20.7.21

Recenze: Space Jam: Nový začátek [Space Jam: A New Legacy] - 30%

Tento film je pokračováním/rebootem 25 let starého filmu, ve kterém se slavný basketbalista Michael Jordan propadne do kresleného světa, kde musí po boku animovaných postaviček Warner Bros. (Bugs Bunny, Daffy Duck, Sylvester, Tweety, Road Runner atd...) sehrát basketbalové utkání se zlými mimozemšťany, protože v sázce je osud světa, nebo tak něco. Warneři se tuto blbost pokusili updatovat pro dnešní diváky a do hlavní role obsadili LeBrona Jamese (taky slavný basketbalista).

Musím úvodem důrazně upozornit, že původní Space Jam mě nijak zvlášť nezaujal, párkrát jsem si při něm pousmál, a už si ho téměř nepamatuji. Samozřejmě to byla hovadina, ale pořád se v ní něco dělo a celkem to uteklo. Při recenzování nového filmu ale nijak nebudu přihlížet k tomu, že případně nějak "pošlapává odkaz původního Space Jamu" nebo naopak "věrně se drží ztřeštěnosti původního Space Jamu". To je mi úplně jedno.


Nový Space Jam je hodně špatný a hodně nudný film. Především je to ale zrůdné skoro-podobenství, které na sofistikované meta-úrovni vypovídá o tom, jak špatně je na tom současný filmový průmysl. Kdyby tenhle film natočil Steven Soderbergh nebo David Lynch, možná uznaně kýval, jak sofistikovaně se vysmáli hollywoodské mašinerii (ale pořád bych se při něm nudil). Ale vzhledem k tomu, že nový Space Jam režíroval Malcolm D. Lee, který má na kontě několik opravdu strašných černošských komedií, jsem si téměř jist, že jde o produkt sjetých producentů Warner Bros., kteří si upřímně mysleli, že se jim podaří dobře pobavit dnešní děti, zajímající se o videohry a filmovou historii, i když sami o videohrách a filmové historii nic nevědí, protože pro samý kokain nemají čas na videohry a filmy.

Předchozí věta je umělecká nadsázka a nechci s jistotou tvrdit, že producenti nového Space Jamu byli sjetí kokainem. Klidně to mohl být toluen.

Film začíná v roce 1998, kdy si malý LeBron James hraje na klasickém Gameboyi barevnou videohru s dokonalým samplovaným zvukem (tedy něco, co není technicky možné). Následkem toho prohraje školní basketbalový zápas a je mu vysvětleno, že "se musí soustředit a vědět co chce", nebo něco podobného, co jsem okamžitě zapomněl, ale zjevně to má být zúročeno někdy později a má z toho vyplynout ponaučení.

15.7.21

Recenze: Black Widow - 60%

I když Black Widow (Scarlett Johanssonová) v rámci Marvel vesmíru už před pár lety umřela, nyní se můžeme podívat na film, který je věnovaný pouze jí.


Black Widow začíná v roce 1995, kdy je malá Nataša odtržena od rodiny (která, jak se záhy ukáže, nebyla její skutečná rodina) a strčena do programu pro výcvik elitních vražedkyň. Výcvik a dospívání Nataši nevidíme a po úvodních titulcích skočíme do roku 2016, kdy se Nataša pokusí onen výcvikový program zničit a nějak se emocionálně vyrovnat s existencí své sestry (Florence Pughová ze Slunovratu) a rodičů (kteří nejsou její rodiče, ale nikoho bližšího nikdy neměla).

12.7.21

Audio recenze: Chyby - 50%

Při diskusi o novém českém filmu "Chyby" se to nejlepší odehrálo až po skončení recenze. Naštěstí jsme nevypnuli nahrávání a můžeme vám předložit kompletní záznam...


Další audio posty jsou zde.

2.7.21

Recenze: Mazel a tajemství lesa - 30%

Děcka jedou na letní tábor a těší se. S výjimkou Martina, přezdívaného Mazel, kterého to v přírodě štve a chtěl by zpátky do města. Zrovna Martina si ale vyberou lesní CGI trpajzlíci k tomu, aby jim pomohl sehnat hřeben, zrcadlo a šátek a tím magicky porazit zlé prospektory, kteří v lese vrtají do panenské země.


V průběhu sledování filmu Mazel a tajemství lesa jsem se dost nudil a tudíž jsem měl dost času přemýšlet, co mi to celé připomíná. Dějem to celé dost připomíná Mého souseda Totora, ale svou nepodařenou snahou o sloučení reality a pohádkovosti v dětské mysli mi to opakovaně připomínalo pohádku Modrý tygr. A jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že obojí režíroval Petr Oukropec, jinak úspěšný producent.

28.6.21

Recenze: Mstitel - 40%

Částokrát jsem na tomto blogu roztrpčený nebo rozveselený z toho, jak velké WTF jsou současné české komedie. Nový film Mstitel je výjimečný v tom, že se zcela cíleně snaží být co největší WTF a 1) dělá to s nezanedbatelným rozpočtem, 2) místy se mu to docela daří.

Bohužel se mu to daří jen místy a bohužel jeho WTF není dostačující k tomu, aby zahnalo nudu, která v něm převažuje (přestože má jen asi 100 minut).

Budou následovat spoilery, ale nemyslím si, že by to u tohoto filmu jakkoliv vadilo, protože si stejně budete myslet, že si to všechno vymýšlím, nebo se mi to jen zdálo.

21.6.21

Recenze: Matky - 30%

Začněme oficiální textovou upoutávkou této nové české komedie:

"Mohl by to být film o ženách v nejlepších letech, které jsou elegantní, sebevědomé, chytré, užívají si, a probírají spolu chlapy, vztahy a sex. Čtyři celoživotní kamarádky z chystané komedie takové jsou, ale k tomu všemu se starají o děti, nebo je právě porodily, případně jsou těhotné."

Jak toto souvětí čistě gramaticky chápete? Pokud začíná slovy "Mohl by to být film o ženách, které...", tak bych si z toho logicky vyvodil, že hrdinky tohoto filmu nesplňují tuto definici. Na začátku druhé věty je ovšem explicitně napsáno, že takové jsou. Proč tedy to "Mohl by to být..."? Protože mít nebo čekat dítě automaticky znamená, že nemůžete být elegantní, sebevědomá nebo chytrá?

Jsem z toho sloganu poněkud zmaten, stejně jako jsem poněkud zmaten ze samotného filmu, který ve mně vzbuzoval intenzivní dojem, že se mi jeho tvůrci snaží vysvětlit, že děti znamenají v podstatě konec normálního příjemného života a že by si je nikdo nikdy neměl pořizovat, jinak dopadne podobně hrozně jako hrdinky Matek, kterým se mám vysmívat pro jejich nešťastné situace, do kterých se samy navezly.


Ale teď už k hrdinkám:

  • Sára je internetová influencerka, která se právě (na úplném začátku filmu) chystá rodit a hodlá to dokumentovat online, stejně jako dokumentuje každičkou sekundu svého života, k viditelné nelibosti svého přítele.
  • Hedvika je superbohatá, protože její manžel je nadnárodní superpodnikatel. Mají spolu batole, ale co je to platné, když manžel na Hedviku nemá čas a jenom do ní pořád cpe peníze, místo aby do ní nacpal penis? Není proto divu, že se Hedvika v parku zakouká do mladého skejťáka s kytarou.
  • Eliška právě zjistila, že otěhotněla. Její slovenská matka to nese nelibě, neboť nesnáší jejího partnera a dává to všem jasně najevo. Kromě toho má Eliška nějaké zvláštní trauma z toho, že vypadá málo těhotná a možná je částečně dementní (viz dále)...?
  • Zuzana je rozvedená, se dvěma dětmi, a nemá peníze, neboť je příliš měkká na to, aby z otce svých dětí ždímala alimenty.
A z toho se pak odvíjejí další... Aha, vlastně, teď jsem si uvědomil, že z ničeho z toho se ve filmu neodvíjí skoro nic!

Dehonestující generická maskulina se vkrádají už i do filmových kritiků

Tohle není vtip. Přesněji řečeno, "není to vymyšlený email":


Obávám se, že nemohu být pro, neboť slovo "kritika" pokládám za dehonestující femininum.

17.6.21

Recenze: Luca - 40%

V rámci experimentování jsem zkusil opět něco nového, a to podcast. Se svou drahou manželkou.

Mohla by to být do budoucna vhodná forma, jak se stručně zmiňovat o věcech, o kterých se mi nechce psát.


Další díly našeho podcastu jsou na Anchor.FM/fuxoft, nebo hledejte název "Fukocast" na Spotify, Google Podcasts atd...