Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...

Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.

Recenze: Krvavá nevěsta [Ready Or Not] - 70%

Mladá Grace (Samara Weavingová) prožívá nejkrásnější den svého života, neboť se právě vdává za za pohledného, hodného Daniela (Adam Brody) z extrémně bohaté rodiny, která v průběhu několika desetiletí vydělala na společenských hrách. A podle bizarní tradice si Grace musí se zbytkem rodiny o půlnoci zahrát náhodně vylosovanou hru. A vylosovaná hra je "schovávaná", přičemž Grace netuší, že "schovávaná" se od ostatních her zásadně liší. Protože v ní jde o život a o obětování na satanistickém oltáři před východem slunce.

Krvavá nevěsta mi různými způsoby (veskrze příjemnými způsoby) připomínala hororové komedie minulých desetiletí. A tím nemyslím Vřískot, nýbrž starší věci jako třeba House on the Haunted Hill. Podobně jako u starých filmů s Vincentem Pricem není od počátku jasné, jestli to všechno není myšleno vážně, ale celkem brzy vyjde najevo, že opravdu ne, a že se máme smát. A že tvůrci jsou schopní a věděli co dělají.

Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...

V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.

Recenze: Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw [Fast & Furious Presents: Hobbs and Shaw] - 90%

Američan-Samoan Hobbs (Dwayne Johnson) a Brit Shaw (Jason Statham) se strašlivě nesnášejí (po tom, co spolu prožili v Rychle a zběsile). Musejí se ale dát dohromady, neboť to po nich chce CIA. Shawova sexy sestra Hattie (Vanessa Kirbyová) v sobě má totiž programovatelný nanovirus, který za několik desítek hodin zabije nejen ji, ale většinu obyvatelstva planety. Autorem viru je supertajná všemocná organizace, která mimochodem nahackuje všechny databáze, takže se celý svět mylně domnívá, že Hobbs, Shaw i Hattie jsou teroristi. Kromě toho za všemi třemi vyšle geneticky vylepšeného nesmrtelného kybervojáka Brixtona (Idris Elba) s inteligentní samořídící motorkou, který je má buď přetáhnout na stranu zla, nebo zabít, nebo aspoň dostat ven z Hattie ten virus. Což jde pouze pomocí ruského přístroje na (jiné) tajné superzákladně někde u Černobylu. A tak dále, a tak podobně...

Jo, a ještě jsem zapomněl zmínit, že Hattie je členka komanda MI6 a superhackerka.

V 80. letech se natáčely akční filmy, které byly dějově naprosto dementní, jejich zápletka neměla smysl, jejich hrdinové neměli naprosto žádnou hloubku, a byly postaveny pouze na svalech a charismatu hlavních představitelů (Schwarzenegger, Stallone, Willis, Van Damme), špičkových akčních scénách a jednoduchém humoru (který vycházel především z charismatu hlavních hrdinů a občas z komických vedlejších postav). Takové filmy se už moc netočí. Zkoušeli to třeba Expendables, nicméně ti byli spíše nostalgická záležitost pro důchodce.

Není náhodou, že ve filmech, které se v posledních letech svou atmosférou úspěšně blížily akčním peckám 80. let (aniž by působily jako retro), často hráli Dwayne Johnson a Jason Statham, neboť oni patří do maličké hrstky současných herců, kteří se na něco takového hodí fyzicky i herecky, a nejsou ještě důchodci. Jako další mě z hollywoodský herců napadá snad jen John Cena a Vin Diesel, nebo možná Keanu Reeves, kdyby hodně moc posiloval...

Recenze: Slunovrat [Midsommar] - 90%

Partička mladých Američanů se vydává ze studijně-rekreačních důvodů na tradiční pohanský festival slunovratu do odlehlé švédské vesnice a zjišťuje, že je to festival velmi netradiční. To vše v novém hororu od mladého mistra Ari Astera, tvůrce Děsivého dědictví.

Tak nějak by mohla znít krátká synopse filmu Slunovrat. Ale je to velmi zjednodušející, možná až zavádějící synopse, která velmi trivializuje to, o čem film je, a může způsobit, že na něj do kina nepůjdou ti, kterým by se nejvíce líbil (a naopak).

Pokud totiž na základě reklamní kampaně očekáváte tradiční hororový scénář "naivní Američani jsou postupně brutálně likvidováni severskými domorodci", budete notně zklamáni, už jen proto, že něco jako "brutální likvidace naivního Američana" poprvé proběhne až ve třech čtvrtinách filmu, a těch brutálních likvidací je podstatně méně, než by divák od hororu očekával.

Recenze: Dětská hra (2019) [Child's Play] - 60%

Ve Vietnamské továrně nespokojený dělník vypne "sociální inhibitory" v procesoru robotické panenky s umělou inteligencí, takže se na americký trh dostane jeden exemplář, který není tak bezpečný jako ostatní (stejně vypadající) panenky a říká si Chucky (z důvodů, které nejsou vysvětleny). Konkrétně se to projevuje tak, že nemá problémy s mučením a zabíjením živých bytostí, včetně lidí. Jak se s jeho existencí vypořádá mladý asociální Andy (Gabriel Bateman) a jeho svobodná matka Karen (Audrey Plazaová)?

Norský režisér Lars Klevberg natočil remake / reboot slavné hororové série z 80. (a pozdějších) let, který nabízí především rozpačitou otázku: "Proč?" Chuckyho eskapády jsou přesně tím druhem filmu, na kterém se digitální triky 21. století nemají šanci nijak zásadně projevit (a Klevberg se dokonce chlubí tím, že ve valné většině filmu je Chucky poctivě mechanický, nikoliv CGI). A v jeho existujících deseti (nebo kolika?) filmech už jistě bylo předvedeno všechno černohumorové a hororové, co téma "vraždící dětská panenka" může nabídnou. Nebo snad ne?

Recenze: Lví král (2019) [The Lion King] - 60%

Disneyho Lvího krále sice nemám tolik v oblibě jako Krásku a zvíře nebo Malou mořskou vílu (především kvůli nic-moc písničkám),  ale pořád ho pokládám za významný film své doby s mnoha nadčasově působivými scénami.

Tudíž jsem k nejnovějšímu "live-action" remaku přistupoval s jistými obavami, které se částečně naplnily.

"Live-action" je v uvozovkách, protože ve filmu není nic live. Úplně všechno, co vidíte na plátně, je kompletně, totálně CGI. A je to obdivuhodné. V celém filmu není ani sekunda, při které bych si řekl "tahle scéna vypadá nějak divně nepřirozeně". Ani sekunda. CGI příroda je naprosto dokonalá. Dokonalá jsou i zvířata. Co do vzhledu. Co se týče animace, občas něco vypadá trošičku divně, ale je toho minimum. Rozhodně jde o další milník co se týče fotorealistického CGI. Což je možná až na závadu (viz dále).

Soundtrackování

O víkendu jsem se zúčastnil v Rádiu jedna pořadu "Soundtrackování", ve kterém Iveta Nebesařová prezentuje, jakou hudbu mají v oblibě různí divní lidé.

Bohužel jsem se až na místě dozvěděl, že nemusí jít jen o filmovou hudbu. Ale nic moc by se tím nezměnilo, protože filmovou hudbu stejně poslouchám daleko nejvíc.

Celý sedmdesátiminutový záznam je ke slyšení tady na Mixcloudu a snažil jsem se tam toho nacpat co nejvíc.

Recenze: Late Night - 50%

Emma Thompsonová hraje britskou komediantku, která má (v USA) zábavnou talk show. Už není nejmladší, tak trochu jí "ujel vlak" (neví jak funguje Twitter) a hrozí, že její stanice její show zruší. Kromě toho má problém se svým image, neboť je nesmlouvavá, rasistická a sexistická (její scenáristé jsou pouze bílí muži). Aby svůj image napravila, přijme Indku (Mindy Kalingová), která je její fanynkou, ale noví kolegové jí opovrhují, protože dosud pracovala v chemičce.

Komedie Late Night je poněkud zvláštní hybrid nejméně dvou filmů.

Co funguje docela dobře, to je příběh stárnoucí Emmy Thompsonové (tedy její postavy), která se musí rozhodnout, jestli se hodlá přizpůsobit nové realitě 21. století, nebo hodí ručník do ringu, protože si slávy a vtípků už v životě užila dost. A současně řeší nesnadný vztah s manželem (John Lithgow). Emma Thompsonová je jeko obvykle skvělá a leckterá její scéna ve mně vzbuzovala touhu, aby měla svou opravdovou talk show (bez ohledu na to, jaká je liberálka).

Recenze: Kořist [Crawl] - 40%

Mladá žena (Kaya Scodelariová) se vydává do domu svého otce, který se jí neozývá po telefonu. Má strach, neboť se blíží silný hurikán. A to ještě neví, že z nedaleké krokodýlí farmy cosi uteklo. Naštěstí je hlavní hrdinka shodou okolností špičková plavkyně...

Kořist je typický béčkový horor, natočený v minimálních kulisách (především zatopený sklep pod domem) a s pár (lacinými) herci. Jména Alexandre Aja (režie) a Sam Raimi (producent) by mohla naznačovat, že půjde o slušný počin (aspoň v rámci žánru), ale není to bohužel až tak úplně pravda.