26.9.18

Recenze: Toman - 50%

Životopisný film Ondřeje Trojana, odehrávající se v Československu v letech 1945 - 1948 a dokumentující osudy šéfa zahraniční kontrarozvědky Zdeňka Tomana (Jiří Macháček). Na tomto místě jsem chtěl přidat odkaz na Wikipedii, ale s překvapením jsem zjistil, že ji tam Toman (osoba, nikoliv film) nemá. Takže se zřejmě nemusím stydět za to, že jsem o něm nikdy v životě neslyšel a chvílemi jsem v kině vážně uvažoval, zda celý film není mystifikace a zda Toman opravdu existoval. Inu, existoval!


A proč o něm tedy existuje film?

Inu, podle filmu, tak jak jsem ho pochopil, byl Zdeněk Toman (narozený jako Asher Zelig Goldberger) takový vychcánek české poválečné politiky, který se všemi kolem sebe hrál mazané hry, aby si výrazně namazal vlastní konto. Ale zatímco si mazal vlastní konto, pomáhal svými politickými rozhodnuitími tisícům Židů v útěku před pogromy z Polska, přes Československo (v době, kdy Židi nebyli v Evropě zrovna na vrcholu popularity). Tedy ano, něco jako Oskar Schindler.

To je asi tak hrubá kostra filmu, jak jsem ji já pochopil. Ale není úplně jisté, že jsem ji pochopil správně, neboť jsem byl místy dost zmaten a přehlcen informacemi (přestože jsem se opravdu snažil od první minuty dávat pozor).

Od začátku filmu se téměř non-stop objevují nové a nové postavy, které jsou nám představovány pomocí vysvětlujících titulků (často dost dlouhých), zatímco ty postavy říkají cosi potenciálně důkležitého. Některé z těch postav jsem znal (Klement Gottwald), ale většina jmen pro mě byla zcela neznámá. Vzhledem k tomu, že jsem v úvodu filmu nemohl tušit, kdo na plátně bude později důležitý a kdo méně, neměl jsem šanci si ty postavy zapamatovat. Takto je nám v první půlhodině filmu představeno možná dvacet postav. A důležité jsou později skoro všechny.

Film Toman se chytil do nikoliv neobvyklé pasti, tak běžné u historických snímků (a obzvlášť u českých). Filmaři jaksi zapomněli, že na film budou chodit lidé, kteří s ním nestrávili několik let a nemají v hlavě od první minuty pevně vryto, která postava bude mít v příběhu jakou roli.

Navíc je potřeba toho divákovi hodně sdělit, takže mnohé scény pozůstávají jen z expozice a z ničeho dalšího. Sejde se několik pohlavárů, řeknou si pár velmi šroubovaných vět (sestavených tak, aby divákovi byla sdělena nějaká důležitá informace o aktuální politické situaci), a scéna skončí! Aniž by herci měli čas naznačit nám něco o motivacích a vnitřním rozpoložení svých postav. Trochu mi to (bohužel) připomínalo Miladu.



Nejsem úplný historický ignorant. Vím, kdy skončila válka, co byl Vítězný únor, a co byla Podkarpatská Rus. Přibližně. Znám jména Masaryk (teď už i Jan Masaryk), Gottwald a Slánský. A přesto jsem v mnoha scénách neměl nejmenší ponětí, co je právě v sázce a proč se k sobě ty postavy najednou chovají jinak, než se k sobě chovaly o dvě scény nazpátek. Například někdo významně řekne "Chceš abysme dopadli jako Slánský s jejich malou Naďou?" a já si nemohl vzpomenout, že bychom kdykoliv předtím ve filmu viděli nějakou Slánského Naďu (manželku / sestru / dceru?), nebo že by se o ní aspoň někdo zmiňoval. Je možné, že tomu tak bylo, ale prostě jsem to v tom frmolu nepobral.

A všechno tohle je u tohoto druhu filmu opravdu zásadní problém.

A podobné (nebo ještě horší) je to s detaily zápletky. Titulní hrdina se většinu filmu jeví jako prvotřídní hajzlík a pokud něco riskoval z lásky k čerstvě vzniklému státu Izrael (jak poněkud překvapivě naznačují závěrečné titulky), není to ve filmu příliš patrné. Například bral 500 Kčs za přechod jednoho židovského uprchlíka, z čehož stovku dával Komunistické straně a 400 Kčs si nechával ve vlastní kapse. Kdyby bral například jenom 200 Kčs, mohl by těch židů přece zachránit víc - ovšem na úkor vlastního bohatství, takže je nechal radši zmasakrovat...? (Důrazně upozorňuji, že popisuji události tak, jak jsem je [ne]pochopil z filmu a nijak se nevyjadřuji k tomu, co se skutečně historicky dělo.)

Ilustrační obrázek nějaké pomatené ženy.
Proto mě bohužel značná část filmu míjela a byl jsem připraven ho pořádně zkritizovat. Ale pak naštěstí přišla poslední půlhodina, kdy Toman docela slušně vygradoval a začalo být celkem jedno, komu o co jde, protože najednou šli po krku všichni všem (což mi pro změnu poněkud připomínalo finále filmu Ztratili jsme Stalina). Vadou na kráse je skutečnost, že ta poslední kvalitní půlhodina přišla až téměř po dvou hodinách. Toman totiž má dvě hodiny a dvacet pět minut.

Toman je výpravný film, který slušně navozuje atmosféru tehdejšího Československa (hlavně Prahy) a ve kterém se objeví "celá plejáda předních hereckých hvězd", jak se hezky říkávalo za mého mládí. Mohla z něj být filmová superudálost, ale následkem špatně koncipovaného scénáře a chybějící dramaturgie vzniklo další české historické veledílo, které je z řemeslného hlediska OK, ale do značné míry mu chybí to základní, kvůli čemu na filmy chodím.

P.S: Pravděpodobně jste z recenze pochopili, že pokud na Tomana náhodou půjde nějaký dnešní teenager, kterému třeba Vítězný únor splývá se Sametovou revolucí (a že jich není málo), bude naprosto mimo od první minuty do poslední.

25.9.18

Recenze: Beze stop [Leave no Trace] - 80%

Will (Ben Foster) žije se svou teenage dcerou Tom (Thomasin McKenzieová) v hlubokých lesích nedaleko amerického Portlandu. Zjevně jsou zvyklí zde žít a nečiní jim to nejmenší problém. V průběhu filmu se sice dozvíme, že Will je válečný veterán, ale přesné důvody toho, proč se se svou dcerou zdržuje mimo civilizaci, nám zůstanou utajeny (ne, nedopustil se žádného zločinu).

Jejich "idyla" ale nemá dlouhého trvání. Jsou polapeni a nuceně integrováni do civilizace. Tam se jim ale nelíbí, takže opět utečou, do jiných lesů. A pak...


Nezávislý film Beze stop se svou atmosférou hodně podobá nedávnému snímku Tohle je náš svět. S tím rozdílem, že Beze stop neobsahuje humor, je tlumenější, méně vtipný a více o vztazích a pocitech, než o nějaké zápletce.

24.9.18

Recenze: Domestik - 80%

Roman (Jiří Konvalinka) je vrcholový cyklista, který v poslední době nějak nemá úspěch a chce se za každou cenu opět dostat na výsluní. Za každou cenu. Jeho manželka Šarlota (Tereza Hofová) už není nejmladší (pravděpodobně je o něco starší než Roman) a chtěla by stihnout dítě. A neztratit manžela.


29letý režisér a scenárista Adam Sedlák filmem Domestik celovečerně debutuje. Tento mladý režisér je zřejmě dost spřízněná duše, protože předtím natočil studentské filmy o Radovanu Kalužovi a o Lordu Hoven. A seriál "Semestr". A je jedním z té malé hrstky lidí, kteří mi dávají naději, že český film není úplně v prdeli.

Domestik je psychologická studie mikrokosmu dvou lidí. To není přehánění, neboť 95 procent filmu se odehrává v bytě hlavních hrdinů a nevystupuje v nich nikdo jiný. Jedinou další postavou je jakýsi bezejmenný ilegální doktor v podání Miroslava Hanuše, který Romanovi někde ve sklepě dělá transfuze a dodává mu dopingové látky. A při jeho dlouhých monolozích nikdy neuvidíme Romana, který u toho musí být a pečlivě naslouchat.

18.9.18

Recenze: Tvář [Twarz] - 50%

Jacek si v klidu žije na buranském polském venkově. Je metalista, nabalil si na tristní techno párty holku, kterou si vezme, a vydělává si jako dělník na stavbě obrovské sochy Krista, na kterou v okolních vesnicích vybrali peníze.

Svět se mu zhroutí ve chvíli, kdy spadne z lešení. Sice přežije, ale musí prodělat transplantaci zraněného obličeje, takže potom vypadá dost jako Frankensteinovo monstrum (z té verze s DeNirem).  Na jedno oko špatně vidí a nemůže pořádně mluvit. Tím se naplno odhalí zlo a malomyslnost jeho okolí, snoubenka ho opustí a matka si myslí, že je v něm ďábel a měl by proběhnout exorcismus.


Tvář je zajímavě natočená polská černá komedie / drama / podobenství, která se chce věnovat několika složitým společenským tématům a žádnému se nevěnuje dostatečně.

12.9.18

Recenze: Predátor: Evoluce [The Predator] - 50%

V Mexiku (nebo v USA poblíž Mexika?) nouzově přistane Predátor a narazí přitom na náhodou zde operujícího odstřelovače Quinna McKennu (Boyd Holbrook). Predátor je záhy polapen americkou vládou a Quinn v nastalém zmatku zmizí s pár kusy Predátorovy výstroje. Protože ví, že po něm vláda půjde, pošle výstroj do svého amerického P.O. boxu, který ovšem není řádně zaplacený, takže celý balík omylem skončí u McKennovy exmanželky a malého syna, který má aspergera, a je tudíž geniální a rozluští operační systém Predátorova počítače.

Zatímco je Quinn polapen vládou, astrobioložka (nebo co to) Casey Bracketová (Olivia Munnová) je povolána, aby si šla polapeného Predátora prohlédnout na tajnou základnu. V tu chvíli se stane několik věcí najednou:

1) Predátor uteče
2) Na Zemi přistane další mimozemská loď s ještě predátorovatějsím Predátorem (a dvěma predátoropsy)
3) Quinn vládě uteče spolu s půl tuctem psychicky postižených veteránů, které náhodou potká
4) Quinnův synek se naučí ovládat predátorské zbraně a v predátorské helmě jde koledovat na Halloween

A pak se všichni výše jmenovaní různě navzájem honí a zabíjejí, stane se spousta dalších věcí, ale je to celkem jedno...


Predátor: Evoluce není žádný reboot nebo remake, ale normální pokračování, které výslovně zmiňuje prvního a druhého Predátora (a ignoruje oba Vetřelce vs. Predátory).

9.9.18

Recenze: King Skate - 80%

Český dokument Šimona Šafránka o punkové době úplných začátků skateboardingu u nás (tedy přibližně od druhé poloviny 70. let do revoluce).


Filmem nás provází asi půl tuctu tehdejších průkopníků (tedy dnes lidí ve věku nad 50 let), včetně Petra Formana. Česká skate scéna (žádní Slováci myslím ve filmu nejsou) byla pochopitelně malá, takže se všichni navzájem znají a všichni vyprávějí, jak se tehdy sjížděli z celé země, stavěli rampy, tábořili, souložili, chlastali a předváděli jiné známky punku. A většinu z toho i vidíme na starých autentických záběrech.

6.9.18

Recenze: Sestra [The Nun] - 40%

Kdo by se toho nadál, že filmy ze série V zajetí démonů budou jednou mít vlastní "filmový vesmír", tzn. budou nějakým způsobem propojeny a budou kolem toho legrační soudy. No, objektivně vzato, vlastně není složité takový filmový vesmír vytvořit, protože úplně stačí, když se v každém filmu bude mluvit o démonovi jménem Valak (a nemusí být ani vidět na plátně)...

Sestra je tedy prequel, odehrávající se v roce 1952 v rumunském klášteře ve strašidelných lesích. Zde se oběsí jedna z řádových sester a Vatikán posílá hardcore vymítače, otce Burkea (Demián Bichir), a mladou skorojeptišku s divnými vizemi (Taissa Farmigaová), aby zjistili, co divného se tam děje a jestli se náhodou pod klášterem neskrývá Valakova hrobka (spoiler: Náhodou ano).

5.9.18

Jak diskutovat o filmu?

Už mnoho let nechávám diskuse na FFFILMu (a potažmu na Fukafutokyu blogu) hnít vlastním životem. Jsem proti cenzuře v jakékoliv formě, tak ať si lidi píšou blbosti. Občas se tomu i sám zasměju.

Bohužel, procento diskusních blbostí, kterým se nezasměju a které mě pouze zdržují, přesáhlo únosnou míru, takže v současné době už zdejší diskuse čtu pouze nárazově.

To má ovšem ten nepříjemný efekt, že si občas nevšimnu diskusního komentáře, který bych si býval rád přečetl, nebo na který bych býval rád okamžitě odpověděl.

Pokud tedy chcete napsat post, který není trolling a který bych měl určitě vidět, máte k dipozici dvě alternativní možnosti.

4.9.18

Recenze: Všechno bude - 70%

Netradiční road movie o dvou asi tak třináctiletých (?) venkovských hoších, z nichž jeden je typ "budoucí hardcore skinhead" a druhý "budoucí školní střelec". Skinhead právě někde někoho přivedl do jiného stavu, nabere střelce, který právě odstřeluje náhodná auta na silnici (plastovými kuličkami, ale zato v plné kamufláži) a v ukradeném autě se vydávají kamsi. Zpočátku možná do Francie, ale později se spokojí se skinheadovým dědečkem (který je jeho jedinou blízkou bytostí). Cestou naberou ještě náhodného psa a (o něco starší) zmlácené děvče, protože doufají, že "jim dá, nebo jim aspoň ukáže všechno".

Prostě typický český film podžánru "všichni jsou v hajzlu".


Režisér Olmo Omerzu se po cenami ověnčeném Rodinném filmu vrací k nízkorozpočtovější a nezávislejší tvorbě a vystačí si vpodstatě jen se starým autem a čtyřmi - pěti herci. A je nutno ocenit, že mladé herce vede skvěle a opravdu se mu daří barvitě vykreslit své hlavní tři mladé postavy na počátku dospělosti a na počátku jejich životní cesty k sebezkáze. Všichni tři jsou ve filmu značně odpudiví (i čistě vzhledově), přestože v civilu jsou to zjevní slušňáci. Viz jejich fotka z tiskovky: