Recenze: Zapomenutý princ [Le Prince oublié] - 40%

Trailer (viz níže) na tuto francouzskou rodinnou komedii tvrdí, že "Každý večer před spaním se Sofiin tatínek stane princem v jejich kouzelném světě." I z jiných propagačních materiálů se dozvíme, že "Tatínek každý den vypráví své dceři...". Ovšem o tom film Zapomenutý princ není!

Film začíná pohádkovým příběhem, který má asi 10 minut a je prvním a posledním pohádkovým příběhem, který ve filmu uvidíme. Dojde k němu totiž těsně předtím, než dcerka "dospěje" a "poprvé se zamiluje" (je jí 11 let) a nadále už nechce, aby jí byly vyprávěny pohádky.

To ale neznamená, že se film odehrává v realitě. Polovina se ho odehrává mimo ni, ve fantaskním světě, který není světem "příběhů, které táta vypráví", nýbrž světem, ve kterém se herci / producenti / režiséři tátových příběhů snaží vyrovnat se skutečností, že už nebudou potřeba. Dceruška mezitím začne toužit po příbězích s novým princem (který vypadá jako její skorokluk, samozřejmě), ale pokud nějaké takové příběhy proběhnou, nevidíme z nich ve filmu ani sekundu. Sledujeme pouze dobrodružství Prince (tedy tátova alter ega), který se snaží stát se ve "snovém studiu" opět relevantním. Což se přibližně v poměru 1:1 prolíná s reálným světem (přičemž "Princ" a "skutečný táta" si pravděpodobně navzájem vůbec neuvědomují existenci jeden druhého, přestože je oba hraje tentýž Omar Sy).

Recenze: Bloodshot - 50%

Vin Diesel je hardcore zabiják, který se kromě elitního armádního výcviku vyznačuje také tím, že zemřel, byl znovuoživen a má v krvi nanoboty, kteří ho okamžitě uzdravují (viz trailer níže) a také mu nějakým záhadným způsobem instantně zašívají ty šaty, které má zrovna na sobě.

Kromě toho má Vin Diesel implantované falešné vzpomínky, které ho nutí zabíjet lidi, o kterých se (mylně) domnívá, že zabili jeho ženu - ale ve skutečnosti jsou to obchodní konkurenti megazlouna (Guy Pearce), který Diesela sestrojil z armádní mrtvoly.

Může vám připadat, že spoileruji, ale trailery na tento film dementně vyzrazují většinu zápletky, včetně některých překvapivých zvratů. Pokud jste viděli trailer, znáte více než hodinu filmu.

Recenze: Frčíme [Onward] - 60%

Kdysi dávno (vlastně ne, před pár desítkami let!) byl svět plný kouzel a magie. Elfové, trpaslíci a zlobři se spolu vydávali na dobrodružné výpravy, barbaři i čarodějové bojovali s draky, aby získali poklady, a tak dále. Pak ale byla objevena elektřina a spalovací motor, což bylo pohodlnější než čáry, a na magii se zapomnělo.

V "dnešním" světě tedy stále žijí elfové, trpaslíci a zlobři, ale chodí spořádaně do práce a do školy, jezdí v autech, létají v letadlech a stravují se ve fast foodech.

Elfovi Ianovi je dnes 16 let a jako dárek dostane čarodějnou hůl a kouzlo od otce, kterého nikdy nepoznal (a chtěl by). Za pomoci kouzla může otce vyvolat na 24 hodin z mrtvých, ale nepovede se to, a tatínka je jen polovina (dolní). Ian se tudíž se svým starším bratrem Barleyem musí vydat na oldschoolovou fantasy výpravu pro magický krystal, který je zapotřebí k tomu, aby tatínek měl i horní polovinu. A mají na to jen 24 hodin.

Mám rád kvalitní a originální "world-building". Pokud filmaři vymyslí svět, který je jako náš, ale ještě celkem nedávno v něm běžně fungovala kouzla, pak by se dalo říct, že se jim podařilo mě zaujmout a jsem zvědavý, jak ten svět vypadá. A jak vypadá?

Recenze: Neviditelný [The Invisible Man] - 60%

Cecilia (Elisabeth Mossová) uteče od svého milionářského přítele, který je psychopat a ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery. O pár týdnů později se dozví, že přítel zemřel, ale stále má neodbytný pocit, že kolem sebe cítí jeho přítomnost. Zbláznila se, nebo je na tom něco pravdy?

Mno, zmiňme snad jen to, že ex-přítel byl expertem na optiku, měl ve sklepě svého domu laboratoř s divnými skafandry, a film se jmenuje Neviditelný...

Leigh Whannell umí natáčet slušné filmečky za málo peněz (viz nedávný Upgrade) a proto mu Universal dovolil, aby rebootoval jejich Neviditelného s Johnnym Deppem ještě předtím, než tento film vznikl (což je pravděpodobně nějaký rekord). Místo velkofilmu s megahvězdou tedy vznikl minifilmeček s rozpočtem menším než 10 milionů dolarů. Což nemusí být nutně na závadu.

Recenze: Volání divočiny [The Call of the Wild] - 60%

Bernardýn-kólie Buck je ukraden svému pánovi a odlifrován do Yukonu, kde musí ve sněhu tahat sáně s poštou a prožívat různá dobrodružství, až se ho konečně ujme hodný dědula (Harrison Ford) a Buck může v sobě objevit svůj zvířecí instinkt (a souložit s vlky).

Tato filmová adaptace se původní knihou inspiruje jen velmi volně. Je v ní méně brutálního dramatu, méně penisů, méně souložení s vlky a méně bílých mužů. Také je v ní více CGI, což byl pro mě úplně největší problém.

Recenze: Ježek Sonic [Sonic the Hedgehog] - 50%

Modrý turboježek Sonic se za pomoci hodného policajta (James Marsden) snaží utéct šílenému doktoru Robotnikovi (Jim Carrey) a najít svoje ztracené magické kroužky. Pokud vám předchozí věta náhodou nedává perfektní smysl, nemusíte číst dál.

Filmy podle videoher mají většinou ten problém, že buď jsou dobré a nedrží se předlohy (Rampage), nebo se drží předlohy a nejsou to dobré filmy (Silent Hill).

Recenze: V síti (plná verze) - 60%

Tento stominutový film, nevhodný pro mládež do 15 let, existuje také v podstatně kratší verzi, která je mládeži přístupná a určená především k promítání ve školách (a jmenuje se V síti za školou). Neviděl jsem ji a zabývám se zde pouze plnou verzí.

V síti je dokument (nebo bych přesněji řekl "sociální experiment"), ve kterém se tři plnoleté, mladistvě vyhlížející herečky vydávají za dvanáctiletá děvčata, vytvoří si profily (falešné) na několika online službách a my můžeme sledovat, jaká spousta úchylů je kontaktuje a jaké fotky a videa jim posílají.

Film má několik celkem jasně oddělených částí:

V první z nich sledujeme, jak filmaři na konkurzu vybírají vhodné herečky, přičemž většina z nich prozradí, že se (když byly neplnoleté) samy s internetovými predátory setkaly.

Pak jsou vybrány tři herečky a vidíme, jak se stěhují do realistických kulisy tří dětských pokojíčků (a koupelny).

Pak sledujeme zakládání falešných profilů, první žádosti o kontakt (několik desítek za prvních pár minut) a první diskuse s predátory.

Patřičně hardcore to začne být někdy v polovině filmu, kdy se konečně protrhne hráz a jsme zaplaveni hromadou penisů a masturbace.

No a posledních 20 minut je věnováno tomu, že jsou někteří z "ulovených" predátorů natáčeni při osobním setkání s protagonistkami / tvůrci.

Recenze: 1917 - 60%

Dva vojáci se jednoho dubnového dne roku 1917 vydávají někde ve Francii do území nikoho, aby ostatním jednotkám sdělili, že musí zrušit útok. Pokud se jim to nepodaří do úsvitu, stovky britských vojáků padnou do německé pasti.

Sam Mendes (režisér posledních bondovek, ale také Americké krásy) natočil válečné drama, které se (s jedním přerušením) odehrává kompletně v reálném čase a vypadá jako kdyby bylo natočeno v jednom záběru (což není pravda, na rozdíl od některých jiných filmů).

Film 1917 pro mě (bohužel) je především ukázkou toho, jak dobře Hollywood zvládá své řemeslo. Co se týče syrových emocí následkem válečných hrůz, mé oči zůstaly naprosto suché a musím přiznat, že jsem se ke konci i dost nudil. Ale vezměme to jedno po druhém:

Když dva dělají totéž...

Před pár dny jsem se v recenzi filmu Chlap na střídačku divil tomu, že má tak strašný film tak originální a potenciálně vtipný základní námět. A také jsem tvrdil, že scenáristou filmu je jeho režisér Petr Zahrádka, což jsem si vyvodil z toho, že na plakátu je napsáno "Film Petra Zahrádky" a scenárista na něm není uveden:

Ve skutečnosti je autorkou scénáře Alexandra Leclère a celý film je kopií dva roky starého francouzského filmu Garde Alternée (doslova "Střídavá péče")

Pro osvěžení, toto je trailer Chlapa na střídačku:

A toto je trailer na Garde Alternée:

A toto jsou plakáty obou filmů:

A do dalších dohadů se nebudu pouštět.

Recenze: Fantasy Island [Blumhouse's Fantasy Island] - 10%

Kdesi na opuštěném tropické ostrově sídlí luxusní hotel, kterému šéfuje záhadný pan Roarke (Michael Peña). Přilétá sem pět hostů, kterým zde mají být (jako výhercům nějaké blíže nedefinované soutěže) "splněny jejich sny". Není jasné, co přesně to obnáší, ale má to jistá zvláštní pravidla, například "Pokud se přání začne plnit, nedá se to přerušit před jeho přirozeným koncem" nebo "Každý má jen jedno splněné přání" nebo "Epstein didn't kill himself".

Fantasy Island je vzácný film, který má slušný rozpočet a vznikl ve velkém studiu, ale je naprosto nepodařený ve všech ohledech, od základního konceptu, přes casting a scénář až po herecké výkony, režii a střih (který se jistě snažil zachránit mnohé z toho, co se nepovedlo v předchozích fázích natáčení). Fantasy Island je takový strašný bordel, že by mě upřímně zajímalo, jak vlastně vypadal jeho původní námět, kdo a proč ho schválil, a co přesně se kdy stalo, že výsledek vypadá takto.