30.8.13

Mega retro video - 1996

V roce 1996 mě kontaktovala nějaká televizní stanice, abych se stal protagonistou dokumentu o své osobě. Ten měl vzniknout tím způsobem, že mi zapůjčí přenosnou videokameru (což tehdy nebylo nic laciného), já s ní budu ve dne v noci natáčet svůj běžný život (tedy především počítače a filmy) a oni z toho něco sestříhají.

Dnes už si zaboha nemohu vzpomenout, co to bylo za televizní stanici a co to bylo za pořad - byl jich tehdy víc (stanic i pořadů).

Takže jsem natáčel, natáčel, natáčel (přičemž jsem nikdy předtím neměl kameru v ruce) a dával jsem jim plné videokazety. Po nějaké době se mi ozvali, že potřebují tu kameru, co mám doma, na chvíli vrátit kvůli jinému projektu. Tak jsem jim ji vrátil a oni už se nikdy neozvali.

Nevím, jestli zkrachovali, nebo jestli došli k názoru, že nejsem dostatečně zajímavý. Prostě mi už videokameru nevrátili a žádným způsobem mě nekontaktovali. A já na všechno zapomněl.

Až letos: Letos jsem v jedné staré bedně našel dvě jejich videokazety, které obsahovaly poslední várku záběrů, které jsem tehdy pořizoval (a nestihl jsem jim je předat)!

Nechal jsem si je za pár stovek zdigitalizovat zde (protože samozřejmě už nemám žádnou techniku, která by přehrávala Hi8 videokazety) a nabízím vám výsledek!

Takže ještě jednou: Jsou to videa natočená v roce 1996 mnou na ruční kameru. Měla být později sestříhána do něčeho zajímavého, ale toto je jejich kompletní syrová verze, tudíž se v nich jistě najdou místa, která zajímavá nejsou.

Ale i taková, při kterých se dnes dobře pobavíte.

První (nejdelší) video vám vysvětlí, co je to Internet a server MA Media (dnes www.mageo.cz), pro který jsem tehdy pracoval (přesněji řečeno, "které jsme dělali ve třech až čtyřech lidech"). Také uvidíte IRC chat, na kterém je právě Ondřej Průša. Video obsahuje několik vysvětlujících textových anotací.



Ve druhém se podíváme na tehdejší redaktory časopisu Cinema (kteří s ním dnes už nemají nic společného) a na ukázky toho, jak to vypadalo na novinářských projekcích, které jsem simultánně tlumočil:



A závěrem navštívíme největší českou prodejnu počítačových her, kam chodí mladí studenti když nemají co dělat, aby se zde mohli dívat na neinteraktivní dema, běžící na počítačových monitorech:



Tak takoví jsme byli.

Recenze: Riddick - 40%

Richard B. Riddick (Vin Diesel) se nedobrovolně ocitá na pekelné planetě a jediný způsob, jak se odtud dostat, spočívá v tom, že ze zdejší opuštěné stanice zavolá nouzovým majákem námezdní lovce a následně získá raketu (jejich). Všichni námezdní lovci ovšem chtějí Riddickovu hlavu...



Po podivném Riddickovi: Kronice temna, ve kterém se tvůrci pokoušeli vytvořit fantasy ságu ve stylu Star Wars nebo Duny, se třetí film vrací ke stylu první Černočerné tmy - jen malá stanice na opuštěné planetě, Riddick, parta drsňáků a hromada příšer venku. Film ovšem je propojen s oběma předcházejícími díly, takže je dobré si osvěžit kdo je čí otec a co znamenají ty tři vyholené ženské (asi 30 sekund) a nevyholený Karl Urban (asi dvě minuty).

První tři čtvrtiny filmu připomínají ze všeho nejvíc Robinsona Crusoea. Scény, které vidíme v traileru, pocházejí vesměs z poslední čtvrtiny filmu a v první polovině filmu vidíme pouze Riddicka, jak se sám samotinký (a později s ochočeným zvířátkem) snaží přežít na vskutku nehostinné planetě.

A hned od začátku to není moc vydařená zábava.

Hlavním problémem je to, že většina triků je nepřijatelně odbytá a ve většině scén je jasné, že byly natáčeny na malém kousku kulis ve studiu, kde se vyskytoval jenom Vin Diesel. Až dodatečně bylo přiděláno mimozemské pozadí a různé digitální příšery. Je opravdu bolestně patrné, že ty příšery nejsou nic, co by existovalo ve skutečném prostoru, po boku Vina Diesela. A kdykoliv Vin skáče, je opět bolestně patrné, že je na špagátech. A není to jen neschopností animátorů, ale divně nerealisticky vypadá i osvětlení, ostrost obrazu, perspektiva (Riddick se občas dívá jinam, než se nachází jeho digitální protivník) atd... Film měl údajně rozpočet "pouhých" 38 milionů dolarů a vypadá snad ještě laciněji.

Riddick se tedy skamarádí z gepardopsem, objeví opuštěnou základnu a zavolá námezdní lovce. Ti záhy přiletí - dokonce dvě konkurenční party, celkem asi tucet lidí. A začne lov na Riddicka, který se posléze změní v boj o přežití (když přijde déšť a s ní záplavy příšerek). To vše prošpikováno vzájemnou nevraživostí a nedůvěrou mezi oběma týmy.

Scénář Davida Twohyho (který film také režíroval, stejně jako oba předchozí), je ve svém základě velmi standardní, předvídatelný atd. Většina postav jsou jednorozměrné archetypy, jejichž osud je nám jasný minutu poté, co se objeví na plátně. Zajímavé jsou občasné drobnosti, minizápletky a hlášky, kterými to Twohy prošpikoval, a kterým jsem se občas zasmál.


Vůbec jsem se ale nesmál tomu, jak je celá zápletka (tzn. přežití Riddicka) závislá na tom, že všichni ti špičkoví lovci lidí s dokonalou výzbrojí jsou naprosto neschopní a chovají se jako kreténi, přesně tak, aby Riddick nejen mohl přežít, ale mohl jich většinu zlikvidovat. Jeden příklad z několika: Lovci mají ve skříni na základně zamčeno něco, co je pro ně životně důležité a hlavně se k tomu nesmí dostat Riddick. Obávají se, že Riddick už je na základně a že se možná už do té skříně dostal. Takže otevřou výbušný megazámek, přesvědčí se, že ta důležitá věc je stále uvnitř, a spokojeně se rozejdou, přičemž SKŘÍŇ NECHAJÍ OTEVŘENOU - což se shodou okolností hodí Riddickovi, který se právě shodou okolností schovává tři metry od skříně!

Vin Diesel v hlavní roli je stále Übermensch, ale scénář jeho glorifikaci místy už opravdu přehání, takže to vypadá spíš jako parodie na původní Černočernou tmu - třeba když se Riddick pomalým krokem projde tři metry od lovce se samopalem, spoléhaje na to, že lovec bude tak překvapen, že ten samopal nepoužije (což mu kupodivu vyjde).

Opravdu mě překvapilo, jak špatně film tento funguje ve srovnání s prvním dílem, vzhledem k tomu, že má stejného scenáristu i režiséra a velmi podobnou zápletku.

P.S: Film je mládeži nepřístupný, což není využito k ničemu víc, než k pár rozprsknutým hlavám a dvěma krátkým ženským full frontalům.

P.P.S: Hudba Graeme Revella je sice hlasitá, ale vrcholně nezajímavá, až otravná.

27.8.13

Recenze: Millerovi na tripu [We're The Millers] - 80%

Jason Sudeikis je drobný obchodníček s drogami, který se nešťastnou náhodou dostane do problémů a je donucen pro svého bosse propašovat z Mexika hromadu trávy. Aby nebyl na hranicích tolik podezřelý, provede geniální plán: Bude se vydávat za spořádanou rodinu!

K tomu ale svobodný bezdětný Sudeikis samozřejmě potřebuje zbylé členy oné rodiny. Takže sežene zchudlou erotickou tanečnici (Jennifer Anistonová), homeless emo děvče a dementního chlapce z jejich baráku. Slíbí jim prachy za to, že budou hrát rodinu, a rodina Millerových je na světě!



Stává se zřídkakdy, abych se v kině na komedii soustavně bavil (zamýšleným způsobem, nikoliv navzdory tvůrcům). Komedie Millerovi na tripu je jedna z těch výjimek a s potěšením musím konstatovat, že jsem se u ní minimálně jednou za pět minut nahlas zasmál!

Námět je slušně vymyšlen, neboť kromě očekávaných problémů s celníky, konkurenčními dealery a jedovatými mexickými pavouky nabízí i mnoho možností konfliktu uvnitř ústřední čtveřice (s výjimkou toho chlapce, který je na konflikty příliš dementní).

Téměř všichni, kdo se ve filmu objeví, jsou velmi schopní komici, ale to samo o sobě nestačí. Vzpomněl bych si na nejeden bolestně nevtipný film se Sudeikisem nebo Anistonovou.

Film režíroval jistý Rawson Marshall Thurber, z jehož předchozích filmů jsem viděl pouze Vybíjenou a ta stála za to (i když kinoverze bohužel neobsahovala původně natočený úžasný konec).

Jeho Millerovi jsou přinejmenším stejně dobří v tom, jak dokáží většinu scén nejen patřičně "prodat", ale v nejednom případě i vylepšit oproti očekávané pointě. Takže například dojde k tomu, že se hoch na výletě zamiluje, ale je nezkušený, takže ho "sestra" i "máma" začnou učit, jak se správně dávají francouzáky. Samozřejmě očekáváme, že když budou v nejlepším, nečekaně vejde dovnitř objekt hochovy panenské lásky. Ale i když se to stane podle očekávání, má to správný švih a nečekaný bonus v tom, že Sudeikis si celý akt s dětskou radostí natáčí na svůj iPhone a chroupe přitom čipsy.


Je jen trochu škoda, že film se místy blíží k velmi anarchistickým scénám, které negují tradiční "bezpečné rodinné hodnoty" dnešních komedií (i těch sprostých), ale vždy od nich na poslední chvíli ucukne, aby se vrátil do mainstreamu a aby nakonec všechno skončilo přesně podle klišoidního očekávání, tzn. "rodinným" happyendem. Skoro to vypadá, že velké připosrané studio tvůrcům nedovolilo dostatečně se urvat z otěží.

A samozřejmě, spousta humoru je nejen v tom, co se říká, ale také v tom, JAK se to říká. České titulky nejsou špatné a dobře se vypořádaly s některými příliš lokálními humory, ale samozřejmě nedokázaly obsáhnout všechny nuance kulometných dialogů, které znějí jako improvizované (v tom dobrém slova smyslu).

Millerovi na tripu nejsou nic světoborného ani převratného, ale v té záplavě trapných sraček je to osvěžující záležitost, u které jsem se po dlouhé době příjemně odreagoval.

P.S: Při závěrečných titulcích jsou "zkažené záběry", které končí opravdu roztomile.

25.8.13

Recenze: Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát - 30%

Předem je asi nutné upozornit, že Zuzana Michnová je "slavná tak akorát", tudíž jsem až do návštěvy tohoto filmu neměl tušení, kdo to je. Kdysi prý působila v kapele Marsyas (kterýžto název jsem znal, ale kapela samotná mě nikdy neoslovila) a v současné době se drží v ústraní - film začíná tím, že se kdosi snaží zjistit, zda Michnová ještě žije (což možná je a možná není humor).

Film je natočen tak nestandardně, že z něj má vyplynout buď to, že Michnová žije (jen je starší a tlustší), nebo nikdy nežila a celý film je mystifikace ve stylu Spinal Tap.

A docela smutné je, že je mi celkem jedno, která z těchto dvou verzí platí.


Zuzana Michnová moc nepoužívá čípek.

Zuzana Michnová (pokud existuje) mě v tomto filmu nezaujala svým zpěvem, svými texty, ani svým stylem humoru.

Musím ale důrazně upozornit, že existuje mnoho lidí, kteří mě nezaujali svým talentem a smyslem pro humor, a přesto o nich byly natočeny filmy, které považuji za výborné: Napříkad Láska v hrobě, Katka, Pouta nebo Social Network.

Tento film mě ovšem nezaujal a asi ani zaujmout nemohl, neboť je natočen výhradně pro lidi, kteří Michnovou znají (pokud existuje) a adorují. Tudíž během 93 minut v kině často docházelo k tomu, že:

  • Na plátně někdo hrozně chválil Michnovou a já netušil, kdo to je (film neobsahuje žádné vysvětlující titulky)
  • Na plátně byl záznam nějakého velmi starého koncertu a já netušil, kteří mladí protagonisté v těchto archivních záznamech mají jaký vztah ke kterým dědulům ve zbytku dokumentu
  • Někdo o někom mluvil jen za použití křestního jména nebo přezdívky a já netušil, o kom je řeč
Prostě, pokud o Marsyasu a Michnové nic nevíte (pokud existuje), z tohoto filmu se to nedozvíte. Tudíž film rozhodně nefunguje jako hudební dokument.

Pokud to má být hudební dokument.

Zuzana Michnová, respektive herečka, která ji hraje

Je zde totiž ještě zjevná snaha dávat filmu jakýsi transcendentálnější rozměr, tudíž jsou do něj zakomponované scény, které jsou zjevně hrané (a občas dosti výpravné a trikově náročné). Například:

  • Zuzana Michnová digitálně naklíčovaná do filmu Luise Buñuela Anděl zkázy
  • Iva Janžurová, vznášející se nad střechou hostince v Twilight Zone, v jehož okapové rouře dělá palačinky
  • Muž, který znásilnil auto (full frontal není)
  • Malé holčičky si hrají na střeše a jedna z nich má být zřejmě dětská verze / alter ego Michnové
  • Stádo ovcí v ulicích Prahy (viz Buñuel výše, pravděpodobně)
  • Archivní záběry kapely, hrající někde nad Prahou (snad na Petříně), doprovázeny archivní hudbou, která ale vůbec neodpovídá tomu, co kapela dělá se svými nástroji
  • Několikrát opakovaný záběr pádu Zuzany Michnové z bicyklu a několik scén, ve kterých jiní lidé reagují na to, že vidí videozáznam Zuzany Michnové, padající z bicyklu (pro mnohem kvalitnější české videozáznamy podobného ražení doporučuji vygooglit slova "Little Caprice bike")
Většina scén filmu ovšem není zajímavá ani tím, jak jsou divné, a působí spíše dojmem, že nebylo čím vyplnit celovečerní stopáž. Takže se (kromě mnoha záznamů toho, jak Michnová zpívá na koncertech i jinde) dočkáme:

  • Několika scén jejího vokálního tréninku
  • Dlouhé sekvence, ve které si Michnová a tři další lidí (z nichž dva jsem znal) recitují text, ve kterém jsou skrytá sprostá slova (např. "jsou ložiska" zní při správném přízvuku jako "souloží") a všichni se tomu hrozně smějí
  • Několika scén, kdy někdo někoho k něčemu přemlouvá, a ten druhý to nechce udělat, a pak je scéna ustřižena
  • Scén, ve kterých se všichni přeřvávají a smějí tomu, co říkají
Jak už jsem psal: Kdybych znal Michnovou a ostatní protagonisty tohoto filmu, možná by mi více jeho scén připadalo zábavných nebo nějak stimulujících (dost starších lidí v sále se na různých místech filmu smálo). Například, kdyby místo Michnové (pokud existuje) ve filmu vystupovali Dieter Meyer a Boris Blank, asi bych se bavil o něco lépe, ale pořád by nešlo o film, který bych mohl někomu doporučit.

Takhle jsem si ale připadal, jako že jsem omylem zabloudil do hospody plné lidí, se kterými si nemám o čem povídat, a kteří se velmi hlasitě baví způsobem, jenž je mi cizí. A nebylo mi to úplně příjemné.

24.8.13

Movie: The Movie

Je to rok a půl staré, ale kupodivu jsem o tom dodnes nevěděl.

(Akce začíná od 0:55)


A samozřejmě už to má i sequel...

22.8.13

Recenze: V zajetí démonů [The Conjuring] - 70%

Nedávno jsem se dotal po delší době do kina a zvolil jsem horor V zajetí démonů, který je sice v našich kinech nasazen už pár týdnů, ale já ho neviděl a slyšel jsem o něm překvapivě dobré věci.



V zajetí démomů vypráví údajně pravdivý příběh sedmičlenné rodiny (rodiče a pět dcer), která se nastěhovala do domu, kde velmi intenzivně straší (zřejmě více duchů současně). Současně jde ale také o příběh Eda a Lorraine Warrenových, což byli před několika desetiletími slavní "paranormální vyšetřovatelé a vymítači", kteří zažili během své nadpřirozené kariéry strašlivé věci, které se navždy podepsaly na jejich schopnostech HTML webdesignu.

Warrenovi samozřejmě byli lháři a/nebo šílenci a většinu svých šokujících případů si vymysleli, nicméně je docela zajímavé najít si nějaké informace o tom, "jak to bylo doopravdy" (podle nich), protože filmaři si pochopitelně historky Warrenových přibarvili ještě mnohem více ke svému hororovému obrazu, což je občas docela legrační. Například když srovnáte "skutečnou posedlou panenku" z archivu Warrenových (vlevo) s její filmovou verzí (vpravo). Ta skutečná je samozřejmě mnohem děsivější:


Údajnou "inspirací skutečnými událostmi" se tedy dále nebudu zabývat. Je to především reklamní trik.

Film režíroval James Wan, který natočil také první Saw nebo nedávný Insidious (který jsem neviděl), a natáčí nový díl Fast & Furious. A režíroval ho velmi příjemným způsobem, který je téměř retro.

Ve filmu totiž až do jeho úplného finále nejsou téměř žádné triky, tedy nic co by viditelně vypadalo jako že to musel být produkt práce trikařů. Nejnáročnější "efekty" spočívají v tom, že se samy zavřou dveře nebo že samy od sebe spadnou obrazy ze zdi. Většina hrůzy je vytvářena pomocí nápadité práce kamery, chytrého střihu a osvětlení, originálních zvukových nápadů atd... Několikrát dojde ke klasické hororové scéně, kdy někdo někam pomalu, ve tmě jde, a my VÍME, že na něj každou chvíli něco MUSÍ vybafnout - ale ve většině případů mají tyto scény nápadité vyvrcholení, nikoliv jen hlasitý skřek na soundtracku a rychlý střih na vykuleného bubáka. Mimochodem, skladatel Joseph Bishara vytvořil zajímavou, převážně orchestrální hudbu (nikoliv synťáky) a hraje ve filmu hlavní démonku!

Docela mě potěšily i vztahy mezi hlavními protagonisty. Bez zbytečných průtahů je slušně načrtnuto, co k sobě cítí členové vystrašené rodiny, i oba Warrenovi. A vyplývají z toho použitelné minizápletky mezi vymítáním a vyšetřováním.

Tento film není nic revolučního a ke konci sklouzne víceméně do vyjetých kolejí většiny ostatních vymítacích hororů. Ale je potěšitelné, když si tvůrci dají na takového zdánlivé rutinní záležitosti pořádně záležet a natočí ji se zjevným zápalem a inteligencí.

20.8.13

Recenze: Líbánky - 40%

Aňa Geislerová se vdává za Stanislava Majera. Oba za sebou už mají jedno manželství, pro oba to nebyla příjemná zkušenost. Vypadá to, že tentokrát by jim to mohlo klapnout, ale pak se na obřadu (a následně na oslavě) objeví záhadný cizinec (Jiří Černý), kterého nikdo nezná, ale on si se všemi tyká, se všemi se kamarádí, a evidentně má něco nedobrého za lubem. (Dále v textu používám pro postavy jména jejich představitelů, i když se samozřejmě ty postavy ve filmu jmenují jinak.)


Při psaní o tomto filmu mám poměrně komplikovanou situaci tím, že veškerá jeho propagace (název, plakát, trailer) je zavádějící a snaží se vzbudit dojem, že film je o věcech, o kterých není. Tudíž, pokud ho mám hodnotit, musím napsat něco o tom, co se v něm doopravdy děje. A pokud to udělám, budu de facto spoilerovat, protože teprve někdy po hodině filmu do sebe začnou některé věci trochu, trošičku zapadat, a začne dávat smysl chování protagonistů v úvodní hodině filmu.

Takže vlastně celá má recenze obsahuje věci, které by se daly označit za mírné spoilery. Hardcore spoilery budou výrazně označeny níže v článku, a jsou také zajímavé.

Tedy:

Tématem filmu rozhodně nejsou líbánky, a vlastně ani ne svatba. Totéž by se mohlo klidně odehrát měsíc před svatbou nebo rok po svatbě, na jakékoliv jiné oslavě / srazu. Téma filmu je následující: Černý ví, že Majer udělal před téměř 20 lety něco velice ošklivého a způsobil (nepřímo) smrt Černého gay milence, což se tehdy ututlalo. Černý se nyní zcela náhodou dozvěděl, že se Majer žení a okamžitě ho napadlo vetřít se na jeho svatbu a prozradit vše jeho manželce, ovšem až poté, co ji bude několik hodin psychoterorizovat.

Okamžitě se nabízí otázka: Proč to Černý celé dělá? Proč ubližuje ženě, o které nic neví a dnes ji vidí poprvé v životě? Proč si myslí, že ta žena bude věřit jemu a nikoliv svému milovanému novomanželovi? Proč se domnívá, že se s ním vůbec bude chtít bavit? Proč jí mnoho hodin pouze dělá zlověstné náznaky, pak se nechá vyhodit z oslavy, odvézt Majerem pryč, dojde pěšky zpět na oslavu a druhého dne ráno (!!!) to teprve Geislerové všechno řekne?

Obávám se, že odpověd na všechny tyto otázky zní: "Aby divák co nejdéle zůstával napnutý a domníval se, že to začne celé dávat nějaký smysl".

Nezapomínejte, že to, co jsem napsal o "tématu filmu", se divák začne pozvolna dozvídat až po více než hodině, kdy si Černý s Geislerovou sednou za úsvitu ke stolu a Černý pronese neuvěřitelně dlouhý vysvětlující monolog, jehož obsah by se dal natočit jako zajímavý celovečerní film. A Geislerová poslušně sedí a poslouchá vyprávění člověka, ze kterého měla celý předchozí den strach, který byl jejím manželem vyhozen z oslavy (na její přání), a který se druhý den ráno objevil nečekaně znovu v domě. A věří mu každičké slovo (na rozdíl od svého novomanžela, kterému nevěří nic)!

Tvůrci filmu by asi chtěli, abychom si šílené chování Geislerové ospravedlnili tím, že je psychicky labilní po špatných zkušenostech s předchozím manželem. Kvůli tomu je ve filmu scéna, kdy si čerstvý tchán vezme Majera stranou a jen tak mezi řečí mu začne sdělovat poměrně brutální informace o tom, jak se Geislerová po prvním nevydařeném manželství chtěla zabít a má od té doby psychické problémy.

A to je bohužel symptomatické pro celý film: Všichni se chovají přesně tak nelogicky a nepředvídatelně, aby zápletka filmu vůbec mohla existovat. Kdyby se kdokoliv z nich zachoval ve kteroukoliv chvíli trochu normálně, všechno by se vyřešilo mnohem dříve a mnohem méně dramaticky, a nemohl by z toho být stominutový film...

Je to už jistý evergreen a píšu to myslím skoro u každého filmu dua Hřebejk / Jarchovský: Hřebejk je skvělý režisér a Jarchovský není dobrý scenárista! Jarchovský napsal scénář, jehož zápletka je - když si ji zpětně složíte dohromady a sepíšete chronologicky - strašlivě překombinovaná a nesmyslná z hlediska všech tří hlavních protagonistů. Hřebejk podle toho natočil film, ve kterém použil veškerý svůj talent k tomu, aby ty strašlivě nefungující scény jakž-takž fungovaly, a aby ty strašlivě nesmyslné zvraty měly aspoň zdání dramatického smylu.

U některých předchozích filmů Hřebejkův talent přebil Jarchovského neschopnost, protože v nich nešlo o zápletku, ale spíše o atmosféru. Líbánky ale mají být postaveny především na oné zápletce, a ať Hřebejk dělá s kamerou jakákoliv kouzla a ať se herci snaží sebevíc, výsledek nefunguje, a vznikl zatím nejhorší Hřebejkův film, jaký jsem viděl.

A teď už k těm hardcore spoilerům, protože bez nich se nemohu rozepsat o dalších zásadních chybách scénáře:

Jak vyjde ke konci filmu najevo, Černý a Majer téměř před dvaceti lety vyrůstali na stejném internátu, kde s nimi bydlel také jistý Jan Benda. Černý a Benda byli milenci. Majer a jeho kamarádi jim chtěli dokázat svou hetero nadřazenost a proto nutili Bendu, aby se převlékal za Nastassju Kinskou a hulil jim penisy. Samozřejmě je možné, že jednou budu chtít homosexuálovi dokázat svou nadřazenost tím, že ho donutím převléknout se za Nastassju Kinskou a vyhulit mi penis, ale až k tomu dojde, rád bych měl ve svém duševním rozpoložení více jasno, než divák tohoto filmu v rozpoložení jeho hrdinů. Ale zpět od hulení k zápletce:

Černý už to ponižování svého milého nemohl vydržet, takže Majera a jeho kamarády udal. Ovšem Benda by se nikdy nepřiznal k tomu, že mu bylo něco takového prováděno, takže Černý vše nahlásil, jako kdyby se to převlékání, bití a nucení k hulení dělo jemu. Načež vedení internátu vše ututlalo a doporučilo Černému i Bendovi, aby internát opustili, což se stalo. Pokud jste stejně bystří jako já, tak si v tuto chvíli musíte klást otázku, proč vedení internátu doporučilo Bendovi, aby internát opustil, když nevědělo nic o tom, že by byl do celé záležitosti jakkoliv zapleten. Pokud si ji kladete, pak máte smůlu, protože odpovědi na ni se nedočkáte.

Černý i Benda tedy odešli z internátu, každý do jiného města, nějakou dobu se stále milovali a jezdili za sebou, ale pak to Benda nevydržel a vyskočil z okna. O ničem z toho se Majer nikdy nedozvěděl. Někdy po Bendově smrti musel Černý nějak získat urnu s jeho popelem, ale není ani naznačeno, jak a kdy k tomu došlo.

O téměř dvacet let později Černý pracuje v oční optice, když tu k němu náhodou přijde do obchodu Majer se svým třináctiletým synem, kterému se těsně před svatebním obřadem rozbily brýle (tím film začíná).

Černý Majera pozná a okamžitě vypracuje složitý plán, který začne ihned uvádět v realitu: Nejdříve opruzuje na svatbě a pak přijede na velkou oslavu za město, kde se se všemi hrozně kamarádí, tvrdí, že "zná nevěstu i ženicha", tyká si s lidmi proti jejich vůli, vypráví divné filosofické žvásty, přiškrtí jednoho chlapce igelitovým pytlíkem, daruje Geislerové jako svatební dar urnu s Bendovým popelem atd...

Ve všech těchto scénách (tedy polovinu filmu) se Černý chová jako mistrovský manipulátor a expertní psycholog, něco jako Hannibal Lecter nebo Damien z Přichází Satan. Neokouzlí pouze Geislerovou (která se ho celou dobu bojí) a Majera, který někdy mezi třetí a čtyřicátou minutou filmu pozná, kdo Černý doopravdy je, ale netušíme kdy přesně - protože dost dlouho Majer všem tvrdí, že Černého vůbec nezná.

Pak nastane noc, Majer konečně podlehne naléhání Geislerové, Černého naloží do auta a veze ho na autobus. Černý mu z auta v nestřeženém okamžiku uteče, Majer se v klidu vrátí zpět na oslavu a děj na 15-20 minut zcela rozbředne, protože musíme čekat, až se Černý znovu objeví na scéně.

To se stane příštího rána, kdy Černý Geislerovou konfrontuje a úplně všechno jí vyklopí v onom dlouhatánském monologu (bez flashbacků). Nabízí se otázka, proč s tím čekal více než 12 hodin, chodil kvůli tomu mnoho kilometrů pěšky, nechal se zmlátit atd... Také se nabízí otázka, jak psychologicky vyšinutá musí být žena, která se ráno probudí, sejde z ložnice do obýváku, tam najde člověka, kterého předchozí večer nechala vyhodit ze své svatby, protože z něj měla hrůzu, a začne poslouchat jeho neuvěřitelnou, dvacet let starou historku, které věří každé slovo!

Poté Černý odejde, vrátí se Majer (Černého neuvidí a nedozví se o jeho návštěvě) a Geislerová ho začne psycho-terorizovat tím, že dělá narážky na hulení penisů, mučení atd... Majer se začne bránit, že se nic takového nestalo, ale nijak se nediví tomu, odkud to Geislerová všechno ví.

V tuto chvíli mi ještě připadalo, že by film mohl skončit docela slušnou pointou, kdy se ukáže, že Černý je skutečně jen manipulativní hajzl, a že Majer je dobrý manžel a otec, který se nikdy ničeho nedopustil. To jsem se ale mýlil, protože film pokračuje ještě o něco trapněji, než jsem se obával:

Vzpomeňte si, že film začal tím, jak Majer se svým třináctiletým synem náhodou přišli do Černého obchodu, kde mu nechali synovy brýle k opravě. Nyní, druhého dne ráno, jsou brýle opraveny, a Majera nenapadne nic lepšího, než poslat svého syna, tchána a tchyni autem za Černého, aby přivezli opravené brýle! V tuto chvíli už jsem opravdu netušil, jestli tím Majer chce záměrně vyvolat nějakou konfrontaci (proč, když syn, tchán ani tchyně netuší, kdo je Černý?), nebo jestli mu prostě přišlo jako skvělý nápad poslat svého nic netušícího syna a dva nic netušící příbuzné za "zasraným teploušem" (jeho slova), který se mu posledních 18 hodin snaží s chirurgickou sofistikovaností zničit život.

Následně dojde "shodou okolností" k tomu, že tchánovi a tchyni se do obchodu nechce, takže tam pošlou Majerova syna samotného. Následuje sekvence, ve které se synovi hrozně zalíbí Černého fotografie, Černý řekne "pojď nahoru, ukážu ti něco ještě lepšího", tam mu ukáže ještě lepší fotografie, pak mu řekne "pojď, ukážu ti temnou komoru" a zavede ho do temné komory, kde jsou shodou okolností vyvěšeny samé fotografie penisů. Podobným filmovým sekvencím se odborně říká "nenápadné naznačování".


Tchán a tchyně chvíli na syna čekají a když se nevrací, řeknou si "asi šel pěšky napřed" a odjedou z města zpět na venkovské sídlo. Zde se Majer vyděsí, kde nechali jeho syna, sebere svého švagra a jedou za Černým, kterého najdou nahého ve vaně pod fotografiemi penisů. Černý tvrdí, že u něj Majerův syn vůbec nebyl (proč to tvrdí?), ale švagr náhodou najde ve skříni digitální foťák, který tam Majerův syn náhodou nechal, takže oba společně Černého zmlátí a utopí ve vaně. Zde se opět projevilo, že zřejmě uvažuji způsobem, kterým by divák českého filmu uvažovat neměl, protože mi připadalo velmi divné, že ten chlapík přesně znal a během sekundy identifikoval značku digitálního fotoaparátu syna svého švagra.

Mezitím se ukáže, že syn je zpátky u venkovského sídla (asi tam přišel pěšky), projíždí se na lodičce po jezírku a fotí kachny starým analogovým foťákem, který dostal od Černého (a který původně patřil Bendovi, tudíž mu ho Černý musel buď ukrást, nebo ho dostal spolu s urnou po jeho smrti).

Střih zpět do města, kde se Majerovi a jeho švagrovi podaří Černého přivést k vědomí, chvíli všichni vypjatě dýchají a tím Černý mizí z děje, aniž by si s někým řekl jakoukoliv další větu nebo slovo o čemkoliv, například o smyslu svého počínání v průběhu celého filmu.

Mezitím Geislerová najde v trávě rozsypanou urnu s Bendovým popelem, kterou tam Majer rozhněvaně zahodil, následkem čehož překvapivě Majerovi, který se v tu chvíli právě vrátil z města, zamilovaně padne do náručí!

A pak následuje závěrečná scéna, ve které Majer a Geislerová sedí u stolu a vrtí svými snubními prstýnky na dřevě jako káčami v Inception, což je prostříháváno 20 let starými záběry, ve kterých nějací hoši znásilňují a bijí jiného hocha, což - dalo by se logicky vyvozovat - mají být Majer, jeho kamarádi a Benda.

A pak je konec.

Ta poslední scéna, ve které se nejednoznačná pointa filmu (rozvedou se, nebo to nakonec nějak urovnali?) prolíná s naprosto zbytečnými explicitními záběry (aniž by byl pořádný full frontal!), docela výstižně shrnuje hlavní problém tohoto filmu, totiž jeho námět a scénář.

Pokud je postava napsaná tak blbě jako záhadný mstitel z oční optiky, pak to ani dobrý herec Černý nemůže v dobré režii Hřebejka zahrát tak, aby ta postava působila dojmem živé postavy s nějakou motivací (jakoukoliv). Pokud je někdo první polovinu filmu mistrovský zlý manipulátor, který ničí životy lidem, jež nezná, a druhou polovinu filmu zlomená, křehká oběť, pak to MUSÍ být nějak vysvětleno. Prostě musí.

Ale není.

18.8.13

Recenze: Kick-Ass 2 - 60%

První Kick-Ass byl před třemi lety závanem svěžího puchu v našich kinech. Byl i relativně finančně úspěšný (vzhledem k malému rozpočtu), takže tu máme pokračování.



Bohužel, toto pokračování má dva těžko řešitelné problémy:

1) Je dost těžké vymyslet scénář, který by navazoval na první díl a přitom nepůsobil jako nastavovaná kaše.

2) Nerežíroval to Matthew Vaughn, nýbrž nějaký člověk, kterého neznám, a který nerežíroval nic, co bych znal.

Postavy ve dvojce se tak nějak pinoží dokolečka, bez cíle a smyslu. Tedy, ne že by neměly cíle - naopak, mají jich až moc, a neexistuje jasná cesta "od A k B k C", která by postavy nějak smysluplně definovala, což je nejvíce patrné u dvou hlavních hrdinů: Davea a Mindy. Mají v průběhu filmu různá traumata a touhy, které se nevysvětlitelně a náhodně mění, a občas se dokonce zachovají jako pěkné svině.

Z hlavnějších postav nejuspokojivěji dopadl Chris alias Čurák (The Motherfucker), v předchozím díle Zuřivec. A to proto, že jeho postava má jasně definovaný cíl: Zabít Nářeza a provádět destrukci za pomoci partičky mírně zábavných nohsledů s vtipně politicky nekorektními jmény.

Nejzajímavějšími hrdiny jsou ale dvě vedlejší postavy:

"Plukovník Pravdoláska" Jima Carreyho je opravdu zajímavě zahraný chlapík, který působí jako hrozný drsňák, ale ve skutečnosti má křehkou duši, což skrývá, aby se mu snadněji bojovalo proti zlu.

Ace Ventura, Pet Detective...

A Chrisův sluha, kterého hraje John Leguizamo, je zajímavou postavou, která je Chrisovým jediným přítelem a rodinou, a současně i něco jako mentor, i když je jeho zaměstnancem a sluhou.

Bohužel, obě tyto postavy jsou ve filmu velmi málo, ne více než 10-15 minut! Obávám se, že film byl výrazně prostříhán, protože má pouze 90 minut a některé zvraty v něm jsou velmi odbyty: Například ve finále Zabijačka vyslýchá nějakého poskoka a řekne mu "Víme, že Chris D'Amico je Čurák. Kde ho najdeme?" - Což je velmi překvapivé, protože do té chvíle to celý film nevěděla a není nijak zmíněno, jak to zjistila. A když to říká, tak jí není vidět do obličeje a vypadá to, jako že tam to souvětí bylo dodatečně přidabováno.

Ničemu bohužel nepomůže ani režie, která není vyloženě neschopná, ale na Vaughnovu genialitu a zkušenost nemá. Zatímco v prvním dílu byly decentně vybalancovány scény brutálně vtipné se scénami dojemnými, ve dvojce to o poznání více drhne a občas jsem si nebyl úplně jistý, jestli se tomu, co se na plátně děje, mám smát, nebo je to myšleno vážně a mám se dojímat. U prvního dílu jsem takové problémy neměl.

Kick-Ass 2 je ve všech ohledech slabší imitací prvního dílu. Pořád ale stojí za to na něj jít, protože kde jinde můžete vidět sotva pubertální holku, jak sprostě nadává a usekává lidem končetiny?

P.S: V současné době vychází česky také druhý díl comicsu, ale velmi radikálně se liší od děje filmu (ještě mnohem víc, než v případě jedničky).

16.8.13

Martin Manley: Stylový odchod

(Tento post nemá nic společného s filmem, nicméně přijde mi velice zajímavý)

Jak už jsem se už párkrát zmiňoval (1, 2), pokládám smrt za zcela přirozenou součást života, respektive tečku na jeho konci. A ta tečka by měla být stejně kvalitní a smysluplná, jako život.

Proto mě poměrně naštval jistý Martin Manley, který se ve čtvrtek ráno zastřelil u policejní stanice, což ovšem bylo pouze vyvrcholení pečlivých příprav, směřujících k tomuto razantnímu činu. Naštval mě tím, že si to všechno naplánoval a realizoval vpodstatě přesně tak, jak jsem to chtěl jednou udělat já. Tudíž, až to udělám, nebudu už originální...

Těsně před svou smrtí totiž Manley zprovoznil doménu MartinManleyLifeAndDeath.com (web přetížen, mirror zde), na které velmi podrobně vysvětlil, co, jak a proč se chystá udělat, a také sepsal všechno důležité o svém životě, co by kdy mohlo kohokoliv zajímat - má docela smysl pro humor a docela se s ním shoduji i ve filmovém vkusu.

A ne, nebyl vážně nemocný, nebyl na mizině a neměl problémy s nešťastnou láskou.

Hello. I am dead!

Je to docela fascinující čtení, protože na mnoha a mnoha stránkách velmi racionálně rozebírá co, jak a proč, a je zjevné, že na tom pracoval velmi dlouho a nebyl v žádném psychologickém stresu nebo něčem podobném. V jistém smyslu to chápu jako jeho vítězství nad smrtí.



P.S: V některých médiích se objevila zpráva o tom, že se na jeho webu vyskytují GPS souřadnice zakopaného pokladu. Očekávejte, že to zítra budou říkat na TV Nova a psát na blesk.cz. To není pravda - jde o souřadnice vstupní brány jeho oblíbeného parku, ve kterých se překlepl v jedné číslici. Nebo to možná udělal schválně, protože teď se parkem prohánějí lidé s lopatami a detektory kovu.

Recenze: Očista [Purge] - 40%

Píše se rok 2022 a Ethan Hawke si spokojeně žije se svou manželkou (Lena Headeyová) a dvěma pubertálními dětmi v honosném domě kdesi na americkém předměstí.

Dnes v noci má ale proběhnout Očista, což je každoroční akce, kdy po dobu 12 hodin může kdokoliv beztrestně spáchat jakýkoliv násilný zločin a nebude za to potrestán!

Hawke nemá z Očisty obavy, protože je odborníkem na zabezpečovací zařízení a celý jeho dům se může stisknutím pár tlačítek změnit v pevnost (ve které je mimo jiné i sklad střelných zbraní). Pak ale jeho syn vpustí dovnitř do domu náhodného zraněného černocha, kterého chtěla zabít parta mladých, hezkých, inteligentních lidí (ve strašidelných maskách) a je zaděláno na malér...



Nízkorozpočtový thriller Očista má velmi zajímavý námět, který je naprosto trestuhodně nevytěžen, a to po všech stránkách.

Nápad s dočasnou beztrestností jednou ročně je natolik zajímavý, že by se podle něj dal udělat úžasný mnohadílný seriál (například), nebo bezva videohra (například). Úžasně zajímavá by byla už jen televizní debata, ve které by se různí nehloupí lidé bavili o tom, jaké plusy a mínusy taková radikální myšlenka může společnosti dát.


Docela zajímavých je prvních 20 minut filmu, kdy se dočkáme jakéhosi (byť povrchního) pohledu na společnost, která je zcela stejná, jako ta současná, jen se v ní smí jednou ročně beztrestně vraždit. Někteří se na to těší, jiní se toho bojí, někteří se na to těší, ale trochu se stydí, tak si berou masky, všichni brousí mačety, atd...

Je nakousnuto několik zajímavých podtémat (například, že nesmíte zabít úplně kohokoliv a úplně jakýmkoliv způsobem) a je slibně rozehrána situace, protože kromě výše zmíněných postav je na scéně také mladý milenec Hawkeovy dcery (který se v domě schoval) a dálkově ovládaný robůtek jeho syna.

Nicméně pak začne Očista, všechno zajímavé se z filmu vypaří a musíme se nejméně čtyřicet minut dívat na naprosto standardní podívanou typu "rodina je ohrožována ve svém domě, všude je tma, protože nejde elektřina, a policie nepřijede". Je to strašlivě předvídatelné a strašlivě laciné, až televizní. Rodina je hodná, ti venku jsou zlí, a u černocha se ještě uvidí. A všichni se samozřejmě chovají jako idioti, včetně hromady padouchů, kteří do domu lezou po jednom a zcela neorganizovaně, aby je hrdinové mohli snadno zlikvidovat jednoho po druhém.

Až v posledních 10 minutách filmu (který má necelých 90 minut) to zase začne být trochu zajímavé z morálně - filosofického hlediska, ale rozhodně ne tolik, aby to dalo divákovi zapomenout na nudu v hlavní, prostřední části filmu.

Napadá mě několik režisérů / scenáristů, kteří by se stejným rozpočtem dokázali z tohoto námětu vykřesat něco mnohem zajímavějšího, ale tvůrci Paranormal Activity se nezmůžou na víc, než na sofistikovanou pointu "možná není úplně morální vraždit lidi".

13.8.13

Recenze: Jobs - 40%

Životopisný film nám nabídne několik zásadních událostí ze života Stevea Jobse (Ashton Kutcher), přibližně od založení společnosti Apple až po první představení iPodu.



Protože je poměrně dobře znám můj vztah k firmě Apple, musím upozornit, že mě tento můj vztah nijak neovlivnil při psaní recenze. Viz také recenze na film Social Network, kterému jsem dal 100%, přestože k Facebooku mám podobný vztah jako k Applu.

Takže ještě jednou: Recenzuji film, nikoliv skutečnou firmu a jejího skutečného zakladatele!


Film se snaží představit Jobse jako vizionáře a dokonce gurua (ve spirituálním významu!), ale jaksi se mu nedaří sdělit divákovi, co vizionářského vlastně měl udělat (a je irelevantní, jestli skutečný Jobs takový byl nebo ne, bavím se o filmu). Tenhle Jobs působí spíše jako agresivní sociopat, kradoucí cizí nápady, a v některých scénách dokonce jako prvotřídní svině (okrade nejlepšího kamaráda, vyhodí z domu těhotnou partnerku). Vezměme si konkrétně hned začátek: Jobs přijde k Wozniakovi a uvidí v jeho kutlochu mikropočítač, zobrazující černobílé znaky na obrazovce (což v té době nebylo nic neobvyklého). Jobs na obrazovku půl minuty kouká a je zcela u vytržení, protože má VIZI, spočívající v tom, že by mohl založit firmu a stavebnici toho počítače prodávat (což opět není nic radikálně jiného, než dělaly desítky jiných firem). A ta půlminuta je doprovázena epickou hudbou (John Debney), jako když Ježíš slézá z kříže bez žebříku.

A takových momentů je ve filmu víc. Momentů, kdy se neděje na plátně nic výjimečného, ale je to natočeno způsobem, jako kdyby se Kolumbus právě poprvé vyloďoval v Novém světě. Kdybych ty scény viděl samostatně, bez zbytku filmu, skoro bych si myslel, že je Kutcher natočil jako parodické scénky pro nějakou svou televizní show.

A když jsme u Kutchera: Je chvályhodné, že se pokouší o vážnější náročnou roli, ale bohužel není tak dobrý herec, aby tu roli zvládl. Je vidět, že se velmi snaží, ale místy na to prostě nemá a některé jeho pokusy napodobit Jobsovu specifickou chůzi, gestikulaci a mluvu vypadají skoro legračně.

Věřil bych, že Steve Jobs byl zajímavou postavou, ale tomuto filmu se moc nedaří tuto skutečnost divákovi sdělit. Na mnoha místech navíc je nezbytně nutné znát celkem do detailů historické souvislosti, protože film některé události pouze ilustruje a předpokládá, že divák zná detaily a tudíž mu to docvakne. Například celé vyhození a znovupřijetí Jobse z/do Applu je ztvárněno tak, že je vyhozen, pak je několikaminutová montáž, jak se rýpe v zahrádce a má flashbacky, což je prostřiháváno s teleizními zprávami o Applu, a pak za ním přijdou, že ho ve firmě znovu potřebují. Pokud by náhodou na tento film šel někdo, kdo Jobsův životopis nezná, pak bude zcela mimo. I mě, který se relativně orientuje, místy překvapilo, když se ve dvou-třech scénách objevil někdo, kdo podle filmařů měl mít nějakou důležitost, ale já si ho z dějin Applu nepamatoval a film ho nijak nepředstavil.


Tvůrci se pokusili natočit něco, co mělo být hodně podobné filmu Social Network, ale nevyšlo jim to na všech frontách. Ne že by se "šeredně spálili", ale prostě jim to nevyšlo tak, jak bylo nezbytné, aby to celé fungovalo.

Kdyby šlo o televizní inscenaci, asi bych si říkal, že "to celkem ujde". Ale o televizní inscenaci nejde a tento nezdar nám pouze připomíná, jak skvěle se povedlo Sorkinovi a Fincherovi jejich dílo. Ty nejlepší okamžiky Jobse jsou skoro tak dobré jako slabší chvilky Social Networku.

P.S: Název filmu je někde uváděn jako "jOBS" (Apple humor!), ale jinde psán normálně "Jobs".

10.8.13

Recenze: Elysium - 80%

Polovina 22. století. Zatímco pár tisíc vyvolených miliardářů žije na kosmické stanici Elysium, která obíhá okolo Země, většina ostatní (tzn. 99 procent obyvatel Země) jsou chudina, raubíři a podobně. Jeden z té chudiny je Max (Matt Damon), který kdysi dělal pro gangstery, ale dnes se snaží poctivě živit v pracovním procesu.

Když je v průběhu pracovního procesu smrtelně ozářen a je mu férově sděleno, že mu zbývá několik dní života, Max se chce dostat na Elysium, kde existuje lékařské technika, která dokáže vyléčit téměř cokoliv (včetně ustřelené hlavy, jak zjistíme později). Dostat se na Elysium, kterému de facto šéfuje Jodie Fosterová, ale není vůbec jednoduché, takže Max spustí s pomocí kamaráda gangstera poměrně složitý plán, ve kterém figurují kyberskelet, únos a mozkový hacking, a všechno se to zkomplikuje JEŠTĚ VÍC, když se uneseným stane Maxův bývalý šéf (William Fichtner), který má shodou okolností v mozku uploadováno něco velice, velice důležitého.

A to nemluvím o tom, že Maxová dětská láska (Alice Bragová) má teď vlastní malou holčičku, která by také nutně potřebovala vyléčit.

Jo, a skoro bych zapomněl - Jodie Fosterová aktivuje Krugera (Sharlto Copley), což je žoldák, který nejdříve vždy nejdříve brutálně zabíjí a teprve pak přemýšlí, proč to udělal a jestli to měl udělat.



Režiséru Neillu Blomkampovi je 34 let a toto je teprve jeho druhý celovečerní film (po Districtu 9). Je ale jasné, že ten člověk má neuvěřitelný talent a můžeme od něj očekávat úžasné věci.

Především umí (podobně jako jeho mentor Peter Jackson) natáčet filmy, které vypadají vzhledem ke svému rozpočtu neočekávaně výpravně. District 9 byla vlastně komorní záležitost za cca. 30 milionů, a mohl se směle měřit s velkými hollywoodskými spektákly. Elysium stálo asi 3x - 4x více, a je to (čistě z hlediska výpravy) úžasná podívaná.

Elysium působí jako skutečné okno do homogenního, fungujícího světa budoucnosti. Stroje, nástroje a dopravní prostředky opravdu vypadají jako něco, co funguje a je používáno (takže je to omlácené). Interiér obrovské továrny opravdu vypadá jako fungující továrna budoucnosti a ne jako nápaditý výplod výtvarníkovy hlavy. Los Angeles budoucnosti vypadá jako chudinské předměstí v Mexiku, zatímco Elysium působí jako směs opulentní elegance a špičkové techniky. Uživatelská rozhraní počítačů jsou pečlivě navržena tak, že když programuje bohatý šéf továrny, má elegantní GUI, zatímco gangsteři jedou v oldschool textovém režimu. A tak dále, a tak podobně, desítky a stovky detailů...

O něco podobného se pokouší téměř každý sci-fi / comicsový film, ale málokterému se to podařilo tak dobře, jako Elysiu. Výtvarně se na něm dokonce podílel i Syd Mead, při vyslovení jehož jména si můžete vzpomenout na Blade Runnera (a to je co říct). Ani Nevědomí, ani poslední Superman se v tomto ohledu nemohou s Elysiem měřit.

Samozřejmě, většina z toho jsou triky. Ale nepoznáte to. Protože to téměř všechno působí REÁLNĚ. Moderní létající stroje, omlácení policejní roboti, i utržení něčí hlavy. Co do kvality triků se může Elysium měřit s tím nejlepším od Industrial Light & Magic.


Takže zatím super. Ale teď už k těm dalším věcem, jako jsou třeba herci, scénář a podobné drobnosti...

Elysium má problém v tom, že jeho scénář není příliš zajímavý, a už vůbec ne ambiciózní. Netvrdím, že je předvídatelný - každou chvíli se v něm stane něco nečekaného! Ale zatímco District 9 byla břitká satira, v průběhu filmu se měnící v různé jiné zajímavé věci, Elysium má velmi standardní akčně / revoluční zápletku, která by se dobře vyjímala v nějakém akčním velkofilmu z 80. let s Arnoldem v hlavní roli, a která neomylně směřuje k neodvratnému totálnímu happyendu. Občasná satira ve scénáři je (velmi občasná), ale jinak je zápletka až překvapivě trapná a fádní, a je nutno složit poklonu Neillu Blomkampovi za to, že tuto trapnou zápletku režíruje tak dravě a nápaditě, že nám její trapnost příliš nevadí a nepřemýšlíme moc ani nad happyendem, který by v reálu těžko mohlo fungovat. (SPOILER: Elysium má zdroje, které sotva stačí jeho pár tisícům obyvatel, ale na konci filmu najednou ty samé zdroje stačí pro celou Zemi a všichni jsou happy.)

Matt Damon a Jodie Fosterová mají tak standardně napsané role, že se z nich nic extra zajímavého nedá vyždímat, byť by se snažili sebevíc. Nejzábavnější jsou ty vedlejší postavy, které jsou přehnaně padoušské, téměř zkarikované - což je jednak William Fichtner, a především Sharlto Copley, jehož zarostlý africký psychopat se samurajským mečem Kruger se pro mě stává novým životním vzorem.


Blomkamp je vynikající režisér a asi i producent. Měl by rychle dostat další hromadu peněz a rychle natočit co nejvíce dalších filmů, nejlépe nové Star Wars, nového Vetřelce, nového Batmana, adaptaci Halo, a tak dále... Tentokrát podle vypiplaných scénářů nějakých výborných scenáristů. Protože Elysium při vší své audiovizuální kráse působí jako něco, co bylo vymýšleno a improvizováno v průběhu natáčení (ale vymýšleno a improvizováno sakra dobře).

P.S: Kruger má ve filmu dva žoldácké poskoky, kteří se jmenují Drake a Crowe. Tomu říkám sofistikovaný filmový humor pro fanoušky žánru...

9.8.13

Korg MircroArranger: Hodně zábavy za málo peněz

Před lety jsem měl v oblibě syntezátory "samohrajky", které fungovaly na tom principu, že vámi držený akord v levé ruce rozkládaly do kompletního harmonického doprovodu (včetně bicích) a pravou rukou jste k tomu mohli hrát melodii.

Užil jsem si s nimi stovky hodin zábavy, včetně toho, že jsem potmě lehával v posteli (bez ženy a bez psů), samohrajku měl položenou na klíně a improvizoval si se zavřenýma očima. Ale dnes bych se asi styděl mít něco takového doma, respektive zbytečně by mi to zabíralo místo. Dnes se přece všechno tvoří softwarovou syntézou v PC, což vám dává mnohem neomezenější možnosti, že ano?

To jsem si taky říkal, dokud jsem úplnou náhodou neobjevil Korg MicroArranger.


Na první pohled vypadá jako typická samohrajka (které se dodnes vyrábějí, aby měli Eva s Vaškem na čem vyrábět své songy): Maličká klaviaturka, řada kláves s názvy předdefinovaných hudebních stylů, druhá řada kláves s názvy předdefinovaných nástrojů. Podobně vyhlížejících nástrojů existují stovky.

Naštěstí jsem ale neztratil ihned zájem a zjistil jsem, že se můžete nejen nechat doprovázet předdefinovanými hudebními styly a nástroji, ale také si můžete vytvořit vlastní hudební styly, vlastní nástroje, nahrávat a editovat po stopách, aplikovat desítky digitáních efektů, a tak dále...

I když jde o pouhé dva roky starý model, jeho "střeva" jsou založena na technologiích mnohem starších (což je vidět například z toho, že jsou podporovány pouze DOSové osmiznakové názvy souborů nebo z absence USB MIDI), konkrétně na sérii arrangerů Korg PA, které ovšem byly velké jako kráva (a dost drahé). MicroArranger je široký pouhých 87 cm a váží pouhé 4 kg, včetně poměrně slušných vestavěných reproduktorů, což ho činí ideálním pro tvorbu na chatě u rybníka (pokud tam máte zástrčku, protože microArranger nefunguje na baterie) nebo performování na besídkách a vesnických zábavách. Můžete k němu samozřejmě připojit pedály, velkou externí klávesnici a další věci (případně ho přes MIDI propojit s PC), ale přijde mi krásné, že z něj dokážete vymáčknout hezké věci bez toho všeho.

Například tohle je hlavní motiv z filmu Star Trek: První kontakt, mnou předělaný na romantickou baladu:

(ten druhý keyboard tam jen náhodou leží a není součástí MicroArrangeru, ani s ním není propojen)

Použil jsem předdefinovaný styl z knihovny "Ballad" (jeden z asi 200 předdefinovaných) a předdefinované nástroje (kterých je v MicroArrangeru asi 600). A je to kompletně hrané v reálném čase. Nic jsem si nepřipravoval předem, žádné chyby jsem následně neopravoval, a stejně dobře bych si bez přípravy mohl improvizovat hodinu. Viz moje hudební tutorialy, ve kterých vysvětluji, že vám melodie a doprovodný akord docela dobře stačí k vytvoření i komplexnějších skladeb.

Samozřejmě, to co hraju, si mohu uložit do paměti, potom uložit jako MIDI sekvenci na SD kartu, pak to editovat, piplat se v tom, přidat další stopy, vytvořit si kompletně vlastní osmistopé doprovody (které budou stejně interaktivní a auto-harmonizované jako ten v tom videu) a konečně vytvořit si také vlastní nástroje a bicí. Sice jen z nabízených několika set  samplů, ale mohu je pomocí různých efektů zprznit k nepoznání. Nějaká profesionální audio dema (která už nejsou hraná v reálném čase) najdete například zde. A má to i vestavený jukebox, ve kterém se dají přehrávat a editovat jakékoliv General MIDI soubory (vytvořené v jiném softwaru / hardwaru).

Zde se musím zastavit u faktu, že MicroArranger je s láskou navržen tak, aby se v něm dalo konfigurovat téměř cokoliv (včetně například hodně pokročilých efektových routingů a MIDI ovládání), ale vše se to musí dělat pomocí rozhraní, které má daleko ke komfortu počítačového monitoru a myši. Manuál má přes 240 stránek a v krabici je přiložena pouze jeho česká verze, která pravděpodobně byla překládána několika různými lidmi, protože v různých sekcích manuálu jsou stejné termíny překládány různě! Například hudební termín "Meter" je v jedné sekci překládán zcela nesmyslně jako "stupnice" (opakovaně), takže se v manuálu vyskytují WTF věty jako "Stupnice indikuje tempo songu".

Naštěstí se dá návod v angličtině stáhnout bez problémů z Internetu a i když ho máte a umíte dobře anglicky, bude vám nějakou dobu (hodně dlouhou dobu) trvat, než pochopíte všechny funkce.
Je to oldschool a hardcore...

Korg MicroArranger se dá u nás koupit za méně než 11 000 Kč, což mi připadá jako velmi výhodná cena. Abyste totiž měli srovnatelně přenosné a srovnatelně hudebně výkonné vybavení, museli byste s sebou vozit laptop + malý MIDI keyboard (s joystickem a extra tlačítky) + trochu slušné reproduktorky, pokud se chcete producírovat veřejně. A samozřejmě speciální software do toho laptopu, který by jednak generoval zvuk a jednak se staral o editaci, auto-doprovody atd... Takové softwary existují, ale ty slušnější nejsou zadarmo.

Není pravděpodobné, že bych začal zveřejňovat hudbu, vytvořenou kompletně na MicroArrangeru. Mimo jiné i proto, že bych ji musel analogově nahrávat (neboť MicroArranger nemá nic jako digitální audiovýstup nebo rendering do audiosouboru).

Ale je to nejzábavnější hudební hračka (ať už hardwarová nebo softwarová), jaká se mi v posledních letech dostala do rukou. Neznám nic jiného, na čem bych si mohl s hudebními nápady a improvizacemi hrát podobně zábavně.
(Tento post není nijak sponzorován firmou Korg ani žádnou jinou.)

7.8.13

Recenze: Futurologický kongres [The Congress] - 60%

Robin Wrightová (dříve Pennová) hraje sama sebe, respektive herečku jménem Robin Wrightová, která kdysi bývala slavná a krásná (viz Princezna nevěsta nebo Forrest Gump) a teď už... not so much.

Stárnoucí Robin dostane nabídku, která se neodmítá: Dostane velké peníze, pokud dovolí studiu Miramount (haha!), aby ji naskenovalo do počítače a vyrobilo v budoucnosti libovolný počet audiovizuálních děl, obsahujících virtuální Robin Wrightovou. Skutečná Robin Wrightová se auž ale nikdy nesmí věnovat herectví. Respektive, nesmí se mu věnovat 20 let od podpisu smlouvy. Robin souhlasí a je naskenována.

O 20 let později...

Robin Wrightová přijíždí na "Futurologický kongres", který se koná v "animované zóně", tudíž je zde všechno kreslené (včetně Robin, která zde má podepsat prodloužení kontraktu s Miramountem). Všichni dýchají různé chemikálie, které (v očích ostatních) mění jejich fyzickou podobu. Dojde k útoku jakýchsi revolucionářů na hotel, Robin je na mnoho dalších let zmrazena, pak se znovu probouzí a vydává se hledat svého syna do nového světa, kde už neexistuje nic jako realita, protože jsou všichni neustále na drogách a vidí své okolí podle svých představ.



Film (přesněji řečeno jeho druhá polovina) je inspirován stejnojmenou knihou Stanisława Lema, ale jde o inspiraci velmi volnou. Styčné body jsou pouze v tom, že se koná bizarní kongres, všichni mají halucinace a hrdina se probudí o mnoho let později v novém, ještě zdrogovanějším světě (což se celé možná vůbec nestalo).

Snímek natočil Ari Folman, který před pár lety všechny překvapil svým unikátním Valčíkem s Bašírem a od té doby pracoval na tomto svém novém filmu (ve spolupráci s Robin Wrightovou, která je také jeho producentkou).

Bohužel, Folmanův Futurologický kongres je velmi netradičním a asi i ambiciózním dílem, po jehož skončení jsem si řekl: "Hm, a to je všechno?"

Především je zajímavé, že první polovina (o digitalizaci herečky) nemá nic moc společného s druhou polovinou (tripový kongres) a jde spíše o dvě zcela nezávislé sci-fi minipovídky, které jsou násilně propojeny stejnou hlavní postavou (a několika vedlejšími). Obě poloviny filmu (hraná a animovaná) jsou od sebe odděleny titulkem "O 20 LET POZDĚJI" a nikdy se uspokojivě nedozvíme, co dělala Robin těch 20 let a co se přesně stalo mezi ní a jejím synem (jehož hledání v novém světě je jakýmsi hnacím motorem druhé poloviny filmu).

Přitom první (hraná) polovina je zajímavější, protože víme, o co v ní jde, a protože Robin Wrightová skvěle hraje. Ale různé technické, právní a morální aspekty "digitalizace" jsou v ní vysvětlovány zbytečně polopatisticky, aby to pochopil i zcela zaostalý divák, kterému nedochází, že tato zápletka vpodstatě už ani není sci-fi, nýbrž něco, co budou muset filmová studia a herci (a jejich pozůstalí) v nejbližší době reálně řešit.

Samozřejmě, u celé druhé poloviny filmu netušíme, které z událostí na plátně se vlastně staly (pokud vůbec nějaké) a co jsou následky halucinogenů. A herectví Robin Wrightové si moc neužijeme, protože její animované podoba vypadá jako něco z rumunského večerníčku.


Většina animovaných sekvencí je záměrně "retro", ve stylu nejstarších disneyovek, Žluté ponorky nebo undergroundových filmů Ralpha Bakshiho. Všechny postavy jsou extrémně karikované, perspektiva se neustále mění, všechno je pestrobarevné, všechno někam přetéká a nic nedává smysl ani v rámci jedné scény, natož v rámci celého filmu. Paradoxně je psychedelický výsledek výrazně nudnější, než byl umírněnější, formálně ukázněnější Valčík s Bašírem.

I druhá polovina filmu obsahuje pár sekvencí s živými herci, ale Robin Wrightová i Paul Giamatti (jako psycho-doktor) v nich vypadají nesmyslně mladě, vzhledem k tomu, že se tato část filmu odehrává nejméně 25 let po první). Spíš než s neschopností maskérů to možná souvisí s tím, že "všechno je jinak a realita neexistuje", ale v tuto chvíli už mi to bylo celkem jedno.

Je samozřejmé, že Futurologický kongres není komerčním filmem. Ale nenašel jsem v něm mnoho motivů a scén, které by dokázaly nějak zajímavě stimulovat můj mozek nebo jiné orgány. Viz také například Mizející vlny nebo Atlas mraků.

Folman dostal na hraní krabici plnou úžasných hraček, a nedokázal s nimi udělat nic zajímavějšího, než natočit dvě nesouvisející epizody "Krajních mezí", nebo něčeho podobného. A ta normálnější, nepsychedelická, je ta lepší z nich.

P.S: Hudba zdatně, avšak nenápaditě imituje Michaela Nymana (srovnejte hudbu v první půlce traileru např. s touto).

5.8.13

Recenze: Pot a krev [Pain & Gain] - 70%

Bodybuilding instruktor Daniel Lugo (Mark Wahlberg) s několika svými komplici (Dwayne Johnson, Anthony Mackie) unesl bohatého žida (Tony Shalhoub), několik týdnů ho mučil a donutil ho přepsat všechen jeho majetek na sebe.

Pak se ho pokusili zabít (protože celou dobu znal identitu svého únosce), ale on to přežil - nicméně policie mu nevěřila (kdo by taky věřil židovi z Jižní Ameriky, že ho unesli a mučili bodybuildeři), takže pachatelé zůstali dále na svobodě a protože jim došly peníze, rozhodli se provést další loupež. Ta ale také zcela nevyšla a bylo zapotřebí se zbavit mrtvol.

A to ještě není zdaleka všechno...



Nejsem si úplně jist, jestli nejnovější film Michaela Baye je dobrý nebo špatný. Je to ale film, jaký tady dlouho nebyl, a to ve více ohledech. Z tohoto důvodu doporučuji na něj jít každému, kdo se trochu zajímá o to, jak, proč, kdo a jakým způsobem filmy natáčí. A kdo má rád čivavy s černobílou hlavou...

Především bych si rád odbyl skutečnost, že film je natočen na motivy skutečných událostí. Ať to ve skutečnosti bylo jakkoliv, je při sledování filmu velmi jasně patrné, že mnohé je upraveno / přikrášleno, aby to bylo zábavnější / akčnější / hollywoodštější. Můžete strávit dlouhé hodiny tím, že budete srovnávat filmové postavy s jejich skutečnými předlohami, číst si skutečné soudní dokumenty, a filosofovat nad tím, zda mají živí příbuzní skutečných obětí právo být uraženi tím, že si film dělá srandu z jejich rodinných dramat.

Ano, Pot a krev je komedie. Komedie, která má něco z Farga, něco z Mizerů, něco z Transformers a něco z Malérů pana účetního. Řečeno méně odborně: Je to strašlivý maglajz.

I když je film zjevnou Bayovou "bokovkou" po všech těch Transformerech, rozhodně byl drahý, rozhodně není odbytý a po řemeslné stránce obsahuje věci, o kterých čeští filmaři jen sní - například dokonale choreografované (a tudíž trikové) 100x zpomalené záběry jako z 300 - Bitvy u Thermopyl. Bay na sebe vrší všechny existující filmové postupy (včetně toho, že v různých náhodných chvílích slyšíme vnitřní hlasy různých postav), ale jakýkoliv dramatický systém se mi v tom vypozorovat nepodařilo.

Mark Wahlberg v hlavní roli mi připomněl úžasnou starší asijsko-hollywoodskou akční komedii Big Hit, jejíž absurdnost Pot a krev dost připomíná. I zde jsou hlavní hrdinové neschopní a mentálně zaostalí zločinci a vrazi, a když s nimi chceme náhodou soucítit, připadáme si zákonitě velmi divně.

Kromě Wahlberga film obsahuje další slušné herce (včetně např. Eda Harrise), kteří často činí své scény zajímavými / vtipnějšími jen silou svého hereckého talentu, a dokonce to vypadá, že navzdory Bayově režii a jeho zvráceným představám o humoru.

Bayovi totiž připadá úplně nejvtipnější, když je někdo tlustý / hloupý / s malým penisem / ošklivý / etnická minorita / gay, nejlépe všechno najednou. A objektifikace žen, samozřejmě. A všechno velmi explicitně a velmi nevhodně pro mládež. Pokud máte ve filmech problémy s něčím, jako je "morální poselství", pak vás bude Pot a krev strašlivě štvát - ale předpokládám, že moc takových lidí na FFFILM nechodí.

Ano, přesně tak...

V tomto filmu se máme smát úplně všem postavám (možná s výjimkou Eda Harrise, ale ten se v něm moc nevyskytuje) - vrahům, obětem i náhodným kolemjdoucím. Přitom se ale čas od času objevují střípky scén, které naznačují, že by film chtěl mít nějaký hlubší satirický rozměr, nebo druhý plán, nastavující zrcadlo něčemu. Tedy přesně věci, které v Big Hitu, ani v Malérech pana účetního nebyly, a proto jsme neměli problém se při nich bavit blbostí všech zúčastněných.

Představte si, že vám někdo začne vyprávět historku. Historka je možná zajímavá, ale nemáte moc šanci to ocenit, protože její vypravěč je na drogách, moc mu nefungují vyjadřovací schopnosti, evidentně si při vyprávění hodně vymýšlí, občas zamečí nebo udělá stojku, a neustále koulí očima a vypráví velice rychle. Vypráví 10 minut, 20 minut, a vás už vpodstatě ani nezajímá, o čem vypráví, jen jste fascinováni jeho bizarním způsobem vyprávění, a chcete slyšet více, protože vás zajímá, jestli se při tom vyprávění pokaká, dostane infarkt, vybuchne, nebo něco podobně zábavného - možné je totiž u něj všechno.

A takhle nějak působí těch 120 minut v kině při filmu Pot a krev. Není to kvalitní kulturní zážitek, nemůžu ani říct, že by mě to vyloženě "bavilo", ale rozhodně jsem se nenudil a jednou za čas něco takového rád zažiju, protože to narušuju monotónnost "obyčejných" filmů.

P.S: Nějak hodně podobně bych si představoval filmovou verzi videohry "Saints Row: The Third". Viz moje recenze, v tomto ohledu velmi prorocká...

3.8.13

Tajemství a smysl života - minireportáž

Petr Vachler i v těchto pekelných vedrech pracuje na svém srdečním projektu s názvem Tajemství a smysl života a já vám přináším minireportáž z placu, ve které se mimo jiné dozvíte, co by to vlastně mělo být za unikátní věc:



V této fázi je samozřejmě naprosto nemožné nějak hodnotit, jestli se mi hotový film bude líbit, ale jsem poněkud nervózní z toho, jak je Petr nadšený z filmu Co my jen víme, který jsem já ohodnotil nula procenty...

2.8.13

Cestování: Jak na Londýn

Protože před nějakou dobou měly úspěch moje články "Jak na Tokio", rozhodl jsem se napsat něco podobného i o svém druhém nejoblíbenějším městě, o Londýně.

Jak do Londýna?

Zde se nabízí mnoho možností. S různými nízkonákladovými aerolinkami se dá letenka do Londýna (jednosměrná) sehnat doslova za pár stovek (pokud netrváte na konkrétním datu letu). Nezapomeňte, že všechna londýnská letiště (Heathrow, Gatwick, Stansted) jsou poměrně daleko od centra města a doprava letiště > centrum vás může přijít na několik dalších stovek.

Kromě toho samozřejmě můžete jet autobusem, nebo to vzít autem a zažít různé zajímavosti cestou, jako například White Cliffs of Dover, holandský lunapark s překvapivě hardcore atrakcemi bez front, nebo Belgickou riviéru, která mě celkem příjemně překvapila.

Škoda Felicia FTW!

Ubytování a MHD

Londýn je veliký a ať v něm budete chtít dělat cokoliv, budete muset používat mětstkou hromadnou dopravu, i kdybyste náhodou bydleli přímo v centru. Londýnská MHD (metro, autobusy, vlaky, nadzemka a dokonce pár tramvají) má lišácké tarify, které vás intenzivně nutí, abyste používali Oyster Card. Tedy, používat ji nemusíte, ale máte pak výrazně dražší jízdné. Ani s Oyster Cardem není doprava nijak laciná normální londýnská MHD jízda metrem vás klidně přijde na 3 libry i víc.

Sportovnější alternativou k MHD jsou městské bicykly od Barclays, což je docela užitečná (a cenově výhodná) věc, ale bohužel je pouze v centru a východně od něj (jižně od Temže téměř nejsou) a často se stává, že váš vyhlédnutý stojan nemá žádná funkční kola, nebo naopak nemá volná místa, takže vaše kolo není kam vrátit - a nepomůže ani speciální mobilní aplikace s real-time mapou stojanů.

Takže zpět k Oyster Card: Tu pouze přiložíte k turniketu / označovači, a je vám automaticky stržena nejnižší částka, kterou byste platili při této cestě - i když jste omylem jeli delší trasou. Kartu si můžete pořídit na každé větší stanici, můžete si ji snadno dobíjet, a můžete se na její stav dívat i online. To ovšem vyžaduje menší podvod, neboť při online registraci musíte zadat platné britské PSČ (i když zbytek adresy vyplníte pravdivě jako pražskou).

S MHD úzce souvisí ubytování. Bydlení v Londýně je totiž drahé a v centru je pochopitelně dražší, než na předměstí. Protože stejně budete muset používat MHD, doporučuji vám ubytovat se někde dále od centra, poblíž vlakového nádraží. Odsud jezdí vlaky do centra Londýna každou chvíli.

Konkrétní příklad: Podívejte se na tuto mapu. My při poslední návštěvě bydleli pár minut od stanice Streatham Common, tedy v zóně 3. Odtud jezdí vlaky na některé z hlavních Londýnských nádraží každých 10 minut, a je to cca. 15 minut jízdy. Jeden zpáteční lístek stojí 7 liber, což je dost. 

AVŠAK! Pokud hodláte být v Londýně okolo týdne (nebo 2, 3 týdnů), je tady jedna velmi výhodná možnost: Můžete si koupit "7-Day Travelcard", který vám umožňuje kromě vlaku také používat všechny ostatní prostředky MHD, a to v libovolném rozsahu! Například týdenní Travelcard pro zóny 0 až 3 stojí 35 liber, tzn. za pouhých 5 liber denně můžete jezdit po Londýně (a širokém okolí) jak se vám zlíbí, zcela bez omezení! Travelcard si snadno zakoupíte v každé větší stanici v automatu, a uloží se vám přímo na Oyster Card. NEPOTŘEBUJETE žádný doklad totožnosti ani fotografii, stačí opravdu jen Oyster Card.

Peníze

Platební karty berou skoro všude a bankomaty jsou všude. Ale v překvapivě mnoha obchodech a hotelích musíte zaplatit explicitní přirážku za to, že platíte kartou a ne hotově!

Internet

Otevřené WiFi hotspoty jsou v Londýně velmi vzácné. I když stránky hotelu tvrdí "WiFi zdarma na pokoji", v reálu to často znamená, že WiFi je jen v recepci, případně nikde. S polským recepčním se pak o tom budete těžko dohadovat...

Proto je lepší pořídit si Internet v mobilu, který se vám bude VELICE hodit téměř nepřetržitě, například pří:
  • Vyhledávání dopravního spojení (Google Maps zvládají složitou londýnskou MHD skvěle)
  • Vyhledávání dobré restaurace nebo Tesco food shopu
  • Zjišťování provozní doby muzejí a jiných atrakcí
  • Posílání erotických fotek na sociální sítě
  • ...a tak dále
Juvenile Humor on Cock Lane

Jediná přijatelná nabídka mobilního Internetu od českých operátorů je Vodafone Data Passport, který vám za fixní denní (50 Kč) nebo měsíční (350 Kč) částku umožní používat váš mobilní Internet zcela stejně, jako kdybyste se nacházeli v ČR! Vodafone Data Passport je tak neuvěřitelně výhodnější, než ostatní internetové roamingy Vodafonu i jiných českých operátorů, že bych se vůbec nedivil, kdyby ho v nejbližší době plánovali zrušit / zdražit (a není samozřejmě kompatibilní s novými Red tarify, protože ty jsou příliš "výhodné" na to, aby byly výhodné).

Pokud nemáte Vodafone Data Passport a nepotřebujete v Anglii přijíma hovory na své existující české číslo, není problém koupit si v nejbližším londýnském telefonním obchodě předplacenou SIM kartu, se kterou vás rozumný denní Internet (několik desítek MB) bude stát okolo jedné libry.

Komunikace

V Londýně se mluví jazykem, který vzdáleně připomíná angličtinu.


Toto video nijak moc nepřehání. Nornální Londýňané opravdu mluví mezi sebou nějak takhle.

Opravdu! Mluvený projev běžného Londýňana pro vás může být značně problematický, i když nemáte problém s čtením anglického textu a se specificky britskou slovní zásobou.

Toto jídlo překvapivě nemá nic společného s kapelou Lunetic, jde jen o lingvistickou náhodu

Čímž se dostáváme k jídlu.

Stravování

Restaurace v Londýně jsou drahé a kvalita velmi proměnlivá, bez ohledu na cenovou kategorii.

Jako dražší restauraci, ve které mi připadalo, že to jídlo a atmosféra za ty peníze stály, mohu doporučit tuto.

Pokud chcete "hodně teplého jídla za málo peněz", pak především v Čínské čtvrti a jejím okolí je dost restaurací stylu "sněz co můžeš za 4-8 liber", kde se ovšem musíte připravit na různé triky, jako "jídlo je pikantní a nápoje se platí zvlášť", nebo "připočítáme vám 10% i když ve výloze píšeme, že je to dobrovolné" a dohadování s lidmi, kteří neovládají žádný jazyk podobný jakémukoliv, který znáte.

Osobně se mi mnohem lépe vyplatilo nakupovat jídlo ve všudypřítomných samoobsluhách Tesco, Sainsbury's, případně o něco dražších H&M Food M&S Food, případně úplně nejlepších megasámoškách Asda (něco trochu jako naše Makro, ale pro každého). Na rozdíl od podobných podniků v ČR je zde většinou jídlo kvalitní, nehnijící, není o mnoho dražší než v ČR a je ho obrovský výběr, včetně mnoha hotových jídel, určených k ohřátí. Pokud máte v hotelu / hostelu k dispozici mikrovlnku, pak jste zcela za vodou a můžete si dopřát např. velmi dobré hotové polévky, různé masové taštičky, či jiná jídla k ohřátí. A každý den můžete zkusit něco zcela jiného.

Zajímavým zážitkem je také nakupování čerstvých potravin na tržištích, například na Borough Market.

A pokud jste opravdu z laciného kraje, po Londýně je mnoho obchodů "Poundland" a "99p Stores", kde všechno stojí 1 libru.

Pozor na to, že informace "otevřeno 24 hodin denně / 7 dní v týdnu" znamená něco trochu jiného, než byste si mohli myslet.

Náhodná turistika po Londýně

Londýn je ideální k tomu, abyste se vydali zcela náhodně neznámým směrem, a stále zůstali v civilizaci a v dosahu MHD, a stále objevovali něco nového. I když se dostanete do čtvrtí, kde najednou jsou samí Arabové a na sloupech plakáty "Death to America", stále je to poměrně bezpečné a nehrozí vám významné nebezpečí ani v noci. A zažíjete spoustu nových zážitků a humoru.


Cílená turistika po Londýně - méně známá místa ZCELA ZDARMA!

Postman's Park. Miniaturní tichý park, skrytý mezi budovami nedaleko St Paul's Catherdral, kde se odehrává klíčová scéna z filmu Closer. Je zde zajímavá kolekce pamětních desek různých lidí, kteří zemřeli při zachraňování jiných lidí. Například hořící mimové...

Dalším méně známým parkem jsou Victoria Tower Gardens, které se nacházejí v samém centru, hned za Parlamentem a Big Benem, je z nich krásný výhled na Temži, ale přesto sem chodí poměrně málo lidí a je tu krásný klid.

Museum of London se zabývá historií Londýna od pravěku po současnost. Doslova pár metrů severovýchodně od něj jsou zbytky nejstaršího londýnského opevnění (z dob starého Říma) a Barbican Center se zajímavou soustavou jezírek mezi domy.

Museum of London Docklands (nezaměňovat s předchozím muzeem) je velké muzeum, věnující se pořevážně historii a rozvoji Londýnských doků, kde se také nachází. Celá tato čtvrť ostatně stojí za prozkoumání. Před pár desetiletími byla tak zdevastovaná, že zde Kubrick mohl natáčet Full Metal Jacket, ale od té doby prošla bouřlivým rozvojem, a dnes to zde vypadá trochu jako v Tokiu. Z Doků je pak možno projít stařičkým úzkým pěším tunelem pod Temží do...

National Maritime Museum Greenwich obashuje expozice, které souvisí s mořem, loděmi a britskou kolonizací zbytku světa. Okolo muzea je veliká příjemná zahrada a v ní se nachází také Greenwichská observatoř s nulovým poledníkem (za ten ale musíte platit vstupné). Nedaleko také stojí (na souši) slavná historická loď Cutty Sark, která jim před pár lety shořela, tak si ji postavili znovu.

Science Museum (věda), Natural History Museum (přírodopis) a Victoria and Albert Museum (klasické výtvarné umění) se nacházejí těsně vedle sebe kousek jižně od Hyde Parku, jsou obrovská a není v lidských silách je projít za jeden den.

Harrods je pravděpodobně nejluxusnější a nejopulentnější obchodní dům na světě (nachází se nedaleko od výše zmíněných muzejí). Není moc pravděpodobné, že byste zde něco kupovali (i standardní zboží je zde běžně předraženo o desítky procent a slevy se nevedou), ale stojí za to si prohlédnout jednak neuvěřitelnou architekturu - egyptské schodiště, včetně oltáře princezny Diany (dům postavil provozuje otec jejího snoubence) - a jednak neuvěřitelné zboží, které je zde nabízeno (včetně velké sekce s potravinami).


Camden Market je obrovské tržiště s "vietnamským typem zboží", ale i se spoustou jiného. Chodí sem opravdu davy lidí a kolem tržiště vykvetla infrastruktura různých "alternativnějších" obchodů, restaurací atd... Nechází se zde také síť říčních kanálů, po kterých se můžete projet (za peníze) na motorové lodi se zajímavým výkladem kolem zoo až do Little Venice a zpátky.

Forbidden Planet je ultimativní obchod pro geeky, kde seženete všechno, co jakkoliv vzdáleně souvisí s fantasy, sci-fi, comicsy a filmy. Včetně 1:1 repliky vetřelčího vejce a věcí, o kterých by vás nikdy nenapadlo, že mohou existovat.

A z mnoha zajímavých londýnských hřbitovů doporučím Kensal Green, který je obrovský, velmi starý a nepříliš udržovaný, takže některé jeho části připomínají spíše strašidelnou pohřební louku z nějakého fantasy filmu. Tím spíš, že sem chodí velmi málo lidí a je tady klid.

Znovu upozorňuji, že na všechna tato místa je vstup zcela zdarma. O těch placených možná někdy jindy...