31.5.18

Recenze: Delirium - 50%

Především bych asi měl přesně definovat, o jakém filmu budu psát, protože snímků s názvem Delirium bylo v posledních letech natočeno několik. V tomto filmu, který dnes přichází do našich kin, hraje Topher Grace, režíroval ho Dennis Iliadis a na jeho konci je napsáno "Copyright 2016 Universal Studios". Skutečně! Přitom v amerických kinech nikdy nešel a před pár dny se legálně objevil na různých legálních streamovacích službách, a o hodinu později pochopitelně i na všech ilegálních.

Tento film měl zjevně pohnutou historii vzniku, ale zajímal mě, neboť stejný režisér natočil před devíti lety dost dobrý remake Posledního domu nalevo (a od té doby nic).


Delirium vypráví o mladíkovi jménem Tom (Topher Grace), který byl právě propuštěn z vězeňské psychiatrie a musí se 30 dní spořádaně chovat v rozléhlém prázdném domě po svém otci, aby dokázal úřadům, že je schopen začlenit se do normálního života.

28.5.18

Recenze: Já, Simon [Love, Simon] - 70%

Simon je obyčejný americký teenager s hodnými (a celkem dobře situovanými) rodiči, sympatickou mladší sestrou, hodnými kamarády, atd... Ale trápí ho strašlivé tajemství: Je gay a nikdo jiný o tom neví!

Když se na internetu kdosi jiný z jeho školy anonymně přizná k homosexualitě, Simon si s ním začne dopisovat (také anonymně, z falešného GMail účtu) a postupně se do něj zamiluje - aniž by věděl kdo to je! Mezitím jeden méně hodný spolužák odhalí Simonovu homosexualitu a vydírá ho, aby mohl sbalit Simonovu kámošku - kterou ovšem už miluje Simonův kámoš. Mezitím Simona začne milovat jeho nejlepší kamarádka (jiná než ta v předchozí větě), která neví, že je gay. A tak dále, a tak podobně...


Já, Simon je poměrně unikátní film, neboť v dnešní době padesáti odstínů genderu a militanTN9CH neheterosexuálů přichází se zápletkou, která je naivní, roztomilá, naprosto bezkonfliktní a téměř pohádková tím, jak je retro! Což ale musím vysvětlit.

25.5.18

Důležité! GDPR a FFFILM

Dnešním dnem vstupuje v platnost nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které způsobí, že se nyní v kyberprostoru budete cítit o 106 procent bezpečněji. Z tohoto zařízení pro vás vyplývá následující důležité právní ujednání:

Lorem ipsum FFFILM dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.

Tato suchá právní formulace by se v hovorové češtině dala shrnout takto:
  • Vaše osobní údaje jsou mi u prdele
  • Pokud nechcete abych nakládal s vašimi osobní údaji, neposílejte mi je
Pokud jste se na tuto stránku dívali déle než 10 sekund, s tímto ujednáním automaticky souhlasíte.

Děkuji vám za pozornost a tady máte za odměnu obrázek ježka:


23.5.18

Recenze: Solo: Star Wars story [Solo: A Star Wars story] - 70%

Nuže, přenesme se spolu opět do dávný časů v předaleké galaxii a vyprávějme si o tom, co prováděl Han Solo, když mu bylo asi 25 let (tedy odhadem asi 10 let po Epizodě III a 10 let před Epizodou IV) a když ještě nebyl Harrison Ford.


Kdyby mi někdo rozkázal, že mám vymyslet děj prequelu o mladém Hanu Solovi, tak bych mu ze všeho nejdřív řekl, že je idiot, že něco takového chce natáčet, ale poté, co by mi slíbil za ten scénář hromadu peněz, během prvních 20 - 30 sekund by mě napadlo, že ve filmu rozhodně musí být:

  • jak Han vyhraje Millennium Falcona nad Landem Calrissianem (samozřejmě v casinu plném ufonů)
  • jak se Han seznámí s Chewbaccou
  • jak Han proletí kolem Kesselu trasou dlouhou dvanáct parseků
  • jak Han v důležité situaci (ne)vystřelí první
  • jak Han (ne)řekne "I have a bad feeling about this"
  • jak Han přijde ke kovovým ozdobným kostkám, které mu pak budou viset v kokpitu
  • jak Chewbacca hraje holo-šachy a někomu utrhne ruce
  • jak Han víceméně mimoděk způsobí něco, co bude mít pro svět Star Wars nedozírné následky (a dosud jsme nevěděli, že to způsobil on)
  • jak se překvapivě objeví někdo, koho známe, ale vůbec bychom nečekali, že se může objevit ve filmu, odehrávajícím se 10 let po Epizodě III (pokud neznáme televizní seriály)
  • a možná dokonce i nějaké pasení nerfů...
A kdybych měl ještě dalších 10 sekund, asi by mě taky napadlo, že by se na to celé dal nějak navěsit příběh Hanovy první osudové lásky, která neskončila dobře a zanechala na něm psychologické následky.


22.5.18

Recenze: Na krátko - 80%

Malý Jakub žije v hnusném malém městě (Děčín?) v nepříliš bohaté rodině. Pouze myšlenky na otce (který rodinu opustil a žije ve Švédsku) mu pomáhají přežít doma s matkou, která se příliš stará, a šestnáctiletou nevlastní sestrou, která ho záměrně vytáčí (protože její otec je v USA a "bohatý"). A samozřejmě, Jakuba také šikanují spolužáci ve škole.

Psychoteror zintenzivní ve chvíli, kdy na delší návštěvu přijede sociopatická babička, a kdy Jakub začne zjišťovat, že jeho táta pravděpodobně nežije ve Švédsku, ale na vedlejším sídlišti...



Mladý režisér Jakub Šmíd natočil před pár lety film Laputa, u kterého jsem oceňoval jeho atmosféru, ale nebyl jsem příliš nadšený z jeho neexistujícího scénáře. Scénář k Na krátko psala Petra Soukupová (která měla sex a dceru s Tomášem Baldýnským, kreativním producentem tohoto filmu) podle vlastní oceňované novely. A scénář je dobrý.

14.5.18

Recenze: Deadpool 2 - 80%

Začal bych tím (a pravděpodobně to ještě párkrát zopakuji), že pokud jste neviděli prvního Deadpoola a nezaujal vás jeho nestandardní mix humoru a "srdíčka", nemá smysl pokoušet osud a dívat se na jeho pokračování.

Na druhou stranu, pokud se vám jednička líbila a jste zvědavi, jak se dají její motivy dále rozvinout, pak budete s největší pravděpodobností spokojeni. A skoro určitě se nebudete nudit, protože tvůrci "nejeli na autopilota", nýbrž se důkladně zamysleli, co dalšího se dá s touto látkou dělat, aby to pořád byl Deadpool, ale aby to nebyla jen nastavovaná kaše...


První plus je, že druhý Deadpool má poměrně nepředvídatelnou zápletku. A tím nemyslím jen naprosto absurdní náhodné odbočky a bourání čtvrtých a dalších zdí. Myslím ústřední námět celého filmu, který se ubírá nečekanými kličkami (včetně několika velmi dramatických událostí), a když se nakonec opile dopotácí k vyvrcholení, dává logicky a emocionálně větší smysl, než mnohé vážnější comicsové podívané. I když se cestuje časem.

13.5.18

Recenze: Bohu žel - 30%

Tento český dokument nám nabízí pohled na šest cizinců, kteří hledají útočiště v ČR. Oficiální materiály tvrdí, že "Českem už pár let otřásá virtuální uprchlická krize. Dokument Saši Dlouhého dává planou hysterii do ostrého kontrastu s reálným obrázkem života šesti lidí, kteří u nás hledají útočiště." To tvrdí tvůrci. Já si nemyslím, že Českem otřásá uprchlická krize, ať už virtuální nebo jiná.

Větší část z 6 protagonistů jsou vzdělaní intelektuálové s rodinami. Všech šest má v ČR zaměstnání, dokáže se o sebe postarat, pravděpodobně dokonce platí daně a nikdo z nich nekaká na chodbě svého domu, nechová se hlučně po 22. hodině a nepřepadává náhodné lidi na ulici (nebo to aspoň ve filmu není vidět). Odvážím se tvrdit, že pokud by všichni uprchlíci byli jako šest představitelů tohoto filmu, pak by to s uprchlickou krizí v ČR určitě bylo jinak, než to je (nebo než tvůrci tvrdí, že to je).


Měl jsem již před filmem tušení, že se v něm dočkám jistých věcí, se kterými by se dalo polemizovat. Ale výsledek byl mnohem horší: Ve filmu není téměř nic, s čím by se dalo polemizovat. Film totiž nemá žádný vlastní názor, neumožní nám své představitele ani pořádně poznat a nic pořádného nám o nich neřekne. Nedá se s ním polemizovat, protože nám neříká nic víc, než "těchto konkrétních šest lidí (a jejich rodiny) není nebezpečných pro českou společnost".

7.5.18

Recenze: Psí ostrov [Isle of Dogs / 犬ヶ島] - 80%

30. léta 21. století. V Japonsku se přemnožili psi s nakažlivými chorobami, a všichni byli vyhnáni na ostrov nedaleko Megasaki. Sem spadne letadlo s malým japonským hochem, který něco hledá. A společně se psy odhalí zlé spiknutí...


Psí ostrov je nový animovaný film Wese Andersona. A odvážím se tvrdit, že stačí vidět (a slyšet) jakýchkoliv jeho náhodných 10 sekund, aby bylo okamžitě jasné, že je to animovaný film Wese Andersona. Používá totiž všechny jeho unikátní metody a vtípky z Fantastického Pana Lišáka, ale ještě ve větší míře. Takže už nejsou tak unikátní...

Výsledkem je, že jsem si vůbec nezapamatoval, jaká byla ústřední zápletka, a proč vlastně kdo dělal to, co dělal. A když jsem se ji snažil zpětně rekonstruovat, pořád mi nějak nedávala smysl (jak se dostal ten špatný pes dovnitř do zamčené klece?). Ale možná to byl záměr, protože filmy Wese Andersona neexistují proto, aby dávaly smysl. Filmy Wese Andersona existují kvůli nejrůznějším bizarnostem, a těch si v Psím ostrově užijete opravdu dostatek. Například:

3.5.18

Recenze: Tiché místo [A Quiet Place] - 70%

Lee (John Krasinski), Evelyn (Emily Bluntová) a jejich tři děti jsou jedni z mála lidí, kteří přežili mimozemskou invazi. Nyní žijí ve svém venkovském domku, občas se vydají do městečka pro zásoby, ale hlavně musejí pořád být potichu. Protože většinu pozemšťanů sežrali krvežízniví emzáci, reagující na zvuk.


John Krasinski (známý spíše jako herec) natočil tento horor jako svůj druhý celovečerní film a do hlavních rolí obsadil sebe a svou manželku Emily Bluntovou. Je také spoluautorem scénáře a bezesporu prokázal, že je schopný tvůrce i herec.