7.9.14

Recenze: Ztracen 45 - 40%

Hraný dokument (neboli "dokudrama") o manželce Josefa Čapka, která těsně po válce hledala svého muže v různých zahraničních lágrech.


To bylo tak: Josef Čapek "oficiálně" zemřel v dubnu roku 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen při epidemii tyfu. K jeho manželce Jarmile se ale donesla zpráva o tom, že prý tlumočník britské armády viděl Josefa Čapka živého po skončení války. (Což není nějaká umělecká fabulace/mystifikace à la Spinal Tap, údajně se to skutečně stalo.) A Jarmila Čapková se tudíž těsně po válce osobně vydala do několika internačních táborů a sanatorií v různých zemích, aby po svém muži pátrala. Pravděpodobně nebude spoiler, když napíšu, že neúspěšně.


A nejenže nenašla Josefa Čapka, nenašla ani nic, co by se dalo označit za "stopu". Prostě nikde nikdo nic nevěděl, jen občas někdo tvrdil, že "možná někdo viděl někoho, kdo by se mu mohl podobat". O faktech celého tohoto případu se nedozvíte víc, než jsem napsal v předchozích odstavcích.

Jako detektivka tedy nic moc. Tvůrci tohoto dokudramatu tudíž zápisky Čapkové z jejího cestování prokládají jejími staršími zápisky, ve kterých si stěžuje, jak si jí Čapek nevšímá, a ani jí neodpovídá na "dobrou noc". Kdyby se tehdy dalo snadněji rozvádět, pravděpodobně by Čapková v roce 1945 už nebyla Čapková. A pokud Čapek skutečně válku přežil, ale manželce se neozval, vyplývá mi z toho především skutečnost, že jí měl až po krk a chtěl si užít jinde (kterýžto jediný možný logický závěr ale tvůrci filmu nechávají nepovšimnut).

Mno, a to je - aspoň co do obsahu - všechno. Slyšíme předčítané zápisky Čapkové (o hledání i o její manželské nespokojenosti) a občas nějaký ten dopis Čapka. A musím říct, že ani jedno z toho není nijak příliš zajímavé a především není moc vysvětleno, proč se v Čapkové po válce hnulo svědomí a vydala se hledat manžela, kterého vpodstatě nemohla vystát - což by asi měl být ústřední konflikt filmu, protože jiný konflikt v něm není.

99 procent filmu tedy pozůstává z předčítání zápisků a dopisů. A protože jde o film a nikoliv o rozhlasovou hru, je to doprovázeno scénami, ve kterých současní herci hrají hledající Čapkovou a koncentrovaného Čapka. Vidíme zrekonstruované osvobození koncentráku spojeneckou armádou. Vidíme dobové fotografie, které jsou "oživovány" zvukovými efekty a jejich části jsou rozpohybovány digitálními. Například na nehybné fotografii kuchařů v kuchyni jeden z nich hýbe naběračkou. Rozhodně to nepomáhá zahánět nudu a místy to je až nechtěně vtipné, jako nějaké nepodařené záběry ze Sin City 3.

Nabízí se srovnání s nedávným dokumentem Století Miroslava Zikmunda. Čapek jistě byl přinejmenším stejně zajímavý, jako Zikmund, ale Ztracen 45 je prostě mnohem méně vydařený film, než Století. Přestože má necelých 70 minut, byl pro mě ke konci již docela utrpením.

UPDATE: Spousta záběrů ve filmu vypadá dost podobně jako to, co mi automaticky zplodil Google Auto Awesome:


12 komentářů:

  1. "A pokud Čapek skutečně válku přežil, ale manželce se neozval, vyplývá mi z toho především skutečnost, že jí měl až po krk a chtěl si užít jinde" - Franto, tohle ti opravdu připadá vtipné? Stejně jako adjektivum "koncentrovaný"? Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale - skvrnitý tyfus na tebe. (Klídek, dnes na něj stačí nasadit antiobiotika.)

    OdpovědětVymazat
  2. to já si zas myslim, že Frantovi ten rozvod prospěl, páč po dlouhý době konečně kloudná recenze, dokonce multimediální.. se pozná, dokonce ani hodnocení mu nebylo upa fuk :D Fando, fandim Ti

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas a zustan Frantisku homosexualni jak dlouho se bude dat. Tvi ctenari ti rozumeji.

      Vymazat
  3. koncertovany capek - vyborne.
    V titulkoch je pribeh velkej lasky, tak neviem. Ale nuda to bude jednoznacne.

    OdpovědětVymazat
  4. Ještě že dnes, když se manželka okouká, nemusí Franta organizovat válku a podstupovat celou tu opičárnu s koncentrákem a útěkem, ale úplně normálně se s manželkou rozvede.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to řeknu ještě jednou, po lopatě: Josefu Čapkovi bylo v době zatčení 52 a v lágrech strávil šest let. Je zázrak, že se vůbec dožil jara 1945. Skvrnitý tyfus skolil toho roku jen v Bergen-Belsenu několik desítek tisíc lidí, další umřeli hladem, totálním vyčerpáním organismu nebo z jiných důvodů. Ještě po osvobození, přes veškeré snahy Britů a Kanaďanů, umřelo na tyfus dalších 14.000 lidí. Josef Čapek nejspíš zemřel den před osvobozením a jeho mrtvola proto pravděpodobně ležela v nějaké z těchto hromad, které byly lágru nalezeny: http://collections.yadvashem.org/photosarchive/en-us/33858.html
    Ke čtení přihodím životopis Josefa Čapka (včetně dohadů o posledních dnech) - Ilona Borská, Příběh staršího bratra, a k tomu pěkné vylíčení posledních dnů ve (fiktivním) koncentračním táboře těsně před osvobozením: E. M. Remarque, Jiskra života.

    OdpovědětVymazat
  6. No a pak tu taky byla dcera Alena, kterou Čapek zbožňoval a jen tak by se od ní neodstřihl. Ta nám tu teorii "Čapek zdrhnul s feš dozorkyní a dožil v Jižní Americe na zapřenou" taky trochu kazí.

    OdpovědětVymazat
  7. ten vobràzel je heskej a v0no udèlanì ć0većE

    OdpovědětVymazat
  8. Pokud bych byl cynik jako František, tak bych vznesl dotaz proč ho šla hledat až po válce a ne dřív, pokud mu chtěla bejt něco platná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by musel točit Tarantino. Nebo Uwe Boll.

      Vymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. Jo, koncertační tábory nejsou téma, lze brát na lehkou váhu! Zemřela tam spousta nevinných lidí, například Němci, co omylem spadli ze strážních věží.

    OdpovědětVymazat