Recenze: Služebníci [Služobníci / Servants] - 80%

Slovensko, rok 1980. Do bohoslovecké fakulty přijíždějí noví mladí studenti. Mezitím komunistický stát tlačí na církev, aby si moc nevyskakovala. Učitelé se snaží "držet hubu a krok", protože se (oprávněně) bojí, že v případě problémů fakulta bude prostě kompletně zrušena. Rebelštější studenti ale píšou anonymní výzvy a posílají depeše do redakce Svobodné evropy. A nad tím vším se vznáší stín jakési tajemné smrti, kterou sice vidíme úplně na začátku filmu, ale její kontext dlouho neznáme...

Služebníci jsou koprodukční film (Česko / Slovensko / Rumunsko / Irsko), který rozhodně stojí za to vidět, protože po hodně dlouhé době nabízí v kinech opravdovou podívanou. Ne že by v něm vybuchovali desetimetroví roboti, ale je tak skvěle audiovizuálně realizován, že jsem něco podobného (v česko-slovenských končinách) neviděl pravděpodobně od Domestika.

Film má sice zápletku, ale je velmi řídká a (záměrně) mírně zmatená a nechronologická. Mnohé není naplno řečeno a vidíme jen fragmenty něčích existencí. Služebníci jsou především o atmosféře, ale ta je nádherně hustá.

Recenze: Děda, postrach rodiny [The War With Grandpa] - 50%

Robert De Niro hraje mírně senilního dědečka, kterému "vyhlásí válku" jeho dvanáctiletý vnuk (protože dědeček musí bydlet u klukovy rodiny a zabere jeho pokoj). "Vyhlášení války" proběhne písemně a tím započne epický konflikt...

Asi bych měl především upozornit, že film Děda, postrach rodiny není tak strašný, jak se zdá z popisu děje, z propagačních materiálů a z faktu, že původně měl mít premiéru v únoru 2018. Pravděpodobně to bude souviset z tím, že jde o adaptaci stejnojmenné knížky z 80. let, která byla napsána jako autobiografická (autor v ní vzpomíná na své dětství).

Recenze: Vyšinutý [Unhinged] - 30%

Rachel (caren Pistoriusová) má špatný den. Soudí se s exmanželem, má problémy v zaměstnání, nestíhá odvézt syna do školy a na semaforu před ní stojí nějaké auto, které odmítá vyjet na zelenou. Rachel na něj zatroubí, což neměla dělat, protože v autě sedí psychopat beze jména (Russell Crowe), který začne psychicky i fyzicky terorizovat její rodinu a přátele.

Vyšinutý je film, který není dobrý, je předvídatelný a přitom nesmyslný a především je záhadou, proč vůbec vznikl a proč si někdo někde myslel, že takováto blbost má právo na existenci. A největší záhadou je, proč se v něm objevuje Russell Crowe (dost připomínající mladého Johna Goodmana), který je snad ještě stále mezinárodní filmovou hvězdou, takže proč proboha...???

Recenze: Krajina ve stínu - 30%

Nový film Bohdana Slámy (na motivy skutečných událostí) vypráví osudy malé pohraniční vesnice, která v době okolo druhé světové války několikrát změnila státní příslušnost (Rakousko > Německo > Československo), z čehož pro většinu jejích obyvatel vyplynuly ve 30. až 50. letech různé větší či menší problémy (od nadávek až po popravy).

Většina filmů Bohdana Slámy se mi líbí, některé dokonce velmi (Štěstí, Venkovský učitel). Dosud všechny jeho filmy (nebo aspoň ty, které jsem viděl) byly typickými příklady "laciných, nezávislých" filmů, ve kterých sledujeme "extrémně zblízka" nějaké lidské starosti. Většinou v současnosti a většinou s minimálním rozpočtem.

Recenze: Mulan - 50%

Disney pokračuje v zoufalých snahách o adaptaci svých slavných animovaných filmů do podoby hraných spektáklů. A opět to dopadlo... zoufale.

Mnoho staletí stará legenda o čínském děvčeti, které se vydává za muže, aby místo zchromlého otce nastoupilo do armády (a zachránilo říši), byla Disneyem natočena jako docela slušný animovaný film v roce 1998. Měla tehdy všechno to, co se od Disneyových animovaných filmů očekávalo, to jest písničky, veselé vedlejší postavičky, humor, epickou akci a nějaké to morální poslání.

Nová hraná verze obsahuje jisté drobné náhodné elementy z animované verze, ale nejsou v ní žádné písničky, žádné veselé postavičky, velmi málo humoru, dost akce (která by chtěla být epická) a spousta morálního posrání. A je o 30 minut delší.

Recenze: Králové videa - 70%

Český dokument o unikátním fenoménu "ilegálně kopírovaných videofilmů", který v Česku (a Slovensku) bujel v 80. a 90. letech minulého století.

Film má podtitul "Příběh československého rychlodabingu", což je poněkud zavádějící. Věnuje se totiž celému fenoménu pirátských videokazet, včetně např. jejich získávání, množení, šíření a technických, právních a kulturních aspektů toho všeho. Rychlodabingu je věnováno (odhadem) méně než 50 procent filmu.

Recenze: Bill & Ted Face The Music - 60%

Než se dostanu k recenzi nového filmu Bill & Ted Face The Music, který měl před pár dny premiéru (a nikdy se neobjeví v našich kinech), musím trochu odbočit k jeho kořenům:

Před dávnými lety, za sedmero horami (konkrétně v letech 1989 a 1991 v USA) měly premiéru komediální sci-fi filmy Bill & Ted's Excellent Adventure a Bill & Ted's Bogus Journey s Alexem Winterem a (tehdy neznámým) Keanu Reevesem v hlavních rolích. Do našich kin se tyto filmy nedostaly z pochopitelných důvodů (museli se tehdy dohánět Rambové a jiné komunisty zakázané filmy), ale - poměrně překvapivě - o jejich existenci dnes neví ani spousta "profesionálních" českých filmových kritiků, přestože jde o nezanedbatelný kulturní fenomén - s Billem a Tedem následně existovaly také dva televizní seriály (jeden animovaný, jeden hraný) a několik videoher.

V prvním filmu se Bill a Ted vydávají zpět časem (v telefonní budce), aby ukradli různé historické osobnosti, které jim mají pomoci s domácím úkolem. Ve druhém filmu umřou, dostanou se do pekla a s pomocí Smrťáka (William Sadler) musí zastavit padoucha z budoucnosti jménem Chuck De Nomolos.

Bill a Ted byli natočeni pro poměrně specifické publikum, kterému například přijde legrační, že se darthvaderovský padouch z budoucnosti jmenuje Chuck De Nomolos. Aniž by nutně museli vědět, že se scenárista filmu jmenuje Ed Solomon (což je "De Nomolos" pozpátku), natož aby věděli, že ten scenárista za pár let bude zeťem Johna Cleese (a tudíž mu dojde, že cestování časem v telefonní budce není tak originální nápad, jak si původně myslel).

Recenze: Tenet - 70%

Christopher Nolan přichází se svým novým mega-opusem (dvě a půl hodiny!), který opět předefinovává realitu a tentokrát si hraje především s časem. Ale tak intenzivně, že aspoň pár měsíců nemá smysl natáčet další film o časových paradoxech...

Občas v recenzích píšu, že byste si o nějakém filmu měli číst co nejméně a vydat se na něj do kina, pokud spadáte do jisté škatulky. Pokud tedy spadáte do škatulky "Mám rád(a) chytré velkofilmy, především ty od Christophera Nolana", pak se rozhodně na Tenet vydejte.

I vám ale doporučuji, zjistit si o filmu předem co nejvíce, podívat se na trailery, přečíst si základní info o hlavních postavách, atd... Pořád nebudete ani zdaleka tušit, o čem film je, a pokud to neuděláte a Tenet se vám bude líbit, pak ho rozhodně budete muset vidět ještě jednou, pravděpodobně víckrát.

Konspirační teorie?

 

Recenze: Šarlatán - 80%

Jan Mikolášek (1889 - 1973) byl český bylinkář a léčitel, který ve 30. - 50. letech získal značnou popularitu díky svým až zázračným úspěchům. Dokázal totiž určit přesnou diagnózu a správnou léčbu jen na základě letmého nahlédnutí do vzorku moči (aniž by pacianta vůbec potkal)! Mikolášek léčil slavné osobnosti, politické prominanty (nacisty i komunisty) a nakonec se mu jeho věhlas stal osudným a komunisti si na něj došlápli ve vykonstruovaném politickém procesu.

To je, pokud se mi podařilo zjistit, objektivní pravda, kterou se inspiroval nový film Agnieszky Hollandové Šarlatán. Mikoláška v něm hraje Ivan Trojan (který mu není ani vzdáleně podobný) a jeho syn Josef (v mnoha flashbackových scénách).

Film nám představuje Mikoláška jako značně vyšinutého člověka, který s největší pravděpodobností má nadpřirozené schopnosti (možná od Boha, možná od přírody), až nelidsky prahne po léčení nemocných mas a politiku cíleně zcela ignoruje - dokud ho politika nedostihne. Ve filmu se docela odvážným způsobem prolíná křesťanství (Mikolášek má zvláštně intenzivní vztah k Ježíšovi) a homosexualita (intimní vztah Mikoláška s jeho slovenským asistentem). A moč a uniformy. Vlastně, jako jediný další český film, ve kterém se sešlo dohromady tolik uniforem, moči a homosexuality, mě napadá Daddy's Iron Rule: Firm Hand, Hard Cocks.

Oba Trojani jsou v hlavních rolích skvělí a působí vlastně velmi bizarně, že tentýž herec předváděl před pár měsíci v jiném filmu (Bourák) toto. Film rozhodně nebyl laciný, ale je natočen spíše komorně, s minimalistickou kamerou a hudbou a bez nějakých šílených audiovizuálních nápadů. Působí jako velmi kvalitní televizní film a nemyslím to hanlivě.