7.12.17

Recenze: Na shledanou tam nahoře [Au revoir là-haut] - 70%

Pár dní před koncem světové války (té první) osud svede v zákopech dohromady postaršího účetního (Albert Dupontel, také režisér filmu) a mladého umělce z bohaté rodiny (Nahuel Pérez Biscayart), který nenávidí svého otce a za pomoci účetního nechá sám sebe "oficiálně pohřbít".

Většina filmu se ale odehrává až po válce, kdy účetní žije v Paříži s umělcem (který je stále v maskách, neboť má z války znetvořený obličej) a s malým děvčetem. Společně se rozhodnou provést velkolepý podvod, ale přitom se shodou okolností zapletou do byznysu s umělcovým otcem, a také s otcovým zetěm (tedy manželem umělcovy sestry), kterým je shodou okolností důstojník, jenž oba hlavní hrdiny poslal za války na smrt.

A to není zdaleka poslední shoda okolností v tomto francouzském filmu...


Film Na shledanou tam nahoře vznikl podle stejnojmenné knihy, která sice byla napsána před pár lety, ale svým námětem a epickou stavbou se zjevně inspirovala u starých klasik jako jsou Bídníci nebo Hrabě Monte Cristo. Krystalicky čisté emoce, silně vykreslené postavy s jasnými rolemi, děj táhnoucí se několik let a spousta velmi osudových náhod.

5.12.17

Recenze: Můj život Cuketky [Ma vie de Courgette] - 80%

Devítiletý francouzský kluk, který si nechává říkat Cuketka, omylem zabije svou alkoholickou matku a je poslán do dětského domova. Zde se snaží skamarádit s ostatními, nebo spíš nenechat se otravovat od ostatních. Pak přijde do děcáku nové děvče, možná se s Cuketkou skamarádí a hodný policajt si je pak možná vezme k sobě.


I když vám postavičky v tomto francouzském animáku mohou připadat roztomilé, film rozhodně není určen pro děti. Ne že by byl nějak sprostý nebo brutální (o všech těch traumatizujících zážitcích se jen mluví), ale děti pod 15 let by se v kině prostě nudily. Film je totiž založen na dlouhých pohledech, dlouhém mlčení a občasných pomalých dialozích.

1.12.17

Recenze: Přání k mání - 70%

Vánoce jsou tady a kouzelný dědeček nabídne třem skorokamarádům tři splněná přání (každému jedno). Dva z nich svá přání ihned promrhají na blbosti, ale třetí z nich - Albert - dlouho rozmýšlí, jak s ním naložit. Má si přát, aby se do něj zamilovala starší spolužačka, dosud neopětující jeho city? Má si přát, aby se jeho rodiče (iluzionisté) opět měli rádi? Nebo má přání přenechat (prodat?) nechutně bohatému spolužákovi, synovi hoteliéra a prezidentského kandidáta?


Jelikož se ve filmu vyskytuje kouzelný dědeček a splněná přání (která skutečně fungují), logicky by se nabízela žánrová škatulka "pohádka", ale film má mnohem blíž k "magické fantasy" nebo něčemu podobnému. Kouzlení v něm hraje jen velmi okrajovou roli a jeho celková magická/šílená atmosféra je dána důslednou stylizací všeho v tomto filmu. Děj se totiž odehrává v nedefinované době v nedefinované zemi, kde se sice mluví česky a její různé kusy vypadají jako Karlovy Vary nebo Holešovice, ale všichni jsou oblečeni psychedeličtěji, než se sluší, nikdo nemá mobilní telefon a veškerá technika vypadá hodně zastarale - včetně steampunkového turbovlaku, který jezdí nad městem. Tvůrci se důsledně vyhýbají všemu, co by nám umožnilo zasadit film do nějaké konkrétní doby / místa / politického zřízení.