27.3.08

Až na krev [There Will Be Blood] - 80%

Počátek 20. století. Daniel Plainview (Daniel Day-Lewis) hledá ropu tam, kde byl před pár lety Divoký západ. Skupuje jeden pozemek za druhým, staví vrtné věže a celý jeho život je podřízen jediné touze: Mít co nejvíc ropy a tudíž bohatství. Jeho syn je pro něj sekundární. Všichni, kdo mu stojí v cestě (především jeden mladý fanatický kazatel), musejí být zničeni.



Zapomeňte na cokoliv, co jste od Paula Thomase Andersona (scénář, režie) viděli. Až na krev se vůbec nepodobá žádnému z jeho filmů a nepodobá se ani naprosté většině ostatních filmů posledních let. Už z tohoto důvodu by ho měl vidět každý, kdo se o filmy zajímá, protože tohle je zase po dlouhé době "něco úplně jiného".

Film nemá žádný typický dějový oblouk nebo vývoj postav. Na jeho počátku (konec 19. století) je Plainview nebezpečný magor, na jeho konci je starý nebezpečný magor. Během filmu neprohlédne, nepoučí se, nedostane lekce, nevyvine se žádným způsobem, který je ve filmech běžný. Všechno, co se děje na plátně, je vlastně velice, velice depresivní, ale chvílemi mi připadá, že je to tak depresivní, až je to vlastně černohumorové ("Aj drink jó milkšejk, bóój!").

Navíc je snímek vyprávěn velmi zajímavým filmovým jazykem, který místy připomíná 60-70 let staré klasické filmy, místy je naprosto současný a doprovází ho opravdu divná hudba.

Hlavním tahákem je ale pochopitelně výkon Daniela Day-Lewise. Ať říká nebo dělá cokoliv, je hypnotické ho sledovat a analyzovat, jaké psychické problémy ta postava má. Zaplať pánbůh, že je na plátně skoro pořád, protože kdykoliv na něm není, film ztrácí hodně ze svého kouzla.

20.3.08

Tisková zpráva VAC k pozastavení pořadu "Detektor"

Můžete si přečíst tiskovou zprávu VAC k pozastavení pořadu "Detektor".

Zajímavé je především to, že si Petr Vachler myslí, že vědecké teorie nejsou konečné a neměnné, a že existuje slovo "zda-li".

P.S: A text je psán úplně stejnou modrou barvou, jaká je použita na vesmirni-lide.cz!!!

Clona [Shutter] - 40%

Americký remake thajské bajky o vraždících fotoaparátech.

Je pomalu načase, aby někdo napsal program pro automatické generování amerických remaků asijských hororů. Nebo alespoň šablonu:

1. Jeden až tři post-teenageři.
2. Narazí na vraždícího ducha.
3. Postupně strašidelně umírají jejich přátelé a kolegové, pak i oni.
4. Hlavní hrdina přijde na to, proč je duch naštvaný a zkusí si ho udobřit.
5. Což se mu ale nepovede, protože jeho naštvanost špatně pochopil.
6. Takže duch si znovu vybírá svou strašlivou daň.
7. Pokračování příště (pokud první díl dost utrží).



Film Clona se točí kolem fotografií, na kterých se po vyvolání objevují duchové. Otázkou je, proč musí hrdinové při hledání duchů dlouhé sekundy čekat, až se jim vyvolá jejich Polaroid, když je v úvodu filmu jasně prokázáno, že to funguje i s digitálními foťáky. To je ale pouze jedna z otázek, které vás při Cloně napadnou a které je lépe si nepokládat. Kdyby ve filmu bylo více krkání, mohlo to být pokračování Nenávisti. Kdyby tam bylo více slepců, mohlo to být pokračování Oka. A kdyby tam bylo více kruhů...

Clona nevybočuje z řady vůbec ničím. Herecké výkony jsou velmi slabé, režie je nenápaditá, smrti nejsou nijak inovativní ani brutální a triků není mnoho. Překvapí snad jen jedna ze závěrečných point, která by se dobře hodila do parodie bratří Zuckerů na asijské horory.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

16.3.08

Soudný den [Doomsday] - 40%

Boj o záchranu lidstva ve středověkém punk-zombie kanibalském Skotsku v roce 2035!

Některé filmy jsou prostě blbé. Někdy jsou roztomile blbé, jako 10 000 př. n. l., jindy dosahuje jejich blbost tak gigantických rozměrů, že divákovi brání v pochopení základní dějové osnovy. Například u filmu Soudný den. Pokud nemáte rádi spoilery (byť většina těchto informací je obsažena v upoutávce), nečtěte dál, ale připravíte se tím o spoustu legrace.

Film začíná v současnosti. V Glasgow se objeví strašlivý virus "Smrtonoš", který zabije během několika dní tisíce lidí. Vznikne panika a britská vláda řeší situaci tím, že odřízne celé Skotsko od zbytku ostrova desetimetrovou, osmdesát mil dlouhou ocelovou zdí, která je dokončena už při vypuknutí paniky, t.j. nejpozději několik týdnu po odhalení epidemie. Tomu říkám "stavba na klíč".



O necelých třicet let později (v roce 2035) je Skotsko vyhynulé a zbytek Anglie na pokraji zkázy a totálního rozkladu společnosti. Netušíme proč, protože zeď pořád stojí a funguje. Je to vysvětleno jednou větou o tom, že "svět se od Británie odvrátil". Najednou se virus objeví uprostřed Londýna (netušíme jak a odkud a do konce filmu se to nedozvíme). Zbývá 48 hodin, než bude nutno izolovat celé hlavní město. V tuto chvíli vláda prozradí náčelníkovi policie (Bob Hoskins), že před třemi lety špionážní satelit zachytil ve Skotsku na ulicích ojedinělé živé lidi. Z toho si vláda jakousi záhadnou vládní logikou vyvodí, že ve Skotsku musel někdo objevit lék proti viru a musel to být nějaký doktor Kane (Malcolm McDowell), který se naposledy ozval před mnoha lety a pak zešílel. Jedinou šancí Británie se stává sexy superpolicistka Eden Sinclairová (Rhona Mitraová), která musí s elitním bojovým týmem proniknout do Skotska a získat od dr. Kanea lék.

V tuto chvíli film přestává kopírovat 28 dní poté a chvíli kopíruje Cameronovy Vetřelce: Asi tucet vojáků se ve dvou obrněných vozidlech a ve skafandrech (aby se nenakazil virem) vydává do Glasgow. Zde je přepadnou pankáči přesně jako z 80. let 20. století, většinu jich zabijí, jednoho opečou a snědí na punkovém motokrosovém koncertě za doprovodu tlustých polonahých Skotů v sukních, tancujících kankán, ale zbytku (včetně Eden) se podaří uniknout. Nikdo se nezabývá tím, proč v Glasgow najednou frčí hudba a móda z doby, kdy naprostá většina zde žijících ještě nebyla na světě. V tuto chvíli film kopíruje pro změnu Útěk z New Yorku a scenáristé pravděpodobně zapomněli, že na začátku toho všeho byl nějaký vir, protože hlavní hrdinové jsou až do konce filmu bez skafandrů a nikdo se ničím nenakazí. Zajímavá je také skutečnost, že punkeři se domnívají, že celá Anglie dávno vyhynula a není to pro ně v rozporu se skutečností, že kdykoliv se přiblíží k ocelové zdi, někdo na ně z ní začne střílet.

Naši hrdinové tedy utečou z Glasgow dovedně ukrytým parním vlakem za pomoci dcery doktora Kanea (která tam náhodou byla) a vydávají se hledat jejího otce. Objevují starý hrad, doktora Kanea a partu lidí, kteří zde s ním žijí a z nějakého důvodu se oblékají a chovají jako ve středověku. Dovídáme se, že Kaneovi nuzáci (sto lidí s tuctem koní a dvěma tucty luků) už mnoho let bojují s punkery (tisíc lidí s obrněnými vozidly, motorkami, kušemi a létajícími cirkulárkami) a celou dobu je to tak nějak nerozhodně (a britský špionážní supersatelit si toho celou dobu nevšiml).

Kane vysvětlí, že žádný lék nikdy neexistoval, a pronese několik naprosto nesmyslných monologů, Eden chvíli zápasí v aréně s rytířem, pak všichni dosud živí hrdinové utečou a v jakémsi podzemním skladu nasednou do luxusního zbrusu nového automobilu Bentley 2008, který tam náhodou posledních 30 let byl schován v bedně a je zajímavý tím, že do čehokoliv vrazí, to efektně vybuchne.

A právě včas, protože v tuto chvíli film přestává kopírovat Excalibur, začne kopírovat Šileného Maxe a proběhne krátká honička (za hudebního doprovodu Frankie Goes To Hollywood), při které nový Bentley jezdí přesně stejnou rychlostí jako 50 let staré polorozpadlé rachotiny. Následně přiletí vrtulníkem Edenini nadřízení (bez skafandrů, zřejmě zapomněli na vir) a Eden jim jako lék předá dceru doktora Kanea, která má v krvi imunitu. Nikoho nenapadne, že stejnou imunitu museli mít celou dobu v krvi všichni ostatní obyvatelé Skotska. Nato se Eden vrací do Glasgow a stává se novou šéfkou punkerů, kteří ji o den dříve chtěli všichni zabít. Pokračování příště.

Jedna věc je natočit zábavnou postkatastrofickou blbost (viz např. třetí Resident Evil), druhá věc je vymyslet tak dementní scénář, že není ani trochu jasné, proč hrdinové dělají to, co dělají. Film Neila Marshalla (béčkoví vlkodlačí Psí vojáci, ale také syrově reálně strašidelný Pád do tmy) chvílemi prostě musí být záměrná parodie, jinak to není možné. Ovšem v jiných chvílích se tváří naprosto seriózně a chce po nás, abychom soucítili s jeho hrdiny, chrabře (a zpomaleně) se obětujícími v zájmu bůhvíčeho.

V jednotivých scénách nelze Soudnému dni upřít efektní videoklipovou, respektive videoherní estetiku a roztomilou brutalitu (utrhané a rozstřílené končetiny a hlavy jsou na denním pořádku, vždy v maximálním detailu). Kaskadérské výkony jsou velmi slušné a film vypadá podstatně dražší, než ve skutečnosti byl (rozpočet 30 milionů dolarů). Rhona Mitraová (před deseti lety "oficiální tvář Lary Croft") je pořád sexy a její vyndavací falešné oko s videokamerou je cool. Ale kdyby měl tenhle film dvacet minut nebo to byl třináctidílný seriál, bylo by to úplně jedno a smysl by mu to nedalo.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

P.S: Dodatečně jsem objevil tuto anglickou recenzi, která zábavným způsobem a trochu jinými slovy říká totéž co ta moje.

P.P.S: Trailer tvrdí "2033", ve filmu je ale jasný titulek "2035".

12.3.08

Slídil [Sleuth] - 60%

Mladý muž (Jude Law) přijíždí do vily starého milionáře (Michael Caine), aby si s ním promluvil o jeho manželce, své milence. Milionář souhlasí s rozvodem za jistých netradičních podmínek, a tak začíná hra kočky s myší.



Ignorujte trailer. Když se zamyslíte nad tím, že scénář napsal 77letý držitel Nobelovy ceny Harold Pinter podle divadelní hry bratra autora Amadea, budete o něco blíže atmosféře filmu.

Bez spoilerování mohu jen upozornit, že se celý film Kenneth Branagha odehrává v jedno domě, že v něm uvidíte podstatně méně herců, než byste spočítali na prstech jedné ruky, a že je něm velmi, velmi patrné, že jde o adaptaci divadelní hry (nikoliv o remake stejnojmenného filmu ze 70. let, který byl adaptací téže hry a Caine v něm hrál onoho mladíka). Kdybych napsal cokoliv více, kazil bych vám tím potenciální zábavu při sledování filmu, která pramení z toho, že děj je nepředvídatelný.

A teď už nějaké ty spoilery...

Milionář nabídne mladíkovi následující: Mladík se "jako" vloupá do milionářova domu, ukradne zde náhrdelník v ceně miliónu Liber a následně ho prodá na černém trhu za 800 000 Liber, které si může nechat pro svou novou milou (milionářovu starou), která "má vysoké finanční nároky". Milionář dostane milión od pojišťovny a bude v pohodě. Mladík s tímto návrhem souhlasí, aniž by se zamyslel nad otázkou, proč milionář prostě svůj náhrdelník neprodá. To byl jeden z prvních okamžiků, kdy jsem si pomyslel, že se v tom musí skrývat něco víc, protože takovou blbost by přece laureát Nobelovy ceny za literaturu nemohl vymyslet.

Mé podezření se částečně potvrdilo v průběhu dalších desítek minut, kdy postupně zjišťujeme, že ve filmu vůbec nejde o nějakou fingovanou krádež nebo pomstu za nevěru, nýbrž výhradně o konflikt dvou mužů, kteří mají hodně velká ega.

Navíc mi v mnoha místech připadalo, že se na plátně dějí takové šílené zvraty, že musí jít o "metazvraty", které nechystá jeden protagonista na druhého, nýbrž Pinter s Branaghem na diváka.

Film postupně vykrystalizuje do podoby, kdy úplně zapomenete na nějakou detektivní nebo milostnou zápletku. Přestane vás zajímat, kdo z těch dvou nakonec bude mít navrch, a začnete spíše uvažovat, jak moc vás ve kterou chvíli chtěli oblbnout tvůrci filmu a jestli v daném okamžiku skutečně natolik podcenili vaši inteligenci, nebo ve vás chtějí jen vzbudit dojem, že podcenili vaši inteligenci, aby vás později mohli o to lépe napálit.

Branagh se snaží film ozvláštnit tím, že se dialogy přesouvají z místnosti do místnosti a vidíme skutečně extrémní interiéry domu, ale to nic nemění na faktu, že nejde o detektivku, nýbrž o "charakterovou studii", která by se hodila spíš na divadelní prkna.

Ale vidět Lawa a Cainea na divadelních prknech může být docela uspokojivé...

Hranice smrti [Frontière(s)] - 40%

Francie, blízká budoucnost. Čtyři mladí lidé prchají před policejními represemi a nebezpečnými nepokoji z Francie do Holandska. Nedaleko hranic chtějí přespat v motelu, ale netuší, že ho provozuje partička neonacistů, kteří žerou lidi a množí se mezi sebou, aby dali vzniknout nové nadřazené rase.



Režisér Xavier Gens (Hitman) natočil tento brutální horor jako poctu klasickým dílům žánru. Nebo by se možná spíš slušelo říct "jako vykrádačku". Děj celého filmu je slepen z elementů Texaského masakru motorovou pilou, Hory mají oči, Pátku třináctého atd...

Co se týče brutality, je natočena velmi profesionálně (masky a triky jsou bezchybné) a jde pravděpodobně o nejbrutálnější scény, jaké se kdy objevily v naší kinodistribuci (film je nepřístupný do 18 let a zcela právem). Nechybí pád na cirkulárku, přestřihávání achilovek kleštěmi, smrt v parním kotli, potápění v močůvce, prokousnutí krku... Všechno znázorněno do nejdrobnějšího nechutného detailu.

Bohužel, jde opravdu jen o přehlídku nechutností a zápletka i postavy jsou naprosto nezajímavé. Tedy, některé postavy jsou zajímavě bizarní figurky, ale nikdo z nich se nechová logicky, nezajímá nás jejch motivace, atd... Tudíž se budete první půlhodinu, než všechno to maso začne, dost nudit.

Navíc má Gens prapodivný zvyk ozvláštňovat scény audiovizuálními kudrlinkami, které používají Michael Bay nebo Paul Greengrass v akčních scénách (rychlý střih, prudké změny zrnitosti, skokové zoomy tam a zpět atd...) a snaží se tím zřejmě rozpumpovávat adrenalin i ve scénách, kdy se nic neděje. Moc to nefunguje.

Rozhodně nemám nějaký principiální odpor k brutálním krvavým filmům, ale v tomto případě je opravdu první třetina filmu zhola zbytečná a zbytek je sérií mírně updatovaných scén z krváků minulých desetiletí...

11.3.08

10 000 Př.n.l (10,000 BC) - 40%

Země, 10 000 let před Kristem. Z domorodé vesnice je vyvinutějším kmenem ukradena krásná domorodka (a několik dalších) a mladý silný domorodec se za ní vydává, aby ji zachránil a přitom mimoděk osvobodil několik národů z otroctví.



Film režíroval Roland Emmerich (Den nezávislosti, Den poté, Patriot, Hvězdná brána) a vymyslel ho spolu s Haraldem Kloserem, kterýžto člověk dosud pouze skládal hudbu k filmům a najednou je z něj také scenárista a producent. A ta hudba mu šla rozhodně líp...

Ze všeho nejdříve se musím rozhodně zastavit u scénáře, který z nevysvětlitelných důvodů splácal dohromady věci, které od sebe ve skutečnosti dělí tisíce až desítky miliónů let. V jednom filmu tudíž uvidíme:
  • Mamuty a jejich lovce

  • Stavbu pyramid (za pomoci mamutů)

  • Indiánsko - eskymácké šamany s nadpřirozenými schopnostmi

  • Stometrové plachetnice

  • Šavlozubého tygra

  • Luky a šípy

  • Černošské kmeny jako z dnešní domorodé Afriky

  • Obří lidožravé pštrosy (podobné tomu z Cesty do pravěku)

  • Kovové mříže s nýty!
Jen Emmerich a Kloser tuší, proč tohle vydávají za historický film a neudělali z toho radši klasickou fantasy...

K dalšímu zmatení přispívá to, že kmen hlavních hrdinů mluví anglicky, rasa padouchů (zřejmě pra-egypťanů) nesrozumitelně s českými titulky a ostatní kmeny také nesrozumitelně, ale bez českých titulků, takže to vždy někdo na plátně musí hrdinům tlumočit. Kromě toho nejen hrdinové, ale i druhy zvířat (např. mamut) mají vymyšlená pseudoexotická jména jako "Degen", "Homofagot" nebo "Roflmao", což vypadá komicky. A není to zdaleka jediná věc, která vypadá nechtěně komicky.

Z čistě technické stránky jsou trikové záběry slušně vyrenderované, ale v průběhu závěrečné bitvy nepříjemně často vidíme střihy mezi trikovými záběry s tisíci bojovníků na obrovských pyramidách a netrikovými záběry s dvaceti chlapíky u kamenné zdi (přičemž oba popisují tutéž scénu).

Scénář je "inspirovaný" především Apocalyptem, ale postrádá nejzákladnější dějovou logiku (i když odhlédneme od historických podivností). Namátkou si vzpomínám, že:
  • Padouchové vyšlou výpravu čítající asi 50 elitních bojovníků skrze zasněžené hory, žhavou poušť a údolí plné masožravých zvířat (přičemž v průběhu cesty polovina bojovníků zahyne), aby po mnohadenní cestě ulovila někde v domorodé vesnici asi tucet negramotů a dovedla je zpět, čímž se zvýší počet otroků v říši z 9 792 311 na 9 792 323.
  • Zdatní lovci se vydávají po stopách únosců a neustále se mluví o tom, jak to bude strašlivě náročná cesta. Přitom tucet unesených tutéž cestu urazí bez větších problémů pěšky, s okovy na rukou a krku.
  • Když scenáristé nevědí, jak film popohnat k další akční scéně, vypomůžou si tím, že najednou někdo řekně nějaké bizarní proroctví, všichni mu uvěří, a zachovají se tak, jak je jim řečeno. To se opakuje nejméně třikrát.
  • Domorodci dostanou asi půl kila zrní, ze kterého během necelého roku (?) vypěstují dost jídla pro celou vesnici.
Kdyby místo neznámých herců byli do hlavních rolí obsazeni např. Steven Seagal, William Shatner a Britney Spears, přičemž by vše ostatní zůstalo stejné (t.j. smrtelně vážně míněné), pak by výsledek byl úchvatný, nadčasový a dadaisticky humorný. V téhle verzi, s klonem Brada Pitta a modelkou (která se ani jednou pořádně neobnaží), je to především nuda, poskytující jen občas zábavu díky slušným trikům a slušné idiocii tvůrců.

7.3.08

Bláznovo zlato [Fool's Gold] - 20%

Benjamin (Matthew McConaughey) a Tess (kate Hudsonová) se mají rozvádět, protože Ben je naprosto nezodpovědný, nespolehlivý a pořád někde pod mořem hledá staré poklady. K rozvodu ale nedojde a místo toho se oba vydávají hledat potopenou starou loď s pokladem. Protože nemají peníze, vetřou se do přízně starého milionáře s velkou jachtou (Donald Sutherland) a jeho debilní dcery. A celou dobu je pronásledují nějací černoši, kterým Ben dluží prachy.



Tento film byl natočen pro někoho jiného, než pro mě - pro lidi, kterým se líbil snímek Jak ztratit kluka v deseti dnech, se stejným hlavním párem a s podobně dementním romantickým škádlením / nenáviděním / milováním.

Rozdíl je v prostředí, kde se film odehrává. Nicméně potenciál exotických krajin a nebezpečných honiček zůstal totálně nevyužit. Když jsem přemýšlel, k čemu tu strašnou výslednou nudu přirovnat, napadlo mě tohle: Představte si některý díl Četníka ze Saint-Tropez (s přibližně stejně naivními zápletkami a akčními scénami), kdyby v něm hráli pouze špatní herci, kteří nejsou vtipní, a režíroval to někdo, kdo se snaží imitovat francouzský humor ze 70. let, ale neví jak na to. Něco takového je Bláznovo zlato. Zdaleka nejhorší film Andyho Tennanta (Věčný příběh, Hitch, nová Anna a král).

6.3.08

Gone Baby Gone (2. recenze!) - 100%

I když jsem na FFILMu tento film již jednou recenzoval před mnoha měsíci, došlo shodou okolností k tomu, že jsem ho nyní dostal za úkol zrecenzovat i pro Cinemu. Což jsem záměrně udělal bez toho, abych se díval na starou recenzi a jakkoliv z ní opisoval. Takže můžete srovnávat, jak se liší uvolněný sloh pro Cinemu od superuvolněného slohu FFFILMu...


Herecká superhvězda si poprvé stoupla za kameru a možná by měla zauvažovat o tom, že už za ní zůstane. Aspoň dokud nepřiletí další obří asteroid...

Patrick (Casey Affleck) a Angie (Michelle Monaghanová) jsou soukromí detektivové a milenci, žijící v jednom z nejošklivějších a nejchudších koutů Bostonu. Živí se především vyhledáváním neplatičů alimentů, takže jsou překvapeni, když je Beatrice a Lionel McCreadyovi požádají, aby jim pomohli najít jejich čtyřletou neteř Amandu, která před pár dny beze stopy zmizela a stal se z toho tak profláknutý případ, že se o tom mluvilo dokonce i v okresních televizních zprávách.

Patrick a Angie se pro krátkém váhání ujímají pátrání, protože věří, že jim pomohou jejich neoficiální kontakty v podsvětí. Téměř všichni jsou ale proti nim: Včetně policie (zastoupené mimo jiné Morganem Freemanem a Edem Harrisem) a svobodné matky malé Amandy (Amy Ryanová). Nemají žádnou stopu, ani motiv, ani čas.



Film svou atmosférou velmi připomíná Eastwoodovu Tajemnou řeku. A není to náhoda, protože vznikl na motivy knihy stejného autora, Dennise Lehanea, který je v Bostonu doma. Kniha "Gone, Baby, Gone" (v jejím názvu jsou čárky, v názvu filmu ne) byla už jeho čtvrtým románem, ve kterém vystupovali Patrick a Angie. Snímek se ale netváří jako fragment nějaké série a je zcela soběstačným filmovým příběhem - filmovým příběhem ještě působivějším, než byla Tajemná řeka. A lví podíl na tom má jiný Bostoňan, scenárista a režisér Ben Affleck. Ano, ten Ben Affleck (Caseyho Bratr), který mimo jiné zachránil zemi před asteroidem o velikosti Texasu.

Díky různým bizarním kličkám v osobním životě a herecké kariéře byl v posledních letech Ben Affleck často terčem vtipů a kdyby mi někdo před rokem tvrdil, že režíroval drsné sociální krimidrama ze současnosti, považoval bych to za jeden z takových ne moc vtipných žertíků. Nicméně, nebyl to vtip, a Ben Affleck skutečně koncem roku 2007 debutoval jako režisér celovečerního filmu - předtím stál pouze za kamerou krátkometrážního studentského snímku Zabil jsem svou lesbickou manželku, pověsil ji na hák a teď mám smlouvu na tři filmy u Disneyho (1993). Což také není vtip.

Ale zpět ke Gone Baby Gone. Lahůdkovost filmu začíná už scénářem, který nepůsobí dojmem, že by v něm cokoliv chybělo nebo bylo vyprávěno uspěchaně (což bývá obvyklý problém adaptovaných knižních předloh). Scénář napsal sám Affleck (za pomoci Aarona Stockarda) a není zase tolik překvapivé, že se podařil. Koneckonců, Affleck už má nějaký ten pátek Oscara za scénář Dobrého Willa Huntinga a "Gone, Baby, Gone" byla jeho oblíbenou knihou.

Zmínka o "filmovém příběhu" ve třetím odstavci ale není zcela přesná. Gone Baby Gone nemá tradiční příběh, který byste od sociálně-kriminálního thrilleru očekávali. Nekončí jednoznačným happyendem ani jednoznačnou depresí. Většina jeho hrdinů v průběhu týdnů, kdy se film odehrává, neprohlédne a nezíská nový pohled na svět (natož lepší). Přibližně ve své polovině se film dostane do fáze, ve které většinou filmové příběhy končí, a dojde k prvnímu okamžiku (z několika), kdy si budete říkat "a to by mě teda sakra zajímalo, co se vlastně bude dít teď". A když film skončí, a vy odhalíte o jeho hrdinech některé věci, které jste do té doby nevěděli, nebo jste si jimi nebyli jisti, neřeknete si "to byly teda vymakané zvraty!", nýbrž spíše něco jako "Nojo, tak to ve skutečném, nepředvídatelném životě chodí, lidé jsou holt různí". A na Bostonském předměstí dál všichni žijí neutěšeně, a životy naprosté většiny z nich nejsou nijak ovlivněny tím, jestli někdo v sousedství byl nebo nebyl před něčím zachráněn, případně jestli přežil nebo ne. Teprve na konci pochopíme, že některé ne zcela věrohodně působící scény působily nevěrohodně proto, že jejich hrdinové neříkali pravdu, a teprve na konci nám bude zcela jasné, že některé méně logické zvraty byly z hlediska jejich aktérů subjektivně tím nejlepším, co mohli za dané situace a s danými infromacemi podniknout. A je to zatraceně příjemný pocit, sledovat zase jednou scénář, který se ani v nejmenším nepodbízí a nemá diváky za idioty. A pokud chcete v příběhu hledat obecnější nadčasové zamyšlení nad tím, co je to vlastně dobro, a co zlého se může udělat v jeho zájmu, tak prosím. Smát se vám kvůli tomu tentokrát výjimečně nebudu.

Mnohem překvapivější, než vydařený scénář, je ale skutečnost, že herec a scenárista s mizivými režijními zkušenostmi dokázal natočit něco tak precizního a s tak konzistentně skvělými hereckými výkony, jako je tento film. Když si pomyslím, že drsného poldu, jehož upřímně míněná hláška "If you see me coming, you better run, because I'm gonna lay you the fuck down!" je současně supermegacool i nefalšovaně strašidelná, hraje stejný Ed Harris, který se mátožil ve druhých Lovcích pokladů, pak... Pak mi zbývá pouze konstatovat, že někdo to prostě s herci umí a někdo ne. A pokud to s nimi někdo takhle umí ve svém prvním filmu,(a nejde jen o Eda Harrise, ale opravdu o všechny) pak skutečně klobouk dolů.

Kdyby šlo o jiný film, musel bych se rozepisovat o skvěle fungující (byť téměř podprahové) hudbě Harryho Gregsona-Williamse, nebo o výpravě, díky které odpudivé předměstské byty opravdu vypadají jako odpudivé předměstské byty a ne jako kvalitní odpudivá hollywoodská výprava, nebo o střihu, nebo o castingu nejmenších vteřinových roliček... Ale v Gone Baby Gone jde pouze o další zdařilé složky komplexního zážitku, ve kterém se povedlo úplně všechno.

A Ben Affleck si v mých očích získal nehynoucí obdiv a slibuji, že si z něj už nebudu dělat legraci. Nebo aspoň ne moc často.

P.S: Ale určitě se na Youtube.com podívejte na video s názvem "Jimmy Kimmel is Fucking Ben Affleck"...

Ci 100% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

1.3.08

Úhel pohledu [Vantage Point] - 80%

Prezident USA (William Hurt) je hostem mezinárodního summitu ve Španělsku. Ve chvíli, kdy promlouvá ke shromážděným davům, je zastřelen neznámým odstřeovačem. Vznikne panika, po několika sekundách vybuchne pódium a po několika dalších sekundách se ozve další výbuch někde ve vzdálené části města. Co se to vlastně stalo a kdo za tím stojí? To se snaží rozluštit film Úhel pohledu.

Film je vyprávěn ve stylu Rašomona, t.j. vidíme stejné události postupně očima různých pozorovatelů: Ke slovu se dostane televizní producentka (Sigourney Weaverová), prezidentův stárnoucí bodyguard (Dennis Quaid), americký turista (Forest Whitaker), španělský policista a další. Každý segment přitom je jinak dlouhý (v některých je přeskočeno to, co už známe, v jiných zase sledujeme následky atentátů o něco déle, než v předchozích).



Zábavnost filmu spočívá v tom, že A) od začátku nemáte nejmenší tušení, co se vlastně stalo a co z toho může vyplývat, a B) netušíte ani, kdo vlastně hraje hlavní roli a kdo má jen párminutové cameo (což vám neprozradím).

Celovečerně debutující Pete Travis za vydatné pomoci střihačů natáčí všechno tak ďábelsky a zhuštěně, že téměř nemáte čas zamyslet se nad občasnými podivnostmi děje (např. španělský policista v civilu je vpuštěn do těsné blízkosti amerického prezidenta jen na základě toho, že ukáže svůj průkaz, aniž by se mu někdo díval do veliké tašky, kterou nese přes rameno).

Přibližně okolo poloviny filmu, kdy už si myslíme, že je nám princip vyprávění jasný, a začínáme se přes kulometnost střihu trošičku nudit, dojde k velmi razantnímu zvratu, který zbytek filmu opět dostatečně ozvláštní (a vyprávění navíc následně vypadne z předtím používané šablony, uvidíme toho více a déle). Za naprostou idiocii ovšem musím označit rozhodnutí Columbie prozradit tento zvrat v traileru!!! Proto sem trailer nevkládám a důrazně vám doporučuji se na něj nedívat, pokud uvažujete, že na film půjdete.

Úhel pohledu je něco jako dobrá epizoda seriálu "24". Je to zručně natočeno, s pár desítkami sekund velmi dobrých akčních scén a triků, a má to takový drajv a tak krátkou délku, že si v průběhu filmu nezačnete uvědomovat, co všechno v něm je nelogické. Prostě příjemná jednohubka.