8.11.20

Retro recenze: Pohřben zaživa (Buried / Enterrado) - 60%

(Toto je recenze filmu z roku 2010, který nikdy nešel v našich kinech, ale slyšel jsem o něm poměrně dobré věci, tak jsem se na něj podíval)

Rok 2006. Řidič náklaďáku Paul Conroy (Ryan Reynolds) si naposled pamatuje, že jel s konvojem kdesi v Iráku a byl přepaden místními obyvateli. Nyní se probudil v dřevěné rakvi, pohřbený zaživa. Se zapalovačem a mobilním telefonem, který má (slabý) signál. Jak byste se zachovali vy?


Během celého filmu neuvidíme jiného herce než Reynoldse v rakvi. Uslyšíme ale spoustu lidí, kterým Reynolds telefonuje (policie, FBI, zaměstnavatel, rodina) a uvidíme i nějaké věci na displeji jeho mobilu.

5.11.20

Recenze: Possessor - 50%

Blízká budoucnost (nebo trochu alternativní současnost): Tasya (Andrea Riesboroughová) pracuje pro démonickou tajnou organizaci jako "Possessor" - dokonalý vrah. Bohatý klient si vyhlédne oběť a unese její blízkou osobu, Tasya pomocí speciálního zařízení vstoupí do mozku blízké osoby a začne ji ovládat, následně zabije oběť i blízkou osobu a vrátí se zpět do svého původního těla. Tedy pro veřejnost to vypadá jako kdyby se ředitelova milenka zbláznila, zabila ředitele a pak sebe, a nikdo netuší, že to byla pečlivě naplánovaná vražda.

Při své poslední misi má Tasya vstoupit do mozku Colina (Christopher Abbott), který je bezvýznamným milencem bohaté slečny, jejíhož otce (šéfa nadnárodní megakorporace) má zavraždit. V průběhu mise ale začne docházet k problémům a v Colinově mozku vypukne konflikt vědomí Colina a Tasyi...

Konečně se na různých online zdrojích objevil objevil sci-fi horor Possessor (doslovný český překlad "Vlastnič" nebo "Posedávač"). Režíroval a napsal ho Brandon Cronenberg (syn Davida Cronenberga), který už ve světě filmu něco dokázal, tudíž jsem se poměrně těšil...

23.10.20

Recenze: Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan - 60%

Uplynulo 14 let a špičkový kazašský reportér Borat Sagdijev (Sacha Baron Cohen, který vypadá pořád stejně) se znovu vydává do US&A, aby daroval pornografickou opici viceprezidentovi Pencemu. Nemá smysl vysvětlovat, co je to pornografická opice, protože v bedně s ní je zavřena Boratova dcera Tutar (Maria Bakalova), která ji cestou sní, takže se děj začne ubírat úplně jinými cestičkami. Což jsme očekávali a na Borata 2 jistě nikdo z nás nebude koukat kvůli zápletce...

Letošní Borat (postava) má problém s tím, že ho nyní v Americe všichni znají, takže se musí převlékat do různých bizarních kostýmů (což činí podivně nekonzistentně a náhodně) a dělat v podstatě totéž, co dělal před 14 lety. Jen místo Azamata Bagatova (ze kterého tentokrát uvidíme jen penis a křeslo) prožívá intimní chvilky se svou dcerou.

7.10.20

Recenze: Princova cesta [Le Voyage du prince] - 60%

Starý opičí princ se ocitne na břehu neznámé pevniny, kde se o něj začnou starat zdejší vědci a kluk jménem Tom. Ve srovnání s feudální princovou vlastí je zde všechno modernější a viktoriánské, včetně elektřiny. Ale celé město je ohrožováno nadpřirozeně rychle rostoucím lesem. A všichni hrdinové jsou opice...


Animovaný francouzský film Princova cesta by se dal nejjednodušeji popsat jako "hodně bizarní filosofický prequel k Planetě opic". Nevystupují v něm žádní lidé a všichni hrdinové jsou inteligentní opice, které chodí po dvou, jsou oblečené, žijí v domech a normálně spolu mluví (v češtině, protože film je dabovaný).

1.10.20

Recenze: Pinocchio (2019) - 40%

A máme tu další adaptaci slavné dětské knížky, která vyšla před 140 lety a nikdy jsem ji nečetl. Což je v tomto případě možná signifikantnější než u filmových adaptací jiných knížek, které jsem také nečetl.


Chudý dědula Geppetto (Roberto Benigni) si ze dřeva vyřeže figurku chlapce, která ožije a jmenuje se Pinocchio. Pinocchio následně prožije mnoho velmi bizarních dobrodružství, ve kterých mu většinou někdo ubližuje, podvádí ho, okrádá ho, Pinocchio se z toho nijak nepoučí, neustále lže, neposlouchá a před smrtí ho vždycky zachrání náhoda nebo hodná víla. A to je asi tak všechno, co jsem schopen o ději říct.

30.9.20

Recenze: Corpus Christi [Boże Ciało] - 90%

Mladý Polák Daniel byl právě propuštěn z pasťáku, kde si nějakou dobu pobyl za zabití. Měl by nastoupit do venkovské truhlárny, ale místo toho se začne vydávat za kněze. A protože farář musí odjet na léčení, Daniel se na jistou dobu stane jeho následníkem, což je pikantní, protože o náboženských rituálech neví téměř nic. Ale ve vesnici existuje spousta problémů, které je potřeba vyřešit. Naštěstí má Daniel některé speciální schopnosti, které mu mohou přijít vhod a u farářů se většinou nevyskytují: Například schopnost uvést někoho jednou ranou do bezvědomí nebo divoce pařit s mládeží...


Tento námět by se dal pojmout jako rozvervná komedie. Vlastně jsem si skoro jistý, že jsem něco podobného kdysi dávno viděl jako (evropskou?) komedii, ale zaboha si nemohu vzpomenout konkrétněji. Nicméně, tvůrci tohoto polského filmu pojali tento námět naprosto seriózním způsobem a pokud se dočkáme nějakého humoru, vyplývá tento humor téměř výhradně ze skutečnosti, že hlavní hrdina má občas smysl pro (velmi černý) humor mezi vší tou hrůzou a rizikem, které ho obklopuje (jeho podvod musí dříve nebo později být odhalen).

27.9.20

Recenze: Smečka - 40%

Nový český film vypráví o šestnáctiletém Davidovi, který se snaží prosadit jako nový člen mládežnického hokejového týmu "Zlínští vlci". Problém je jednak v tom, že David má cukrovku, takže mu fyzická zátěž dělá problém, a především v tom, že ho téměř všichni členové týmu šikanují.


Film mladého režiséra Tomáše Polenského (narozen 1987) se údajně snaží o realističnost, protože Polenský zná svět mládežnického hokeje i šikanu. Tohoto cíle film zřejmě dosáhl, ale je to současně i jeho problém.

Smečka totiž ukazuje, jak asi opravdu šikana funguje, ale ukazuje to velmi zhuštěně, aby se to vešlo do devadesátiminutového filmu. Takže to působí extrémně schematicky a náhlé proměny chování hrdinů jsou až směšné (děvče, které v průběhu několika minut má/nemá někoho rádo). Tvůrci se snaží rozvinout i další motivy, jako např. "Můj bohatý tatínek si koupí trenéra" nebo "I s cukrovkou mám právo být super hokejista", ale nemají na to dostatek prostoru.

21.9.20

Recenze: Bábovky - 40%

[Z oficiálního presskitu] Film Bábovky natočený podle knižního bestselleru spisovatelky Radky Třeštíkové vypráví o tom, že všichni jsme propojení a díky tomu i malé věci dokážou někdy otřást světem. Příběhy hrdinů Bábovek nám ukáží, že některá setkání dokáží navěky změnit život. Všichni jsme totiž propojeni. Vztahy, prací, náhodami, nenávistí nebo láskou. Jsme součástí té nejsložitější sítě, která je utkána z emocí, mezi nimiž nechybí humor, ironie, bolest, napětí a pochopitelně i láska a vášeň.

K tomu musím podotknout, že se nedomnívám, že všichni jsme propojeni, a že kdybych někdy v budoucnosti zjistil, že jsem nějak propojen s vesmírem Radky Třeštíkové, nejméně jeden z nás by musel zemřít. Ale popořádku.


Film Bábovky má asi 15 hlavních postav, které jsou spolu skutečně všechny propojeny. To znamená, že například:

  • A je politk a otec mladé B
  • B chodí s mladým C
  • D je otcem C a dělá pasáka své milé E
  • F je učitelkou C a milenkou G
  • H je manželkou G a kamarádkou A a jednou se náhodně vyspí se svýmn nadřízeným I
  • J je manželkou I a zdravotní sestřičkou, která pomůže F při porodu.
  • K je dcera J a I a dobrá kamarádka F (aniž by o tom věděli J nebo I)
  • K náhodou pracuje jako recepční v hotelu, kam si E vodí zákazníky a kde bydlí C, protože ho otec nenechá bydlet doma
  • L žije s A a vydává se před B za její matku
  • A tvrdí L, že skutečná matka B je dávno mrtvá, ale je to lež, protože ví, že její matkou je E (ale E ani B to nevědí)
...a tak dále. A upozorňuji, že předchozí věty nejsou náhodně vymyšlená vtipná konstrukce, ale přesný záznam vztahů několika (zdaleka ne všech) postav v tomto filmu. Aspoň myslím.

18.9.20

Recenze: Služebníci [Služobníci / Servants] - 80%

Slovensko, rok 1980. Do bohoslovecké fakulty přijíždějí noví mladí studenti. Mezitím komunistický stát tlačí na církev, aby si moc nevyskakovala. Učitelé se snaží "držet hubu a krok", protože se (oprávněně) bojí, že v případě problémů fakulta bude prostě kompletně zrušena. Rebelštější studenti ale píšou anonymní výzvy a posílají depeše do redakce Svobodné evropy. A nad tím vším se vznáší stín jakési tajemné smrti, kterou sice vidíme úplně na začátku filmu, ale její kontext dlouho neznáme...

Služebníci jsou koprodukční film (Česko / Slovensko / Rumunsko / Irsko), který rozhodně stojí za to vidět, protože po hodně dlouhé době nabízí v kinech opravdovou podívanou. Ne že by v něm vybuchovali desetimetroví roboti, ale je tak skvěle audiovizuálně realizován, že jsem něco podobného (v česko-slovenských končinách) neviděl pravděpodobně od Domestika.

Film má sice zápletku, ale je velmi řídká a (záměrně) mírně zmatená a nechronologická. Mnohé není naplno řečeno a vidíme jen fragmenty něčích existencí. Služebníci jsou především o atmosféře, ale ta je nádherně hustá.

10.9.20

Recenze: Děda, postrach rodiny [The War With Grandpa] - 50%

Robert De Niro hraje mírně senilního dědečka, kterému "vyhlásí válku" jeho dvanáctiletý vnuk (protože dědeček musí bydlet u klukovy rodiny a zabere jeho pokoj). "Vyhlášení války" proběhne písemně a tím započne epický konflikt...

Asi bych měl především upozornit, že film Děda, postrach rodiny není tak strašný, jak se zdá z popisu děje, z propagačních materiálů a z faktu, že původně měl mít premiéru v únoru 2018. Pravděpodobně to bude souviset z tím, že jde o adaptaci stejnojmenné knížky z 80. let, která byla napsána jako autobiografická (autor v ní vzpomíná na své dětství).