31.5.07

Edith Piaf [La Môme / La Vie En Rose] - 40%

Životopisný film o slavné zpěvačce s Marion Cotillardovou v titulní roli, s Depardieuem v malé roli a s několika českými herci a českými exteriéry v nejmenších rolích.



O Edith Piaf jsem věděl asi to, že zpívala, že byla Francouzka a znám dvě její písničky. O mnoho více jsem se nedozvěděl ani po shlédnutí tohoto filmu. Děj skáče každou chvíli o náhodný počet let dopředu a dozadu (od jejích tří let po její smrt), což je ze začátku doprovázeno titulky "tam a tam, tehdy a tehdy" (ktereé je ovšem těžké si zapamatovat, děje se to opravdu často), ale později zmizí i ty a aktuální dobu můžeme odhadovat pouze podle toho, jak moc je Cotillardová namaskovaná a jak moc se třese.

Film je možná natočený pro Francouze, kteří osudy své hrdinky znají zpaměti, ale já měl zásadní problém s pochopením toho, jak vlastně probíhal její život, proč propadla morfiu, proč tak nenáviděla matku a proč se vlastně stala tak slavnou. Z filmu to vypadá, že byla trochu na hlavu, trochu nemocná, dobře zpívala, ale není vůbec naznačeno, jak se z "děvčete z šantánu" stala světová pěvecká hvězda - prostě jí najednou je.

Film se skládá z mnoha životních epizod, přičemž význam některých z nich mi naprosto unikal (např. "Edith je najednou podezřívána z vraždy a jiných zločinů, a pak už ne" nebo "Edith potká matku a pohádá se s ní, aniž bychom tu matku někdy předtím viděli"). Naopak po přečtení jejího záznamu na Wikipedii mě překvapilo, že ve filmu nebyla ani zmínka o Yvesu Montandovi nebo německé okupaci. Cotillardová se v hlavní roli velmi snaží a bez problémů hraje Eidth v rozsahu mnoha desetiletí, ovšem díky chaotickému scénáři a režii to není moc paltné.

P.S: Film jsem viděl týden před českou premiérou (tedy teoreticky neměl být "opotřebovaný") a filmová kopie byla ve strašném stavu. Přes celé plátno byly mnoho minut vidět jasně svítící světlé pruhy.

30.5.07

Shrek třetí [Shrek The Third] - 40%

Zelený zlobr je znovu tu, ale raději měl zůstat tam, kde byl, a kde mu bylo dobře...

Král Harold umírá a pohádkové království nemá nástupce. Správně by se novým králem měl stát Shrek, ale ten se pochopitelně zdráhá a raději se vydává (s oslíkem a kocourem v botách) hledat jakéhosi tajuplného Artieho, který by měl být posledním žijícím dědicem trůnu. Mezitím princ Krasoň zorganizuje puč, uvězní Fionu a chce provést plán tak ďábelský, že jsem nepochopil jeho zamýšlenou pointu.

Ve třetím Shrekovi jsou snad úplně všichni z předchozích dílů (tedy ti, kteří nebyli anihilováni) plus několik dalších hlavních postav. Výsledný efekt je ten, že někteří zajímaví a/nebo vtipní hrdinové jsou redukováni na téměř epizodní roličky (kocour v botách, Fiona, záchranychtivé princezny, dračice), zatímco nejvíce prostoru dostane senilní čaroděj Merlin a hezoun Artie (zřejmě budoucí král Artuš, ale není to nijak vysvětlováno), který připomíná mladší verzi prince Krasoně.



První Shrek (film) se řídil klasickými pohádkovými zákonitostmi a občas si z nich udělal švandu, protože Shrek (zlobr) a Oslík se jimi neřídili. Ve třetím filmu tento koncept zmutoval v bezzubou rádobyparodii, ve které jsou pohádkové reálie náhodně a bez špetky logiky míchány se současnou popkulturou. Na královském pohřbu sbor zpívá “Live and Let Die”. Na akademii pro mladé prince a jiné hrdiny to vypadá jako na současné americké střední škole. Proč? To se nedozvíme. V zájmu pár instantních vtípků je zničena kontinuita a emocionální hloubka, kterou měl první (a částečně druhý) film. Dokonce ani tak zásadní věc jako těhotenství Fiony není využita k ničemu důležitějšímu, než k několika záběrům malých zlobříků.

Když je na vašem filmu nejvtipnější “running gag”, spočívající v tom, že Šípková Růženka je narkoleptik a náhodně nekontrolovaně usíná, máte problém. Ještě větší problém máte, pokud základní zápletka filmu postrádá jakýkoliv smysl a logiku. Princ Krasoň řekne pár slov v hospodě - a začne vzpoura “zlých pohádkových postav” proti “hodným”. Krasoň polapí Shreka a chce ho donutit účinkovat v divadelním představení (???). Nakonec někdo jiný řekne pár jiných slov - “zlí” si to rozmyslí, přestanou být zlí a je konec.

Neznám peripetie vzniku Shreka třetího, ale vsadil bych se, že se scénář hodně přepisoval a nakonec podstatná část filmu zůstala na podlaze střižny. Na vícerých místech filmu totiž chybí zásadní scény, které by vysvětlily, proč postavy dělají to, co dělají.

Je pravda, že oproti prvním dvěma dílům je tentokrát animace o něco technicky lepší. Také je pravda, že se některé scény odehrávají v hezky vymodelovaných interiérech a exteriérech. Je ale smutné, jak celá shrekovská sága dopadla a jak se chytrý film přerodil v nenápaditou prefabrikovanou hlasitou zábavu pro dětičky. Shrek Třetí by klidně mohl být Strašpytlík druhý...

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

27.5.07

Star Wars: Clone Wars - první trailer

Snad vám neuniklo, že předevčírem tomu bylo 30 let, co měly premiéru první Star Wars (tehdy se ještě nejmenovaly "Epizoda IV").

Při této příležitosti George Lucas dnes představil trailer na nový CGI televizní seriál ze světa Star Wars. Tady je.

P.S: Od včerejška koluje po internetu toto, což je práce nějakého fanouška a s Lucasem to nemá nic společného.

...a bude hůř - 60%

Tento film vznikl podle stejnojmenné poměrně kultovní knihy Jana Pelce, kterou bych nejjednodušeji definoval jako "české Vlasy s méně zpíváním a více beznaděje". V průběhu promítání jsme se s Tomášem Baldýnským dohadovali, kdy se vlastně film odehrává. Nejdříve Tomáš tvrdil, že "začátkem 80. let", pak jsme se shodli, že to musí být o pár let později, a nakonec jsem na oficiálním webu zjistil, že v roce 1975. To byly Tomášovi tři roky a mně sedm, nicméně ta atmosféra, která z filmu vyzařuje, nás značně oslovila. Opravdu velmi dlouho jsem neviděl v českém filmu tak dobrý casting (ty obličeje! ty vlasy!) a výpravu. Celé to vypadá, jako by to opravdu bylo natočeno před několika desítkami let.



Režisérem byl Petr Nikolaev, jehož Kousek nebe se mi loni velice líbil. Herci jsou většinou neznámí, což dodává filmu na autentičnosti. Jediná má zásadní (ale podstatná) výtka spočívá v tom, že herecké výkony mají velmi podstatné výkyvy, a to i v rámci jedné role (stejný herec hraje stejnou postavu chvílemi skvěle a chvílemi jako kdyby četl telefonní seznam). Další má výtka se pak týká způsobu distribuce filmu.

Film ...a bude hůř totiž není distribuován obvyklým způsobem v tradičních kinech, ale je promítán pouze v klubech a hospodách z 16mm promítačky s mono zvukem (a s přestávkou uprostřed)! (Pokud ho chcete vidět, musíte si na oficiálních stránkách zjistit, kde se bude promítat.) Je mi jasné, že jednak chtěli tvůrci dát promítání patřičnou atmosféru a jednak by byl možná v normální distribuci problém s přístupností (tohle pro děti rozhodně není), nicméně v praxi to pro mě znamenalo, že jsem každé druhé větě nerozuměl a přiopilí diváci, radostně povykující při každé sprosťárně / narážce na drogy mě spíše iritovali.

Ale pokud jste někdy poslouchali Plastik Píplsy a jejich "Bič boží", pravděpodobně budete nadšeni!

26.5.07

Roming - 40%

Distribuční list českého filmju Roming tvrdí něco o tom, že v něm jde o mladého Roma a Romku, kteří si byli vzájemně zaslíbeni ještě jako děti a teď, když jí je osmnáct, se mají vzít - ale nemají o to zájem. To je značně zavádějící popis děje, protože ona mladá Romka se ve filmu poprvé objeví asi pět minut před koncem a všechno, co předchází, je o tom, jak za ní Bolek Polívka, Marián Labuda a Vítězlav Holub jedou, přičemž cíl cesty není tolik důležitý jako cesta samotná. Ano, je to road movie.



Bolek Polívka úspěšně rozesmívá diváky především tím, že v poloopileckém deliriu vyřvává různé variace slov "píča" a "kunda". Zdůrazňuji, že na tom nevidím nic zásadně špatného, a že pokud někdo v této republice dokáže rozesmát i intelektuální obecenstvo pomocí řvaní "píča" a "kunda", je to právě Polívka.

Neměl bych vůbec nic proti tomu, kdyby se celý Roming točil jen kolem sprostého Polívky - a pravděpodobně by se mi pak film líbil víc, protože by to byla slušná lidová zábava. Roming má ovšem vyšší ambice a chtěl by něco vypovídat o "romské podstatě" obecně. Pravděpodobně.

Labuda totiž v průběhu cesty (stařičkým náklaďákem) píše "romský epos", jehož děj je vyprávěn na střídačku s hlavní zápletkou filmu. Epos vypráví o "nejmenším romském králi", který se živil prací, za což ho potkal zasloužený trest, jeho lidu vyhasl romský oheň a on se vydává do světa hledat kouzelného ptáčka.

Můžu se domnívat, jak to celé podle tvůrců asi mělo fungovat (že by něco jako Kusturicovy filmy?), ale s ubíhajícími minutami mi bylo jasnější a jasnější, že to nefunguje a že si filmaři ukousli příliš velké sousto, které nezvládli. Například Vladimír Javorský hraje na střídačku Boha, Ďábla, Ďáblova pomocníka, tancující Smrtku a pošťáka. Výsledek sice není vyloženě k smíchu, ale rozhodně tyto mystické abstraktní scény nefungují jako nějaký doplněk či protipól Polívkova vyřvávání a kradení.

Ke své hlavní subjektivní stížnosti ("reálná a nereálná část filmu k sobě vůbec nesednou") pak ještě mohu připojit několik objektivnějších: Někteří herci (resp. neherci) hrají dost hrozně a někteří jsou dost hrozně předabováni.

Narozdíl od mnoha jiných českých filmů je mi u Romingu líto, že se nepovedl, protože v jeho příběhu cítím potenciál. Potenciál, který zůstal velmi nevyužitý. Film je propagován jako "od tvůrců Účastníků zájezdu". Účastníci zájezdu byli podstatně lepší.

22.5.07

Piráti z Karibiku: Na konci světa [Pirates Of The Caribbean: At World's End] - 80%

Kujme pikle, pikle kujme, ať nám to vydrží na tři hodiny...

Kde jsme to posledně skončili? Jack Sparrow (Johnny Depp), ač ve druhém díle sežrán Krakenem, není úplně mrtvý, nachází se v “říši Davy Jonese” a existuje způsob, jak ho odsud dostat. Tia Dalma (Naomie Harrisová) ví jak a zatímto účelem přivedla kapitána Barbossu (Geoffrey Rush), původně také mrtvého, ale zřejmě ne tak komplikovaně jako Jack. Takže Tia, Barbossa, Will (Orlando Bloom) a Elizabeth (Kiera Knightleyová) vyrážejí do Singapuru, aby si zde od piráta Sao Fenga (Chow Yun-Fat) půjčili loď, posádku a mapu, která je dovede na konec světa a ještě dál, za skoromrtvým Jackem.

Davy Jones (Bill Nighy) se mezitím stal vpodstatě otrokem Východoindické společnosti, která má jeho srdce a tudíž mu může rozkazovat, co má dělat (především likvidovat piráty, pochopitelně). A to jsem se zatím nezmínil o Štruple Billovi, komodoru Norringtonovi a bohyni Kalypsó.

To by ještě bylo celkem pochopitelné, ale problém nastane ve chvíli, kdy si máte uvědomit, kdo má jakou motivaci (respektive vzpomenout si, jakou motivaci měl v předchozím dílu). Hrdinové neustále osnují nějaké plány a na něčem se domlouvají a i když jsem se snažil, neměl jsem úplně jasno v tom, kdo kdy říká pravdu, kdo kdy lže a kdo kdy sice říká pravdu, ale říká ji schválně takovým způsobem, aby si posluchač myslel, že lže, a udělal opak toho, co chtěl udělat. Chápete? Já taky ne. Ale film trvá téměř tři hodiny (!) a tvůrci ten čas něčím vyplnit museli.



Ve filmu se objevuje spousta vtípků, včetně několika téměř nadčasových hlášek (např. odpověd “Larry” nebo otázka “Jak se daří mámě?”) a velkého množství situační komiky. To se dalo očekávat. Překvapivější jsou rozsáhlé scény, dokumentující (za pomoci drahých triků) rozpoložení (a rozplocení) Jackovy šílené duše. Když jsme u triků: Jsou jich tuny a jsou opět dokonalé, čímž myslím “podstatně lepší než ve Spider-Manovi 3”. V Sony by se měli stydět.

Překvapivé je, že ve filmu vlastně není nijak velké množství akčních scén (byť ta závěrečná má snad přes půl hodiny). Přesto se Verbinskému daří střídat napětí a zábavu za vydatné pomoci Zimmerovy hudby, Wolského kamery a některých vizuálně velmi působivých scén. A i když nevidíme defilé utopenců nebo pevnost smontovanou z lodí, kamera aspoň někam efektně jede nebo krouží, zatímco je nám představována nějaká nová kulisa či skupina lodí. A když už se nuda zdá být neodvratnou, objeví se Keith Richards a párkrát se zašklebí. Což stačí. Něco podobného platí i o Deppovi, Rushovi, Nighym, Yun-Fatovi a v menší míře o vedlejších pirátech, Angličanech, opičce a papouškovi. Kdykoliv se kdokoliv z nich objeví na plátně a otevře ústa/zobák (nebo se jenom patřičně zatváří), zahání to nudu. A na hodně mladé diváky možná budou podobně působit i Knightleyová a Bloom.

Vpodstatě jsem byl s třetími Piráty spokojen. Vlastně jsem byl až překvapivě spokojen, vzhledem k tomu, jak málo akce ve filmu bylo a jak málo jsem chápal, kdo právě koho zradil doopravdy a kdo jen na oko. Nelituji času stráveného v kině, ale rozhodně bych se na film nedíval znovu. Byl bych určitě spokojenější, kdyby byl film o hodinu kratší, ale pak by asi nešlo osudy všech postav patříčně roztřídit, vysvětlit a uzavřít. Což se povedlo, a v některých případech dokonce zajímavě a dojemně. Pokud by se ale na tyto konce a post-konce pokusili producenti roubovat nějaké další pokračování, tak by mě opravdu HODNĚ naštvali. Ale prequel bych možná snesl.

Ci 80% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

P.S: Přinejmenším v některých našich multikinech bude film promítán s přestávkou, i když v původním filmu žádná není a tvůrci ji nezamýšleli...

Spoiler T-Shirt

Myslím, že se poprvé ve FFFILMu věnuji módě. Doporučuji vám totiž toto tričko, jehož nošením můžete naštvat maximální počet filmových fanoušků současně.

15.5.07

Černá kniha [Zwartboek] - 80%

Holanďan Paul Verhoeven (Total Recall, základní instinkt, Hvězdná pěchota) natočil po dlouhé době znovu holandský film, a to příběh židovky, které je za 2. světové války vyvražděna rodina, ona se dává do služeb odboje, pronikne až k vysoce postaveným členům SS, ale příliš se do toho zaplete a když přijde konec války, je v tom už až po uši.

Musím říct, že mě (po krátké informaci o námětu) tento film nijak příliš nepřekvapil a že ho Verhoeven natočil vpodstatě přesně tak, jak jsem očekával. Včetně toho, na co jsem se těšil, a včetně toho, čeho jsem se trochu bál. Což vám asi moc neřekne, pokud máte k Verhoevenovi jiný vztah, než já.

Musím se přiznat, že si dodnes nejsem jistý, jestli Verhoeven své filmy myslí vážně, nebo ne. Je Hvězdná pěchota brilantní satira na válečné filmy, nebo máme opravdu soucítit s jejími krásnými hrdiny (četl jsem dva rozhovory k tomuto filmu a v každém z nich tvrdil opak)? Jsou Showgirls jenom takový pubertální humor, nebo ten film měl způsobovat erotické dusno? Je Základní instinkt pocta Hitchcockovi nebo jeho nenápadité vykrádání? Můžete jeho tvorbu rozebírat jakkoliv sofistikovaně, ale prostě mi nepřipadá pravděpodobné, že by pro správné dramaturgické vyznění opravdu každý jeho film potřeboval v sobě mít ňadra a penisy, o což se Paul evidentně snaží.

Důležité ale je, že mi to vpodstatě bylo vždycky jedno a že jsem si Verhoevenovy filmy jistým perverzním způsobem užíval a bavil jsem se při nich (bez ohledu na to, zda jsem se smál režisérovi nebo s režisérem).



Kardinální otázka zněla, zda se budu stejně bavit u dvouapůlhodinového filmu o kontroverzních okolnostech holandského odboje za 2. světové války, nebo zda se dokonce Verhoevenovi podaří natočit film, který by na mě působil seriózně a nebombasticky.

Odpověď zní: Povedlo se oboje, byť s výhradami.

Poměrně komplikovaný děj má vyznívat v tom smyslu, že většina lidí vždycky byli svině a svině se dokáže protlouct vždy, ať je žid, nacista nebo odbojář. To není nic nového. Druhé, pro mě zajímavější, linie scénáře, vypráví o tom, že některé ženy jsou skutečně silné, všeho schopné, a když si něco usmyslí, dokáží to dotáhnout do konce. Clarice Van Houtenová v hlavní roli je výborně obsazená a výborně vdivákovi vzbuzuje reminiscence na klasické femmes fatales (nebo jak je plurál) minulých desetiletí. Přičemž si - pro Verhoevena typicky - nejsme jisti, jestli je tato superzjevná a občas až přehnaná inspirace myšlena vážně, nebo je to jenom takový vtípek (jedna z postav na to přímo ve filmu upozorňuje).

Ve filmu je několik typicky verhoevenovský scén (nepříjemně rozstřílení/rozmlácení lidé, explicitní nahota, nedobrovolná koupel ve výkalech), které mohou psychicky slabší diváky docela šokovat, ale já bych se spíš divil, kdyby si je Verhoeven odpustil. Ne že by mi to přímo vadilo, ale když byla (například) skupinka židů rozstřílena Němci na cucky a bylo to natočeno skoro stejně jako podobná scéna v Total Recalllu nebo RoboCopovi, měl jsem z toho takový "trochu divný pocit". Což můžeme opět chápat jako velmi fikaný Verhoevenův dramatický záměr atd. atd.... Takhle bychom tu mohli být týden.

Faktem je, že film přes svůj (ve srovnání s Hollywoodskou produkcí) mizivý rozpočet vypadá skutečně výpravně a téměř hollywoodsky, přičemž obsahuje konkrétní scény a záběry, které by se v normálně distribuovaném hollywoodském filmu nemohly nikdy objevit (například onen výše citovaný penis). Druhým faktem je, že mi těch 140 minut překvapivě svižně uteklo a že jsem měl pocit, že se dozvídám pár skutečně zajímavých informací o válečných dějinách Holandska (například to, že tam měli Němce). A za třetí, Verhoeven pořád "má koule" a je nekompromisní. I když mu táhne na 70.

Mé největší výhrady ale souvisí s něčím, za co Verhoeven nemůže:

Ve filmu se mluví různými jazyky, ale přibližně 99% všech dialogů je v holandštině. Kopie v našich kinech ovšem obsahuje anglické titulky! Takže ve více než 99 procentech dialogů (prostě kdykoliv, kdy hrdinové nemluví anglicky) vidí český divák v dolní části plátna dva řádky anglických titulků a nad nimi další dva řádky českých titulků! Nevím, který distributor za to může (netvrdím, že český), ale je skutečně otravné mít polovinu plátna zaplácanou písmeny.

A další věc, která s tím souvisí: Občas jsem se bavil čtením českých i anglických titulků a několikrát jsem si v nich všiml zásadních rozdílů, podstatně měnící vyznění některých hlášek. Neumím ale holandsky, takže netuším, zda čeština vznikla správným přeložením originálu a na vině je špatný anglický překladatel, nebo zda čeština vznikla špatným překladem anglické verze a na vině je Helena Čížková. Například "It beats dying" vs. "Může to i zabít", "I sure could use a cigarette" vs. "Určitě si můžu zakouřit?" nebo (jako reakce na konstatování "Už zdechnul") "It seemed to take forever" vs. "Zdá se, že navždy".

13.5.07

Zodiac - 80%

"Zodiac" je přezdívka sériového vraha, který na konci 60. let a počátkem 70. let zabil v USA několik lidí a posílal šifrované dopisy do reakcí různých novin. Zodiac nebyl nikdy odhalen, některé jeho šifry dosud nebyly rozluštěny a ani není jasné, kolik lidí vlastně zabil, jestli se někdy jen "nechlubil cizím peřím" a které dopisy novinám vlastně napsal on a které někdo jiný, kdo se ho snažil napodobit. Případ Zodiaca je dosud otevřený a ještě letos v březnu probíhalo vyšetřování nových stop.



David Fincher (Vetřelec3, Sedm, Klub rváčů) natočil o vyšetřování tohoto případu film, jehož hlavními hrdiny jsou dva novináři (Jake Gyllenhaal, Robert Downey Jr.) a jeden policista (Marka Ruffalo), ale vedlejších hrdinů je v něm mnohem, mnohem víc.

Fincherův Zodiac (vycházející ze dvou knih, které napsal onen reálný novinář, kterého hraje Gyllenhaal) není žádné podobenství, žádná psychologická sonda, žádné "svědectví tehdejší doby". Jde mu pouze o vyčerpávající shrnutí faktů a o vyvození některých nijak příliš šokujících závěrů, které se v kontextu filmu zdají být logické. Píšu "zdají být", protože se neodvažuji označovat za experta na Zodiaca a do minulého týdne jsem o tomto případu nevěděl téměř nic.

Problém je v tom, že naprostá většina českých diváků na tom bude podobně jako já nebo hůř. Film má dvě a půl hodiny a téměř neustále se v něm mluví. Těch informací, jmen, událostí a domněnek je prostě tolik, že to člověk, který o tom všem předem nic neví, není schopen dost dobře vnímat. A to nemluvím o tom, že musíte nepřetržitě číst velmi rychle blikající české titulky (slušné, ale s občasnými drobnými nepřesnostmi) a nemáte šanci se moc kochat tím, co je vlastně na plátně.

A to je škoda, protože Fincher opět potvrzuje, že je jedním z nejzajímavějších současných amerických režisérů. Stejně jako jeho předchozí filmy je i Zodiac naprosto perfekcionisticky propracovaný, ale narozdíl od předchozích filmů si toho pravděpodobně nevšimnete. Jsou v něm stovky digitálních efektů, byl natáčen speciální digitální kamerou, umožňující lepší noční záběry, v postprodukci se s obrazem dělaly neuvěřitelné divy... Ale výsledek vypadá jako úplně normální, pár desítek let starý film. Fincher je neustále konzistentní a střídmý a nesnaží se téměř vůbec film ozvláštňovat nějakými audiovizuálními výstřelky, i když by to jistě zvládl levou zadní.

Všechny aspekty filmu jsou zvládnuty bravurně, herecké výkony jsou bezchybné... ale jde o film extrémně nevhodný pro neamerického diváka. A pochopitelně, extrémně nekomerční, protože se v něm neodehrají žádné honičky ani přestřelky a nemá závěrečnou pointu.

Zodiac je možná pořád někde tam venku...

9.5.07

Tajnosti - 80%

Iva Bittová jako hrdinka filmu Alice Nellis, která táhne na 50, manželství ji nějak nenaplňuje, právě se rozešla s milencem a dostala neodolatelnou touhu koupit si klavír.



Jedním slovem: Skvělé.

Více slovy: Neustále si stěžuji na to, že čeští filmaři nezvládají základy filmařského řemesla a základy dramaturgie. Existuje několik výjimečných z nich, které obojí zvládají (Svěrák, Hřebejk, Babinská). Ve filmech některých z nich se dokonce blýskne i něco navíc, co mi umoží se nad tím filmem zamyslet. Tajnosti jsou ovšem v tomto ohledu asi nejdál. Nejen, že technická stránka je zvládnuta naprosto bravurně (Kdy se vám naposled stalo, abyste si u českého filmu řekli, že "tenhle záběr ja zajímavě komponován" nebo "tahle scéna je na tu hudbu opravdu výborně sestříhaná"?), ale film obsahuje mnoho velmi "riskantních scén", které nějakým způsobem znázorňují stav hrdinčina nitra, a které mohly dopadnout strašlivě (postavy např. občas začnou spontánně tančit nebo zpívat), a výsledek stojí za to a nikdy není nechtěně vtipný.



Děj (koupě piána, co s milencem) není bůhvíjak důležitý. Jde spíš o to, co může 50letá energická ženská ještě dělat se svým životem a jestli s ním má něco dělat. Přesto nejde jen o obvyklý "pocitový film", a měl jsem pocit, že se hrdinka někam nějak vyvine a film má nějakou "tečku".

Kromě toho Tajnosti obsahují spoustu skutečně chytrých a skutečně vtipných momentů, které fungují díky tomu, že jsou hlášky pronášeny přesně tím správným tónem, s přesně správným timingem. V Hollywoodu na to asi mají speciální lidi, u nás je to vzácná výjimka...

Proč tedy "jenom 80%"? Je to asi především tím, že téma "žena ve středních letech ještě není do starého železa a má právo být magor" není úplně můj šálek kávy a že někteří představitelé (konkrétně ten mladík, který prodává klavír) jsou pouze "slušní", což je v kontrastu se skvělým zbytkem obsazení (většinou neokoukané tváře plus Karel Roden jako hrdinčin manžel).

Ale až Alice Nellis natočí pořádný zombie horor, budu určitě nadšený.

5.5.07

Science! - Incest! - Rape Gangs! - Jazz! - Back To The Future!!!

Vzhledem k nedávné premiéře dvojfilmu Grindhouse (u nás v kinech velmi záhy, na dvě půlky) se vtipálci ze Somethingawful.com rozhodli vytvořit k různým existujícím filmům různých žánrů plakáty ve stylu "grindhouse". Než bych vám vysvětloval, co je to vlastně ten "styl grindhouse", raději se podívejte na 11 stránek výsledků.

4.5.07

Vdáš se, a basta! [Because I Said So] - 20%

Diane Keatonová má tři dospělé dcery a snaží se provdat nejmladší z nich. Proto si podá inzerát "hledám muže pro svou dceru", na který kromě několika desítek pošuků zareaguje jeden fešný chytrý bohatý architekt a jeden neméně fešný méně bohatý kytarista.

Keatonová dá pochopitelně přednost architektovi a zařídí, aby se s její dcerou "náhodou setkal". Dceři padne architekt do oka a začne s ní chodit. Současně se s ní náhodou setká onen kytarista a dcera s ním taky začne chodit!



Takže: Máme tu dva chytré, hezké, hodné, sympatické chlapy, a dceru, která spí s oběma a ani jednomu to neřekne, protože je to pro ni moc velké trauma. V průběhu toho všeho se Keatonová neustále urputně snaží srát se svým dcerám do života ("pro jejich dobro"), a to takovým odporným způsobem, že jsem měl chuť, aby jí někdo konečně rozbil ciferník. Opravdu. To se mi fakt často nestává.

Pak se to všechno provalí, všichni začnou zvyšovat hlas ještě víc, případně plakat, Keatonová zažije první orgasmus v životě atd...

Všechny čtyři hrdinky jsou vrcholně nesympatické (mluvím o postavách v tomto filmu, ne o herečkách!) a chovají se vrcholně zákeřně k velmi sympatickým a rozumným mužům, kteří ve filmu vystupují. Nevím, jestli to byl záměr, ale pokud se některým ženám tohle líbí, nechci s takovou ženou mít nikdy nic společného. Že by se to třeba jen trochu líbilo nějakému heterosexuálnímu muži, to odmítám připustit.

A kromě toho je to velmi špatně napsané a zrežírované, samozřejmě...

3.5.07

České filmové premiéry e-mailem

Protože Google tento týden zavedl e-mailovou a SMS notifikaci zdarma pro všechny kalendáře na Google Calendar (dřív to šlo jenom pro váš osobní kalendář), znamená to, že nyní můžete dostávat aktuální informace o českých premiérách z kalendáře "Filmové premiéry ČR". Podrobné info zde.

UPDATE 4.5.: S překvapením jsem zjistil, že máte problémy si notifikace nastavit a ještě více jsem byl překvapen, když jsem položku "Notifications" najednou nemohl najít ani já tam, kde dřív rozhodně byla!! Pak jsem v Google Calendar Help zjistil, že v Googlu objevili nějakou chybku a tuto featuru zrušilili. Prý ji spustí co nejdříve, jakmile to opraví: "We found a last minute issue in our most recent release, and are working on fixing this as quickly as possible. As a result, you won't see the new features I described in my previous post to this subgroup. I'll let everyone know here when the new version is back out. I'm sorry for the inconvenience this may cause."

UPDATE 8.5.: Už by to mělo zase fungovat. Tedy aspoň já položku "Notifications" u kalendářů opět vidím.

2.5.07

Ošklivé káčátko a já [Ugly Duckling And Me!] - 40%

Tato animovaná (samozřejmě počítačově) pohádka je poněkud "okrajovou" francouzsko-německo-irsko-britsko-dánskou koprodukcí, o jejíž existenci jsem do tohoto týdne neměl tušení. Naprosto nic mi neříkají jména jejích tvůrců, studií ani lidí, kteří postavičky namluvili. Tudíž jsem se obával nejhoršího, ale výsledek je o něco lepší než Past na žraloka nebo Karcoolka.

Film je velmi vzdáleně inspirován pohádkou Hanse Christiana Andersena, která spočívá v tom, že se narodí káčátko, které je hrozně ošklivé, všichni se mu posmívají, ale ono všechny překvapí, když z něj vyroste krásná labuť.

Na tuto superprimitivní zápletku tvůrci navěšeli story o prohnaném krysákovi, který náhodou přijde k vejci, ze kterého se "káče" vylíhne, krysák se o něj shodou okolností musí starat, pak k němu najde vztah, káčátko se zamiluje do kachny, pak všichni cestují do lunaparku, kde krysák chystá podvod a celou dobu je všechny pronásleduje jiná krysa [samice] s dvěma svalnatými bratry. Atd...



Děj je značně trapný / nudný / předvídatelný a nezachrání ho ani občasné (velmi občasné) vtípky pro dospělé, jako například scéna vylíhnutí káčátka, která paroduje Vetřelce.

Animace se samozřejmě zdaleka nevyrovná Pixaru ani Disneymu, ale dá se většinou přežít. Zajímavější než animace jsou 3D modely postaviček a kulis, které používají většinou strašidelnou stylizaci, připomínající něco mezi H.R.Gigerem a videohrami Resident Evil (a hudba navíc připomíná depresivnější Dust Brothers nebo Mobyho!!). Například liška vypadá jako veliký pavouk a většina postaviček jako by prošla nějakými odpornými genetickými mutacemi. Nevím, jestli to byl lišácký záměr nebo nevydařenost, ale aspoň mě to trochu probudilo z letargie.

1.5.07

Není dnes prvního dubna???

Ridley Scott (!) prý bude režírovat film s názvem Nottingham, ve kterém bude Russel Crowe (!!) hrát hodného Šerifa Nottinghamského (!!!), bojujícího proti zlému Robinu Hoodovi (!!!!). Bude z toho spíš Gladiátor nabo Dobrý ročník???

Spider-Man 3 - 60%

OK, nač to zdržovat nějakými složitými úvody... Peter Parker je znovu zde, pořád je zamilovaný (pořád do té samé) a pořád ho chce někdo zabít.

Akční scény vypadají neuvěřitelně draze (což zřejmě souvisí s tím, že byly neuvěřitelně drahé). Raimi se v nich evidentně vyžívá a svou zálibu v nepřerušených záběrech s šílenými kamerovými jízdami dovádí do extrémů. Celé je to velice, velice akční a nestydím se napsat spektakulární, ale akční podobným stylem jako videohra. A vlastně to skoro videohra je (ale neinteraktivní), protože ve velké části akčních scén nejsou herci ani kaskadéři, ale jde o kompletní CGI (a pořád to je celkem dost patrné, mnohem víc než např. ve druhých Pirátech z Karibiku). Ale je zábavné se na to koukat.

Bohužel, film má 140 minut a když vezmeme v úvahu, že akce je maximálně 30 minut, zdatným počtářům možná již došlo, že 110 minut je něco jiného než akce. A v tom vidím zásadní problém, ještě zásadnější než u dvojky. Veškeré motivace, city a traumata hrdinů, to všechno je velmi odfláknutě napsáno a ještě hůře zrežírováno. "Je to přece comicsový film", říkáte možná. Ale například Batman začíná nebo Hulk byly také comicsové filmy a v obou z nich ta "omáčka kolem akčních scén" fungovala neskonale lépe (čímž netvrdím, že to Hulka zachránilo). Ve třetím Spider-Manovi je psychika hrdinů podřízena finálním scénám, ke kterým je potřeba je nějak dokopat. A mělo by to být naopak.



Triviální hlášky o "velké zodpovědnosti spojené s velkou mocí", o lásce, o odpuštění, a tak podobně, místy sahají až do žánru nechtěné parodie - obzvlášť když se Peter Parker stane díky mimozemskému slizu zlým a proto začne nosit účes jako Hitlerův mladší brácha a nadávat domácímu. Maguire i Dunstová jsou přesvědčiví stejně jako v předchozích dílech (tj. ne moc), Thomas Haden Church (Sandman) vypadá slibně, ale má k hraní jen velmi omezenou příležitost (většinu času na plátně stráví jako digitální písečná příšera) a Topher Grace jako Eddie Brock/Venom vůbec nestojí za zmínku (a pravděpodobně budete nemile překvapeni, že Venom je ve filmu celkem asi tři minuty a je to spíš takový komický magor). Stejně tak Bryce Dallas Howardová (to slepé děvče z Vesnice). Vlastně je s podivem, jak málo prostoru vzhledem k délce filmu dostane většina postav. Nakonec nejzajímavější je James Franco jako Green Goblin Jr., ale i on trpí strašným scénářem, který - znovu opakuji - je jako z nejhorší telenovely, s většími "náhodami" než v Pytlákově schovance.

Aby nedošlo k mýlce - ve Spider-Manovi 3 je několik scén, které jsou záměrně legrační a připomenou nám, že když Raimi režíruje lehkou rukou a nebere se moc vážně, výsledek funguje (například většina scén v redakci Daily Bugle). Přitom vím, že umí natočit i seriózní scény s uvěřitelnými postavami! Ale kupodivu žádnou z nich v žádném Spider-Manovi.

P.S: Většina kopií v našich kinech bude dabovaná, tři titulkované.