28.7.18

Recenze: Mission: Impossible - Fallout - 80%

Tom Cruise se opět zapleta do strašlivého spiknutí, kdy se nemůže na nikoho spolehnout, všichni od něj dávají ruce pryč, všichni ho chtějí podvést, a v sázce je osud celého světa. Opět.


Nejnovější (šesté) pokračování série Mission: Impossible je něco hodně podobného jako předcházející Národ grázlů. Především se tyto filmy navzájem podobají překombinovaným scénářem, ve kterém je tolik zvratů a překvapivých odhalení, že vám okolo poloviny filmu začne být úplně jedno, kdo na koho vlastně co šije, protože máte jistotu, že se to před koncem filmu ještě několikrát zvrátí a že to smysl dávat nezačne.

25.7.18

Recenze: Chata na prodej - 60%

Ivana Chýlková a její manžel David Vávra prodávají chatu, o kterou už mnoho let nemají čas a chuť se starat. V den podpisu smlouvy ale Chýlkové něco přeskočí v hlavě, prodej o dva dny odloží, a rozhodne se, že na chatě ještě jednou společně přespí celá jejich rodina. Ale úplně celá. A tak se zde o den později sejdou kromě Chýlkové a vávry také nesnesitelná psychopatická matka (Jana Synková) a dementní otec (Jan Kačer) Chýlkové, který neví, co se kolem děje. A také jejich dcera (Tereza Voříšková) se svým německým snoubencem, se kterým se možná chce rozejít. A také jejich syn se svou slovenskou snoubenkou, která se s ním možná už rozešla. A začíná noc plná teroru humoru humoro-teroru.


Tato česká hořká komedie se opravdu hodně snaží být jako filmy Wese Andersona. Taková snaha je v české filmové tvorbě poměrně vzácná, takže jsem si okamžitě vzpomněl, že jsem před pár lety recenzoval jiný český film, který se také hodně snažil být jako filmy Wese Andersona. Vyhledal jsem si ho... a helemese! Je to film stejného režiséra, mladého Tomáše Pavlíčka.

17.7.18

Recenze: Mamma Mia! Here We Go Again - 30%

Uplynulo několik let od prvního dílu Mamma Mia! (pravděpodobně 10, protože první film je přesně 10 let starý). Donna (Meryl Streepová) je mrtvá. Sophie (Amanda Seyfriedová) se na malebném řeckém ostrově chystá splnit její sen a otevřít zde velikou restauraci / hotel. Její přítel Sky je v USA a nemá čas přijet. Dva ze tří potenciálních otců také nemají čas přijet. Vlastně skoro nikdo nemá čas přijet.

Ale přijedou!!!


Mamma Mia! Here We Go Again skáče mezi dvěma časovými rovinami. Zatímco v současnosti se Donna Sophie snaží připravit zahajovací večírek navzdory nepřízni počasí a různými mini-traumatům, v roce 1979 se mladá Donna (Lily Jamesová) seznamuje a souloží se třemi budoucími hlavními muži svého života. A zcela nepřekvapivě je to prokládáno písničkami od ABBY. Vlastně, trochu překvapivé to bylo, protože značná část těch písniček je stejná jako v prvním dílu!

16.7.18

Recenze: Děsivé dědictví [Hereditary] - 90%

Grahamovi žijí ve svém domku u lesa. Matka (Toni Colletteová) je výtvarnice a lepí miniaturní výjevy ze života. Otec (Gabriel Byrne) je psychiatr. Syn (Alex Wolff) chodí na střední školu. Třináctiletá dcera (Milly Shapirová) divně vypadá a ještě divněji se chová.

Na počátku filmu umře babička (tedy matka otce a matky), což ještě o něco prohloubí složitá traumata, ve kterých se rodina dlouhodobě nachází. Většina hlavních hrdinů totiž má nebo aspoň měla nějaké závažné psychické problémy. A když po smrti babičky udeří ještě další tragédie, a do toho přijdou duchové, začne jít skutečně do tuhého...


Děsivé dědictví je celovečerním debutem scenáristy a režiséra Ariho Astera, kterého si okamžitě řadím do kolonky "pečlivě sledovat". Je mu něco málo přes 30 let, ale má neuvěřitelně pevnou ruku a spoustu nápadů, které dokáže dokonale realizovat. Koneckonců, můžete se zdarma legálně podívat na několik jeho starších krátkometrážních filmů. (Doporučuji začít tímto, který natočil jako první, někdy ve svých 25 letech. Mimochodem, Aster není černoch.)

15.7.18

Recenze: Utøya, 22. července [Utøya 22. juli] - 30%

Norské drama, zachycující dramatické události z 22. července 2011, kdy Ander B. Breivik střelnými zbraněmi zabil mnoho desítek mladých Norů, kteří měli na ostrově Utøya politicko-zálesácké soustředění. Více podrobností o těchto událostech najdete přehledně např. na Wikipedii.


Tento film zachycuje pouze události na ostrově (s výjimkou kratičkého dokumentárního intra a bombovém útoku téhož dne). Zachycuje je v reálném čase, v jediném dlouhém záběru kamery, která se proplétá mezi mládeží na ostrově.

Film začíná 20 minut před začátkem útoku, takže máme čas se seznámit s několika hlavnějšími aktéry. Pak se začne střílet, a s výjimkou pár zlomků sekundy celý film neuvidíme ani střelce, ani střelbu. Jen slyšíme rány a vidíme vyděšenou / zmatenou / zraněnou / mrtvou mládež (především těch pár, se kterými jsme se v úvodu trochu blíže seznámili).

11.7.18

Recenze: Mrakodrap [Skyscraper] - 40%

V Hongkongu otvírá výstřední asijský miliardář nejvyšší mrakodrap světa, nazvaný "Perla". Dwayne Johnson hraje ex-policajta s umělou nohou, který má prověřit, zda jsou všechny bezpečnostní systémy budovy OK.

Systémy jsou OK, ale do budovy pochopitelně vtrhnou teroristi, kteří mrakodrap podpálí, všechno nahackují a kromě svých zavilých teroristicko - ekonomicko - hackersko - mstivých cílů se neštítí ani unést Johnsonovu manželku a dvě dětičky. Je jasné, že this ain't gonna be no picnic!



Dwayne Johnson je cool a mám ho rád (no homo). Dwayne Johnson s oblibou účinkuje ve drahých filmech, které jsou záměrně dementní. Občas je výsledek super. Občas je méně super. A občas není super. Což je bohužel případ tohoto filmu.

Námět je směsicí náhodných kusů první Smrtonosné pasti a Skleněného pekla, bez jakékoliv snahy dát tomu všemu nějaký náznak logiky. Centrální rozvody bezpečnostního systému jsou umístěny uvnitř obrovské turbíny. Kvalitní hacker dokáže zavirovat bankovní převod, takže může dodatečně vysledovat, na které účty byly převedeny peníze, které někomu poslal. Díky obrazovkám v podlaze a zdech vypadá nejluxusnější patro mrakodrapu jako kdyby jeho obyvatelé stáli v prázdném vzduchu kilometr nad zemí, bez ohledu na to, ze kterého úhlu se dívají. Jednonohý člověk vyleze po vnější konstrukci jeřábu během pěti minut do výšky 100. patra, aniž by se nad tím někdo pozastavil, nebo aspoň uznale pokýval hlavou. A tak podobně.

7.7.18

Recenze: Úsměvy smutných mužů - 50%

Český film podle stejnojmenné autobiografické knihy Josefa Formánka. Story chlapíka (David Švehlík), který má problémy s alkoholismem a rozhodne se je (dobrovolně) řešit v léčebně, kde potkává různé jiné alkoholiky.


Námět filmu je naprosto triviální a neobsahuje vůbec nic, co jste už mockrát nečetli / neviděli / neprožili: Josefovi dojde, že je alkoholik. Jeho manželka mu dá ultimátum. Josef jde dobrovolně do léčebny, kde se seznamuje s pacienty v různé fázi psychického rozkladu. Josef si myslí, že je vyléčen a vrací se z léčebny. Josef znovu propadne alkoholu a vrací se do léčebny. Někteří ze spolupacientů se vyléčí nebo uchlastají. Josef se vyléčí (a napíše o tom knihu) nebo uchlastá (a nenapíše o tom knihu)...

4.7.18

Recenze: Muž, který zabil Dona Quijota [The Man Who Killed Don Quixote] - 50%

Reklamní režisér Toby (Adam Driver) natáčí ve Španělsku reklamu, a přitom náhodou přichází na to, že nedaleko se nachází vesnice, ve které před 10 lety, jako filmový student plný ideálů, natočil svůj debut, příběh Dona Quijota. Vydává se do vesnice, kde natáčel, a nachází zde starého ševce (Jonathan Pryce), kterého před lety obsadil do titulní role - a on se mezitím zbláznil a domnívá se, že je pravým Donem Quijotem, a že Toby je jeho Sancho Panza. Díky souhře náhod je Toby zatčen, "Don Quijote" ho ho osvobodí (a zabije nejméně jednoho policistu), a společně se vydávají hledat dobrodružství, lásku, smysl života a větší rozpočet...


Terry Gilliam se snažil tento film natočit téměř 30 let s asi půl tuctem různých slavných herců v roli Dona Quijota. V roce 2002 byl do kin (včetně těch našich) uveden dokument Ztracen v La Mancha (ZVLM), který vypráví o jednom z Gilliamových neúspěšných pokusů film natočit, a rozhodně byste ho měli vidět předtím, než půjdete na Muže, který zabil Dona Quijota (MKZDQ). A to z vícero důvodů.

2.7.18

Recenze: Ant-Man a Wasp [Ant-Man and the Wasp] - 50%

Scott Lang (Paul Rudd) má domácí vězení (za to, co provedl v předchozím dílu Captain America), takže sedí doma a vychovává dceru. Mezitím Hank Pym (Michael Douglas) zjistí, že jeho manželka možná žije a je ztracena někde v subatomárním vesmíru. A chtěl by ji zachránit za pomoci své dcery Hope (Evangeline Lillyová) a svého zmenšovacího superpřístroje, které,u ovšem chybí důležitá supersoučástka. Současně začne mít Scott podivné halucinace a současně chce jakýsi padouch ukrást Pymovým jejich laboratoř (která se dá velmi užitečně zmenšit na půlmetrovou kostku).


Vlastně by stačilo napsat, že druhý Ant-Man je úplně totéž jako první Ant-Man, ale podruhé už to není tak zábavné, protože už to známe. Chcete vědět víc?

Film je opět značně dětinský a spíš se snaží být groteskově zábavný, než aby si dělal starosti se zápletkou nebo hlubšími emocemi. Dočkáme se nejrůznějších gagů se zvětšováním / zmenšováním (viz trailer), ale je jich vlastně překvapivě málo a jejich nápaditost je překvapivě nedostatečná.