29.2.20

Recenze: Frčíme [Onward] - 60%

Kdysi dávno (vlastně ne, před pár desítkami let!) byl svět plný kouzel a magie. Elfové, trpaslíci a zlobři se spolu vydávali na dobrodružné výpravy, barbaři i čarodějové bojovali s draky, aby získali poklady, a tak dále. Pak ale byla objevena elektřina a spalovací motor, což bylo pohodlnější než čáry, a na magii se zapomnělo.

V "dnešním" světě tedy stále žijí elfové, trpaslíci a zlobři, ale chodí spořádaně do práce a do školy, jezdí v autech, létají v letadlech a stravují se ve fast foodech.

Elfovi Ianovi je dnes 16 let a jako dárek dostane čarodějnou hůl a kouzlo od otce, kterého nikdy nepoznal (a chtěl by). Za pomoci kouzla může otce vyvolat na 24 hodin z mrtvých, ale nepovede se to, a tatínka je jen polovina (dolní). Ian se tudíž se svým starším bratrem Barleyem musí vydat na oldschoolovou fantasy výpravu pro magický krystal, který je zapotřebí k tomu, aby tatínek měl i horní polovinu. A mají na to jen 24 hodin.


Mám rád kvalitní a originální "world-building". Pokud filmaři vymyslí svět, který je jako náš, ale ještě celkem nedávno v něm běžně fungovala kouzla, pak by se dalo říct, že se jim podařilo mě zaujmout a jsem zvědavý, jak ten svět vypadá. A jak vypadá?

27.2.20

Recenze: Neviditelný [The Invisible Man] - 60%

Cecilia (Elisabeth Mossová) uteče od svého milionářského přítele, který je psychopat a ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery. O pár týdnů později se dozví, že přítel zemřel, ale stále má neodbytný pocit, že kolem sebe cítí jeho přítomnost. Zbláznila se, nebo je na tom něco pravdy?

Mno, zmiňme snad jen to, že ex-přítel byl expertem na optiku, měl ve sklepě svého domu laboratoř s divnými skafandry, a film se jmenuje Neviditelný...


Leigh Whannell umí natáčet slušné filmečky za málo peněz (viz nedávný Upgrade) a proto mu Universal dovolil, aby rebootoval jejich Neviditelného s Johnnym Deppem ještě předtím, než tento film vznikl (což je pravděpodobně nějaký rekord). Místo velkofilmu s megahvězdou tedy vznikl minifilmeček s rozpočtem menším než 10 milionů dolarů. Což nemusí být nutně na závadu.

24.2.20

Recenze: Volání divočiny [The Call of the Wild] - 60%

Bernardýn-kólie Buck je ukraden svému pánovi a odlifrován do Yukonu, kde musí ve sněhu tahat sáně s poštou a prožívat různá dobrodružství, až se ho konečně ujme hodný dědula (Harrison Ford) a Buck může v sobě objevit svůj zvířecí instinkt (a souložit s vlky).


Tato filmová adaptace se původní knihou inspiruje jen velmi volně. Je v ní méně brutálního dramatu, méně penisů, méně souložení s vlky a méně bílých mužů. Také je v ní více CGI, což byl pro mě úplně největší problém.

20.2.20

Recenze: Ježek Sonic [Sonic the Hedgehog] - 50%

Modrý turboježek Sonic se za pomoci hodného policajta (James Marsden) snaží utéct šílenému doktoru Robotnikovi (Jim Carrey) a najít svoje ztracené magické kroužky. Pokud vám předchozí věta náhodou nedává perfektní smysl, nemusíte číst dál.


Filmy podle videoher mají většinou ten problém, že buď jsou dobré a nedrží se předlohy (Rampage), nebo se drží předlohy a nejsou to dobré filmy (Silent Hill).

18.2.20

Recenze: V síti (plná verze) - 60%

Tento stominutový film, nevhodný pro mládež do 15 let, existuje také v podstatně kratší verzi, která je mládeži přístupná a určená především k promítání ve školách (a jmenuje se V síti za školou). Neviděl jsem ji a zabývám se zde pouze plnou verzí.
V síti je dokument (nebo bych přesněji řekl "sociální experiment"), ve kterém se tři plnoleté, mladistvě vyhlížející herečky vydávají za dvanáctiletá děvčata, vytvoří si profily (falešné) na několika online službách a my můžeme sledovat, jaká spousta úchylů je kontaktuje a jaké fotky a videa jim posílají.


Film má několik celkem jasně oddělených částí:

V první z nich sledujeme, jak filmaři na konkurzu vybírají vhodné herečky, přičemž většina z nich prozradí, že se (když byly neplnoleté) samy s internetovými predátory setkaly.

Pak jsou vybrány tři herečky a vidíme, jak se stěhují do realistických kulisy tří dětských pokojíčků (a koupelny).

Pak sledujeme zakládání falešných profilů, první žádosti o kontakt (několik desítek za prvních pár minut) a první diskuse s predátory.

Patřičně hardcore to začne být někdy v polovině filmu, kdy se konečně protrhne hráz a jsme zaplaveni hromadou penisů a masturbace.

No a posledních 20 minut je věnováno tomu, že jsou někteří z "ulovených" predátorů natáčeni při osobním setkání s protagonistkami / tvůrci.

17.2.20

Recenze: 1917 - 60%

Dva vojáci se jednoho dubnového dne roku 1917 vydávají někde ve Francii do území nikoho, aby ostatním jednotkám sdělili, že musí zrušit útok. Pokud se jim to nepodaří do úsvitu, stovky britských vojáků padnou do německé pasti.

Sam Mendes (režisér posledních bondovek, ale také Americké krásy) natočil válečné drama, které se (s jedním přerušením) odehrává kompletně v reálném čase a vypadá jako kdyby bylo natočeno v jednom záběru (což není pravda, na rozdíl od některých jiných filmů).


Film 1917 pro mě (bohužel) je především ukázkou toho, jak dobře Hollywood zvládá své řemeslo. Co se týče syrových emocí následkem válečných hrůz, mé oči zůstaly naprosto suché a musím přiznat, že jsem se ke konci i dost nudil. Ale vezměme to jedno po druhém:

13.2.20

Když dva dělají totéž...

Před pár dny jsem se v recenzi filmu Chlap na střídačku divil tomu, že má tak strašný film tak originální a potenciálně vtipný základní námět. A také jsem tvrdil, že scenáristou filmu je jeho režisér Petr Zahrádka, což jsem si vyvodil z toho, že na plakátu je napsáno "Film Petra Zahrádky" a scenárista na něm není uveden:


Ve skutečnosti je autorkou scénáře Alexandra Leclère a celý film je kopií dva roky starého francouzského filmu Garde Alternée (doslova "Střídavá péče")

Pro osvěžení, toto je trailer Chlapa na střídačku:



A toto je trailer na Garde Alternée:



A toto jsou plakáty obou filmů:


A do dalších dohadů se nebudu pouštět.

Recenze: Fantasy Island [Blumhouse's Fantasy Island] - 10%

Kdesi na opuštěném tropické ostrově sídlí luxusní hotel, kterému šéfuje záhadný pan Roarke (Michael Peña). Přilétá sem pět hostů, kterým zde mají být (jako výhercům nějaké blíže nedefinované soutěže) "splněny jejich sny". Není jasné, co přesně to obnáší, ale má to jistá zvláštní pravidla, například "Pokud se přání začne plnit, nedá se to přerušit před jeho přirozeným koncem" nebo "Každý má jen jedno splněné přání" nebo "Epstein didn't kill himself".


Fantasy Island je vzácný film, který má slušný rozpočet a vznikl ve velkém studiu, ale je naprosto nepodařený ve všech ohledech, od základního konceptu, přes casting a scénář až po herecké výkony, režii a střih (který se jistě snažil zachránit mnohé z toho, co se nepovedlo v předchozích fázích natáčení). Fantasy Island je takový strašný bordel, že by mě upřímně zajímalo, jak vlastně vypadal jeho původní námět, kdo a proč ho schválil, a co přesně se kdy stalo, že výsledek vypadá takto.

12.2.20

Recenze: Sviňa - 40%

Slovensko, 1999. Mafián Wagner si zavolá poslance s přezdívkou "Bobo", na kterého má kompromitující materiály (video, na kterém souloží s nezletilou prostitutkou) a udělá mu nabídku, která se neodmítá: Bobo založí politickou stranu (nazvanou "Strana"), stane se premiérem a půjde Wagnerovi na ruku.

Slovensko, 2012: Strana vyhrává volby (neboť ji podporuje církev) a Bobo se stává premiérem. Story začíná...


Film Sviňa (podle románu, který jsem nečetl) je typickým představitelem současného česko-slovenského politického thrilleru. Tvůrci rozhořčeně poukazují na to, jak je většina politiků morálně zkažená a zkorumpovaná, a jak se neštítí trestných činů, včetně těch nejzávažnějších.

Značná část podobných filmů má problém s tím, že je v nich příliš mnoho postav, které dělají příliš mnoho sviňáren najednou, takže výsledek není dostatečně působivý, nebo je dokonce nepochopitelný. Viz například Amnestie, Kandidát nebo Hranaři.

Sviňa nemá problém s nepochopitelností. Má omezený počet hrdinů (z různých sociálních vrstev) a její děj je velmi přehledný. Což je dobře.

Co není dobře: Celá zápletka je strašlivě šablonovitá a až nechtěně vtipná tím, jak extrémně polopatické v ní všechno je a jak černobíle je nám vysvětlováno komu máme fandit a komu ne.

  • Církev je zkorumpovaná a kněz nerad souloží s prostitutkami, protože má radši děti.
  • Wagnerova milenka provozuje dětský domov, kam jsou svážena neplnoletá děvčata a jsou zde z nich vychovávány prostituky pro politiky. Zdejší ošetřovatel je gangsta a má na hlavě vytetovaného Ježíše.
  • Wagnerova milenka mu při sexu říká "Ave ty", na což on odpovídá "Ave já".
  • Hodný mladý novinář je všemu na stopě, ale je zabit, což vede k tomu, že se v církvi hne svědomí a přestane mafiány podporovat
  • Naštěstí se podaří prolomit heslo do novinářova počítače (protože ho má napsané na fotce hned vedle počítače), jsou v něm nalezeny všechny kompromitující materiály, která jsou zveřejněny a vedou k masovým demonstracímm a vítězství demokracie (asi).
  • Na konci to vypadá, že Bobo bude konečně zatčen, takže doma chlastá u pracovního stolu, na kterém stojí jeho fotografie s Donaldem Trumpem.



Film má necelých 100 minut, takže i když děj není nijak složitý, je přece jen značně zhuštěný, což vede k tomu, že mnohé postavy postihne nějaký dramatický osud dříve než bychom je stačili poznat, natož si k nim vytvořit nějaký vztah. Například dvě holky v dětském domově si slíbí, že "Budou jako sestry a nikdy se neopustí", aniž by spolu předtím prohodily jediné slovo. Dalo by se říct, že film Sviňa obsahuje jen samá vyvrcholení a žádnou předehru, která by těm vyvrcholením dávala nějakou váhu. V celém filmu neexistuje myslím ani jedna postava, která by nebyla stoprocentně černobílá a šablonovitá.

A bohužel, na rozdíl od Červeného kapitána nebo Oni a Silvio, Sviňa není nijak audiovizuálně zajímavá a svá vyvrcholení nám předkládá rutinním, téměř televizním způsobem. Nějaká výraznější stylizace a dravější tempo by filmu výrazně prospěly.

I když film začíná titulkem, že všechny události jsou smyšlené, je zjevné, že tvůrci "odvážně tnou do živého" a "vyjadřují se k palčivým projevům dnešní společnosti". Což je samozřejmě skvělé alibi a kdybyste se tvůrců zeptali, který slovenský církevní hodnostář že to souloží s dětmi, tak byste se jistě dozvěděli, že nikdo, protože je to smyšlené, nudge nudge wink wink... Ostatně, na Slovensku to s tou mafií nebude tak žhavé už z toho jednoduchého důvodu, že tento film byl uveden do slovenských kin a jeho tvůrci stále žijí.

Jistě se budou ozývat hlasy, že "tento film je nutno vidět, protože ve Slovenské politice se děly (a dějí) podobné dramatické věci". Což je argumentace, se kterou nesouhlasím a rozhodně si nemyslím, že jakýkoliv film "je nutno vidět" jen z toho důvodu, že se snaží vyprávět o něčem skutečném, dramatickém.

Sviňa by pravděpodobně chtěla být něčím kontroverzním a odvážným, ale není. Naopak, dává jisté nezanedbatelné části publika přesně to, co tato část chce, bez riskování, bez zajímavých nápadů a bez zápletky, která by fungovala sama o sobě, jako filmová zápletka.

11.2.20

Recenze: Judy - 50%

Téměř k nepoznání strhaná Renée Zellwegerová v titulní roli životopisného filmu o Judy Garlandové...

Mno, víte vůbec, kdo to byla Judy Garlandová? Já věděl pouze o tom, že hrála hlavní roli ve starém Čaroději ze země Oz. Takže jsem si schválně nic dalšího nezjišťoval a těšil se, co zajímavého se dozvím.


A byl jsem nepříjemně zklamán, neboť z tohoto filmu se o Judy Garlandové dozvíme velmi málo. Naprostá většina se ho totiž odehrává na sklonku jejího života, kdy se snaží vydělat nějaké peníze zpíváním v londýnském kabaretu (protože v Anglii byla populárnější než doma v USA). To je proloženo několika krátkými flashbacky, především do jejího dětství, kdy byla bezmocnou dojnou krávou společnosti MGM. Dozvíme se, že je téměř na mizině, že se s jedním z mnoha manželů handrkuje o své dvě děti, a že je extrémně nespolehlivá umělkyně následkem svých neuróz, konzumace drog a / nebo alkoholu.