Recenze: Favoritka [The Favourite] - 70%

Rok 1708. Anglie válčí s Francií a vládne jí neschopná, dementní a nemocná královna Anna (Olivia Colmanová). De facto ale vládne její poradkyně Sarah Churchillová (Rachel Weiszová). Ke dvoru přijíždí Abigail Hillová (Emma Stoneová), chudá sestřenice Sarah, která sice nemá pořádný titul ani majetek, ale chce obojí získat, protože je skoro stejně slizká jako Sarah.

Favoritka je novým filmem Yorgose Lanthimose, který předtím natočil Humra a Zabití posvátného jelena, které považuji za těžko snesitelný masturbační art. Favoritka vypadala, že má pro změnu smyslupnou zápletku, takže jsem se odvážil na ní zajít. A nelituji! Aspoň ne moc.

Recenze: Skleněný [Glass] - 20%

Nejnovější film M. Nighta Shyamalana je pokračováním dvou jeho předcházejících filmů: Vyvoleného z roku 2000 (který se mi dost výrazně líbil) a nedávného Rozpolceného (který se mi vůbec nelíbil). Skleněný na oba filmy přímo navazuje, takže pochopitelně budou následovat spoilery Vyvoleného i Rozpolceného. Na druhou stranu, pokud jste neviděli oba předchozí filmy, nemá žádný smysl chodit na tento nový, protože vůbec nebudete tušit, která bije.

Takže: David Dunn (Bruce Willis) dále pokračuje na ulicích Philadelphie v konání náhodného dobra v zelené pláštěnce, v čemž mu pomáhá jeho (nyní dospělý) syn. Davidova identita je pro veřejnost stále neznámá. Kevin Crumb (James McAvoy) má stále rozpolcenou osobnost a stále unáší děvčata. Dunn se mu dostane na stopu a osvobodí děvčata. Pak se David a Kevin spolu začnou rvát, když tu je najednou najde policie (tedy spíše hodně specializovaná URNA) a oba je umístí do blázince, kde už sedí Elijah Price alias Pan Skleněný (Samuel L. Jackson), který je braindead, neví o sobě a jen slintá. Zde je dostane na starost doktorka Stapleová (Sarah Paulsonová), která má v úmyslu je přesvědčit o tom, že nemají superschopnosti a jsou jen duševně vyšinutí, čímž je "zachrání" před soudem. A má na to z nějakého bizarního důvodu jen tři dny.

Recenze: Svátky klidu a míru [Den tid på året] - 70%

Vánoční večer je tu a někde na dánské samotě se schází početná rodina, která se mimo svátky prakticky nevídá. Tři sestry, každá s manželem a dětmi, a jejich rodiče. Přichází pohoda vánoc, fujavice, červené zelí a hledání mandlí.

Paprika Steenová režírovala film, který vlastně už patří do samostatného podžánru, t.j. "Rozvětvená rodina se po dlouhé době z donucení sejde a nastává humorný psychoteror". A tento exemplář patří k těm vydařenějším. Od začátku jsou nám předkládány mírné náznaky toho, kde vztahy nejvíce drhnou, a tyto náznaky posléze jsou bohatou měrou zúročeny, když se přijde například na to, že domácí zelí bylo vyměněno za koupené, kázání bylo vyhozeno do koše, kniha o severském revolucionáři se moc neprodává a chlapec dostal pod stromek místo PlayStationu 4 ručně malovaného houpacího koně s nedozírnou uměleckou hodnotou.

A možná přijde i Såntå Klæuz (nebo jak se u nich jmenuje).

Recenze: Cena za štěstí - 30%

Tento nový český film má poměrně složitý děj, takže si ho raději připomenu oficiálním textem distributora:

Obyčejné lidské štěstí může mít mnoho podob. Někdy jasných, někdy nečekaných. Kde ho hledat a co mu obětovat? Film režisérky Olgy Dabrowské Cena za štěstí ukazuje příběhy lidí, kteří cestu ke svému štěstí někde ztratili a pokoušejí se jí znovu najít. Vztah, láska, moc, útěk a vlastní děti, které mohou přinášet naději a radost, ale mnohem častěji nakonec pykají za naše chyby. Film Cena za štěstí odvíjí samostatné osudy několika hrdinů, aby se jejich cesty začaly postupně křížit a mohly nakonec složit dohromady jeden velký příběh života. Propletenec rodičů, které můžete potkat každý den, jejich dětí a partnerů. Své štěstí najdou často nečekaně, ale to je přeci jedno! Milenecký a životní pár (Vanda Hybnerová a Ivana Chýlková) vychovává dvě děti, když do jejich harmonického soužití vstoupí muž z minulosti (Tomáš Hanák). Násilnický psychopat (Jaroslav Plesl) se domáhá dcery z rozvedeného manželství, zatímco jeho bývalá žena (Klára Pollertová-Trojanová) s dětmi trpí jeho terorem. Dva teenageři od svých rodin prostě a jednoduše utečou. Oddaný muž (Pavel Řezníček) nemá sílu, aby ochránil svou lásku.

Cena za štěstí se od mnoha jiných českých vztahových filmů liší tím, že není komedií (a nechce jí být) a pokud je v ní humor, měl to být velmi hořký humor. A také tím, že má docela slušný námět. Zdůrazňuji, námět. To znamená tu nejzákladnější příběhovou kostru a definici základních vztahů mezi necelými deseti hlavními postavami. To, že dvě zamilované děti utečou ze svých domovů, ve kterých probíhají složité partnerské krize, které se postupně propletou, by se dalo zfilmovat velmi slušně, pokud by to mělo slušný scénář, slušného režiséra a slušné herce. Slušné herce to má, ale slušný scénář a režiséra bohužel ne, takže těm hercům jejich slušné herectví není nic platné.

Recenze: Raubíř Ralf a internet [Ralph Breaks the Internet] - 70%

Uplynulo několik let od Ralfovy videoherní aféry, když je idyla Litwakovy videoherny znovu narušena. U automatu Cukr Káry se rozbije volant a videohra je tak stará, že není možné sehnat nový. Jediný existující je prodáván na "eBayi". Což je něco na "internetu". Takže se Ralf a Vanilopka rozhodnou vydat se dovnitř do toho "internetu" a volant sehnat. Ale nevědí, že na to budou potřebovat lidské peníze...

Toto pokračování poněkud překvapivě uhnulo od námětu prvního filmu někam jinam. Skoro vůbec v něm totiž nejde o videohry, videoherních postaviček je v něm jen pár a většinu z nich jsme už viděli v prvním dílu. Tedy, abych byl přesný: Významnou roli v novém filmu hraje vymyšlená bojově-závodní online hra ve stylu Grand Theft Auto, která není moc zajímavá a její postavy taky ne.

Stolní hra: "Legendary Encounters: Alien"

Občas se zajímám o deskové hry. "Občas" znamená, že se jim třeba rok nebo dva nevěnuji vůbec, a pak se objeví pár dní času (svátky), já se dostanu do patřičné nálady, a začnu dohánět, co se v tomto oboru stalo nového.

Pořídil jsem si v minulých letech spoustu stolních her (kompletní seznam zde), ale některé z nich jsem si dodnes pořádně nezahrál a "Patřičná nálada" je v posledních letech stále vzácnější, protože stolní hry vyžadují na rozdíl od těch počítačových více času (na přípravu a úklid), více prostoru a více lidí (většinou, ale o tom za chvíli).

Pokud se nemýlím, tak jsem na FFFILMu o deskových hrách nikdy nic rozdáhlejšího nepsal (s výjimkou Barona Prášila, což je spíš RPG). Především proto, že jsem za posledních 10 let nenarazil na žádnou, která by mi přišla tak super / originální, aby stálo za to o ní rozsáhleji psát.

To se ovšem změnilo, když jsem nedávno narazil na hru (čtyři roky starou) s plným názvem Legendary Encounters: Alien Deck Building Game (zkráceně LEADBG), oficiálně vytvořenou podle filmů s Vetřelci.

Nejdříve krátké shrnutí, o co přibližně jde, abyste věděli, jestli vůbec máte číst dál, nebo ne...

LEADBG je představitelem takzvané "deck building" hry. To znamená, že k jejímu hrání potřebujete pouze karty (v základní krabici 600!), velkou herní podložku pro lepší orientaci (je v balení) a pár nepovinných barevných žetonů pro lepší počítání během hry. Nekupujete si žádné další karty (jako v Magicu nebo Pokémonech), v základní krabici je vše potřebné.

Hra je pro jednoho až pět hráčů a je kooperativní, tudíž všichni hráči (reprezentující lidi) spolupracují proti herním mechanismům (reprezentujícím Vetřelce a občas jiné nepříjemné věci).

Recenze: Beautiful Boy - 80%

Steve Carell a Timothée Chalamet jako otec a jeho syn, který se stane závislým na Crystal Meth. Což není nu-metal boy band, ale droga metamfetamin, t.j. něco skoro stejně škodlivého...

Film vznikl podle autobiografických vzpomínek skutečného Davida a Nica Scheffových, které napsali až po těchto dramatických událostech, z čehož vyplývá, že (spoiler) Nic to přežil a byl následně schopen tvorby literárních útvarů, tzn. dopadlo to vlastně všechno dobře.

Tvůrci filmu zřejmě předpokládají, že tohle všechno od začátku víte, takže vás nezdržují nějakými dlouhými úvody o tom, jak byli "před těmi událostmi" všichni Scheffovi šťastní a spokojení.

Recenze: They Shall Not Grow Old - 90%

(Tento film není a nebude v našich kinech!)

Tyto dny svátečního klidu jsou ideálním časem ke zhlédnutí druhého nejbrutálnějšího letošního filmu (po Backstage). Je jím unikátní dokument Petera Jacksona z první světové války, nazvaný They Shall Not Grow Old ("Nikdy nezestárnou").

Tento letošní film je unikátní v mnoha ohledech. Nemá žádného vypravěče a jen pár vysvětlujících titulků. Celý pozůstává z autentických vzpomínek skutečných řadových vojáků, kteří se zúčastnili za první světové války bojů na frontě. Slyšíme skutečné nahrávky jejich hlasů (pořízené samozřejmě před mnoha desetiletími, nikoliv letos), aniž by nám bylo vysvětlováno, kdo zrovna mluví (mluvčí se často střídají po jedné větě a je jich mnoho desítek). Bylo by to dost zajímavé, i kdyby to nemělo žádný obrazový doprovod, neboť je to dobře sestříhané a zní to (nepřekvapivě) extrémně autenticky a osobně, v příkrém kontrastu s tím, jak je válka zobrazována ve většině hraných filmů.

Recenze: Bumblebee - 60%

Charlie Watsonové je právě 18 let a je emo goth, což ještě není gay, protože se píše rok 1987. Pracuje jako prodavačka hotdogů a hrozně by chtěla vlastní auto, takže se pochopitelně velmi zaraduje, když od majitele vrakoviště zadarmo dostane starého žlutého VW brouka. Méně se zaraduje, když se u ní doma v garáži brouk složí na robota, vytáhne paprskomet a začne strašidelně chrochtat...

Je to totiž ve skutečnosti robot, který uprchl z planety Cybertron, kde zuří epická válka mezi Autoboty a Decepticony... atd. atd... a jedinou nadějí... atd. atd... zkázu celé Země... atd. atd... Optimus Primus... atd. atd... A tak podobně.

První Transformers mám dodnes za dokonalý film jistého velmi specifického bayovského podžánru (moje původní recenze z roku 2007 je zde). Jeho debilní zábavnost a velkolepost se nepodařilo napodobit žádnému z jeho pokračování. A nyní přichází prequel / reboot, který se pokouší nikoliv napodobit jedničku, nýbrž vzít to celé z trochu jiného konce...

Recenze: Asterix a tajemství kouzelného lektvaru [Astérix: Le Secret de la potion magique] - 70%

Druid Panoramix se zraní v lese, což ho vede k rozhodnutí, že musí najít nového, mladého druida, který bude jeho následníkem a bude také znát tajemství posilujícího lektvaru. Současně se odněkud vynoří druid Sulfurix, dávný Panoramixův sok, který chce tajemství lektvaru získat a uzavře proto spojenectví s Římany. A tak podobně, znáte to...

Tato recenze bude obzvlášť krátká, protože pro posledního animovaného Asterixe platí přesně totéž, co pro předposledního animovaného Asterixe. Tudíž si přečtěte jeho recenzi.

Nejnovější Asterix má opět skvělou animaci, která dle mého názoru dokonale vystihuje comicsovou dynamiku. Opět je řemeslně kvalitně natočen, sestříhán a má správně akční soundtrack, včetně tohoto slavného songu.

Jediný rozdíl je v tom, že celková story je tentokrát o něco méně zajímavá a humor o něco méně sofistikovaný. Ale možná za to může český překlad, který mi přišel ještě o něco podivnější, než posledně. Pokud vím, tak se jména vedlejších postav v "Asterixovi" vždycky počešťovala, aby zůstala vtipná i v našem jazyce. Tentokrát tomu tak není, takže se dočkáme třeba postavy jménem "Orderalfabetix". A ještě více než v předchozím filmu jsem měl pocit, že některé verbální pointy neobsahují v češtině vůbec žádný náznak vtipu, což mi přišlo podezřelé. Viz třeba trailer výše. Nepřipadá vám, že ty hlášky mají být vtipné, ale ne vždycky jsou? (Mimochodem, v samotném filmu jsou tytéž hlášky přeloženy zcela jinak.) Ale zdůrazňuji, že francouzsky neumím a jinou než českou verzi jsem neslyšel.

Nicméně, vypadá to, že filmy s Asterixem jsou do budoucna v celkem dobrých rukou a pro dospělého bez dětí nemá moc smysl na ně dál chodit...