30.12.07

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street [Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street] - 100%

Konec letošního roku byl z filmového hlediska opravdu výživný. Dovolte mi uzavřít ho poslední letošní recenzí filmu, který je další z aspirantů na titul "nejlepší film, jaký jsem letos viděl".

Jednou větou: Je to brutálnější, než byste čekali, zpívá se tam více, než byste čekali, a není to moc legrace.

Více větami:

Jde o filmovou adaptaci 20 let starého divadelního muzikálu, který je adaptací divadelní hry, která je adaptací nejméně 200 let staré londýnské lidové povídačky. Nejdříve tradičně trailer:



Začal bych tím, že trailer tentokrát lže ještě více, než je u trailerů obvyklé. V traileru se pouze mluví. Ve filmu samotném se 99% času zpívá. A to nejen muzikálovým, ale také "operním" stylem, kdy se onen zpěv nerýmuje a nemá zřetelný rytmus.

Autorem muzikálu je Stephen Sondheim (napsal texty k West Side Story) a jsem upřímně překvapen, že Sweeney Todd (muzikál) vůbec má nějaké fanoušky mezi "obyčejnými lidmi", protože je z hudebního hlediska velmi komplikovaný. Harmonie jsou naprosto bizarní, rytmus se mění každých pár sekund, postavy nezřídka zpívají současně (a každá něco jiného) a jen málokdy se objeví melodie, kterou si můžete broukat (pokud nejste extrémně dobrý broukač). Prostě, Sondheim je na hony vzdálen Alanu Menkenovi nebo Andrewu Lloydu Webberovi. To nemyslím jako urážku těchto dvou pánů, ale jako konstatování skutečnosti, že Sondheim by jistě bez problémů složil něco jako Webber, ale Webber nedokáže nikdy složit něco jako Sondheim (pokud se Webber celý život nepřetvařoval a neschovává své trumfy až na okamžik těsně před smrtí). Z toho vyplývá jediné - spoustu diváků tato hudba prostě vůbec neosloví a i já, s jistým hudebním vzděláním, jsem jí začal přicházet na chuť až po několika hodinách poslechu.

Kapitolou samou pro sebe jsou chytré texty, které jsou nezbytně nutné pro pochopení děje a občas odsýpají z úst herců velmi hbitě. Z tohoto důvodu budou české titulky vypadat podobně jako u celovečerního South Parku - co možná nejpřesněji bude přeložen obsah a veršovat se to bude jen velmi občas (takže Čechovi nezbytně unikne jistá část kouzla originálu).

Na Youtube můžete najít mnoho ukázek z divadelní verze i z nového filmu. Například stejná písnička na jevišti (dokážete si představit, že si tohle bude někdo broukat?) a druhá polovina téže písně ve filmu. Tyto dvě ukázky vám umožní udělat si trochu obrázek o tom, jakým způsobem Tim Burton a spol. originál přetvořili, a to z vizuálního, hudebního i hereckého hlediska.

(Následuje popis děje, což je pochopitelně spoiler, pokud jste o Sweeney Toddovi nikdy neslyšeli.)

Příběh je brutální rodokapsová červená knihovna. Holič Benjamin Barker (Johnny Depp) byl neprávem uvězněn, protože mu soudce Turpin (Alan Rickman) chtěl přebrat jeho manželku. Ta ale zešílela, otrávila se a soudce následujících 15 let vychovával její dceru Johannu. Barker ovšem uprchl z vězení a vrací se do Londýna kvůli pomstě. V tuto chvíli začíná film (všechno předchozí je prozrazeno pomocí krátkého flashbacku). Barker přijme pseudonym Sweeney Todd a ubytuje se u paní Lovettové (Helena Bonham Carterová), která ho kdysi milovala, prodává masové bochánky a schovala mu jeho břitvy. Následně Sweeneyho identifikuje konkurenční holič Adolfo Pirelli (Sacha Baron Cohen), pročež musí být zabit. A po tomto zabití dojde Sweeney k rozhodnutí, že - než se mu podaří podříznout soudce Turpina - bude zabíjet náhodné zákazníky (protože "všichni lidi zasluhují smrt") a paní Lovettová z nich bude dělat masové bochánky.



(Klikněte pro velkého Sweeneyho.)

Další dosud nejmenované postavy jsou: Soudní biřic Bamford (Timothy Spall), malý kluk, který pomáhá paní Lovettové v krámě, a mladý námořník Anthony, který miluje Johannu. Vyjmenovávám je všechny proto, aby vám bylo jasné, že nikdo z hrdinů není ani trochu normální a naprostá většina z nich jsou protřelí hajzlové, případně zločinci a vrazi. Včetně toho malého kluka. Jediné kladné postavy jsou Johanna a Anthony, ale oba vypadají jako vysoustružené loutky z Mrtvé nevěsty a jejich naivita a víra v pravou lásku téměř hraničí s debilitou. Jsem si jist, že obojí je záměr a že jde jen o jeden hořkých depresivních vtipů Tima Burtona.

Burton totiž posunul původní divadelní hororovou komedii mnohem dále k čistokrevnému hororu. Scény, které jsou v divadelní hře vtipné, jsou ve filmu mrazivé. Z Deppa jde nefalšovaný a téměř nepřetržitý strach (stejně jako z Rickmana, Spalla a občas z Carterové a Cohena), protože všichni ti lidé jsou prostě zrůdy. A není příliš možností, jak by to celé mohlo mít nějaký typ dobrého konce.

Burton (respektive scenárista) si ale také byl vědom, že divadelní muzikál by se neměl zfilmovat jako televizní záznam divadelního představení (viz v poslední době Fantom opery, Producenti nebo Rent). Stejně tak nebylo možné natočit to celé realisticky, protože by to nesedělo dohromady s destilovanými emocemi a přehnanými náhodami příběhu. Burton tudíž učinil geniální rozhodnutí a celý film natočil stylem, jakým se točily nejstarší horory ve 20. a 30. letech minulého století. Znamená to, že herci jsou přehnaně emotivní a dělají teatrální gesta, ale režisér se to nikdy nepokouší využívat jako zdroj vtipů. Navíc jsou všichni nalíčeni jako mrtvoly, přesněji řečeno nevyspalé mrtvoly (s kruhy kolem očí) a celý film je značně desaturován, takže většina je ho šedá nebo tmavě modrá, s občasnými zářícími stříkanci červené krve.

Ve filmu sice je i humor, ale je ho mnohem méně než byste očekávali, je to humor pro zvrhlíky a když se někdo na plátně usměje nebo zamilovaně zpívá své břitvě, většinou vás při tom zamrazí. Mimo jiné proto, že všichni hlavní herci jsou fantastičtí: Rozhodně Depp, Carterová a Rickman, v menších porcích Spall a Cohen (protože mají menší role). Bez ohledu na to, o jaký "lehký žánr" jde (horor nebo muzikál), předvádějí herecké koncerty a je lahůdkové pouštět si znovu a znovu některá jejich gesta nebo pohledy. Depp a Carterová už jsou za Sweeney Todda nominováni na Zlaté glóby (je také nominován film samotný a Burton za režii) a nominací jistě přibude.

Jak už jsem psal, Sweeney Todd je krvavý film. Narozdíl od divadelní verze je veškeré podřezávání natočeno zcela realisticky. Vlastně, realistické to asi nebude, místy to připomíná spíše Brain Dead, ale prostě: Pokud nemáte rádi detailní záběry na břitvu, prořezávající krk, budete muset mnohokrát odvrátit zrak na dlouhé vteřiny. Kromě toho si dal Burton také velmi záležet na tom, aby lidská těla, dopadávající z výšky na kamennou podlahu hlavou napřed, vypadala přesně tak, jak vypadají lidská těla, když dopadají z výšky na kamennou podlahu hlavou napřed (pravděpodobně, v reálu jsem to nikdy neviděl). Je pravda, že například ve Vetřelcích vs. Predátorovi 2 je více krve a mozků (na litry), ale Sweeney Todd je nesrovnatelně strašidelnější a brutálnější a rozhodně bych mladého diváka pustil spíš na AvP2 než na Sweeneyho Todda. A obávám se, že nejeden dospělý příčetný divák prostě nebude schopen se na tenhle film dívat a jeho psychicko-krvavé deptání pro něj bude příliš silné. Jakkoliv mám rád, když jdu do kina s lidmi, kteří o filmu nic nevědí, v tomto případě je opravdu vhodné méně odolné jedince varovat, na co vlastně jdou.

Sweeney Todd je naprosto nekompromisní film a je mi trochu záhadou, jak vůbec mohl být financován a jak si jakékoliv studio (jde o koprodukci DreamWorks a Warner Bros.) mohlo myslet, že něco takového může mít komerční úspěch (a film ho také neměl). Tohle ovšem může nám, filmovým fanouškům, být úplně jedno. Tenhle film je hardcore.

Myslím, že jde o nejlepší film režírovaný Timem Burtonem (pozor, The Nightmare Before Christmas nerežíroval Burton) a překvapivě (vzhledem k námětu a stylu vyprávění) také o nejdospělejší. Burton se v něm nikdy nenechá unést a nezačne se nikdy lacině předvádět nebo příliš tlačit na pilu. Všechno je přesně dávkované a všechno je působivé proto, že je to opatrně a precizně stupňované. Určitě se vám už stalo, že vám někdo vyprávěl (nebo jste vy někomu vyprávěli): "Víš, je to vlastně nic moc film, ale je tam jedna scéna, to je úplně neuvěřitelný, jak je to natočený, a ten herec, jak to sedí, úplně ti z toho jde mráz po zádech, prostě čumíš". No a ve Sweeney Toddovi jsou takových scén desítky. Nebo, přesněji řečeno, celý film je jedna dlouhá taková scéna.

22.12.07

Vetřelci vs. Predátor 2 [AVPR: Alien vs Predator Requiem] - 60%

Vetřelci versus Predátor versus Predátorovetřelec versus nějací nešťastní lidé. Zní to fér?

V lesích Colorada leží malé městečko Crested Butte. Kromě toho v lesích Colorada leží kosmická loď s nezvanými návštěvníky. Je nabíledni, že se už tak nízká kvóta zdejšího obyvatelstva v nejbližších hodinách ještě sníží.




Nemohu se zbavit dojmu, že pokud má série VvP nějak pokračovat, je zcela zbytečné do ní tahat lidi. Není pochyb o tom, že Predátoři jsou inteligentní bytosti se špičkovou technikou a láskou k lovu a Vetřelci jsou divoké zrůdy a dokonalé vraždící stroje. Jejich antagonismus poskytuje mnoho námětů na zajímavé příběhy a otázky - podstatně zajímavější, než “získá ten mladík srdce toho děvčete?” nebo “napraví se ten bratr, nebo zůstane recidivistou?”. Když z předchozích dílů víme, že proti Vetřelcům a Predátorům nic nezmůže naprostá většina elitních vojáků se superzbraněmi, proč máme sledovat nějaké normální lidi v normálním americkém městečku, z nichž největší drsňáci jsou laskavý šerif a drobná vojákyně? Abychom si mohli tipnout, jestli vydrží při konfrontaci s Vetřelcem 0,7 nebo 0,8 sekundy?


Naštěstí má film necelých 90 minut, takže se dá akceptovat, že nemá žádné zajímavé hrdiny (aspoň ne lidské). Debutující režiséři, bratři Strauseovi, měli slušnou průpravu ze své předchozích trikové práce na hollywoodských blockbusterech, a dokázali působivě natočit to, o co v tomhle filmu jde: To jest Predátora, škrtícího v každé ruce jednoho Vetřelce, Predátorovetřelce, zvracejícího svá vajíčka do jícnu těhotné ženy, nebo dokonce pár sekund z domovského světa Predátorů! A je evidentní, že jsou fanoušky obou sérií, protože se nestydí citovat ve správných chvílích hudbu z nich a dokonce použili v úvodních a závěrečných titulcích smíchané fonty z Vetřelců a Predátora!


To úplně nejlepší na VvP2 ovšem je skutečnost, že jsou (narozdíl od jedničky) mládeži nepřístupní, takže nechybí litry krve, mozků, rozleptané obličeje, brutálně zabité děti a sprostá slova (i když se ve filmu mnoho nemluví, protože mimozemšťané jsou na plátně přinejmenším tolik, co lidé, a moc toho nenakecají).


Takže ano. Vetřelci vs. Predátor 2 jsou ucházející vánoční dárek pro fanoušky. Ale hlavně pro fanoušky, kteří dokáží z hlavy vytěsnit vzpomínky na první díly obou sérií a tím se ubrání bolestnému srovnávání. Tihle nebezpeční mimozemšťané už totiž nepřipomínají divoké šelmy, ale spíš kdysi divoké šelmy, které dnes předvádějí naučené strašidelné pózy v cirkusovém šapitó...


Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

21.12.07

Lovci pokladů: Kniha tajemství [National Treasure: Book of Secrets] - 40%

Nezajímá ho, co se stalo v Roswellu a kdo zabil Kennedyho. Nicolas Cage chce pouze OČISTIT POVĚST SVÉ RODINY.

Vrah prezidenta Lincolna si vedl deník, ve kterém chybělo několik stránek. Záhadný Mitch Wilkinson (Ed Harris) tvrdí, že jednu z nich nalezl, a že z ní vyplývá, že prapředek Bena Gatese (Nicolas Cage) byl zrádcem národa. A tak se Ben a jeho otec (Jon Voight) vydávají na cestu napříč kontinenty, aby očistili pověst své rodiny, mimo jiné i za pomoci Knihy tajemství, kterou si předávají američtí prezidenti a která obsahuje mimo jiné pravdu o vraždě JFK, ztracených Nixonových páskách, Oblasti 51 a zfalšovaném přistání na Měsíci.

Název filmu trochu lže, protože ona Kniha tajemství, která by vystačila na tucet výborných napínavých filmů, je využita pouze jako nepříliš zajímavá rekvizita, která hrdinovi dopomůže k tomu, o co tady doopravdy jde, tj. očistit pověst své rodiny. Ano, aby očistil pověst své rodiny, putuje Ben po celém světě účastní se honiček, nechá na sebe střílet a řeší záhady, které vypadají jako hloupá parodie na Šifru mistra Leonarda. (Čímž nechci říct, že Šifra nebyla sama o sobě hloupá a vtipná.)



Abyste si udělali představu o inteligenci scénáře, dám vám příklad: Představte si, že objevím tajuplné dveře s nápisem “WC” a na nich zámek s dvouciferným kódem. Následně si během 10 sekund intenzivního přemýšlení díky svému dějepisnému vzdělání “logicky” odvodím, že “WC” vypadá jako zkratka z “Wenceslas”, což je určitě odkaz na Václava IV (proč zrovna IV?), který byl přece korunován (proč zrovna korunován?) v roce 1376 a protože je kód pouze dvoumístný, logicky z toho vyplývá, že musím sečíst 1+3+7+6 a nastavit číslo “17”. Aniž bych se pozastavil nad debilitou celé této úvahy a aniž by mě napadlo vyzkoušet 100 kombinací 00 až 99 nebo zámek urazit sekyrou, abych se na ten záchod dostal.

Tvůrci neznají míru a posílají Bena a spol. vykrást královnin stůl v Buckinghamském paláci, vloupat se do Oválné pracovny v Bílém domě a dokonce unést amerického prezidenta! A to ještě zdaleka není finále filmu, takže jsme svědky toho, že člověk, který před několika hodinami unesl prezidenta USA, se bez problémů promenáduje po amerických památkách.

Fakt, že mi podobné blbosti nevadily v Transformers, bude nejspíš souviset s tím, že Michael Bay umí na rozdíl od Jona Turteltauba natočit efektní akční scény a nezabývá se vůbec nějakou psychologií, o což se občas Turteltaub pokouší a kromě automobilové honičky v Londýně nám během více než dvou hodin filmu žádnou slušnou akci nenabídne. A žádná ta psychologie v takovémto filmu pochopitelně nefunguje, ať ji zkouší zahrát Ed Harris nebo Helen Mirrenová.

Vlastně jsem hodně dlouho neviděl v jednom filmu tolik skvělých herců podávat tak strašné výkony. Nebo film, který by byl tak drahý a přitom tak nudný a tolik z něj čpělo, že na něm všichni zúčastnění pracovali jen z rutiny a pro prachy. Je to smutné. A ještě smutnější je, že závěr filmu jasně indikuje, že se chystá třetí díl, ve kterém půjde o to, co se skrývá v Knize tajemství na straně 47. A co se tam skrývá? To ještě nevědí ani scenáristé. Ale je to na straně 47.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

20.12.07

Přehlédnuté filmy roku 2007

Tomáš Baldýnský a já (t.j. Odvážné palce) jsme pro vás připravili seznam deseti letošních filmů, které šly v našich kinech, chodilo na ně málo lidí a dle našeho mínění to byla zásadní chyba. Mnohé z nich už jsou na DVD, takže to berte jako inspiraci pro mezisvátkové období:

HAIRSPRAY: Že režisér Adam Shankman, autor tak špatných filmů jako Ochránce (slovenský název „Cumlíkátor“ o něm vypovídá více) či Dům naruby natočí dobrý film, by samo o sobě mohla být událost milénia. Ale že se nová verze retromuzikálu Hairspray o swingující baculce promění v jeho rukou v záblesk jednoduché a barevné energie, plné fantastických tanečních čísel, v němž je sexy i John Travolta namaskovaný na tlustou paňmámu... je - přiznejme si to - zázrak.

KNIHA REKORDŮ ŠUTKY: Kdo ví, zda si Aleksandar Manič podivuhodné obyvatele Šutky, jedné ze čtvrtí makedonského Skopje, pro účely svého dokumentárního filmu nevymyslel - tak dojemně tragikomické postavy se hodí spíš do filmů Emira Kusturici či románů Bohumila Hrabala. Pokud však existují a skutečně nacházejí únik před bídou svých životů trumfování se v těch nejbizarnějších disciplínách, máme se od nich co učit.

DRSŇÁK: Německý film o patnáctiletém Michaelovi, který se z příjemného života v zubařově vile propadne do světa drogových dealerů, je bohužel až příliš nenápadný a svým tématem leckoho odpuzuje. Přitom je to strhující a temný příběh, který se dokáže vyhýbat klišé, zachovává si realističnost, i když podsvětí zalidňuje tak pozoruhodnými postavami, že by Tarantino záviděl.

DIVOKÉ VLNY: Počítačově animovaný „dokument“ o průběhu největší události dějin tučňáčího surfování, v jejímž finále soupeřil talentovaný tučňáčí surfař Cody Maverick s tučňákem Tankem a permanentně zhulenou slepicí zvanou Chicken Joe, je zřejmě nejdivnější hollywoodská investice roku. Divoké vlny jsou napůl pohádka a napůl něžná parodie na surfařské filmy a dokumenty o celebritách, plná výborně napsaných postav (řekl někdo „Velkej Zet“?) a skvělé animace. A úvodní sestřih archívních dokumentárních záběrů z historie tučňáčího surfování titulková sekvence roku.

Přehližené filmy - Reflex

PUSINKY: Od filmu Karin Babinské o třech dívkách, které mezi dětstvím a dospělostí chtějí zažít okamžik svobody, čeští diváci asi čekali teenagerskou komedii. Teenagerská tragédie je proto vyvedla z konceptu. Smutný a intenzívní film o tom, jak těžké a bolestné je najít svoje místo v životě, je nejlepší český debut posledních let.

SUNSHINE: Britský podivín Danny Boyle (mimochodem, už jste viděli jeho skvělé Millions?) pro vás za slušné peníze natočí výpravný sci-fi horor, který nejeden recenzent srovnává s Vetřelcem nebo dokonce 2001: Vesmírnou Odysseou, vy se toho zaleknete, bojíte se film distribuovat a nakonec ho uvedet s mnohaměsíčním zpožděním a téměř bez propagace. Hlavně, že jste pyšní na X-Men: Poslední vzdor... Styďte se, Foxové!

DOKONALÝ TRIK: Kromě sov nejsou ani viktoriánští eskamotéři tím, čím se zdají být. Christopher Nolan (Memento, Batman začíná) vrší záhadu na záhadu, kouzlem dělá z Hugha Jackmana dobrého herce, z elektrických výbojů vystupuje deus ex machina Nikola Tesla (David Bowie) a vše z povzdálí sleduje Michael Caine. Labužnická metafyzická detektivka, až příliš chytrá pro dnešní Hollywood.

TAXIDERMIA: Tři pohledy na tři generace Maďarů, které (snad!) nikdy nežily. Ohnivé penisy, smrt přežráním, vycpávání zaživa. Nejen, že je tahle zrůdnost brutálnější než Monty Python's Meaning of Life, ale jasně říká všem skuhrajícím českým režisérům, že i ve východostřední Evropě se dá natočit výpravně vypadající film, plný triků.

STARDUST: Za městečkem jménem Zeď je zeď a za ní kouzelná země se zlými čarodějnicemi, sedmi rychle umírajícími královskými syny a teplým lovcem blesků (Robert DeNiro, mimochodem). Jeden z nás knižní předlohu četl, druhý ne, ale nadšení z tohoto výronu dětské fantazie a originálního dospěláckého humoru sdílíme oba. Skoro tak dobré jako Princezna nevěsta (a tu jste už jistě viděli, že?)!

OBČAN PES: „Thajská Amélie z Montmartru“, produkt originální fantazie Wisita Sasanetienga, je film, který svou laskavou barvotiskovou pozitivitu vyrovnává takovou záplavou humoru a nikde neviděných nápadů či hrdinů (mezi nimi mrtvý taxikář, v ještěrku inkarnovaná babička, čínská princezna a plyšový medvídek - alkoholik), že příběh lásky chudého venkovana a dívky, která ve snaze zbavit svět plastových lahví navršila nad Bangkokem PET-horu zvící Montblanku, nelze zapomenout. Mimochodem, proč jste v březnu chodili jen na Vratné lahve?

P.S: Ode dneška si můžete objednat trička s logem Odvážných palců. Zítra prý snad ještě budou.

18.12.07

Gone Baby Gone - 100%

Jde o drama ze současnosti, které je natočené podle knihy stejného autora jako Tajemná řeka a je mu v mnohém podobné (a opět se odehrává v Bostonu).

Patrick (Casey Affleck) a Angie (Michelle Monaghanová) jsou soukromí detektivové, kteří se věnují především vymáhání alimentů. Když jsou vyzváni, aby pomohli pátrat po unesené čtyřleté holčičce, nejdříve se jim do toho nechce, ale nakonec souhlasí s argumentem, že tenhle případ vyžaduje místo policistů spíše někoho, kdo se kamarádí s pochybnějšími elementy a dokáže nenápadně pátrat v pochybných zákoutích.

Děj se poměrně dost zkomplikuje, když se do něj zapletou uloupené drogy, neustále zdrogovaná matka unesené holčičky a několik policistů (včetně Eda Harrise a Morgana Freemana). Nechci vám prozrazovat detaily, protože už po půl hodině je vidět, že tohle není standardní hollywoodská záležitost, a že vůbec není jasné, jak se všechno bude vyvíjet a jak to dopadne.



Film jsem viděl už před mnoha měsíci (kdy jsem o něm ještě nesměl psát) a tehdy jsem o něm nevěděl naprosto nic. Teprve po nějaké desítce minut jsem zpozorněl a začal jsem si uvědomovat, že to celé je tak nějak působivější, než je obvyklé. Postavy nešustily papírem a chovaly se jako opravdoví lidé. Všichni dělali dobré i špatné věci, většinou podle toho, co pro ně bylo v danou chvíli logicky přijatelnější. Jejich motivy jsem se ale časta dozvídal až v pozdějších scénách a teprve pak mi to do sebe začalo všechno zapadat a měl jsem příjemný pocit, že nejsem vůl a že mě tvůrci za vola nepovažují. Několikrát jsem se zarazil nad tím, jak chytře se dá natočit scéna, kdy spolu dva až tři lidi sedí a o něčem si chvíli povídají, a jaké napětí se z ní dá vytěžit (Gone Baby Gone rozhodně není akční film a trailer mu dělá dost medvědí službu). Překvapilo mě, jak reálně a nefilmově působí všechna interiéry a exteriéry. A kromě vždy spolehlivých Morgana Freemana a Eda Harrise hráli na jedničku i všichni ostatní, včetně herců, o kterých jsem nikdy neslyšel.

Tudíž jsem asi v polovině filmu začal intenzivně uvažovat, který bůh to celé natočil (nevěnoval jsem totiž pozornost úvodním titulkům, pokud ve filmu vůbec byly). Napadal mě David Fincher, David Cronenberg, chvíli dokonce i Michael Mann, ale všechny jsem zavrhl, protože bych přece musel vědět, že něco nového natáčejí. No a pak přišly závěrečné titulky a s nimi šokující: "Directed by Ben Affleck".

Vlastně to až tak úplně šokující nebylo (a vysvětlilo se tím navíc obsazení jeho bratra do hlavní role). Ben Affleck má jednoho Oscara a má ho nikoliv za herectví, ale za scénář k filmu Dobrý Will Hunting z roku 1998! Přesto mi ale přijde dost bizarní, že je jeden z nejlepších filmů letošního roku režírován debutujícím režisérem, který předtím 10 let byl průměrný, dobře vydělávající herec. Pokorně se klaním a slibuji, že si z Bena už nebudu tolik dělat sradnu kvůli jeho herectví.

Gone Baby Gone je vzácně vydařený film, na který se nedají dělat trailery, protože neobsahuje samostatně fungující efektní záběry nebo hlášky. Je to dokonale fungující hodinový strojek, jehož každé kolečko je nezbytné pro chod celku a jenom pokud to úplně všechno funguje, dostaneme se zdárně až ke konci, který je současně nečekaný i jediný reálně možný.

16.12.07

Svatba na bitevním poli - 20%

Svatba na bitevním poli je smutným příkladem toho, jak dnes vypadá česká "lidová filmová zábava". Synopse říká cosi o utajované svatbě a odhalování kašny, ale to jsou lži. Film žádný reprodukovatelný děj nemá a je to jen série střihů mezi různými obyvateli jedné malé vesnice, kde se hodně chlastá a její starosta (Polívka) by rád hrál Napoleona při rekostrukci Bitvy tří císařů. U některých z obyvatel je naznačeno něco jako dějový oblouk, ale většinou to zůstane nevyřčeno a nevyřešeno, takže se tradičně můžeme dohadovat o tom, jestli byl scénář od začátku tak špatný, nebo až při sestřihu někdo zapomněl, o čem to vlastně mělo být.

Kleinovi Básníci pro mě byli neoddělitelnou součástí dospívání. Ale že tentýž režisér dnes natočil takovýto odvar ze Slunce, seno, cokoliv, postrádající zápletku, logiku a další základní aspekty, které činí film filmem, to je opravdu smutné. Některým hercům (Polívka, Jiří Pecha) se chvilkami na několik vteřin daří vytvořit nějakou humornou kreaci, ale s příštím střihem opět všechno umírá a zamrzá.

Smutné je také to, že film byl zřejmě dost drahý, aniž by to na něm bylo vidět.



Diváci, kterým se Svatba bude líbit, budou pravděpodobně říkat "Je to takový pohodový teplý filmeček, žádná bomba, ale je tam Bolek, a XXX a YYY a ZZZ!", přičemž XXX, YYY a ZZZ jsou herci z nějakých TV seriálů a/nebo vítězové nějakých soutěží krásy/tance (neumějí hrát, ale mají ostře řezané rysy/výstřihy). Hlavním partnerem byla TV Nova.

Doporučuji vám podívat se na upoutávku (viz výše) a přečíst si zajímavosti z natáčení. Pokud jste člověk, kterého tato upoutávka upoutává a tyto zajímavosti vám připadají zajímavé, film se vám možná bude líbit. A naopak, a to velmi intenzivně...

Václav - 80%

Především: Film je inzerován jako natočen podle skutečné události, ale má se skutečným osudem Václava Vingla společného asi tolik, jako má A-Team společného s bojem proti mezinárodnímu terorismu. Takže se o "reálném" aspektu příběhu raději vůbec nebudu zmiňovat...

Václavovi (Ivan Trojan) je asi 40 let a je lehce mentálně zaostalý. Nikoliv idiot nebo debil, ale lehce mentálně zaostalý. V praxi to znamená, že občas střílí puškou po náhodných kolemjdoucích, občas mluví se svým dávno zemřelým otcem, občas zapomene, kde je, dělá mu problémy se vykoupat a tak podobně. Žije na vesnici se svou matkou (Emília Vašáryová), která ho má ráda, i když za něj musí každou chvíli něco žehlit u předsedy družstva (Jiří Lábus) nebo na policii. To poněkud nelibě nese Václavův bratr František (Jan Budař). Ještě neliběji nese, když se jeho milenka začne s Václavem nějak podezřele moc kamarádit. Všechno vyvrcholí v okamžiku, kdy Václav provede velmi hloupou a potenciálně velmi nebezpečnou věc, za kterou jde sedět a jeho matka začne obcházet vesnici s peticí za jeho propuštění.



Hodně dlouho se mi nestalo, že bych si u českého filmu řekl "Ti lidi opravdu dobře hrají". Trojanův výkon je přesně ten druh výkonu, za který se udílejí Čeští lvi, ale i naprostá většina ostatních je výborná (především mě potěšil Budař).

Jiří Vejdělek, který režíroval slušné Účastníky zájezdu a méně slušný Roming, předvádí nejlepší výkon své celovečerní kariéry a daří se mu natáčet potenciálně velmi riskantní scény způsobem, který nikdy není trapný nebo směšný.

Český film, který nikdy není trapný nebo směšný, to je samo o sobě událost a důkaz toho, že Václav je v lokálním měřítku výjimečný. Všechny problémy, které film má, pramení téměř výhradně ze scénáře nebo už z námětu.

To je tak: Film nás manipuluje, abychom fandili Václavovi, který - ač mentálně zaostalý - je "hlasem rozumu a čistoty" v dnešním šíleném světě. Je to zdařilá manipulace, ale ke skutečně nadčasové kvalitě jí chybí jakákoliv opora v ději. To znamená, že ze zápletky filmu jasně vyplývá, že Václav je smrtelně nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí, a že by mu skutečně prospěla radikální ústavní léčba, a to co nejdříve. Přitom jsou ale ve filmu všichni, kteří tuto možnost nadhodí, podáváni jako hajzlové.

Dalším drobným problémem je skutečnost, že většina filmu se nese v duchu "podívejte, jakou bláznivost ten Václav zase provedl" a to nejzajímavější, t.j. jeho osudový čin a následky, se odehraje až nějakých 20 minut před koncem. Naopak by to bylo mnohem zajímavější: Představit během dvaceti minuty Václava a jeho osobnost, a pak se zabývat vzniklým dramatem.

A konečně, některé elementy, jako "vyrovnávání se s komunistickou minulostí" nebo "Václav křepčí legračně na pódiu s kapelou" se do filmu podle mého názoru naprosto nehodí, stejně jako hudba Jana P. Muchowa, která se mu snaží dávat metafyzičtější atmosféru, než by bylo zdrávo (většinou nekonečným opakováním téhož superpomalého motivu).

Jak už jsem ale psal, Václav je v české kinematografii výrazně nadprůměrným počinem a bez problémů snese srovnání se světovou produkcí. Dokladem toho je skutečnost, že se u něj vůbec mohu zabývat rozebíráním toho, co a jak tvůrci chtěli říct, a jestli by nebylo lepší, kdyby to řekli trochu jinak.

13.12.07

Alvin a Chipmunkové [Alvin and the Chipmunks] - 40%

OK, takže... Asi před padesáti lety někdo vymyslel toto. Letos se potomci původního génia rozhodli natočit podle toho hraný film s CGI zvířátky.



Vzhledem k tomu, že mi hlasy těch roztomilých zpívajících zvířátek způsobovaly bolení hlavy už asi po 10 sekundách, tak dost dobře nemůžu hodnotit devadesátiminutový film. Tohle prostě není pro mě, jsem na to příliš starý a obávám se, že je na to příliš starý kdokoliv, komu jsou více než čtyři roky. Tomu by odpovídal i neexistující děj, opakované vtipy s prděním a bobky a existující dabing (česky bude i většina písniček).

Jenom konstatuji, že triky jsou udělané slušně, ve filmu nejsou žádná sprostá slova a má různé hezké barvičky.

P.S: Zajímavé je, že v originále ta zvířata jsou čipmankové východní (anglicky "chipmunks"), zatímco v české verzi to jsou (podle presskitu Bontonfilmu) veverky, které se vlastním jménem jmenují "Chipmunks". Huh?

12.12.07

Já, legenda [I Am Legend] - 100%

V roce 2009 vědci sestrojili virus, který léčil rakovinu. To ale nebylo všechno. Virus se poněkud vymkl lidem z rukou, zabil většinu pozemského obyvatelstva a z naprosté většiny těch, kteří přežili, udělal polomutanty, kteří řvali, skákali jako zvířata a žrali zdravé lidi. Těch bylo už tak málo a po těchto neradostných událostech jejich řady ještě výrazně prořídly, takže...

...takže v roce 2012 žije v celém New Yorku jediný "normální" člověk, nadporučík Robert Neville (Will Smith). Cítí částečnou zodpovědnost za to, co se před třemi lety stalo a je proto odhodlán najít "lék" a udělat z mutantů znovu lidi. Takže přes den chodí po New Yorku se svým psem a shání potravu, experimentuje na polapených mutantech ve své laboratoři a v noci se zamkne a doufá, že ho mutanti nenajdou. Ti totiž vylézají z budov pouze v noci, neboť je pro ně smrtící ultrafialové světlo (tj. například Slunce).

Už jsem v životě viděl nejeden post-apokalyptický film, ale troufám si tvrdit, že se zatím žádný co do své atmosféry nevyrovnal tomuto. Pokud vás fascinují obrázky, jako jsou například tyto, představte si něco takového v plných barvách, s volnou kamerou a s dokonalými zvukovými efekty.

Nejde jen o to, že ještě nedávno by prostě z trikového hlediska nic podobného natočit nešlo, ale je to do značné míry i záležitostí režisérské zručnosti (Francis Lawrence předtím režíroval Constantina s Keanu Reevesem). Mrtvý New York je nám předkládán jako vpodstatě poetické místo a atmosféra pusté ulice, nad kterou se vznáší prach, ozářený paprsky zapadajícího Slunce, nebo obřího přístavu, kterým se v noci rozléhá jen zvuk cikád, nad ním se tyčí torzo brooklynského mostu a žádný z okolních domů nesvítí... to je opravdu něco úžasného a stojí za to, jít se na to podívat do kina.

Téměř polovinu filmu mutanti vůbec nepřijdou ke slovu (víme, že někde v temných zákoutích jsou, ale téměř je neuvidíme) a sledujeme pouze každodenní Robertův život. Opět bych mohl jmenovat spousty konkértních působivých scén, ale radši jen zopakuji, že triky jsou bezchybné a atmosféra neopakovatelná (a to jsem v New Yorku nikdy nebyl).



Posléze dojde i na pár kontaktních scén s mutanty, ale rozhodně nejde o akční film. Akčních scén je v něm sotva 10 minut celkem (a to počítám i scény masové paniky při evakuaci ve flashbacku) a je to velmi uvěřitelná akce. Žádné dlouhé honičky nebo složitá bojová choreografie, všechno je to pěkně syrové a svižné (trochu jsem si vzpomněl na 28 dní poté).

Na rozdíl od některých kolegů nemám nejmenší problém se zápletkou filmu. Přišla mi z 99% originální, působivá a především realistická. Ano, kdyby se reálný vojenský vědec ocitl v reálném prázdném New Yorku, plném mutantů, choval by se po třech letech asi nějak takhle.

Vzhledem k tomu, že naprostou většinu filmu vidíme na plátně pouze hlavního hrdinu, je nabíledni, že Já, legenda stojí a padá s výkonem Smithe. A Smith to ustál velmi důstojně a musí na mnoha místech filmu opravdu hrát na plné pecky. Neskrývám, že jsem nejednou byl nefalšovaně dojat.

Já, legenda je vlastně komorní malý nezávislý filmeček, který by nebylo možné natočit bez obrovského rozpočtu (viz nedávní Potomci lidí), použitého jednak na vylidnění New Yorku, jednak na jeho zalidnění (ve scénách flashbacků) a jednak na mutanty.

Mutanti jsou totiž vytvořeni počítačovou grafikou a pohybují se jako něco z Beowulfa. Nejdříve jsem tím byl poněkud vyveden z míry, ale pak jsem došel k názoru, že to musí být dramatický záměr (vyvolávat strach jejich nerealistickými pohyby), protože v opačném případě by přece bylo mnohem jednodušší a lacinější natočit všechny ty scény s normálními trochu nalíčenými kulturisty.

Co se týče procentuálního hodnocení: Netvrdím, že jde o bezchybný film, ale když si uvědomím, že jsem například tematicky velmi podobnému třetímu Resident Evilu dal 60 procent, bylo by totálně nespravedlivé dávat tomuto snímku pouhých 80.

P.S: Tento film se měl natáčet už někdy před 20 lety. To nemohlo fungovat jednak vzhledem k nákladnosti a jednak vzhledem k tomu, že hlavního hrdinu měl hrát Arnold Schwarzenegger.

P.P.S: Film se příliš nedrží stejnojmenné knihy Richarda Mathesona (už dříve párkrát zfilmované) a jeho název (český ani anglický) tudíž nedává přílišný smysl. Pokud očekáváte její adaptaci, budete notně zklamáni.

10.12.07

Darjeeling s ručením omezeným [The Darjeeling Limited] - 80%

Indickými ulicemi se bleskovou rychlostí proplétá taxík a v něm sedí nervózní Bill Murray. Stihne vlak? Vyběhne z taxíku, uhání po nástupišti, ale nestíhá. Vlak mu ujede a my zjišťujeme, že Bill Murray v tomto filmu nehraje. Předběhnou ho ale mladší a mrtštnější bratři Francis (Owen Wilson), Peter (Adrien Brody) a Jack (Jason Schwartzman). Vlak stihnou a film je o jejich cestě odnikud nikam, při které chtějí najít sami sebe a zapomenout na nedávnou tragédii.



Darjeeling s ručením omezeným (což je chybný název, viz konec recenze) je nový film Wese Andersona, čímž je vpodstatě řečeno vše. Jeho fanouškům stačí sdělit, že se opět opakuje atmosféra Takové zvláštní rodinky, Života pod vodou nebo Jak jsem balil učitelku [Rushmore]. Neznalým naopak žádné vysvětlování nepomůže.

Anderson opět načrtává vpodstatě tragické osudy způsobem, který je tak hrozně smutný, až je veselý. Nebo naopak. Opět je ve filmu mnoho zásadních informací sděleno pouze tím, jak se kdo kouká a jak významně kdo mlčí. Opět v nás herci i tvůrci budí emoce, aniž by nám dali jasně najevo, jaké ty emoce vlastně mají být (a to je fajn).

K originálnějším podivnostem patří tentokrát asi čtvrthodinový předfilm, ve kterém se dozvíme, jaké trauma před začátkem filmu prožil nejmladší z bratrů (a je v něm skoro nahá Natalie portmanová).

Film má poměrně dost vyloženě brilantních momentů, kdy do sebe všechny audiovizuální aspekty dokonale zapadnou a nezbývá nám než obdivovat Andersona, že něco takového dokázal nejen vymyslet, ale i realizovat. Na druhou stranu se dočkáme mnoha momentů, které nám budou velmi povědomé z předchozích Andersonových filmů (například extrémně zpomalené záběry, doproázené šlágry minulých desetiletí).

Prostě, Darjeeling byl z 95 procent přesně to, co jsem od něj očekával po shlédnutí traileru a předchozích tří Andersonových filmů. Ale nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Je dobře, že jeden režisér natáčí filmy, které se zásadně liší od naprosté většiny ostatní kinematografie, ale přitom jsou atmosférou a vypravěčskými postupy velmi podobné jeden druhému?

P.S: Bontonfilm se tentokrát zásadně zmýlil ohledně českého názvu filmu. Ono "Limited" neznamená "s ručením omezeným", nýbrž "expres", nebo přesněji "zrychlený vlak" (zastavující jen na omezeném počtu zastávek). Je to prostě jméno onoho vlaku, kterým hrdinové jedou.

Another Gay Movie

Another Gay Movie je komedie o chlapcích, kteří chtějí přijít o panictví. A všichni jsou heterofobní homosexuálové.



Abychom si rozuměli: Another Gay Movie není pornofilm. Je to regulérní film, uvedený do regulérních kin (byť jen do malého počtu) a recenzovaný ve Variety (všimněte si skutečně roztomilého názvu linkované stránky). Přitom ale jde o film nepřístupný (podobně jako Prci, prci, prcičky nebo Road Trip).

Kdyby to bylo normální porno, ještě bych se s tím dokázal tak nějak vnitřně smířit, ale protože je to "rozverná sexy komedie", a navíc velmi špatná "rozverná sexy komedie", dává jí fakt, že je gay, netušený rozměr hrůznosti. Odvážní se mohou podívat na screenshoty (nejdříve budete muset asi odkliknout, že "ano, chci tyto závadné fotky vidět").

Jsem homofobní? Je sice pravda, že bych byl radši na pustém ostrově s deseti nadrženými heterosexuály, než s deseti nadrženými homosexuály. Ale na druhou stranu, radši bych byl na pustém ostrově s jednou krásnou heterosexuální holkou a deseti nadrženými homosexuály, než s jednou krásnou heterosexuální holkou a deseti nadrženými heterosexuály... Takže snad nejsem.

9.12.07

P.S. Miluji tě [P.S. I Love You] - 60%

Holly (Hilary Swanková) a Gerry (Gerard Butler) se měli moc rádi, ale pak Gerry umřel na nádor na mozku. Umíral pomalu, takže měl čas připravit pro Holly opravdu nečekané překvapení. Zařídil, že jí po jeho smrti začaly chodit dopisy, nahrávky a balíčky od něj - s instrukcemi, co má dělat, aby na něj dokázala zapomenout a znovu se zamilovat.



Režisér Richard LaGravenese je především zkušený romantický scenárista (Zaříkávač koní, Madisonské mosty) ale i jako režisér svou slzopudnou látku zvládá. Je bez debaty, že divačky každého věku budou s tímto filmem spokojeny, ale je snesitelný i pro některé cynické muže. Je v něm totiž překvapivé množství humoru a několik překvapivě dobře zahraných vtipných vedlejších postav. Dokonce i Lisa Kudrowová je poprvé asi po 10 letech opět vtipná.

Jako cynický muž vidím problém v tom, že je ve filmu na můj vkus až moc slzopudných scén a příliš mnoho konců. A především v tom, že Hilary Swanková se mi do tohohle filmu moc nehodí, není dvakrát hezká a nechová se dvakrát sympaticky nebo rozumně. Ovšem Butler je výborný (umře na začátku filmu, ale pak následuje mnoho flashbacků, ve kterých vystupuje) a o to tady jde, že ano, dámy?

7.12.07

Zlatý kompas [The Golden Compass] - 80%

Před pár dny jsem se rozplýval nad tím, jak bravurně byl do filmové podoby adaptován román "Pokání". Dnes musím konstatovat, že v případě knihy "Zlatý kompas" (první díl trilogie "Jeho temné esence") se to povedlo o něco hůře, ale pořád celkem slušně. Ještě předesílám, že jsem předlohu nečetl (stejně jako v případě Pokání) a pokud se tudíž vyjadřuji o kvalitě filmu, myslím tím skutečně pouze kvalitu výsledného filmu a nikoliv míru věrnosti předloze.



Narozdíl od Pokání je Zlatý kompas výpravná fantasy z neexistujícího světa, s mluvícími zvířaty, létajícími divoženkami, mechanickým špionským hmyzem, bojovými medvědy a kovbojem se vzducholodí.

Adaptoval a režíroval to Chris Weitz, který má na svědomí např. Prci, prci, prcičky a Jak na věc (obojí pokládám za velmi kvalitní záležitosti). Dokázal, že umí celkem zvládnout i velkorozpočtovou trikovou podívanou a jím vytvořený svět je "nejreálnějším" filmovým fantasy světem od Jacksonova Pána prstenů. Opravdu jsem měl na několika místech chuť, aby se film zastavil a já se mohl trochu interaktivně porozhlédnout po těch místech, která vidím. Ale to bohužel nešlo a (což je první z problémů) film zběsile utíkal dál, aby se stačilo všechno odvyprávět a vysvětlit, protože toho ještě zbývalo opravdu moc a moc.

Hlavní holčička je dobrá, Daniel Craig a Nicole Kidmanová jsou velmi dobří (ale jsou ve filmu dost málo) a Sam Elliot a digitální medvěd s hlasem Iana McKellena jsou úplně nejlepší. Ve filmu je dost scén, které jsou skutečně působivé a budí přesně ty správné emoce. Na druhou stranu, všechno je to dost zbrklé (už už abychom zase byli někde jinde) a konec je vyloženě nešťastný, protože je ještě méně vypointovaný, než v prvním Pánovi prstenů. Prostě dojde k nějaké menší šarvátce, hrdinka řekne "ještě ale musím udělat to, to a to a zachránit toho a toho" a jdou titulky...

Jinak mi ale přišly některé zvraty a chování některých postav velmi zajímavé a chytře vymyšlené a po dlouhé době mám skoro nutkání přečíst si knižní předlohu.

3.12.07

Pokání [Atonement] - 100%

Rok se chýlí ke konci a já už myslel, že mě nemůže nic překvapit. Když tu, zčista jasna, bůhví odkud, přichází film Pokání, který hrozí sesadit Ratatouille jako nejlepší film letošního roku (nejlepší film, který jsem letos viděl, což neznamená, že má letos českou premiéru).



Film začíná v roce 1935 v anglickém sídle, kde v rámci svižné zkratky poznáváme jeho obyvatele. Má přijet návštěva a je jasné, že mezi různými přítomnými panuje nervózní napětí a atmosféra by se dala krájet. Napětí stoupá, aniž bychom tušili, proč vlastně kdo proti komu co má, a teprve po více než půlhodině se to jakýmsi způsobem "prolomí", my poznáváme, kdo vlastně bude hlavními hrdiny a děj se posouvá o čtyři roky vpřed, do časů války.

Nejraději bych vám nic víc neříkal, protože labužnickost filmu spočívá v tom, že zprvu netušíte, co některé scény mají znamenat, a postupně v tom získáváte jasno díky tomu, že je uvidíte znovu, z pohledu někoho jiného. V traileru je ale ledacos řečeno, takže také přiznám, že jde o třináctiletou Briony (Saoirse Ronanová), která částečně z nerozumu, částečně z pubertální zamilovanosti, pošle do vězení nevinného Robbieho (James McAvoy, hlavní hrdina Posledního skotského krále), čímž mu znemožní osudovou lásku se svou sestrou Cecilií (Keira Knightleyová).

Robbie je tedy uvězněn a pak odeslán přímo na frontu, zatímco se pro něj Cecilia doma trápí. Neméně se ale trápí Briony (která je nyní ošetřovatelkou a hraje ji Romola Garaiová), protože jí začíná docházet, jak hroznou věc udělala. Sledujeme tudíž, jak se prolínají osudy těchto tří (a to ne vždy chronologicky). Rozhodně nejde o detektivku (jak by mohlo možná vypadat z traileru) a rozhodně se nedočkáme superšokujících odhalení ve stylu Obvyklých podezřelých, ale poslední minuty filmu jsou opravdu nečekané, osudové, a doslova mě přibily do sedadla.

Jakkoliv je scénář Christophera Hamptona (adaptoval před lety Nebezpečné známosti) kvalitní, nebyl by nic bez režie Joea Wrighta. Je mu teprve 35 let a jde teprve o jeho druhý celovečerní film (debutoval Pýchou a předsudkem), ale prokazuje neuvěřitelný talent. Nejméně tucetkrát jsem si v průběhu filmu pomyslel "Wow, tohle je skvělý nápad a je bezchybně provedený". A nejde jen o krásně barevně komponované záběry, o výborně složenou a do filmu nápaditě implementovanou hudbu (Dario Marianelli) nebo o dokonale řemeslně zvládnutý nepřerušený pětiminutový záběr s tisícem statistů. Ale také o civilní okamžiky, kdy není proneseno ani slovo a jen z pohledu do něčí tváře je nám - poté, co nám docvaknou všechny souvislosti aktuální situace - okamžitě jasné, jaká muka se odehrávají v hrdinově nitru. A i ta jedna krátká erotická scéna je natočena s invencí a je skutečně sexy, aniž bychom v ní viděli něco explicitního.

Možná se bude o Pokání tvrdit, že jde o červenou knihovnu. Ano, je v něm hodně vztahové osudovosti, ale na rozdíl od většiny červených knihoven se všichni hrdinové tohoto filmu (s výjimkou Briony na začátku) chovají vzácně neidiotsky a nikdy si neřeknete "Tak ať prostě udělá to a to, všechno se tím vyřeší". Spíš než na Legendu o vášni nebo Ten večer jsem si při Pokání vzpomínal na Soumrak dne. A i když jde o adaptaci slavného románu (údajně velmi věrnou adaptaci!), výsledek naprosto dokonale funguje jako soběstačný film.

A tím vším jsem vlastně chtěl říct, že kromě žen, které si při tomhle filmu krásně popláčou (ale těm k tomu většinou stačí málo, přiznejme si to), ho bezvýhradně doporučuji i ostatním humanoidům.

Scorsese rekonstruuje Hitchcocka!

(Nebo to aspoň má tak vypadat, hehehe)