Mladá Mari a její kamarádka nemají štěstí: Náhodou se připletou do cesty partičce zločinců. Ti Mari brutálně znásilní a obě děvčata zabijí. Nebo si to aspoň myslí. Postřelená Mari ale přijde k sobě a pak se doplazí bouřkou a bahnem několik kilometrů ke svým rodičům do chaty. Osud tomu ale chtěl, že v domku pro hosty právě přespává ona partička násilníků. Když se rodiče postarají o základní ošetření Mari a zjistí, že v bouřce není možné utéct ani nikoho kontaktovat, rozhodnou se vzít věci do svých rukou...
Na projekci Posledního domu nalevo jsem po nedávných zkušenostech s novým Pátkem třináctého, Krvavým Valentýnem a Hannah Montanou ani nechtěl jít, ale nakonec jsem šel a nelitoval!
Neznámý řecký režisér (debutující v USA) natočil s neznámými herci film, který patří k nejlepším, jaké jsem v posledních měsících viděl. Nikoliv k nejlepším hororům nebo slasherům, ale k nejlepším filmům bez ohledu na žánr, a to ve všech ohledech - například si nepamatuji, kdy bych u podobného typu filmů naposledy ocenil kameru, střih nebo hudbu (John Murphy - Sunshine).
Má drahá polovička nemůže ve filmech vydržet násilí. Není schopná poslouchat lámání prstů v Blade Runnerovi nebo se dívat na sekáček v hlavě ve Watchmenech. Má drahá polovička tudíž nikdy neuvidí úžasné věci jako Klub rváčů nebo Bad Taste. Takových lidí je jistě na světě víc a Poslední dům nalevo je ještě o několik řádů dál než výše zmíněné filmy. Značná část diváků (například 99 % žen) prostě nebude schopna se na mnohé jeho scény dívat, natož aby nějakým způsobem přemítala o tom, jestli jsou nebo nejsou dobře natočené a "užívala si to" (v libovolném smyslu těchto slov).
Ale ony dobře natočené jsou.
Ve filmu je brutální znásilnění a několik brutálních smrtí. Nejsou to efektně nasnímané exhibicionistické scény jako točí Marcus Nispel nebo tvůrci Saw. Při znásilnění nevidíme jediné políčko filmu, které by samo o sobě bylo nepřístupné. Při většině smrtí a násilí nestříká moc krve. Ale je to všechno zahráno a natočeno způsobem, který je extrémně působivý, a to i proto, že jsou dobře a realisticky natočené nenásilné scény a máme tudíž dobrou představu, co a jak kterou postavu motivuje. A protože je to tak extrémně dobře natočeno, rozhodně není příjemné se na to dívat - a to ani pro člověka, který se dobře baví u Bad Taste nebo Tokyo Gore Police. A v tom se skrývá filosofická otázka: Jakou pointu vlastně má dívat se na film, který je tak dobře natočen, že je extrémně nepříjemné ho vydržet? Tohle opravdu není o tom, abych se pak vytahoval pře kamarády "Hehe, já ani oko nepřimhouřil a koukal jsem celou dobu, bylo to slabý kafe, hehehe..."
Ale tuto analýzu raději přenechme někomu, kdo umí lépe analyzovat.
Uzavřel bych to tím, že jde o po všech stránkách kvalitní film, který je pro značnou část diváků velmi, ale velmi nestravitelný.
P.S: Jde o remake filmu Wese Cravena z roku 1972, který jsem neviděl a netuším tudíž, do jaké míry ho nová verze kopíruje.
Ještě zajímavější je, že ani Cravenův flm z roku 72 není originál, ale jedná se remake filmu Jungfrukällan z roku 1960 nikoho menšího než režiséra Ingmara Bergmana.
OdpovědětVymazatToto že má něco společného s Pramenem panny!?
OdpovědětVymazatAno. Doporučuji recenzi Rogera Eberta. V té se vrací ke všem zmíněným filmům. Existuje dokonce čtvrtá variace na toto téma, film Chaos z roku 2005.
OdpovědětVymazathttp://rogerebert.suntimes.com/apps/pbcs.dll/article?AID=/20090311/REVIEWS/903119984/1023
Pravdepodobne podobne neprijemne na me pusobil francouzsky Irreversible - pusobive, ale proc tak brutalni? Bylo mi po tom trochu spatne...
OdpovědětVymazatA co takhle Martyrs?
OdpovědětVymazatMartyrs jsou neuveritelne prehypovani...videl jsem je na FOD a nic moc.
OdpovědětVymazatTo Stefanko: Dík za odkaz, to je zajímavé. Jsem se dozvěděla něco nového.
OdpovědětVymazatPokud jste nevideli film z roku 1972, je to urcite dobre. Jako prvni sem se podival na ten z roku 1972 a teprve pak na tento remake z 2009 a neni to spravna volba. Filmy jsou si hodne podobne, jen ten prvni ma hodne komedialnich prvku (vic sem se u nej smal nez bal), pribeh je az na par detailu identicky (takze remake me uz nicim neprekvapil, nastesti v remaku zadne vtipne sceny nedali) az teda na ty zpusoby umrti. Ale i tak bych nerekl ze je 2009 moc brutalni.
OdpovědětVymazatKdybych si myslel, že tohle není "moc brutální film", tak bych to bral jako nespornou pobídku přinejmenším se zamyslet nad svou osobností :-) Nic ve zlém. Komentář mě pobavil :-D
VymazatHannah Montana mezi nejhorsimi horrory? Trefa :-)
OdpovědětVymazatJinak diky za varovani, tomuhle se rada vyhnu. Me treba ani tak nevadi takove to nadnesene "filmove nasili", kde treba beha mladik s maminky sekackou na travu a mixuje nemocne lidi. Ale kdyz se to priblizi realite...najednou je to uplne jine a i "polivcicka" jako treba dupnuti na hlavu (Kult hakoveho krize) nebo vrtani jednoho zubu (Maratonec) se zazere pod kuzi tak, ze si rikam jestli jsem to fakt chtela videt. A rekla bych, ze to tak funguje u vetsiny...nebo ne?
U mne určitě ano. Tenhle film, až na scénu s rukou v drtiči na odpadky (tahle mi připadala málo realistická, ale o drtiči odpadků toho moc nevím :-)) je hodně realistický a těch "vrtání zubů" a "o obrubník rozkopnutých hlav" je tam na jeden film opravdu dost...
VymazatNejhorší je vidět skutečnou smrt. Byl jsem zvědavý a podíval se na rotten.com na nějaké fotky, a teď bych to nejradši vrátil zpátky, a dál žil ve sladké nevědomosti. Skutečnost bývá daleko odpornější a zvrácenější než jakýkoli film. Bohužel.
OdpovědětVymazatPodle mě jsou Martyrs mistrovské dílo. Není to gore, ale příběh a způsob jak je filmařsky servírován, co dělá ten film čím je.
OdpovědětVymazatPoslední dům nalevo od Cravena jsem viděl nedávno a těším se na ten remake, když ho František tak pochválil.
Mně přišla pointa Martyrs strašně "meh"...Všechny pointy...
OdpovědětVymazatS tímto hodnocením filmu se pane Fuko naprosto ztotožňuji.
OdpovědětVymazat