalita kultury a umění" se nijak objektivně změřit nedá a tudíž podpora a nepodpora nějakého kulturního podniku závisí vždy pseudonáhodně na tom, kdo se zrovna dostane v daném volebním období k rozhodování ve kterém orgánu.

Protože v těchto rozhodovacích orgánech zasedají většinou inteligentní lidé (ano, v souladu s výše uvedenou definicí je většina našich politiků a jiných pohlavárů "inteligentní"), takže se většinou shodnou na tom, že Babovřesky nejsou kvalitní umění a neměly by se podporovat. Ale podívejte se například, koho a jak kdy podpořil Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie. V tabulce hlasování vidíte, že často o několikamilionové podpoře rozhodne jen rozdíl jednoho hlasu.

Ale ono je to víceméně jedno, protože i když nějaký film (abychom zůstali u tématu) dostane podporu několik milionů Kč, z hlediska jeho rozpočtu je to zanedbatelná částka.

Ti chytří, vládnoucí, se tedy snaží s větším či menším úspěchem vnucovat těm hloupějším svou představu kultury a umění (dělám to občas i já, když se zapomenu).

Ti hloupější na to ale dlabou a dávají to najevo pomocí velmi silné zbraně: Svých peněz.

Ti hloupější totiž normálně nechodí do kina, protože je v nich málo filmů typu Babovřesky a protože jim bohatě stačí věci, které jdou v televizi. Průměrný obyvatel ČR chodí do kina průměrně 2x ročně! Pokud vy a já chodíme do kina častěji, adekvátně k tomu musí hloupější Češi chodit do kina 1x ročně nebo ještě méně.

No a pak přijdou Babovřesky a je vymalováno. Babovřeskám se totiž podařilo dostat do kin platící diváky, kteří normálně do kina nechodí!

V nejbližší době dojde k tomu, že ti filmoví producenti, kteří chtějí svými filmy vydělávat peníze (budete se divit, ale jsou i takoví) začnou kopírovat Babovřesky - což pro ně nebude příliš těžké, protože jsou chytří. Podobných filmů bude vznikat víc a víc, podobně jako v USA vznikají laciné černošské komedie (které se do našich kin většinou ani nedostanou). Je totiž jednodušší riskovat s filmem s rozpočtem Babovřesek, než s filmem za 60 milionů Kč.

Chytří lidé (včetně filmových producentů) budou nadále na tyto filmy nadávat, hodnotit je málo procenty a dělat si u kávy ve Slavii legraci z jejich fanoušků, kteří vynášejí jejich odpadky, přepojují jejich hovory a řídí jejich sanitky.

Skutečnost, že to někteří chytří lidé s rozhodovacími pravomocemi "myslí s obyvatelstvem dobře" a chtěli by mu servírovat "kvalitnější kulturu", je téměř úplně irelevantní. Jak jsme si vysvětlili výše, jakékoliv pobídky a státní podpory nenapomohou tomu, aby se fanoušci Babovřesk začali dívat na dramata o ženských obřízkách v Íránu, nebo aspoň na Pouta či Poupata.

Na dále budou probíhat absurdní debaty, jestli je lepší česká kultura divadlo X nebo zpěvák Y, a kdo z nich si tudíž více zaslouží státní podporu. Nakonec se stejně bude do kin chodit jen na Babovřesky a ostatní filmy budou zredukovány na to, aby se jejich tvůrci plácali navzájem po zádech, když jim spolek několik desítek chytrých lidí udělí nějaké filmové ceny na ceremoniálu, sponozorvaném oligopolním dodavatelem elektřiny a producentem Babovřesk (což byl ultimativní trolling české filmové sezóny 2011-2012).


Zdeněk Kubík je totiž (podle všech indicií) jednou z těch výše zmíněných výjimek: Je to chytrý člověk (umí vydělávat peníze, rozumí Internetu a možná by dal dohromady i tu Pythagorovu větu), a přitom se mu údajně opravdu, upřímně líbí Babovřesky, takže nemá dokonce ani žádné morální výčitky z toho, že se podílel na jejich vzniku.

A takovým lidem bude patřit království nebeské...

22.3.13

Recenze: Pár nenormálních aktivit [A Haunted House] - 10%

Tato parodie na sérii Paranormal Activity se vyznačuje tím, že ji natočili černoši pro černochy, a že v ní není žádný humor, což je poměrně inovativní přístup k žánru parodie...



Inovativní je i trailer, který obsahuje mnoho scén, které ve filmu samotném vůbec nejsou, přičemž jde většinou o ty vtipnější scény z traileru.

Docela inovativní je IMHO i to, že film je velmi rasistický a všichni běloši, kteří v něm vystupují, jsou buď retardovaní ("Když byl malý, zapomněli ho v zapnuté pračce"), gay nebo aspoň sexuální maniaci a nepříjemní exhibicionisti.

Vzhledem k dramatickému záměru (zkopírovat look původního filmu) není divu, že to celé bylo velmi laciné. Téměř žádné triky ani nic jiného, co by stálo peníze. Vzhledem k formě filmu (která kopíruje "ručněkamerový" look originálu) se nekoná ani žádný vtipný střih, nápaditá kamera, nebo něco podobného.

Hlavně je ale zajímavé, jak strašlivě nevtipné to celé je. Opět platí, že většinu toho nejvtipnějšího, t.j. scény, kde se vůbec dá mluvit o existenci nějakém humoru, vidíme v traileru. Jinak se většina "vtipů" nese v tom duchu, že je zkopírována nějaká scéna z Paranormal Activity, načež si někdo uprdne, někomu něco spadne na hlavu nebo někdo řekně nějakou sexuální narážku. Aby to bylo vtipnější, všichni k tomu valí oči, říkají "god damn", "shut up cracker" a jiné rasistické hlášky.

Deset procent za to, že ve filmu nejsou zvratky a sperma (a jenom jeden detailní záběr na hovínko).

Trivia: Toho tlustého kněze hraje ten samý pán, který v Madagascarech v původním znění mluví tlustého lemura Maurice.

21.3.13

Recenze: Renoir - 60%

Věděli jste, že slavný malíř Pierre-Auguste Renoir (1841-1919) měl syna Jeana, který se zamiloval do otcovy poslední modelky Andrée, později se stal filmovým režisérem, natočil s Andrée několik filmů, rozešli se, on se stal slavným filmařem a dostal Oscara? Nevěděli? No vidíte, a z tohoto životopisného filmu se to nedozvíte!


(Film je naštěstí ve francouzštině. Ja, Helmut.)

Film je o tom, jak mladá Andrée přijede do domu Renoirových, nechává se malovat starým Renoirem (který už má na kahánku a nemůže chodit) a posléze se zaplete s Renoirem juniorem.

Film není vyloženě nepodařený. Francouzská riviéra, ozářená magickým sluncem, má své kouzlo. Z Andrée čiší mladost a život. Ze starého pána čiší únava, skrz kterou se občas prodere záchvat tvořivosti. Z mladého Renoira nečiší nic moc, stejně jako z ostatních obyvatel domu.

Téměř žádná zápletka ve filmu neexistuje. Jediné drama spočívá v tom, že mladý Renoir chce do armády a Andrée se o něj bojí, posléze odjede na chvíli do velkoměsta pracovat ve foot crush fetish salónu, ale pak se vrátí k Renoirovi. Pak film skončí, ale o následném společném životě Andrée s mladým Renoirem a jeho filmové kariéře se dozvíme pouze ze závěrečného titulku!

Andrée ve filmu a na obraze Renoira seniora.

Proč tedy na tento film koukat? Uvidíte hezké obrázky, uvidíte pár obnažených ženských vnad, trochu se zamyslíte nad láskou a válkou, uděláte si trochu jasno, jak vypadal konec života Renoira seniora a nebudete uraženi demencí toho celého.

Dejme tomu, že to na celovečerní film stačí...

Recenze: Spring Breakers - 60%

Čtyři úplně normální americké vysokoškolačky mají jarní prázdniny, takže vyloupí bistro a jedou si za ukradené peníze užívat na Floridu (chlastat, hulit péra, válet se v bazénu, to vše v bikinách nebo bez nich). Když je záhy zavřou, z vězení je vyplatí gangsta týpek (James Franco), se kterým začnou provádět loupežná přepadení (stále v bikinách, jenom mají navíc masky)...



Harmony Korine (člověk, který tento film napsal a režíroval, a je mu 40 let) byl odjakživa provokatér a nestyděl se ve svých filmech ukázat prsa (cizí) i jiné části těl. BTW, ta červenovlasá mladá dáma má stejné příjmení jako on, ale překvapivě to není jeho dcera, nýbrž manželka... Což k němu docela sedne.

Jistě není náhoda, že do hlavních rolí obsadil Vanessu Hudgensovou a Selenu Gomezovou, které nejsou moc dobré herečky, ale zato nad jejich obrázky hodně masturbují teenageři, kteří nejvíce chodí do kin. Jistě není náhoda, že na původním soundtracku kromě Cliffa Martineze pracoval také Skrillex, kterým režisér jistě z hloubi duše opovrhuje, ale mnoho mladých diváků na film půjde kvůli jeho hudbě. Tedy, "hudbě"...


Důležité je, že k tomuto konkrétnímu psycho filmu se tato konkrétní psycho hudba hodí perfektně:



A pokud celý film berete jako stominutový videoklip ke stominutové sekvenci songů a tracků nejrůznějších žánrů (včetně kompletního songu Britney Spears), pak pravděpodobně budete spokojeni, protože střih je hbitý a vizuální efekty psychedelické (viz video výše).

Pokud navíc očekáváte i nějaký film s dějem, tak je to trochu komplikovanější, protože ve Spring Breakers není úplně jasné, co je exploitace, co je postmodernismus, a co se doopravdy stalo. Občas se děj stává tak absurdním, že musí jít o nějaké psychopatické vize jeho hrdinů nebo režiséra (mnoho hlášek a celých souvětí se během filmu několikrát doslovně opakuje v nejnáhodnějších souvislostech).


Ty čtyři dámy v hlavních rolích nejsou bůhvíjak dobré herečky, ale většinou se na ně dobře kouká. James Franco je ve své roli gangstera s přezdívkou "Alien" naprosto úžasný (dost dlouho mi trvalo, než jsem ho vůbec poznal) a vzbuzoval ve mně touhu, aby se Harmony Korine vykašlal na nastavování zrcadel a natočil pořádnou gangsta badass psycho podívanou, jako třeba Tarantino blahé paměti.

On se ale snažil jít o něco dál než Tarantino a vložit do toho všeho nějaké své originální proklamace, což bylo bohužel poněkud na úkor zábavy.

P.S: Různých frontalů je ve filmu hodně, ale ne od hlavních představitelek!

20.3.13

Maturita autobusem do Lidic

Po archivaci Národní knihovnou ČR se FFFILM dočkal dalšího zásadního mezníku, a to když byl jeho autobus do Lidic použit v textu maturitních otázek z Českého jazyka (bohužel zatím pouze zkušebních):


Musím konstatovat, že jsem poctěn, ale nehodlám polevit, dokud se na obrazovkách TV Nova neobjeví seriál "Solení bulvám". S Rodenem.

Recenze: Gambit - 40%

Britský odborník na umění Colin Firth, pracující pro nechutného a nechutně bohatého Alana Rickmana, připraví zdánlivě geniální plán: Nechá vyrobit padělek vzácného obrazu a pak přemluví prostoduchou americkou kovbojku Cameron Diazovou, aby tvrdila, že je potomkem jistého amerického vojáka, který se za 2. světové válce k tomuto obrazu mohl teoreticky v Evropě dostat (a měl shodou okolností stejné nezvyklé polské příjmení jako Diazová). Firth totiž ví, že Rickman právě tento obraz shání, takže mu chce naoko potvrdit jeho pravost a pak se s Diazovou šábnout o 12 milionů.

Plán ale poněkud hodně nevyjde...



Jde o remake filmu s Michaelem Cainem z roku 1966, ale už ze starého traileru je jasné, že jde o remake velmi volný. Tudíž nemá moc smysl obě verze srovnávat, nebo se zamýšlet nad tím, jak moc je Colin Firth v brýlích s tlustými obroučkami podobný Caineovi...

Sluší se zmínit, že trailer je poněkud zavádějící, protože většina scén s Rickmanem, které se v něm vyskytují, je ve filmu pouze v rámci úvodní krátké fantazie, ve které si Firth představuje, jak moc je Rickman hajzl a jak snadno bude oškubán.

V reálu se ovšem ukáže, že Rickman vlastně není vůbec takový magor, jak si ho Firth představuje ve své hlavě (přestože ho zná mnoho let, což je jeden z WTF okamžiků filmu), a že jeho urážky Firtha jsou víceméně opodstatněné, protože Firth je neschopný kretén a břídil.

To je jedna ze základní chyb tohoto filmu: Jeho padouch je sympatičtější než jeho hlavní hrdina.

Dále je problém v tom, že Firth a Diazová jsou přibližně o 15-20 let starší, než by se pro jejich postavy hodilo. Firth má být nezkušený roztomilý nemotora a Diazová naivní holčička z venkova, která později prokáže jistou naivní vychcanost. Protože jim ale je 53, respektive 41 let a je to na nich vidět, působí jejich postavy spíš jako nebezpeční pacienti, uprchlí z psychiatrické léčebny.

A Stanley Tucci je ve filmu jaksi omylem, na pět minut (podobně jako lev).

Scénář napsali slavní Ethan a Joel Coenovi, ale na výsledném produktu to jaksi není vidět. Doufal jsem aspoň ve snesitelnou žánrovku s pitvořícími se dobrými herci (jako třeba Lupiči paní domácí), ale nedočkal jsem se ani té.

V režii pro mě zcela neznámého Michaela Hoffmana je na filmu spousta špatného už od jeho úvodních titulků, které jsou animované, ve stylu např. Růžového pantera, ale přitom nezajímavé a dost trapné. Pokračuje to už výše zmíněnou Firthovou fantazií - ta má celkem tempo, ale pak nám dojde, že vlastně byla pětiminutovou variací na to, co budeme následně sledovat v mnohem rozbředlejší podobě 80 minut.

Přestože základní rozehrávka nabízí prostor pro spoustu zajímavých kliček a podfuků, film se velmi často uchyluje k tomu úplně nejlacinějšímu humoru, jako je lezení po římse bez kalhot nebo dialogy o starém majorovi, při kterých si okolostojící náhodné postavy omylem myslí, že "starý major" je přezdívka pro penis mluvčího.

A některé zvraty mi nedávaly pražádný smysl ani ve srovnání s nejbláznivějšími krimikomediemi: Když Rickman rozkáže svému zaměstnanci Firthovi, aby návštěvu z ciziny ubytoval v drahém hotelu, proč má Firth následně nervy ohledně ceny tohoto hotelu a proč ho platí ze své kapsy? Proč se Firth v rámci složitého podvodu, kdy jde o milióny, zdržuje s krádeží náhodné porcelánové vázy z hotelu a leze s ní po římse?? Proč je ta paní, ubytovaná v hotelu, zcela v klidu, když zjistí, že u stolu v jejím pokoji sedí polonahý neznámý chlap??? Opravdu mezi Rickmanem a Diazovou a pak mezi Firthem a Diazovou něco vzplanulo, nebo to byly další fáze podrazu???? Postavy mění své chování zcela náhodně, jen aby bylo možno natočit třívteřinový vtipný záběr (byl tedy nakonec Rickman nudista/exhibicionista, nebo ne, a proč o tom lhal?).


Rickman (a částečně Firth) naštěstí svými hereckými výkony film trochu zachraňují a těží z jeho nenápaditých scén více vtipu, než by se zdálo lidsky možné. Diazová je uvrtána v nevděčné roli, kdy má vzbuzovat humor téměř výhradně tím, že s distingovanými Brity mluví jako ignorantská kovbojka (což v českých titulcích samozřejmě dostane poněkud na frak).

Výsledek není bůhvíjaká katastrofa. Kdyby šlo o film z produkce Adama Sandlera, tak bych byl například docela příjemně překvapen, že se v něm málo padá do hoven a párkrát jsem se zasmál. Ale jako dílo, se kterým jsou spojena jména Coenů, Firtha a Rickmana... vlastně jde o docela velkou katastrofu.

18.3.13

Jste dost hardcore na elektronické daňové přiznání?

Opojen radostí z toho, že mám datovou schránku, jsem se letos rozhodl vyplnit a podat daňové přiznání čistě elektronicky, bez jakéhokoliv tisknutí nebo posílání čehokoliv klasickou poštou.

Je už v tomto ohledu náš e-government připraven na příliv technicky zdatnějších podnikatelů? Čtěte celou napínavou story!

Na mnemotechnické adrese https://adisepo.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_pub/dpr/uvod.faces se nachází Daňový portál finanční správy ČR, který má umožnit vyplnění daňového přiznání online, včetně jeho automatického výpočtu, zálohování, exportu do PDF a XML (pro odeslání do datové schránky finančního úřadu).

Pro legraci si zde zkouším udělat "Kontrolu nastavení počítače", která mi pro Chrome na Linuxu vyhazuje různá červená a žlutá varovná světýlka, nicméně přiznání vyplním naprosto bez problémů, protože vše je standardní jednoduché HTML s občasným drobným Javascriptem. Přestože je daňové přiznání složitý dokument, vyžadující několik příloh, mohu v něm přehledně navigovat sekvenčně i na přeskáčku, všechno si nechat zkontrolovat, použít kontextový help a nakonec si z toho vygenerovat buď PDF pro vytištění a ruční odeslání, nebo XML soubor pro elektronické odeslání datovou schránkou. Což dělám. Méně sofistikovaného uživatele by snad vystrašilo jen varovné hlášení browseru ohledně neplatného certifikátu tohoto serveru.


Znovu opakuji, že všechno, co jsem potřeboval, mi na Daňovém portálu fungovalo naprosto bez problémů, svižně a bez nutnosti instalovat jakékoliv šílené aplikace / doplňky prohlížeče. Zcela neironický palec nahoru pro lidi, kteří za tím stojí. Pokud jsem správně pochopil vysvětlivky, stejně tak dobře bych mohl do datové schránky FÚ prostě poslat PDF soubor. Elektronický podpis v žádném případě není potřeba, dostačující je samotná existence mé datové schránky.

Beru tedy XML soubor s hotovým přiznáním a přílohami, přihlašuji se do své datové schránky a chci ho odeslat Finančnímu úřadu. Kupodivu, ve zdejším seznamu schránek institucí není na dotaz "Finanční úřad Praha 9" nic nalezeno! Při zadání "Finanční úřad" je nalezeno asi 20 výsledků, ale žádný z nich není "Finanční úřad pro Prahu 9". Je tam pouze "Finanční úřad hl. m. Prahy". Pak si vzpomínám, že při exportu přiznání na Daňovém portálu jsem byl automaticky upozorněn, jakou datovou schránku má FÚ pro Prahu 9. Tudíž se tam vracím, znovu exportuji a zapisuji si adresu schránky pro FÚ Praha 9 (která je skutečně jiná než adresa pro "FÚ hl. m. Prahy"). Odesílám na ni přiznání a vše se zdá být OK. Bezva.

Zbývá podat přehledy pro zdravotní pojišťovnu a Správu sociálního zabezpečení.

Na stránce své zdravotní pojišťovny (www.ozp.cz) se přihlašuji do on-line sekce a klikám na "Přehled OSVČ za rok 2012". Dozvídám se, že "Je zapotřebí vyšší stupeň autentifikace". Autentifikuji se SMS kódem, načež se mi okamžitě objevuje velmi matoucí stránka s hláškou "Chyba: Pro podání přehledu musíte být přihlášen jako OSVČ!" Zkouším metodu "když to nejde, zkus restartovat" a po návratu do hlavního menu a opětovném kliknutí na "Přehled OSVČ za rok 2012" již je vše v pořádku a mohu vyplnit klasický HTML formulář, ve kterém jsou komfortně předvyplněny mé osobní údaje a reálné zaplacené zálohy za loňský rok. Vše je vyplněno a zkontrolováno během tří minut, klikám na "Odeslat" a formulář mizí, aniž by mi nabídl vytisknutí nebo uložení. Po odeslání formulář tento není nikde v systému vidět, takže kdybych si z něj preventivně nezkopíroval výsledky do textového dokumentu, nevěděl bych, kolik mám vlastně tento rok a musel bych všechno vyplňovat znovu!

Třešnička: Stránky ozp.cz mají v patičce uvedeno: "Copyright © KOMIX s.r.o., optimalizováno pro rozlišení 1200x800 px, podporovaný internetový prohlížeč Firefox 3.x, MSIE 8 a MSIE 7, verze: 1.1.4". Tudíž, kdybych měl Windows RT nebo něco jiného, co používá Radek Hulán, byl bych zřejmě fucked...

Opojen úspěchem se vydávám na stránky Správy sociálního zabezpečení, aniž bych tušil, že mě čeká největší výzva tohoto večera. Po přečtení ne zcela srozumitelných pokynů docházím k závěru, že budu nutně potřebovat buď aplikaci XML Form Filler (na několik místech webu chybně nazývanou "Form Filer") nebo editor PDF formulářů (což není v Linuxu nic triviálního) a z popisu to navíc vypadá, že pro každý z těchto dvou formátů musím použít jinou datovou schránku.

Chci být hardcore a klikám na link "Stáhnout XML Form Filler". Bez ptaní se mi začíná stahovat EXE soubor. Jdu tedy na stránky 602 Software a zde nacházím .deb balíček pro 32bitový Linux. Ten stahuji, instaluji a strávím menší dobrodružství s jeho zprovozňováním. Zjišťuji, že součástí .deb balíčku je (ne)emulátor Wine a v něm celá aplikace běží.


Po zprovoznění zjišťuji, že Filler je strašlivě pomalý a ať v něm udělám cokoliv (například přejedu kurzorem o jeden znak), vytěžuje mi na dlouhé sekundy jedno CPU jádro na plných 100 %. Při pokusu o tisk vidím pouze hlášku "Pro tisk je nutno instalovat tiskárnu", bez možnosti konfigurace čehokoliv. Mé dvě nainstalované a fungující tiskárny jsou ignorovány. Nemůžu si ani pořídit PDF kopii pro archivování. Při stisknutí tlačítka pro kontextovou pomoc se v postranním okně objeví dlouhé pokyny a když v nich chci kamkoliv odscrollovat, okno se okamžitě automaticky zavře. Naštěstí tytéž pokyny nacházím na webu ČSSZ jako PDF.

Po pár minutách přehled ve Filleru vyplním, tento úspěšně projde kontrolou Filleru, získávám XML soubor a ten odesílám do datové schránky ČSSZ, určené pro XML soubory.

Ještě ale není zdaleka vyhráno!

Po pár minutách mi přichází zpět automatická odpověď s přiloženým XML souborem se zlověstným názvem 126960758_0_CSSZ_Protokol_o_zpracovani_e-Podani_CSSZ_OSVC_PRE-1577A8F1A48C4DC8A5DFAFCFD93CC8CB-126958726.xml. Netuším, co se souborem dělat. Není u něj žádná lidsky čitelný text ani vysvětlivka.

Při pokusu o otevření tohoto souboru v XML Form Filleru se tento spolehlivě zasekne na s následující hláškou:


Odvážně otvírám XML soubor v textovém editoru a jediné, co je v něm čitelné pro člověka, je tato hláška: "OSVC11: 004 - Položka 'průměrný měsíční příjem' (/prehledosvc/pvv/mesp) nesplňuje omezení na délku hodnoty (povolená délka: 1-13 znaků)."

To zní jako dobrá stopa, ovšem v mém přehledu přehledu není žádná kolonka, která by se jmenovala "průměrný měsíční příjem". Hledáním identifikátoru "mesp" zjišťuji, že správné jméno této položky je ve skutečnosti "Průměrný měsíční daňový základ". Hodnota této položky je v mém vyplněném přehledu "19019.58" (tak, a teď to víte!), což je zvláštní ze dvou důvodů: Za prvé má tato hodnota korektní délku mezi 1 a 13 znaky a za druhé je to položka vypočtená Fillerem, kterou já nemohu nijak měnit!

Opět to vypadá, že jsem v koncích, ale rozhodnu se být hardcore a analyzuji v textovém editoru neúspěšně odeslaný XML soubor, který mi Filler vygeneroval po vyplnění přehledu. V tomto nedlouhém souboru záhy objevuji úsek:



Takže mi konečně dochází příčina problému: Linux, operační systém pro socky, neumí zaokrouhlovat na 2 desetinná místa, a řetězec "19019.580000000002" skutečně má více než 13 znaků, takže stát má opět pravdu, your argument is invalid.

Řetězec v texteditoru ručně opravuji na "19019.58", čímž se pravděpodobně dopouštím padělání úřední listiny. Upravené XML znovu odesílám do datové schránky ČSSZ a záhy mi přichází odpověď, že byl úspěšně zpracován.

Takhle dobře jsem se naposled cítil v roce 1984, když jsem rozslouskl svůj první Speedlock!

Mnou udělené výsledné známky pro organizace, účastnící se tohoto cirkusu, jsou následující:


Takže, pokud budu optimisticky předpokládat, že nějaká úřednice nebude mít připomínky a reklamace vůči mé osobě, e-government u nás víceméně funguje. Možná k tomu budete muset ručně editovat XML soubory, ale ruku na srdce: Pro kterého živnostníka toto není denním chlebem?

17.3.13

Recenze: Mama - 50%

To se takhle jeden pán zbláznil, zabil několik lidí a unesl své dvě dcery (ve věku 1 rok a 3 roky) do opuštěné chaty v lese. Pak se tam cosi dramatického stalo, otec zmizel ze scény a dcery byly nalezeny až po pěti letech, za kteroužto dobu samozřejmě v chatce velmi zvlčily.

Ujme se jich strýc a jeho partnerka (Jessica Chastainová) a snaží se z nich udělat civilizované malé slečny. Bohužel to ale vypadá, že obě mají nějaký hlubší psychologický problém - pořád totíž dělají narážky na nějakou "Mamu", která se o ně údajně těch pět let v chatě starala...



Tento horor z produkce Guillerma Del Tora napsal a režíroval snaživý mladý neznámý Španěl, který totéž natočil už před pěti lety. A můžete to celé vidět legálně online. Má to tři minuty.

Film, uváděný nyní do našich kin, má normální celovečerní stopáž, v něčem je lepší než ta tříminutová verze, a v něčem zase horší.

Musím říct, že zpočátku jsem byl téměř nadšen. Úvodní scény ("před pěti lety") byly natočeny velmi zručně, neodfláknutě (včetně zajímavé práce kamery) a úvodní titulky obsahovaly příjemně nápaditou hudbu (tj. se skutečnými hudebními motivy), doprovázenou roztomilými dětskými kresbičkami, dokumentujícími strašlivé věci, které se během těch pěti let v chatě odehrály.

I po úvodních titulcích mě film zajímal, a co chvíli jsem si říkal, že je nějaká drobnost natočena nápaditě, působivě a zjevně tvůrci přemýšleli o tom, co a jak natáčejí.

Konkrétně se mi líbilo třeba ztvárnění strašidelně "zpustlých" holčiček (za mírné pomoci decentního nekřiklavého CGI) a také několik lekaček, ve kterých strašidelná podstata vyplynula až když jste se logicky zamysleli nad tím, co právě vidíte na plátně - bez potřeby nějakého bafání a hlasitých disharmonických zvuků.

I samotná "Mama" byla poměrně slušně strašidelná, protože jsme ji viděli spíš jen v dobře dávkovaných náznacích (vypadá o dost jinak, než v tom tříminutovém filmu).


Takže jsem natěšeně čekal, co bude, a bohužel jsem se dočkal poslední cca čtvrtiny filmu, ve které jde úplně všechno totálně do kopru! Pomalé plíživé zlo se téměř skokově změní v typický dementní hollywoodský nízkorozpočtový CGI-fest (viz např. Darkness Falls nebo většina nových remaků starých hororů). Postavy se najednou pseudonáhodně objeví tam, kde je scenárista potřebuje mít ("Ježiš, to je bezva, že jsi tady, já tě hledal(a)!"), a několik minut se přetahují s hromadou CGI bajtů, která z nich různě vysává životy, láme končetiny atd., což jim nevádí, protože jsou poháněni láskou... Nefunguje to NAPROSTO VŮBEC, je to místy nechtěně vtipné, ale hlavně je to ve strašném kontrastu s předchozími desítkami minut, které většinou fungovaly (respektive "fungovaly" aspoň na úrovni amerického Kruhu nebo něčeho srovnatelného).

Obávám se, že po zkušebních projekcích režisérovi film sebrali, narychlo ho přepsali a přestříhali a nechali konec natočit někoho jiného. Jiné vysvětlení mě nenapadá.

Škoda...

14.3.13

Recenze: Smrtelné lži [Arbitrage] - 100%

Robert Miller (Richard Gere) slaví 60. narozeniny a vypadá to, že mu nic nechybí. Je miliardář, podnikatel a úspěšný finančník. Má věrnou manželku (Susan Sarandonová), inteligentní dceru, která pro něj pracuje ve firmě (Brit Marlingová) a mladou (relativně) milenku (Laetitia Castaová). A právě se chystá uzavřít obchod, který mu vydělá dalších pár set milionů. Všechno klape.

Ale... všechno tak úplně neklape. Robert totiž ten obchod MUSÍ nutně uzavřít, a to velmi rychle. Jinak se totiž provalí, že má ve své megafirmě manko bratru 400 milionů dolarů a půjde sedět. A kromě toho při jizdě s milenkou v autě havaruje, milenku zabije a uteče z místa činu. A to není zdaleka všechno. Dalo by se říct, že se osud, náhoda i vlastní vychcanost proti Roberovi náhle vzácně spikly.



Film s poněkud laciným českým názvem Smrtelné lži napsal a natočil Nicholas Jarecki, o kterém jsem v životě neslyšel (přestože už něco natočil). A je to nejlepší film, jaký jsem viděl za hodně dlouhou dobu.

Snoubí se v něm detektivka (policajt Tim Roth pátrá, jak že to bylo s tou havárií, uhořelou pasažérkou a chybějícím řidičem), thriller, osobní drama a dokonce i něco jako obžaloba kapitalistického finančně-podnikatelského systému (což funguje mnohem lépe, než podobná obžaloba v obou Wall Streetech). Snoubí se v něm všechno velice chytře a šlape to jako hodinky. Film stříhá mezi nejméně třemi rovinami vyprávění (zdaleka ne ve všech scénách vystupuje Gere) a u každé z nich jsem se těšil, co bude dál, čím mě tvůrci překvapí a jak to dopadne.

Základním motivem filmu samozřejmě je to, že Robert je v kulometném tempu stavěn před mnoho obrovských dilemat. Jde o jeho budoucnost, o finanční zajištění jeho i rodiny, o jeho svobodu a možná i o život. A o to, kolik dalších lidí (včetně zcela nevinných) do toho všeho chce Robert namočit, aby ulehčil sobě.

Přičemž objem toho, co je v sázce, a v souvislosti s tím i velikost rizika, se v průběhu filmu neustále mění. Už to vypadá, že je manko vyžehleno, ale v tu chvíli se ozve bezelstná dcera, že si všimla v účetnictví rodinné firmy něčeho divného. Už to vypadá, že u rodinného krbu bude vše v pohodě, ale tu se ukáže, že manželka cosi tají. Už to vypadá, že policajti Robertovi nic nedokážou, ale najednou se objeví překvapivý důkaz, který objektivně nemohl existovat (a někdo spolehlivý tudíž musel z nějakého neznámého důvodu lhát)...

Rich motherfucker on a plane

Musím znovu a znovu zdůraznit, že film je vzácně dobře napsán, zrežírován a zahrán (naprosto všemi zúčastněnými, nejen Gerem, který dostal za svou roli nějakou tu cenu). Nezvratná osudovost, s jakou to do sebe všechno zapadá, šrouby se utahují a sázky stoupají, skoro připomíná nějakou antickou tragédii nebo moderní remake Shakespeara. Každý dialog je břitký, každé krátké zaváhání ve větě v sobě nese jasnou emoci. Všechny postavy se chovají inteligentně a nedělají voloviny jen proto, že by mohly v dané chvíli být na plátně prvoplánovitě efektní.

Obával jsem se, jak proboha chtějí tvůrci celý příběh uzavřít, probíral všechny realistické možnosti, a opět jsem byl mile překvapen tím, jak se s koncem vypořádali, aby nepůsobil jako agitka ani jako červená knihovna.

Tohle je dokonalý příklad filmu, ve kterém režisér přesně věděl, co autor scénáře myslel kterou svou větou (není divu, když oboje má na svědomí stejný člověk), a měl k dipozici skvělé herce i ostatní tvůrce (kamera občas stojí za to a hudba Cliffa Martineze správně téměř podprahově tepe).

Po dlouhé době zase film, u kterého jsem si přál, aby byl delší.

P.S: Tento film je již nějakou dobu k dispozici na různých nosičích, ale doporučuji vám návštěvu kina (od 4. dubna) už z toho důvodu, že jde o konverzační drama s velmi rychlými a komplikovanými dialogy a české titulky jsou VÝBORNÉ. Ve filmu je spousta narážek na velmi lokální newyorské záležitosti, stejně jako na pokročilé vyfikundace z finančního světa, a Barbora Knobová (kterou osobně neznám a nikdy jsem o ní dosud neslyšel) v titulcích většinu z toho velmi nápaditě upravila tak, aby byla česká verze pochopitelnější pro Čecha.

12.3.13

Dnešní ženskologii přenechám Fabiovi

Vím, že jsem už delší dobu nenapsal nic zásadního o tom jak na ženy, takže nechám pro dnešek aspoň hovořit Fabia (první pád "Fabio", nemá nic společného se Škodovkou), který je na to největší expert a rád se s vámi podělí o své poznatky, zkušenosti a prsa:

"I like to take a special lady in the cinema where we can whisper very quietly"

Mimochodem, kdybych náhodou ještě někdy měl nějakou další čivavu, chci aby se jmenovala Fabio.

Recenze: Otázky pana Lásky - 40%

Tento dokument nám dává nahlédnout do života třicetiletého Jiřího Lásky, paranoidního schizofrenika, syna dvou paranoidních schizofreniků. Jedna z jeho prvních vět ve filmu zní: "Narodil jsem se, protože babička je věřící a zakázala mámě jít na potrat." Stejně jako u jeho ostatních hlášek není jasné, jestli jde o kouzlo nechtěného, nebo má Jirka občasné záblesky sofistikovaného černého humoru. Jisté je, že ho (a jeho babičku i matku) nenávidí většina sousedů, mimo jiné proto, že si udělal na zahradě vlastní rozhlas, a když mu soused přestřihl dráty, vylil na něj kýbl. A od dětství si z něj spolužáci dělali legraci, že nemají doma splachovací záchod.

Jiří je víceméně normální, ale podle jeho vlastních slov u něj schizofrenie naplno propukla když začal navštěvovat diskuse na Lupa.cz. Kromě toho má panickou hrůzu z autobusů (protože by řidič mohl za jízdy umřít), z čísla 28 a ze svatého příjmání, protože se bojí, že by po něm lidi mluvili sprostě.

Pořád je na tom ale lépe, než jeho rodiče, kteří občas mají problém sestavit rozvitou větu.

Trailer jsem nenašel, tak tady je aspoň jedno autentické Jirkovo vtipné video:


Jiří a jeho rodina jsou bezpochyby zajímavé figurky. Složitější je odpověď na otázku, zda nám tento film poskytuje cokoliv jiného, než zběžný náhodný pohled na divné lidi, kterým se zasmějete a se kterými byste se pravděpodobně nechtěli nikdy setkat.

Během filmu nedojde k žádné dramatické zápletce, nestane se žádná zásadní životní událost, jenom Jirka vegetuje s babičkou (která má pouze stařeckou demenci a akutní víru v Boha, takže je z rodiny nejnormálnější) a občas je navštíví někdo jiný.

Nejzajímavější to začalo být, když se Jirka ocitl v psychiatrické léčebně a svou minikamerou nahrával, jak se paní doktorky vyptává na elektrošoky a pak dělal krátké rozhovory s pacienty: "Proč ty jsi tady?" - "Protože si myslím, že jsem syn Ježíše Krista." - "A jsi?" - "Já myslím, že jo." Bohužel, tento segment skončil a ukázalo se, že Jiří byl v blázinci jen na exkurzi...

Ke druhému zajímavějšímu momentu se schyluje, když se Jirka chystá oslavit 30. narozeniny a na svém Facebooku všechny pozve na oslavu k nim na vesnici. Následují velmi rychlé screenshoty, ve kterých mu spousty lidí (zjevně v žertu) píšou, že určitě přijdou (což asi většina diváků vůbec nestačí pochytit). Pak přijde den oslavy, Jirka s matkou čekají v hospodě, a přijde tam asi 10-15 lidí, zřejmě jeho blízkých přátel, protože to vypadá, že se osobně znají. Pijí, Jiří s matkou nervózně sedí, a je konec scény.

A tak vypadá většina filmu. Jsou to nesourodé fragmenty z narušených životů narušených lidí, které ve mně nevyvolávaly naprosto žádné "palčivé otázky" (například "byli by schopni zapojit se do naší společnosti?") a dokonce ani ne dostatečně hyenistický humor. Přestože má film jen 75 minut, začel mě nudit dlouho před koncem.

Pokud vás osoba Jiřího Lásky zaujala a jste online, pak máte obrovské štěstí, protože stačí navštívit jeho rozsáhlou domovskou stránku www.jirilaska.cz, případně jeho YouTube kanál, kde má přes 100 videí. Budete si pak moci Lásku nadávkovat podle vlastního uvážení, a nic za to nezaplatíte.

11.3.13

Recenze: Croodsovi [The Croods] - 70%

Croodsovi jsou pravěká rodina (otec, matka, babička, syn, dcera, batole), která žije většinou v díře zavalené kamenem, protože VENKU JE NEBEZPEČNO, jako neustále všechny upozorňuje taťka Grug. Všichni to chápou, jenom dospívající dcera Iška (v originále "Eek") má pořád tendence prohánět se venku, vzhlížet ke slunci a podobné nesmysly.

Když začnou v okolí jejich jeskyně bouřlivé tektonické změny, Croodsovi se musí vydat na cestu za záchranou, novým světem, který nikdy předtím nespatřili, za doprovodu pleo-teenagera jménem "Boy" (v originále "Guy").



Tuto animovanou komedii původně napsal John Cleese pro studio Aardman (v produkci DreamWorks), a to už před mnoha lety. Viz FFFILM z roku 2005, na který jsem dnes zcela náhodou zabrousil kvůli Douglasu Adamsovi:


Následně se film mnohokrát odkládal a především se mnohokrát přepisoval jeho scénář, takže v něm zbylo naprosté minimum něčeho, co by se dalo označit za "montypythonovský humor".

Nakonec film natočil Chris Sanders, který režíroval Lilo a Stitch a Jak vycvičit draka, což obojí jsou jedny z nejlepších animovaných filmů posledních let. Druhým režisérem ale bohužel nebyl jeho dlouholetý spolupracovník Dean DeBlois, nýbrž Kirk De Micco, který nikdy nic zajímavého nenatočil.

Námět a scénář jsou bohužel největší slabinou filmu, protože jde o naprosto triviální standardně sub-disneyovskou záležitost, ve které se putuje z bodu X do bodu Y (kde se skrývá spása), potkávají se loštomilé pšíšelky v exotických kulisách a přitom dospívající rebelka naučí všechny kolem najít samy sebe, objevit touhu po poznání nového, a pozná první lásku.

Je škoda, že je děj filmu tak neoriginální a předvídatelný, protože víceméně všechny ostatní jeho aspekty jsou výborné.

Většina záběrů krásně vypadá. Nejen, že má fauna i flóra povětšinou originální design (a různá žoužel jako velryby na nožičkách, krokodýlo-skunk nebo létající želvy je maximálně roztomilá), ale také je velmi působivá práce (virtuální) kamery. Jistě to souvisí s tím, že "visual consultant" byl slavný kameraman Roger Deakins (stejně jako u Jak vycvičit Draka). Když zrovna nejsou v záběru pestrobarevné přírody vidět žádné stylizované postavičky, klidně bych věřili, že se dívám na Avatar 2.

Také se nedá vůbec nic vytknout hlavním hrdinům (respektive jen "hrdinům", protože žádní vedlejší humanoidi ve filmu nejsou). Postavičky i jejich animace jsou velmi hezky stylizované, každá má velmi specifickou řeč těla (nikoliv motion capture, ale u každého jinak stylizovaná ruční animace), a tak dále... Hlavní hrdinka je objektivně "nesexy" (rozuměj: docela tlustá), a přesto působí velmi sympaticky.



Dokonce i nezbytné verbální a vizuální vtípky fungují, párkrát jsem se od srdce zasmál (viz třeba "my pet Douglas" v traileru), a právě proto je taková škoda, že to všechno není navěšeno na nějakou zajímavější globální story.

Drobný problém je s překladem, což není ani tak vina překladatele, jako původního scénáře, v němž jsou některé vtipy opravdu velmi nepřeložitelně anglicky specifické. A chápu nápad přeložit jméno neandrtálce "Guy" jako "Boy", ale následně nechápu, proč se jeho lenochod, který mu drží kalhoty, jmenuje v češtině "Belt", tj. stejně jako v původním znění.

Větší problém (za který nemůže překladatel ale distributor) je s názvem: Zaprvé, vtip má být v tom, že "Croods" zní jako "Crudes", tzn. celá rodina by se měla nějak vtipně česky přejmenovat. Když už na to distributor rezignoval, pak je jasnou hrubkou to, že v českém názvu zůstalo písmeno "s", označující v angličtině množné číslo. Kdyby o mé rodině natočili v Hollywoodu film "The Fukas", taky by se to u nás pak nejmenovalo "Fukasovi"...

10.3.13

Recenze: Pátrání po Sugar Manovi [Searching for Sugar Man] - 90%

Dokument o Sixto Rodriguezovi, zajímavém hudebníkovi z přelomu 60. a 70. let, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.

Neslyšela o něm ani většina lidí v jiných zemích (včetně amerického Detroitu, odkud Rodriguez byl). Přestože měla jeho alba dobré recenze, nikdo je nekupoval a neposlouchal, Rodriguez upadl v zapomenutí a záhy tragicky zemřel za bizarních okolností.

Bizarní shodou náhod ale došlo k tomu, že v Jižní Africe (kam se jeho alba dostala neznámo jak) se Rodriguezovy syrové songy staly v 70. letech symbolem boje proti apartheidu, dodnes je tam znají úplně všichni a Rodriguez je v Jihoafrické republice slavnější než Elvis nebo Rolling Stones! Teprve po několika desetiletích se pár jihoafrických novinářů rozhodlo zjistit, co přesně se s Rodriguezem stalo, a odhalili věru nečekané věci.

Pokud máte aspoň trochu rádi dokumentární filmy, neuvěřitelné pravdivé příběhy a hudbu ve stylu Boba Dylana (ale lepší), nečtěte dál, NEKOUKEJTE SE NA TRAILER (který spoileruje víc než je zdrávo) a jděte do kina na nejlepší dokument v našich kinech za hodně dlouhou dobu.



(Následují spoilery!)

Stručně (a poněkud zjednodušeně) řečeno: Novináři po dlouhém pátrání zjistili, že Rodriguez stále žije v Detroitu, hudby nechal v roce 1972, živí se jako demoliční dělník a netuší, že se v JAR prodaly stovky tisíc exemplářů jeho alb (tzn. asi desettisíckrát víc než v USA).

Takže ho po krátkém vyjednávání naložili do letadla a odvezli do JAR, kde si většina lidí myslela, že to musí být hoax a Rodriguez nemůže být živý. Jakmile ale sáhl do strun a otevřel pusu, bylo jasné, že HE IS THE MAN, udělal v JAR pár koncertů pro desítky tisíc lidí a pak se zase vrátil do Detroitu pracovat jako demoliční dělník.

Na tom celém nijak nezbohatl, protože ho jednak okradl americký a jihoafrický OSA a většinu reálných příjmů dobrovolně rozdal rodině a přátelům.

Tvůrci filmu (který dostal před pár týdny Oscara za nejlepší dokument) ho sestavili jako detektivku. Příběhy z JAR a z Detroitu se od počátku prolínají, aby se okolo poloviny filmu spojily a pak vyústily v cosi epického. Režie není nijak geniální, ale důležité je, že se neplete do příběhu, nebrání v jeho pochopení a vychutnání. Prostě DOKUMENTUJE neuvěřitelné skutečné události a necpe nám nějaké názory tvůrců například na to, co si myslí o uvěznění někoho, kdo kreslí tykadla na plakáty...

Jedinou výtku bych měl k tomu, že film (natočený loni) z nějakého důvodu končí událostmi, které se odehrály asi před deseti lety. Nechce se mi věřit, že by se od té doby v Rodriguezově životě nic zajímavého nestalo.

Neoddělitelnou součástí neuvěřitelného pocitu, který ve mně film vyvolal, je totiž osoba samotného Rodrigueze (kterého poprvé uvidíme až po polovině filmu). Jeho talent, skromnost a současně nadčasová pohodovost, to je něco neuvěřitelného.

Všechny tyto elementy ve mně vzbuzují pocit, že by to celé mohl být nějaký velmi propracovaný vtípek, že je to celé vymyšlené a že Rodriguez je nějaký herec. Ale co ta hudba, kterou jsem neznal a přitom je opravdu super (a to tento typ hudby rozhodně není mým "šálkem kávy")? Co Wikipedie? Každopádně, kdyby byla tato story natočena jako hraný film, jistě bych měl velké výhrady proti tomu, jak neuvěřitelně přitažené za vlasy to celé je.

Pátrání po Sugar Manovi je nejlepším hudebním dokumentem od This is Spinal Tap!

P.S: Nevím, jestli jsou songy ve filmu nějak upravované oproti svým původním nahrávkám, ale jejich instrumentace jsou fantastické, včetně orchestru, který nenuceně podkresluje Rodriguezovu kytaru.