7.10.14

Recenze: Nick Cave: 20 000 dní na zemi [20,000 Days on Earth] - 50%

Kombinace dokumentu, hraného filmu a podobenství (nebo něčeho takového) o Nicku Caveovi. Což je pán, který už pár desetiletí produkuje hudbus kapelou Bad Seeds a dělal například soundtracky Proposition a Cesta.

Přestože jsem si vědom jeho existence a jsem schopen přibližně identifikovat jeho styl hudby, nejsem rozhodně znalcem Nicka Cavea, nebo dokonce jeho fanouškem. A to představuje, obávám se, u tohoto filmu poměrně velký problém.


Film pozůstává ze scén různých typů a žánrů, a to především:
  • Záznamy skutečných koncertů Nicka Cavea a studiových zkoušek / nahrávání.
    • Ty jsou většinou docela zajímavé, není jich zbytečně moc a členové kapely jsou správní týpci (polovina jich vypadá jako pánové z "Katovny").
  • Nick Cave mluví o svém životě a o přímořském městečku, kde žije.
    • To je poměrně příjemné a zajímavé, pokud jste dosud tyto věci nevěděli (jako já). Ale není to životopis, jsou to jen takové příjemné střípky.
  • Nick Cave říká strašlivé verbální průjmy o smyslu vesmíru, o smyslu umění a o tom, že je mimozemšťan.
  • Nick Cave sedí u psychiatra a vypráví mu o svých traumatech z dětství a mládí, přičemž můj dojem byl, že ten psychiatr je herec a že ty Caveovy vzpomínky nemusí nutně být reálné.
  • Nick Cave mluví s nějakými experty z "Archivu Nicka Cavea" o historických dokumentech z jeho života, které čerstvě objevili, a dojímá se z toho.
Pokud bych se díval na podobným stylem natočený dokument o Laibachu nebo Army of Lovers (kterážto obě sdružení jsem někdy ve svém životě aktivně poslouchal, narozdíl od Nicka Cavea), asi bych se docela dobře bavil, protože bych chápal, které ty debilně patetické části nejsou myšleny vážně.



Protože ale neznám Nicka Cavea a jeho obvyklý styl vystupování, byl jsem mnohokráte na pochybách, zda se dívám na humor a nadsázku, nebo zda se Cave opravdu snaží o vybudování takto trapného kultu osobnosti a nu-emo atmosféry, která ho má obklopovat jako temnota Batmana. Vidíme například záběry z koncertu, kde nějaké děvče teče z toho, že se ho Cave dotkne, a je to, obávám se, myšleno úplně vážně a máme téct také.

Myslím, že čím lépe už Nicka Cavea znáte, tím více vás tato bizarnost potěší. A naopak. Pokud vás Cave moc nebere, po tomhle filmu vás brát nezačne, ani se o něm nic zásadního nedozvíte.

10 komentářů:

  1. U Laibachu a Army of Lovers jsi zapomněl napsat, že nejméně u 50ti % zmíněných jsi někdy v životě aktivně masturboval. A jestli to nenapíšeš, masturbuješ doteď.

    OdpovědětVymazat
  2. Moje znalost Nicka zacina a konci u Where the Wild Roses Grow, nicmene dokument jsem videl na filmovy skole a libil se mi. oni ho tocili nejaky lidi co s Nickem toci uz asi dvacet let klipy a tak mu sli hodne na ruku a divak se musi asi jen nechat unaset a netusi co je pravda a co ne. charisma ten clovek ma, a kvuli nemu to clovek rad dokouka.

    OdpovědětVymazat
  3. Kurvapísek, prý: kvůli němu to člověk rád dokouká! To jedině taková buzna jako ty, mikrofon, vyteplená až na půdu! prý charisma... takhle tomu teďka u Modrý ústřice říkáte?

    OdpovědětVymazat
  4. Microme, nevšímej si tuhle našeho GayPornoFilmovéhoZnalce. Pracuje na univerzitních záchodcích a výpary z agresívních čistících prostředků radikálně změnily jeho psýchu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. The truth is sometimes lame, sometimes zpruzelá a sometimes prdel.

      Vymazat
    2. sometimes you eat the bar sometimes bar eats you
      na mym skorometru je to asi 100:1 ve tvuj neprospech, zidovska negerska nulo!

      Vymazat
    3. Nick Cave je lepčí,než Hans Zimmer

      Vymazat