29.9.14

Recenze: Zmizelá [Gone Girl] - 90%

Nick (Ben Affleck) a Amy (Rosamund Pikeová) měli dnes slavit páté výročí. Místo toho ale Nick zjišťuje, že Amy není doma a je tam rozbitý nábytek. Policie začne zmizení vyšetřovat a záhy se objevuje solidní vyšetřovací verze: Amy nebyla unesena, ale zabil ji sám Nick, který pro to měl nezanedbatelné důvody.


Nejnovější film Davida Finchera (podle stejnojmenné knihy) pracuje s konceptem "nespolehlivého vypravěče", což znamená, že od počátku filmu vidíme, co prožívá Nick těsně po zmizení, a je to prokládáno deníkovými zápisky Amy. A záhy je nám jasné, že nemůže být storpocentní pravda oboje najednou. Kdo z nich lže a proč? Kde je vlastně Amy, respektive její tělo?

Zmizelá má skvěle definované a zahrané nejednoznačné postavy. Nick byl sice ze svého manželství poněkud otráven, ale opravdu by byl schopen svou ženu zabít? Amy byla poněkud otrávena z toho, že musela opustit sofistikovaný New York a odstěhovat se s manželem do vidlákova, ale je opravdu taková mrcha, aby proti němu něco složitého tajně chystala? Nickova sestra Margo (Carrie Coonová) je snad jediný člověk na planetě, který Nickovi bezvýhradně věří, ale i její důvěra dostane povážlivé trhliny, když zjistí, že jí Nick lže ohledně jistých důležitých faktů.

26.9.14

Recenze: Andělé všedního dne - 50%

Čtyři andělé dohlížejí na osud Bolka Polívky, který má za 24 hodin zemřít. A pokoušejí se ten osud trochu ovlivnit, aby možná nezemřel...


Nový film Alice Nellis se pyšní hvězdným obsazením ve všech rolích (kterých je hodně, neboť kromě Polívky a jeho manželky Zuzany Bydžovské sledujeme i osudy několika jejich přátel a příbuzných). Bohužel se pyšní také velmi nezajímavým scénářem (podle Vieweghovy knihy), který hlasitě křičí "podívejte se, jak jsem originální a sofistikovaný!", ale... není. Ani trochu. Skoro to vypadá, jako kdyby tvůrci nikdy neslyšeli o Nebi nad Berlínem, Městě andělů, Andělích na hřišti nebo Víle Zuběnce...

24.9.14

Recenze: Equalizer [The Equalizer] - 90%

Robert McCall (Denzel Washington) si v Bostonu klidně žije svůj vdovecký, osamělý život. Zodpovědně dělá skladníka v americké verzi Hornbachu, snaží se zůstat tělesně i mentálně fit, snaží se číst hodnotnou literaturu a moc se s lidmi nekamarádí.

Nejlépe si rozumí s mladičkou ruskou prostitutkou Teri (Chloë Grace Moretzová), která chodí na kafe do stejného baru, jako on (přičemž "nejlépe si rozumí" znamená "řekli si spolu více než tři věty"). A když pasák Teri zmlátí, v Robertovi se cosi probudí a po pečlivé přípravě brutálně zlikviduje v nočním klubu asi půl tuctu pasáků. Je jasné, že před Hornbachem musel pracovat na nějaké mnohem zajímavější pozici.

Následně by McCall rád zalezl zpět do své samotářské ulity, ale není mu přáno, protože omylem zlikvidoval celou východoamerickou pobočku ruské mafie. A ta následně do Bostonu vyšle psychopatického Teddyho (Marton Csokas), jenž "řeší problémy"...


"The Equalizer" byl populární televizní seriál v 80. letech. Můžete se na něj pro zábavu podívat na YouTube, ale letošní film s Denzelem Washingtonem s ním nemá vpodstatě nic společného (kromě pár obskurních narážek pro fanoušky).

21.9.14

Recenze: Výchozí bod [I Origins] - 50%

Mladý sympatický Ian (Michael Pitt) se zabývá výzkumem očí. Přesněji řečeno, snaží se dokázat fungování evoluce tím, že odhalí kompletní "evoluční strom" oka, tzn. řetěz všech bytosti od slepého červa až po člověka s nejdokonalejším zrakem.

Kromě toho jsou pro Iana oči také jeho koníčkem, tudíž všemožným lidem fotografuje detaily duhovek. Jednou si takhle vyfotí oči maskovaného děvčete, které se s ním náhodně vyspí na večírku. A pak se podaří ty oči vypátrat. Vypadá to, že je vypátral náhodou, ale těch náhod je přiliš mnoho najednou (stane se to 11. listopadu v 11:11 a pak v autobuse číslo 11)...

Nicméně, dá se s děvčetem dohromady (je to supermodelka Sofi) a jeho vědecký mozek je konfrontován s jejím výrazně esoterištějším přístupem k životu. A to se dále pouze prohlubuje po jistých dramatických událostech...


Upozorňuji, že budou následovat spoilery, protože bez nich nemohu vysvětlit, proč film hodnotím tak, jak ho hodnotím.

Výchozí bod je (aspoň ze začátku) docela zajímavý tím, že více než polovinu filmu vůbec netušíte, na co se vlastně díváte a co tím chtějí tvůrci říct. Je to sci-fi? Je to nadpřiozený film? Je to horor? Je to něco filosofického? Je to něco jako Matrix? Je to všechno dohromady?

Téměř dvě třetiny své stopáže se film vyvíjí kličkami, které jsou místy trochu WTF, místy zajímavé, místy totálně vykolejené, ale většinou nikoliv nudné a téměř vždy slušně natočené. Například Sofi náhle zahyne velmi originálním a velmi netradičně natočeným způsobem při nehodě výtahu a Ian se musí vyrovnat se svým žalem a hledat zapomnění v práci se svou nerdy sexy asistentkou Karen.



Bohužel, když se asi po hodině filmu ukázalo, o co vlastně celou dobu jde, a kam to všechno směřuje, můj zájem velmi rychle opadl.

Ve své poslední třetině je film zcela předvídatelný, nudný a v některých okamžicích nechtěně vtipný, případně pedofilní v okamžicích, kdy rozhodně pedofilní být nechtěl.

Ian totiž zjistí, že žili různí lidé, kteří měli zcela stejné skvrny na očích, což je matematicky nemožné. Načež si vzpomene na věčnou pravdu "oči jsou okna do duše", a z toho si vyvodí, že evoluce je lež, Bůh existuje a shodné oči jsou důkazem reinkarnace!

Tedy, nevyvodí si to okamžitě, ale začne tuto možnost reálně připouštět a ztratí veškerou soudnost, jako kdyby mu nějaká sekta vypláchla mozek. Vydává se do Indie, kde podle databáze očí žije děvče, které má přesně stejné oči jako Sofi, tudíž je zřejmě jejím převtělením.

V Indii to malé děvčátko najde, odvede si ho do hotelového pokoje, a tam mu ukazuje sérii trojic obrázků, z nichž vždy jeden odpovídá něčemu, co měla ráda Sofi. Holčička z této série obrázků správně určí 44 procent, což je neprůkazné a je to v rozsahu náhodné statistické odchylky. Film výslovně upozorní na to, že je to neprůkazné. Následně ale holčička odmítné nastoupit do výtahu a začne křičet, což je pro Iana definitivním důlkazem, že jde o převtělenou Sofi, začne plakat dojetím a film skončí! (Sofi totiž, pokud si pamatujete, zemřela ve výtahu. Ovšem při jízdě nahoru, zatímco ta indická holčička vyjela nahoru bez problémů.)

Konec filmu asi podle tvůrců měl mít vyznění "Je možno vědecky dokázat, že může existovat něco víc, než logika a věda". Na mě ovšem působil podstatně jinak: "Pokud přestaneš uvažovat logicky a začneš slepě věřit, pak můžeš uvěřit čemukoliv a krásně se tím dojímat." Brutální potitulková scéna už je pak vyloženě parodická blbost (kdesi v supertajné nadnárodní společnosti začnou vyhledávat v databázi lidi, kteří mají stejné oči jako HItler, Lenin, JFK nebo Elvis).

Kromě toho, že mi závěr přišel jako sektářská propaganda (dost podobná tomuto veledílu), zcela popírající zajímavé myšlenky v předchozích scénách filmu, je hlavní problém v tom, že poslední cca třetina filmu je strašlivě zdlouhavá a strašlivě předvídatelná - což je opět v nepříjemném kontrastu s prvními dvěma třetinami.

Výsledný dojem pak v mém případě byl především ten, že se tvůrci snažili natočit něco hlubokomyslného, ale nakonec ukázali především to, že jsou fanatici. Nebo co jiného by měla znamenat jejich pointa "Pokud by oči byly unikátní a pokud by se objevilo více lidí se stejnýma očima, pak to znamená, že věda nemá pravdu, aha!"?

Zůstává tedy pár slušných audiovizuálních nápadů a snaživí sympatičtí herci...

18.9.14

Recenze: Fízlové, hajzlové [Wrong Cops] - 80%

Hodně černá a hodně divná komedie o partě policajtů, kteří nejenže jsou neschopní, ale místo boje s kriminalitou se sami věnují provádění kriminality nejhrubšího zrna. Například prodávání marihuany v mrtvých krysách.


Podle popisu děje, traileru a českého názvu by se mohlo zdát, že Fízlové, hajzlové jsou něco jako Policejní akademie, což rozhodně není pravda.

Klíčové je, uvědomit si, že film natočil jistý Quentin Dupieux, který například před pár lety natočil celovečerní horor o vraždící pneumatice. Quentin Dupieux zjevně už je přesycen "normálními filmy" a je o krok dál. Což je i případ Fízlů, hajzlů.

17.9.14

Recenze: Labyrint: Útěk [The Maze Runner] - 40%

Mladý Thomas se probudí ve výtahu, který ho vyveze na mýtinu, okolo které jsou vysoké skály. Nedá se odsud jít nikam jinam, než do brány, vedoucí do obrovského bludiště, ve kterém pobíhají vraždící robo-mutanti. Kromě Thomase je zde několik desítek dalších mladých hochů, ale žádný z nich si nic nepamatuje. Nevědí, kdo a proč je sem poslal. Nevědí, jaký je jejich úkol (pokud nějaký). Nepamatují si nic víc, než svá jména...


Tento film vznikl podle úspěšného teen románu. Přesněji řečeno, podle první knihy ze série teen románů (která má zatím čtyři díly, tuším). Možná jde o špatnou adaptaci. Možná jde o věrnou adaptaci strašné knihy. Každopádně, zápletka filmu působí dojmem nějaké ne moc povedeného a hodně improvizovaného papírového RPG patnáctiletých nerdů, které probíhalo asi takto:

Recenze: Dřív než půjdu spát [Before I Go to Sleep] - 50%

Nicole Kidmanová hraje čtyřicetiletou ženu, která se každé ráno probudí "mentálně resetovaná" do věku 26 let. Takže neví, že má manžela, kde bydlí, že je mnohem starší než 26 let atd... A především neví, co prožila včera, předevčírem nebo před rokem. Každé ráno jí to její milující manžel (Colin Firth) musí všechno znovu vysvětlit, pak odjede do práce a nechál Nicole, aby se sama nudila doma a doplňovala si informace, které přes noc znovu zapomene.

Kromě toho každého dne (po odchodu Firtha) zavolá Nicole fešný Mark Strong, aby jí připomněl, že je psychiatr a že s ní každý den mluví o tom, co se vlastně v jejím životě seběhlo. Je totiž zjevné, že jí Firth v některých poměrně zásadních věcech neříká úplnou pravdu (například o okolnostech úrazu, při kterém došlo k narušení její paměti). A je otázka, jestli jí lže pro její dobro, nebo z nějakého strašidelnějšího důvodu...


Tento námět mi připadal docela lákavý, protože se z něj může vyvinout prakticky jakákoliv nepředvídatelná, zajímavá zápletka. A také jsem věděl, že všichni tři zmínění herci jsou schopni předvést na plátně zajímavé věci.

16.9.14

Recenze: Zůstaň se mnou [If I Stay] - 40%

Chloë Grace Moretzová hraje Miu, mladou holku, která miluje hru na cello. A miluje také mladého, pohledného rockera-punkera (nebo co to je) Adama. Všechno jim hladce klape, odpanění proběhne bezbolestně, jenom je trochu problém v tom, že na sebe nemají moc čas (Adam pořád někam jezdí koncertovat) a bude to ještě horší, protože Mia možná pojede studovat na Juilliard, což je asi 5000 km daleko...

Všichni víme, že na violoncello se nejlépe hraje u táboráku...

Pokud by byl film jen o tomhle, pravděpodobně by mi přes svou předvídatelnost připadal více než přijatelný, něco jako o trochu mladší verze Love Songu. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí, téměř všechno jim krásně osudově vychází, Miini rodiče jsou cool rockeři, kteří jejich lásce přejí a mají cool hlášky, hudba se dá přežít (punk rock i klasika), a tak dále. Je to solidní žánrové řemeslo, které - byť bylo naivní a předvídatelné - mě nikterak neuráželo, a připadalo mi celkem roztomilé.

15.9.14

Recenze: Místa - 40%

Tři mladí lidé v nějakém nejmenovaném severočeském (asi) městě na počátku 90. let (asi). Adam je introvert, Marek je rebel a Anna je dcera okresního mafiána. Společně nevědí co by a chtějí se přesunout ze svého města na nějaké jiné místo. Někde úplně jinde. Nejraději v jiném vesmíru...


První problém s tímto filmem jsem měl v tom, že mi trvalo několik desítek minut, než se mi podařilo rozklíčovat, že se odehrává v konrétním čase. Hrdinové mají narážky na "starou pětikorunu", Češi nemají rádi Slováky, televize jsou analogové, na stolech jsou hnusné umělohmotné ubrusy ze 70. let a některé postavy nosí mobil. Jeden z hrdinů nosí tričko kapely "The Exploited". Nějak mi to nezapadalo dohromady. A hned v první scéně filmu je vidět pumpa s LCD číselníkem, ukazujícím cenu 35 Kč za litr (tedy podstatně vyšší, než byla kdykoliv před rokem 2010). A ne že by byla nenápadně někde v pozadí - v detailním záběru u ní stojí hlavní hrdina, který tam pracuje!

12.9.14

Recenze: Pošťák Pat [Postman Pat: The Movie] - 40%

"Pošťák Pat" je velice slavný tradičně animovaný britský večerníček, který vypadá takhle. A letos se dočkal celovečerního filmu, který je pochopitelně CGI...


I v celovečerním filmu zůstala (zaplaťpánbůh) jistá roztomilá naivita, která je všudypřítomná v původním večerníčku. Všechno je to zjevně cíleno na děti, které jsou jen o trochu starší, než diváci "Teletubbies", a je to dobře. Působí to jako jakási "ozvěna starých dobrých časů", kdy nemuselo v každém filmu být animované zvířátko, které pronáší kulometné vtipy hlasem černošského komika.

11.9.14

Analýza obskurního humoru ve filmu "Připoutejte se, prosím"

Když mohou přední čeští filosofové takto analyzovat Lego Movie, napadlo mě, že bych mohl podobně odborně zanalyzovat svou oblíbenou komedii Airplane! (A navíc je dnes výročí jiného slavného leteckého filmu.)



Tento film totiž u nás šel normálně v kinech už za komunismu, pod názvem Připoutejte se, prosím (s českým dabingem), a viděl jsem ho tehdy mnohokrát - určitě nejméně desetkrát, protože kapitalistické komedie byly tehdy v našich kinech velmi vzácné.

A už tehdy mi připadalo, že v některých místech byly zjevné pauzy na divácký smích, aniž by postavy (v češtině) říkaly něco vtipného.

Což není nic zvláštního. Airplane! totiž obsahuje spoustu velmi obskurních vtipů, které jsou buď nepřeložitelné, nebo k pochopení vyžadují znalost americké popkultury ze 70. let.

A protože jsem ještě před pár dny, při asi 30. shlédnutí, objevil DALŠÍ vtip, který mi do té doby unikal ("Mayo Clinic"), rozhodl jsem se sepsat vyčerpávající (skoro) seznam vtipů v tomto filmu, které vám možná mohly uniknout. Nechci urážet váš intelekt, ale docela dobře si dokážu představit, že někteří mladší čtenáři tohoto blogu nemusí už mít tušení, kdo to byl třeba Ronald Reagan...

10.9.14

Recenze: Lepší teď než nikdy [And So It Goes] - 40%

Michael Douglas hraje realitního agenta, který před pár lety ovdověl a nyní se ke všem chová jako sobecký zmrd.

Diane Keatonová hraje barovou zpěvačku, která také ovdověla a bydlí vedle Douglase (v domě, který mu celý patří).

Situace se katalyzuje, když se na scéně objeví Douglasův dospělý syn se svou desetiletou dcerou (tedy Douglasovou vnučkou). Syn má nastoupit do vězení, matka se ztratila bůhvíkde a Douglas je tudíž donucen se o děvčátko nějakou dobu postarat. Zprvu je mu to proti srsti, ale postupně samozřejmě začne jeho srdce roztávat...


Mile mě překvapil Michael Douglas, který - i když jede víceméně na autopilota - je na filmu to zdaleka nejlepší. I když jeho postava dost připomíná Nicholsonovu postavu z Lepší už to nebude, jeho okázalé fuckování všech a všeho je místy docela zábavné.

8.9.14

Recenze: Dárce [The Giver] - 70%

Na náhorní plošině existuje soustava vesnic (nebo spíš předměstí bez města), kde jsou všichni šťastní, spokojení a nepřipouštějí si divné otázky, jako například "Kam mizí staří obyvatelé?", nebo "Co existuje mimo naši náhorní plošinu?".

Všichni dostávají přidělena svá zaměstnání od "starších" a fešný teenager Jonas je vyvolen pro velmi unikátní zaměstnání: Má "přijmout" vzpomínky od starého "dárce" (Jeff Bridges), který je jediným člověkem, pamatujícím si "starý, zlý svět, plný násilí a bezpráví". Ne že by ho zažil, ale vzpomínky na něj obdržel od dalšího "dárce".

No a při předávání vzpomínek pochopitelně Jonasovi dojde, že svět kolem něj není až tak růžový, jak si dosud myslel, a že by se s tím mělo něco dělat.


Námět filmu Dárce je velice podobný filmům Hostitel, Hunger Games nebo Divergence. Knižní předloha Dárce je sice přes 20 let stará, ale to je irelevantní - film vznikl až nyní, protože nyní je tento "teen-Orwell" žánr v módě - což je vidět i z toho, že v knize je hlavní hrdina jedenáctiletý kluk, nikoliv sexy teenager. Což mě trošku znepokojuje, protože pro desetileté čtenáře / diváky by mi tento jednoduchý, nekontroverzní námět připadal zcela přijatelný, ale pro teenagery bych očekával něco trochu sofistikovanějšího...

Zase nějaký rozhovor s Fukou...

7.9.14

Recenze: Ztracen 45 - 40%

Hraný dokument (neboli "dokudrama") o manželce Josefa Čapka, která těsně po válce hledala svého muže v různých zahraničních lágrech.


To bylo tak: Josef Čapek "oficiálně" zemřel v dubnu roku 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen při epidemii tyfu. K jeho manželce Jarmile se ale donesla zpráva o tom, že prý tlumočník britské armády viděl Josefa Čapka živého po skončení války. (Což není nějaká umělecká fabulace/mystifikace à la Spinal Tap, údajně se to skutečně stalo.) A Jarmila Čapková se tudíž těsně po válce osobně vydala do několika internačních táborů a sanatorií v různých zemích, aby po svém muži pátrala. Pravděpodobně nebude spoiler, když napíšu, že neúspěšně.


A nejenže nenašla Josefa Čapka, nenašla ani nic, co by se dalo označit za "stopu". Prostě nikde nikdo nic nevěděl, jen občas někdo tvrdil, že "možná někdo viděl někoho, kdo by se mu mohl podobat". O faktech celého tohoto případu se nedozvíte víc, než jsem napsal v předchozích odstavcích.

Jako detektivka tedy nic moc. Tvůrci tohoto dokudramatu tudíž zápisky Čapkové z jejího cestování prokládají jejími staršími zápisky, ve kterých si stěžuje, jak si jí Čapek nevšímá, a ani jí neodpovídá na "dobrou noc". Kdyby se tehdy dalo snadněji rozvádět, pravděpodobně by Čapková v roce 1945 už nebyla Čapková. A pokud Čapek skutečně válku přežil, ale manželce se neozval, vyplývá mi z toho především skutečnost, že jí měl až po krk a chtěl si užít jinde (kterýžto jediný možný logický závěr ale tvůrci filmu nechávají nepovšimnut).

Mno, a to je - aspoň co do obsahu - všechno. Slyšíme předčítané zápisky Čapkové (o hledání i o její manželské nespokojenosti) a občas nějaký ten dopis Čapka. A musím říct, že ani jedno z toho není nijak příliš zajímavé a především není moc vysvětleno, proč se v Čapkové po válce hnulo svědomí a vydala se hledat manžela, kterého vpodstatě nemohla vystát - což by asi měl být ústřední konflikt filmu, protože jiný konflikt v něm není.

99 procent filmu tedy pozůstává z předčítání zápisků a dopisů. A protože jde o film a nikoliv o rozhlasovou hru, je to doprovázeno scénami, ve kterých současní herci hrají hledající Čapkovou a koncentrovaného Čapka. Vidíme zrekonstruované osvobození koncentráku spojeneckou armádou. Vidíme dobové fotografie, které jsou "oživovány" zvukovými efekty a jejich části jsou rozpohybovány digitálními. Například na nehybné fotografii kuchařů v kuchyni jeden z nich hýbe naběračkou. Rozhodně to nepomáhá zahánět nudu a místy to je až nechtěně vtipné, jako nějaké nepodařené záběry ze Sin City 3.

Nabízí se srovnání s nedávným dokumentem Století Miroslava Zikmunda. Čapek jistě byl přinejmenším stejně zajímavý, jako Zikmund, ale Ztracen 45 je prostě mnohem méně vydařený film, než Století. Přestože má necelých 70 minut, byl pro mě ke konci již docela utrpením.

UPDATE: Spousta záběrů ve filmu vypadá dost podobně jako to, co mi automaticky zplodil Google Auto Awesome:


4.9.14

Frank Miller's "The Rozvod"

Dnes jsem se rozváděl a proběhlo to úplně nedramaticky.

Ale pak jsem si uvědomil, že z fotografií, pořízených dnešního dne, by se dal složit mnohem zajímavější příběh, téměř hollywoodský:

(Větší verze po kliknutí na obrázek, úplně největší verze zde)

Kdo byste měl zájem to zfilmovat, napište mi ohledně zakoupení autorský práv.

Recenze: Nejhledanější muž [A Most Wanted Man] - 60%

Hamburk, současnost. Do přístavu se ilegálně dostává mladý rusko-čečenský muslim Issa Karpov, kterého bedlivě sleduje několik tajných služeb. Ty se totiž obávají, že Issa má v plánu provozovat zde terorismus.

Issa kontaktuje z neznámých pohnutek bankéře (Willem Dafoe) a sociální pracovnici (Rachel McAdamsová), které tvrdí, že chce začít nový poctivý život, ale chová se stále poněkud podezřele (což možná soucvisí s tím, že byl nedávno mučen v Rusku).

Philip Seymour Hoffman, hlava jedné ze špionážních služeb, dojde k názoru, že Issa je skutečně nevinný člověk, a snaží se využít ho k tomu, aby získali kontakty, vedoucí ke skutečným teroristům. Ostatní špionážní služby (německé i americké) ale mají jiné plány...


Film Nejhledanější muž vznikl na motivy stejnojmenné knihy Johna le Carrého, je to špionážní thriller, ale možná trochu jiného typu, než si dešní divák představí pod slovy "špionážní thriller". V celém filmu se totiž vůbec nestřílí (myslím, že dokonce ani nikdo nevytáhne zbraň), nic nevybuchuje, a nejakčnější scéna spočívá v jednom nabouraném autě a v tom, že někdo nečekaně rychle vystoupí z metra, aby setřásl pronásledovatele.

3.9.14

Recenze: Století Miroslava Zikmunda - 80%

Tak se opět musím k něčemu přiznat: O Hanzelkovi a Zikmundovi jsem věděl jen to, že to byli češi, kteří jezdili po světě a psali o tom. Někdy cca. před 100 lety.

Skutečnost je taková, že jezdili až po 2. světové válce a že Miroslav Zikmund stále žije. Je mu přes 95 let, ale je stále neuvěřitelně čiperný!


Tento český dokument nám během přibližně 100 minut nabídne průřez celým jeho téměř stoletým životem (odtud název filmu). A je to moc vydařený průřez, což jistě souvisí s tím, že Zikmund byl je zajímavý člověk.

2.9.14

Recenze: Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil [Sin City: A Dame To Kill For] - 60%

Předpokládám, že jste první Sin City viděli, nebo aspoň poměrně dobře víte, jak tato adaptace comicsu Franka Millera (režírovaná Millerem a Robertem Rodriguezem) vypadala.

Pro zajímavost si můžete přečíst mou starou recenzi.


A přečtením mé devět let staré recenze mi ušetříte hodně práce, protože nové Sin City je úplně totéž, jako to staré.

Pravděpodobně nejzásadnější odhalení v historii FFFILMu

Dnes se s vámi musím poděli pravděpodobně nejzásadnější odhalení v historii FFFILMu.

Ne, nejde o odhalenou Jennifer Lawrenceovou, tu najdete jinde.

Jde o to, že jsem se díval asi po třicáté na film Můj soused Totoro a poprvé jsem si všiml tohoto drobného detailu podvozku kočkobusu:


To samozřejmě není nic oproti Miyazakiho filmu Pom Poko, který je celý o mývalech s obřími magickými varlaty (taky jsem se s jedním vyfotil), ale přesto mě tento nový zásadní fakt o mém oblíbeném busu nenechal chladným.

1.9.14

Recenze: Láska na kari [The Hundred-Foot Journey] - 60%

U malého francouzského městečka stojí vyhlášená restaurace, které šéfuje Helen Mirrenová. Má michelinskou hvězdu a jezdí tam vyhlášení hosté z celé Francie.

Do téhož městečka zcela náhodou zavítá rozvětvená indická kuchařská rodina, prchající ze svého předchozího azylu v Anglii. Tatínek Ind (Om Puri) je tak trochu mešuge a duch mrtvé manželky mu vnukne, aby si koupil velkou zříceninu za městem, zabydlel se zde s celou rodinou a otevřel si tu indickou restauraci. Problém tkví v tom, že tato zřícenina se nachází doslova přes ulici od restaurantu Mirrenové, takže začíná drsný konkurenční boj.

No a ještě se to trochu zkomplikuje tím, že nejstarší indický syn (který je talentovaný kuchař) se zamiluje do krásné mladé francouzské kuchařky z podniku Mirrenové a začne se od ní učit francouzské recepty.


Tato feel-good kulinářská romance má dva obrovské plusy: Helen Mirrenovou a režiséra Lasse Hallströma (a občas něco zajímavého předvede i kameraman Linus Sandgren nebo skladatel A.R. Rahman). Jsou to tak obrovské plusy, že nám do značné míry dají zapomenout na to, jak nenápaditý a špatně napsaný je scénář a jak nezajímavá je většina postav.