28.12.08

F.A. Brabec vs. Michael Bay

V recenzi Máje jsem psal, že vizuální styl F.A. Brabce velmi připomíná Michaela Baye. Nevím, jestli je to záměr nebo náhoda, ale evidentně nejsem sám, kdo si to myslí. Viz toto střihové video od uživatele petr1720 (a stejně je Steve Jablonsky lepší než Support Lesbiens!):

Pohádky na dobrou noc [Bedtime Stories] - 40%

Adam Sandler hraje nesmělého hotelového údržbáře, který musí několik dní dávat pozor na dvě malé děti své sestry (Courteney Coxová). Začne si s nimi vyprávět pohádky a s překvapením zjistí, že se příští den vždy splní. Přesněji řečeno, splní se ty jejich části, které vyprávěly děti. Sandler se tudíž snaží děti přimět k tomu, aby vyprávěly takové pohádky, ve kterých hlavní hrdina (vždy Sandler) zbohatne, získá krásnou ženu atd. atd... A tím... Tím se z něj pochopitelně stane lepší člověk (a zbohatne a získá krásnou ženu)!



Trailer tradičně lže v tom, že jde o trikový výpravný velkofilm. Ano, když Sandler s dětmi vypráví, tak na plátně opravdu vidíme, jak se pohádka odehrává (na zámku, ve vesmíru, na divokém západě, ve starém Římě). Tyto scény ale mají celkem jen několik málo minut a velmi proměnlivou řemeslnou kvalitu. Samotné "naplnění pohádek" pak probíhá v reálném světě vždy nějakým způsobem, který je reálný, byť často nepravděpodobný. Například když klučina řekne, že začnou pršet žvýkačky, tyto ve skutečnosti padají z mostu, na kterém havaroval náklaďák z cukrárny. Když má Sandlera sežrat kosmický slimák, ve skutečnosti ho oslintá buldok atd... A Sandler je tím většinou překvapen podstatně víc, než divák.

Film ve své výsledné podobě působí buď jako něco, co vůbec nemělo scénář a bylo to tak nějaká splácáno dohromady a zimprovizováno, nebo jako něco, co mělo původně tři hodiny a polovina toho byla vystříhána. Každopádně je ve filmu nejedna postava nebo zápletka, které vůbec nedávají smysl a k ničemu nejsou, jen se na chvíli objeví, jsou mírně zábavní, a pak už o nich neslyšíme. Příkladem budiž například to morče z traileru, nebo celá postava Russella Branda.

A dost věcí naopak chybí. Například se nikdy nedozvíme, jestli tedy děti byly kouzelné, nebo to všechno způsobilo to morče s velkýma očima (jednu chvíli je to trošku naznačováno), nebo hrdinův mrtvý tatínek (který bůhvíproč vypráví některé části děje), nebo to prostě všechno byla jenom souhra náhod. Výsledné ponaučení tudíž vyznívá značně nepřesvědčivě, protože není řečeno, co jsme se vlastně z toho měli ponaučit...

Sandler se nechal slyšet, že schválně natočil komedii, na kterou se můžou dívat i děti, ale jde o úplně stejně infantilní, nedotaženou a lacinou podívanou, jako je většina jeho ostatních filmů. Jen se v ní neříká "fuck" a "shit" a nesouloží s důchodkyněmi.

22.12.08

Nová Cinema

Ne, ne, nikoliv Nova Cinema, nýbrž nová podoba časopisu Cinema. Pokusím se zde skupinově odpovědět na vaše vyjevené dotazy.

Jak asi víte, s časopisem Cinema jsem měl ledacos společného více než 10 let. I když jsem nikdy nebyl jejím redaktorem, její redaktory jsem znal a kamarádím se s nimi (šéfredaktorka Iva Hejlíčková, tři stálí redaktoři a několik externistů jako já).

Ke konci října dostali všichni stálí redaktoři od vydavatele časopisu výpověď a Cinema měla dále vznikat pod vedením stejné šéfredaktorky, ale pouze s externisty. Motivace vydavatele je jasná - externisté stojí méně, než stálá redakce.

Od dokončení prosincového čísla (tj. od poloviny listopadu) je ovšem Iva Hejlíčková dlouhodobě v pracovní neschopnosti (ne, nevím nakolik to simuluje, doktora jí nedělám a komunikuji s ní převážně po Internetu). Před pár dny tudíž vyšlo nové číslo Cinemy (lednové, Angelina Jolie na obálce), ve kterém je stále uvedena Iva Hejlíčková jako šéfredaktorka, aniž by s ním měla cokoliv společného a aniž by ho před vytištěním viděla. Samozřejmě s ním neměli nic společného ani bývalí redaktoři a bývalí externí spolupracovníci (s výjimkou Petra Kocandy, který psal soundtracky a zdá se, že je píše nadále).

Chtěl bych velmi zdůraznit, že konec mé spolupráce se Cinemou pro mě osobně nemá žádné životně nepříjemné následky - spíše naopak. Na FFFILMu mé výplody čte víc lidí, mám za ně srovnatelné množství peněz (tedy tak málo, že nemají žádný vliv na mou obživu) a nemusím si na nich dávat tolik záležet, tudíž mi zaberou méně času. Už delší dobu jsem uvažoval, jak taktně informovat Ivu o tom, že už nemám čas do Cinemy psát, a takto se situace vyřešila sama od sebe. Tudíž rozhodně nejsem zahořklý proto, že už do Cinemy nepíšu a rozhodně kvůli tomu nejsem na někoho naštvaný.

Dále bych chtěl zdůraznit, že jsem pragmatik, a že rozhodně uznávám právo majitele časopisu, dělat si s tím časopisem to, co uzná za vhodné. Leckdo si taky dělá legraci z toho, že do Cinemy teď píší převážně lidi, kteří předtím psali do erotických časopisů, ale to není o nic horší kvalifikace, než ta, kterou jsem měl před 13 lety já (pár napsaných recenzí na videohry). Jenom by mě zajímalo, jestli pan Constantin Gerou (který je Řek a neumí česky) tuší, co se v novém čísle jeho časopisu objevilo za texty. Jestli mu opravdu nevadí ten naprosto zásadní a objektivně prokazatelný rozdíl (když ignoruji všechny ostatní subjektivní rozdíly) - že totiž předchozí redakce v naprosté většině případů věděla, jak se píše recenze, jak se píše jméno kterého herce a co je to shoda podmětu s přísudkem.

To už se ale od konstatování faktů posunuji k subjektivnímu hodnocení, což bych nechtěl. Udělejte si názor sami na základě ukázek z nového čísla.

Sedm životů [Seven Pounds] - 60%

V prvním záběru tohoto filmu vidíme rozrušeného Willa Smithe, jak telefonuje na tísňovou linku: "Chtěl bych oznámit sebevraždu." "Čí?", ptá se hlas na druhé straně. "Svou", vysvětluje Smith a zbytek filmu sledujeme, co se dělo v předchozích hodinách, dnech a měsících (včetně flashbacků uvnitř flashbacku).



Celá reklamní kampaň filmu Sedm životů je vystavěna tak, aby potenciálnímu divákovi nebylo jasné, o co ve filmu jde. A není to jasné přinejmenším čtyři pětiny (dvouhodinového) filmu. Sledujeme Willa Smithe, který pracuje jako agent daňového úřadu, ale někdy dříve zřejmě vyráběl raketoplány. Snaží se nezištně a tajně pomáhat některým zdánlivě náhodně vybraným lidem, zatímco jiné záměrně psychicky deptá a ubližuje jim. Proč zrovna těmto lidem? Co je spojuje? Proč to Smith dělá?

Díky zručné režii Gabriela Muccina (Štěstí na dosah) a dobrým hereckým výkonům (v čele se Smithem) film dopadl poměrně dobře navzdory problematickému námětu a scénáři. Devadesát minut totiž sledujete dialogy a činy, jejichž smysl naprosto nechápete a může z nich vyplývat stejně tak dobře, že Will Smith je psychopatický stalker, znovuvzkříšený Ježíš, nebo mimozemšťan, sondující Zemi před nadcházející invazí. Když do sebe nakonec, pár minut před koncem, konečně všechno zapadne, měli byste si asi říct "ahá, tak to je tedy geniální!", ale ve skutečnosti nemůžete ocenit, jak dobře to do sebe zapadlo - prostě proto, že si většinu těch událostí už nepamatujete!

Sedm životů není film jako Šestý smysl nebo Obvyklí podezřelí, u kterých dají závěrečné minuty celému předcházejícímu ději nový smysl. Rozdíl je v tom, že Sedm životů až do svých závěrečných minut žádný smysl nemá. Poté, co se dozvíte pointu, měli byste zřejmě na film zajít znovu a kochat se tím, jaké netušené nuance se vlastně skrývaly ve všech těch divných věcech, které se na plátně odehrály. Obávám se ale, že tento film není tak úžasný, aby vám za to stál...

POZOR - SPOILERY - POZOR

Pokud vás zajímá, o čem film vlastně je a komu se nejspíše bude líbit: Žádná mimozemská invaze se nekoná. Will Smith zabil při autonehodě sedm lidí a nyní chce své hříchy odčinit tím, že si vyhlédne sedm náhodných lidí, kterým může pomoci. Některým odkáže svůj majetek, jiným (těžce nemocným) své orgány. Na konci filmu (resp. na začátku) se zabije ve vaně s ledovou vodou, aby jeho nejlepší kamarád, který jediný je do jeho plánu zasvěcen, mohl zařídit všechny potřebné lékařské zákroky. Za daňového agenta se Smith vydává (ukradl bratrovu služební legitimaci) proto, aby mohl snáze proniknout do soukromí potenciálních kandidátů a ověřit si, zda jsou hodni toho, aby byl jejich život zachráněn. Ve filmu je významná milostná linie s Rosario Dawsonovou, se kterou se Smith seznámí, přivede ji do jiného stavu a odkáže jí své srdce. Na konci pochopitelně jedno oko nezůstane suché. I když takový plán může znít praštěně, ve filmu je všechno poměrně logicky vysvětleno a dotaženo do detailů. Ale bohužel vám to všechno dojde pouze pokud jste si v průběhu filmu dělali poznámky nebo ho viděli několikrát. Původní název "Seven Pounds" je odkazem na Shakespearova "Kupce benátského" a jeho motiv "splácení dluhu".

POZOR - KONEC SPOILERŮ - POZOR

18.12.08

Sněženky a machři po 25 letech - 40%

K čemu vysvětlování, tady je trailer:



Především: S&M25 nejsou a neměli být komedie nebo nějaká snaha o napodobání Snowboarďáků! Je to pomalý, zamyšlený, komorní film. Je to (převážně hořké) vzpomínání na mladá léta a odhalování, že jsme to za těch 25 nikam moc nedotáhli. V některých případech s evidentními autobiografickými motivy (Suchánkova postava je televizní bavič, postava Jeníčkové hraje v hollywoodských béčkách, oba to sere).

Za druhé: Scénáře Radka Johna jsou v posledních letech strašné. Prachy dělaj člověka byly napsané strašně a S&M25 nejsou o nic méně strašné.

Za třetí: Viktor Tauš (zatím natočil pouze celovečerního Kanárka, kterého jsem neviděl) je velice talentovaný režisér. U nejedné scény S&M25 jsem překvapeně koukal na plátno, jak dobře ta atmosféra funguje a jak působivě je mi předkládána duševní rozplocenost a další nálady hrdinů (jistě pomáhá, že herci i neherci předvádějí povětšinou slušné výkony).

Ale bohužel - jakmile někdo otevře pusu a pronese delší myšlenku, atmosféra jde většinou naprosto do kopru.

17.12.08

Po přečtení spalte [Burn After Reading] - 60%

Události v novém filmu bratří Coenových uvede do chodu ztracené CD, na kterém jsou materiály opilce, nedávno vyhozeného z CIA (John Malkovich). K CD se náhodou dostane postarší fitness trenérka (Frances McDormandová), která nutně potřebuje peníze na plastickou operaci a rozhodne se za pomoci svého kolegy (Brad Pitt) majitele dokumentů vydírat. Když se to nepodaří, rozhodnou se CD prodat Rusům.



To jsem ale zdaleka nenapsal všechno. Například jsem se vůbec nezmínil o tom, jak v ději figurují George Clooney a Tilda Swintonová, co to Clooney staví ve sklepě za stroj nebo co je vlastně na tom CD. On to totiž není příliš důležité. Po přečtení spalte rozhodně není špionážní komedie, ale spíš taková fraška o partě více či méně pomatených lidiček, z nichž někteří shodou okolností měli nebo mají něco společného se špionáží.

Říkat víc o ději se nesluší, protože zábavnost tohoto filmu pramení často z toho, že scénář provádí naprosto šílené kličky a s postavami se dějí věci, které byste opravdu nečekali (a to není kritika, to je jen konstatování).

Před 40-50 lety vznikaly podobných filmů spousty a je sympatické, že se jich občas dočkáme i dnes, ale... Je tohle opravdu to nejzábavnější, co nám tyto megahvězdy a superrežiséři mohli nabídnout? Nemohu se zbavit dojmu, že hercům prostě řekli "v příští scéně ze sebe dělejte asi 3 minuty kokoty" a oni to bravurně zvládli. Fajn. Kdyby se navíc konaly ještě nějaké vypointované dialogy, nebo dokonce scény, směřující k nějaké subpointě, která by následně byla dotažena v nějakou pointu, mohlo to být ještě mnohem lepší.

Zdaleka největší salvy smíchu sklízel J.K. Simmons jako šéf CIA, který je vyjeven z šílených, nepochopitelných událostí, o kterých ho průběžně informují podřízení. Bohužel, je ve filmu jen pár minut.

Po precizním, vypiplaném filmu Tahle země není pro starý tentokrát bratři Coenovi jenom tak blbli. Ale když Coenovi "jenom tak blbnou", je to často lepší, než když jiní tvůrci vynakládají veškerý svůj um. Horší než Lupiči paní domácí nebo Nesnesitelná krutost to rozhodně není.

15.12.08

Lovecká sezóna 2 [Open Season 2] - 40%

Elliot (jelen) se má vdávat ženit, ale váhá s tím, a vydává se radši zachránit divokého jezevčíka Weenieho (který uprchl z civilizace do lesa v prvním dílu). Teď je "unesen" zpět do civilizace a Elliot i Boog (medvěd) se ho vydávají znovu "zachránit" a postavit se domácím zvířatům.



Film má pár minut přes hodinu a přesto se mi značně vlekl. Neřekl bych ale, že je jeho scénář podstatně slabší nebo počet vtípků výrazně nižší, než v jedničce (ale ta mi nepřišla bůhvíjak geniální). Jedna věc je ale zásadní - dvojka je mnohem lacinější. Dvojka totiž v USA vychází pouze na DVD a vůbec nejde do kin. Sony se ale rozhodlo ji v některých zemích (především v Evropě) do těch kin uvést v domnění, že děti ten rozdíl nepoznají.

Já ho ale poznám.

Že hlavní postavy mluví jiní (hůře placení) herci, to je vcelku fuk, protože u nás stejně půjde dabovaná verze. Rozdíl v kvalitě grafiky je ovšem brutální. Animace ještě ujde (vznikala v Indii), ale celkový vzhled všeho na plátně je žalostný. Všechno působí hrozně pustě a prázdně. A tak nějak... důvod čehož mi došel až po pár minutách. 99 procent filmu totiž není ve 3D, ale v jakémsi "2.5D", protože pozadí a popředí není trojrozměrné, jen postavičky ano! Nevím, jestli byla pozadí kreslená v Photoshopu nebo vyrenderovaná ve 3D programu, ale každopádně jsou to nehybné bitmapy, které vypadají placatě a nic se v nich nepohne - ani lísteček, ani stéblo trávy. Což je u filmu, odehrávajícího se z valné části v lese, na pováženou.

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že v celém filmu je celkem asi jedna minuta záběrů, ve kterých se nějak pohybuje kamera. Všimněte si toho už v traileru: I při nejakčnějších scénách stojí kamera tupě na místě a jenom se stříhá. To (aspoň v mém případě) působí na tempo a zábavnost filmu doslova vražedně...

14.12.08

Yes Man - 20%

Autentický záznam rozhovoru, který se odehrál v jednom nejmenovaném hollywoodském studiu bratrů Warnerových:

Šéf studia: "Máme šanci natočit něco s Jimem Carreyem. Po těch jeho divných artfilmech, na které nikdo nechodil, je teď ochotný hrát zase v nějaké komerční bombě!"

Podšéf studia: "Tak to je bomba, šéfe. Já myslel, že už je na to dost starý a že když se v tomhle věku legračně šklebí, tak už je to spíš strašidelné. Ale já tomu nerozumím, já jsem v tomhle byznysu nový... Teď rychle dát dohromady nějaký scénář. Co třeba Ace Ventura 3? Nebo Maska 2?"

Šéf: "Hochu, jsi tu nový, takže zřejmě nevíš, že jsme obě tyhle série už dokázali rozesrat k nepoznání, aniž bychom k tomu potřebovali Jima Carreyho. Chce to něco jiného."

Podšéf: "Mám nápad. Co kdyby ten film byl o tom, že Jim Carrey nejdřív všem na všechno říká jenom NE, a pak by místo toho všem na všechno začal říkat ANO!"

Šéf: "A dál?"

Podšéf: "............ A dělal by přitom vtipné obličeje!"

Šéf: "A proč by říkal nejdřív NE a pak ANO?"

Podšéf: ".......... No, třeba......... Nejdřív by říkal NE prostě jenom tak, protože je negativně smýšlející postava. Ale dělal by přitom různé vtípky a obličeje. A pak by se náhodou dostal k nějakému kouzelníkovi nebo hypnotizérovi a ten by ho zhypnotizoval, že by musel říkat ANO. A z toho by byl vyděšený a dělal by ještě vtipnější obličeje, ale pak by se mu tím změnil jeho život tak, že by teprve poznal, co to je doopravdy žít a milovat. Ale pořád by přitom dělal různé vtípky a obličeje, stejně jako předtím."

Šéf: "A miloval by nějakou hezkou ženskou!"

Podšéf: "Ano, a ta by byla divná, ale přitom roztomilá, a nejdřív by ho milovala, pak by ho nemilovala, a nakonec zase jo!"

Šéf: "!!!$$$!!! Do toho jdeme, příští čtvrtek chci mít scénář na stole!"

Příští čtvrtek:

Šéf: "Tak jsem ten scénář přečetl. Asi takhle: Je mi jedno, že to nedává smysl, a že říká několikrát NE i v druhé půlce, když by měl říkat jenom ANO. A že to není moc legrační ani moc dojemné, i když se to snaží být oboje najednou. A taky jsem moc nepochopil, jestli je teda zhypnotizovaný a říká potom pořád ANO, nebo říká pořád ANO proto, že to chce z vlastní vůle říkat...? Ale to je stejně úplně fuk, stejně se to natočí tak, že nechají Carreyho pár hodin improvizovat a pak to nějak sestříhají, něco dají do té první půlky a něco do té druhé. Ale hlavně jsem si uvědomil, že je to vlastně úplně totéž jako film Lhář, Lhář, ve kterém hlavní hrdina nejdřív pořád lže, pak ho očarují a musí pořád říkat pravdu, a tím pozná, co to znamená doopravdy žít a milovat."

Podšéf: To neznám, kdo v tom hrál?

Šéf: Jim Carrey.

Podšéf: "........"

Šéf: "No to je fuk, rozjedeme to, natáčet se musí od příštího týdne. A ještě pro jistotu: Bylo doufám scenáristovi jasné, že to musí být přístupné i pro dětičky, abychom trhli co nejvíc?"

Podšéf: "Já myslím, že určitě. Jestli myslíte tu scénu, kdy mu ta tlustá stará sousedka nabídne, že ho vykouří, a on musí říct ANO, tak to se dá natočit tak, že to kouření nebude vidět a bude jenom detailní záběr na jeho obličej, jak se přitom legračně šklebí. A aby to bylo vtipnější, tak předtím bude detail jak si ta bába odloží umělé zuby do skleničky."

Šéf: "Tak to je super, jdeme do toho. Do tří týdnů ať je to hotové."

...a jak řekli, tak se stalo. A lid se radoval!




Tádydádydá, that's all, folks!

Austrálie [Australia] - 60%

Rok 1939. Britská šlechtična (Nicole Kidmanová) se vydává do Austrálie za svým mužem, který zde obchoduje s dobytkem. Dorazí ale těsně poté, co je manžel zabit a na jejích bedrech leží těžký úkol: Dopravit 1500 krav z farmy k lodi do města Darwin. Pomůže jí v tom hrstka přátelsky nakloněných Australanů, včetně fešného Honáka (Hugh Jackman) a malého míšence. Zabránit se jí v tom snaží padouch, který má prakticky monopol na zdejší obchod s dobytkem (a zřejmě zabil i jejího manžela).



Nejnovější film Baze Luhrmana (Romeo + Julie, Moulin Rouge!) se snaží fungovat na několika frontách:
  1. Romantická story ve stylu "princezna a raubíř" mezi Kidmanovou a Jackmanem.
  2. Srdcervoucí příběh míšence, který má být odejmut svým blízkým a násilně umístěn do misije na převýchovu, což byla tenkrát (a ještě dlouho poté) běžná praxe.
  3. Velkolepá podívaná na režisérův rodný kontinent, jeho faunu, flóru a lid.
  4. Válečné drama. V roce 1939 1942 totiž Austrálii bombardovalo japonské letectvo!
Ad bod 1: Romantika funguje bez problémů, i když je v každou chvíli jasné, co bude dál a v co přerostou jejich bouřlivé city. Divil bych se, kdyby to bylo jinak. V tomto ohledu se film vyrovná jakýmkoliv velkým romancím minulých desetiletí.

Ad bod 2: Tady to už začíná trochu drhnout. Seriózní problematika násilně rozdělených smíšených rodin (věnuje se jí např. film Rabbit-Proof Fence) je zde použita jako značně laciný způsob, jak z diváka ždímat slzy (ohrožený roztomilý malý domorodeček se zářivě bílými zuby a pečlivě upravenými vlásky zabere vždycky!) a navíc smíchána s trochou magického nadpřirozena (dědeček šaman). Viděl jsem jiné filmy, ve kterých podobné propojení fungovalo mnohem lépe. V Austrálii mě ten chlapeček dost štval.

Ad bod 3: Krajina je nádherná, kompozice působivé, hudba nápaditá a monumentální, triky slušné (1500 zdivočelých krav na kraji útesu vypadá skoro opravdově), ale z čistě vizuálního hlediska Austrálie zaostává nejen za Moulin Rouge!, Pearl Harborem nebo Titanicem, ale také za Severem proti Jihu, Lawrencem z Arábie a jinými klasikami, natočenými před mnoha desetiletími. Hlavním problémem je v tomto ohledu druhá polovina filmu (který má skoro tři hodiny!!!), poté co jsou krávy úspěšně naloženy. Tato druhá polovina vypadá většinu času jako romantická telenovela, kterou bůhvíproč natočili širokoúhle (i přesto, že se v ní odehraje onen japonský nálet a každá její minuta stála asi tolik, jako jeden díl drahé telenovely).

Ad bod 4: Scéna náletu a následné zkázy je překvapivě krátká a i když jistě byla drahá, nevypadá na to - což byla myšlenka, která se mi v průběhu filmu vracela znovu a znovu. I když by Austrálie chtěla být velkofilmem a jistě měla velikánský rozpočet, mnohé její scény prostě nepůsobí tak velkolepě, jak by se mi líbilo. Velmi často vidíme trikový "úvodní celkový záběr" a zbytek scény se pak odehrává na malém prostoru s pár statisty, aniž by to vzbuzovalo dojem, že jsem opravdu "někde tam v daleké pohádkové Austrálii".

Kromě občasné nevyrovnanosti , uspěchanosti a odbytosti (což jsou věci, které bych si žádnému předchozímu Luhrmannovu filmu nedovolil vytknout, ale tentokrát prý musel film dokončovat na poslední chvíli ve velkém chvatu) mi vadila ještě jedna věc: Místy mi nebylo jasné, na jaký žánr se vlastně dívám. Původně jsem si myslel, že Luhrmann chce natočit něco ve stylu starých velkofilmů, t.j. za použití postupů, zápletek a stylizací, které už dnes jsou ohrané a líbí se nám právě díky tomu, že jsou staré a klasické. Pokud toto opravdu byl jeho záměr (a na základě rozhovorů s ním bych řekl, že ano), pak pokládám za vyloženě nešťastné jeho vtípky, kterými občas prokládá ty nejserióznější okamžiky, aby si snad divák proboha nemyslel, že to myslí vážně. Chyba! Pearl Harbor se mi líbil právě proto, že vypadal, jako kdyby to Michael Bay všechno myslel smrtelně vážně.

Austrálie opravdu je romantický výpravný velkofilm. Ale klasikou se podle mého názoru nestane ani náhodou, podobně jako se jí nestal třeba film Navždy a daleko, který má s Austrálií hodně společného (nejen Kidmanovou a neznámý nový kontinent) a není o mnoho horší.

10.12.08

THIS IS GAY! Proposition 8: The Musical

Tuhle věcičku složil Marc Shaiman (ten u klavíru), který má na svědomí např. Hairspray nebo písničky v South Parku. Zrežíroval to Adam Shankman (Hairspray) a hrají v tom (kromě anonymních gayů)... no, však uvidíte...

("Proposition 8" je návrh zákona, omezujícího právo gayů uzavírat sňatky.)

Sobík Niko [Niko - Lentäjän poika] - 40%

Malý sobík Niko nezná svého tátu, ale rozhodne se ho najít. Od mámy pouze ví, že to byl člen Santovy letky, který se s ní před rokem na jednu noc spustil. A tak se Niko, doprovázen plachtícím veverčákem, vydává za Santou (a tím - jak se domnívá - za tátou). V patách jsou mu zlí sobožraví vlci.



Sobík Niko je nejdražším finským animovaným filmem všech dob (což pro mě má podobnou konotaci jako termín "nejslavnější český raper"). Plusem je, že celý film je roztomile "nevinný", bez narážek na Britney Spears a Davida Beckhama, bez současných pop hitů, bez šílených videoherních akčních sekvencí. Ale to je bohužel všechno.

Vizuální podoba není vyloženě žalostná, ale většina scén vypadá tak nějak "pustě a prázdně", jako slabší videohra na PlayStationu 3) a animace je pochopitelně hluboko pod úrovní čehokoliv od Pixaru nebo Disneyho. Po odhalení celkem slušné zápletky (té s neznámým otcem, láskou na jednu noc a touhou malého Nika létat) se děj ubírá stoprocentně předvídatelným směrem.

Rozhodně se nedá říct, že by mě Niko štval. Ale nebylo v něm naprosto nic, co by mě jakkoliv zaujalo - ať už pozitivně nebo negativně.

Dokaž to! [Make It Happen] - 40%

Jednadvacetiletá Lauryn přijíždí do města, aby zde studovala tanec. Nepřijmou ji ale na školu, takže musí začít dělat účetní v baru. A zde jednoho dne dostane šanci zaskočit za indisponovanou tanečnici...



Na Mary Elizabeth Winsteadovou se příjemně kouká, ale to je jediný důvod, proč koukat na tento film. Ani hudba a choreografie v něm není nic moc - přišlo mi docela vtipné, že hrdinka začne na přijímacích zkouškách "inovativně tančit" a je po pár sekundách vyhozena, načež na konci filmu začne tančit úplně stejně a tentýž baletní mistr je nadšením bez sebe. A další věci, jako scénář, režie nebo herecké výkony, nestojí vůbec za nic.

Na hezkou dívku při vyzývavém akrobatickém tanci je hezký pohled, to jistě. Ale to si mohu stáhnout nějaký "Las vegas Showgirls Gone Wild At Playboy Mansion" nebo jak se to jmenuje, a nemusím kolem toho mít hodinu úplně zbytečné omáčky o hledání sama sebe a takových věcech.

9.12.08

Valčík s Bašírem [Waltz With Bashir] - 100%

Na počátku 80. let minulého století se v Libanonu válčilo a vůbec se tam děly velice nepříjemné věci. Izraelský animovaný film Valčík s Bašírem je vyprávěním několika skutečných lidí, kteří tehdejší peklo zažili a buď se snaží si na něj vzpomenout, nebo naopak zapomenout.



(Že prý "Chicago Tribute", hahaha)

Naprostá většina filmu pozůstává z toho, že několik skutečných pamětníků tehdejších dramatických událostí (většinou řadových vojáků a rozhodně ne školených vypravěčů) vzpomíná na to, co se tenkrát dělo. Přesněji řečeno, vybavuje si střípky vzpomínek, promíchaných s halucinacemi a touhami takovým způsobem, že po těch letech už dost dobře nejde odlišit, co z toho se doopravdy stalo.

K tomu vidíme animovaný obrazový doprovod, míchající tyto vzpomínky a halucinace se současnými záběry vzpomínajících (také animovanými!) do velmi působivého celku. Neznám technické podrobnosti vzniku animace, ale byl jsem jí fascinován. Jde o mix ruční animace, CGI grafiky a rotoscopingu, přičemž je (narozdíl třeba od A Scanner Darkly) neustále patrné, že se díváme na originální "ruční" výtvarné dílo a ne jen na normální film prohnaný nějakým chytrým filtrem. Svou vizuální působivostí jeTanec s Bašírem srovnatelný s nejslavnějšími animovanými videoklipy, ale udržuje si svou originalitu a technickou preciznost celých 90 minut. Výsledek je opravdu výrazně poutavější, než experimenty jako A Scanner Darkly, Waking Life nebo nedávná francouzská Renaissance.

Co se týče vyprávěných příběhů, není ani příliš důležité, kdo proti komu proč vlastně bojoval (nikdo to velmi příliš nerozebírá) a jak která bitva dopadla. Jde o maximálně intimní osobní vzpomínky, ze kterých je navýsost patrné, jaké svinstvo je válka a co dělá s lidmi.

Jak film pokračoval a vzpomínky začínaly přeci jen být trochu fádní (byť byly stále nápaditě vizuálně zpracované a doprovázené skvěle padnoucí hudbou), začal jsem přemýšlet, jak to tvůrci chtějí uzavřít a zakončit. A pak přišla poslední minuta filmu, ve které tvůrci předvedou geniální obrat, který tomu všemu (vzpomínkám i jejich animovanému zpracování) dá více smyslu, než jsem mohl doufat. A to stále píšu jako člověk, který má o tehdejších událostech jen velmi matné historické povědomí.

Pak jsme vyšli z kina a i když jsme se nacházeli v zemi, kde lidé dobrovolně volí Paroubka a Ratha, měli jsme obrovskou radost z toho, že to mohlo být ještě mnohem, mnohem horší...

8.12.08

Den, kdy se zastavila Země [The Day The Earth Stood Still] - 60%

K Zemi se přiblíží zářící koule, přistane v Central Parku, vystupí z ní mimozemšťan Klaatu (Keanu Reeves), doprovázený Robotem Gortem, a chce promluvit v OSN. Američané ho místo toho pochopitelně uvězní a začnou vyslýchat. Klaatu uteče a spolu s vědkyní (Jennifer Connellyová) se vydává splnit svůj plán. Jeho detaily zpočátku neznáme, ale pro Zemi to nevypadá dobře...



Jde o remake sci-fi filmu z 50. let, který je pro Američany podobně kultovní, jako jsou pro nás filmy od Zemana nebo Návštěvníci. Dalo by se napsat, že jde o mix Starmana, E.T. Mimozemšťana a Mužů v černém bez humoru, ale je to samozřejmě zcestné, protože tyto filmy jsou novější a naopak se inspirovaly původním The Day The Earth Stood Still.

I když je děj nové verze značně odlišný (takže tuto klíčovou ukázku neberte jako spoiler), je dobré původní verzi vidět, protože pak při sledování nového filmu oceníte jisté drobné narážky a také skutečnost, že se nový film poměrně snaží držet se ducha původní verze, což bych rád vysvětlil na konkrétním příkladu:

I když má například film Hvězdná pěchota zásadně jiný děj, než stejnojmenná kniha, přesto jsem u něj byl příjemně překvapen, jak dobře vystihl atmosféru a poselství literární předlohy ("Fašismus je fajn státní zřízení"). A o podobnou věrnost předloze se snažili (ovšem ne tak úspěšně) i tvůrci Dne, kdy se zastavila Země. I když mají oba filmy zásadně odlišný děj (například už důvod, proč Klaatu přilétá na Zemi, je poněkud jiný), pro oba platí, že nejsou založeny na tricích, mají inteligentnější scénář, než je v Hollywoodu obvyklé, a nejlepší v nich jsou scény, kdy si mimozemšťan s někým normálně povídá.

Klaatu totiž není idiot, má Zemi a její obyvatele prozkoumanou, a jde přímo k věci. Řekne pozemšťanům, o co mu jde, a když vidí, že po dobrém svého nedosáhne, uchýlí se k mírnému násilí, protože je to v dané situaci jediná logická možnost. V průběhu filmu mu dojde, že logika nemusí vždycky být pro řešení problematické situace to nejlepší. Potud stále OK.

Co není OK, to je snaha filmařů dát nové verzi punc "akčního trikového velkofilmu", což je jednak v rozporu s původní verzí, ale především je to v rozporu s většinou filmu. Nový Den, kdy se zastavila Země, by byl mnohem lepší, kdyby byl natočen jako televizní inscenace, ve které by si Keanu Reeves povídal s pozemšťany (podobně jako v původním filmu). Čas od času ale přijdou ke slovu drahé triky, honičky, výbuchy a scény s armádou, které jsou sice profesionálně natočené, ale veškerá pracně vybudovaná atmosféra při nich odtéká do kanálu a koukáme se na X-tou koupii Dne nezávislosti. Těchto scén není o mnoho více, než zahlédnete v traileru, ale přesto filmu obrovsky škodí, a s tím, jak jich s blížícím se koncem přibývá, exponenciálně se snižuje zajímavost filmu. A ti diváci, kteří na základě traileru očekávají něco jako Den nezávislosti nebo Válka světů, budou obrovsky zklamáni a znuděni.

Keanu Reeves v hlavní roli je opravdu dobrý a mimozemským způsobem strašidelný. Jennifer Connellyová je příjemná na pohled, ale scénář ji občas nutí chovat se poněkud divně, a malý Jaden Smith (syn Willa Smithe), který byl tak dobrý ve Stěstí na dosah, je tentokrát dost hrozný. Zbývá ještě zmínit bizarní casting Kathy Batesové jako ministryně obrany a Johna Cleese jako seriózního vědce s úplně normální chůzí, a to je asi tak všechno...

Chválím původní záměr, ale bohužel se s tímto záměrem v průběhu tvůrčího procesu něco stalo a výsledek je poněkud polovičatý.

P.S: Legendární hláška "Klaatu barada nikto" pochází z tohoto filmu (a je v obou verzích).

7.12.08

"Dům u jezera" chronologicky

Pár let stará drobnost: Na žádost jedné čtenářky jsem na disku objevil svůj několik let starý elaborát, zabývající se chronologickou posloupností děje romantického filmu Dům u jezera. Ten elaborát najdete zde a pokud jste film neviděli, doporučuji vám ho.

Sestra - 60%

Film Sestra vznikl podle literární předlohy Jáchyma Topola. Ta se údajně odehrává během tří let po roce 1989, zatímco film se odehrává během neurčené doby.



Vlastně je chyba psát, že se tento film odehrává. Veškerý jeho jednoznačně pochopitelný děj se dá shrnout do pár slov: "Chudý chlapík žije sám ve městě, pak se zamiluje do ženy, s ní jede vlakem na venkov, zde žena zmizí, chlapík žije zase sám, najde si jinou ženu, ale původní žena byla lepší, konec". Přitom žádná ze zmíněných postav během filmu nic neřekne (nebo si na to aspoň nevzpomínám, nedával jsem na to pozor od začátku). Celý film slyšíme vyprávění Filipa Topola, ve kterém se vyskytují jména jakýchsi postav, ale není jasné, jestli jde o lidi, kteří se v danou chvíli objevují na plátně (v některých scénách evidentně ne). Jde o literární útvary na pomezí minipovídky a abstraktní poezie, které dohromady netvoří (a nemají tvořit!) nic, co by se dalo popsat slovem "příběh".



Sestra je dokonalým příkladem toho, čemu se říká "pocitový film". Jde mu o to, aby v divákovi vyvolal nějaký pocit - konkrétně v tomto případě jde o pocit "Svět je nahovno, ale drogy nebo sebevražda by mohly být řešením". Tento pocit je vyvoláván za pomoci všech vizuálních i zvukových složek filmu a je zcela v pořádku, že film je točený nekvalitní videokamerou (se spoustou psychedelických - byť laciných - obrazových efektů), Filip Topol rozhodně není profesionální vypravěč a hudba Psích vojáků je známka punku. To všechno k sobě velmi dobře sedne a vytváří to velmi konzistentní feeling života, který bych nechtěl nikdy zakusit na vlastní kůži.

Problém filmu spočívá v tom, že během pár desítek minut tvůrci vyčerpají všechny dramatické a audiovizuální prostředky, které jim jejich fantazie a minirozpočet nabízejí, a dále se už pouze opakují. Vidíme sice jiné scény s jinou hudbou a jiným slovním doprovodem, ale je dávno jasné, že nic z toho nemá být logicky analyzováno a pocit, který byl navozen v prvních minutách filmů, může u diváka buď trvat dál v nezměněné podobě, nebo ho začít nudit.

V mém případě došlo ke druhé možnosti a od poloviny filmu jsem se začal v kratších a kratších intervalech dívat na hodinky. Film má kousek přes 60 minut. Kdyby měl 30 minut, byl bych z něj podstatně nadšenější. Kdyby měl 90 minut, nevydržel bych v kině do konce.

6.12.08

Čtvery vánoce [Four Christmases] - 20%

Vince Vaughn a Reese Witherspoonová se mají rádi a žijí spolu. Zatím se nechtějí brát, zatím nechtějí mít děti, a vánoce pravidelně tráví na příjemné dovolené v teplých krajích, přičemž svým rodinám tvrdí, že jezdí po světě v rámci humanitárních misí.

O těchto vánocích je ale mlha, letadla nelétají, naši hrdinové zůstanou na letišti, dostanou se shodou okolností do televizního zpravodajství a jejich rodiče tudíž trvají na tom, aby je ratolesti přijely navštívit. A tak se vydávají během jednoho dne autem na čtyři návštěvy všech čtyř svých rodičů...



Čtvery vánoce jsou strašný film. Má pouhých 80 minut (mnohé scény, které vidíte v traileru, v něm vůbec nejsou), ale subjektivně mi připadal jako tříhodinový. Úplně všichni se v něm chovají jako naprostí idioti a úplně všichni v něm jsou navýsost nesympatičtí. Včetně hlavních hrdinů, kteří na začátku filmu žijí naprosto šťastně a pak z vůle scenáristů zblbnou a navozují si dobrovolně jednu krizi za druhou.

Mnohé scény, které zřejmě měly podle tvůrců být vtipné, jsou vyloženě nepříjemné. Třeba když Vaughnovi bratři (wrestleři) Vaughna pořád znovu a znovu tlučou, smějí se tomu, Vaughna to bolí, Witherspoonová je z toho vyděšená a Vaughnův tatínek (Robert Duvall) se tomu směje.

Do rolí rodičů jsou obsazeni herci, kteří v jiných filmech byli dobří (shodou okolností všichni čtyři mají Oscara), ale ve Čtyřech vánocích se ukazuje, že v rukou neschopného režiséra (který předtím natočil zajímavý dokumentární film King of Kong) dobrý herec nic nezachrání.

Tematicky velmi podobná komedie Fotr je lotr (oba díly) je po všech stránkách nesrovnatelně lepší - a to jsem z ní nijak nadšený nebyl.

5.12.08

Čekání skončilo!

Výborná zpráva pro ty z vás, kteří se nemohli dočkat až někdo natočí indickou muzikálovou kung-fu parodii: Dočkali se!

Chtěl bych být víc než přítel tvůj

V tuto chvíli mohou být někteří z vás poněkud zmateni z toho, co všechno se děje v pravém sloupci FFFILMu. Přidal jsem tam totiž "Komentáře / Vzkazy / Plky", což je první jednoduchá zkušební aplikace "Google Friends Connect" a nijak nesouvisí s "Follow This Blog / Sleduj tento blog".

Zmateni? Správně...

Pokud jste registrováni na blogger.com, pak už několik týdnů můžete sami sebe přidávat do seznamu "Sleduj tento blog" (okénko vpravo hned pod "důležitými odkazy") a znamená to pouze to, že se vám tento blog zobrazuje mezi vašimi sledovanými a vy se zobrazujete v tomto seznamu (a tento blog se vám objeví ve vašem Google Readeru). Je to pouze záležitost související s Googlem a existuje mnoho jiných způsobů, jak FFFILM "sledovat" nebo "odebírat", aniž byste byli vidět v okénku "sledujících".

Včera zprovozněná služba "Google Friend Connect" je něco jiného. S její pomocí se teď můžete stát "Přáteli FFFILMu", a nepotřebujete k tomu ani účet na Googlu. Stačí vám mít účet na Plaxo, Orkutu a další služby budou následovat. Google se tímto způsobem snaží umožnit propojení online účtů napříč Internetem, bez ohledu na jejich providera. Pokud tedy máte některý z podporovaných typů účtu a stanete se "Přítelem FFFILMu" (což se dělá okénkem "Google Friend Connect" vpravo dole na téhle stránce), znamená to pro vás zatím pouze to, že můžete psát do "Komentářů / vzkazů", nicméně v budoucnosti to bude znamenat, že na FFFILMu budu moci zprovoznit nějaký vychytaný OpenSocial gadget, který "přátelům FFFILMu" zpřístupní nějaké hrozně vychytané online featury. Nevím, co přesně to bude a kdy to bude, ale připadá mi to jako potenciálně tak zajímavá myšlenka, že jsem do toho šel.

Kam to povede, to samozřejmě netuším, ale pokud budete psát kokotiny, tak budu pochopitelně mazat/banovat.

4.12.08

Nebezpečný cíl [Bangkok Dangerous] - 40%

Na počátku filmu (před titulky) vidíme asi pětminutovou scénu, během které Nicolas Cage v Praze (ve skutečné Praze!) odstřelí při výslechu Kajínka. Pak se děj přesouvá do Bangkoku a film přestává být zábavný.

Jde o remake devět let starého příběhu nemilosrdného nájemného zabijáka, ve kterém se probudí svědomí, láska atd. Novou verzi natočili stejní bratři Pangovi jako originál (který jsem neviděl) a není z ní jasné, co mělo být na originálu tak zajímavého / vzrušujícího / působivého, že si zasloužil remake.

Problém je hlavně v Nicolasi Cageovi, který se do této role málomluvného drsňáka naprosto nehodí a jeho drsný výraz vypadá spíš jako kdyby měl právě střevní problémy.

Navíc je celý film natočen dosti řemeslně neschopně, akční scény (kterých je velice málo) se vlečou a jsou špatně sestříhané a občasná snahy o kameru nakřivo nebo barevný filtr působí značně amatérským (a nízkorozpočtovým) dojmem.

Měl jsem pocit jako kdyby na mě z plátna vykouklo nějaké Seagalovo béčko z 80. let (takové to, které se mi třeba tenkrát líbilo, ale dnes se za to stydím)...