28.12.08

F.A. Brabec vs. Michael Bay

V recenzi Máje jsem psal, že vizuální styl F.A. Brabce velmi připomíná Michaela Baye. Nevím, jestli je to záměr nebo náhoda, ale evidentně nejsem sám, kdo si to myslí. Viz toto střihové video od uživatele petr1720 (a stejně je Steve Jablonsky lepší než Support Lesbiens!):

Pohádky na dobrou noc [Bedtime Stories] - 40%

Adam Sandler hraje nesmělého hotelového údržbáře, který musí několik dní dávat pozor na dvě malé děti své sestry (Courteney Coxová). Začne si s nimi vyprávět pohádky a s překvapením zjistí, že se příští den vždy splní. Přesněji řečeno, splní se ty jejich části, které vyprávěly děti. Sandler se tudíž snaží děti přimět k tomu, aby vyprávěly takové pohádky, ve kterých hlavní hrdina (vždy Sandler) zbohatne, získá krásnou ženu atd. atd... A tím... Tím se z něj pochopitelně stane lepší člověk (a zbohatne a získá krásnou ženu)!



Trailer tradičně lže v tom, že jde o trikový výpravný velkofilm. Ano, když Sandler s dětmi vypráví, tak na plátně opravdu vidíme, jak se pohádka odehrává (na zámku, ve vesmíru, na divokém západě, ve starém Římě). Tyto scény ale mají celkem jen několik málo minut a velmi proměnlivou řemeslnou kvalitu. Samotné "naplnění pohádek" pak probíhá v reálném světě vždy nějakým způsobem, který je reálný, byť často nepravděpodobný. Například když klučina řekne, že začnou pršet žvýkačky, tyto ve skutečnosti padají z mostu, na kterém havaroval náklaďák z cukrárny. Když má Sandlera sežrat kosmický slimák, ve skutečnosti ho oslintá buldok atd... A Sandler je tím většinou překvapen podstatně víc, než divák.

Film ve své výsledné podobě působí buď jako něco, co vůbec nemělo scénář a bylo to tak nějaká splácáno dohromady a zimprovizováno, nebo jako něco, co mělo původně tři hodiny a polovina toho byla vystříhána. Každopádně je ve filmu nejedna postava nebo zápletka, které vůbec nedávají smysl a k ničemu nejsou, jen se na chvíli objeví, jsou mírně zábavní, a pak už o nich neslyšíme. Příkladem budiž například to morče z traileru, nebo celá postava Russella Branda.

A dost věcí naopak chybí. Například se nikdy nedozvíme, jestli tedy děti byly kouzelné, nebo to všechno způsobilo to morče s velkýma očima (jednu chvíli je to trošku naznačováno), nebo hrdinův mrtvý tatínek (který bůhvíproč vypráví některé části děje), nebo to prostě všechno byla jenom souhra náhod. Výsledné ponaučení tudíž vyznívá značně nepřesvědčivě, protože není řečeno, co jsme se vlastně z toho měli ponaučit...

Sandler se nechal slyšet, že schválně natočil komedii, na kterou se můžou dívat i děti, ale jde o úplně stejně infantilní, nedotaženou a lacinou podívanou, jako je většina jeho ostatních filmů. Jen se v ní neříká "fuck" a "shit" a nesouloží s důchodkyněmi.

22.12.08

Nová Cinema

Ne, ne, nikoliv Nova Cinema, nýbrž nová podoba časopisu Cinema. Pokusím se zde skupinově odpovědět na vaše vyjevené dotazy.

Jak asi víte, s časopisem Cinema jsem měl ledacos společného více než 10 let. I když jsem nikdy nebyl jejím redaktorem, její redaktory jsem znal a kamarádím se s nimi (šéfredaktorka Iva Hejlíčková, tři stálí redaktoři a několik externistů jako já).

Ke konci října dostali všichni stálí redaktoři od vydavatele časopisu výpověď a Cinema měla dále vznikat pod vedením stejné šéfredaktorky, ale pouze s externisty. Motivace vydavatele je jasná - externisté stojí méně, než stálá redakce.

Od dokončení prosincového čísla (tj. od poloviny listopadu) je ovšem Iva Hejlíčková dlouhodobě v pracovní neschopnosti (ne, nevím nakolik to simuluje, doktora jí nedělám a komunikuji s ní převážně po Internetu). Před pár dny tudíž vyšlo nové číslo Cinemy (lednové, Angelina Jolie na obálce), ve kterém je stále uvedena Iva Hejlíčková jako šéfredaktorka, aniž by s ním měla cokoliv společného a aniž by ho před vytištěním viděla. Samozřejmě s ním neměli nic společného ani bývalí redaktoři a bývalí externí spolupracovníci (s výjimkou Petra Kocandy, který psal soundtracky a zdá se, že je píše nadále).

Chtěl bych velmi zdůraznit, že konec mé spolupráce se Cinemou pro mě osobně nemá žádné životně nepříjemné následky - spíše naopak. Na FFFILMu mé výplody čte víc lidí, mám za ně srovnatelné množství peněz (tedy tak málo, že nemají žádný vliv na mou obživu) a nemusím si na nich dávat tolik záležet, tudíž mi zaberou méně času. Už delší dobu jsem uvažoval, jak taktně informovat Ivu o tom, že už nemám čas do Cinemy psát, a takto se situace vyřešila sama od sebe. Tudíž rozhodně nejsem zahořklý proto, že už do Cinemy nepíšu a rozhodně kvůli tomu nejsem na někoho naštvaný.

Dále bych chtěl zdůraznit, že jsem pragmatik, a že rozhodně uznávám právo majitele časopisu, dělat si s tím časopisem to, co uzná za vhodné. Leckdo si taky dělá legraci z toho, že do Cinemy teď píší převážně lidi, kteří předtím psali do erotických časopisů, ale to není o nic horší kvalifikace, než ta, kterou jsem měl před 13 lety já (pár napsaných recenzí na videohry). Jenom by mě zajímalo, jestli pan Constantin Gerou (který je Řek a neumí česky) tuší, co se v novém čísle jeho časopisu objevilo za texty. Jestli mu opravdu nevadí ten naprosto zásadní a objektivně prokazatelný rozdíl (když ignoruji všechny ostatní subjektivní rozdíly) - že totiž předchozí redakce v naprosté většině případů věděla, jak se píše recenze, jak se píše jméno kterého herce a co je to shoda podmětu s přísudkem.

To už se ale od konstatování faktů posunuji k subjektivnímu hodnocení, což bych nechtěl. Udělejte si názor sami na základě ukázek z nového čísla.

Sedm životů [Seven Pounds] - 60%

V prvním záběru tohoto filmu vidíme rozrušeného Willa Smithe, jak telefonuje na tísňovou linku: "Chtěl bych oznámit sebevraždu." "Čí?", ptá se hlas na druhé straně. "Svou", vysvětluje Smith a zbytek filmu sledujeme, co se dělo v předchozích hodinách, dnech a měsících (včetně flashbacků uvnitř flashbacku).



Celá reklamní kampaň filmu Sedm životů je vystavěna tak, aby potenciálnímu divákovi nebylo jasné, o co ve filmu jde. A není to jasné přinejmenším čtyři pětiny (dvouhodinového) filmu. Sledujeme Willa Smithe, který pracuje jako agent daňového úřadu, ale někdy dříve zřejmě vyráběl raketoplány. Snaží se nezištně a tajně pomáhat některým zdánlivě náhodně vybraným lidem, zatímco jiné záměrně psychicky deptá a ubližuje jim. Proč zrovna těmto lidem? Co je spojuje? Proč to Smith dělá?

Díky zručné režii Gabriela Muccina (Štěstí na dosah) a dobrým hereckým výkonům (v čele se Smithem) film dopadl poměrně dobře navzdory problematickému námětu a scénáři. Devadesát minut totiž sledujete dialogy a činy, jejichž smysl naprosto nechápete a může z nich vyplývat stejně tak dobře, že Will Smith je psychopatický stalker, znovuvzkříšený Ježíš, nebo mimozemšťan, sondující Zemi před nadcházející invazí. Když do sebe nakonec, pár minut před koncem, konečně všechno zapadne, měli byste si asi říct "ahá, tak to je tedy geniální!", ale ve skutečnosti nemůžete ocenit, jak dobře to do sebe zapadlo - prostě proto, že si většinu těch událostí už nepamatujete!

Sedm životů není film jako Šestý smysl nebo Obvyklí podezřelí, u kterých dají závěrečné minuty celému předcházejícímu ději nový smysl. Rozdíl je v tom, že Sedm životů až do svých závěrečných minut žádný smysl nemá. Poté, co se dozvíte pointu, měli byste zřejmě na film zajít znovu a kochat se tím, jaké netušené nuance se vlastně skrývaly ve všech těch divných věcech, které se na plátně odehrály. Obávám se ale, že tento film není tak úžasný, aby vám za to stál...

POZOR - SPOILERY - POZOR

Pokud vás zajímá, o čem film vlastně je a komu se nejspíše bude líbit: Žádná mimozemská invaze se nekoná. Will Smith zabil při autonehodě sedm lidí a nyní chce své hříchy odčinit tím, že si vyhlédne sedm náhodných lidí, kterým může pomoci. Některým odkáže svůj majetek, jiným (těžce nemocným) své orgány. Na konci filmu (resp. na začátku) se zabije ve vaně s ledovou vodou, aby jeho nejlepší kamarád, který jediný je do jeho plánu zasvěcen, mohl zařídit všechny potřebné lékařské zákroky. Za daňového agenta se Smith vydává (ukradl bratrovu služební legitimaci) proto, aby mohl snáze proniknout do soukromí potenciálních kandidátů a ověřit si, zda jsou hodni toho, aby byl jejich život zachráněn. Ve filmu je významná milostná linie s Rosario Dawsonovou, se kterou se Smith seznámí, přivede ji do jiného stavu a odkáže jí své srdce. Na konci pochopitelně jedno oko nezůstane suché. I když takový plán může znít praštěně, ve filmu je všechno poměrně logicky vysvětleno a dotaženo do detailů. Ale bohužel vám to všechno dojde pouze pokud jste si v průběhu filmu dělali poznámky nebo ho viděli několikrát. Původní název "Seven Pounds" je odkazem na Shakespearova "Kupce benátského" a jeho motiv "splácení dluhu".

POZOR - KONEC SPOILERŮ - POZOR

18.12.08

Sněženky a machři po 25 letech - 40%

K čemu vysvětlování, tady je trailer:



Především: S&M25 nejsou a neměli být komedie nebo nějaká snaha o napodobání Snowboarďáků! Je to pomalý, zamyšlený, komorní film. Je to (převážně hořké) vzpomínání na mladá léta a odhalování, že jsme to za těch 25 nikam moc nedotáhli. V některých případech s evidentními autobiografickými motivy (Suchánkova postava je televizní bavič, postava Jeníčkové hraje v hollywoodských béčkách, oba to sere).

Za druhé: Scénáře Radka Johna jsou v posledních letech strašné. Prachy dělaj člověka byly napsané strašně a S&M25 nejsou o nic méně strašné.

Za třetí: Viktor Tauš (zatím natočil pouze celovečerního Kanárka, kterého jsem neviděl) je velice talentovaný režisér. U nejedné scény S&M25 jsem překvapeně koukal na plátno, jak dobře ta atmosféra funguje a jak působivě je mi předkládána duševní rozplocenost a další nálady hrdinů (jistě pomáhá, že herci i neherci předvádějí povětšinou slušné výkony).

Ale bohužel - jakmile někdo otevře pusu a pronese delší myšlenku, atmosféra jde většinou naprosto do kopru.

17.12.08

Po přečtení spalte [Burn After Reading] - 60%

Události v novém filmu bratří Coenových uvede do chodu ztracené CD, na kterém jsou materiály opilce, nedávno vyhozeného z CIA (John Malkovich). K CD se náhodou dostane postarší fitness trenérka (Frances McDormandová), která nutně potřebuje peníze na plastickou operaci a rozhodne se za pomoci svého kolegy (Brad Pitt) majitele dokumentů vydírat. Když se to nepodaří, rozhodnou se CD prodat Rusům.



To jsem ale zdaleka nenapsal všechno. Například jsem se vůbec nezmínil o tom, jak v ději figurují George Clooney a Tilda Swintonová, co to Clooney staví ve sklepě za stroj nebo co je vlastně na tom CD. On to totiž není příliš důležité. Po přečtení spalte rozhodně není špionážní komedie, ale spíš taková fraška o partě více či méně pomatených lidiček, z nichž někteří shodou okolností měli nebo mají něco společného se špionáží.

Říkat víc o ději se nesluší, protože zábavnost tohoto filmu pramení často z toho, že scénář provádí naprosto šílené kličky a s postavami se dějí věci, které byste opravdu nečekali (a to není kritika, to je jen konstatování).

Před 40-50 lety vznikaly podobných filmů spousty a je sympatické, že se jich občas dočkáme i dnes, ale... Je tohle opravdu to nejzábavnější, co nám tyto megahvězdy a superrežiséři mohli nabídnout? Nemohu se zbavit dojmu, že hercům prostě řekli "v příští scéně ze sebe dělejte asi 3 minuty kokoty" a oni to bravurně zvládli. Fajn. Kdyby se navíc konaly ještě nějaké vypointované dialogy, nebo dokonce scény, směřující k nějaké subpointě, která by následně byla dotažena v nějakou pointu, mohlo to být ještě mnohem lepší.

Zdaleka největší salvy smíchu sklízel J.K. Simmons jako šéf CIA, který je vyjeven z šílených, nepochopitelných událostí, o kterých ho průběžně informují podřízení. Bohužel, je ve filmu jen pár minut.

Po precizním, vypiplaném filmu Tahle země není pro starý tentokrát bratři Coenovi jenom tak blbli. Ale když Coenovi "jenom tak blbnou", je to často lepší, než když jiní tvůrci vynakládají veškerý svůj um. Horší než Lupiči paní domácí nebo Nesnesitelná krutost to rozhodně není.

15.12.08

Lovecká sezóna 2 [Open Season 2] - 40%

Elliot (jelen) se má vdávat ženit, ale váhá s tím, a vydává se radši zachránit divokého jezevčíka Weenieho (který uprchl z civilizace do lesa v prvním dílu). Teď je "unesen" zpět do civilizace a Elliot i Boog (medvěd) se ho vydávají znovu "zachránit" a postavit se domácím zvířatům.



Film má pár minut přes hodinu a přesto se mi značně vlekl. Neřekl bych ale, že je jeho scénář podstatně slabší nebo počet vtípků výrazně nižší, než v jedničce (ale ta mi nepřišla bůhvíjak geniální). Jedna věc je ale zásadní - dvojka je mnohem lacinější. Dvojka totiž v USA vychází pouze na DVD a vůbec nejde do kin. Sony se ale rozhodlo ji v některých zemích (především v Evropě) do těch kin uvést v domnění, že děti ten rozdíl nepoznají.

Já ho ale poznám.

Že hlavní postavy mluví jiní (hůře placení) herci, to je vcelku fuk, protože u nás stejně půjde dabovaná verze. Rozdíl v kvalitě grafiky je ovšem brutální. Animace ještě ujde (vznikala v Indii), ale celkový vzhled všeho na plátně je žalostný. Všechno působí hrozně pustě a prázdně. A tak nějak... důvod čehož mi došel až po pár minutách. 99 procent filmu totiž není ve 3D, ale v jakémsi "2.5D", protože pozadí a popředí není trojrozměrné, jen postavičky ano! Nevím, jestli byla pozadí kreslená v Photoshopu nebo vyrenderovaná ve 3D programu, ale každopádně jsou to nehybné bitmapy, které vypadají placatě a nic se v nich nepohne - ani lísteček, ani stéblo trávy. Což je u filmu, odehrávajícího se z valné části v lese, na pováženou.

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že v celém filmu je celkem asi jedna minuta záběrů, ve kterých se nějak pohybuje kamera. Všimněte si toho už v traileru: I při nejakčnějších scénách stojí kamera tupě na místě a jenom se stříhá. To (aspoň v mém případě) působí na tempo a zábavnost filmu doslova vražedně...

14.12.08

Yes Man - 20%

Autentický záznam rozhovoru, který se odehrál v jednom nejmenovaném hollywoodském studiu bratrů Warnerových:

Šéf studia: "Máme šanci natočit něco s Jimem Carreyem. Po těch jeho divných artfilmech, na které nikdo nechodil, je teď ochotný hrát zase v nějaké komerční bombě!"

Podšéf studia: "Tak to je bomba, šéfe. Já myslel, že už je na to dost starý a že když se v tomhle věku legračně šklebí, tak už je to spíš strašidelné. Ale já tomu nerozumím, já jsem v tomhle byznysu nový... Teď rychle dát dohromady nějaký scénář. Co třeba Ace Ventura 3? Nebo Maska 2?"

Šéf: "Hochu, jsi tu nový, takže zřejmě nevíš, že jsme obě tyhle série už dokázali rozesrat k nepoznání, aniž bychom k tomu potřebovali Jima Carreyho. Chce to něco jiného."

Podšéf: "Mám nápad. Co kdyby ten film byl o tom, že Jim Carrey nejdřív všem na všechno říká jenom NE, a pak by místo toho všem na všechno začal říkat ANO!"

Šéf: "A dál?"

Podšéf: "............ A dělal by přitom vtipné obličeje!"

Šéf: "A proč by říkal nejdřív NE a pak ANO?"

Podšéf: ".......... No, třeba......... Nejdřív by říkal NE prostě jenom tak, protože je negativně smýšlející postava. Ale dělal by přitom různé vtípky a obličeje. A pak by se náhodou dostal k nějakému kouzelníkovi nebo hypnotizérovi a ten by ho zhypnotizoval, že by musel říkat ANO. A z toho by byl vyděšený a dělal by ještě vtipnější obličeje, ale pak by se mu tím změnil jeho život tak, že by teprve poznal, co to je doopravdy žít a milovat. Ale pořád by přitom dělal různé vtípky a obličeje, stejně jako předtím."

Šéf: "A miloval by nějakou hezkou ženskou!"

Podšéf: "Ano, a ta by byla divná, ale přitom roztomilá, a nejdřív by ho milovala, pak by ho nemilovala, a nakonec zase jo!"

Šéf: "!!!$$$!!! Do toho jdeme, příští čtvrtek chci mít scénář na stole!"

Příští čtvrtek:

Šéf: "Tak jsem ten scénář přečetl. Asi takhle: Je mi jedno, že to nedává smysl, a že říká několikrát NE i v druhé půlce, když by měl říkat jenom ANO. A že to není moc legrační ani moc dojemné, i když se to snaží být oboje najednou. A taky jsem moc nepochopil, jestli je teda zhypnotizovaný a říká potom pořád ANO, nebo říká pořád ANO proto, že to chce z vlastní vůle říkat...? Ale to je stejně úplně fuk, stejně se to natočí tak, že nechají Carreyho pár hodin improvizovat a pak to nějak sestříhají, něco dají do té první půlky a něco do té druhé. Ale hlavně jsem si uvědomil, že je to vlastně úplně totéž jako film Lhář, Lhář, ve kterém hlavní hrdina nejdřív pořád lže, pak ho očarují a musí pořád říkat pravdu, a tím pozná, co to znamená doopravdy žít a milovat."

Podšéf: To neznám, kdo v tom hrál?

Šéf: Jim Carrey.

Podšéf: "........"

Šéf: "No to je fuk, rozjedeme to, natáčet se musí od příštího týdne. A ještě pro jistotu: Bylo doufám scenáristovi jasné, že to musí být přístupné i pro dětičky, abychom trhli co nejvíc?"

Podšéf: "Já myslím, že určitě. Jestli myslíte tu scénu, kdy mu ta tlustá stará sousedka nabídne, že ho vykouří, a on musí říct ANO, tak to se dá natočit tak, že to kouření nebude vidět a bude jenom detailní záběr na jeho obličej, jak se přitom legračně šklebí. A aby to bylo vtipnější, tak předtím bude detail jak si ta bába odloží umělé zuby do skleničky."

Šéf: "Tak to je super, jdeme do toho. Do tří týdnů ať je to hotové."

...a jak řekli, tak se stalo. A lid se radoval!




Tádydádydá, that's all, folks!

Austrálie [Australia] - 60%

Rok 1939. Britská šlechtična (Nicole Kidmanová) se vydává do Austrálie za svým mužem, který zde obchoduje s dobytkem. Dorazí ale těsně poté, co je manžel zabit a na jejích bedrech leží těžký úkol: Dopravit 1500 krav z farmy k lodi do města Darwin. Pomůže jí v tom hrstka přátelsky nakloněných Australanů, včetně fešného Honáka (Hugh Jackman) a malého míšence. Zabránit se jí v tom snaží padouch, který má prakticky monopol na zdejší obchod s dobytkem (a zřejmě zabil i jejího manžela).



Nejnovější film Baze Luhrmana (Romeo + Julie, Moulin Rouge!) se snaží fungovat na několika frontách:
  1. Romantická story ve stylu "princezna a raubíř" mezi Kidmanovou a Jackmanem.
  2. Srdcervoucí příběh míšence, který má být odejmut svým blízkým a násilně umístěn do misije na převýchovu, což byla tenkrát (a ještě dlouho poté) běžná praxe.
  3. Velkolepá podívaná na režisérův rodný kontinent, jeho faunu, flóru a lid.
  4. Válečné drama. V roce 1939 1942 totiž Austrálii bombardovalo japonské letectvo!
Ad bod 1: Romantika funguje bez problémů, i když je v každou chvíli jasné, co bude dál a v co přerostou jejich bouřlivé city. Divil bych se, kdyby to bylo jinak. V tomto ohledu se film vyrovná jakýmkoliv velkým romancím minulých desetiletí.

Ad bod 2: Tady to už začíná trochu drhnout. Seriózní problematika násilně rozdělených smíšených rodin (věnuje se jí např. film Rabbit-Proof Fence) je zde použita jako značně laciný způsob, jak z diváka ždímat slzy (ohrožený roztomilý malý domorodeček se zářivě bílými zuby a pečlivě upravenými vlásky zabere vždycky!) a navíc smíchána s trochou magického nadpřirozena (dědeček šaman). Viděl jsem jiné filmy, ve kterých podobné propojení fungovalo mnohem lépe. V Austrálii mě ten chlapeček dost štval.

Ad bod 3: Krajina je nádherná, kompozice působivé, hudba nápaditá a monumentální, triky slušné (1500 zdivočelých krav na kraji útesu vypadá skoro opravdově), ale z čistě vizuálního hlediska Austrálie zaostává nejen za Moulin Rouge!, Pearl Harborem nebo Titanicem, ale také za Severem proti Jihu, Lawrencem z Arábie a jinými klasikami, natočenými před mnoha desetiletími. Hlavním problémem je v tomto ohledu druhá polovina filmu (který má skoro tři hodiny!!!), poté co jsou krávy úspěšně naloženy. Tato druhá polovina vypadá většinu času jako romantická telenovela, kterou bůhvíproč natočili širokoúhle (i přesto, že se v ní odehraje onen japonský nálet a každá její minuta stála asi tolik, jako jeden díl drahé telenovely).

Ad bod 4: Scéna náletu a následné zkázy je překvapivě krátká a i když jistě byla drahá, nevypadá na to - což byla myšlenka, která se mi v průběhu filmu vracela znovu a znovu. I když by Austrálie chtěla být velkofilmem a jistě měla velikánský rozpočet, mnohé její scény prostě nepůsobí tak velkolepě, jak by se mi líbilo. Velmi často vidíme trikový "úvodní celkový záběr" a zbytek scény se pak odehrává na malém prostoru s pár statisty, aniž by to vzbuzovalo dojem, že jsem opravdu "někde tam v daleké pohádkové Austrálii".

Kromě občasné nevyrovnanosti , uspěchanosti a odbytosti (což jsou věci, které bych si žádnému předchozímu Luhrmannovu filmu nedovolil vytknout, ale tentokrát prý musel film dokončovat na poslední chvíli ve velkém chvatu) mi vadila ještě jedna věc: Místy mi nebylo jasné, na jaký žánr se vlastně dívám. Původně jsem si myslel, že Luhrmann chce natočit něco ve stylu starých velkofilmů, t.j. za použití postupů, zápletek a stylizací, které už dnes jsou ohrané a líbí se nám právě díky tomu, že jsou staré a klasické. Pokud toto opravdu byl jeho záměr (a na základě rozhovorů s ním bych řekl, že ano), pak pokládám za vyloženě nešťastné jeho vtípky, kterými občas prokládá ty nejserióznější okamžiky, aby si snad divák proboha nemyslel, že to myslí vážně. Chyba! Pearl Harbor se mi líbil právě proto, že vypadal, jako kdyby to Michael Bay všechno myslel smrtelně vážně.

Austrálie opravdu je romantický výpravný velkofilm. Ale klasikou se podle mého názoru nestane ani náhodou, podobně jako se jí nestal třeba film Navždy a daleko, který má s Austrálií hodně společného (nejen Kidmanovou a neznámý nový kontinent) a není o mnoho horší.

10.12.08

THIS IS GAY! Proposition 8: The Musical

Tuhle věcičku složil Marc Shaiman (ten u klavíru), který má na svědomí např. Hairspray nebo písničky v South Parku. Zrežíroval to Adam Shankman (Hairspray) a hrají v tom (kromě anonymních gayů)... no, však uvidíte...

("Proposition 8" je návrh zákona, omezujícího právo gayů uzavírat sňatky.)

Sobík Niko [Niko - Lentäjän poika] - 40%

Malý sobík Niko nezná svého tátu, ale rozhodne se ho najít. Od mámy pouze ví, že to byl člen Santovy letky, který se s ní před rokem na jednu noc spustil. A tak se Niko, doprovázen plachtícím veverčákem, vydává za Santou (a tím - jak se domnívá - za tátou). V patách jsou mu zlí sobožraví vlci.



Sobík Niko je nejdražším finským animovaným filmem všech dob (což pro mě má podobnou konotaci jako termín "nejslavnější český raper"). Plusem je, že celý film je roztomile "nevinný", bez narážek na Britney Spears a Davida Beckhama, bez současných pop hitů, bez šílených videoherních akčních sekvencí. Ale to je bohužel všechno.

Vizuální podoba není vyloženě žalostná, ale většina scén vypadá tak nějak "pustě a prázdně", jako slabší videohra na PlayStationu 3) a animace je pochopitelně hluboko pod úrovní čehokoliv od Pixaru nebo Disneyho. Po odhalení celkem slušné zápletky (té s neznámým otcem, láskou na jednu noc a touhou malého Nika létat) se děj ubírá stoprocentně předvídatelným směrem.

Rozhodně se nedá říct, že by mě Niko štval. Ale nebylo v něm naprosto nic, co by mě jakkoliv zaujalo - ať už pozitivně nebo negativně.

Dokaž to! [Make It Happen] - 40%

Jednadvacetiletá Lauryn přijíždí do města, aby zde studovala tanec. Nepřijmou ji ale na školu, takže musí začít dělat účetní v baru. A zde jednoho dne dostane šanci zaskočit za indisponovanou tanečnici...



Na Mary Elizabeth Winsteadovou se příjemně kouká, ale to je jediný důvod, proč koukat na tento film. Ani hudba a choreografie v něm není nic moc - přišlo mi docela vtipné, že hrdinka začne na přijímacích zkouškách "inovativně tančit" a je po pár sekundách vyhozena, načež na konci filmu začne tančit úplně stejně a tentýž baletní mistr je nadšením bez sebe. A další věci, jako scénář, režie nebo herecké výkony, nestojí vůbec za nic.

Na hezkou dívku při vyzývavém akrobatickém tanci je hezký pohled, to jistě. Ale to si mohu stáhnout nějaký "Las vegas Showgirls Gone Wild At Playboy Mansion" nebo jak se to jmenuje, a nemusím kolem toho mít hodinu úplně zbytečné omáčky o hledání sama sebe a takových věcech.

9.12.08

Valčík s Bašírem [Waltz With Bashir] - 100%

Na počátku 80. let minulého století se v Libanonu válčilo a vůbec se tam děly velice nepříjemné věci. Izraelský animovaný film Valčík s Bašírem je vyprávěním několika skutečných lidí, kteří tehdejší peklo zažili a buď se snaží si na něj vzpomenout, nebo naopak zapomenout.



(Že prý "Chicago Tribute", hahaha)

Naprostá většina filmu pozůstává z toho, že několik skutečných pamětníků tehdejších dramatických událostí (většinou řadových vojáků a rozhodně ne školených vypravěčů) vzpomíná na to, co se tenkrát dělo. Přesněji řečeno, vybavuje si střípky vzpomínek, promíchaných s halucinacemi a touhami takovým způsobem, že po těch letech už dost dobře nejde odlišit, co z toho se doopravdy stalo.

K tomu vidíme animovaný obrazový doprovod, míchající tyto vzpomínky a halucinace se současnými záběry vzpomínajících (také animovanými!) do velmi působivého celku. Neznám technické podrobnosti vzniku animace, ale byl jsem jí fascinován. Jde o mix ruční animace, CGI grafiky a rotoscopingu, přičemž je (narozdíl třeba od A Scanner Darkly) neustále patrné, že se díváme na originální "ruční" výtvarné dílo a ne jen na normální film prohnaný nějakým chytrým filtrem. Svou vizuální působivostí jeTanec s Bašírem srovnatelný s nejslavnějšími animovanými videoklipy, ale udržuje si svou originalitu a technickou preciznost celých 90 minut. Výsledek je opravdu výrazně poutavější, než experimenty jako A Scanner Darkly, Waking Life nebo nedávná francouzská Renaissance.

Co se týče vyprávěných příběhů, není ani příliš důležité, kdo proti komu proč vlastně bojoval (nikdo to velmi příliš nerozebírá) a jak která bitva dopadla. Jde o maximálně intimní osobní vzpomínky, ze kterých je navýsost patrné, jaké svinstvo je válka a co dělá s lidmi.

Jak film pokračoval a vzpomínky začínaly přeci jen být trochu fádní (byť byly stále nápaditě vizuálně zpracované a doprovázené skvěle padnoucí hudbou), začal jsem přemýšlet, jak to tvůrci chtějí uzavřít a zakončit. A pak přišla poslední minuta filmu, ve které tvůrci předvedou geniální obrat, který tomu všemu (vzpomínkám i jejich animovanému zpracování) dá více smyslu, než jsem mohl doufat. A to stále píšu jako člověk, který má o tehdejších událostech jen velmi matné historické povědomí.

Pak jsme vyšli z kina a i když jsme se nacházeli v zemi, kde lidé dobrovolně volí Paroubka a Ratha, měli jsme obrovskou radost z toho, že to mohlo být ještě mnohem, mnohem horší...

8.12.08

Den, kdy se zastavila Země [The Day The Earth Stood Still] - 60%

K Zemi se přiblíží zářící koule, přistane v Central Parku, vystupí z ní mimozemšťan Klaatu (Keanu Reeves), doprovázený Robotem Gortem, a chce promluvit v OSN. Američané ho místo toho pochopitelně uvězní a začnou vyslýchat. Klaatu uteče a spolu s vědkyní (Jennifer Connellyová) se vydává splnit svůj plán. Jeho detaily zpočátku neznáme, ale pro Zemi to nevypadá dobře...



Jde o remake sci-fi filmu z 50. let, který je pro Američany podobně kultovní, jako jsou pro nás filmy od Zemana nebo Návštěvníci. Dalo by se napsat, že jde o mix Starmana, E.T. Mimozemšťana a Mužů v černém bez humoru, ale je to samozřejmě zcestné, protože tyto filmy jsou novější a naopak se inspirovaly původním The Day The Earth Stood Still.

I když je děj nové verze značně odlišný (takže tuto klíčovou ukázku neberte jako spoiler), je dobré původní verzi vidět, protože pak při sledování nového filmu oceníte jisté drobné narážky a také skutečnost, že se nový film poměrně snaží držet se ducha původní verze, což bych rád vysvětlil na konkrétním příkladu:

I když má například film Hvězdná pěchota zásadně jiný děj, než stejnojmenná kniha, přesto jsem u něj byl příjemně překvapen, jak dobře vystihl atmosféru a poselství literární předlohy ("Fašismus je fajn státní zřízení"). A o podobnou věrnost předloze se snažili (ovšem ne tak úspěšně) i tvůrci Dne, kdy se zastavila Země. I když mají oba filmy zásadně odlišný děj (například už důvod, proč Klaatu přilétá na Zemi, je poněkud jiný), pro oba platí, že nejsou založeny na tricích, mají inteligentnější scénář, než je v Hollywoodu obvyklé, a nejlepší v nich jsou scény, kdy si mimozemšťan s někým normálně povídá.

Klaatu totiž není idiot, má Zemi a její obyvatele prozkoumanou, a jde přímo k věci. Řekne pozemšťanům, o co mu jde, a když vidí, že po dobrém svého nedosáhne, uchýlí se k mírnému násilí, protože je to v dané situaci jediná logická možnost. V průběhu filmu mu dojde, že logika nemusí vždycky být pro řešení problematické situace to nejlepší. Potud stále OK.

Co není OK, to je snaha filmařů dát nové verzi punc "akčního trikového velkofilmu", což je jednak v rozporu s původní verzí, ale především je to v rozporu s většinou filmu. Nový Den, kdy se zastavila Země, by byl mnohem lepší, kdyby byl natočen jako televizní inscenace, ve které by si Keanu Reeves povídal s pozemšťany (podobně jako v původním filmu). Čas od času ale přijdou ke slovu drahé triky, honičky, výbuchy a scény s armádou, které jsou sice profesionálně natočené, ale veškerá pracně vybudovaná atmosféra při nich odtéká do kanálu a koukáme se na X-tou koupii Dne nezávislosti. Těchto scén není o mnoho více, než zahlédnete v traileru, ale přesto filmu obrovsky škodí, a s tím, jak jich s blížícím se koncem přibývá, exponenciálně se snižuje zajímavost filmu. A ti diváci, kteří na základě traileru očekávají něco jako Den nezávislosti nebo Válka světů, budou obrovsky zklamáni a znuděni.

Keanu Reeves v hlavní roli je opravdu dobrý a mimozemským způsobem strašidelný. Jennifer Connellyová je příjemná na pohled, ale scénář ji občas nutí chovat se poněkud divně, a malý Jaden Smith (syn Willa Smithe), který byl tak dobrý ve Stěstí na dosah, je tentokrát dost hrozný. Zbývá ještě zmínit bizarní casting Kathy Batesové jako ministryně obrany a Johna Cleese jako seriózního vědce s úplně normální chůzí, a to je asi tak všechno...

Chválím původní záměr, ale bohužel se s tímto záměrem v průběhu tvůrčího procesu něco stalo a výsledek je poněkud polovičatý.

P.S: Legendární hláška "Klaatu barada nikto" pochází z tohoto filmu (a je v obou verzích).

7.12.08

"Dům u jezera" chronologicky

Pár let stará drobnost: Na žádost jedné čtenářky jsem na disku objevil svůj několik let starý elaborát, zabývající se chronologickou posloupností děje romantického filmu Dům u jezera. Ten elaborát najdete zde a pokud jste film neviděli, doporučuji vám ho.

Sestra - 60%

Film Sestra vznikl podle literární předlohy Jáchyma Topola. Ta se údajně odehrává během tří let po roce 1989, zatímco film se odehrává během neurčené doby.



Vlastně je chyba psát, že se tento film odehrává. Veškerý jeho jednoznačně pochopitelný děj se dá shrnout do pár slov: "Chudý chlapík žije sám ve městě, pak se zamiluje do ženy, s ní jede vlakem na venkov, zde žena zmizí, chlapík žije zase sám, najde si jinou ženu, ale původní žena byla lepší, konec". Přitom žádná ze zmíněných postav během filmu nic neřekne (nebo si na to aspoň nevzpomínám, nedával jsem na to pozor od začátku). Celý film slyšíme vyprávění Filipa Topola, ve kterém se vyskytují jména jakýchsi postav, ale není jasné, jestli jde o lidi, kteří se v danou chvíli objevují na plátně (v některých scénách evidentně ne). Jde o literární útvary na pomezí minipovídky a abstraktní poezie, které dohromady netvoří (a nemají tvořit!) nic, co by se dalo popsat slovem "příběh".



Sestra je dokonalým příkladem toho, čemu se říká "pocitový film". Jde mu o to, aby v divákovi vyvolal nějaký pocit - konkrétně v tomto případě jde o pocit "Svět je nahovno, ale drogy nebo sebevražda by mohly být řešením". Tento pocit je vyvoláván za pomoci všech vizuálních i zvukových složek filmu a je zcela v pořádku, že film je točený nekvalitní videokamerou (se spoustou psychedelických - byť laciných - obrazových efektů), Filip Topol rozhodně není profesionální vypravěč a hudba Psích vojáků je známka punku. To všechno k sobě velmi dobře sedne a vytváří to velmi konzistentní feeling života, který bych nechtěl nikdy zakusit na vlastní kůži.

Problém filmu spočívá v tom, že během pár desítek minut tvůrci vyčerpají všechny dramatické a audiovizuální prostředky, které jim jejich fantazie a minirozpočet nabízejí, a dále se už pouze opakují. Vidíme sice jiné scény s jinou hudbou a jiným slovním doprovodem, ale je dávno jasné, že nic z toho nemá být logicky analyzováno a pocit, který byl navozen v prvních minutách filmů, může u diváka buď trvat dál v nezměněné podobě, nebo ho začít nudit.

V mém případě došlo ke druhé možnosti a od poloviny filmu jsem se začal v kratších a kratších intervalech dívat na hodinky. Film má kousek přes 60 minut. Kdyby měl 30 minut, byl bych z něj podstatně nadšenější. Kdyby měl 90 minut, nevydržel bych v kině do konce.

6.12.08

Čtvery vánoce [Four Christmases] - 20%

Vince Vaughn a Reese Witherspoonová se mají rádi a žijí spolu. Zatím se nechtějí brát, zatím nechtějí mít děti, a vánoce pravidelně tráví na příjemné dovolené v teplých krajích, přičemž svým rodinám tvrdí, že jezdí po světě v rámci humanitárních misí.

O těchto vánocích je ale mlha, letadla nelétají, naši hrdinové zůstanou na letišti, dostanou se shodou okolností do televizního zpravodajství a jejich rodiče tudíž trvají na tom, aby je ratolesti přijely navštívit. A tak se vydávají během jednoho dne autem na čtyři návštěvy všech čtyř svých rodičů...



Čtvery vánoce jsou strašný film. Má pouhých 80 minut (mnohé scény, které vidíte v traileru, v něm vůbec nejsou), ale subjektivně mi připadal jako tříhodinový. Úplně všichni se v něm chovají jako naprostí idioti a úplně všichni v něm jsou navýsost nesympatičtí. Včetně hlavních hrdinů, kteří na začátku filmu žijí naprosto šťastně a pak z vůle scenáristů zblbnou a navozují si dobrovolně jednu krizi za druhou.

Mnohé scény, které zřejmě měly podle tvůrců být vtipné, jsou vyloženě nepříjemné. Třeba když Vaughnovi bratři (wrestleři) Vaughna pořád znovu a znovu tlučou, smějí se tomu, Vaughna to bolí, Witherspoonová je z toho vyděšená a Vaughnův tatínek (Robert Duvall) se tomu směje.

Do rolí rodičů jsou obsazeni herci, kteří v jiných filmech byli dobří (shodou okolností všichni čtyři mají Oscara), ale ve Čtyřech vánocích se ukazuje, že v rukou neschopného režiséra (který předtím natočil zajímavý dokumentární film King of Kong) dobrý herec nic nezachrání.

Tematicky velmi podobná komedie Fotr je lotr (oba díly) je po všech stránkách nesrovnatelně lepší - a to jsem z ní nijak nadšený nebyl.

5.12.08

Čekání skončilo!

Výborná zpráva pro ty z vás, kteří se nemohli dočkat až někdo natočí indickou muzikálovou kung-fu parodii: Dočkali se!

Chtěl bych být víc než přítel tvůj

V tuto chvíli mohou být někteří z vás poněkud zmateni z toho, co všechno se děje v pravém sloupci FFFILMu. Přidal jsem tam totiž "Komentáře / Vzkazy / Plky", což je první jednoduchá zkušební aplikace "Google Friends Connect" a nijak nesouvisí s "Follow This Blog / Sleduj tento blog".

Zmateni? Správně...

Pokud jste registrováni na blogger.com, pak už několik týdnů můžete sami sebe přidávat do seznamu "Sleduj tento blog" (okénko vpravo hned pod "důležitými odkazy") a znamená to pouze to, že se vám tento blog zobrazuje mezi vašimi sledovanými a vy se zobrazujete v tomto seznamu (a tento blog se vám objeví ve vašem Google Readeru). Je to pouze záležitost související s Googlem a existuje mnoho jiných způsobů, jak FFFILM "sledovat" nebo "odebírat", aniž byste byli vidět v okénku "sledujících".

Včera zprovozněná služba "Google Friend Connect" je něco jiného. S její pomocí se teď můžete stát "Přáteli FFFILMu", a nepotřebujete k tomu ani účet na Googlu. Stačí vám mít účet na Plaxo, Orkutu a další služby budou následovat. Google se tímto způsobem snaží umožnit propojení online účtů napříč Internetem, bez ohledu na jejich providera. Pokud tedy máte některý z podporovaných typů účtu a stanete se "Přítelem FFFILMu" (což se dělá okénkem "Google Friend Connect" vpravo dole na téhle stránce), znamená to pro vás zatím pouze to, že můžete psát do "Komentářů / vzkazů", nicméně v budoucnosti to bude znamenat, že na FFFILMu budu moci zprovoznit nějaký vychytaný OpenSocial gadget, který "přátelům FFFILMu" zpřístupní nějaké hrozně vychytané online featury. Nevím, co přesně to bude a kdy to bude, ale připadá mi to jako potenciálně tak zajímavá myšlenka, že jsem do toho šel.

Kam to povede, to samozřejmě netuším, ale pokud budete psát kokotiny, tak budu pochopitelně mazat/banovat.

4.12.08

Nebezpečný cíl [Bangkok Dangerous] - 40%

Na počátku filmu (před titulky) vidíme asi pětminutovou scénu, během které Nicolas Cage v Praze (ve skutečné Praze!) odstřelí při výslechu Kajínka. Pak se děj přesouvá do Bangkoku a film přestává být zábavný.

Jde o remake devět let starého příběhu nemilosrdného nájemného zabijáka, ve kterém se probudí svědomí, láska atd. Novou verzi natočili stejní bratři Pangovi jako originál (který jsem neviděl) a není z ní jasné, co mělo být na originálu tak zajímavého / vzrušujícího / působivého, že si zasloužil remake.

Problém je hlavně v Nicolasi Cageovi, který se do této role málomluvného drsňáka naprosto nehodí a jeho drsný výraz vypadá spíš jako kdyby měl právě střevní problémy.

Navíc je celý film natočen dosti řemeslně neschopně, akční scény (kterých je velice málo) se vlečou a jsou špatně sestříhané a občasná snahy o kameru nakřivo nebo barevný filtr působí značně amatérským (a nízkorozpočtovým) dojmem.

Měl jsem pocit jako kdyby na mě z plátna vykouklo nějaké Seagalovo béčko z 80. let (takové to, které se mi třeba tenkrát líbilo, ale dnes se za to stydím)...

29.11.08

Stmívání [Twilight] - 60%

Bella (Kristen Stewartová) je teenagerka, která si přistěhuje do malého města mezi lesy a horami. Bude zde nějakou dobu bydlet u svého biologického otce, protože její matka (se kterou normálně žije) se vydává kamsi na dovolenou se svým novým mužem. Bella je chytrá, uzavřená, bledá, tak trochu divná a s vrstevníky si moc nerozumí. V nové škole poznává sourozence Cullenovy, což jsou ještě větší podivíni než ona. Záhy se zamiluje do Edwarda Cullena (Robert Pattinson) a po nějaké době odhalí jeho hrozné tajemství, které odhalíte i vy, pokud se podíváte na trailer:



Takže teď už jste trailer viděli a tudíž pro vás nebude spoiler, když napíšu, že Cullenovi jsou upíři! Bystřejšímu divákovi to pravděpodobně dojde už z plakátu, méně bystrému divákovi po patnácti minutách filmu. Chytré Belle (která si pamatuje druhou odmocninu z Ludolfova čísla) to dojde až po hodině filmu, což je škoda, protože až po tomto odhalení začne Stmívání být něčím trochu zajímavějším, než triviálním romantickým sitcomem pro mladá děvčata.

Zajímavější momenty ve druhé polovině spočívají především v tom, jak se Bella snaží přes mnohé evidentní komplikace sblížit s Robertem a posléze i s jeho "rodinou", která žije v impozantním moderním sídle v lese. Zdejší scény, kdy se "rodina" snaží pro Bellu uvařit něco dobrého (přestože sama nejí), ukazuje jí sbírku maturitních čepic (protože Cullenovic"děti" nestárnou, pořád se stěhují po USA a pořád dokola maturují) a později si s ní jde zahrát baseball, patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí. A vzbuzují dojem, že knižní předloha (která má už několik dílů) možná nebude špatná. V závěrečné čtvrtině pak přijde klan jiných ("zlých") upírů a dojde k akčnímu finále, které už zase příliš zajímavé není.

Je důležité velmi, velmi, velmi zdůraznit, že Stmívání je film pro děvčata a mladé dámy, které už odrostly Muzikálu ze střední, ale ještě nejsou dost rozvrzané na Sex ve městě. A obrovská masa mladých děvčat v kině (byl jsem na normální projekci za peníze) hltala každou sekundu filmu a nervózně se hihňala kdykoliv se na plátně objevil jakýkoliv Cullenovic emo hoch. Takový ten smích, kterým se děvčata naoko snaží dávat najevo, že chápou, jak hrozně gay a srandovně ten člověk vypadá, ale ve skutečnosti by v sobě okamžitě ráda měla jeho chladný upíří penis...

Není nic špatného na tom, natočit film úzce cílený na jednu skupinu diváků. Stmívání rozhodně není pro chlapa tak nepříjemným zážitkem jako Muzikál ze střední nebo Sex ve městě. Jen poukazuji na to, že existuje množství filmů (např. Titanic nebo Moulin Rouge), které jsou vrcholně romantické, zamilované a dojemné a přesto se na ně může dívat i dospělý muž a bavit/dojímat se při tom.

Jak už jsem se zmínil výše, kniha pravděpodobně obsahuje větší množství zajímavých intimních nahlédnutí do života upírů a jejich vztahů s lidmi, ale ve filmu, přestože má přes dvě hodiny, z nich zůstaly jen občasné ostrůvky a zbytek je vyplněn věcmi, které jsme stokrát (ne-li tisíckrát) viděli jinde a nezřídka lépe.

Stmívání režírovala Catherine Hardwickeová, která debutovala velmi dobrým polodokumentem o prvních skejťácích Legendy z Dogtownu a syrovou Třináctkou (realistickým filmem o dospívání třináctiletého děvčete). Její třetím filmem byla jakž-takž snesitelný biblický Příběh zrození a Stmívání vybízí k otázce: "Kam se poděl ten talent z jejích prvních dvou filmů?" Stmívání nepřináší vůbec nic nového nebo revolučního, a v některých okamžicích má Hardwickeová dokonce problém natočit scénu tak, aby se držela nějakého řemeslného standardu a nebyla nechtěně vtipná - třeba když pořád zrychluje a zpomaluje kameru a pravděpodobně je při tom přesvědčena, že když to Michael Bay a Ridley Scott dělají podobně a funguje to, tak to u ní bude fungovat taky. Nefunguje. Mimo jiné i proto, že Bayovy a Scottovy filmy jsou cca desetkrát dražší. Stmívání působí spíš jako pilotní díl (velmi dobrý pilotní díl!) televizního seriálu s neznámými, pouze průměrnými herci, při jehož natáčení byl problém sehnat kamerový jeřáb a upevnit na něj kameru tak, aby se moc neklepala.

P.S: Pokud chcete vidět cool upírský film režírovaný ženou, doporučuji upíří western z 80. let Near Dark Kathryn Bigelowové (producentky Vetřelců), ve kterém hlavní upíry hrají Lance Henriksen (Bishop z Vetřelců), Bill Paxton (Hudson z Vetřelců) a Jenette Goldsteinová (Vasquezová z Vetřelců).

Móda blbek

Po záležitosti "fuga" (skutečně jsem netušil, že se jedná o tak obrovsky nepochopené slovo!) se ukazuje, že nová rubrika citáty má úspěch. Takže něco z jiného soudku, ale pořád o Vy nám taky, šéfe, o ženě, která se nestydí za vlastní názor, a o dalším neotřelém slově: "depasuje".

"Zůčastnila jsem se slavnostní premiéry nového českého filmu Vy nám taky, šéfe. Snad bych mohla říct i velkofilmu, protože zážitek to byl opravdu obrovský, tak dobrý film se jen tak nevidí. Jediný co mi zkazilo náladu byl houfný výskyt pseudocelebrit a různých večírkových příživníků, prostě móda blbek v showbyznysu dorazila i do filmu. Nejdřív vám ale zrecenzuji něco o něm. Je radost dívat se na film, u kterýho tvůrci přesně věděli, jak na diváky. Celý kino se smálo od první do poslední minuty a my jsme se smáli i během závěrečných titulků, tak bezvadná komedie to byla. Paní Janžurová doslova excelovala, výbornej byl i David Suchařípa a i když jim jejich show kazily pseudocelebritní hleny, vtěrky a přísavky jako David Kraus nebo Sandra Nováková, který se museli režisérovi asi hodně dlouho nabízet, tak výsledek depasuje úplně všechno, co jinak vysílají v kinech a co jsem měla možnost vidět třeba letos ve Varech."

Vanda Veškrnová (celý ten článek [a koneckonců celý web] stojí za přečtení)

Tentokrát má linguistická teorie zní takto: Slečna Vanda někde slyšela slovo "deklasuje", ale slyšela ho blbě.

26.11.08

"Bubeník usedá k fuze"

(Tímto zahajuji novou rubriku "Citáty, aneb napsali jinde")

"K čemu to ale je, když vás na place potom vede naprosto neschopný režisér, který zde plní stejnou úlohu jako hluchý a slepý dirigent u orchestru, v němž si harfistka sedla za klavír, bubeník k fuze, tubista k tympánům a všichni u toho četli noty vzhůru nohama."

Petr Trella, FilmPub


Má to být třetí pád od slova "fuga" (a autor si myslí, že to je hudební nástroj) nebo něco ještě děsivějšího?

21.11.08

Tokio! [Tokyo!] - 80%

Tři filmové povídky ze současného Tokia, každá od jiného režiséra, každá o něčem úplně jiném.

První z nich (od Michela Gondryho) vypráví o mladém páru, který do metropole přijel a zatím bydlí u kamarádky. On je začínající režisér (natočil hrozně srandovní artfilm, který bych rád viděl celý - nebo radši ne), ona neví kam se vrtnout. A to se ukáže být hlavním motivem příběhu. (NEZBYTNÝ SPOILER!) Nakonec se žena promění v židli a konečně je spokojena se svou existencí. (KONEC SPOILERU)

A tak se po cca. půlhodině poměrně normálního hořce humorného příběhu ukáže, jací magoři vlastně tvůrci jsou, a pak už to jede...

Druhá povídka vypráví o odporném zmutovaném skřetovi, který náhodně vylézá z kanalizace, obtěžuje lidi na ulici a posléze je zabíjí granáty. Pak je polapen, ale nikde nerozumí jeho řeči. Objeví se francouzský advokát, který mu jako jediný rozumí (a vypadá úplně jako on, což nikomu nepřijde zvláštní). Skřet, pravým jménem Merde, je odsouzen k smrti a popraven, ale to není konec.

No a třetí povídka je o zemětřeseních, hrůze z prostor mimo vlastní byt a děvčeti ovládaném knoflíky.

Byť je každý z příběhů jiný, všechny tři mají atmosféru dobrých filmů Spikea Jonzeho nebo Michela Gondryho. Pokud artové filmy, pak přesně takhle, prosím! Úchylně, ale přitom ukotveně v realitě, řemeslně profesionálně a s délkou pod 40 minut. Jistě pochopíte, že něco takového se nedá podrobněji rozebírat. Děkuji.

20.11.08

Vy nám taky, šéfe! - 20%

Kandidát do Europarlamentu (Václav Vydra) požádá svého synovce, aby šéfoval jeho reklamní agentuře a aby ji záměrně přivedl na mizinu (není vysvětleno proč přesně, ale jde mu prý o život). Zaměstnanci agentury (většinou záměrně vybraní idioti) a jejich debilní reklamy ovšem nečekaně mají úspěch a pak se ukáže, že je to ještě úplně jinak.



Zajímavost k tomuto traileru: V samotném filmu není žádný výbuch auta (1. sekunda) ani žádná soulož nebo nahota té hezké slečny, která souloží v 15. sekundě. Ten pán, který s ní v traileru souloží, s ní ve filmu nesouloží. Ve filmu s ní souloží dva jiní pánové, ale ani jednoho při tom nevidíme.

Chtěl jsem se pokud možno v recenzi vyvarovat srovnáním s předchozími filmy Martina Kotíka, ale nejde to. Na VNTŠ je špatné všechno to, co bylo špatné na filmech Pánská jízda a Všechno nejlepší!, ale je to ještě horší a film ještě více připomíná hodně špatný pilotní díl hodně špatného českého sitcomu. Tentokrát se nekvalita projevuje ještě mnohem více na technických aspektech filmu - často je v záběrech opravdu nechutné digitální zrnění (nenatáčelo se na film). Zarazí také neuvěřitelná všudypřítomnost log a sponzorů v každém metru filmu (mohli byste namítnout, že v reklamní agentuře něco takového působí přirozeně, ale věřte mi - nepůsobí). Scénář je velmi špatný, ale myslím, že existují i dobré komedie, které mají ještě dementnější a nesmyslnější scénář. To všechno je ale vedlejší.

Úplně nejstrašnější je Kotíkova režie, která naprosto spolehlivě pohřbí jakoukoliv snahu herců předvést aspoň občas něco vtipného. I když třeba Vydra, Bohdalová Janžurová nebo někdo z mladší gardy občas řeknou něco způsobem, který by byl vtipný, Kotík okamžitě prostřihne na něčí vtipně vyjevenou reakci, která jakýkoliv humor pohřbí. Abyste si mohli udělat představu, jak vtipný film VNTŠ je, dovolil jsem si pro vás připravit následující graf (není v měřítku):

vy-nam-taky-sefe.jpg

Nulu tomuto filmu nedávám proto, že se snažím držet zásady, že nula procent znamená film, u kterého je jeho blbost (proti vůli tvůrců) nějakým způsobem až zábavná. Vy nám taky, šéfe není zábavný v jakémkoliv smyslu slova a v jakékoliv galaxii. Je to katatonický film. Je to antizábava.

17.11.08

Druhý Star Trek Trailer v HD

Druhý trailer na nový Star Trek je nyní oficiálně k dispozici v superkvalitě. A líbí se mi to, líbí...



P.S: Tušíte někdo, co je to za divné bílé pohybující se "odrazy" v levé části obrazu v 0:55-0:57 (když Kirk kouká na stavbu Enterprise)? Jako kdyby celá Enterprise byla za sklem. Rozhodně to nevypadá jako chybný trik nebo chyba při encodingu.

13.11.08

Česká RAPublika - 80%

Česká RAPublika je dokumentární film o nejlepších profesionálních českých raperech (Hugo Toxxx, Orion atd.).



Samotné spojení "Profesionální český raper" ve mně vyvolává podobně protichůdné pocity jako třeba "Profesionální africký krasobruslař" nebo "Profesionální uzbekistánský závodník Formule 1". T.j. možná existují, ale nepřipadalo mi jakkoliv důležité se o ně zajímat a v jiných zemích tytéž věci zvládají nepoměrně lépe.

A tento pocit ve mně přetrvává po zhlédnutí filmu. Nicméně jsem času stráveného v kině rozhodně nelitoval, mnohokrát jsem se smál nahlas a bavil se snad lépe než při This is Spinal Tap. Všichni "čeští profesionální rapeři" jsou totiž ve filmu představeni jako naprostí kokoti, kteří se snaží (špatně) rýmovat o "guns & bitches & rezp3ct", ale ve skutečnosti se stydí před malými dětmi, paří na PlayStation Portable a nejvíc gangsta je, když si ve veřejném parku pyšně zapálí špeka.

Nemám tušení, jestli se režisér snažil udělat z hochů cool frajery a nevyšlo mu to, nebo jestli záměrně sabotoval jejich vytoužený image. Výsledek je ale většinu času velice zábavný. Paradoxně nejslabší jsou scény "na jistotu", ve kterých se tvůrci snaží rappery násilně konfrontovat s něčím, co je jim zcela vzdálené (vážná hudba, český jazyk, Hana Hegerová atd.) - protože v nich hoši ztrácejí nervozitu a snaží se cíleně dělat humor.

11.11.08

Kdopak by se vlka bál - 80%

Presskit tohoto nového českého filmu tvrdí, že je to "rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce", a výjimečně nelže!


KDOPAK BY SE VLKA BAL kino trailer from Bionaut Films on Vimeo.

Základem filmu je vpodstatě banální příběh dospělé ženy, která žije s jedním mužem a se svou dcerou, jejímž otcem je jiný muž - který se právě vrátil ze zahraničí a chtěl by jejich vztah obnovit.

Zajímavost KBSVB ale tkví v tom, že značná část filmu je vyprávěna z pohledu oné malé holčičky - šestileté Terezky. Ta nejenže neví, že její táta není její biologický táta, natož aby chápala některé složitější aspekty celého vztahu, ale navíc právě začíná být skálopevně přesvědčena, že její máma je ve skutečnosti mimozemský robot, který nahradil její skutečnou mámu, a že by se s tím mělo něco rychle dělat, než bude Země dobyta. A i ta Karkulka a vlk tam velmi organicky zapadnou, protože o nich máma Terezce právě čte.

Kvalitně napsat a natočit podobný film je extrémně těžké a nevěřil bych, že dnes u nás existuje tvůrce, který by to dokázal. Maria Procházková to dokázala. Před pár lety natočila zajímavého Žraloka v hlavě. KBSVB má podobnou poetiku (trailer nelže a obrazem i audiem celkem vystihuje styl filmu), ale navíc má slušný děj a slušně vykreslené, pochopitelné postavy.

Jednou větou: Je to něco jako Jak se krotí krokodýli, ale není to ani trochu sračka.

Proč tedy dávám "jenom 80 procent"? Jednak proto, že tenhle typ filmů prostě není pro chlapy (ani pro infantilní chlapy) a ani naprosté nadčasové perly dětských rodinných komedií jako Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo S tebou mě baví svět se nedočkají mého dokonalého hodnocení. A pak proto, že představitelka Terezky (t.j. hlavní role) nehraje tak dobře, jak by se hodilo, a občas kazí skvělý dojem, navozený ostatními herci (včetně dětských).

9.11.08

Oni [The Strangers] - 40%

Kristen (Liv Tylerová) a James (Scott Speedman) přijídějí několik hodin po půlnoci do osamělé chaty. Nálada je pod bodem mrazu, protože Kristen právě odmítla Jamesovu zádost o ruku. Brzy ovšem nálada klesne ještě někam hlouběji. Kolem chaty (a také v chatě!) se totiž pohybuje partička lidí v maskách, která hodlá hlavní hrdiny terorizovat - nejdříve psychicky a nakonec i fyzicky. A proč? "Protože jste byli doma."



Základní kostrou by Oni mohli připomínat nedávné Funny Games, ale naprosto v nich absentuje nějaké vysvětlování a dokonce se v nich téměř vůbec nemluví. A je to jasný záměr. Mladý debutující scenárista a režisér Bryan Bertino se vrací ke klasickým principům laciných hororů, nestydí se za to a dokáže slušně vylekat (na novinářské projekci starší divačky občas hlasitě vyjekly strachy).

I když je film dosti slušně natočen (povětšinou ruční kamerou, bez hudby a s působivými ruchy), jeho děj je bohužel strašlivě plytký, s úvodní dlouhou sekvencí o problémech hlavních hrdinů. Celé by se to úplně stejně dobře vešlo do třiceti minut a v některých scénách jsem se značně nudil a začalo mi docházet, k jak úžasným náhodám muselo dojít, aby to terorizujícím všechno takhle krásně vycházelo...

Pokud máte náladu na něco trochu lepšího v podobném nízkorozpočtovém syrovém stylu, pak vám doporučuji Motel smrti (Vacancy).

P.S: Tvrzení, že jde o "film na motivy skutečných událostí" je naprostý bullshit a Bertino ho odůvodňuje tím, že u nich doma kdysi dávno opravdu v noci zaklepal někdo neznámý a hledal někoho, kdo tam nebydlel - a ráno byl vykradený vedlejší dům - ta hrůza!!!

6.11.08

Repo: Genetická opera [Repo! The Genetic Opera] - 20%

V blízké budoucnosti vládne všemu nadnárodní korporace, která prodává lidem orgány na splátky. Když někdo nemůž splácet, navštíví ho Repo Man a orgány mu odebere (nožem a bez narkózy). Vysvětlovat cokoliv víc by nemělo smysl a tvůrci (především ten člověk, co vymyslel sérii Saw) se snažili namontovat do filmu co nejvíc propodivností, bizarních kliček a krve (ale nic, co by dosahovalo nechutnosti série Saw). A je to muzikál.

Místo traileru se podívejte na téměř čtyři souvislé minuty z tohoto filmu:



Tento styl vpodstatě vystihuje celý film. Nevím, jak to působí na vás, ale z mého subjektivního pohledu bych ohodnotil na stupnici od 0 do 5 (pět je nejlepší) asi takto:
  • Hudba: 1
  • Texty: 0 (většinou se nerýmují)
  • Zpěv (resp. "recitace"): 1 (protože je tam Sarah Brightmanová)
  • Choreografie: 1
  • Herecké výkony: 2 (je tam tam Alexa Vega a Paul Sorvino)
  • Výprava:1 (vypadá to jako divadelní představení)
  • Střih a kamera: 1 (ještě že máme ty videokamery - ušetříme za film!)
  • Pochopitelnost: 0 (ale pravděpodobně záměrně)
  • Zábavnost: 0
Richard O'Brien natočil před lety Rocky Horror Picture Show (ano, vím že ho nerežíroval), a chvíli po něm pokračování Shock Treatment. RHPS je dnes superkultovní záležitost, zatímco ST neměl ani finanční ani kritický úspěch a dnes je naprosto zapomenut. Proč? Řekl bych, že ST se nepodařil proto, že se tvůrci zcela cílevědomě snažili kopírovat RHPS. Repo: Genetická opera se také snaží kopírovat RHPS a jde jí to stejně blbě jako to šlo Shock Treatmentu.

Viděl jsem v životě hodně muzikálů, včetně Billyho Kida a kulečníkového upíra. Možná jsem na nějaký zapomněl, ale jsem si téměř jistý, že Repo je z nich nejhorší.

P.S: Pokud by někdo z chtěl tvrdit, že tento film je úmyslně natočen tak špatně a že v tom má být právě ta bžunda, pak to stejně na ničem co jsem napsal nic nemění.

2.11.08

Madagaskar 2 [Madagascar: Escape 2 Africa] - 80%

Na počátku druhého Madagaskaru se naši hrdinové připravují z titulního ostrova odletět. To mě překvapilo, protože jsem žil v domnění, že z něj na konci prvního dílu odpluli lodí. Omyl! Zapomněl jsem, že v úplně posledním záběru jedničky jeden z tučňáků prohodil, že loď nemá palivo!

Kdyby to ale onen tučňák neprohodil, stejně bych se nedivil, kdyby hrdinové Madagaskaru najednou znovu byli na Madagaskaru. Tahle dobrodružství zvířátek, která jsou schopna zpívat, tančit a stavět letadla, si s nějakou logikou děje nedělají starosti.

Takže - k těm letadlům: Král madagaskarských lemurů Julien našim hrdinům postaví letadlo a oni v něm odlétají zpět do newyorské zoo (i když na konci jedničky chtěli tuším někam jinam). S nimi letí také tučňáci (i když na konci jedničky skončili někde v Antarktidě), král Julien, jeho pomočník Maurice, a malá myš (nebo co to je) Mort. Už si nepamatuji, proč s nimi všichni letí, ale zřejmě proto, že se jim všem diváci v prvním dílu hodně smáli.



Letadlo záhy po startu spadne v africkém vnitrozemí a hrdinové se zde setkávají s divokou zvěří, kterou dosud neznali. A následně:

Lev Alex zde nachází své pravé rodiče a je nucen uvažovat o smyslu rodiny, přátelství atd.

Hrošice Gloria si zde najde hrocha, který je velký krasavec (rozuměj: je velmi tlustý), ale nepříliš inteligentní.

Žirafák Melman dále zůstává hypochondrem, ale stane se z něj lékař zdejších žiraf a bojuje se svou nešťastnou (a nevyslovenou) láskou ke Glorii.

Zebrák Marty se skamarádil se stádem zeber a má trauma z toho, když zjistí, že už není unikátní, protože všechny zebry jsou zcela identické jako on (naštěstí ale nakonec zjistí, že on je černý s bílými pruhy, zatímco ostatní jsou bílí s černými pruhy).

Jsou zde ještě jisté další podzápletky (zlý lev, uzurpující si korunu od Alexova otce, boj zvířat s turisty, vedenými brutální babičkou), ale většina z nich je šmahem vyřešena jednou větou či jedním činem ve chvíli, kdy se to tvůrcům hodí. Ale asi už vám došlo, že to všechno je úplně jedno a druhý Madagaskar je (ještě více než první) nelogická praštěná groteska.

Nelogická praštěná groteska, která po technické stránce nemá daleko k dokonalosti. Animace dává všem postávám unikátní charakter. Každé gesto je dokonale propracováno a stylizováno (doporučuji sledovat např. pohledy tučňáků když mluví někdo jiný). Hudba Hanse Zimmera ruluje více než v leckterém historickém velkofilmu (obzvlášť jsem ocenil "I Like to Move it Move it" v depresivní symfonické verzi). Všichni tvůrci filmu byli profesionálové každým coulem a výsledek je dokonalý. Dokonalý sitcom, groteska nebo stand-up comedy. Ale zajímalo by mě, jestli to celé v nějaké fázi natáčení mělo nějaký scénář.

Vpodstatě nevidím nic špatného na tom, natočit film, který je z 95 procent jen nezávazné blbnutí a jeden kulometný gag na druhém. Jenom nechápu, proč už dávno podle Madagaskaru neexistuje dlouhá série dvacetiminutových animovaných večerníčků - pak bych se mohl na blbnutí veselých zvířátek dívat jeden den 20 minut, další den 40 minut dopoledne a dvě hodiny večer, prostě tak jak bych chtěl. A nemusel bych mu věnovat ausgerechnet 90 minut v jednom kuse.

Ci 80% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

K podobnému omylu u nás dochází maximálně 2x za deset let! (UFD premiéry)

Už už jsem se radoval, že radikální změny mých online účtů proběhly v pohodě a bez vedlejších účinků. Pak jsem ale zjistil, že jsem při přesunování kalendářů omylem smazal svůj kalendář s UFD premiérami, kteří mnozí z vás používali.

Problém není v tom, že jsem o ta data přišel - stejně se při každém updatu generují automaticky z dat UFD. Problém je v tom, že nyní jsem byl nucen založit tento kalendář znovu, a i když se stejně jmenuje a obsahuje totéž, má nyní jinou URL adresu!

Pokud jste si kalendář prohlíželi pouze na mém webu, pak tak můžete činit nadále stejně. Pouze pokud jste používali feed kalendáře (XML nebo ICAL) v nějaké své čtečce, musíte si tento feed změnit na nový, v souladu s instrukcemi.

Pardon.

31.10.08

Max Payne - 40%

Na ulicích se objevila nová nebezpečná droga a drsný detektiv Max Payne (Mark Wahlberg) se vydává po její stopě, protože vede i k vrahovi jeho ženy a dcery.



Poznámka (a možná malý spoiler): I když to z upoutávky vypadá, že ve filmu nějak figuruje nadpřirozeno, není tomu tak. Všechny ty "divné" záběry jsou ve skutečnosti halucinace.

Mám pro režiséra Johna Moorea celkem slabost a obdivuji, jak dovede akčně natočit i Owena Wilsona jak se zpomaleně prochází Bosnou a hrají k tomu Prodigy Fluke nebo jak parta lidí staví letadlo v poušti. Říkal jsem si, že adapace videohry pro něj bude dokonalý materiál. Ale ouha!

Základní problém: Nepochopil jsem, o čem film je. Snažil jsem se ho pochopit, nepodařilo se mi to, a od tří jiných lidí, kteří ho také viděli jsem byl informován, že ho taky nepochopili. A proč je to u videoherní adaptace základní problém? Protože dobrých 80 procent filmu je pokus o psychologické konverzační drama. A když nevíte, kdo se s kým baví a proč dělá to, co dělá, tak ta psychologie moc nefunguje, že...

Ve filmu Max Payne totiž překvapivě (vzhledem k předloze a jménu režiséra) nejsou akční scény. Tedy, nějaké tam jsou, ale první z nich, delší než 10 sekund, přijde asi až po hodině filmu!!! Na to nemohu říct nic jiného, než "What the hell were they thinking?" Mysleli si snad, že divákům bude hodinu stačit dívat se na herecké výkony Wahlberga a spol. (nic moc), na hezké ženy (resp. ženu) a na hezkou barevnou stylizaci do modrošediva (ta je asi prvních 5 minut docela atraktivní)?

Následně je už celkem jedno, jestli ty akční scény jsou dobré (celkem jsou). Ve chvíli, kdy konečně začnou, už byste nejradši byli někde jinde.

30.10.08

Králova přízeň [The Other Boleyn Girl] - 60%

Sestry Boleynovy měly velm pohnuté osudy. Jedna z nich (Scarlett Johansson) byla spíš "nesmělá a nevinná", zatímco druhá byla celkem "od rány" (Natalie Portmanová). Osudy obou se velmi bizarním způsobem propletly s osudem krále Jindřicha VIII (Eric Bana).



Králova přízeň je slušné historické drama. Není to epické historické drama jako např. Statečné srdce nebo Královna Alžběta (i když de facto jde o její přímý prequel). Je to spíš velmi dobré televizní historické drama, což nemyslím nijak pejorativně - pouze tím popisuji styl filmu.

Králova přízeň sleduje soukromé osudy obou sester, jejich nejbližších a (v menší míře) krále. V první polovině filmu to funguje velmi dobře, ale později se děj přenese ke dvoru a začne příliš splašeně utíkat. Skáčeme o měsíce (nebo i roky) kupředu a naprosto zásadní historické události, které se všech zúčastněných velmi týkají, jsou odbývány pár slovy - a většinou se o nich jen mluví, nevidíme je. Film musel být dodatečně velmi krácen (na DVD prý je podstatně delší).

Kdybych tuhle záležitost viděl v televizi jako novou britskou inscenaci, byl bych značně nadšen a doporučoval ji na všechny strany. Od celovečerního kinofilmu ale očekávám o něco víc a Králova přízeň se jasně neprofiluje ani jako seriózní drama, ani jako červená knihovna, jako divadelní inscenace ani jako velkofilm, jako podívaná pro celou rodinu ani jako drsně realistická záležitost. A její herci nepodávají žádné převratné výkony. Ale rozhodně jde o snesitelné dílko, které vám vysvětlí některé historické souvislosti příjemněji než učebnice (i když se v něm hodně fabuluje).

A kromě toho, film, který má na IMDB.com klíčová slova "Face slap", "Execution", "Riding Accident" a "Rear entry sex", nemůže být špatný!

26.10.08

Muzikál ze střední 3: Maturitní ročník [High School Musical 3: Senior Year] - 20%

Viděl jsem (dobrovolně) první Muzikál ze střední, ale přesto, že to bylo před pouhými dvěma lety, na jeho děj a hrdiny jsem dávno zapomněl, takže pro mě byl třetí díl především přehlídkou neznámých tváří, se kterými bych se pravděpodobn měl kamarádit díky předchozím dvěma filmům:

Hlavní hrdina je basketbalista a fešák. Hlavní hrdinka je fešanda a hispánka. Sourozenci-dvojčata jsou bohatí, fešáci a mají rádi showbusiness. Další hrdina je basketbalista, fešák a černoch. Další hrdinka je fešanda a choreografka. A má brýle... A všichni dohromady studují v posledním ročníku gymnázia, i když v celém filmu není jakákoliv zmínka o studiu nebo maturitě. Jejich život pozůstává pouze z toho, že se připravují na školní představení a řeší dilemata, zda jít raději na uměleckou školu nebo na univerzitu, kde je slavný basketbalový tým. Žádná z postav nepůsobí ani trochu sympaticky nebo zajímavě, úplně všechny jsou pouze pubertální verze Kenů a Barbín, ale chovají se ještě slušněji a ctnostněji než Kenové a Barbíny.



Vzhledem k navýšenému rozpočtu (první dva filmy byly pouze televizní) je překvapivé, jak lacině film působí. Když se občas filmaři odváží trochu pohnout s kamerou, je to téměř rušivé. Nejvýpravnější jsou hudební čísla, která se snaží vykrádat slavné filmové muzikály minulých desetiletí, ale nedaří se jim to, a především - vůbec žádná z nejméně tuctu písniček není ani v nejmenším zapamatováníhodná. Všechny jsou jen profesionálně naaranžované nic.

Možná vás nepřekvapí, že se dospělému muži třetí Muzikál ze střední nelíbí a budete se domnívat, že tak je to v pořádku a jeho cílová skupina z něj bude nadšená stejně jako z prvních dvou. Možná z něj nadšená bude, nicméně témuž "dospělému muži" se velice líbil Hairspray, Mamma Mia! a - pozor - považuje za poměrně příjemný zážitek i první Muzikál ze střední!

P.S: Film bude v našich kinech dabovaný, písničky zůstanou titulkované.

Ci 20% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

24.10.08

Recenze: Quantum of Solace - 80%

Myslím, že poprvé v historii kinematografie začíná bondovka těsně poté, co skončila předchozí bondovka. James Bond unese chlapíka, kterého postřelil na konci Casina Royale, načež se ukazuje, že jakási tajná organizace jménem "Quantum" má prsty úplně všude a James se vydává po jejích stopách, částečně na vlastní pěst a k nevoli nadřízených.



Nejnovější bondovka je nejzajímavější tím, že vlastně není ničím přílš zajímavá (kromě toho, že byla hrozně drahá - ale to na ní není příliš znát). Možná snad tím, že se Bond nevyspí s hlavní krasavicí (Olga Kurylenko)...

Hodně jsem si sliboval od režiséra Marca Forstera (Ples příšer, Hranice života, Horší už to nebude) a prvních cca. 15-20 minut jsem byl poměrně nadšen, protože film byl dravý, nesmlouvavý, drsný atd... Pak bohužel všechno kleslo k průměru a film připomínal v nejlepším případě odvar z Bourneovy trilogie a Casina Royale.

Daniel Craig je ve filmu nejzajímavější postavou, ale bohužel také jedinou, která stojí za zmínku. Všichni a všechno ostatní jsou jen permutace věcí a postav, které známe odjinud. Občas se objevila krátká scéna nebo dlouhý záběr, které byly koncipovány opravdu originálně, ale bylo jich v celém filmu sotva půl tuctu.

Bondovky patří k těm filmům, kde se dá hodně zachránit prostě tím, že máte velký rozpočet. Můžete pak zdemolovat hodně aut, nechat vybuchovat velké budovy, ukazovat luxusní interiéry a exteriéry... To všechno v Quantum of Solace je a film tudíž funguje jako "další slušná bondovka".

80 procent, která jsem tomuto filmu dal, je o dost slabších 80 procent, než 80 procent která jsem dal filmu 96 hodin. A ten byl přibližně desetkrát lacinější. Divákovi to samozřejmě může být jedno, ale nehovoří to příliš ve prospěch Quantum of Solace a jeho tvůrců....

22.10.08

Noci v Rodanthe [Nights in Rodanthe] - 20%

Diane Laneová se po mnoha letech manželství rozvádí a jede si "oddychnout" k moři, kde kamarádce vypomůže jako správkyně romantického hotýlku. Přijíždí sem Richard Gere (chirurg, který chce napravit své domnělé provinění, protože se neomluvil rodině někoho, kdo mu zemřel při operaci) a vzplane láska.



Určitě by se našel nějaký romantický film, ve kterém je hlavním hrdinům 40 až 50 let a který se mi líbil (byť si zrovna teď nemůžu na žádný vzpomenout). Ovšem Noci v Rodanthe jsou hrozný film, který bych nejvhodněji označil přídomkem "líný".

Tím myslím, že tvůrci filmu byli líní a natočili film tak, aby ždímali z diváků (a především divaček) emoce těmi nejstupidnějšími způsoby. Nebudu spoilerovat, ale ve filmu znovu a znovu dochází k situacím, kdy se děje něco tragického nebo osudového a děje se to jen proto, že někdo udělal/neudělal nějakou naprostou prkotinu a všechno by se dalo napravit jednou logickou větou. Na logiku ale tentokrát můžeme zapomenout a ke slovu přicházejí osudové náhody, které dávno před koncem filmu přestanou být osudové, stanou se trapnými a úplně na konci dokonce legračními (proti vůli tvůrců)!

Jinými slovy - většina filmu je o tom, že dva lidi jsou spolu v baráku a osudově se po sobě koukají.

19.10.08

Labyrint lží [Body of Lies] - 60%

Leonardo DiCaprio je americký tajný agent v Iráku. Russell Crowe je jeho nadřízený, který by občas chtěl řešit některé problémy jinak než DiCaprio. Oba se vydávají po stopách teroristické buňky, která začala útočit na různých místech Evropy.



Ridley Scott znovu dokazuje, jak neuvěřitelně má filmařinu na háku a jak obrovské řemeslné schopnosti má. Když z Labyrintu lží vystřihneme jakoukoliv scénu, musíme obdivovat, jak skvěle žánrově je natočená a jak dobře jsou herci vedeni - nejlepší je Mark Strong jako brutálně efektivní šéf jordánské tajné služby.

Problém je v tom, že každá z těch scén paří do jiného filmového žánru.

Labyrint lží vznikl na motivy knihy, kterou jsem nečetl, ale obávám se, že není příliš dobrá. Je to klasická špionážní story, založená na technických serepetičkách a promyšlených lžích, mluví se o nejvyšší politice, ale do toho je naplácnutá love story (mezi DiCapriem a nemocniční sestrou) a postavy se nepříjemně často chovají zcela debilně. Je to markantní obzvlášť u DiCapria, který hraje špičkového špionážního experta, má na háku psychololgii i techniku, mluví tak dobře arabsky, že se úspěšně vydává za zdejšího, ale občas udělá z čistě osobních důvodů něco, čím zcela evidentně ohrozí životy stovek a tisíců lidí (nemluvě o svém) a vztahy mezi světovými velmocemi. Jistě, Bond dělá často totéž (nebo kdokoliv z hrdinů Ludluma nebo LeCarrého). Ale Bond (nebo Bourne) se při tom nesnaží tvářit jako seriózní zamyšlení nad současnou politikou, světovým terorismem a těžkými životy tajných agentů.

Výsledek: O dost slabší varianta na Bergovo Království - to mělo patřičnou konzistenci a závěrečná akční scéna v něm byla celkem logickým (filmově logickým) vyústěním všeho předcházejícího.

17.10.08

96 hodin [Taken] - 80%

Mladá Američanka si vyjede do Paříže, kde je okamžitě unesena, zdrogována a prodána do sexuálního otroctví. Únosci ale nepočítali s tím, že její táta (Liam Neeson) je bývalý superelitní CIA bůhvíco, který má nejen dobré kontakty, ale také MAD SKILLZ!



Na filmu 96 hodin (český název udává dobu, po které podle statistických dat z podobných případů už nebude možné dceru najít/zachránit) se mi moc líbilo, že:
  • Filmaři si jsou plně vědomi, jak otřelý je tenhle námět, a že nemá smysl dělat kolem toho nějakou omáčku.
  • Hlavní hrdina není sadista a nemá cool hlášky, je to jenom taťka, co chce zachránit dceru, a používá k tomu metody, které jsou v danou chvíli nejefektivnější - a které občas vypadají dost sadisticky.
  • Hlavní hrdina od začátku přesně ví, do čeho jde a co je v sázce. Všechna morální pro a proti si rozmyslel cestou do Paříže a pak už jen jedná, jako stroj bez emocí. Což neznamená, že emoce nemá. Ale ví, že mu v dané situaci budou jenom na obtíž.
Všechno výše uvedené velmi dobře funguje díky scénáři, který během 20 minut příjemnou zkratkou načrtne všechny důležité aspekty životů hlavních hrdinů a pak už jede nonstop akce (přičemž "akce" neznamená jen honičky a souboje, ale prostě akt pátrání a získávání kontaktů).

Několikrát jsem se při filmu spokojeně zasmál tomu, jak cool scénu jsem právě viděl a jaký je ten Neeson v tomhle filmu frajer. Takovéhle scény jsem kdysi očekával od Wooa nebo Tarantina, ale od nich se jich asi už dnes nedočkám.

Film rozhodně nevypadá nijak supervýpravně, nejsou v něm žádné audiovizuální superexcesy (žádní zpomalení holubi, žádné kroužící kamery) ale je velice "tight", tzn. udržuje si tempo, střih je ostrý jak břitva a téměř nic tam není zbytečné. Jenom mě překvapilo, že Francouzové napsali a natočili film, který zobrazuje Paříž jako sídlo neřesti, kde se jenom prostituuje, pase a zabíjí!

96 hodin je to nejlepší, co za hodně posledních let Luc Besson vyprodukoval (včetně věcí které režíroval).

15.10.08

Zakázané království [Forbidden Kingdom] - 60%

Mladý kluk je fanoušek Kung-Fu, ale jinak loser, a z ničeho nic se propadne do pohádkové starověké Číny, kde musí bojovat s nějakými nesmrtelnými proti jiným nesmrtelným v zájmu světového (nebo aspoň čínského) dobra. A v zájmu záchrany Opičího krále.



Chvílemi jsem se při filmu přistihl, jak téměř dojatě vzpomínám na svoje dětství, kdy byl Nekonečný příběh naprostá bomba a na videu (u bohatého kamaráda) jsme sjížděli Mad Mission pořád dokola. Zapomenuté království bych tenkrát jistě navštívil nejméně desetkrát za plné vstupné (7 Korun československých).

To byly ovšem zcela iracionální pocity a objektivně musím uznat, že film má zásadní vady na kráse: Hlavní hrdina (jediný neasiat v podstatnější roli) je v lepším případě nezajímavý, v horším nesympatický, akčních scén je sice hodně, ale kvalita je velmi proměnlivá (stejně tak kvalita triků) a děj je předvídatelný od začátku do konce.

Je dojemné vidět konečně Jackieho Chana a Jeta Li bok po boku a muže proti muži, ale není možné nevidět, že se oba kvapem blíží k důchodovému věku a tenhle film měl vzniknout nejméně před deseti lety a započít jejich úžasnou hollywoodskou kariéru. Bohužel, to se nestalo, film vznikl až teď, ale vypadá jako deset nebo dvacet let stará záležitost. Což může někom (třeba mně) připadat roztomilé, až dojemné...

Každopádně, Kung-Fu Panda je námětově velmi podobná a podstatně lepší.

12.10.08

Karanténa [Quarantine] - 80%

Film Karanténa začíná jako tuctový televizní dokument. Jakási reportérka a její malý štáb jsou na návštěvě u hasičů a natáčejí reportáž o jejich práci (my celou dobu vidíme výhradně záběry z jejich kamery). Pak štáb s hasiči vyráží do nedalekého domu, kde se cosi stalo.

Velmi brzy poté jsou nějakými strašidelnými vládními jednotkami uzavřeni vevnitř v domě (spolu s jeho nájemníky), aniž by tušili, co se v domě vlastně stalo a co se tam děje. A postupně zjišťují, že je to něco opravdu nepříjemného a pravděpodobně nemrtvého. Přitom je celý film, od začátku do konce, skutečně vyprávěn pouze z pohledu kameramana, bez hudby, bez vypravěče a bez střihů (s výjimkou těch, kdy kameraman na chvíli vypne kameru). Z toho vyplývá, že následující trailer nemá příliš společného s tím, jak vypadá film.



Americký horor Karanténa je remakem španělského filmu [REC] a jde o remake velmi věrný. Změny jsou opravdu minimální. V několika okamžicích si Američané mohli dovolit krátký digitální trik, na který by Španělé neměli (i když film rozhodně není založen na tricích), v jiných okamžicích mi důvod změny nedocházel (nebudu spoilerovat, ale jde o nedůležité změny typu "místo aby tam byla vana a v ní puška, tak je tam bazének a v něm puška"), ale pokud znáte původní verzi, není příliš důvodů chodit na americkou. Lepší rozhodně není.

Pokud původní verzi neznáte, pak si při Karanténě užijete jeden z nejlepších hororů posledních měsíců. Z hlediska strašidelnosti a realističnosti mi udělal větší radost, než Monstrum i Záhada Blair Witch - především proto, že se v něm lidi chovali víc jako normální lidi. Jenom nedoporučuji sedět příliš blízko u plátna - bude vás z toho neustálého třesení obrazu bolet hlava.