25.5.18

Důležité! GDPR a FFFILM

Dnešním dnem vstupuje v platnost nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které způsobí, že se nyní v kyberprostoru budete cítit o 106 procent bezpečněji. Z tohoto zařízení pro vás vyplývá následující důležité právní ujednání:

Lorem ipsum FFFILM dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.

Tato suchá právní formulace by se v hovorové češtině dala shrnout takto:
  • Vaše osobní údaje jsou mi u prdele
  • Pokud nechcete abych nakládal s vašimi osobní údaji, neposílejte mi je
Pokud jste se na tuto stránku dívali déle než 10 sekund, s tímto ujednáním automaticky souhlasíte.

Děkuji vám za pozornost a tady máte za odměnu obrázek ježka:


23.5.18

Recenze: Solo: Star Wars story [Solo: A Star Wars story] - 70%

Nuže, přenesme se spolu opět do dávný časů v předaleké galaxii a vyprávějme si o tom, co prováděl Han Solo, když mu bylo asi 25 let (tedy odhadem asi 10 let po Epizodě III a 10 let před Epizodou IV) a když ještě nebyl Harrison Ford.


Kdyby mi někdo rozkázal, že mám vymyslet děj prequelu o mladém Hanu Solovi, tak bych mu ze všeho nejdřív řekl, že je idiot, že něco takového chce natáčet, ale poté, co by mi slíbil za ten scénář hromadu peněz, během prvních 20 - 30 sekund by mě napadlo, že ve filmu rozhodně musí být:

  • jak Han vyhraje Millennium Falcona nad Landem Calrissianem (samozřejmě v casinu plném ufonů)
  • jak se Han seznámí s Chewbaccou
  • jak Han proletí kolem Kesselu trasou dlouhou dvanáct parseků
  • jak Han v důležité situaci (ne)vystřelí první
  • jak Han (ne)řekne "I have a bad feeling about this"
  • jak Han přijde ke kovovým ozdobným kostkám, které mu pak budou viset v kokpitu
  • jak Chewbacca hraje holo-šachy a někomu utrhne ruce
  • jak Han víceméně mimoděk způsobí něco, co bude mít pro svět Star Wars nedozírné následky (a dosud jsme nevěděli, že to způsobil on)
  • jak se překvapivě objeví někdo, koho známe, ale vůbec bychom nečekali, že se může objevit ve filmu, odehrávajícím se 10 let po Epizodě III (pokud neznáme televizní seriály)
  • a možná dokonce i nějaké pasení nerfů...
A kdybych měl ještě dalších 10 sekund, asi by mě taky napadlo, že by se na to celé dal nějak navěsit příběh Hanovy první osudové lásky, která neskončila dobře a zanechala na něm psychologické následky.


22.5.18

Recenze: Na krátko - 80%

Malý Jakub žije v hnusném malém městě (Děčín?) v nepříliš bohaté rodině. Pouze myšlenky na otce (který rodinu opustil a žije ve Švédsku) mu pomáhají přežít doma s matkou, která se příliš stará, a šestnáctiletou nevlastní sestrou, která ho záměrně vytáčí (protože její otec je v USA a "bohatý"). A samozřejmě, Jakuba také šikanují spolužáci ve škole.

Psychoteror zintenzivní ve chvíli, kdy na delší návštěvu přijede sociopatická babička, a kdy Jakub začne zjišťovat, že jeho táta pravděpodobně nežije ve Švédsku, ale na vedlejším sídlišti...



Mladý režisér Jakub Šmíd natočil před pár lety film Laputa, u kterého jsem oceňoval jeho atmosféru, ale nebyl jsem příliš nadšený z jeho neexistujícího scénáře. Scénář k Na krátko psala Petra Soukupová (která měla sex a dceru s Tomášem Baldýnským, kreativním producentem tohoto filmu) podle vlastní oceňované novely. A scénář je dobrý.

14.5.18

Recenze: Deadpool 2 - 80%

Začal bych tím (a pravděpodobně to ještě párkrát zopakuji), že pokud jste neviděli prvního Deadpoola a nezaujal vás jeho nestandardní mix humoru a "srdíčka", nemá smysl pokoušet osud a dívat se na jeho pokračování.

Na druhou stranu, pokud se vám jednička líbila a jste zvědavi, jak se dají její motivy dále rozvinout, pak budete s největší pravděpodobností spokojeni. A skoro určitě se nebudete nudit, protože tvůrci "nejeli na autopilota", nýbrž se důkladně zamysleli, co dalšího se dá s touto látkou dělat, aby to pořád byl Deadpool, ale aby to nebyla jen nastavovaná kaše...


První plus je, že druhý Deadpool má poměrně nepředvídatelnou zápletku. A tím nemyslím jen naprosto absurdní náhodné odbočky a bourání čtvrtých a dalších zdí. Myslím ústřední námět celého filmu, který se ubírá nečekanými kličkami (včetně několika velmi dramatických událostí), a když se nakonec opile dopotácí k vyvrcholení, dává logicky a emocionálně větší smysl, než mnohé vážnější comicsové podívané. I když se cestuje časem.

13.5.18

Recenze: Bohu žel - 30%

Tento český dokument nám nabízí pohled na šest cizinců, kteří hledají útočiště v ČR. Oficiální materiály tvrdí, že "Českem už pár let otřásá virtuální uprchlická krize. Dokument Saši Dlouhého dává planou hysterii do ostrého kontrastu s reálným obrázkem života šesti lidí, kteří u nás hledají útočiště." To tvrdí tvůrci. Já si nemyslím, že Českem otřásá uprchlická krize, ať už virtuální nebo jiná.

Větší část z 6 protagonistů jsou vzdělaní intelektuálové s rodinami. Všech šest má v ČR zaměstnání, dokáže se o sebe postarat, pravděpodobně dokonce platí daně a nikdo z nich nekaká na chodbě svého domu, nechová se hlučně po 22. hodině a nepřepadává náhodné lidi na ulici (nebo to aspoň ve filmu není vidět). Odvážím se tvrdit, že pokud by všichni uprchlíci byli jako šest představitelů tohoto filmu, pak by to s uprchlickou krizí v ČR určitě bylo jinak, než to je (nebo než tvůrci tvrdí, že to je).


Měl jsem již před filmem tušení, že se v něm dočkám jistých věcí, se kterými by se dalo polemizovat. Ale výsledek byl mnohem horší: Ve filmu není téměř nic, s čím by se dalo polemizovat. Film totiž nemá žádný vlastní názor, neumožní nám své představitele ani pořádně poznat a nic pořádného nám o nich neřekne. Nedá se s ním polemizovat, protože nám neříká nic víc, než "těchto konkrétních šest lidí (a jejich rodiny) není nebezpečných pro českou společnost".

7.5.18

Recenze: Psí ostrov [Isle of Dogs / 犬ヶ島] - 80%

30. léta 21. století. V Japonsku se přemnožili psi s nakažlivými chorobami, a všichni byli vyhnáni na ostrov nedaleko Megasaki. Sem spadne letadlo s malým japonským hochem, který něco hledá. A společně se psy odhalí zlé spiknutí...


Psí ostrov je nový animovaný film Wese Andersona. A odvážím se tvrdit, že stačí vidět (a slyšet) jakýchkoliv jeho náhodných 10 sekund, aby bylo okamžitě jasné, že je to animovaný film Wese Andersona. Používá totiž všechny jeho unikátní metody a vtípky z Fantastického Pana Lišáka, ale ještě ve větší míře. Takže už nejsou tak unikátní...

Výsledkem je, že jsem si vůbec nezapamatoval, jaká byla ústřední zápletka, a proč vlastně kdo dělal to, co dělal. A když jsem se ji snažil zpětně rekonstruovat, pořád mi nějak nedávala smysl (jak se dostal ten špatný pes dovnitř do zamčené klece?). Ale možná to byl záměr, protože filmy Wese Andersona neexistují proto, aby dávaly smysl. Filmy Wese Andersona existují kvůli nejrůznějším bizarnostem, a těch si v Psím ostrově užijete opravdu dostatek. Například:

3.5.18

Recenze: Tiché místo [A Quiet Place] - 70%

Lee (John Krasinski), Evelyn (Emily Bluntová) a jejich tři děti jsou jedni z mála lidí, kteří přežili mimozemskou invazi. Nyní žijí ve svém venkovském domku, občas se vydají do městečka pro zásoby, ale hlavně musejí pořád být potichu. Protože většinu pozemšťanů sežrali krvežízniví emzáci, reagující na zvuk.


John Krasinski (známý spíše jako herec) natočil tento horor jako svůj druhý celovečerní film a do hlavních rolí obsadil sebe a svou manželku Emily Bluntovou. Je také spoluautorem scénáře a bezesporu prokázal, že je schopný tvůrce i herec.

29.4.18

Recenze: Neznámý voják [Tuntematon sotilas] - 50%

"Neznámý voják" je slavný finský válečný román z roku 1954, který je v zemi svého vzniku mega-slavný a zatím podle něj vznikly tři celovečerní filmy. Tohle je ten třetí z nich a loni to byl nejúspěšnější film ve finských kinech (nikoliv "nejúspěšnější finský film", ale "nejúspěšnější ze všech filmů, které se ve finských kinech promítaly").


Mnozí z vás se pravděpodobně budou divit, co měli kdy Finové společného s nějakou válkou. Bylo to docela bizarní. Finsko bylo nezávislé, dokud do něj v roce 1939 nepodnikl Sovětský svaz invazi, aby z něj udělalo "Finskou demokratickou republiku". Po dvou letech se to Finsku přestalo líbit, spojilo se s Německem, osvobodilo okupovanou část svého území a naopak zabralo část Sovětského svazu. To se Sovětského svazu nelíbilo, takže začal zase své území dobývat zpátky, vpadl znovu do Finska a v roce 1944 donutil Finsko uzavřít mír a stát se spojencem SSSR proti Německu!

26.4.18

Recenze: Bratři Lumiérové [Lumiére!] - 70%

Chtěli byste vidět ničím nepřerušený maraton 108 filmů? Teď máte šanci! A zvládnete to i bez odskočení na záchod, neboť žádný z těch 108 filmů není delší než 50 sekund!


Tento celovečerní dokument nabízí 108 filmů bratří Lumiérů z let 1895 až 1905, tedy úplně nejstarších filmů, jaké kdy vznikly. Včetně toho úplně nejstaršího. A mnohé z nich jsou čerstvě rekonstruované, tzn. nikdy dřív jste je nemohli vidět.

25.4.18

Recenze: Avengers: Infinity War - 80%

Thanos se blíží k Zemi a vypadá to, že se mu podaří získat všech šest Kamenů nekonečna, což by znamenalo vyhlazení poloviny vesmíru. Aby mu v tom zabránili, musejí se dát dohromady nejen všichni Avengers, ale i ti, kteří Avengers nejsou a nikdy nebyli, ovšem objevili se v posledních 10 letech v nějakém marvelovském comicsovém filmu od Disneyho. Takže třeba Strážci galaxie. Ale ne třeba X-Men nebo Deadpool. Což je škoda, protože zrovna Deadpoola by tenhle film potřeboval jako sůl. Ale o tom až za chvíli...


Inifinity War (film nemá český název) je vyvrcholením téměř dvaceti celovečerních filmů, natočených za posledních 10 let. Má přes dvě a půl hodiny a asi dvacet hlavních postav. Jeho děj se odehrává na nejméně pěti různých místech ve vesmíru. Stál něco mezi 300 a 400 miliony dolarů. Prostě, má to být super duper mega velkofilm, a kdyby náhodou nebyl, bude to obrovský průser.

23.4.18

Recenze: Kazišuci [Blockers] - 40%

Tři mladé kamarádky se dohodnou, že večer po maturitním plese budou mít svůj první sex (každá s někým jiným). Jejich rodiče se to náhodou dozví a ze všech sil se snaží dcery na plese / po plese najít a ochránit jejich panenství. A jednoho z otců hraje John Cena, slavný olympijský atlet.


Kazišuci jsou tradiční teen sex komedie inovovaná tím, že místo tradičních nadržených chlapců máme tři nadržená děvčata. A místo sexuálně objektivizovaných stereotypních děvčat ve vedlejších rolích máme sexuálně objektivizované stereotypní chlapce ve vedlejších rolích.

19.4.18

Recenze: Hastrman - 50%

Blíže nedefinovaný český venkov, někdy v 19. století. Z ciziny přijíždí baron Johann Salmon de Caus (Karel Dobrý), aby se zde ujal malého zpustošené usedlosti, neboť mu blízkost zdejších rybníků je příjemnější než život na zámku. Baron je totiž hastrman. Sice už lidi netopí, ale sbírku hrníčků ve sklepě stále opečovává.

Netrvá dlouho, a baron se zakouká do zdejšího děvčete jménem Katynka. Katynka je sečtělá, pohledná a pohrdá organizovaným náboženstvím, což ji činí pro barona zajímavou. Nopak zdejší farář i učitel Katynku nenávidějí, neboť jim nedala.

No a tím započne drama lásky, touhy a tření.


Film Hastrman je celovečerním hraným režijním debutem Ondřeje Havelky (ano, toho swingaře) a vznikl podle stejnojmenné velmi oceňované knihy Miloše Urbana (hádejte, jestli jsem ji četl). I kdybych to nevěděl, velmi brzy by mi při sledování filmu došlo, že jde o adaptaci nějakého rozsáhlého díla. Bohužel.

10.4.18

Recenze: Rampage: Ničitelé [Rampage] - 70%

Dwayne Johnson hraje ošetřovatele goril, jehož kamarád, gorilák George, má problém. Dotkl se záhadného meteoru, načež se stal agresivním a začal nepřirozeně růst. Samozřejmě je za tím zlá společnost a její ilegální experimenty s DNA, ale to Johnson zatím neví. Ale dozví se to, protože jeho postava je kromě ošetřovatele také ex-Navy SEAL, badass motherfucker a The Rock!


Asi nemá smysl tajit (je to ve všech trailerech i na plakátech), že kromě obrovského goriláka George je ve filmu také patnáctimetrový vlk kombinovaný s vakoveverkou a dikobrazem a třicetimetrová krokodýlice kombinovaná s... něčím divným. A všichni jsou kombinovaní také s DNA netopýra, takže slyší neslyšitelné vlny supervysílače v Chicagu (který je současně také supervyšílač a supervysírač) a vydají se tam, aby ho poničili. Ale nepočítají s tím, že Johnson ukradne vrtulník a protisérum atd. atd...

9.4.18

Pár slov k žábě Bufo Alvarius

Cítím potřebu uvést na pravou míru věci, které jsem říkal o dokumentárním filmu Bufo Alvarius v "Odvážných palcích".

Až po "Palcích" jsem zjistil, že film, který je nyní ve filmové distribuci, se prý dost zásadně liší od toho, který jsem před půl rokem viděl na slavnostní premiéře. Je o třetinu delší a prý podstatně přestříhaný!


Tudíž spousta věcí, které v záznamu říkám, nemusí nutně být pravda, a dojem z filmu může být podstatně jiný. Definitivně to nezjistím, protože finální verzi pravděpodobně nikdy neuvidím.

5.4.18

Recenze: Souboj pohlaví [Battle of the Sexes] - 40%

V roce 1973 došlo k tenisovému utkání mezi tehdejší ženskou mistryní Billie Jean Kingovou (Emma Stoneová) a komikem / bývalým tenistou Bobby Riggsem (Steve Carell). Šlo sice o exhibiční utkání, ale vzhledem k tomu, že Kingová byla feministka (tak trochu) a lesba (tehdy ještě tajně), zatímco Riggs byl známý sexista a šovinista, vzbudilo toto utkání značný zájem a bylo označováno za "Souboj pohlaví".

A Kingová vyhrála!


Vzhledem k popisu děje, režisérům (tvůrci Malé Miss Sunshine) a obsazení (kromě Carella ve filmu hraje i Sarah Silvermanová) vás možná překvapí, že Souboj pohlaví není komedie. S čímž jsem měl docela problém.

4.4.18

Recenze: Do větru - 50%

Hodný mladík je domluven s podezřelým mladíkem a jeho sestrou, že ho dopraví na řecký ostrov Lesbos, kde chce fotografovat uprchlíky. Lodí, která patří otci hodného mladíka (a podezřelý mladík se sestrou se o ni starají). A tak plují, a plují, občas si o něčem povídají, občas se pohádají a jednou je sex...


Český film Do větru se naštěstí vůbec nepodobá výrobkům jako Rafťáci nebo Snowboarďáci. Spíše má svým námětem ledacos společného s Prázdninami v Provence, ale naštěstí není tak nebetyčně debilní. Společného s nimi má to, že neobsahuje téměř žádný děj a chtěl by pouze zachytit jakousi těžko uchopitelnou atmosféru svobody, kombinované s pochybami rozmazlených mladých lidí o něčem. Není nikterak rozjuchaný, ale spíše zadumaný.

Recenze: Gringo: Zelená pilule [Gringo] - 30%

Harold (David Oyelowo) je na mizině, opouští ho manželka. Jeho šéf Richard (Joel Edgerton) ho bere na nebezpečnou obchodní cestu do Mexika a pak ho chce propustit. Harolda napadne, že by mohl nafingovat vlastní únos a tak přijít k penězům. Současně jeho šéfa napadne, že by uneseného Harolda mohl nechat zabít a tím přijít k penězům (za životní pojistku), takže na něj pošle zabijáka (Sharlto Copley). Tedy, nejdřív ho tam pošle, aby zabil Haroldovy únosce... Současně několik jiných lidí napadne, že by mohli přijít k penězům tím, že podvedou některé jiné lidi. A všechno se to točí kolem kanabisových tablet, které Richard chce (legálně) vyrábět v Mexiku. A kolem zdejšího drogového barona, který je taky chce (ilegálně). A kolem Amandy Seyfriedové, která do Mexika náhodou jede, aby tam dělala něco úplně jiného, a náhodou se setká s Haroldem v hotelu. A kolem Charlize Theronové, která souloží s Richardem, a jede s ním taky do Mexika, aby... něco....


Tento film od Amazon Studios se snaží být "šílenou sprostou komedií" ve stylu Šéfů na zabití nebo Millerových na tripu. Ale selhává téměř ve všech ohledech.

31.3.18

Recenze: Ztratili jsme Stalina [The Death of Stalin] - 60%

Sovětský svaz, rok 1953. Stalin byl právě nalezen v bezvědomí na své chatě, v louži své moči. Nejvyšší členové Politbyra tuší, že už by se nemusel probrat, a začíná vysoká hra o moc. A o suché kalhoty.


Tento britský film (podle stejnojmenného comicsu) představuje v našich kinech po dlouhé době opět něco hodně, hodně netradičního. Vychází sice ze skutečných událostí, ale je natočen takovým způsobem, že je zřejmé, že tvůrcům o zachycení skutečnosti nešlo. Všechny postavy mluví dokonale anglicky (nekoná se tedy žádný "umělý ruský přízvuk") a především používají stoprocentně anglický verbální humor, přesněji řečeno anglické hlášky (protože většina filmu je satira, ale ne vždy humor).

27.3.18

František Fuka: Můj život s bitcoinem

(Můj následující článek není o filmu vyšel v jarním speciálu Forbes Next. Přetištěno se svolením redakce.)

Červen 2011 – Objevuji, že existuje bitcoin (BTC). Jako fanouškovi nových technologií mi to celé připadá jako velice zajímavý nápad. Zakládám si bitcoinovou peněženku a dostávám z takzvaného „faucetu“ zdarma do začátku 0,01 BTC. Jeden BTC má cenu 20 dolarů.

Listopad 2011 – Cena bitcoinu se brutálně hroutí na tři dolary. Na svém blogu vyzývám čtenáře, aby mi dobrovolně posílali bitcoiny. Dobrovolně jich posílají několik měsíčně.

Červenec 2012 – Cena bitcoinu zvolna stoupá. Registruji se na bitcoinové burze Mt. Gox a kupuji svých prvních 5 BTC, protože se domnívám, že bude stoupat ještě mnohem víc. Divím se, jak může někdo být tak důvěřivý a nechávat své peníze nebo bitcoiny dlouhodobě ležet na burze (kde nejsou jeho). Jeden BTC má cenu osm dolarů.

26.3.18

Recenze: Ready Player One: Hra začíná [Ready Player One] - 70%

V roce 2045 žije většina lidí v nuzných slumech, ale je jim to jedno, protože většinu času tráví v globální VR hře OASIS, kde probíhá brutální "lov na velikonoční vajíčka". Totiž, hlavní tvůrce OASIS James Halliday (Mark Rylance) uschoval před svou smrtí někde ve hře tři klíče, a kdo vyřeší rébusy a všechny je najde, ten se stane vlastníkem celého systému. Proto chce tyto klíče zoufale získat i megazlá megakorporace IOI pod vedením megazlého Nolana Sorrenta (Ben Mendelsohn).

No a "vyvolenými" se samozřejmě stane pár teenagerů, tedy především hoch s přezdívkou Parzival (Tye Sheridan) a děvče Art3mis (Olivia Cookeová)...


Steven Spielberg natočil megadrahou adaptaci slavné stejnojmenné knihy, která je jakýmsi "pornem pro geeky", neboť v roce 2045 zjevně frčí popkultura minulosti, a to především sedmdesátá a osmdesátá léta. V OASIS se to tudíž hemží stovkami odkazů především na videohry, filmy a jiné popkulturní motivy minulých desetiletí.

A to je jakýsi dvousečný meč tohoto filmu (dvousečný podle toho, jestli je pochytíte, nebo ne). Většina se ho odehrává uvnitř OASIS a různé reference a minireference na nás z plátna létají opravdu nonstop. Někdy jsou zásadní součástí děje (a pokud je nepochopíte, nebudete mít tušení, o čem se právě mluvilo a co z toho vyplývá), ale především je to jakási všudypřítomná výplň, nemající hlubší význam, než abyste se na půl vteřiny pousmáli, protože jste tu referenci identifikovali.

22.3.18

Recenze: Švéd v žigulíku - 70%

Ostřílený švédský top manager Bo Inge Andersson je pověřen řízením ruské mega automobilky Lada v Toljatti, která byla v 70. letech symbolem komunistického hospodářského zázraku, ale dnes je v totálním rozkladu a prodělává miliony. Nebude to snadný úkol a kamery českých dokumentaristů ho při tom sledují...

Především by se slušelo upozornit, že tento film je méně o objektivních problémech manažování velké automobilky a více o poměrně intimním pohledu na jednoho člověka a mentalitu ruské společnosti. Znamená to, že se nedozvíme moc o tom, jaké konkrétní problémy Andersson má s továrnou a se zaměstnanci – spíš to vytušíme ze střípků, které nám filmaři ukážou, a z toho, jak se Andersson a ostatní tváří. Občas mi to trochu vadilo a chtěl bych vědět víc. Jaký přesně měl Andersson vztah s tou českou manažerkou a jejím synem (jestli to byl její syn?)? Jak přesně došlo k tomu, že složil funkci? To bych rád věděl.

21.3.18

Recenze: Pacific Rim: Povstání [Pacific Rim: Uprising] - 80%

Uplynulo 10 let od vítězství lidstva nad mimozemskými netvory Kaiju (na konci předchozího filmu z roku 2013). Hlavním hrdinou je tentokrát mladý John Boyega (syn Idrise Elby z jedničky), který žije ve zničené zóně a zde krade / šmelí. Ale je samozřejmě povolán do akce, protože je to potřeba.


Nový Pacific Rim pro mě kupodivu byl o trochu zábavnější než první. Přesto (nebo proto?), že v něm nevystupují skoro žádné hlavnější postavy z jedničky.

Film režíroval jistý Steven S. DeKnight, který jím celovečerně debutuje (předtím točil televizní seriály), a byl jsem příjemně překvapen, jak hladce a svižně většina filmu "šlape".

19.3.18

Recenze: Nic jako dřív - 40%

Tento český dokument vypráví o osudech mladých lidí (do 20 let), žijících ve Varnsdorfu. Jeden hoch se snaží přestat fetovat a přivedl právě přítelkyni do jiného stavu. Jedno děvče se chce stát požárnicí, ale přitom si musí po nocích přivydělávat jako barmanka. Další dvě děvčata studují pohostinství a jsou vyslána na praxi do řeckého letoviska. A všechny při tom doprovází kamera...



Film se skládá ze tří třetin, jasně oddělených titulkem a nijak se neprolínajících. Jsou to vlastně tři zcela samostatné třicetiminutové filmy. Což je dobře, protože jinak by se mi asi protagonisté poněkud pletli, protože si jsou navzájem dost podobní. Spojuje je nejen věk a bydliště, ale také neustálé absence ve škole, neustálé hulení, fuckování všech a všeho, a především touha někam vypadnout. Kamkoliv, ale hlavně pryč z Varnsdorfu.

14.3.18

Recenze: Tomb Raider (2018) - 50%

Lara Croft(ová) (Alicia Vikander[ová]) se potlouká bez peněz Londýnem a živí se jako messenger, protože odmítá podepsat prohlášení o tom, že její otec, sir Richard Croft, zemřel. Stále totiž věří, že táta někde v dáli žije, a dokud žije, ona nemůže zdědit jeho miliardy.

Pak objeví otcovy mapy k japonskému ostrovu Jamatai, kde se skrývá hrobka císařovny Himiko, kterou Richard chtěl objevit, aby oživil svou mrtvou manželku, a aby se ke královnině magii nedostala zákeřná organizace Trinity.

Takže se Lara záhy vydává s mladým Asijcem (synem otcova kamaráda) k onomu ostrovu, odkud SE JEŠTĚ NIKDO ŽIVÝ NEVRÁTIL. No a na ostrově už samozřejmě čile pátrá Trinity...


Nový filmový reboot slavné videoherní archeoložky vychází především z nových her, takže je v něm Lara jaksi zranitelnější, psychologicky složitější a "realističtější". Občas brečí, občas krvácí, nedělá cool akrobacii a nemá cop, bujná prsa ani pistoli (pistole se v její ruce poprvé objeví tři vteřiny před koncem filmu). A nemá vůbec žádná vypiplaná technická udělátka. Tím vším se tedy zásadně liší od Lary minulých desetiletí a znamená to, že ve filmu je velice, velice málo zábavy.

12.3.18

Recenze: Tlumočník - 40%

Nejnovější film Martina Šulíka vypráví o tom, jak se spolu Slovák (Jiří Menzel) a Rakušan (Peter Simonischek) vydávají na road trip po Slovensku, aby zjistili něco víc o SS-mannovi, který zde před mnoha desetiletími řádil, zabil Slovákovy rodiče a byl Rakušanovým otcem.

A v průběhu oné cesty samozřejmě prožívají různé hořkovtipné kratochvíle, které jim pomohou objevit hrůzy fašismu, jeden druhého, mír ve svých srdcích a tyhlety věci...


Když si zpětně vzpomínám na zápletku Tlumočníka, převládá v mém shnilém nitru dojem, že by z ní býval mohl být opravdu dobrý film, ve kterém by ten humor i ostatní emoce mohly opravdu dobře fungovat. Mohly. A opravdu by mi nevadilo, že film měl nulový rozpočet (nebo na to aspoň vypadá).

8.3.18

Recenze: Tátova volha - 50%

Elišce Balzerové umřel manžel (před začátkem filmu, takže ho neuvidíme) a ona prožívá krizi z toho, že ji teď už nebude nikdy nikdo milovat. Její dcera (Tatiana Vilhelmová) prožívá krizi z toho, že má rakovinu a že se o ni její manžel (Martin Myšička) příliš stará, proto se s ním chce rozvést. Obě dámy náhodou narazí na stopu z minulosti, která naznačuje, že nebožtík (který byl vždycky proutník) možná má kdesi utajeného syna (dnes již dospělého). A tak obě dámy nasednou do nebožtíkovy staré volhy a vydávají se objíždět jeho bývalé milenky a zjišťovat, jak je to s tím synem...


Nemám rád zjednodušování, ale když napíšu, že jde o "Další film od Vejdělka", a že trailer celkem vystihuje atmosféru filmu, tak si opravdu můžete udělat celkem jasnou představu o tom, jaká je atmosféra filmu, a jak funguje / nefunguje jeho humor. Takže jen pár dovysvětlujících detailů...

7.3.18

Recenze: Přání smrti (2018) [Death Wish] - 30%

Dr. Paul Kersey (Bruce Willis) je chirurg v Chicagu, takže má každodenně před očima následky brutality zdejších gangů. Kromě toho má doma milující manželku a dceru a jejich rodina je poměrně dobře situovaná. Idyla skončí ve chvíli, kdy se parta lupičů rozhodne vykrást jeho byt (vytipují si ho, není to náhoda), přičemž zabijí jeho manželku a vážně zraní jeho dceru (což je víceméně náhoda, původně to udělat nechtěli).

Paul je pochopitelně nešťastný a také naštvaný. Obzvlášť když vidí, že policie nemá stopy a tento případ bude zřejmě odložen stejně jako tisíce podobných.

Postupně v něm uzraje přesvědčení, že si pořídí střelnou zbraň (kterou nikdy předtím nedržel  v ruce a neumí s ní zacházet), začne pátrat na vlastní pěst a POMSTA BUDE JEHO.


Starý stejnojmenný film s Charlesem Bronsonem a Jeffem Goldblumem jsem viděl někdy v devadesátých letech. Přišel mi tehdy značně archaický, neboť jsem před ním už měl nakoukány desítky jeho kopií, takže mě originál tolik neoslovoval. A to je jeden ze základních problémů tohoto remaku: Snaží se dnešnímu divákovi nabídnout příběh, který pravděpodobně už nejméně tucetkrát viděl a který je dnes přinejmenším neoriginální, v horším případě trapně směšný. Aby směšný nebyl, musel by být fakt dobře natočený.

5.3.18

Recenze: Mečiar - 60%

Tereza Nvotová natočila dokument o Vladimíru Mečiarovi. Shrnula v něm, jak se původně dostal k moci, jak se u ní mnoho let udržoval, co všechno ošklivého prováděl a jako trumf nám ukáže současný rozhovor s ním v jeho luxusní vile.


Vzhledem k tomu, že je Nvotové pouhých 30 let, je nutno ocenit její řemeslnou zručnost a to, jak dokáže skládat dohromady historické materiály, současné rozhovory a své subjektivní myšlenky tak, aby to všechno dohromady tvořilo celkem působivý a pochopitelný celek. Byť je z toho celku od samého začátku jasné, že Nvotová není Mečiarovou fanynkou a že si nenechá ujít žádnou příležitost, aby ho zesměšnila / zkritizovala, bez jakéhokoliv poskytnutí prostoru druhé straně (pokud jsou ve filmu Mečiarovi fanoušci, jsou vždy pouze retardovaní nebo zkorumpovaní, respektive je to sestříháno tak, aby tak působili). Ovšem Nvotová od počátku upozorňuje na to, že pochází z rodiny levicových intelektuálů a jde v jejich stopách.

Klíčovou otázkou ale je, pro koho je tento film vlastně určen.

1.3.18

Recenze: Lady Bird - 80%

Teenagerka Christine (Saoirse Ronanová) chce, aby jí všichni říkali "Lady Bird", a nemá problém to všem agresivně připomínat. Ostatně, nemá problém všem kolem agresivně připomínat, co právě chce, a co jí připadá správné.

Christine má také dost problematický vztah s matkou, která má dost odlišné názory na to, jak by děvče mělo žít a studovat. Jo, a ještě jsem zapomněl říct, že Christine chodí na extrémně křesťanskou školu (protože se zrovna jinam nedostala) a nemá z toho úplně radost.


Lady Bird je svižná, chytrá, levná, krátká (90 minut!) nezávislá komedie. Trochu připomíná Juno, trochu dobrý sitcom. Většina filmu pozůstává ze střípků, ve kterých Christine řeší školu, kluky, matku a podobné zásadní problémy teenagerova života.

28.2.18

Recenze: Nikdys nebyl [You Were Never Really Here] - 70%

Joe (Joaquin Phoenix) má značná traumata a nyní se živí jako hitman, nebo spíše "chlapík pro extrémní úkoly". Jeho aktuální "extrémní úkol" spočívá v tom, že má zachránit dvanáctileté děvče z pedofilního nevěstince a pomlátit jeho provozovatele kladivem. Což provede. Načež se to všechno zvrtne, zlouni zabijí Joemu několik blízkých, a Joe... znáte to...


Film s původním názvem You Were Never Really Here kupodivu není pokračováním předchozího Phoenixova filmu I'm Still Here. Jde o samostatnou revenge story s artovými podtóny. A naštěstí ty artové podtóny nejsou tak intenzivní, aby se na to nedalo koukat.

Film je rozhodně velmi laciný a velmi pomalý. Láce ani příliš nevadí, protože násilí je často pouze naznačováno. Víme, že se stalo něco hrozně brutálního, ale přímo to nevidíme. A funguje to velmi dobře.

27.2.18

Recenze: Noční hra [Game Night] - 50%

Max (Jason Bateman) a Annie (Rachel McAdamsová) jsou manželé a jsou velmi kompetitivní (navzájem i s ostatními). To znamená, že jednak milují společenské hry a jiné soutěže, a jednak jsou občas vystresovaní.

Maxův trochu záhadný a bohatý bratr Brooks (Kyle Chandler) pozve jednoho večera Maxe s Annie (a dva další páry) do svého luxusního domu, kde má proběhnout jakási "Murder mystery" rébusová LARP hra. Ta úspěšně začne, Brookse unesou po velmi realistické rvačce nějací dva gangsteři, a našich šest hrdinů se vydává luštit stopy a Brookse najít. Aniž by tušili, že Brooks byl shodou okolností unesen doopravdy a nejde o hru...



Noční hra (což je hodně divná česká verze původního názvu Game Night) je naprosto praštěná komedie ve stylu Millerových na tripu nebo Šéfů na zabití. To znamená, že je sprostá, rychlá, ukecaná a úplně nepředvídatelná. Což mi bylo trochu líto, protože celý ten herní aspekt vlastně není nijak moc využit a film je opravdu hlavně o tom, že se jeho hrdinové v různých kombinacích dostávají do různých strašlivě absurdních situací, které vždycky nějak úplně absurdně a náhodně vyřeší.

Občas jsem se docela dobře bavil, ale dost často jsem se také docela slušně nudil a koukal na hodinky. Oproti lepším filmům tohoto žánru navíc Noční hra vypadá jaksi laciněji. Většina herců je málo známá, většina scén se odehrává v nepříliš zajímavých místnostech mezi pár lidmi, a i když to půl filmu vypadá, že se schyluje k nějakému hvězdnému cameu, nedojde k němu.

Takže, mohlo to být horší, ale i lepší, dalo se to přežít, ale obešel bych se bez toho. Nemastné, neslané, já vím...

Recenze: Winchester: Sídlo démonů [Winchester] - 30%

Tento horor vznikl prý "podle skutečných událostí". Na počátku 20. století se Sarah Winchesterová (Helen Mirrenová), bohatá vdova po výrobci stejnojmenných pušek, poněkud zbláznila a začala stavět megadům, který neustále nechala přestavovat, takže vypadal jako něco od M.C. Eschera. Ten dům dodnes stojí a jeho majitelé, kteří v něm pořádají akce (placené) tvrdí, že je strašidelný.

To je všechno, co má tento film společného se "skutečnými událostmi". Všechno další je kompletně vycucané z prstu.

Takže: Eric Price (Jason Clarke) je psychiatr, který je na mizině a závislý na opiu. Chlapík ze společnosti Winchester mu nabídne slušné peníze, aby na Sarah Winchesterovou napsal psychiatrický posudek, který by pomohl odstranit ji z vedení společnosti. Sarah se totiž domnívá, že v domě straší duchové lidí zastřelených winchesterovkami, kteří hledají klid a najdou ho pouze ve speciálně postavených pokojích. Takže ji samozřejmě všichni mají za blázna.


Film je tudíž o tom, že Eric chodí po domě, kde se ozývají strašidlelné zvuky (a občas na něj vybafne někdo se strašidelnými kruhy pod očima) a přemítá, jestli je zfetovaný, nebo zde opravdu straší. Samozřejmě má Eric také trauma z minulosti spočívající v tom, že jeho manželka byla zastřelena puškou Winchester. A samozřejmě... No vždyť víte.

26.2.18

Recenze: Rudá volavka [Red Sparrow] - 50%

Rusko, současnost. Dominika Jegorovová (Jennifer Lawrenceová) je baletkou Velkého divadla, ale její kariéru nečekaně ukončí zranění. Když Dominika zjistí, že zranění nebyla náhoda, nýbrž komplot jejích kolegů, najde si je a brutálně zmlátí do bezvědomí.  Její strýček, velké zvíře v tajné siužbě, tento akt ocení a nabídne Dominice, že z ní udělají "Rudou volavku".

A tak se Dominika (po pár dalších dramatických událostech) vydává na osamělé sídlo někde na ruském venkově, kde se připojí k desítkám dalších sexy děvčat (a chlapců), ze kterých sadistická ředitelka vychovává luxusní prostitutky / agentky. Dominika propoluvá výcvikem poněkud netradičně a za pár měsíců je připravena vydat se do akce, do Budapešti...


Především by bylo dobré jasně si říct, co je tento film zač, respektive čím by chtěl být. Nechce mít nic společného s akčními thrillery, jako byla třeba nedávná Atomic Blonde. V celé Rudé volavce (která má dvě a čtvrt hodiny) není ani jedna akční scéna (tedy, je tam jedna kratičká rvačka a dvoje škrcení). Film by chtěl být něčím podobným jako Jeden musí z kola ven, t.j. sofistikovaným inteligentním thrillerem, ve kterém nás zajímají duševní rozpoložení hrdinů a jejich překvapivé zvraty dávají smysl.

25.2.18

Recenze: Já, Tonya [I, Tonya] - 60%

Tonya Hardingová byla od konce 80. let velmi úspěšná americká krasobruslařka, která se nejvíce "proslavila" tím, že v roce 1994 jistý chlapík praštil teleskopickým obuškem do kolene její hlavní krasobruslařskou konkurentku. Následně se zjistilo, že si toho chlapíka objednal exmanžel a bodyguard Hardingové a jí nikdo nevěřil, že s tím neměla nic společného, čímž její kariéra skončila.

Tolik fakta.


Film Já, Tonya se snaží představit nám celý život Hardingové, od dětství až po onen útok (a jeho následky), to vše formou rozhovorů s ní a s jejími blízkými, a dramatizací oněch rozhovorů. Film ovšem není dokument, neboť ve všech těchto rozhovorech a dramatizacích skutečných událostí (které tvoří většinu filmu) uvidíme výhradně herce, kteří možná říkají něco, co kdysi řekla Hardingová a ostatní, a možná taky ne...

22.2.18

Recenze: Pračlověk [Early Man] - 50%

Nejnovější animovaný film Nicka Parka (Wallace a Gromit, Slepičí úlet) vypráví o tom, jak je tlupa (hodných) pralidí z doby kamenné konfrontována s městem (zlých) lidí z doby bronzové, a svůj konflikt se rozhodnou vyřešit zápasem ve fotbalu. Máte pravdu, nedává to moc smysl, a kdybych vám vysvětloval podrobnosti, dávalo by to ještě méně smyslu.


Filmy Nicka Parka taky nikdy nebyly o tom, aby dávaly smysl. Byly prostě okouzlující, roztomilé, s prvoplánovitým absurdním humorem a občas i s něčím trochu sofistikovanějším. Občas.

21.2.18

Recenze: Akta Pentagon: Skrytá válka [The Post] - 60%

V roce 1971 zveřejnily noviny New York Times výňatky z obsáhlé přísně tajné zprávy Pentagonu o Vietnamské válce, které dokazovaly, že několik amerických prezidentů po sobě záměrně lhalo kongresu i veřejnosti (ohledně toho, co a jak se ve Vietnamu dělo).

Nixonův Bílý dům okamžitě soudně zakázal další výňatky publikovat, ale mezitím se tatáž tajná zpráva dostala také do novin Washington Post, které se zrovna nacházely v kritickém období (chystaly se vydat své akcie). A jejich vydavatelka (Meryl Streepová) a šéfredaktor (Tom Hanks) se museli rozhodnout, zda uposlechnou nařízení soudu, nebo budou publikovat další výňatky a tím si přivodí možná i vězení a konec novin...


Toto drama Stevena Spielberga nejvíce oceníte, pokud o skutečných událostech, které ho inspirovaly, nebudete vědět vůbec nic. Pak vás film zaujme z čistě historického hlediska, jako oživlý, pseudo-dokumentární kus dějin.

19.2.18

Recenze: The Florida Project - 80%

V Orlandu na Floridě se nachází hotel s názvem Magic Castle. Je to hnusná budova v hnusných pastelových barvách, obývaná povětšinou nesympatickými / nebezpečnými lidmi a těmi, kteří si zdejší pokoj objednali omylem, protože se domnívali, že jde o hotel v nedalekém Disneylandu.

V jednom z pokojů bydlí 22letá Halley (Bria Vinaiteová) se svou přibližně šestiletou dcerou Moonee. Nemají skoro žádné peníze, ale manažer hotelu (Willem Dafoe) jim občas posečká s platbou.

Halley se protlouká životem nejrůznějšími způsoby, z nichž některé jsou ilegální, některé zavrženíhodné a některé obojí. Moonee se kamarádí s vrstvníky z okolních motelů a provádí s nimi věci, které jsou občas smrtelně nebezpečné, občas ilegální, ale v každém případě nevhodné pro děti.

A my sledujeme jejich život a jsme rádi, že se máme líp...


Film The Florida project sice není dokumentem, ale skoro tak vypadá. Nejde o zápletku, ale o zachycení jisté velmi specifické atmosféry (nejpodstatnější zápletka spočívá v odhadování, jak brzy sociálka sebere Halley Moonee). Většina představitelů nemá herecké zkušenosti a všechno se natáčelo ve "skutečném světě", ne ve studiu. Například ten hotel skutečně existuje a má skutečné recenze, které zcela odpovídají dojmu z filmu.

17.2.18

Recenze: Tvář vody [The Shape of Water] - 80%

Baltimore, USA, konec počátek 60. let. Vrcholí studená válka. Xenofobii, homofobii a rasismu se ještě pořád skvěle daří. Elisa (Sally Hawkinsová) je od narození němá a dělá uklízečku v tajném výzkumném vládním komplexu. Zde jednoho dne objeví v kádi humanoidní vodní monstrum, které zde brutálně mučí plukovník Strickland (Michael Shannon), který ho ulovil v jihoamerické řece. Sally samozřejmě rybáka lituje, takže se nakonec rozhodne ho zachránit a vznikne mezi nimi hodně zvláštní vztah. A samozřejmě po ní a jejích pomocnících jde Strickland...


Nejnovější film Guillerma Del Tora je pohádka pro dospělé diváky s naivní duší. A je důležité si to uvědomit.

14.2.18

Recenze: Black Panther - 60%

T'Challa (Chadwick Boseman) je po zavraždění svého otce novým vládcem afrického státu Wakanda a také novým nositelem titulu "Black Panther", tzn. bojovníkem za práva lidí a černochů především.

Situace se zkomplikuje, když se objeví příbuzný, pokládaný za dávno zmizelého / zemřelého, a začne si dělat nárok na trůn Wakandy. A do toho ještě jihoafrický (bílý) pašerák (Andy Serkis), který chce Wakanďanům ukrást jejich nadpřirozený drahý nerost.


Film Black Panther sice spadá do série Avengers (hlavní hrdina se objevil už v Občanské válce), ale není téměř nijak provázán s ostatními filmy série a nevystupují v něm v podstatných rolích žádné jiné postavy marvelovského superhrdinského univerza (s výjimkou Martina Freemana jako Agenta Rosse). Naprostá většina filmu se odehrává ve Wakandě, s krátkou odbočkou do korejského casina a ještě kratší do londýnské galerie.

12.2.18

Recenze: Hmyz - 30%

Trvalo osm let, než legendární Jan Švankmajer přišel s novým celovečerním filmem. Tentokrát se podíváme na malou skupinku herců, kteří v maloměstském divadle zkoušejí hru bratří Čapků "Ze života hmyzu". Ale je to o něco složitější.


Totiž, kromě toho, že sledujeme partu neschopných herců (tedy schopných filmových herců hrajících neschopné divadelní herce), kteří mají nejrůznější psychologické problémy a trpí halucinacemi, je to volně promícháváno s "filmem o filmu", tzn. vidíme Švankmajera, jak instruuje herce, připravuje záběry a vysvětluje divákovi, jak má film Hmyz chápat. Přičemž toto vysvětlování by se dalo shrnout větou: "Nijak to chápat nemůžete, je to takové absurdní loutkové divadlo."

Což je bohužel pravda.

7.2.18

Recenze: Padesát odstínů svobody [Fifty Shades Freed] - 30%

Můžete si myslet, že nemám nic lepšího na práci a tak dělám zbytečnosti, ale došel jsem k názoru, že když už jsem viděl první dva díly této epické trilogie (první recenze, druhá recenze), vydržím i třetí a třeba se dočkám nějakého překvapení. Například toho, že film bude dobrý (haha!), nebo toho, že film bude konečně tak špatný, až bude zábavným (HAHAHAHA!).

Bohužel, překvapení se nekonalo.


Co se týče děje, má Padesát odstínů výhodu v tom, že se v něm neztratíte, neboť téměř žádný děj neexistuje. Ana a Christian se vzali, následuje podle očekávání svatební cesta, nový dům, nová kuchyň, nový anální kolík... a Ana má stále tu vzácnou schopnost znovu a znovu být překvapená a vlhká z toho, že Christian má peníze a tudíž může sobě i jí kupovat drahé věci.

1.2.18

Recenze: Prezident Blaník - 40%

Lobbista Tonda Blaník kandiduje na prezidenta ČR. Nejen proto, že by rád bydlel na Hradě, ale hlavně proto, že má plán, jak elegantně okrást stát, ale potřebuje k tomu podpis prezidenta...


Tento originální celovečerní film samozřejmě navazuje na internetovou videosérii Kancelář Blaník, ale bohužel nemohu naplno srovnávat film se seriálem, neboť jsem ze seriálu viděl pouze jeden a půl dílu.

Na základě toho mála, co jsem ze seriálu viděl, bych se odvážil tvrdit, že mnohé zůstalo stejné. To znamená stejný psychedelický střih, stejná minimalistická elektro hudba, a humory založené především na sprostých slovech a citacích věcí a lidí z reálného politického života ČR.

30.1.18

Recenze: Nit z přízraků [Phantom Thread] - 90%

Londýn, 50. léta. Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis) je špičkovým módním návrhářem. Je bohatý, obsesivní, geniální, mírně vyšinutý, s občasnými excentrickými výbuchy, a vše musí mít pod absolutní kontrolou. Nemá manželku, pouze občasné společnice / milenky. S řízením podniku mu pomáhá jeho sestra Cyril (Lesley Manvilleová), která se k životu staví dost podobně (jen nemá ty excentrické výbuchy).

Když si Woodcock vyrazí na pár dní odpočinout k moři, narazí tam v hotelové restauraci na sympatickou mladou servírku Almu (Vicky Kriepsová), kterou okamžitě pozve na luxusní večeři. A pak do svého domku, kde jí chce něco ukázat. Zde jí ukáže něco jiného než svůj penis a tím započne velmi zvláštní a velmi nevyrovnaný vztah...


I když toho Paul Thomas Anderson za svou kariéru moc nenatočil a i když se mi všechny jeho filmy nelíbí bezvýhradně, je bezesporu jedním z nejunikátnějších současných filmových tvůrců. Ve srovnání s pršícími žábami nebo "I drink your milkshake!" je Nit z přízraků víceméně "film se standardním dějem a zápletkou" (OK, v jedné scéně je tam chvíli duch), ale pořád výrazně originálnější, než to, co Hollywood standardně produkuje.

25.1.18

Recenze: Všechny prachy světa [All the Money in the World] - 60%

V roce 1973 je v Itálii unesen šestnáctiletý hoch, jeden z (mnoha) vnuků tehdejšího nejbohatšího muže světa, osmdesátiletého Jeana Paula Gettyho (Christopher Plummer). Únosci chtějí 17 milionů výkupného, ale nepříliš movitá hochova matka (Michelle Williamsová) takové peníze nemá. Zfetovaný otec je mimo hru a miliardářský tchán odmítá rukojmí zaplatit. Pošle ovšem svého ex-CIA poradce pro rizikové akvizice (Mark Wahlberg), aby s únosci vyjednával...


Osmdesátiletý Ridley Scott se ve svém nejnovějším filmu inspiroval skutečnými událostmi. A řekl bych, že čím méně tohoto o skutečných okolnostech Gettyho únosu víte, tím lepší dojem budete z filmu mít, protože jeho zvraty jsou skutečně nepředvídatelné a tak bizarní, že je mohl napsat pouze sám život. Nebo ne? Ale o tom za chvíli...

24.1.18

Recenze: Labyrint: Smrtící lék [Maze Runner: The Death Cure] - 50%

Filmová série Labyrint (nikoliv ten s Bowiem, ani ten s Vondráčkovou) vrcholí epickým třetím dílem, ve kterém se konečně dozvíme, o čem těch 7 hodin filmu vlastně bylo. Možná.

Thomas a spol. se tentokrát musejí vloupat do opevněného Posledního města, kde je vězněn Minho, protože... Protože je kámoš.


Pokud si je nepamatujete, doporučuji přečíst moje recenze předchozích dvou dílů (recenze prvního, recenze druhého), protože trojka je jim hodně podobná. Především v tom, že pořád je nepochopitelné, o čem to je, proč všichni dělají to, co dělají, a proč jsou všichni idioti.

23.1.18

Recenze: Dukátová skála - 20%

[Informační text distributora] Obec Lukov v krásných Hostýnských horách si žije svými běžnými radostmi i starostmi. Co se ale stane, když se skupinka dětí pustí do odhalování místní pověsti, kterou až do teď všichni považovali za pohádku? Čtrnáctiletý Pavel alias Pako při jedné výpravě v okolí hradu Lukova spadne do podzemní štoly, zraní si páteř a je upoután na invalidní vozík. Po několika měsících rehabilitace se on i jeho matka Věra jen težko smiřují s tím, že už nikdy nebude chodit. Své problémy v Lukově řeší i místní kastelán Jaromír, který zas bojuje proti smutku ze smrti své milované ženy. Starosta Lukova, Karel Zlejšek a jeho žena Naďa si nepřipouštějí, že se jejich vztah nevyvíjí, jak si představovali a že to má vliv i na chování jejich syna Petra. I manželství Adama a Evy prochází krizí, kterou ale zatím dokáží skrýt před svými dětmi Aničkou a Tadeášem neboli Nyny a Dydynem. Do obce přijíždí se střelnicí Tokár s dcerami Dragicou a Štěpánkou – Šmudlou a snaží se zapadnout do běžného života v Lukově.

Tato "synopse" je jakousi předzvěstí toho, jak nový český film Dukátová skála nefunguje, a jak mimo byli jeho tvůrci. Totiž:
  • První polovina synopse vypráví o něčem, co se stalo předtím, než začal film.
  • Synopse končí ve čtvrtině filmu a neobsahuje žádnou zmínku o jeho hlavní zápletce.
  • Některá jména v synopsi mi připomněla, že jsem vlastně vůbec nevěděl, jak se ty postavy ve filmu jmenují.
  • Není pravda, že "Pavel už nikdy nebude chodit". Pavel může chodit, pokud bude mít peníze na operaci, což je součástí ústřední zápletky filmu.
  • Spousta věcí v synopsi je ve filmu odbyta jednou větou a není nijak důležitá pro děj.

A o čem tedy tento film je?

18.1.18

Recenze: Coco - 80%

Malý Miguel žije v (současném) Mexiku se svou početnou rodinou. Miguel miluje hudbu a chtěl by být kytaristou / zpěvákem, ale celá rodina je proti (už mnoho generací), protože Miguelův pra-pra-pradědeček (tak nějak) se kdysi rozhodl pro hudební kariéru a opustil zrádně svou manželku.

Mno, a pak dojde jistým poměrně komplikovaným způsobem k tomu, že se Miguel dostane do Země mrtvých, kde musí udělat jisté poměrně komplikované věci, aby zachránil sebe, svou rodinu, a našel smysl života.


Nejnovější pixarovka Coco má poměrně složitý děj, který je ještě opepřen několika "překvapivými twisty", kdy se ukáže, že něco je nějak úplně jinak. Možná je těch twistů až trochu moc, a nejsem si úplně jistý, jestli při nich dává úplně všechno dokonalý smysl (především to, co mrtvoly vědí / nevědí o svých příbuzných).

17.1.18

Recenze: Cizinec ve vlaku [The Commuter] - 40%

Bývalý policista Michael (Liam Neeson) jezdí každý den stejným vlakem ráno do města do práce a večer zpět domů. Dnes je ale jízda zpět trochu jiná, protože byl právě propuštěn a neví, co si teď s rodinou počnou. A v tu chvíli si k němu přisedne záhadná žena, která mu učiní záhadnou nabídku: Dostane 100 000 dolarů (čtvrtinu předem), pokud se mu podaří najít a GPS sledovačem označit pasažéra, který vystupuje na konečné a má alias "Prynne". A nesmí o tom nikomu jinému říct. Michael po krátkém zdráhání souhlasí (ty peníze se budou hodit) a tím začíná vražedná hra se smrtonosnou smrtí, jak už to v podobných filmech chodí.


Zpočátku jsem byl docela natěšen, protože prvních pár desítek minut filmu je natočeno citlivě, ve správném tempu, a dokonce s některými originálními audiovizuálními nápady, které u tohoto podžánru většinou nevídáme. Když se ale (okolo 30. minuty) rozjede vlaková akce, začne všechno jít pomalu ale jistě (a konstantním tempem) do kopru.

15.1.18

Recenze: Tři billboardy kousek za Ebbingem [Three Billboards Outside Ebbing, Missouri] - 90%

Postarší Mildred (Frances McDormandová) žije v polovidláckém městečku Ebbing a pronajme si na jeho kraji tři staré billboardy, na které nechá vylepit veliké nápisy: "ZNÁSILNĚNÁ A ZABITÁ - POŘÁD ŽÁDNÁ ZATČENÍ - JAK JE TO MOŽNÉ, ŠERIFE WILLOUGHBY".

Ta "znásilněná a zabitá" byla Mildredina dcera, a šerif Willoughby (Woody Harrelson) se podle názoru Midred příliš věnuje buzerování černochů a málo řeší vraždy.


Tak začíná nejnovější film Martina McDonagha. A protože jde o film Martina McDonagha (v Brugách, Sedm psychopatů), dá se celkem předpokádat, že se tento příběh bude ubírat jinými cestičkami, než by divák po přečtení úvodního odstavce předpokládal. Hodně jinými cestičkami. Například se poměrně brzy dozvíme, že šerif Willoughby umírá na rakovinu (a Mildred to ví), a rozhodně se nesnaží vraždu Mildred nějak ututlat. Jen prostě nejsou stopy. A jen o chvíli později se dozvíme, že onen poslední večer měla Mildred se svou dcerou intenzivní hádku (znovu), kterou uzavřela slovy "Doufám, že tě někdo zabije a znásilní".

10.1.18

Recenze: Nejtemnější hodina [The Darkest Hour] - 80%

Květen 1940. Německá vojska pustoší bleskovým tempem Evropu. Ve Velké Británii probíhá vládní krize. Aby parlament mohl fungovat, je premiérem zvolen Winston Churchill (Gary Oldman), nepříliš schopný  a nevýrazný generál, který má tu výhodu, že "nikomu nevadí". A umí psát dobré projevy.

Joe Wright opět změnil žánr a natočil životopisný film, zachycující pár důležitých týdnů v životě Winstona Churchilla (a také Velké Británie a světa).


Nejvíce se asi bude mluvit o Garym Oldmanovi, který jednak je na plátně skoro pořád a za druhé je k nepoznání (namaskovaný, vycpaný, starý). Hraje dobře, ale úplně bezmezně nadšený z jeho herecké kreace nejsem. Dle mého názoru se zbytečně snaží skutečného Churchilla imitovat a občas skrz jeho pečliově nastudovanou dikci nebo gesto probleskne, že je to celé jen "převlek" a Gary Oldman, který se snaží působit jako Churchillův dvojník. Jen občas! Ale přišlo by mi méně rušivé, kdybych celou dobu viděl Garyho Oldmana, hrajícího něco "přibližně ve stylu" Churchilla.

9.1.18

Recenze: Zmenšování [Downsizing] - 50%

Ve velmi blízké budoucnosti je vynalezen proces, který umožní zmenšit člověka (a jiné živé bytosti) na přibližně desetinu původní velikosti, což by mohlo vyřešit hrozící globální nedostatek zdrojů. Začnou vznikat první "zmenšené" komunity, a po nějakém roce se do té největší a nejslavnější z nich (Leisureland) přihlásí i Paul Safranek (Matt Damon). Nebylo to snadné rozhodování, neboť jde o nevratný proces, ale pomohla ekonomická situace (váš původní majetek má ve zmenšeném světě o několik řádů vyšší hodnotu).

Zmenšení úspěšně proběhne, Paul se má v nové komunitě dobře, najde si i nějaké ty kamarády, ale něco mu pořád schází ke štěstí... A tak začíná zápletka nové sci-fi komedie Alexandra Paynea (Bokovka, O Schmidtovi). Tedy, tak by MĚLA začít zápletka. Ale je to trochu složitější...


Totiž to, co jsem nahoře odvyprávěl, trvá přibližně polovinu filmu. Polovinu filmu sledujeme, jak Paul neuspokojivě žije, jak se rozhoduje pro zmenšení, jak zmenšení provede, a jak se zabydluje v Leisurelandu.

2.1.18

Recenze: Odnikud [Aus dem Nichts] - 60%

Němka Katja (Diane Krugerová) je šťastně provdaná za tureckého imigranta, dříve dealera, nyní napraveného plnohodnotného člena společnosti. Jednoho večera se vrací domů a s hrůzou zjišťuje, že se její manžel a syn stali obětí bombového útoku.

Policie se domnívá, že šlo o vyřizování účtů mezi drogovými dealery, ale Katja se domnívá, že se manžel stal obětí útoku rasistických neonacistů. Podezřelí neonacisté jsou postaveni před soud, ale osvobozeni, a Katja se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou.


Drama Odnikud se skládá ze tří poměrně jasně oddělených částí, které na mě působily zásadně odlišně.

V první části se seznámíme s hlavními hrdiny a vidíme, jak si (plus mínus) šťastně žijí a mají se rádi. Po osudovém výbuch je Katja samozřejmě zcela zničená a její život je v troskách.

Tato část filmu je naprosto bezchybná, skvěle "rozdá karty" a vzbuzovala ve mně velké naděje ohledně toho, co bude následovat.