21.4.19

Recenze: Nikdy neodvracej zrak [Werk ohne Autor] - 90%

Nikdy neodvracej zrak je výpravný životopisný film, sledující osudy talentovaného umělce od raného dětství (okolo roku 1940) po úspěšnou první výstavu v 60. letech. Vzhledem k tomu, že jde o umělce německého, není nouze o dramatické události, vyplývající z měnícího se společenského systému (nacismus > komunismus > útěk do Západního Německa). Stejně tak není nouze o extrémně dramatické osobní události a o rozervanost mladého umělce.


Jakýkoliv pokus shrnout děj tohoto více než tříhodinového filmu musí selhat, protože většina jeho podzápletek je nápaditě propletena a protože film dobře funguje jako celek, a ne pouze jako série zajímavých historek. Čímž se liší od desítek, ne-li stovek filmů, které se neúspěšně snažily o něco podobného (například česká trilogie Zahradnictví).

Stručně bych o ději napsal jen to, že hlavní hrdina jménem Kurt Barnert (většinu času Tom Schilling) je pronásledován politickými systémy i osudem, a že si shodou okolností vezme za ženu dceru ex-nacistického (nyní komunistického) gynekologa, který kdysi dávno poslal na smrt jeho milovanou tetu, protože se tloukla nahá popelníkem do hlavy a domnívala se, že smysl veškeré existence se skrývá v přesně 880 Hertzech. Z čehož vyplyne něco úplně jiného, než byste čekali.

Film napsal a režíroval Florian Henckel von Donnersmarck, který před 12 lety natočil skvělé Životy těch druhých a po nich hodně divného amerického Cizince. Nyní se opět vrátil k němčině a je to pouze ku prospěchu věci.


Vzhledem k tomu, že jsem předem o filmu slyšel hodně dobrého, schválně jsem si o něm nic nezjišťoval a nic nečetl. Tudíž jsem měl v kině velmi zvláštní pocit, kdy jsem si místy nebyl jistý, zda se dívám na kompletní fabulaci, nebo na životopis někoho, kdo skutečně existoval - a několikrát jsem se mezi těmito dvěma stavy přepínal. Závěrečná třetina filmu je totiž věnována některým velmi specifickým uměleckým dílům, která hlavní hrdina vytvořil, a konec filmu neobsahuje nic jako "typickou filmovou příběhovou pointu" (a nezapomeňme, že film končí, když je hlavnímu hrdinovi teprve okolo 30 let a nechystá se umřít). To všechno vypadá jako životopisný dokument, ale je to ve značném rozporu především s prvními dvěma hodinami filmu, ve kterých je mnoho typicky červenoknihovnových zvratů, které velmi odporují zákonům pravděpodobnosti a hodily by se třeba do Legendy o vášni.



A jak to tedy je? Film je inspirován životem skutečného německého malíře, který se ovšem nejmenuje Kurt Barnert, nýbrž Gerhard Richter a nikdy jsem o něm neslyšel (což není divu, protože z německé kultury znám vpodstatě jen Kraftwerk a Milli Vanilli). Film je jeho životem inspirován jen velmi volně a je zajímavé přečíst si po jeho zhlédnutí co v něm odpovídá pravdě a co bylo vymyšleno. Ovšem stoprocentně se to asi nikdy nedozvíme, protože Donnersmarck údajně strávil mnoho týdnů v rozhovorech s (dosud žijícím) Richterem a nikomu neřekl, co se při nich vlastně dozvěděl. Vytváří to okolo filmu docela zajímavé meta-tajemství a trochu se to podobá přístupu Hayao Miyazakiho v jeho úžasném Zvedá se vítr (který vznikl sloučením dvou historických postav do jedné a přidáním značného množství fabulace).

Hlavní devizou filmu pro mě byl scénář, který obsahuje opravdu originální zvraty, hrající si s divákovým očekáváním. Dovolte mi konkrétní příklad (s mírnými spoilery, ne o mnoho většími, než jsou v traileru):

  • Kurt a jeho milá Ellie jdou na společnou večeři s Elliinými rodiči. Matka ví, že spolu Kurt a Ellie mají intimní vztah, a přeje jim to. Kurt ví, že to matka ví. Ellie neví, že to matka ví. Otec ví, že Kurt a Ellie spolu chodí a čekají dítě, ale Kurt ani Ellie netuší, že to otec ví. Otec rozhodně nechce, aby jeho dcera měla dítě s takovým budižkničemu. Dobrá rozehrávka.
  • Kurt se odváží rodičům při večeři říct, že mají s Ellie vztah. Chce jim také říct, že čekají dítě, ale tchán mu to nedovolí a "jakoby náhodou" ho při přerušuje kdykoliv to chce říct. Prozatím netušíme proč.
  • Po večeři, cestou domů, si Elliin otec vezme Kurta stranou a řekne mu něco jako: "To je dobře, že jsi nám tak brzo řekl, že s Ellie chodíte, protože ti musím prozradit něco důležitého. Ellie má od dětství vážné gynekologické problémy a kdyby náhodou otěhotněla, pravděpodobně by ji to zabilo. Tak si dej velký pozor, aby nepřišla do jiného stavu." (Což si samozřejmě vymyslel a divák to ví.)
  • To celé by byla slušná rozehrávka na další zápletku, ale Donnersmarck je nečekaně originální v tom, že nechodí kolem horké kaše a Kurt tchánovi okamžitě řekne, že Ellie už těhotná je. Načež tchán své dceři okamžitě (ještě téhož večera) udělá doma potrat, což je jednak originální scenáristický vývoj a jednak slušný twist od víceméně komediální rozehrávky k něčemu extrémně zrůdnému.
Takovéto drobnosti (kterých je ve filmu dost) jsou pro mě dokladem toho, že si někdo dal na scénáři záležet a že je možné přijít s nečekými zvraty a nenutit přitom postavy, aby se chovaly jako úplní idioti. Ještě lepší je, že některé zdánlivé náhodné drobnosti jsou využity k tomu, aby o mnoho desítek minut později bylo něco patřičně vypointováno (non-stop klobouk na hlavě). A dočkáme se překvapivého množství fungujícího humoru, často v nečekaných dramatických okamžicích (např. závěrečná pointa scény "útěk do Západního Německa").

K tomu všemu se pak druží excelentní herecké výkony. Především Sebastian Koch v roli tchána / ex-nacisty je skvělá zrůda, která se ale nikdy nepřeklopí v karikaturu a jistým úchylným způsobem je možno s ní soucítit (trochu). Plus nádherná kamera (mnoho velmi výpravných scén) a soundtrack Maxe Richtera, který sice neobsahuje žádné explozivní zapamatovatelné motivy, ale je ve filmu skoro non-stop a správně zahušťuje emoce. Pochválit musím také střih, především scénu v úvodní části filmu, kdy je v jedné scéně stříháno mezi několika událostmi, které se odehrály na různých místech a v různých okamžicích, a přitom je jasné, co se děje, proč je to tak sestříháno a co tím tvůrce chtěl říct.

Mé připomínky k tomuto velkofilmu jsou jen dvě: A) Bez znalosti historických souvislostí může působit poněkud divně ta oscilace mezi "totální červenou knihovnou" a "životopisným filmem". B) 189 minut bez přestávky je opravdu hodně.

P.S: Tři litry!

19 komentářů:

  1. Mě nejvíc zaujala červenokniHOVNA.

    OdpovědětVymazat
  2. Hej! Z toho PS. neusnu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuka během psaní recenze vypil tři litry kakaa? Nebo co to znamená?

      Vymazat
    2. Tri litry jako drei liter což se podobá heilhitler

      Vymazat
  3. Nějaké obrazy s namalovanými děvčaty s nahámi bradavkami?

    OdpovědětVymazat
  4. Milli Vanilli bylli Němci? A ty praví nebo ty falešný?

    OdpovědětVymazat
  5. Ked aspon jeden z rodicov nechce aby si chodil s ich dcerou je to druha najhorsia rozohravka.

    OdpovědětVymazat
  6. Kdyby moje recenze na film "Nikdy neodvracej zrak" dopadla takhle, spokojený bych s ní nebyl.

    OdpovědětVymazat
  7. Nepůjdu, Hasalíkovi doporučím Boney M, které FF nezná :-(

    OdpovědětVymazat
  8. Ono taky Kraftwerk a Milli Vanilli je jediný co z německý kultury za něco stojí...

    OdpovědětVymazat
  9. Fuka, vyspoilerujes teplakovych Avengers komplet so vsetkymi detailami, alebo zase napises zmatenu sracku jak si nic nepochopil a postavy nekonali logicky? Ja len, ze ci si to mam vyspoilerovat inde alebo mam cakat na teba?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Postavy ve FF recenzích se chovají buď předvídatelně, nebo nelogicky. Obojí je špatně.

      Vymazat
    2. A preto ma nezaujima ako sa chovaju postavy podla Fukologiky ale kvalita spoilerov.

      Vymazat
  10. Hlavní hrdina ve filmu politickými systémy pronásledován není. Když je na východě tak prostě kreslí komunistický fresky a když ho to přestane bavit tak přejede na západ bez větších komplikací. Od realismu utíká a na konec u něj skončí. To mě na tom filmu nasralo.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou moderovány kombinací umělé a lidské inteligence. Mohou být zveřejněny až po několika hodinách a ty zveřejněné mohou později zmizet. Pokud pošlete stejný (nebo podobný) komentář několikrát, výrazně se tím snižuje pravděpodobnost, že bude někdy publikován.