26.6.08

Hancock - 80%

Hancock (Will Smith) je nesympatický ochlasta / bezdomovec / sprosťák. Kromě toho je také jediný žijící superhrdina (nestárnoucí, nezranitelný, létající). Čas od času pomáhá dobrou proti zlu, ale většinou přitom nadělá takový bordel, že ho nesnášejí úplně všichni. PR manažer Ray Ember (Jason Bateman) se rozhodne, že Hancockovi pomůže "vylepšit image", ale Hancock se zakouká do jeho krásné ženy (Charlize Theronová).



Film Hancock je něco velice zvláštního. Pokud se podíváte na trailer, dostanete přibližnou představu o první třetině filmu, ale nebudete vůbec tušit co a jak se děje ve zbývající hodině. Po úvodní legraci totiž film uhne do opravdu bizarních končin, několikrát změní žánr a zcela přestane být komedií!

Film režíroval Peter Berg (Vítejte v džungli, Království). Jeho filmařský styl docela obdivuji a těšil jsem se, až dostane opravdu dobrý scénář a opravdu hodně peněz. Z Hancocka čiší, že byl velmi drahý (triků není moc, ale jsou o dost lepší, než např. v Superman se vrací), ale scénář nestojí za nic a kromě toho, že náhodně střídá žánry, věnuje se zbtečnostem a zcela obchází naprosto zásadní dějové otázky (prý se po skončení natáčení hodně přetáčelo, přestříhávalo a vystříhávalo a film má velmi skromných 90 minut). Přesto se Bergovi velmi dobře daří dát jednotlivým scénám působivou atmosféru (ať už komediální, akční nebo dojemnou). Tomu pomáhá i výkon Willa Smithe (film produkoval), který v něm předvádí mnohem složitější polohy než tu, kterou vidíte v traileru.

Může vás překvapit, proč po tom všem dávám Hancockovi 80 procent. Je to proto, že vidím každý měsíc spoustu filmů a Hancock z té záplavy výrazně vybočuje (to za prvé) a také bylo fascinující sledovat, jak se výborný režisér a dobří herci snaží potýkat s neuvěřitelně strašným námětem/scénářem (to za druhé). Pokud chodíte do kina jednou za půl roku, abyste tam dostali přesně to, co čekáte, pak na Hancocka rozhodně nechoďte!

P.S: Korunu vší té bizarnosti nasazuje rozhodnutí distributora nadabovat tento film do češtiny, přičemž jde o film přibližně stejně vhodný pro mládež jako Vyvolený, s překvapivým množstvím nadávek, krve a realistického umírání (v USA je "nevhodný do 13 let"). Dabing jsem neslyšel, ale nemůže z něho vzejít nic dobrého. Dvě kopie budou s titulky.

25.6.08

Mamma Mia! - 80%

Na krásném řeckém ostrově provozuje svůj malý hotýlek Donna (Meryl Streepová) a její dcera Sophie (Amanda Seyfriedová). Dvacetiletá Sophie se má zítra vdávat a chtěla před svatbou vyřešit jednu záhadu: Kdo je vlastně její otec? A tak (aniž by o tom řekla matince) pozvala na ostrov tři muže z různých konců světa, kteří ji potenciálně mohli zplodit, protože před 20 lety na témž ostrově s mámou dováděli (našla o nich zmínky v tajném matčině deníku): Pierce Brosnana, Colina Firthe a Stellana Skarsgårda. Současně s ostatními svatebními hosty přijíždějí také dvě postarší dámy (Julie Waltersová a Christine Baranskiová), se kterými Donna kdysi vystupovala v disco podnicích. A zábava začíná!



Mamma Mia! je muzikál (na motivy stejmenného divadelního muzikálu), který je postaven výhradně na písních skupiny ABBA. Na rozdíl od podobně koncipovaného Across The Universe ovšem tentokrát nejde o žádné hluboké myšlenky a filosofování, nýbrž pouze o nezávaznou zábavu a je celkem jedno, kdo si nakonec koho vezme a kdo je čí otec (a kdo je zakuklený gay!).

Rozhodně nejsem nějaký extrémní ABBA-fanoušek (dvě z písní ve filmu jsem vůbec neznal a až do datečně jsem byl upozorněn, že skutečně jde o staré ABBA pecky). Trailer mi připadal dost hrozný a pro heterosexuálního dospělého muže nesnesitelný. Přesto jsem byl neuvěřitelně příjemně překvapen od prvních okamžiků filmu.

Mamma Mia! je nádherně živý a dravý film. Mohou za to herecké výkony (úplně všechny důležité postavy jsou naprosto skvělé). Může za to hudba (některé písně jsou kompletně přeorané, jiné jen velmi mírně rearanžované, aby měly trošičku aktuálnější švih). Může za to krásné Řecko (i když velká část filmu vznikala v londýnském studiu).

Poslední muzikál, u kterého jsem se podobně dobře bavil, byl Hairspray, ale Mamma Mia! působí poněkud jinak. Zatímco Hairspray byl roztomilý svou naprostou precizností a špičkovou choreografií, Mamma Mia! má spíše nespoutanou divokou energii a působí dojmem, jako by všichni jen tak blbli, moc se nesoustředili na precizní zpěv a choreografii, všechno je to úžasně bavilo a někdo je při tom náhodou natočil. Což neznamená, že Strepová nebo Brosnan nezpívají překvapivě dobře.

Film produkoval Tom Hanks s manželkou a možná proto má podobnou dravou energii jako To je náš hit. Byl jsem z toho, jak se mi film líbil, poněkud zděšen a obával jsem se, jestli to prostě není tím, že už jsem starý a proto mě baví dívat se na převážně staré lidi, zpívající několik desetiletí staré písně. Ale Jituška mě ujistila, že se také výborně bavila. Tohle je opravdu ten druh filmu, kdy na konci mohou začít hlavní hrdinové (bez ohledu na logiku děje) tančit a zpívat v disco kostýmech z 80. let a je to zábavné!

Kdyby se z filmu vyhodilo asi 15 minut zbytečně seriózních a tematicky se opakujících scén, získal by úplně ideální stominutovou délku a byl by zábavný opravdu od první do poslední sekundy.

24.6.08

Wanted - 80%

Wes Gibson (James McAvoy z Penelope a Pokání) je úředníček, hrbící se celé dny někde u počítače, který na sebe nechá řvát svou hnusnou tlustou nadřízenou a ví, že jeho "nejlepší kamarád" píchá jeho děvče, ale neodváží se s tím nic dělat.

Jednoho dne se zničeho nic v sámošce dozví od Angeliny Jolie to, co vidíte v traileru.



Následně se stává součástí elitního zabijáckého spolku "Fraternity" (protože má zabijáctví v genech), kterému šéfuje Morgan Freeman. Ten studuje tkanou látku a z nepřesností v jejím vzorku binárně dekóduje jména lidí, které má "Fraternity" zlikvidovat (protože si to přeje osud a proto se to objevilo v látce).

Členové Fraternity mají téměř nadpřirozené schopnosti, protože dokáží extrémně zvýšit přísun adrenalinu do svého mozku, čímž se jim de facto zpomalí pohyb všeho kolem nich, takže mohou provádět neuvěřitelné kaskadérské výkony a mimo jiné pomocí speciální "falše" střílet náboje z pistolí i po jiných drahách než po přímkách. A když je nejhůř a jsou opravdu vážně zraněni, jsou strčeni do speciálního vosku, který je bleskově uzdraví.

Wes tedy souhlasí a stane se členenem Fraternity s tím, že se tak dokáže pomstít člověku, který zabil jeho otce. Ale nakonec je všechno pochopitelně jinak...

Film Wanted je 1) nepřístupný, 2) adaptace comicsu, produkovaná tvůrci tohoto comicsu a 3) první americký film Timura Bekmambetova, režiséra Denní hlídky a Noční hlídky. To vše je důležité a to vše je dobře.

Wanted je nekompromisní. Je v něm spousta krve a spousta politicky nekorektních scén. Jeho úvodní část, kdy hlavní hrdina medituje nad zbytečností svého života, mi velmi připomněla úvodní monology Edwarda Nortona v Klubu rváčů. Například když si Wes jde vybrat peníze do bankomatu, naskočí mu na jeho displeji něco jako "You are worthless shit. Your best friend is fucking your girlfriend and you are too much of a pussy to do anything about it. ACCEPT / CANCEL?". To samozřejmě neznamená, že ten bankomat někdo nahackoval, ale má to ilustrovat skutečnost, jak moc je v prdeli a je si toho vědom. Sweet.

Když o chvíli později Wes zjistí, že není loser, ale elitní vrah, opustí zaměstnání, ale předtím vynadá své hnusné šéfové a rozbije hubu svému nejlepšímu příteli. A zde opět musím ocitovat (už naposled): Wes praští kamaráda do obličeje svou počítačovou klávesnicí, načež se obraz extrémně zpomalí jako v Matrixu, letící vymlácená tlačítka poskládají na okamžik ve vzduchu nápis "F-U-C-K-Y-O" a místo závěrečného "U "je kamarádův krvavý vyražený zub. To mi přišlo velmi nápadité, velmi vtipné, velmi ne-PC, velmi ne-PG.

Wanted bude jistě ve většině recenzí srováván s Matrixem, ale není mu podobný více, než byla Matrixu podobná Noční hlídka. Dočkáme se různých efektně zpomalených a fyzikálních-zákonů-se-příliš-nedržících scén a většinou jsou patřičně působivé. Rozhodně jich ale nejsou desítky a rozhodně film funguje i v jiných ohledech.

Především mě překvapilo, jak dobrý byl scénář. Samozřejmě v něm nechybí různé zvraty a samozřejmě je zaděláno na další pokračování (film se údajně příliš nedrží comicsu, ale ten jsem nečetl). Přitom se většina postav ve většině situací chová realisticky, čímž myslím "tak, jak by se asi ve skutečnosti choval v této situaci někdo, kdo umí střílet za roh a nakládá se přes noc do všeuzdravujícího vosku". Hodně pomáhají také herci - Angelina Jolie je pochopitelně sexy, Morgan Freeman je pochopitelně bad motherfucker (slečna Daisy by jeho slovník jistě neocenila), ale především McAvoy velmi dobře zahrál přerod ubožáčka ve vraha a ještě dál...

Bekmambetovova režie je značně unikátní a odlišná od toho, co je v Hollywoodu zvykem. Těžko se to popisuje, ale většina filmu působí značně "neučesaně" a "syrově", asi jako kdyby šlo o hodně drahý ruský film, jenom v něm byly nějaké ty hollywoodské hvězdy a odehrával se v USA (i když byl ve skutečnosti natočen z velké části v ČR a milovníci Žigulíků, Pendolina nebo Václava Klause si v něm přijdou na své).

Film Wanted pro mě byl po poměrně rozpačitém traileru velmi příjemným překvapením. Okolo jeho poloviny děj trochu zpomalil a znepřehledněl, ale ke konci opět nabral tempo a směr a úplný závěr filmu je téměř geniální. Výsledek hodně připomíná Roberta Rodrigueze v nejlepší formě, případně Roberta Rodrigueze v tak dobré formě, jakou nikdy neměl.

ZABIJTE NĚKDO TY IDIOTY!!!

From the makers of "Date Movie", "Epic Movie" and "Meet the Spartans"...

Disaster Movie

22.6.08

Bathory dabing

Všichni nedočkavě čekají na první projekci a první recenze Jakubiskova filmu Bathory. Blog "Emaracana" vám mezitím nabízí recenzi dabingu jeho německé verze!

Poznámka: Je to téměř rok a půl starý článek, takže nemusí mít příliš velkou vypovídací hodnotu, ale ROFLoval jsem při něm vydatně.

21.6.08

Dostaňte agenta Smarta [Get Smart] - 40%

43 let ho naháňali, ještě ho nedostali...

Je to sice přísně tajné, ale americká organizace CONTROL (ti hodní) dlouhá léta bojuje s mezinárodní organizací KAOS (ti zlí). V sázce jsou miliony životů, ale - jak už jsem psal - je to přísně tajné už nejméně od roku 1965, kdy o tom začal točit televizní seriál Mel Brooks.

Hlavním hrdinou seriálu byl agent Smart (Don Adams), který byl unikátní variací na inspektora Clouseaua: Nebyl sice úplný idiot, ale to, že všechny epizody přežil (a většinou navíc zvítězil nad padouchy!), bylo spíše zásluhou nepravděpodobného štěstí a umu ostatních agentů (především krásné agentky 99).



Plynula léta, Mel Brooks přestal nejdříve točit vtipné filmy a pak i filmy obecně, Don Adams hrál Inspektora Gadgeta a pak umřel, a v Hollywoodu někdo došel k názoru, že nadešel čas oživit agenta Smarta pro novou generaci.

Odvážím se napsat, že nová filmová verze Dostaňte agenta Smarta má úžasné obsazení: Steve Carell v titulní roli je jedním z nejlepších žijících "komiků s kamennou tváří" a jeho improvizační schopnosti jsou legendární. Alan Arkin, který hraje jeho šéfa, dokázal po jeho boku svůj talent už jako sprostý dědeček v Malé Miss Sunshine. Anne Hathawayová (agentka 99) a The Rock (agent 23) jsou nejen velcí fešáci, ale také schopní komici (např. Ďábel nosí Pradu a Vítejte v džungli). A když k tomu přidáme samotného generála Zoda (Terence Stamp jako padouch Siegfried) a Azamata Bagatova (Ken Davitian jako Siegfriedův poskok)...

Casting je tedy naprosto labužnický, ale všechno ostatní za ním výrazně pokulhává, počínaje scénářem, který je typickým nezajímavým (a samozřejmě nelogickým, ale to už se jaksi dnes rozumí samo sebou) slepencem akčních a konverzačních scén, odehrávajících se tentokrát především v Rusku a v Los Angeles. Kdybyste mě zabili, nedokázal bych si vzpomenout, o co přesně vlastně šlo a kdo chtěl vlastně co dělat s těmi raketami, a nedokázal bych s jistotou říct, ve kterých okamžicích filmu měl být agent Smart opravdu debilní a ve kterých to měl pouze hrát aby zmátl nepřítele... Nezapomínejme přitom, že nový Agent Smart není naprostá šílenost typu Austina Powerse a že by se tudíž nějaký smysl chování všech zúčastněných docela hodil.

Čímž nechci říct, že film neobsahuje vtipné okamžiky. V paměti mi zůstala například epizodka s Billem Murrayem v roli agenta, který musí stále hlídkovat uvnitř stromu a je tudíž hrozně osamělý, nebo následující dialog, odehrávající se v padouchově sídle, kam se Smart inkognito vetře:

Padouch: "Jak si mám být jistý, že nejste z CONTROL?"

Agent Smart: "Kdybych byl z CONTROL, už byste byl mrtvý."

Padouch: "Kdybyste byl z CONTROL, vy byste už byl mrtvý."

Agent Smart: "Ani jeden z nás není mrtvý, takže evidentně nejsem z CONTROL."

(Chvíle mrazivého ticha)

Padouchův poskok: "To vlastně dává smysl."


Ve filmu je okolo tuctu takovýchto absurdních scén nebo scének, které působí dojmem, že jde o čirou improvizaci či okamžitý záblesk geniality. Bohužel, jsou to pouze ojedinělé ostrůvky bizarní zábavy v moři fádní špionské komedie, která připomíná Bláznivé střely poté, co z nich někdo odstranil většinu humoru a seriózně po nás chce, abychom se strachovali o život Franka Drebina. Režisér Peter Segal má shodou okolností na svém kontě právě poslední díl Bláznivé střely, ale také Zamilovaného profesora 2, takže Agent Smart zase nedopadl úplně nejhůř. Je ale obrovská škoda vidět, jak veliká šance byla promarněna a kolik talentu vyplýtváno.

Odvážím se tvrdit, že kdyby se tvůrci vykašlali na honičky, střílení a moskevské exteriéry, umístili místo toho Carella, Arkina a případně Rocka a Murraye (a třeba i tu Hathawayovou a Azamata, proč ne) do jedné místnosti a rozkázali jim "improvizujte 90 minut na špionážní téma", výsledek by byl přinejmenším tak vtipný, jako Dostaňte agenta Smarta.

A z toho možná vyplývá něco o stavu současné hollywoodské kinematografie, ale radši nechci přemýšlet, co.

Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

19.6.08

Máj - 40%

F.A. Brabec se po Kytici rozhodl zfilmovat další klasické dílo české literatury. Tentokrát byl nucen upustit od povídkové formy a natáhnout jednu nepříliš dlouhou báseň na celovečerní stopáž. Pokud jste ji nečetli, celý děj se dá shrnout slovy: Mlynář spí s krásnou Jarmilou, přijíždí loupežník Hynek Vilém (mlynářův syn), zamiluje se do Jarmily, pak ji načapá s otcem, otce zabije a sám je popraven.



F.A. Brabec je výborný kameraman a v Máji to znovu dokazuje. Nevím, nakolik má v oblibě Michaela Baye a nakolik jím opovrhuje, ale faktem je, že jejich vizuální styl je velmi podobný a že je jediným českým tvůrcem, o kterém můžu napsat, že "jeho vizuální styl občas připomíná Michaela Baye", a myslet to vážně. Kamerové lety okolo hrdinů, zpomalené záběry, prolínačky, to všechno s rozpočtem asi tisíckrát menším než Bay. A po technické stránce to funguje. Důležitá ovšem jsou slova "po technické stránce".

Když sedí Jarmila u stromu na kopečku, nechává se ovívat větrem, hladí si obnažená ramena a kouká do dáli, je to působivé asi jako reklama na minerálku nebo předstartovní loučení v Armageddonu a moc mi to nesedí k Máchovi. Vlastně, kdybych přesně takovouto scénu viděl v americkém filmu, byl bych si téměř jistý, že má jít o parodii. To ale, obávám se, není případ Máje. A když jsem u Armageddonu, musím zmínit také hudbu od Support Lesbiens, která je kvalitní, ale na mnoha místech naprosto nevhodná pro tento film. Při vrcholné souloži dvou hlavních hrdinů připomíná svým stylem Rabinovy kvílející kytary při nástupu Willise a spol. do raketoplánu, zatímco na jiném místě najednou začne evokovat nějaký muzikál ze 70. let (pouze jedna skladba!) - působí to velmi rušivě a rozmetává to atmosféru, kterou se tu a tam téměř daří vybudovat.

Ale díky aspoň za Armageddon, protože když se má ve filmu začít hrát, je to mnohem, mnohem horší.

Sandra Lehnertová (Jarmila) je zcela bez debaty děvče krev a mlíko, které se nestydí ukázat svoje vnady a působivě zapózovat, ale herečka to, obávám se, opravdu není. Podobně Matěj Stropnický (syn Martina Stropnického) by se se svou vizáží stylově hodil do Tokio Hotel nebo Milli Vanilli (do těch původních, ne do Real Milli Vanilli) a leckteré pubertální děvče z něj jistě nezůstane suché, odmítám ale souhlasit s tím, že v tomto filmu cokoliv hraje, a označovat ho slovním spojením "strašný lesů pán" by byl velmi trapný vtip, pokud by to byl vtip. Juraj Kukura vypadá, jako by měl problémy mluvit česky, a naprostá většina hereckých výkonů je pokažena (mimo jiné) díky špatným postsynchronům.

Snad jediný, kdo zvládá svou roli se ctí, je Jan Tříska jako kat. Je osudový, jako kdyby právě vylezl ze Sedmé pečeti, a jeho přednes Máchových veršů je působivý. Kdyby jediným mluveným slovem v celém filmu byly Máchovy verše v podání Třísky (a film by měl okolo 20 minut), je dost pravděpodobné, že bych z něj byl naprosto nadšený. V této formě jsem občas uznale pokývl hlavou nad tím, že se vizuální stránka nezvykle často (na český film) přibližuje hollywoodskému standardu, ale jakákoliv atmosféra byla zničena ve chvíli, kdy otevřel ústa někdo jiný než Tříska - díky dialogům, díky jejich přednesu a díky všemu, co souvisí s "herectvím".

16.6.08

Muž, který dělal příšery

Tohle je myslím první férový nekrolog v historii FFFILMu a je to asi trochu bizarní. Stan Winston, který vymyslel podobu nejzásadnějších příšer, se kterými jsem vyrůstal, je totiž pro běh mého života (a pro mou lásku k filmům) zásadnější než leckterý režisér zvučného jména. Od Terminátora přes Predátora a Střihorukého Edwarda až k padouchovi v Galaxy Questu - kdyby tahle monstra vypadala jinak, ty filmy by prostě nefungovaly!



Stan Winston umřel dnes na rakovinu ve věku 62 let, uprostřed práce na čtvrtém Jurském parku a čtvrtém Terminátorovi.

UPDATE: Pár nekrologů od režisérů, kteří s ním spolupracovali, je tady.

Zohan: Krycí jméno Kadeřník [You Don't Mess with the Zohan] - 20%

Zohan je elitní izraelský tajný agent (chytá vystřelené náboje mezi prsty a louská ořechy v zadku). Jeho snem ale je dělat kadeřníka. Po jedné misi se tudíž začne vydávat za mrtvého, tajně uteče do USA a zde začne dělat kadeřníka v malé palestinské oficíně a souložit s jejími důchodovými zákaznicemi (nebylo mi úplně jasné jestli proto, že chtěl, nebo proto, aby měl větší klientelu). Kromě toho, že ji hodlá ochránit před zlým obchodníkem s nemovitostmi a chce získat srdce zdejší šéfové, musí se také bránit arabským teroristům (m.j. John Turturro a Rob Schneider)!



Pustím se teď na tradičně tenký led subjektivního hodhocení humornosti, ale schválně jsem si prošel na IMDB.com všechny filmy, ve kterých hrál Sandler hlavní roli a které jsem viděl (byl jich aspoň tucet) a musím konstatovat, že Zohan je zdaleka nejméně vtipný z nich a myslím, že jsem se lépe bavil snad dokonce i u Deuce Bigalowa (kterého Sandler produkoval)! Od strašlivých píčovin jako Děsnej doják nebo Děsnej biják se liší pouze v tom, že má aspoň nějaký scénář (bijáky žádný neměly) a je trochu dražší a tudíž výpravnější. Ale to je asi tak všechno.

Nejde o to, že je námět nevkusný (vnikl údajně už v roce 2000 a po 11. září 2001 byl odložen). Problém je v tom, že pokud politicky nekorektní komedie není vtipná, způsobuje divákovi mnohem větší bolest, než když to je "normální nevtipná komedie".

Pokud mi v Boratovi připadalo vtipné, když se spolu prali dva oškliví nazí chlapi, zatímco při scéně Sandlera, souložícího opakovaně s důchodkyněmi, jsem se pouze nudil, znamená to prostě a jednoduše jen to, že Borat je mnohem lepší film než Zohan.

A nebo že jsem gay.

Neuvěřitelný Hulk [The Incredible Hulk] - 80%

O čem film je? Hulk... Smash!



Je zajímavé, že film poměrně precizně navazuje na děj Hulka Anga Leeho, ale všechny postavy v něm hrají jiní herci a samotný Hulk vypadá o dost jinak. Well...

Děj je vpodstatě velice triviální - Edward Norton utíká a občas se nekontrolovaně mění na Hulka, zatímco ho pronásleduje generál Ross (William Hurt) a nasraný voják Tim Roth, který se ke konci změní ve zrůdu hulkovských rozměrů.

Kupodivu, Edward Norton, který hraje titulní postavu, napsal scénář a i jinak se úzce podílel na vzniku filmu, na mě přes to všechno nepůsobil moc přesvědčivě a připadalo mi, jako by mu role příliš nesedla. Nejlepší jsou Hurt a Roth, ale moc se ve filmu nevyskytují (zmutovaný Roth v závěrečné rvačce je pochopitelně kompletně digitální).

Triky (ve dvou velkých akčních scénách a jedné menší) jsou evidentně drahé, ale nevybočují z dnešního hollywoodského standardu a i když jsem si párkrát v mysli řekl "wow!", párkrát jsem se naopak přistihl, že mi vadí, jak nerealisticky se něco (nebo někdo) pohybuje a že mi připadá, jako bych se místo na několikatunového živočicha díval na něco z Toy Story. Což je ovšem tradiční problém comicsových adaptací - jak "realisticky" rozpohybovat něco, co nemůže existovat?

Hardcore fanoušci pravděpodobně ocení četné odkazy na různá jména a události z comicsů a nikdo si nemůže stěžovat, že režisér Leterrier něco zanedbal. Ale například u jeho Kurýrů (nesrovnatelně lacinějších) mi přišlo, že jsou svěžejší a energičtější, než tento nový Hulk.

Takže znovu: Rozhodně nejde o špatný film, ale tak nějak mě ničím nepřekvapil - neobsahoval žádné třeskutě originální nápady a žádné vizuální nebo dramatické inovace, jakými svého Hulka před pár lety ozvláštnil Ang Lee. Ale je v něm trochu víc akce a jako další předehra (po Iron Manovi) k vy-víte-čemu rozhodně funguje.

13.6.08

Kopačky [Forgetting Sarah Marshall] - 60%

S Petrem (televizním skladatelem) se rozešla jeho přítelkyně Sarah (televizní hvězda) - a začala chodit s britským zpěvákem-kurevníkem Aldousem Snowem. Naprosto zničený Peter odjíždí zapomenout do opravdu roztomilého hotelu na Havaj, zde se zakouká do recepční, ale je nadále deptán Sarah, která je zde taky - i se svým zpěvákem.



Není pravda, že všechno, s čím má Judd Apatow něco společného, je geniální, ale poměr hit/miss je u tohoto chlapíka překvapivě dobrý. I v této romantické komedie platí to, co v jeho ostatních kouscích: Dočkáme se absurdních situací, situační komiky, grotesky, hezkých děvčat a mnoha sprosťáren, ale pod tím vším se skrývá trocha opravdovosti a skutečných lidských vztahů.

Bohužel, Kopačky nejsou tak dobré jako Zbouchnutá nebo Superbad. Film je podstatně rozvleklejší, nacházejí se v něm dlouhé úseky, během kterých se nikdo v kině ani neuchechtl a postavy v něm občas "vyskočí z role" a udělají něco, co by v rámci svého uvažování nikdy neudělaly, ale je potřeba to udělat, protože to tvůrcům umožní dospět k nějaké pointě, kterou považují za vtipnou.

Kopačky pořád patří k nadprůměru, co se romantických komedií týče. Ale Apatow už produkoval podstatně lepší kousky.

11.6.08

Kung Fu Panda - 80%

Je tlustý, je chlupatý, je legrační a má být mistrem kung-fu. Je pandastický!

Po (vyslovuj "Pou") je velký tlustý panda, který žije v malé čínské vesnici pod chrámem a je velkým fanouškem kung-fu, především legendárních bojovníků známých jako "Pět postrachů" (tygřice, jeřáb, kudlanka, zmije, opičák), kteří žijí nahoře v chrámu s mistrem Šifu a velmistrem Ugvejem. Po ale kung-fu neovládá a jeho otec sní o tom, že po něm syn záhy převezme jeho nudlové impérium (přesněji řečeno malý stánek s nudlemi).

Když se Ugvej rozhodne vyvolit "Dračího bojovníka", který jediný je schopen ochránit zemi před uprchlým superpadouchem Taj Langem, Po chce být u toho. A díky souhře náhod (nebo díky neomylnému osudu?) je za vyvoleného označen on, k velké nelibosti Šifua i Pětky. Nikdo samozřejmě nevěří, že by někdo, kdo si nevidí přes břicho na spodní pracky, mohl Taj Langa porazit. Že by Ugvej po staletích meditování konečně definitivně zmagořil?



Na základě reklamní kampaně byste mohli získat dojem, že Kung Fu Panda je dalším typickým letním rodinným CGI produktem, ve kterém zvířátka dělají popkulturní vtípky, zakopávají, prdí a hraje k tomu písnička "Kung Fu Fighting". To ale není (zaplaťpánbůh) tak úplně pravda. Tento nejnovější film studia DreamWorks především neobsahuje žádné dnes tak běžné popkulturní odkazy a vtípky - takže je pochopitelný pro diváky téměř na celém světě a bude pro ně pochopitelný i za pár desetiletí. Co je ale ještě důležitější: Kung Fu Panda je velmi dobrý kung-fu film. Nikoliv "velmi dobrá parodie na kung-fu filmy" nebo "film s velmi dobrými bojovými scénami", ale opravdu VELMI DOBRÝ KUNG-FU FILM, který filosofii a mytologii tohoto bojového umění zachycuje s velkou procítěností a úctou. Což neznamená, že v něm nejsou cartoonové akční scény a vtípky se zakopáváním a tělesnými funkcemi. I "Kung Fu Fighting" tam je, ale až při závěrečných titulcích...

Výtvarná podoba filmu je od prvních sekund skvostná a připomíná staré asijské malby říznuté mangou. Po pár minutách se ukáže, že šlo o sen a film přejde do poněkud "realističtější" vizuální podoby, ale stále je potěšení se na plátno dívat a oceňovat stylizaci, kompozici i choreografii. Možná je to i tím, že hlavní výtvarník i kameraman (i když by se v tomto případě mělo "cinematographer" asi překládat nějak jinak) mají neomylně asijská jména.

Nezvykle dobře jsou vykresleny i hlavní postavy: Po, jeho otec i oba mistři jsou patřičně dojemní i vtipní, aniž by působili trapně. Mají na tom obrovskou zásluhu hlasové výkony Jacka Blacka (který ani v nejmenším nepřipomíná "komika Jacka Blacka"), Dustina Hoffmana a dalších. Naopak obsazení hvězd do rolí Pěti postrachů (Angelina Jolieová, Lucy Liuová, Jackie Chan) bylo spíše reklamním tahem - mají ve filmu jen pár vět a klidně by mohli být zticha. Většina filmových kopií ale samozřejmě bude dabovaná a dabing jsme do uzávěrky neslyšeli.

Samozřejmě, že je mnoho vtipů ve filmu založeno na tom, že tlustá nemotorná panda je legrační. Samozřejmě, že hlavní hrdina nemluví jako syn čínského prodavače nudlí, ale jako současný teenager. Samozřejmě, že hlavní zápletka probíhá přesně tak, jak očekáváte: Pandě nikdo nevěří, panda to chce vzdát, pandě začne někdo věřit, panda začne věřit sama sobě, panda objeví svou vnitřní sílu, panda dá zlu na prdel. Občas se ale ve filmu objeví moment, který je na dětský animák až příliš sofistikovaný a zajímavý: Například miniaturní velmistr Šifu nevěří, že by z pandy někdy mohl být Dračí bojovník, ale sám je s největší pravděpodobností panda červená (ano, přesně tahle). Nebo fakt, že Poův nudlemi fascinovaný otec je houser a nikdo ve filmu nahlas neřekne, co z toho asi vyplývá.

Kung Fu Panda není žádná šokující revoluce, která by kráčela nějakou novou cestou. Je pouze lepší, než většina z vás pravděpodobně očekává. K naprosto profesionálnímu řemeslu, na které už jsme u DreamWorks skoro zvyklí, tentokrát přibyla i špetka něčeho navíc.

Ci 80% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

10.6.08

Stalo se [The Happening] - 40%

Tvůrci traileru tentokrát předvedli mistrovskou práci, protože je v něm velmi věrně shrnut celý děj filmu a nic zásadního není vypuštěno, i když je trailer 50x kratší, než film!



Na druhou stranu to znamená, že moc dobrou práci neodvedl M. Night Shyamalan, protože přibližně 98 procent jeho nejnovějšího filmu je zbytečných...

Ano, objeví se podivná epidemie, Američané se začnou zabíjet, Mark Wahlberg s pár jinými utíkají na venkov... a pak je konec. Přitom ono masivní sebevraždění je ztvárněno jen o málo podrobněji než v traileru a vysvětlení důvodu toho všeho je jen o málo konkrétnější, než v traileru.

Filmy M. Nighta Shyamalana vykazují extrémně zajímavou tendenci: S každým dalším filmem mi připadá, jako by jejich tvůrce byl větší a větší amatér. Připadalo by mi logické, kdyby jako první vzniklo Stalo se ("Úplně triviální televizní horůrek s pár náznaky potenciálního filmařského talentu"), pak Žena ve vodě ("Shyamalan si ukousl ambicióznější sousto, ale komplikovanou látku nezvládl"), pak Vesnice ("Velmi dobrá práce s napětím a pokus přijít s něčím novým"), Znamení ("Skutečně vydařený oldchool thriller-horor"), Vyvolený ("Překvapivě dobře fungující originální scénář natočený pevnou rukou zkušeného režiséra") a konečně Šestý smysl ("Svým šestým filmem Shyamalan konečně dospěl a natočil dokonalou inteligentní, originální, šokující, novodobou klasiku"). Takhle by mi to připadalo naprosto logické.

Že ve skutečnosti těchto šest filmů vzniklo přesně v opačném pořadí, nad tím mi zůstává rozum stát a skoro bych chtěl věřit, že jde o nějaký meta-meta-filmařský záměr a Shyamalan provádí s diváky nějaký experiment... Nebo má nějakou vážnou nemoc nebo problémy s drogami.

To, že autor Šestého smyslu natočil film, ve kterém je tolik nefungujících, nechtěně vtipných a především strašně nudných scén, to je opravdu nepříjemné překvapení.

Nejde o film tak špatný, že by bylo zábavné se na něj dívat kvůli nevydařenosti (jak tvrdily některé první recenze). Skutečnost je možná ještě horší, protože Stalo se je naprosto nezajímavé, fádní, a nefilmové: Je plně srovnatelné s béčkovými nízkorozpočtovými horůrky, které každou chvíli vysílají v televizi. Věci jako 28 dní poté nebo Soudný den ve srovnání s ním vypadají jako megavelkofilmy.

A chtělo by se mi říct, že je na tomto filmu jasně patrné, že scenárista měl jisté ambice, ale režisér to řemeslně nezvládl a producent jim to pak oběma brutálně přestříhal. To ovšem říct nemůžu, protože si to celé napsal, režíroval i produkoval Shyamalan sám...

4.6.08

Penelope - 40%

Christina Ricciová hraje Penelope - děvče, které se díky starému rodinnému prokletí narodí s prasečíma ušima a rypáčkem. Prokletí může zlomit jen pravá láska, ale kdo by mohl milovat děvče s rypákem?



Odpověď na výše vznesenou otázku zní: James McAvoy (vypadající nezvykle mladě, protože tento film vznikl dost dlouho před Pokáním). A nejen on. Penelope by mohli milovat úplně všichni, protože je chytrá, hodná, roztomilá a hezká i s tím rypáčkem! Tudíž vyděšené reakce těch, kteří jí pohlédnou do tváře, působí ve filmu značně bizarně (dokonce je tam runnning gag, že všichni potenciální nápadníci po spatření rypáku proskakují zavřeným oknem v prvním patře).

Po zhlédnutí traileru jsem se těšil, že půjde o roztomilou mírně dojemnou romantickou polopohádku ve stylu Střihorukého Edwarda nebo Velké ryby, ale bohužel se mé očekávání nenaplnilo.

Řekl bych, že záměr tvůrců skutečně byl natočit něco ve stylu Tima Burtona, ale bohužel na to nemají. Scénář i režie jsou značně schizofrenní a film divoce a náhodně osciluje mezi velmi odlišnými atmosférami - od realistického dramatu až po grotesku.

Herci v hlavních rolích jsou dobří, ale jsou nuceni jednat naprosto nepředvídatelně a (opět) zcela náhodně, bez ohledu na normální logiku i na vnitřní logiku příběhu. A některý casting (Reese Witherspoonová jako drsná motorkářka, trpaslík Peter Dinklage jako jednooký reportér) je divný. Nikoliv "zajímavě bizarní", ale pouze "divný a samoúčelný". Jako celý tento film. Bohužel.

Sissi a Yetti [Lissi und der wilde Kaiser] - 40%

Německá bláznivá komedie o Yettim, kterého Ďábel zachrání před smrtí, a za to mu musí (Yetti Ďáblovi) sehnat "nejkrásnější ženu na Zemi", což je shodou okolností císařovna Sissi.




Film má překvapivě dobré "production values". Grafika a animace jsou opravdu příjemné a nápadité, akční scény mají švih a hudba je výborná. Sissi a Yetti v těchto ohledech zastiňuje i leckteré hollywoodské CGI filmy. Co je to ale platné, když celý film a humor v něm je jako něco z Marsu.

Především: Sissi je v Německu pravděpodobně hodně slavná osobnost, něco jako pro nás Karel IV. Já ale pouze vím, že někdy v nějakém minulém století existovala nějaká krásná císařovna tohoto jména. Teprve z Wikipedie jsem zjistil, že to byla oficiálně vládkyně Čech, že ten její mladý fešný manžel je ve skutečnosti Franz Josef atd... A neklame vás zrak - v původní verzi se hlavní hrdinka skutečně jmenuje Lissi a nikoliv Sissi. Pravděpodobně z nějakých právnických důvodů.

Záměrem tvůrců evidentně bylo natočit něco jako Shreka, t.j. současný humor prošpikovaný trochou oldschool romantiky. Bohužel, humor v tomto filmu je mi značně cizí a drží se v linii humoru, který stejní tvůrci předvedli dříve (příklad 1, příklad 2) a kterému jsem se moc nesmál. Naprostá většina scén působí dojmem, že tvůrci splácali dohromady pár vtípků, které je právě napadly, a s tím, co se bude dít za minutu, si nedělají hlavu, a nějak to splácají až za minutu.

Když navíc zohledním, že spousta narážek v tomto filmu je (navzdory slušnému dabingu) pro Čecha dosti nepochopitelná (například musíte vědět, že "zvonce" a "trubky" je zřejmě nějaký německý sexuální eufemismus), vychází mi z toho hezky vypadající podívaná, která není téměř vůbec vtipná nebo zajímavá.

Ale humor je pochopitelně relativní...

3.6.08

Sex ve městě [Sex and the City] - 40%

Seriál "Sex ve městě" jsem nikdy moc nesledoval (a do včerejška jsem se například domníval, že "Mr. Big" získal svou přezdívku na základě velikosti svého přirození). Přesto jsem odhalil zápletku celovečerního Sexu ve městě už někdy po půl hodině dvouapůlhodinového filmu.



Filmy jako Sex ve městě jsou specifický žánr pro specifické publikum. Něco jako filmy se Stevenem Seagalem.

Podobně jako v každém Segalovi musí být ukradené nukleární hlavice a nezastavitelný vlak s teroristy, v ženském filmu musí být neméně dramatické prvky jako svatba, nevěra, porod a odpuštění (ne nutně v tomto pořadí). Podobně jako Seagal je pohádka pro pubertální hochy, jejíž hrdina (se kterým se ztotožňují) dá všem přes hubu a je při tom sexy (resp. před 20 lety býval sexy), stejně tak je Sex ve městě pohádka pro ženy ve středním a pokročilejším věku, jejíž hrdinky si nechávají kupovat luxusní byty od krásných sexy milionářských milenců a jejich dilema spočívá především v rozhodování, zda těm milionářům dovolí, aby se s nimi oženili. A kdykoliv jsou na tom psychicky špatně (skoro pořád), řeší to tím, že si zajdou do drahého módního obchodu nebo do drahé restaurace a vesele tam na sebe hýkají.

Můj probém je v tom, že mám podstatně blíž k pubertálnímu hochovi z 80. let než k ženě ve středním věku. Tudíž snesu Seagala (i když dnes ze zcela jiných důvodů než před 20 lety), ale většině hrdinek Sexu ve městě bych rád fyzicky ublížil. Uznávám, že v rámci žánru jde pravděpodobně o docela vydařený film, ale tenhle žánr není pro mě a v případě Sexu ve městě je žánr vymezen velmi exaktně - tohle rozhodně není typ romantické komedie, která by byla snesitelná pro muže (na rozdíl od Když Harry potkal Sally, Princezny nevěsty, 40 let panice a mnoha dalších).