21.1.15

Recenze: Birdman - 80%

Riggan Thomson (Michael Keaton) je bývalá hvězda comicsových velkofilmů, ve kterých hrál superhrdinu Birdmana. Nyní, na stará kolena, chce ale na svou hollywoodskou slávu zapomenout a věnuje se něčemu serióznějšímu: Hraje na Broadwayi hlavní roli v minimalistické divadelní hře o smyslu lásky, podle vlastního scénáře a ve vlastní režii.

Inscenaci mu komplikují nejen finanční problémy, ale také příliš materialistický producent (Zach Galifianakis), Rigganova labilní dcera (Emma Stoneová), ambiciózní psychopatický herec (Edward Norton) a vlastně všichni ostatní.

A celé věci rozhodně nepomáhá ani to, že Riggan má vážné psychologické problémy, takže občas mluví se svým "super alter egem" a občas si představuje, že má nadpřirozené schopnosti. Nebo si to nepředstavuje?


Alejandro González Iñárritu natočil film, který se zuby nehty (a zobákem) snaží být maximálně originální. Například hudbou, která 90 procent času pozůstává jen z bicích. Nebo tím, že vypadá jako kdyby celý sestával jen z několika málo (dvou nebo tří) nepřerušených záběrů. To ale není pravda, film byl natočen scénu po scéně a pak slepen pomocí triků do něčeho, co vypadá jako dlouhý nepřerušený záběr hodně akrobatické kamery, která téměř neustále létá, krouží atd...


Působí to zcela nenuceně, dodává to filmu originální atmosféru a je to zajímavý příklad toho, kam až dospěla digitální triková technika za posledních 10-20 let. Když se totiž jen trochu zamyslíte, dojde vám, jaká spousta triků musela ve filmu být, aby vůbec mohl vzniknout. A tím nemyslím jen levitujícího Michaela Keatona nebo dvě verze téhož herce v jednom záběru. Myslím mnohem decentnější triky, jako třeba záběry, ve kterých se někdo dívá do zrcadla, my se mu díváme přes rameno, v zrcadle vidíme jeho obličej, ale nikoliv kameramana s kamerou. Například.



Birdman je především film o svém hlavním hrdinovi a o tom, jak se člověk na stará kolena snaží ještě něco radikálně nového zkusit, i když jsou okolnosti proti němu. A co se pak s takovým člověkem může stát.

Svým vyzněním mi Birdman připomínal ze všeho nejvíc nějaký hodně kvalitní film od Woodyho Allena (pokud pominu technickou stránku filmu, která je samozřejmě zcela mimo Allenovy schopnosti). Velmi humorné okamžiky (především Galifianakis a Norton) jsou prokládány o poznání více hořkými scénami, které občas sklouznou až k brutální tragédii. Z té jsme ale většinou záhy "vysvobozeni" díky nějaké maličkosti, která předchozí drama záměrně shodí a udělá si legraci sama ze sebe. Herci jsou bez výjimky úžasní a nemohu proti žádnému z nich říct jediné křivé slovo.

Přes všechnu tu chválu (herci, řemeslné provedení) mám k filmu jisté připomínky, které souvisejí především s jeho scénářem.

Ten je záměrně ambivalentní v tom smyslu, že si nemáme být zcela jisti, která scéna má být tragická a která si z tragédií dělá legraci. Nemáme si být jisti, kdy se Keatonově posedlosti smát a kdy s ním soucítit. A nemáme si být ani jisti, kdy co z toho chtěl režisér - což je velmi dobrá metoda, jak natočit "hlubší film s přesahem", který pak není možno konkrétně kritizovat. Některé scény na téma "teď ti budu několik minut říkat, jaký jsi zmrd, protože jsi" byly na můj vkus až příliš dlouhé a neobsahovaly dostatek inovace nebo humoru na to, aby se daly přežít více než jednou.

Další vychcaná taktika režiséra spočívá v tom, že když už začne být příběh příliš absurdní a začneme si říkat "To je hovadina, takhle se nikdo nikdy chovat nemůže", objeví se v něm nějaká prvoplánovitě zcela nesmyslná drobnost, která nám jasně signalizuje "Tohle není realita, to se jen zrovna někomu zdá (pravděpodobně hlavnímu hrdinovi), tudíž nemáte právo to kritizovat z hlediska dějové logiky."

Pokud jste si obou těchto taktik vědomi, poměrně záhy se pro vás film stane značně předvídatelným. Jak se blížilo vyvrcholení, začal jsem stále spolehlivěji a spolehlivěji odhadovat, co se stane v příštích sekundách a minutách. Včetně nezbytně ambivalentního konce.

Jistě budou někteří lidé z tohoto filmu totálně nadšeni a popíšou desítky stránek hlubokými rozbory, například na téma:

  • Je celý film volnou adaptací Shakespearova Macbetha?
  • Odehrává se celý film jen v Rigganově hlavě (včetně scén, ve kterých Riggan nevystupuje)?
  • Existuje Bůh?
  • Pokud vám moderátor TV soutěže dá vybrat ze tří dveří, z nichž za jedněmi je auto a za dvěma kozy, a po prvním výběru vám řekne, za kterými ze zbývajících dvou dveří určitě je koza a nabídne vám možnost změnit výběr, máte této možnosti využít?
  • A podobně...

Birdman je v mých očích klasický "Oscar-bait", ale patří mezi Oscar-baity k těm vydařenějším a výživnějším.

P.S: "Birdman" je existující cartoonová postava studia Hanna-Barbera s poměrně zajímavou historií a novou právnickou kariérou.


P.P.S: Možnosti změny dveří rozhodně vždy využijte.

11 komentářů:

  1. 2x "ambivalentní" v jedný recenzi je i na mě moc

    ale jinak dobrý no

    OdpovědětVymazat
  2. Dvere VZDY zmenit, je to matematicky lepsi, sance na vyhru pak je 2/3 ku 1/3

    Ostatne dokazano i pokusy na 100 opakovanich

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzdycky to je 50:50 .. bud vyhrajes, nebo prohrajes .. jako ve sportce.

      Vymazat
    2. Sportka neni 50:50. Kdyby byla, tak uz neni.

      Vymazat
    3. snad neni potreba dokazovat pokusy..

      Vymazat
    4. Mám změnit dveře i v případě, že na auto seru a zajímají mě kozy?

      Vymazat
    5. To je na povazenou. Ovsem kdyby te zajimaly jen dvere, tak uz bych asi nemenil.

      Vymazat
  3. http://en.wikipedia.org/wiki/Monty_Hall_problem

    OdpovědětVymazat
  4. jeste nekdo tu ma nejaky zajimavy psychologicky problem k reseni?

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem přes ty bubny neslyšel dialogy. Zdá se mi, že to trochu snižuje kvality filmu.

    OdpovědětVymazat
  6. Já mám pocit, že František má k filmům někdy až přílišně analytický přístup. Koho zajímá "logika děje"? Neexistuje žádný ani standardní žánr, ve kterém by logika byla divácky nějak podstatně důležitá, natož pak u filmu takového typu, jako je tento. Pochybuji, že jsou zrovna takové filmy záměrně točeny tak, aby "jejich logiku nebylo možné kritizovat". Vůbec pochybuji, že zrovna to zajímá většinu tvůrců.. Zrovna tak většinu diváků zajímá, jestli se u filmu budou bavit, prožívat nějaký zážitek, a pak případně u filmů typu Birdman možná trošku nádech něčeho filozofičtějšího:) Takže Birdman má už předem jasné "vymezenější" publikum a třeba já vím, že na něj rozhodně koukat nebudu, ať už je logika filmu, existence boha či děje v něčí hlavě přítomna, nebo ne.

    OdpovědětVymazat