22.2.19

Recenze: Zelená kniha [Green Book] - 70%

Rok 1962. V New Yorku vegetuje americký talián Tony „Pysk" Vallelonga (Viggo Mortensen), který se jakž-takž protlouká jako vyhazovač v nočním klubu. Má manželku, děti a chtěl by se nějak prosadit. Pravděpodobně ve světě organizovaného zločinu, kde má slušné kontakty.

Kromě toho je Tony velmi intenzivní rasista.

Proto se Tony dlouho rozmýšlí, než přijme nabídku dělat osobního řidiče / asistenta černému klavíristovi Donu Shirleyovi (Mahershala Ali), který se vydává na dvouměsíční turné po americkém Jihu. Ale touha slušném honoráři zvítězí a oba pánové záhy vyrážejí na cestu, se "zelenou knihou" v ruce.

Oba výše jmenovaní pánové skutečně žili a "The Negro Motorist Green Book" byla skutečná příručka, která pomáhala černým motoristům cestovat, stravovat se a přespávat na Jihu USA aniž by přišli o zdraví nebo o život. (Byla to tenká brožura, tudíž výrazně lepší český název by byl "Zelená knížka".)


A tak začíná road movie, v jehož průběhu rasistický talián přijde o rasismus, distingovaný nafoukaný černoch přijde o nafukanost a divák se dojme, jak to na světě může hezky chodit. I když to na světě zcela jistě takhle nechodilo.

Totiž, film Zelená kniha je pohádka. Pohádka o tom, že když v sobě lidé najdou dost dobra, tak dobře dopadnou. Tím nechci říct, že když v sobě někdo najde dobro, tak nemůže dobře dopadnout. Také tím nechci říct, že se k cestě, popisované v tomto filmu, nedošlo. Chci tím říct, že ve filmu Zelená kniha funguje všechno tak krásně hladce hollywoodsky, že je jasné, že je to kvalitně vymyšlený a zrežírovaný scénář a nikoliv věrná rekonstrukce historických událostí. Každá narážka je později vypointována. Každá předzvěst se později dočká naplnění nebo kontrapunktu. Ja naprosto jasné, jakým způsobem se nakonec oba hrdinové změní. Jako po másle.

19.2.19

Recenze: Mrazivá pomsta [Cold Pursuit] - 80%

Liam Neeson je obyčejný nezajímavý chlapík, který žije na samotě u lyžařského města Kehoe ve Skalistých horách a živí se tím, že ve zdejším strašlivém sněhu jezdí se svým pluhem a dělá jiné obecně prospěšné věci, jak už je Liamové Neesonové ve filmech dělají předtím, než jim někdo nečekaně unese / zabije potomka.

Velmi brzy po začátku filmu ale dojde k tomu, že Neesonův mladý syn zemře na předávkování drogami, což Neesona i jeho ženu (Laura Dernová) překvapí, neboť netušili, že by jejich syn měl s drogami cokoliv společného. Neeson se ovšem dozví (těsně před realizací své sebevraždy), že smrt jeho syna byla vražda a že za ní stojí okresní obchodníci s drogami. Nejde na policii, nýbrž si pořídí střelnou zbraň a vydá se je všechny zabít...

Ale nepřestávejte ještě číst!


Podle popisu zápletky to celé může znít jako další klasický film, ve kterém se Neeson někomu mstí. Koneckonců, vypadaly tak i první trailery. To je ovšem lež jako věž!

Mrazivá pomsta je totiž americký remake nedávno i u nás uvedené severské černé komedie Boj sněžného pluhu s mafií. A dokonce je to remake režírovaný stejným člověkem jako natočil originál!

17.2.19

Recenze: Úhoři mají nabito - 10%

Nový český film Vladimíra Michálka je podle propagačních materiálů "černá komedie", což je dobře i špatně. Je to dobře, protože divák nemusí nevědomě tápat, jaký že se to před ním na plátně odehrává žánr. A je to špatně, protože jsem se během celého filmu ani jednou nezasmál, neuchechtl, nepousmál, ani nic podobného. Vlastně, pokud si dobře pamatuji, na novinářské projekci se v celém sále během celého filmu smála jen menší (asi desetičlenná) skupinka lidí, kteří zřejmě měli něco společného se vznikem filmu a tudíž asi věděli, co se na plátně odehrává. Já to nevěděl.

Úhoři mají nabito je jedním z těch vzácných filmů, kde většina scén ani dialogů nedává pražádný smysl, herci nevědí, co mají hrát, a divák neví, jestli se mu to nezdá...

V případě tohoto filmu je to ještě mnohem bizarnější vzhledem k tomu, kdo ho režíroval. Musel jsem se podívat do patřičných databází, jestli jde opravdu o stejného Vladimíra Michálka, který kdysi natočil nejeden kvalitní film, nebo je to jen shoda jmen / pseudonym Tomáše Magnuska. Takže, je to opravdu ten Vladimír Michálek, ale míra neumětelství v každé scéně filmu je neuvěřitelná. Ještě o dost větší než v jeho Prázdninách v Provence.


Ale k ději (v té podobě, jak se mi ho plus mínus podařilo zpětně zrekonstruovat):

Parta pěti chlapů z menšího města, vedená Oldřichem Kaiserem, si ráda hraje na URNU. To znamená, že se čas od času převléknou do mundůrů s nápisem POLICIE, vezmou do rukou střelné zbraně (nenabité) a vydají se ve své dodávce na nějakou vesnickou akci, kde sehrají policejní přepadení, přítomné vyděsí / zmlátí / svážou, a pak odjedou a mají radost, jak si užili adrenalinu.

15.2.19

Recenze: Jak vycvičit draka 3 [How To Train Your Dragon: The Hidden World] - 80%

Škyťák, Astrid a ostaní obyvatelé z Blpu se tentokrát musí vypořádat s novým hrozným nepřítelem, ale také se Škyťákovou potenciální svatbou a Bezzubkovým potenciálním pářením!


Podobně jako u předchozích dvou filmů musím znovu vyzdvihnout, jak úžasně všechno vypadá a jak úžasně je to animované. Nejen draci, ale i veškeré exteriéry (včetně vody a mraků) a lidské postavy, které mají jasně definovanou stylizaci a na těch mladších je vidět, jak v průběhu tří filmů stárnou.

14.2.19

Recenze: Léto s gentlemanem - 30%

Zvolna stárnoucí Anna (Alena Antalová) se svým manželem vegetuje kdesi na vesnici a manželství jim už moc neklape. Při vyjížďce na kole náhodou potká Artura (Jaromír Hanzlík), který se stará o rekonstrukci nedalekého zámku, začne ji okamžitě balit a je pro ni něco jako "princem na bílém koni" (mimo jiné i proto, že ho poprvé potká na bílém koni). No a potom... Ehhhmmm... To je vlastně všechno.

Navzdory názvu a Hanzlíkovi nemá tento film nic společného s Létem s kovbojem (aspoň myslím).


Scénář napsal sám pro sebe sedmdesátiletý Hanzlík a režíroval ho plodný televizní režisér Jiří Adamec, kterému je taky sedmdesát. A je zajímavé dívat se, jak si tito pánové představují lásku lidí ve středním až pokročilém věku v roce 2019.

13.2.19

Recenze: Alita: Bojový anděl [Alita: Battle Angel] - 80%

Země, 26. století. Před 300 lety došlo k jakémusi blíže nedefinovanému "Zániku" po válce s Marsem a nyní žije většina pozemšťanů v Železném městě, což jsou především slumy pod vznášejícím se městem Salem (kde je luxus a blahobyt, ale téměř nikdo "zespoda" se tam nikdy v životě nedostane).

Doktor Ido (Christoph Waltz) najde na skládce (pod Salemem) fungující hlavu ženského kyborga, přimontuje jí umělé tělo, které kdysi sestrojil pro svou dceru, a novou bytost pojmenuje "Alita" (Rosa Salazarová). Alita má téměř kompletně vymazanou paměť, ale rychle se začne seznamovat s okolním světem a samozřejmě také odhalovat nějaká ta strašlivá tajemství ze své (a nejen své) minulosti.


Tento film Roberta Rodrigueze v produkci (a podle scénáře) Jamese Camerona vychází z hodně slavné (a dost staré) japonské Mangy, a také z její novější animované verze, která se od papírové předlohy dost liší. Tento nový hraný film se dost liší od obojího, ale přitom se docela slušně drží jistých základních konceptů a myšlenek originálu. Tzn. zápletky a postavy jsou často výrazně jiné, ale hlavní motivy celého díla jsou zachovány věrně a čeští fanoušci originálu (všichni tři) si nemají na co stěžovat. Konkrétně jde především o motivy:
  • 300 let starý bojový kyborg se vzhledem a duší mladého děvčete objevuje svět a sám sebe
  • Postapokalyptická deprese a touha všech po útěku do lepšího světa "tam nahoře"
  • Brutální futuristický sport Motorball (závody + zabíjení + míč + brusle)
  • Na meta-úrovni pak jde také o zásadní otázku, zda může člověk souložit s 300 let starým kyborgem se vzhledem třináctiletého děvčete (asi ne, nemá tam díru, pokud není zavírací), a zda je to pedofilie (záleží na zákonech, v Japonsku určitě ne)

9.2.19

Recenze: Všichni to vědí [Todos lo saben] - 60%

Do malého zapadlého španělského městečka se sjíždí několik desítek členů rozvětvené rodiny, aby se zde zúčastnili svatby. Někteří z nich jsou zdejší, jiní přijíždějí až ze zahraničí. Mimo jiné se zde Penélope Cruzová po dlouhé době střetává se svou dávnou láskou, Javierem Bardemem. A mimo jiné dojde k dramatické události, která se stane katalyzátorem odhalování niter a jiných věcí...


Íránec Asghar Farhadi, tvůrce oceňovaného dramatu Rozchod Nadera a Simin, nám tentokrát předkládá intimní (ne sexuální, ale intimní) vztahy hromady Španělů, především venkovanů. Opět to dělá téměř dokumentární metodou, takže ve filmu například téměř chybí hudba (u které by na plátně nebyl vidět její zdroj). Ale nejde o tolik dokumentární metodu jako v Rozchodu, neboť některé záběry a kostýmy jsou velmi efektně filmové (je to místy skoro rušivé, jako bychom se dívali na nějakou reklamu na španělský venkov) a většinou není žádných pochyb o tom, že se díváme na herce (i když to většinou jsou herci, které neznáme).

6.2.19

Recenze: Lego příběh 2 [The Lego Movie 2: The Second Part] - 70%

Lego příběh 2 začíná přesně tam, kde skončil Lego příběh 1. Přiletěli mimozemšťané z planety Duplo (která se v prvním filmu jmenovala Duplon) a není s nimi rozumná řeč. Následuje střih: O pět let později. Stále zuří boj a všude kolem vládne temná apokalypsa jako z Mad Maxe. Jenom Emmet je pořád nechutně optimistický a plánuje pro sebe a Lucy (Hustěnku) malebný domeček uprostřed pouště.


Pak se ale objeví záhadný astronaut, unese několik hlavních hrdinů a odletí s nimi za královnou Libovůlí, která všechny zhypnotizuje a chce provdat za Batmana. Emmet ale tuší, že svatba je pouze záminkou a ve skutečnosti má proběhnout Armamagedon (sic). Když už to vypadá, že je vše ztraceno, objeví se naštěstí hrdinný Rex Riskumil, archeolog, cvičitel velociraptorů a cestovatel časem (mimo jiné).

4.2.19

Recenze: Marie, královna skotská [Mary Queen of Scots] - 50%

Osmnáctiletá skotská královna Marie (Saoirse Ronanová) se vrací z Francie do vlasti, kde musí řešit tu skutečnost, že Anglii vládne její sestřenice Alžběta (Margot Robbieová), které existence samostatného Skotska není lhostejná.


Musím přiznat, že mi tato kapitola historie (Britské ostrovy v 16. století) není příliš blízká, takže jsem doufal, že se skvělou filmovou formou a prostřednictvím vynikajících hereckých výkonů dozvím něco jiného. A něco jsem se skutečně dozvěděl, ale zdaleka ne tolik, kolik jsem se těšil...

31.1.19

Recenze: Ženy v běhu - 50%

Jindřich (Bolek Polívka) už není nejmladší, ale žije svůj život naplno. Bohužel, uprostřed toho žití naplno umře (hned na začátku filmu - jeho role je jen cameo) a jeho vdova (Zlata Adamovská) se rozhodne se svými třemi dospělými dcerami splnit Jindřichovo poslední přání - uběhnout maraton (ve štafetové verzi, tedy každá z nich čtyř něco přes 10 km).


Tato nová česká komedie ovšem není o tom, jak čtyři ženy trénují běh a závodí. Respektive, částečně o tom je, ale je to její nejméně zajímavá část.