Rok 1962. V New Yorku vegetuje americký talián Tony „Pysk" Vallelonga (Viggo Mortensen), který se jakž-takž protlouká jako vyhazovač v nočním klubu. Má manželku, děti a chtěl by se nějak prosadit. Pravděpodobně ve světě organizovaného zločinu, kde má slušné kontakty.
Kromě toho je Tony velmi intenzivní rasista.
Proto se Tony dlouho rozmýšlí, než přijme nabídku dělat osobního řidiče / asistenta černému klavíristovi Donu Shirleyovi (Mahershala Ali), který se vydává na dvouměsíční turné po americkém Jihu. Ale touha slušném honoráři zvítězí a oba pánové záhy vyrážejí na cestu, se "zelenou knihou" v ruce.
Oba výše jmenovaní pánové skutečně žili a "The Negro Motorist Green Book" byla skutečná příručka, která pomáhala černým motoristům cestovat, stravovat se a přespávat na Jihu USA aniž by přišli o zdraví nebo o život. (Byla to tenká brožura, tudíž výrazně lepší český název by byl
"Zelená knížka".)
A tak začíná road movie, v jehož průběhu rasistický talián přijde o rasismus, distingovaný nafoukaný černoch přijde o nafukanost a divák se dojme, jak to na světě může hezky chodit. I když to na světě zcela jistě takhle nechodilo.
Totiž, film
Zelená kniha je pohádka. Pohádka o tom, že když v sobě lidé najdou dost dobra, tak dobře dopadnou. Tím nechci říct, že když v sobě někdo najde dobro, tak nemůže dobře dopadnout. Také tím nechci říct, že se k cestě, popisované v tomto filmu, nedošlo. Chci tím říct, že ve filmu
Zelená kniha funguje všechno tak krásně hladce hollywoodsky, že je jasné, že je to kvalitně vymyšlený a zrežírovaný scénář a nikoliv věrná rekonstrukce historických událostí. Každá narážka je později vypointována. Každá předzvěst se později dočká naplnění nebo kontrapunktu. Ja naprosto jasné, jakým způsobem se nakonec oba hrdinové změní. Jako po másle.
