Ken Loach je mistrem žánru "všichni jsou v hajzlu" a ani tentokrát své mistrovství nezapře. Když si Turnerovi zoufají, hádají se, nebo se snaží obměkčit své zaměstnavatele, je to všechno zahráno obrovsky působivě a všichni herci jsou skvělí.
Problém spočívá v tom, že to většina toho je strašlivě předvídatelná. Jakmile Ricky přijde se svým plánem na vlastní podnikání, okamžitě je jasné, jak hrozně se všechno podělá. Jakmile začne rodinná krize, je jasné, jak bude pokračovat. Ať se stane cokoliv špatného, je jasné, že film to podává jako obžalobu shnilého kapitalistického systému, a ani náznakem není zmíněna skutečnost, že Turnerovi jsou přehnaně optimističtí a neustále výrazně přeceňují své schopnosti a podceňují svinskost okolního světa. A podobně jako v ostatních filmech tohoto podžánru i tentokrát platí, že hlavní hrdinové jsou sice spodina a neumějí ekonomicky uvažovat, ale jsou téměř stoprocentně féroví a téměř nikdy je nanapadne využít "skulinky v systému", které neustále zneužívají všichni kolem.
