28.2.17

Recenze: Masaryk - 60%

Výpravný česko-slovensko-německý film Masaryk vypráví o třech letech (1937-1939) v životě Jana Masaryka (Karel Roden), československého velvyslance v Londýně a syna toho Masaryka.


Režisér Julius Ševčík (Restart, Normal) znovu dokazuje, jak dobře zvládá řemeslnou stránku filmu (tedy to, co nezvládá 90 procent českých režisérů). Osvětlení, kamera, střih, rytmus scén v souladu s rytmem soundtracku - to všechno funguje v Masarykovi velmi dobře a drahá výprava tomu pomáhá (jen mi chvíli trvalo, než mi došlo, že prezidentská kancelář nebyla v Rudolfinu, jenom se tam natáčela). Možná až moc dobře, protože mi místy taková prvoplánová efektnost á la Michael Bay úplně neseděla k námětu filmu, tedy ke skutečnému intimnímu dramatu jednoho skutečného politika. Ale to je drobná výtka a Masaryk je v tomto ohledu výrazně lepší a méně nechtěně vtipný než Renčova Lída Baarová, která se snažila o něco podobného.

23.2.17

Recenze: Bába z ledu - 60%

Hana (Zuzana Kronerová) je asi šedesátiletá vdova, která žije sama ve svém domku na kraji Prahy, kam za ní občas dojíždějí její dva synové (jeden je intelektuál, druhý podnikatel) s manželkami a dětmi.

Vztahy mezi nimi (mezi všemi navzájem) nejsou nijak růžové, takže když se Hana, potýkající se s každodenní nudou, náhodou seznámí se správcem loděnice a amatérským otužilcem Broňou (Pavel Nový), nalezne zalíbení nejen v něm, ale i v celé střelené otužilecké partě - což vede k ještě větším konfliktům s Hančinými potomky.



Nejnovější film Bohdana Slámy (ŠtěstíVenkovský učitel, Čtyři slunce) je opět o lidech, kteří na tom "nejsou úplně nejlíp", ale dalo by se říct, že tentokrát jsou na tom lépe, než je v jeho filmech zvykem. Žádná z postav není vyloženě psychopat / idiot a žádná nemá významné problémy finančního ani jiného rázu (aspoň ne takové, jaké by nebylo možno vyřešit). Jejich nespokojenost / nasranost / smutek vycházejí především z toho, že i když mají jakž-takž stabilní život, NĚCO jim v něm chybí. I když jim nemusí docházet, co vlastně.

18.2.17

Recenze: John Wick 2 [John Wick: Chapter 2] - 90%

John Wick se pomstil, získal zpátky své auto, zakopal zbraně pod podlahu (a zabetonoval), a teď by si chtěl v klidu užívat se svým novým bezejmenným psem.

Ale není mu přáno, objevuje se elegantní Ital (Riccardo Scamarcio), kterému kdysi John dal "úpis", využil jeho služeb, a za to je teď povinen udělat to, co po něm Ital chce - zabít jeho sestru. V Římě.


Druhý John Wick obsahuje všechno to dobré, co obsahoval první John Wick. To je samozřejmě dobře. Nemusíte se bát, že by akce byla méně pečlivě připravená nebo humor méně suchý. Nejen John Wick, ale i ostatní jeho přátelé a nepřátelé jsou velmi cool, a pouhým pohledem dokážou říct to, na co je v jiných filmech zapotřebí několik výbuchů. Někdo by mohl říct, že John Wick nic nehraje a prostě se jen pořád tváří zarputile. Ale pokud znáte skutečnou civilní náturu Keanu Reevese (je to hrozně slušný a vstřícný člověk), musí vám být jasné, jak dobře tuhle roli ztvárnil a jak je pro tenhle film důležitý.

15.2.17

Recenze: T2 Trainspotting - 60%

Uplynulo 20 let, Renton (Ewan McGregor) se vrací z Amsterdamu do Edinburghu, Begbie utíká z vězení, a parta se dává znovu dohromady. Tedy, přesněji řečeno, každý ze čtyř členů party (všichni v původním obsazení) nenávidí většinu z těch tří zbývajících, ale možná se nějak - částečně - dají dohromady, aby se odčinila stará loupež a provedla nová...


Přiznávám, že původní Trainspotting pro mě není nijak kultovním dílem (asi to souvisí s mým nezájem o alkohol, drogy a pohlavní choroby), ale rozhodně se mi líbil.

A není mi úplně jasné, proč bylo natočeno pokračování (kromě logicky se nabízející varianty "kvůli prachům"). Nepřipadalo mi, že by v prvním Trainspottingu zůstalo nevyřčeno něco, co mělo být vyřčeno. Nepřipadalo mi, že bych měl vidět, co se dál s našimi čtyřmi hrdiny stalo. Připadalo mi, že se jim dále dělo totéž v bleděmodrém.

12.2.17

Recenze: Lék na život [A Cure for Wellness] - 40%

USA, současnost. Jeden z šéfů velké finanční korporace se zbláznil a poslal kolegům dopis, ve kterém jim vysvětluje, že na ně sere a že celý svět je zachvácen chorobou.

Mladý nadějný finanční expert Lockhart (Dane DeHaan z Kroniky a posledního Spider-Mana, který hrozně připomíná mladého DiCapria) je vyslán na superluxusní kliniku do Švýcarska (fungující ve starém zámku na kopci), aby zde šéfa odchytil a vrátil se s ním do USA.

Všechno ale dopadne podstatně jinak. Šéf se vrátit nechce, Lockhart se zraní a je nucen na klinice zůstat, začne mít divné zdravotní i psychické problémy, a tuší, že se zde děje něco zlověstného, v čemž důležitou roli zdejší hlavní doktor Volmer (Jason Isaacs) a bledé retardované děvče Hana (Mia Gothová).


Nejdřív malou odbočku: Britské studio Hammer se proslavilo tím, že v 50. až 70. letech minulého století natočilo hromadu hororů, které měly mnoho společného: Měly většinou dementní nepochopitelný děj, měly charismatického hrdinu (často padoucha), a byly politicky nekorektní, brutální a erotické, do takové míry, jako to jen tehdy šlo. Často vzbuzovaly dojem, že jejich tvůrci jsou vyšinutí - byla to součást jejich půvabu.

Film Gorea Verbinského (Kruh, Piráti z Karibiku, Rango) je velmi zjevným a záměrným pokusem natočit Hammer horor pro 21. století. S dvěma důležitými změnami formátu.

10.2.17

Lego Batman Film [The Lego Batman Movie] - 80%

Batman má problém: Joker se nechal dobrovolně zavřít do Arkhamského blázince (spolu se všemi ostatními comicsovými záporáky), takže teď netopýří mstitel nemá s kým bojovat a je mu v Batcave ještě více smutno, než obvykle.

A k tomu omylem adoptoval chlapce jménem Dick Grayson...


Lego Batman Film je vlastně pokračování (nebo spin-off?) Lego příběhu a funguje a vypadá velmi podobně. To znamená, že všechno je složeno z Lego kostiček a Lego figurek, a celý film má zběsilé tempo, spoustu absurdních až dadaistických vtipů, spousta popkulturních odkazů (možné je opravdu VŠECHNO, budete zaručeně překvapeni) a trochu nějakého toho vážného poučení.

8.2.17

Recenze: Padesát odstínů temnoty [Fifty Shades Darker] - 30%

Jelikož jde o druhý díl trilogie, znamená to, že postavy už známe, nic nového se o nich nedozvíme, a nic zásadního se nestane, protož to zřejmě musí počkat do třetího dílu. Který zřejmě neuvidím, neboť co je moc, to je moc.

Nebo přesněji: Co je málo, to je málo.


Nejdříve k prasárničkám:

Ve filmu je asi 5 erotických scén, ve kterých si můžeme slušně prohlédnout prsa Dakoty Johnsonové a bicepsy Jamieho Dornana, ale pohlaví ani jednoho z nich neuvidíte. Většina erotických scén má podobný průběh: Anastasia je Christianem nějak svázána nebo jinak naaranžována za pomoci BDSM náčiní, proběhne velmi krátká předehra (protože Ana vždy vlhne okamžitě), načež Christian odstraní BDSM náčiní, začne provádět standardní soulož a v tu chvíli je konec scény. Potřetí, počtvrté už to působí opravdu divně a dost bych chtěl vidět, jako si autorka E. L. Jamesová představuje svou ideální soulož.


Nebo spíš nechtěl.

6.2.17

Recenze: Mlčení [Silence] - 70%

V 17. století se křesťanským misionářům (a křesťanům obecně) v Japonsku příliš nedařilo. Byli různě mučeni, popravováni, a mimo jiné vařeni ve zdejších sirných sopečných pramenech.


Dnes je křesťanů v Japonsku tak málo, že se v těch pramenech místo nich vaří vejce pro štěstí a delší život (1 vejce = plus 7 let):


Ale zpět do 17. století: Dva mladí jezuitští kněží (Andrew Garfield, Adam Driver) se vydávají do Japonska, především proto, aby našli stopu portugalského misionáře (Liam Neeson), který zde před lety buď zmizel, nebo se dokonce zřekl víry (což je značně znepokojivé).

2.2.17

Recenze: Kruhy [Rings] - 30%

Třetí díl poameričtěné (původně japonské) hororové série Kruh už sice nemá Naomi Wattsovou, ale zato má... Zato má....

No, moc toho nemá.


Ačkoliv se mi první Kruh od Gore Verbinskiho líbil opravdu hodně, druhý díl jsem viděl jen jednou a už si ho skoro nepamatuji. Tudíž poté, co mi třetí díl nedával žádný smysl, nemám tušení, jestli je chyba ve mně (protože si nepamatuji dvojku), nebo někdo jinde...

1.2.17

Recenze: Jackie - 70%

Natalie Portmanová se nám představí jako Jackie Kennedyová v životopisném filmu, který skáče tam a zpět, ale většina se ho odehrává ve dnech těsně po atentátu na Johna F. Kennedyho (a menší část o několik týdnů později, kdy to Jackie všechno vypráví reportérovi).


Drama Jackie není tradičním životopisným filmem a od diváka očekává, že ví, kdo Jackie Kennedyová byla, kdo byl její manžel, a co se mu stalo. Spíše než na odvyprávění faktů si tvůrci dali záležet na tom, aby nám přiblíželi duševní rozpoložení ženy, která právě velmi drastickým způsobem ztratila manžela, má zařídit jeho pohřeb, a celý svět ji bedlivě sleduje.