11.1.21

Tak nám zase cenzurují Internet, paní Müllerová

(Tento článek není o filmu)

V posledních dnech v jistých kruzích hodně diskutuje o sociální síti Parler.com, která byla během několika málo dní velmi efektivně vymazána z povrchu zemského poté, co byla její aplikace stažena z appstorů, jejich cloud provider jim vypnul cloud, a vykašlali se na ně i poskytovaté autentifikačních služeb a DDoS ochrany. Důvody tohoto všeho jsou prezentovány velmi odlišně podle toho, koho se ptáte, od "logický následek židolevicového spiknutí" po "bylo to hnízdo teroristů". Hodně se přitom také hovoří o cenzuře.

S ničím nijak nesouvisející ilustrační foto z amerického židovského muzikálu

Přestože jsem obecně velký odpůrce cenzury, v tomto případě šlo o něco, co mi z hlediska vyššího mravního principu nevadí, přestože je mi trochu líto, že si na Parleru hned tak nic dalšího nepřečtu (pravděpodobně nikdy). Protože nebýt Parleru, možná bych dodnes neviděl, co bylo v laptopu Huntera Bidena. Což mě zajímalo skoro stejně jako mě zajímá video, ve kterém na Trumpa čurají prostitutky.

Podepsal jsem například petici stop-cenzure.cz, protože by se mi líbilo, kdybych na Facebooku nebo Twitteru mohl číst nijak neomezované diskuse o tom, zda byl lepší nápad holocaust nebo komunismus nebo co si kdo myslí o které rase. Možná by mi to dalo něco nového, velmi pravděpodobně by mě to aspoň bavilo, a kdyby mě to bavit přestalo, prostě bych je přestal číst a četl bych chvíli něco jiného.

8.1.21

Recenze: Duše [Soul] - 80%

Joe (v originále Jamie Foxx) je schopný jazzový klavírista, ale nedočkal se kýžené slávy a je nucen učit nejmenší děti hudební výchovu. Těsně poté, co mu svitne šance na patřičně exponovanou práci, zasáhne náhoda a Joe umře. Uteče ale z očistce a stane se (omylem) "instruktorem nenarozených duší", který má pomáhat budoucím človíčkům s jejich životní specializací. Dostane přidělenu "duši 22" (v originále Tina Feyová), která si už mnoho tisíc let nedokáže svou specializaci vybrat a nechce se narodit. To vše je ale Joevi celkem jedno, protože se chce hlavně jakýmkoliv způsobem dostat zpět do svého pozemského komatózního těla a konečně se stát tím slavným muzikantem.


Nejnovější film od Pixaru opět úžasně vypadá (a zní). Ale opravdu úžasně. Vidíme v něm spoustu abstraktních věcí (například duše, myšlenky, očistec, něco jako peklo) a všechny jsou ztvárněny neuvěřitelně nápaditě (ještě nápaditěji než ve V hlavě). Tvůrci záměrně používají dvourozměrné postavy v trojrozměrném světě, jednobarevné textury kombinované se složitými modely, někdy přelévající se beztvaré barevné oblaky, jindy jasně ohraničené černobílé linky. Všechno to je promyšlené do nejmenších detailů a naprosto bezchybně animované. Nejenže Joe u klavíru mačká správné klávesy, ale díky expresivní animaci také je vždy jasně patrné, co kdy při hraní niterně prožívá. Opravdu neexistuje mnoho jiných studií, která konzistentně udržují laťku kvality takhle vysoko.

3.1.21

Recenze: Havel - 80%

S jistým zpožděním jsem se dostal k loňskému životopisnému filmu Havel a chci se o něm zmínit i zde, přinejmenším proto, že je to nejlepší loňský český film. Ale popořádku.

Film se odehrává mezi lety 1968 a 1989, ale nedá se říct, že by zabíral celé toto období Havlova života. Zastavuje se pouze na třech - čtyřech výrazných místech tohoto období, přičemž v každém "roku" se odehraje několik scén, které ne vždy mají vzájemnou souvislost, ale vždy nám předloží jakýsi zkratkovitý obrázek o tom, jak a kam se Havel jako člověk zrovna posunul (pokud někam).