30.6.10

Conan the Barbarian: The Musical

Nad tímhle by se měl někdo vážně zamyšlet, jestli by se to opravdu nedalo natočit / zahrát / sestříhat!



Obzvláště oceňuji, že v tom jsou slyšet náznaky harmonií z původního soundtracku.

Recenze: Twilight sága: Zatmění [The Twilight Saga: Eclipse] - 30%

(Embargo na recenze mělo platit do dnešního odpoledne, ale vzhledem k tomu, že recenze už od rána jsou na iDnesu i Kinobox.cz a dnes dopoledne už byla normální představení pro normální platící publikum, na embargo kašlu...)

Protože má recenze předchozího dílu byla poměrně stručná, o třetím dílu se rozepíšu o něco více. Třetí díl je totiž (přes změnu režiséra) úplně totéž jako dvojka.



Zatímco u filmových adaptací Harryho Pottera jsem měl problém v tom, že v každém filmu je příliš mnoho postav, takže jsem se v nich bez znalosti knihy neorientoval, Twilight sága má problém opačný: Je v ní málo postav a nic se v ní neděje.

Připomeňme si, jak skončil druhý díl: Edward a Bella se milovali, Jacob miloval Bellu, Victoria chtěla zabít Bellu, Edward požádal Bellu o ruku.

Na konci třetího dílu se status quo změní pouze v tom, že Victoria už nechce zabít Bellu. Vše ostatní zůstává při starém a trvá to dvě hodiny. Nodehraje se svatba, sex, změna zamilovanosti, neobjeví se žádná nová zásadní postava. Objeví se pouze partička anonymních upírů, kteří chtějí Bellu sejmout, ale Edward a Jacob s ostatními vlky tomu zabrání. TO JE VŠECHNO!!!

Znovu a znovu přemítám, jak se mohlo filmařům podařit tohle natáhnout na dvě hodiny a znovu a znovu si uvědomuji, že se jim to nepodařilo, protože jsem se strašlivě nudil od páté minuty filmu.

Film rozhodně není dobrý, ale přitom není tak konzistentně špatný, aby byl zábavný. Čech jistě ocení scénu, ve které je potřeba zachránit Bellu před umrznutím a Jacob s Edwardem se začnou hádat, kdo z nich je teplejší, ale to je příliš málo a příliš pozdě.

Do té doby musíme strpět scény, ve kterých dřevění, ale ne-tak-špatní-že-by-byli-zábavní herci diskutují o tom, jestli se mají nebo nemají rádi, mají nebo nemají se vzít a můžou nebo nemůžou si věřit.

Kirsten Stewartovou i Roberta Pattinsona jsem viděl ve filmech, ve kterých podávali zajímavé herecké výkony, ale zde jsou pouze a jenom dřevění. Podobně režisér David Slade natočil nejméně dva zajímavé filmy, z toho jeden upírský (V pasti / Hard Candy, 30 dní dlouhá noc), ale to, co předvádí v tomto filmu, není možné označit jiným slovem než ubíjející svou nezajímavostí.

Překvapivě špatné jsou i technické aspekty filmu. Těch pár triků s digitálními vlky je dost žalostných a vyloženě nepříjemná je hudba: Jak instrumentální mručení Howarda Shorea, tak songy, které vesměs zazní na tři až pět sekund a pak mají fade-out (zřejmě jsou ve filmu jen proto, aby byla ospravedlněna existence písničkového soundtracku).

Při většině scén jsem měl pocit, že se dívám na nějakou hodně debilní parodii (například od tvůrců Děsného dojáku), která se snaží parodovat upírské romantické filmy tím, že je prostě cituje, jenom občase se někdo zatváří trochu debilněji, než je obvyklé...

Dávám o 10% víc než u dvojky, za poměrně slušnou pětiminutovou bitku, občasné dobře koncipované záběry a Bryce Dallas Howardovou, která je k nakousnutí, ale má spíše jen cameo.


Nepochybuji o tom, že Twilight sága má mnoho (pre/post)pubertálních fanynek, pro které je představa emo mladíka, který za každých okolností chce počkat se sexem až na svatební noc, tak neuvěřitelně vzrušivá, jako je pro třicetiletého chlapa vzrušivá představa Stalloneho, Schwarzeneggera a Willise v jednom filmu. A nepochybuji o tom, že tyto fanynky budou opovrhovat Expendables. Bez ohledu na to, jestli jsou Twilight nebo Expendables dobré filmy v jakémkoliv smyslu tohoto slova.

27.6.10

Rok se s rokem sešel...

p_2009-07-04_23-52-55.jpgRok se s rokem sešel a mně došlo, že mí psi letos ještě nebyli v Karlových Varech. Takže se tam rádi podívají a já s nimi.

Pokud máte zájem, nabízím odvoz z Prahy luxusním autem (se střechou) v pondělí 5. července před polednem pro 2-3 lidi (podle jejich velikosti).

Stejně jako loni budu blogovat na svých stránkách i na stránkách festivalu (přesněji řečeno, tam by se mělo automaticky překlápět všechno z FFFilmu se štítkem "kviff") a stejně jako loni budou vznikat Odvarné palce.

Filmy, které hodlám vidět, by měly být k vidění zde na oficiálních stránkách.

Pokud máte mobilní telefon s internetem, tak vám ještě připomínám svou filmovou hříčku na ukrácení čekání ve frontách (nejlépe se hraje ve skupině několika lidí) a veřejně editovatelnou festivalovou mapu.

26.6.10

"Poslouchat soundtrack z Predátora je jako dívat se na Monu Lisu"

John Debney je jedním z nejlepších současných filmových skladatelů (bohužel mezi "normálními lidmi" téměř neznámý). Kromě toho je to sci-fi geek a fajn chlapík.

Kromě toho složil soundtrack k novým Predátorům, přičemž původní Predátor (s hudbou Alana Silvestriho) je jeho oblíbeným filmem z mládí.

Není tudíž divu, že jeho soundtrack je vynikající a pro fanouška téměř dojemný tím, jakou úctu má Debney k původní hudbě a jak citlivě ji používá a mírně "vylepšuje" pro 21. století.


(Soundtrack z Predátorů zatím nemám, ale slyšel jsem ho několikrát ve filmu. Recenze filmu zde bude příští týden.)

Na této stránce si můžete poslechnout (pochopitelně anglicky) zajímavý dlouhý rozhovor s Debneyem o soundtracku k Predátorům. A zde je ukázka z nahrávání hudby:

24.6.10

Filmový byznys nezná bratra

Následuje neupravované oznámení společnosti ON AIR MEDIA GROUP, které by se mohlo týkat některých čtenářů tohoto blogu:

Vážení obchodní přátelé,

společnost ON AIR media group s.r.o. hledá touto cestou věřitele distribuční společnosti GO CRAZY s.r.o. za účelem koordinace společného postupu ve věci podání návrhu na insolvenční řízení proti uvedené společnosti. V případě zájmu o koordinaci společného postupu proti společnosti GO CRAZY s.r.o. nás neváhejte kontaktovat na tel. čísle 722 644 556.

V úctě

Miroslav Gruber
prokurista společnosti
ON AIR media group s.r.o.
+420 722 644 556
info@onairmedia.cz

Recenze: Vrahouni [Killers] - 60%

Jen (Katherine Heiglová) se na dovolené ve Francii s rodiči (Tom Selleck, Katherine O'Haraová) seznámí se supersexy Spencerem (Ashton Kutcher). Zamilují se a vezmou. Jen ovšem netuší, že Spencer je špičkový agent s povolením zabíjet. A pak, o tři roky později...



Heiglová i Kutcher jsou pohlední, sympatičtí lidé a oba už dříve prokázali, že mají jistý herecký talent. Kromě toho jsem měl dojem, že oba jsou hollywoodské hvězdy první kategorie. Tudíž mě překvapuje, že se uvolili k učinkování v tomto laciném, nezajímavém béčku-až-céčku, v režii nezajímavého Roberta Luketice (jehož nejlepší film byl Pravá blondýna a pak už to šlo jen z kopce). Vlastně, v případě Kutchera by mě to překvapovat nemělo, protože je producentem tohoto filmu...

O nějakých zajímavých akčních scénách nemůže být v tomto filmu řeč. Základní zápletka je naprosto lobotomizovaná a když se začne trochu střílet a jezdit rychle v autech (což se stane až téměř v polovině filmu), vypadá to jako v průměrném televizním seriálu (americkém, nikoliv českém).

Překvapivé je, že mnohem lépe fungují konverzační scény mezi dvěma hlavními hrdiny, kdy sitcomovým způsobem řeší své manželsko-superagentské problémy. V těchto scénách občas mají docela slušnou chemii (i s hrdinčinými rodiči) a já litoval, že Heiglová musí značnou část filmu hrát vřeštící pipinu a Kutcher stereotypního super-agent-playboye.

Vrahouni jsou naprosto nezávadný a naprosto neoriginální film, při kterém se občas uchechtnete vy i vaše partnerka. Někdo může takovou větu dokonce brát jako doporučení.

23.6.10

Recenze: Solomon Kane - 50%

Solomon Kane je hrdina z knih Roberta E. Howarda (m.j. autora Barbara Conana). V šestnáctém století chodí s mečem bahnitou Evropou, hledá spásu, pomstu a Ďábla, aby ho mohl sejmout (nebo něco v tom smyslu).



Z tohoto filmu mám velice, velice rozprouplné pocity...

Je zřejmé, že si producenti ukousli větší sousto, než na jaké měli rozpočet. Triky a masky tudíž nejsou nic moc, statistů je málo, český venkov vypadá málo epicky a Marek Vašut se objeví už v patnácté minutě.

Na druhou stranu z filmu čiší obrovské odhodlání natočit vážně míněnou krvavou historickou fantasy, bez kompromisů a bez pubertálního humoru. S usekávanými končetinami, stříkající krví a ukřižováním. Z tohoto důvodu jsem se dokonce trochu styděl, že jsem se občas smál na místech, na kterých jsem se smát neměl. Prostě mi to nepřišlo hezké k tvůrcům, kteří se tak hrozně snaží a mají evidentně tu předlohu tak hrozně rádi... Opravdu mi trhalo srdce smát se tomu vykulenému evil Vašutovi, pobíhajícím po typickém českém lesíku.



Přitom například střih, ruchy nebo hudba (Klaus Badelt) jsou OPRAVDU DOBRÉ (a do značné míry zachraňují to, na co nebylo dost peněz) a herci jsou ucházející.

Bohužel, na epický 105minutový film měli tvůrci opravdu málo peněz. Kdyby to celé mělo 80 minut a méně by se tam mluvilo, tak by výsledek byl možná méně věrný předloze, ale rozhodně by byl zábavnější v takovém tom příjemném, polobéčkovém smyslu.

Aby to byl epický film v pravém slova smyslu (jako třeba Království nebeské nebo Pán prstenů), byl by opravdu potřeba asi tak pětkrát větší rozpočet. A jiný Vašut.

22.6.10

Odbočka do videoherního světa...

Ukázky z videohry "Kings of Power 4 Billion %".

Která neexistuje.

Což je škoda...



Autor (který NENÍ Japonec) má na starosti také propagační animovaná videa k filmu Scott Pilgrim vs. The World, což je pochopitelně excelentní idea.

20.6.10

Recenze: (K)lamač srdcí [L'arnacoeur / Heartbreaker] - 70%

Alex Lippi (Romain Duris) má zajímavé zaměstnání. Svádí ženy a tím ničí jejich vztahy. Například se někdo strachuje o svou sestru, která žije s nepříjemným chlápkem a nemá sílu se s ním rozejít, tak zaplatí Lippimu, ten zničí její vztah, sestra získá volnost a lepší život. Jeho neodolatelnému šarmu pomáhá jeho sestra a její manžel, kteří s ním připravují perfektně koordinované akce, směřující k jedinému - ke zničení vztahu. Za zmínku ovšem stojí, že Lippi je zásadový a s objekty své práce nespí - pouze jim ukáže, že život s jiným chlapem může být mnohem lepší než s tím aktuálním.

No a když je Lippi zrovna ve finanční nouzi (dluží peníze nějakým mafiánům), dostane extrémně těžkou, ale extrémně dobře placenou zakázku: Má zničit vztah krásné, bohaté Juliette (Vanessa Paradisová), a to dříve než si za týden bude brát svého snoubence. Je to dobře placená zakázka, ale opravdu náročná protože ti dva se opravdu upřímně milují a jsou spolu šťastni. Ale Lippi ty prachy hrozně potřebuje, takže se vydává zničit zásnuby do luxusního Monaka - a přitom se pochopitelně zakouká do své oběti, protože se díváme na romantickou komedii.



Když jsem tuto zápletku četl, vzbuzovala ve mně podobné obavy, jako teď musí vzbuzovat ve vás. Tento filmový debut francouzského televizního režisára je je ale překvapivě vtipný, hbitý, neuráží příliš inteligenci ani vkus, a i když je značná část jeho zápletky předem jasná, je poměrně zábavný i pro mužského diváka.

Začíná to už u hlavních představitelů. Romain Duris nehraje stereotypního "Morálně zkaženého superfešáka, který prohlédne a stane se zamilovaným" a Vanessa Paradisová nehraje "Nadpozemsky krásnou sexbombu, která není šťastná se zlým manželem a pak se zamiluje do zprvu nesnesitelného fešáka, který najednou není nesnesitelný". Tak triviální to není, Juliettin snoubenec je vyložený sympaťák, Lippi není vyložený kokot atd. atd... To všechno samozřejmě v rámci žánru, takže nečekejte nic vyloženě převratného, co by se nedalo snadno zařadit do škatulky. Je to ale škatulka relativně prázdná, protože si nevzpomínám, že bych v posledních měsících viděl slušnou romantickou komedii - a to jsem jich viděl opravdu hodně.

Z filmu dost často dýchá odlehčenost a šmrnc starých francouzských romantických komedií - například s Belmondem.

16.6.10

Recenze: Toy Story 3 - Příběh hraček [Toy Story 3] - 90%

Od Toy Story 2 uplynulo přes 10 let. Skorodospělý Andy odjíždí za pár dní na vysokou a jeho hračky se ocitají (omylem) v mateřské školce. Nejdřív se jim tu líbí, ale pak se ukáže, že jde spíše o koncentrák, kterému šéfuje plyšový méďa Mazel (nikoliv Kuky!). Hračky se odsud musí dostat a nějak to vyřešit s Andym a jeho vysokou.



Oukej, tak znovu, už přibližně po desáté: Pixar je nejlepší existující filmové studio. Nikoliv nejlepší existující animační filmové studio, nýbrž nejlepší existující filmové studio tečka. Spolehlivost, s jakou dokáže generovat jeden superkvalitní, opravdu nepejorativně RODINNÝ film za druhým, je neuvěřitelná. Jiným se to podaří občas (Lilo a Stitch, Kung-Fu panda, Jak vycvičit draka), Pixaru vždy.

Není legrace natočit třetí díl série deset let po druhém dílu. Není legrace natočit příběh o chlapci a jeho hračkách, když je tomu chlapci už 18 let. Není legrace přidat tuny dalších postaviček a přesto v tom všem udržet pořádek (doteď si například přesně pamatuji, které hračky byly padouchovými "poskoky"). Není legrace natočit to všechno ve 3D...

Zatímco Slepičí úlet parodoval "útěkové válečné filmy" pomocí slepic a drůbežárny, Toy Story 3 dosahuje podobného efektu prostřednictvím hraček a mateřské školky. Dočkáme se obrovské spousty vtípků, z nichž naprostá většina opravdu je vtipná a mnohé z nich jsou fantasticky originální a naprosto nečekané. Prostředí školky tvůrcům umožňuje, aby se ve filmu nějaká hračka objevila jen epizodně, kvůli vtípku, a přitom to nepůsobilo zbytečným dojmem.

Nenechte se ale mýlit: Humor Toy Story 3 nespočívá v tom, že by film přímo citoval nějaké konkrétní scény třeba z Velkého útěku. Tvůrci pouze používají exaktně stejné filmařské postupy, jako v klasických thrillerech a dobrodružných filmech minulých desetiletí (svícení, kamera, hudba, střih), a jejich aplikací na roztomile vypadající hračky vzniká další vrstva humoru. Skutečnost, že je pro film licencováno mnoho reálných hraček (od Hasbra, Mattela a dalších), rozhodně nezavání product placementem, ale naopak umocňuje humor.

Kromě toho film rozhodně "má srdce", nepůsobí ani trošku vykalkulovaně a dokonce jsem na chvíli skoro uvěřil, že tvůrci hodlají všechny hlavní hrdiny zlikvidovat! Což se pochopitelně nestalo, ale kdyby se to stalo, neváhal bych dát 100%. Doufám, že nikdo z vás není natolik šílený, aby předchozí větu bral jako spoiler...

Devadesát procent za to, že hlavní námět je vlastně hrozně triviální a kdyby nedošlo k jednomu omylu s igelitovým pytlem, celý film mohl mít patnáct minut. Takhle má hodinu a tři čtvrtě a kdyby měl o 10, 15 minut méně, byl bych asi ještě nadšenější.

P.S: Ve filmu se v několika scénách objeví i plyšový Miyazakiho Totoro, ale bohužel nic neřekne (japonsky ani jinak), jenom úplně na konci (při titulcích) předvede svůj megaúsměv.

P.P.S: Krátký předfilm Den a noc je zajímavý tím, že je jeho originální vizuální podoba vymyšlena tak, že je k jeho sledování 3D efekt téměř nezbytný! Film je bez dialogů, jen v něm slyšíme pár vět z rádia. V české verzi je říká Václav Havel a přiznám se, že mi naprosto uniklo, co je těmi větami myšleno (jestli je to nějaký citát), proč je říká Václav Havel a proč na ně hrdinové filmu reagují tak, jak reagují...

P.P.P.S: Jinak je ale český dabing filmu velmi slušný.

P.P.P.P.S: Ve Slovanském domě dávaji jednou denně verzi v angličtine! (bez titulků)

Pokrok nezastavíš

Možná jste si toho ani nevšimli, ale FFFilm má nyní nový HTML design od Davida Světlíka, který je o něco méně zprdele, než byl ten předchozí ode mě.

Kromě toho by se teď měl u článků objevovat knoflík "Sdílet", který vám umožní sdílet články ve vašich oblíbených sociálních službách. Uvidím, jak se to osvědčí...

Kde je Zdeněk Troška když ho potřebujeme?

Ti mladší z vás si to asi už nepamatují, ale Sovětský svaz byl vždycky zemí neomezených možností a Rusko v tom úspěšně pokračuje.

Jak jinak si vysvětlit, že v našich kinech záhy uvidíme za normální vstupné tuto ruskou komedii?



A ještě ústřední píseň z tohoto veledíla:



A ještě čtyřminutová ukázka z filmu:



OK, musím uznat, že při "Pětděsjat Bundes Šilingov" jsem se skoro zasmál...

UPDATE: Pro nerusofily mezi vámi: V překladu se tam říká: Jediný člověk na Gestapu, před kterým měl Shurenberg respekt, byl americký superagent Timothy, pracující jako oblíbený Hitlerův DJ pod jménem "50 Bundes Šilinků".

15.6.10

Recenze: A-Team [The A-Team] - 70%

Vysokorozpočtová adaptace téměř třicet let starého televizního seriálu o elitním ilegálním týmu čtyř žoldáků. Nešlo o akční, nýbrž o komediální seriál, tudíž je v něm naprosto namístě, že se střílí po letadlech z tanku, padajícího na padáku.



Poměrně dobře znám pana Mr. T (tedy toho herce, nikoliv jeho postavu v seriálu, nicméně v jeho případě oboje splývá) a Quinton "Rampage" Jackson, který ho hraje v nové verzi, je nejen zdatný Rampič, ale jeho "MGONNAKILLYOUFOOL!!!" je téměř bezchybné a stejně cool jako v originále. Jeho B.A. Baracus prostě má Bad Attitude!

Kromě toho, Liam Neeson je správný Bad Motherfucker a Sharlto Copley (District 9) je patřičně Batshit Crazy. Kdykoliv se kdokoliv z těchto tří objevil na plátně, těšil jsem se, co provedou / řeknou. Bezva. Trochu mě štval jenom "Fešák" v podání Bradleyho Coopera a především Jessica Bielová, která se pouze snaží vypadat sexy a nepřerazit se při chůzi.

Celkově ale film dobře vystihuje absurditu původního seriálu. Tedy aspoň tu absurditu, kterou jsem pochytil z pár minut jeho sledování, a která připomíná Toma a Jerryho nebo bondovky z 80. let. Spoustu jiného jsem toho ale zřejmě nepochytil, protože některé vtípky ve filmu mi připadaly jako citace něčeho, co jsem neznal a čemu nemám důvod se smát. Byl bych rád, kdyby mi někdo vysvětlil třeba to "Přijde takhle Satan do baru..."

Další problém je v tom, že spousta humoru je čistě konverzační a kulometná a v českých titulcích se rychlé repliky nevyhnutelně stávají příliš krátkými a příliš zmatečnými. Například silně pochybuji, že někdo, kdo neumí anglicky, může pouze na základě českých titulků pochopit, proč postavy občas radostně říkají "Alfa Mike Foxtrot" (přičemž z původního znění to pochopit lze).

Celkově mám z A-Teamu podobně rozpačitý pocit jako třeba z druhého Iron Mana: Při nejedné scéně jsem se opravdu výborně bavil a cítil blaho v duši, ale občas (především když se někdo něco snažil brát vážně) jsem se vyloženě styděl, na jakou nudnou trapnost musím koukat.

14.6.10

Recenze: Já taky [Yo, también] - 70%

Pětatřicetiletý Daniel má Downův syndrom, ale přesto úspěšně dokončil univerzitu. Přichází jako nový zaměstnanec do sociálních služeb, kde se zamiluje do o trochu starší kolegyně, která rozhodně není sexbomba a není na tom v životě úplně dobře.

Zápletka se točí jednak kolem jejich pokusů o vztah a jednak kolem dalšího páru (tentokrát s "plnohodnotným" Downovým syndromem), který by to chtěl dát taky dohromady, ale okolí mu nepřeje.



Postižené v tomto filmu hrají skuteční postižení a především v případě hlavního hrdiny je zajímavé ho na plátně sledovat, protože rozhodně umí hrát. Docela by mě zajímalo, jak to bylo s těmi "plnohodnotně postiženými", nakolik byli "plnohodnotně postižení" a nakolik hráli.

To ale nijak nesouvisí s kvalitami filmu, respektive by to s nimi souviset nemělo, kdybych byl objektivní.

Musím uznat, že i potenciálně velmi riskantní scény jsou zahrány a natočeny elegantně a hladce. Především se mi líbily upřímné pokusy hlavního hrdiny dělat si ze svého postižení legraci.

Nejvíce jsem ale přemýšlel nad následujícím: Jak by se mi tento film líbil, kdyby vypadal naprosto stejně, ale hráli by v něm nijak nepostižení herci, kteří by pouze byli namaskovaní, případně digitálně upravení, aby vypadali jako postižení. Obávám se, že bych ho potom považoval za dost manipulativní a možná bych si z něj dělal i legraci.

Když spolu chtějí začít na vlastní pěst žít a založit rodinu dva lidé, kteří nejsou sami pomalu schopni ani používat MHD, tak to prostě v konečném důsledku nemůže být romantické, ať se nám filmaři snaží vnutit opak jakkoliv úporně. Je mi líto...

Recenze: Shrek: Zvonec a konec [Shrek Forever After] - 60%

Čtvrtý (a údajně opravdu, určitě, na sto procent poslední, aspoň pokud nevydělá spoustu prachů) Shrek se odehrává v alternativní historii: Titulní hrdina se ocitne (jako dospělý a pamatující si vše, co se stalo v předchozích dílech) ve světě, ve kterém se nikdy nenarodil! To znamená, že neosvobodil Fionu ze zakletí (a ona ho vůbec nezná), neseznámil se s Oslíkem ani s Kocourem v botách, nemá dům ani děti, atd. atd. atd... Pokud se Shrekovi nepodaří do příštího dne získat polibek z čisté lásky, přestane navždy existovat. Navíc celému království vládne zlý skrček Rampelník s armádou čarodějnic, který po Shrekovi jde.



Hned v prvních sekundách filmu jsem se kysele zatvářil při nesmyslném "za každou cenu vtipném ale spíš nevtipném" popkulturním odkazu na slavné banjo a byl jsem připraven na nejhorší: T.j. na další náhodnou snůšku pubertálních vtípků a popkulturních odkazů. Ze začátku tomu tak skutečně bylo (shrečátka i dračátka jsou opravdu k nepřežití), ale přibližně po dvaceti minutách dojde k výše naznačenému zvratu a příběh se stává značně temnějším. Možná až moc temným (v obou smyslech slova), protože jeho většinu jsou všichni nešťastní a odehrává se v noci nebo v podzemí (což nedělá při 3D projekci dobrotu). Jakýchkoliv vtipů je v něm překvapivě málo, což není na závadu v mém případě, ale obávám se, že to bude na závadu v očích dětských diváků.

Dětští diváci budou mít asi taky problém s celou tou alternativní realitou a pravidly, která řídí její existenci a její případné zrušení (a jsou vysvětlována celkem asi čtvrt hodiny): Všechno to je podstatně složitější než třeba alternativní historie ve Star Treku. Například mi nebylo jasné, proč v alternativní verzi království najednou existují zástupy zlobrů, když v "normální historii" byl Shrek jeden z hrstky. Skoro to na mě působilo dojmem, že šlo původně o nějaký zcela nesouvisející originální námět, který byl poněkud násilně a nepříliš elegantně dodatečně napasován na Shreka.

Přes to všechno jsem byl víceméně příjemně překvapen - ale bylo to především proto, že jsem se po opravdu nevydařené trojce bál nejhoršího. Z technického hlediska víceméně není filmu co vytknout a je vidět, že stál majlant. Hlavní problém je v tom, že i když se tvůrci (poněkud zoufale) snažili přijít s něčím novým, všechno zábavné ve Shrekově vesmíru bylo už dávno vytěženo až na dřeň a ještě dál.

P.S: Film je ve 3D (a pořádně širokoúhlý!) a dabovaný.

13.6.10

Televizní soutěž o Kentucky

Tento krátký klip v sobě obsahuje několik zajímavých námětů k zamyšlení:



  1. Colonel Sanders na rozdíl od Ronalda McDonalda opravdu existoval (zemřel až v roce 1980, ve věku 90 let!).
  2. Existovala doba, kdy KFC nebyla slavná firma a neměla plukovníka ve svém logu.
  3. Přestože soutěžící neuhodli, působí tak nějak inteligentněji, než v dnešních soutěžích. Viz další ukázka:

10.6.10

Inspirativní song s Hulkem Hoganem pro páteční vedro

Recenze: Bez soucitu [From Paris with Love] - 30%

James Reece (Jonathan Rhys Meyers) je osobní asistent amerického diplomata v Paříži, kterému jsou svěřovány občasné nenáročné špionážní pidiúkoly a jednoho dne "povýší" - má se postarat o elitního agenta Charlieho Waxe (John Travolta), který právě dorazil do Francie. Brzy se ukáže, že "starání se" obnáší spoustu střílení, honiček, rvaček a mrtvol, James je proti své vůli zatažen do vysoké hry etc. etc...



Režisérem tohoto filmu, produkovaného (v angličtině) Lucem Bessonem, je Pierre Morel, který pro téhož Bessona natočil drsňárnu 96 hodin, ze které jsem byl značně nadšený. Ať má Morel jakýkoliv talent, v Bez soucitu z něj bohužel není vidět ani ždibíček. Ale popořádku...

Film působí přesně jako kdyby si ujetý Francouz usmyslel, že natočí hollywoodskou akční podívanou, ale měl přitom o Hollywoodu a hollywoodských podívaných hodně pitoreskní představy. Rozhodně jsem viděl několik dílů seriálu "Kobra 11", které připomínaly "hollywoodskou akční podívanou" více než tento film.

Začněme od extrémně špatně vybraného obsazení.

Z Jonathana Rhyse Meyerse možná vlhnou některé slečny, protože hraje Jindřicha VIII v "Tudorovcích", ale mě nechala tato nepovedená kopie Ethana Hawkea naprosto chladným (s výjimkou okamžiků, kdy mě aktivně štvala).

John Travolta vypadá jako nějaký taťka z pražského sídliště, který už není nejmladší, není nejhubenější, ale na stará kolena chytil druhou mízu, začal chodit na dýzu a chce působit cool dojmem. Jeho hlášky by měly být cool, ale působily na mě spíše dojmem, jako kdyby angličtina nebyla rodným jazykem scenáristy. Jaho akční scény by měly být akční, ale není schopen ani slušně utíkat a jeho akční scény mohou existovat jen díky kaskadérům a nepříjemně rychlému chaotickému střihu.

Netoužím po logice příběhu, ale rád bych viděl aspoň nějakou základní soudržnost, ve které by sled scén nepůsobil jako náhodně (špatně) poskládaný puzzle nebo ještě spíše jako něco, co si tvůrci cucali z prstu za pochodu. Samozřejmost, s jakou Travolta zabíjí desítky lidí a ničí majetek za miliony, aniž by si toho někdo kolem všímal, natož se nad tím pozastavoval, je... přinejmenším divná.

Velice nezajímavá až iritující je i hudba a celkovou trapnost hezky shrnuje původní anglický slogan tohoto filmu: "Two agents. One city. No merci."

Nepochybuji, že kdyby tento film režíroval za 100 milionů Michael Bay, výsledek by byl nějakým způsobem zábavný. Ale tato žabožroutská verze je v lepším případě nudná, v horším něco horšího...

7.6.10

Recenze: Záložní plán [The Back-up Plan] - 20%

Jennifer Lopezová hraje ženu, která už rezignovala na možnost, že by si mohla najít partnera a založit rodinu. Takže se rozhodne, že se stane svobodnou matkou a za tímto účelem se nechá uměle oplodnit. Těsně poté se ale seznámí se sympatickým chlapíkem. Co teď?



Předchozí odstavec jsem zakončil otázkou "Co teď?". Na tuto otázku bych si na místě Jennifer Lopezové odpověděl například: "Řeknu mu, že je mi sympatický, že bych si ho chtěla vzít, ale že čekám dítě, protože jsem se nechala uměle oplodnit, když jsem si myslela, že nikdy nenajdu tak skvělého chlapa, jako je on."

Například.

Jennifer Lopezová ovšem propadne panice, před sympaťákem zatlouká a bojí se, že její vztah bude zničen, kdyby se o těhotenství dozvěděl - pravděpodobně doufá, že samovolně potratí a tím dojde k happy endu...? Během toho se párkrát pohádají, udobří, rozejdou, sejdou, dozvědí se pár mouder od komických vedlejších postaviček a je konec.

Základní zápletka filmu tedy vlastně neexistuje, respektive nemohla by existovat, kdyby se hlavní hrdinka nechovala jako idiot.

Jennifer Lopezová opravdu nemá nějaký výrazný komediální talent a když se snaží stylizovat do "roztomilého diblíka", při svém vzhledu a věku začíná vypadat spíše jako "slightly creepy retarded MILF". Tím neříkám, že je hnusná, ale že pro ni (už) není vhodný tento typ rolí.

Neznámý režisér, který dosud natočil pár dílů TV seriálů, si neví rady s tím, jak poskládat dohromady celovečerní film a jak vést herce ve filmových rolích, takže jich většina televizně přehrává, kulí oči, nepříjemně ječí atd... Včetně chlapů.

Kromě toho celý film vypadá překvapivě lacině (i na romantickou komedii) - například úvodní "rozverné animované titulky" jsou značně odfláknuté a ne moc rozverné.

Záložní plán má také mezi romantickými komediemi pochybnou "unikátnost" v tom, že se v něm dočkáme dvou různých vtipů (hrozných), točících se okolo lidských výkalů, přičemž v obou případech ty výkaly uvidíme v detailním záběru.

5.6.10

IX. Majstrovstvá sveta vo futbale na Tatooine

Nemyslím si, že by tento reklamní spot Adidasu byl zrovna vrcholem nerdhumoru:



Nicméně stojí za to dávat dobrý pozor přinejmenším ve 105. vteřině tohoto (údajně v Kanadě vyrobeného) spotu (klik pro maxivelikost):

Adidas Originals Star Wars: Czechoslovak Post Stamp

Recenze: Muž ve stínu [The Ghost Writer / The Ghost] - 70%

Hlavní hrdina, jehož jméno se během celého filmu nedozvíme (Ewan McGregor) je štědře zaplacen, aby pomohl bývalému britskému ministerskému předsedovi (Pierce Brosnan) dopsat jeho autobiografii. Protože její obsah je velmi explozivní, dopisování probíhá v přísně střežené předsedově vile na americkém ostrově.

Předchozí "pomocný spisovatel" zemřel za poněkud podivných okolností a náš hrdina brzy začne zjišťovat, že Brosnan, jeho žena, jeho sekretářka a pravděpodobně mnoho dalších lidí tají něco zásadního a nebezpečného...



Jde o filmovou verzi knihy reportéra BBC, který ji napsal jako nepříliš dobře maskovanou alegorii na osud Tonyho Blaira, a občas je to divákovi cpáno do hlavy až příliš násilně. Nejlépe je úplně ignorovat, že by mohlo jít o chatrnou politickou agitku a brát celý film jako čistě smyšlený thriller.

A je to pořádný thriller!

Film má dvě hodiny a Polanski přesto dokáže udržet napětí téměř nepřetržitě, přičemž ve filmu není jediná akční scéna (respektive je tam jeden výstřel a jedno přeskočení plotu)! Kompozice záběrů, herecké výkony (včetně Kim Cattrallová a Olivie Williamsové, které před nějakou tou desítkou lety byly sex symboly a v tomto filmu jim to stále překvapivě sekne), bleskové dialogy i hudba (Alexander Desplat) navozují atmosféru, která je vyloženě libová a připomíná když ne Hitchcocka, tak aspoň lepší kousky Briana De Palmy.

Funguje to velmi dobře nejméně devadesát minut, během kterých je nám sice jasné, že se děje cosi nekalého, ale nemáme vpodstatě nejmenší tušení co a proč. Natočit něco podobného bez berliček v podobě akčních scén opravdu vyžaduje mistra svého řemesla.

Bohužel, ve třech čtvrtinách filmu by to všechno mělo do sebe pozvolna začít zapadat a v tu chvíli to začne skřípat, případně to začne místy být k smíchu, protože se dosud inteligentní a lstivé postavy začnou chovat jako kokoti, tj. přesně tak, aby si co nejvíce zkomplikovaly svou situaci a případně ohrozily svůj život. Opravdu si nepamatuji všechny kličky, které v průběhu filmu proběhnou, ale když jsem si po odhalení závěrečné pointy zpětně promítal to, co jsem viděl, nemohl jsem se ubránit dojmu, že ti "hlavní zlí", co od počátku "tahali za nitky", se od první minuty filmu chovali naprosto nelogicky a tak, aby si nadělali co nejvíce problémů (a aby z toho byl provoplánovitě napínavý film dvouhodinový film, ehm).

Scénář je tedy hlavní slabinou filmu (menší slabinou pak je, že scény "z USA" se ve skutečnosti natáčely v Evropě a občas je to dost patrné). Ale co, útočit na osamělého chlapa uprostřed pole práškovacím dvojplošníkem taky není úplně nejlogičtější a bylo to napínavé dost...

Stříbrného medvěda udělila Polanskému berlínská festivalová porota naprosto zaslouženě!

(Tento obrázek je pouze ilustrační fotomontáž, protože Polanski si pro medvěda z nějakého důvodu nemohl osobně přijet)

4.6.10

Ach, ten politický humor!

Je pravda, že Židi pravděpodobně mají větší smysl pro humor, než Arabové. Ale opravdu jenom o trošičku (viz např. také Woody Allen versus Usama Bin Ládin).

3.6.10

Televizní a filmová univerzita

Škola, na které jako učitelé působí filmoví a televizní hrdinové. Tam bych určitě chtěl studovat (click pro velkou verzi):

TV UNIVERSITY

2.6.10

Recenze: Zelená Zóna [Green Zone] - 80%

Rok 2003. Důstojník americké armády Roy Miller (Matt Damon) má za úkol hledat v Iráku zbraně hromadného ničení na základě informací, které dostává z nejvyšších míst. Všechny jeho mise ale vyjdou vniveč - zbraně nikde. Pak se mu naskytne možnost zajmout bývalého generála irácké armády, který ví, jak a kudy ty informace o zbraních do Pentagonu přicházely a přicházejí. V tu chvíli se Miller stane nebezpečným pro pentagonského pohlavára (Greg Kinnear) a jeho hlavním spojencem se agent CIA (Brendan Gleeson).



Paul Greengrass (druhý a třetí Bourne, Let číslo 93) znovu dokazuje, že je z hlediska filmařského řemesla naprostý a totální profík, v mých očích pomalu zasťiňující oba bratry Scottovy (kteří mají podobný styl a Ridleyův Labyrint lží je něco žánrově velmi podobného jako Zelená zóna). V jeho podání vypadá každý záběr (a všechny jeho složky) působivě dokumentárně, nenuceně, přehledně a přirozeně, i když se za ním skrývá spousta plánování a v nejednom případě spousta drahých triků (nenatáčelo se pochopitelně ve skutečném Bagdádu). Platí to opravdu téměř pro celý film od začátku do konce - technické stránce není co vytknout.

Všichni herci odvádějí solidní průměr, arabové jsou správně typově vybraní (jeden vypadá jako Freddie Mercury, proto se mu říká Freddy!) a nejzajímavější je Brendan Gleeson jako hodný protřelý CIA agent, který bohužel nemá ve filmu moc prostoru.

Bohužel, problém je v námětu a scénáři Briana Helgelanda. Ne že by byl scénář špatně napsaný a postavám chyběly dramatické oblouky. Vadil mi spíš už základní námět filmu!

Každý, kdo dával aspoň trošičku pozor při zprávách, musí totiž od počátku filmu vědět (bez ohledu na své politické přesvědčení), co důstojník Miller objeví, co z toho vyplyne a jak to dopadne. Koná se sice jakýsi náznak alternativní historie ve stylu Hanebnejch panchartů, ale jde jen o pár závěrečných sekund. Jinak celá zápletka pochopitelně dopadne tak, že nepohodlní svědci jsou zlikvidováni a všechno je zameteno pod koberec.

Ani to by ale nemuselo vadit, kdyby se to likvidování a zametání dělo nějakým zajímavým kinematograficky dramatickým způsobem, ale k tomu nedojde. Scénář se snaží být spíše realistický, takže nás nečekají žádné divoké honičky / tajné výslechové bunkry / hyperšpionáž. V tomto konkrétním případě bych byl vděčný za to, kdyby se najednou objevila nějaká batshit crazy spiknutí jako potkávají Jacka Bauera nebo Mandžuské / Manchurianské kandidáty.

K tomu ale nedojde a Zelená zóna přes nesporný talent všech zúčastněných zůstala poněkud na půl cesty: Na drsnou akční podívanou je málo filmově akční a přehnaná, na psychologický pseudodokument (jako např. Smrt čeká všude) je příliš filmově akční a přehnaná.

Karate Kid -> Černoušek -> Justin Bieber -> Peklo

Jak už jsem psal zde, představa remaku Karate Kida (ve kterém se nevyskytuje ani vteřina karate) mě naplňovala zoufalstvím od okamžiku, kdy jsem se o něm dozvěděl.

Tyto obavy se se zúročily a stávají se apokalypsou v podobě tohoto videoklipu Justina Biebera a Jadena Smithe:



A víte, co je nejšílenější? Že jsem ten film viděl a je naprosto neuvěřitelně a nečekaně kvalitní! Ještě si to musím nechat projít hlavou...