Prázdninová várka společenských her (a jedna RPG)

Vzhledem k tomu, že filmových premiér je pramálo a jsou to většinou divné nezávislé artfilmy nebo dokumenty, přináším vám po nedávném úspěšném postu pár dalších zajímavých společenských her na dlouhé letní večery:

Recenze uklízečky: Gabriela Jasinská

(Tento post není o filmu nýbrž o uklízení)

Hledali jsme k nám domů "paní na úklid" a nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o naše zkušenosti.

Přes inzerát na robeeto.cz se nám ozvala paní Gabriela Jasinská, která u nás uklízela celkem slušně, ale pouze dvakrát, a nemohu vám její služby bohužel doporučit.

Její veřejné foto na Facebooku

Naposledy (podruhé) u nás uklízela 30. května 2020 dopoledne, po skončení úklidu jsme se dohodli, že znovu přijde za 8 dní (7. června) a rozloučili jsme se.

Je zajímavé, že téhož dopoledne se někam zatoulal ze stojánku v naší koupelně manželčin zásnubní prsten. Tedy dvě hodiny před úklidem tam byl, tři hodiny po úklidu nikoliv. To je ale jistě jen náhoda a rozhodně nechci paní Jasinskou z něčeho obviňovat.

7. června v 11:00 hodin jsme paní Jasinskou podle předchozí dohody opět očekávali, ale kupodivu nepřišla, neozvala se a telefon nebrala. Když jsme jí (asi při pátém telefonátu) zavolali z jného telefonního čísla, tak hovor zvedla a po našich dvou slovech hned zavěsila, načež nás SMSkou informovala, že je v nemocnici a brzy se ozve (to se odehrálo až pět hodin poté, co se původně měla dostavit). Nevím, co v té nemocnici dělala, ale téhož dne dávala na svůj Facebook sestřih finálového utkání MS 2005 v hokeji a písničku Michala Penka o tom, že "žijeme na krásný Zemi", tak to snad nebylo nic vážného.

A od té doby se už vůbec neozvala a na naše SMS a volání nijak nereagovala, přestože na Facebooku je stále velmi aktivní. Telefon zvedala pouze pokud jsme jí zkoušeli volat z pro ni neznámých čísel, takže má asi nějakou velkou specifickou poruchu hardwaru.

Z manželčina telefonu

Přeji jí tedy brzké uzdravení, ale jako uklízečku vám ji s čistým svědomím doporučit nemůžu, aspoň dokud si neopraví telefon.

Tak nám zabili Vetřelce...

Jak může být "outdated" něco, co se teprve stane za 160 let, aha?

Game over, man...

Recenze: Psí láska - 40%

Český dokument o Janě Henychové, která se (několikrát) zúčastnila závodů psích spřežení ve Finsku, jejichž trať je dlouhá 1200 km!

Z tohoto traileru budete mít velmi jasnou představu o tom, co je tento film zač:

Tedy: Asi polovina filmu se věnuje závodům. Přitom slovo "závod" je mírně zavádějící, protože v těchto scénách nevidíme jiné saně než saně Jany Henychové. Nejde tudíž o nějaké předjíždění / shazování z útesů, ale o to, aby psi nezmrzli, neumřeli únavou a... a to je asi všechno. Rozhodně se nekoná nějaké přílišné vzrušení.

Druhá polovina filmu pak pozůstává ze scén, ve kterých Henychová ukazuje, jak má ráda psy, a víceméně všechno ostatní na světě ji sere.

Hodnotit takovýto film je poněkud problematické. I když zřejmě objektivně nezkresleně "dokumentuje" život Jany Henychové, obávám se, že na této ženě není nic dostatečně zajímavého na to, abych to chtěl vidět. Přestože má film jen 75 minut, nudil jsem se při něm ukrutně.

(Ano, to je celá recenze.)

Recenze: Bourák - 30%

Většinou začínám své recenze krátkým shrnutím děje, ale v tomto případě to nejde, neboť se mi nepodařilo pochopit, o čem film Bourák je, nebo měl být. Přečetl jsem si synopsi na jeho oficiálních stránkách, ale ta bohužel příliš neodpovídá tomu, co se na plátně děje. Například je tam věta "Zastydlý puberťák s otřískaným růžovým Cadillacem, který chodí trsat rock and roll s holkou, co vypadá jako ze starého amerického katalogu na podprdy." Ve filmu ale hlavní hrdina s tou holkou naposledy trsá dlouho před tím, než poprvé uvidí ten Cadillac, a není jakkoliv naznačeno, že s ní trsal více než jednou v životě. Podobně je pro mě velkým překvapením závěrečná věta o tom, že "dospělá dcera se rozhodne zachránit manželství svých nedospělých rodičů", neboť jsem nic takového ve filmu nepostřehl, pokud "záchranou manželství" není myšleno vynadání otci a přesvědčování matky, aby se na otce vykašlala.

Souhlasil bych s větou, že Bourák měl být "černá komedie", ale nesouhlasím s tím, že to komedie je, neboť jsem se při něm zasmál celkem třikrát, z toho dvakrát na místech, kde jsem se smát neměl.

Film se odehrává ve smyšleném městě Šlukdorf, které kopíruje Šluknov, což se projevuje tím, že v něm chodí v noci po ulicích prostituky a jsou v něm silniční ukazatele směrem k německým městům, ale jinak z toho nic nevyplyne (například existence Němců nebo Německa v ději).

Zde žije chlapík s přezdívkou Bourák (Ivan Trojan), který miluje Elvise, má autoservis jménem Graceland, kde opravuje staré vraky, a chodí oblečený a učesaný jako v 50. letech. Kromě toho se ve městě vyskytuje překvapivé množství dalších lidí, kteří chodí oblečení a učesaní jako v 50. letech (ale většinou mají výrazné tetování), takže jsem dost dlouho byl na pochybách, ve kterém století se film odehrává. Zřejmě se ale odehrává v současnosti a ve Šlukdorfu náhodou žije absurdně velká komunita fanoušků Elvise, kteří se scházejí ve zdejším nočním klubu na tanečních večírcích v rytmu rockabilly.

Recenze: Můj otec Antonín Kratochvíl - 50%

Antonín Kratochvíl (narozen 1947) je velmi slavný český fotograf, možná slavnější ve světě než v Česku. Má spoustu cen, fotil nejslavnější celebrity a nejbrutálnější mezinárodní konflikty, a po mnoha desetiletích se vrátil do ČR za svým synem (emigroval v 60. letech).

Tento dokument Andrey Sedláčkové pozůstává především z toho, jak Kratochvíl a jeho syn (který je mu velmi podobný) vyprávějí o svých životech. Občas je to doprovázeno Kratochvílovými fotografiemi (což je dobře, protože pak se je na co dívat), jindy vidíme jen sedícího Kratochvíla / jeho syna (což není dobře, protože pak se není na co dívat).

Recenze: Raoul Taburin - 60%

Raoul Taburin žije ve francouzském městečku, provozuje opravnu bicyklů a všichni ho mají za špičkového cyklistu akrobata / závodníka. Je to ovšem omyl / lež, neboť Taburin není schopen ujet na kole ani pár metrů. Snažil se celý život, ale prostě mu to nejde. A kdykoliv se snažil své tajemství někomu prozradit, stalo se cosi nemilého.

Během let si Taburin našel manželku (které také nezná pravdu) a celkem spokojeně žije. Krize nastává, když se ve městě objeví fotograf, který chce Taburina za každou cenu vyfotit při jízdě na kole...

Nejdříve ohodnoťme tento film bez jakéhokoliv kontextu: Je to stylový / naivní / roztomilý příběh, který svou poetikou trochu připomíná Wese Andersona. Ovšem na rozdíl od jeho filmů není tak stylisticky vypilovaný (což je mínus) a má celkem jasný a jednoznačný děj (což je plus). Jeho absurdní poetika ("strašidelný" bicykl sám doprovází Taburina na jeho procházkách) je příjemná, ale po nějaké době se stane předvídatelnou. Což ale neznamená, že je film zdlouhavý. Naopak, má necelých 90 minut a skončí dost překvapivě, ve chvíli, kdy jsem očekával, že konečně nějak vyvrcholí.

Recenze: Problémissky [Misbehaviour] - 50%

V roce 1970 se několik skupin feministek rozhodlo protestovat proti finále soutěže Miss World, které se konalo v Londýně. Toto je jejich příběh. Ale taky příběh o tom, že v roce 1970 poprvé vyhrála černá miss, a podruhé na ceremoniálu vystoupil americký komik Bob Hope.

Takhle shrnutě to nedává moc smysl, což byl můj záměr, neboť podobným způsobem nedává moc smysl celý tento film. Jeho vyvrcholení spočívá v tom (což není spoiler, neboť se to opravdu stalo), že uprostřed ceremoniálu začalo několik feministek v hledišti dělat rámus a házet na Boba Hopea pytlíky s moukou, čímž dostal patriarchát za vyučenou. Trvalo to asi 30 sekund.

Někoho napadlo udělat z toho celovečerní film, a navíc (kupodivu) lehkou, nezávaznou, nikoho neurážející komedii. Proto musel scenárista napsat několik dějových linek, především:

Recenze: #jsemtady [#jesuislà] - 80%

Stéphane (Alain Chabat) má kachní restauraci na francouzském venkově, je relativně úspěšným šéfkuchařem, ale něco mu v životě chybí. Například někdo, s kým by mohl mít nějaký smysluplný lidský vztah (nerozumí si ani s vlastní rodinou).

Při objevování kouzla Instagramu se náhodou seznámí s Jihokorejkou Soo a po nějaké době ho napadne, že se prostě sebere a zaletí za ní do Soulu. Což jí oznámí až když sedí v letadle a domnívá se, že na něj Soo bude čekat na letišti. Což se nestane, a Stéphane stráví na letišti mnoho hodin a posléze dní, aniž by se mu Soo ozvala. Mezitím se ale jeho hashtag #jsemtady i on sám stanou populárními...

Francouzská komedie #jsemtady je (zjednodušeně řečeno) směsí filmů Láska přes Internet a Terminál, ale nesnaží se otrocky kopírovat ani jeden z nich, a je lepší než oba zmíněné.

Recenze: Malá lež [The Farewell / 别告诉她] - 40%

Do čínského města se sjíždí velmi rozvětvená rodina (jejíž někteří členové žijí v USA a jiní v Japonsku), aby se rozloučila s babičkou, která má rakovinu a zbývají jí údajně jen tři měsíce života. Babička ale pravdu o svém zdravotním stavu nezná, a domnívá se, že se celá rodina sjela kvůli svatbě mladého vnuka.

Malá lež je film podle osvědčeného schématu: Schází se mnohočlenná rodina, která se dlouho nesetkala a její členové k sobě nemají vždycky nejlepší vztahy. Oficiálně je to komedie, a párkrát jsem se při ní mírně pousmál - téměř vždy tomu, co říkala a dělala mírně praštěná a stále energická babička. Ovšem nebylo to zdaleka dost na to, abych se při filmu nenudil.