23.1.08

Noc patří nám [We Own The Night] - 80%

USA 80. let minulého století, rostoucí problémy s drogami.

Náčelník policie (Robert Duvall) má dva syny: Joe (Mark Wahlberg) se vydal v jeho šlépějích a je policistou. Robert (Joaquin Phoenix) je manažerem luxusního nočního klubu, který patří bohatému Rusovi. Jde o striktně legální byznys, ale jeden z hostů je shodou okolností někdo, kdo má cosi společného s dovozem drog. A všechno se to tak nějak semele, že si Robert musí vybrat, zda bude s bratrem a otcem, nebo proti nim. Neutrální zůstat nemůže.



Je příjemné, že trailer prozrazuje jen asi polovinu filmu a další zápletka je ucházejícím způsobem překvapivá, i když současně předvídatelná, pokud jste viděli (například) Skrytou identitu, Miami Vice nebo Východní přísliby.

Také je příjemné koukat na tři hlavní představitele, jak obětavě hrají (Wahlberg a Phoenix jsou producenty filmu), a na Evu Mendesovou, jak se eroticky nakrucuje.

Občas se ve filmu objeví něco překvapivě svěžího, například automobilová honička v hustém dešti, úplně poslední scéna filmu nebo originální hudba Wolciecha Kilara. Moc ale takových scén není a už pár minut po skončení tohoto solidního policejního dramatu si nebudete pamatovat podrobnosti. To ale není chyba tvůrců, ale moje. Viděl jsem těch policejních dramat tolik, že musí jít o něco zatraceně speciálního, abych z toho byl nadšený. Pokud máte chuť na policejní drama, tenhle film je dobrá volba.

P.S: Poněkud tajuplný název filmu je motto, které měla na sobě v 80. letech nastříkaná policejní auta.

Na vlastní nebezpečí - 40%

Jiří Langmajer hraje chlapíka, kterému se v současnosti dostane do rukou starý film a deník, psaný jeho otcem, který na počátku 80. let zmizel v Rumunsku při sjezdu divoké řeky. Má se za mrtvého, ale jeho tělo se nikdy nenašlo.

Langmajer se tedy dává dohromady s několika dalšími lidmi (protože na onu řeku kajak nestačí, potřebují raft) a všichni vyrážejí do Rumunska, kde musí bojovat nejen s divokým živlem, ale také zdejšími zkorumpovanými vojenskými policisty (nebo co to bylo) a se svým osudem. - Už tady se objevuje první logická podivnost námětu, kdy se hrdinové vydávají na raftu na řeku, která je extrémně nebezpečná [a obecně se to o ní ví], a "do počtu" s sebou berou členy posádky, kteří nemají žádné zkušenosti a chtějí si vyzkoušet "adrenalinovou dovolenou". Ale nepředbíhejme, dál je to ještě divnější...



Filip Renč zřejmě opravdu umí točit slušné reklamy a videoklipy. Pokud se v Nebezpečí má vyskytovat scéna "raft se dramaticky blíží k peřejím", Renč ji umí natočit způsobem, který je na české poměry nadprůměrně kvalitní. V tomto smyslu tedy Renč je dobrým režisérem. Ve všech ostatních ne. Bohužel, i kdyby byl Renč Spielbergem, pravděpodobně by tento film zachránit nedokázal. Problémů je totiž mnohem, mnohem více, téměř ve všech složkách a fázích vzniku filmu.

Začněme už námětem. Zpočátku to vypadá dokonce jako kdyby se chystala jakási variace na Indianu Jonese! Starý deník a černobílý němý film; Záhadné značky v deníku a na skalách; Poslední žijící svědek na smrtelné posteli v nemocnici...

Nikoliv. Indy se nekoná a když Renč tvrdí, že jeho dílo je "akční film", působí to dost zvláštně.

O čem tedy film je? Skutečně jen o tom, že Langmajer v Rumunsku zjišťuje, co se stalo jeho otci. Aspoň tak svůj názor od začátku prezentuje, ovšem v Rumunsku pak nikoho nekontaktuje, nikoho se na nic nevyptává a spořádaně sjíždí řeku ve stopách svého otce - přitom se od začátku ví, že otec doplul až k jejímu dolnímu toku, tudíž většina cesty je z tohoto pohledu zhola zbytečná.

Kromě konfliktu "člověk versus příroda", prezentovaného ve formě občasných peřejí a občasného nedobrovolného vykoupání se, pak existuje ještě konflikt se dvěma úchylnými a ozbrojenými Rumunskými vojáky, které vidíme, jak naše hrdiny nenápadně sledují a démonicky se přitom chechtají pod vousy. Čekáme, jak bude jejich motivace vysvětlena, ale ona nikdy nijak vysvětlena není. Vojáci nemají nic společného se zmizením otce, neschovávají nikde žádný poklad, nechtějí nikoho znásilnit, jenom jsou úchylní a jeden z nich by možná chtěl ten raft.

No a poslední oživení plavby spočívá ve starém vousatém poustevníkovi, jeho ženě a jejich sexy dceři ve věku asi 25 let, kteří skrývají osudové tajemství, jaké svět neviděl. Nehodlám spoilerovat, ale řekl bych, že 95% diváků toto tajemství odhalí ve chvíli, kdy se tyto postavy na plátně objeví. A kdyby ne, Renč o pár minut později naservíruje speciální flashback, aby to pochopil i úplný idiot. Pak se druhou polovinu filmu neděje opět nic dějově zajímavého s výjimkou jedné krátké rvačky a jedné krátké soulože, a nakonec je nám ona osudová pointa naservírována jako superšokující odhalení. Opravdu si nemyslím, že bych byl pouze já tak geniální, protože se v tuto superšokující chvíli celé kino začalo smát (tedy hodně smát, sporadicky se smálo už dlouho předtím). Opravdu to na mě působilo dojmem, že se při střihu nějak zapomnělo, jaká je aktuální verze děje, a ve filmu omylem zůstalo jedno odhalení v polovině a druhé odhalení téže skutečnosti na konci...

Nebezpečí tedy má extrémně chabý děj, který by nestačil ani na historku v Bakalářích. Ty záběry na raft a řeku ze všech možných úhlů (včetně podvodní kamery) jsou slušné, ale brzy začnou nudit, stejně jako originální hudba, která není špatná, ale je dramaturgicky naprosto zcestně použitá a snaží se neustále dramaticky hřímat, i když na plátně zrovna není vůbec nic, co by toto hřímání mohlo ospravedlňovat.

Dalším hřebíčkem do rakve tohoto filmu jsou postavy a jejich dialogy. Zde opět vzniká dojem, jako by film vznikl z několika zásadně odlišných verzí, protože se každá postava chová jako v úplně jiném žánru. Langmajerův hrdina je seriózní a traumatizovaný jako Nolanův Batman, Miroslav Krobot jako učitel-sportovec vtipně hláškuje a dělá fórky jako Bill Murray před 20 lety (a je to většinou opravdu vtipné!), Rumunští vojáci jsou jako komičtí-ale-přesto-nebezpeční nacisti z Indiany Jonese (a většinou to není vtipné), postava Václava Jiráčka zřejmě má být celou cestu opilá (nejdřív to ale vypadalo spíš jako kdyby Jiráček vůbec neuměl hrát), Lucie Siposová Raluca Aprodu (ta nadržená krasavice) je krasavice, která by měla působit osudově, ale je pouze nadržená, a ten starý poustevník byl jako něco z Manéže Bolka Polívky. Prostě jako kdyby každou postavu a její dialogy napsal někdo úplně jiný a vzájemně se všichni ti scenáristé nedohodli, jaký žánr vlastně píší.

Na vlastní nebezpečí nejenže není dobrý film, ale patří k těm zvláštním zjevům, u kterých je patrná jistá řemeslná zručnost tvůrců, ale přitom je evidentní, že se něco důležitého nějakým zásadním způsobem nedomyslelo nebo překombinovalo, a vzniklo dílo, jehož dramatický záměr možná chápou tvůrci, ale pravděpodobně ne herci a určitě ne diváci.

18.1.08

Monstrum [Cloverfield] - 60%

U filmu jako je tento je prakticky nemožné psát recenzi bez spoilerů. Cokoliv se o něm dozvíte, to vás připraví o zážitek z jeho sledování. Na druhou stranu, spousta lidí prostě ty spoilery číst chce. Takže se podívejte na následující trailer a pokud na jeho základě dospějete k názoru, že "tohle by mohlo být zajímavé", jděte na Monstrum do kina (pirátské kopie, které se záhy objeví na internetu, vám k ničemu nebudou, poněvadž na nich nic neuvidíte). Většina toho, co následuje v tomto článku pod trailerem, jsou větší či menší spoilery!



Takže: Film Monstrum (původní název Cloverfield neznamená žádné jetelové pole a jeho význam se dozvíte hned na začátku filmu) vypráví o - dalo by se říci - "typickém" útoku obřího monstra na New York. Tedy: V newyorském zálivu něco obrovského potopí tanker, pak to vyleze na pevninu a začne to bořit domy. To jsme viděli už mockrát. Originalita filmu tkví v tom, že kompletně celý film je snímán jednou videokamerou, kterou celou dobu drží v ruce převážně jeden člověk. Nic netušící, úplně normální mladý člověk z vyšší střední třídy, který se náhodou účastní večírku, když to o několik bloků dál začne velmi intenzivně bouchat. Tento člověk (jménem Hud) se s několika kamarády vydává do ulic New Yorku a natáčí paniku oněch kamarádů i všech okolo.

V průběhu filmu možná někde někdo odhalí, co je monstrum vlastně zač nebo jak se proti němu dá bojovat. Ale pokud to někdo odhalí, naši hrdinové se to nedozvědí a tudíž se to nedozvíme ani my. Stejně tak platí, že pokud hrdinové monstrum neuvidí, neuvidíme ho ani my (opačné tvrzení neplatí, protože i když hrdinové monstrum vidí, neznamená to ještě, že ho uvidíme my diváci, protože hrdinové zrovna mohou mít svou kameru natočenou jinam). Doufám, že chápete.

Tento (v tomto kontextu jistě originální) přístup á la Blair Witch dodává filmu nespornou syrovost a dokumentárnost. Ovšem je do značné míry jeho prokletím.

První problém je čistě mechanický a fyziologický. Velká plátna nejsou vhodná k tomu, aby se na ně promítaly videozáznamy z ruční kamery, kterou drží v ruce nekameraman a většinu času někam vyděšeně utíká. Seděl jsem v kině přibližně v páte řadě odzadu a stejně jsem měl místy velice nepříjemné pocity z toho, jak se ten obrovský obraz přede mnou neustále klepe na všechny strany a rozostřuje. Pokud budete sedět blíž u plátna, tak se buď pozvracíte, nebo se v rozmazaných, špatně osvětlených šmouhách na plátně nebudete vůbec orientovat (naštěstí film nemá dvě hodiny, ale pouze něco přes 70 minut, což se filmaři snaží poněkud komicky dohnat asi patnáctiminutovými, velmi pomalu jedoucími závěrečnými titulky). Samozřejmě, že je to realistické a dokumentární, když to všechno vypadá nezřetelně, rozmazaně, tmavě a rozkostičkovaně, ale ono má asi svůj důvod, že se normální filmy pro normální kina natáčejí trochu jinak...

Když jdete na monster movie, většinou vás asi zajímá to monstrum. Monstrum v tomto filmu je profesionálně navrženo a trikově ztvárněno (podrobnosti v megaspoilerech úplně na konci), ale ve filmu ho uvidíme celkem asi tak 120 sekund, z toho většinu času jen nějaký nezřetelný kus, vykukující ve tmě mezi domy. A opět: Je to reálné, ale přistihl jsem se, že v tomhle případě bych rád trochu kašlal na realitu a místo toho se raději ujistil, kolik nohou vlastně ta věc má, jak je veliká a jakým způsobem se pohybuje. Kromě hlavního monstra jsou ve filmu také asi metrové potvůrky ("blechy" hlavní potvory?), které napadají lidi a když někoho kousnou, nakažený člověk po nějaké době začne krvácet z očí a pak vybuchne. Pravděpodobně, protože ve filmu to vidíme jednou a je při tom velký zmatek.

Znovu zdůrazňuji: Je mi jasné, že všechno výše uvedené je zcela záměrné a že kdyby filmaři chtěli, ukáží nám obludu v celé její kráse. Jen podotýkám, že pokud si chcete pořádně prohlédnout, jak vypadá rozdupaný New York a pachatel toho rozdupání, Monstrum není film, který by vám to umožnil. Monstrum je vpodstatě intimní film o osudu asi půl tuctu náhodných bezvýznamných lidí, kteří se do toho všeho připletli.

A tím se dostáváme k naprosto nejzásadnějšímu problému, který na tomto filmu vidím: Totiž k tomu, že jsem jeho hrdinům většinu času vůbec nevěřil, že jsou to skuteční lidé, nacházející se v reálné situaci. Úplně na počátku filmu, než se ozve první výbuch (téměř 15 minut) se na plátně odehrává naprosto klasický sitcom, při kterém se dozvídáme, kdo by s kým chtěl chodit a kdo koho už nemiluje. Budiž. Když ale začne peklo, všichni jsou pořád naprosto nerealisticky klidní a ukáznění. Tedy ne vyloženě klidní, ale mnohem méně vyvedeni z míry, než byli například lidé na dokumentárních záběrech z 11. září 2001, pozorující WTC ze vzdálenosti několika kilometrů (přičemž to, co se děje v Monstru, by mělo být po všech stránkách asi stokrát větší peklo, než 11. září 2001).

Zamyslete se sami: Jak byste se zachovali, kdybyste vykoukli z okna a viděli, jak se k vám blíží příšera o velikosti dvacetipatrového (plus mínus) domu? Zkuste se nad tím opravdu seriózně zamyslet - co byste dělali, pokud byste okamžitě nezemřeli hrůzou?

Odvážím se říct, že by nikdo aspoň trochu mentálně zdravý nedělal to, co dělají lidé v tomto filmu. Je to trochu vidět i na konci výše publikovaného traileru. Na ulici přistane utržená hlava Sochy svobody, pár vteřin poté několik ulic od nás projde monstrum (to v traileru vidět není, ale stane se to téměř okamžitě poté) a většina lidí na ulici tak nějak trochu nervózně postává nebo spořádaně kluše v zástupu, nikdo nemá hysterický záchvat, nikdo bezhlavě neutíká, někdo se zeptá "Co to bylo?", někdo jiný odpoví "Nevím" a pak se celkem nevzrušeně rozvine debata o tom, že by asi bylo nejlepší, kdyby se někam schovali. Nebo něčí přítelkyně nečekaně vybuchne a všichni kolem jsou z toho rozhozeni asi 5 sekund a pak se baví o tom, co teda udělají dál. A Hud v průběhu toho má vtipné hlášky. Vrcholem pak je finále, kdy se celá parta (tedy ti, kteří přežili) vydává na vrcholek mrakodrapu, z něj přelezou na střechu jiného mrakodrapu (který se nezřítil jen proto, že se pod velmi nebezpečným úhlem opírá o ten první mrakodrap) a v něm hledají ex-přítelkyni jednoho z nich, protože "by tam mohla být". Takže dobrovolně lezou po střeše mrakodrapu, který každou chvíli může spadnout, v oblasti, v jejíž těsné blízkosti se pohybuje obrovská příšera, při jejímž každém kroku se všechno třese. Takové scény bych čekal ve Dni nezávislosti 2 nebo v Godzille 37, ale nikoliv ve filmu, který má být postaven na reálných osudech reálných lidí v nereálné (doufejme) situaci.

Poslední má výtka pak spočívá v tom, že ačkoliv se hrdinové pohybují v samém centru nejlidnatějšího města na světě, nikde nikdo není. Žádní hrdinové, kteří by byli podobně dementně odvážní, a ani žádné mrtvoly. Taková hromada lidí prostě neměla kam tak rychle zmizet.

A skutečnost, že úvodní titulek tvrdí "tento záznam byl nalezen na SD kartě" a ve filmu samotném je pak několikrát zdůrazněno, že se to nahrává na videokazetu, to je jen takový bonbónek...

Výsledný verdikt tedy zní následovně: Monstrum je zatraceně originální filmový nápad, který by fungoval, kdyby mi záleželo na jeho hrdinech. Například tolik, jako mi záleželo na hrdinech Spielbergovy Války světů. Problém je v tom, že pokud vám nezáleželo na hrdinech Války světů, mohli jste se kochat velkolepou destrukcí a hnusnými mimozemšťany. V Monstru takovou alternativu nemáte...

Následují SUPERMEGA spoilery pro masochisty nebo pro ty, kteří na film opravdu nechtějí jít:

Příšera skutečně není ve filmu pořádně vidět, ale z různých online obrázků se jejímu skutečnému vzhledu asi nejvíce blíží tento náčrtek, jen přední (nejpřednější) nohy jsou delší a tenčí a celá příšera je méně ještěrkovitá a více slizká.

Film končí tím, že se poslední dva živí schovají v Central Parku pod most (poblíž místa, kde celý film začal), z vojenského rádia (ve spadlé helikoptéře) je slyšet, že se chystá jaderný útok na město, pak přijde něco hlasitého (příšera nebo bomba, případně oboje - vidět to nění) a záznam skončí.

A ještě jeden HYPERMEGAULTRASPOILER na konci závěrečných titulků.

16.1.08

Asterix a Olympijské hry [Astérix aux jeux olympiques] - 40%

Nemá cenu snažit se rozebírat děj. Třetí Asterix je jen hromadou neouvisejících více či méně komických skečů. To, že z hlediska vyššího principu nedává děj ani zbla smyslu, je úplně jedno. Stejně tak je úplně jedno, že některé zásadní postavy (včetně titulní) hrají jiní herci, než je hráli v předchozích dílech.



Je docela smutné sledovat ty nejdementnější vtípky a nejprostší pitvoření (včetně Alaina Delona a Gérarda Depardieua) ve filmu, který byl evidentně velmi drahý a jehož výprava, triky nebo hudba mohou směle konkurovat velkým hollywoodským spektáklům.

Ještě o dost slabší, než dvojka.

15.1.08

Tahle země není pro starý [No Country For Old Men] - 100%

80. léta minulého století, Texas. Nepříliš zámožný polokovboj (Josh Brolin) objeví v poušti několik postřílených lidí a kufr peněz, který si přivlastní. Záhy se po jeho stopě vydává nájemný vrah (Javier Bardem), v jehož stopách zůstává hromada ošklivě zabitých lidí. A starý šerif (Tommy Lee Jones) se snaží rozklíčovat, co že se to tady vlastně děje...



Nejnovější film bratrů Coenových je do značné míry nefilmový, nebo aspoň "nehollywoodský". Jeho tempo je úmyslně extrémně pomalé, dlouhé minuty sledujeme například jen krajinu, kterou někdo jde, nebo něčí snahu správně strčit kufr s penězi do větracího systému. Nebo něčí pokus o operaci vlastní prostřelené nohy. To vše bez efektního střihu, bez kamerových exhibicí a bez hudby (v závěrečných titulcích je sice uveden Carter Burwell, ale opravdu jsem si nevšiml, že by v celém filmu zazněla jakákoliv hudba - kromě závěrečných titulků).

Všechno v tomhle filmu je pomalé, včetně přestřelek a honiček. Proto Javier Bardem nemusí být žádný atlet a stačí, že jde s buldočí sveřepostí za svým cílem, pomalu ale jistě, jako Terminátor. není sice úplně neprůstřelný a trochu víc toho namluví, ale jinak by mu mohl Arnold ledacos závidět - například herecké schopnosti. Velmi záhy je jasné, že kdokoliv se s Bardemem setká, nepřežije (nosí s sebou zásobník se stlačeným plynem a pneumatickou pistoli, kterou se normálně na jatkách zabíjí dobytek). A když přežije, znamená to něco opravdu výjimečného a jde z toho ještě větší strach.

Tahle země není pro starý je hodně brutální a krvavý film (byť byly mé limity vnímání brutálnosti nedávno otupeny Sweeney Toddem a Východními přísliby). Vlastně, většina akčních scén v Téhle zemi připomíná proslulou rvačku v lázních ve Východních příslibech. A podobně jako Sweeney Todd obsahuje notnou dávku absurdity a humoru, jehož humornost některým divákům mezi vší tou brutalitou ani nedojde.

K filmu mám svoje výhrady, související s jeho Coenovským tempem, což dále souvisí s tím, že jsem zatím z žádného Coenovic filmu nebyl bezmezně nadšený (nejvíce se mi líbil jejich Záskok, který je pro ně velmi netypický). Chápu, že rozvleklé tempo je dramatickým záměrem a napomáhá vytvářet atmosféru, ale podruhé bych se na Tuhle zemi opravdu dívat nemusel - maximálně na některé její vybrané scény s mistrovskou gradací a superchytrými dialogy. Ale ty vybrané scény jsou natolik boží a originální, že si film nezasluhuje méně než maximální hodnocení.

P.S: Týpci v tomhle filmu jsou opravdoví drsňáci a mají opravdu cool hlášky. Nedílnou součástí jejich "coolnosti" ovšem je způsob, jak jsou texasky pronášeny. Až jednou vznikne k tomuhle filmu český dabing, bude to jistojistě strašná švanda...

13.1.08

Já a moje příšera [The Waterhorse: Legend of the Deep] - 60%

Druhá světová válka, Skotsko. Kluk najde podivné vajíčko, ze kterého se mu vylíhne podivná malá věc. Ta hodně rychle roste a je problém ji držet v tajnosti, takže je záhy nucen vypustit ji do blízkého jezera. Jak správně tušíte, jde o Nessské jezero (nebo jak to správně napsat) a ta podivná věc je lochneska.



Přesto, že jde o film cílený především na děti, celkem příjemně mě překvapil. Je v něm sice spousta triků (velmi dobrých, snad s výjimkou ježdění na lochnesce), ale nejde jen o jejich tupou přehlídku. Díky citlivé režii Jaye Russella (Můj pes Skip) a dobrým hercům (Emily Watsonová, Ben Chaplin, velmi epizodní Brian Cox) je výsledek více než snesitelný i pro dospělé.

Ale samozřejmě je od začátku úplně jasné, co a jak se bude dít, a nic na tom nezmění ani pokus o přidání napětí pomocí nacistické ponorky v jezeře...

11.1.08

Soukromá válka pana Wilsona [Charlie Wilson's War] - 80%

Charlie Wilson (Tom Hanks) byl americký kongresman z Texasu, který měl rád ženské, chlast i něco trochu ostřejšího, a nebyl vlastně vůbec ničím zajímavý (a rozhodně se moc politicky neangažoval). Ale když jednou takhle pařil v Las Vegas, všiml si v televizi, že se něco děje v Afghánistánu. Začal se o to trochu zajímat a zjistil, že afghánští povstalci potřebují hodně peněz a zbraní, aby se vypořádali se sovětskou okupací. Wilson se rozhodl, že pro ně ty peníze a zbraně sežene a nenápadně jim je dopraví (protože v opačném případě by hrozilo, že se studená válka promění ve válku opravdovou). A skončilo to tak, že pro Afghánistán téměř na vlastní pěst sehnal zbraně za miliardu dolarů a Sověti odtáhli.



Tohle všechno se prý událo. Ve skutečnosti samozřejmě bylo mnoho detailů jinak, ale v tomto případě to není příliš důležité (na rozdíl třeba od "dokumentů" Michaela Moorea), protože v Soukromé válce nejde o žádná zásadní politická odhalení nebo obvinění, ale o intimní pohled do bláznivého světa americké a mezinárodní politiky.

Superzkušený režisér Mike Nichols (Absolvent, Na dotek) a scenárista Aaron Sorkin (Pár správných chlapů, televizní seriály) vytvořili film, který se sice točí kolem superseriózních mezinárodních politických situací, ale většinu své (krátké) stopáže připomíná dobrý sitcom. Extrémně dobrý sitcom. A nemyslím to nijak pejorativně.

Kromě Toma Hankse, který se plynule přesunul do herecké škatulky "stárnoucí plešatící tatík" a Julie Robertsové, která se plynule přesunula do herecké škatulky "skorodůchodkyně, která zamlada zřejmě bývala velice sexy" je nutno vzdát hold především Philipu Seymouru Hoffmanovi, který hraje sprostého agenta CIA a vypadá jako pedofil. Kdykoliv se objeví na plátně, je svátek. Kdykoliv začne s někým vést sorkinovsky precizní dialogy, je to dvojnásobný svátek.

Soukromá válka pana Wilsona je překvapivě odlehčený pohled na extrémně seriózní dějinné události, který vypadá, jako kdyby jím tvůrci nechtěli vůbec nic zásadního říct a docela dobře by to celé mohla být fiktivní epizoda Všech prezidentových mužů. Zdání ale klame, a něco málo seriózního nakonec řečeno je...

Mnohokrát se při tomto filmu zasmějete, ale přesto bych se zdráhal označit ho za čistokrevnou komedii. Jediný problém filmu tkví (pro českého diváka) v tom, že v jeho kulometných dialozích jsou tři sofistikované narážky každou sekundu, což není možné v titulcích stihnout a kdyby to možné bylo, dvě z nich Čech pochopí stejně až když si na internetu najde nějaké politicko-historické vysvětlivky (v angličtině).

10.1.08

Východní přísliby [Eastern Promises] - 80%

Klíčové slovo, definující tento film Davida Cronenberga, zní utlumený. Jedná se o drama z prostředí současné ruské mafe v Londýně. Naomi Wattsová hraje porodní asistentku, která zjišťuje, odkud pocházela mladá zbídačená žena, která porodila dítě a následně zemřela. Dostává se k mafiánské "rodině", jejímž "taťko" je Armin Mueller-Stahl, jeho synem Vincent Cassel a nejlepším "čističem" Viggo Mortensen.



Ve filmu uvidíme pár brutálních scén (ustřihávání prstů, podřezávání krků), ale naprostá většina ho plyne velmi pomalým tempem, které je na první pohled velmi líné a nevzrušivé a musíme si pořádně všímat každé reakce a křivého pohledu, aby nám došlo, co dramatického se chystá.

Výjimkou (ale výjimkou o to působivější) je souboj Mortensena se dvěma nájemnými vrahy v lázních, který vyznívá neskutečně brutálně, protože je natočen realisticky - tak, jak by doopravdy vypadal boj tří profesionálních vrahů na život a na smrt. A pro divačky je to asi nejlepší příležitost prohlédnout si pořádně Mortensenovy rozmnožovací orgány.

Jako sonda do života ruských mafiánů jsou Východní přísliby velmi zdařilým filmem a na většinu hereckých výkonů je radost se koukat. Bohužel, ústřední zápletka filmu (pátrání po matce dítěte a překvapivé vyústění) není moc zajímavá a spíš připomíná nějaký německý krimiseriál.

Zmeškaný hovor [One Missed Call] - 20%

Po vraždících televizích (Kruh) a vraždícím krkání (Nenávist) přisli Japonci na to, že by se mohlo vraždit i prostřednictvím mobilních telefonů. A podobně jako v případě Kruhu a Nenávisti se i vraždící telefony dočkaly amerického remaku.



Pointa tkví v tom, že vám zazvoní mobil (speciálním strašidelným cinkavým zvoněním), vy to nezvednete, načež se vám na mobilu objeví "Nepřijatá zpráva" s časem v budoucnosti. Když si ji vyzvednete, uslyšíte z telefonu svá poslední slova před smrtí. A k té vaší smrti dojde přesně ve chvíli, která je indikována u zprávy (většinou po dvou dnech). V tu chvíli zemřete (poté, co jste pronesli ona slova) nějakým naprosto náhodným způsobem, ve kterém většinou nějak figurují duchové (kteří se vám po telefonátu začnou náhodně zjevovat). Po smrti vaše mrtvá ruka naťuká do vašeho mobilu telefonní číslo další oběti a tak to pokračuje pořád dál. A abych nezapomněl - kdokoliv takto umře, má v puse červený cucavý bonbón (ne, to si nedělám srandu).

Máte pravdu, že aby tento "řetěz smrti" fungoval, musí se všichni jeho účastníci chovat stejně idiotsky. První z prohřešků scénáře tkví v tom, že hrdinové poměrně brzy přijdou na to, jak to celé funguje, ale nenapadne je například a) zahodit svůj mobil, b) zvednout ho když začne osudově zvonit, c) neříct v klíčovém okamžiku ta slova, která slyšeli předtím z mobilu atd... Dále není vůbec nijak vysvětleno, proč se některým obětem zjevují zombie-mumie-duchové s hnědou popraskanou kůží a někomu jinému jenom stonožky, proč někdo dostane voicemail a jiný MMS zprávu, proč některé oběti před smrtí vypadají jako kdyby žlutě hořely...? Debilitu scénáře ještě podtrhují monology ve stylu "Já tedy nevím, školy na tyhle věci nemám, ale co když je to tak, že..." (a následuje nějaká složitá a zcela nelogická teorie, která se později ukáže být pravdivou).

Zmeškaný hovor by se velice chtěl podobat Kruhu (včetně strašidelného dítěte, objevení ne zcela mrtvé mrtvoly, která to všechno způsobila, dvou konců atd...), ale kromě debilnějšího scénáře a nižšího rozpočtu má problém také v tom, že je mnohem hůře a méně nápaditě režírován.

Dobrých hororů existuje spousta, můžeme si vybárat. A nevidím jediný důvod, proč si vybrat Zmeškaný hovor. Nejsou v něm nápady, napětí ani brzdůvodná extrémní brutalita. Jenom občas (velmi zřídka) odněkud něco bafne a někdo nějak ne moc zajímavě umře.

Film se může pyšnit unikátním závěrečným titulkem "Ringtone composed and performed by". Pokud se - nedejbože - tato blbost stane hitem, pak bude jistě velmi zábavné netušícím lidem nepozorovaně instalovat do jejich mobilů toto zvonění...

4.1.08

Americký gangster [American Gangster] - 80%

Nový film Ridleyho Scotta. Příběh Franka Lucase (Denzel Washington), černého gangstera, který v 60. a 70. letech minulého století vládl Manhattanu mimo jiné i díky tomu, že začal dovážet drogy přímo z Asie a nekupoval je od prostředníků.



Film by měl být příběhem souboje dvou mužů - Lucase a detektiva Robertse (Russell Crowe), který ho nakonec dostal za katr. Tohle bohužel ale moc nefunguje, protože si každý z nich žije vpodstatě vlastním životem, do konce filmu spolu nemají žádný konflikt a osudy Robertse jsou podstatně méně zajímavé, než osudy Lucase.

Ale to je asi tak jediná výtka, kterou k tomuto filmu můžu mít. Po divném Dobrém ročníku Scott znovu dokazuje, že je "pan režisér", má všechno naprosto na háku, zvládá levou zadní všechno nezbytné a občas provede něco originálního. A o to tady jde. Většina Amerického gangstera se nedá označit za "originální". Je to klasická gangsterská sága, vyprávěná klasickými postupy, s dobrými herci, bez nějakých výstřelků nebo bizarností. Nenajdete v ní žádnou úžasnou kamerovou jízdu, žádný úžasný kamerový filtr, a už vůbec ne žádnou akční honičku nebo přestřelku. Je to prostě solidní gangsterská sága, ukotvená pevně v realitě.

A o to tady jde.