27.10.10

R. Kelly: Real Shit Gets Real on YouTube

R. Kelly podle všeho není nějaký běžný internetový humor, ale vysvětlí vám od srdce, jak správně mluvit s partnerkou. V rytmu rapu:



A protože to je až příliš radosti najednou, tak z opačného soudku: Kousek typického japonského hororu...

Návrat do budoucnosti - 1,21 žigawattů forever!

Je to už 25 let od premiéry prvního Návratu do budoucnosti. Dvacet pět let!

Dneska je to už dvojité retro (humor z 80. let plus humor z 50. let), ale tenkrát před lety to byl film, který definoval můj vztah ke kinematografii. Pamatuji si, jak jsem ho tenkrát viděl na videu (a samozřejmě nepochopil značnou částku retrohumoru a odkazů na 50. léta) a pak spolužákům nadšeně převyprávěl celý film, včetně náčrtků akčních scén na papír.

A pořád je perfektní.

Perlička, o které jsem dodnes nevěděl: Ve filmu má malou roličku Huey Lewis (ten co složil ústřední písničku). Viz níže:



Mimochodem: Víte, proč u nás film nemohl být uveden před rokem 1989? Údajně proto, že v něm vystupují zlí Libyjci.

21.10.10

Recenze: Legenda o létajícím Cypriánovi - 40%

(text distributora) Strhující příběh o Cypriánovi, který žil v 18. Století na magickém místě zvaném Červený klášter. Jednoho dne najdou mniši před bránou kláštera polomrtvého, postřeleného muže. Vyléčí ho a přijmou mezi sebe, i když nic netuší o jeho tajuplné minulosti, o krutých událostech, o ztracené lásce... Z jeho chování je však zřejmé, že prošel peklem a na odlehlém místě kam ho zavedl osud, hledá úkryt a klid. Mezi zdmi kláštera mu společnost dělá pětiletý sirotek Michal, o kterého se mniši starají z dobročinnosti. Postupně si zvyká na život ve světě, kde se zastavil čas a začíná se učit od starého Alberta bylinkářskému a léčitelskému umění. Nadále ho však pronásledují démoni z minulosti, proto se rozhodne složit přísahu mlčenlivosti a přijme jméno Cyprián. Přejde dlouhých 12 let a zvěsti o mlčícím mnichovi a jeho schopnostech léčit se rozšíří po krajině. Z Michala vyroste dospělý muž a jednou objeví u Cypriánova pacienta knihu s podpisem Leonarda da Vinciho s projekty létajících strojů. Mladík začne snít o létání a tajně takovýto přístroj sestrojí, ale jeho pokus ztroskotá. Potom ho už nic neudrží v nehybném světě kláštera a opustí ho. Roky plynou dál, mniši odejdou nebo zemřou. Cyprián je už úplně sám, sám se snem, který se nepodařil splnit Michalovi. Létající stroj začíná nyní skládat on...



Je dobře, že jsem našel synopsi distributora, protože bych sám nevěděl, co o ději filmu napsat. Chlapík je v malém klášteře mezi mnichy, nemluví, a občas má flashbacky. Většinu filmu nemluví ani nikdo kolem něj, takže zbývají jen jízdy kamerou po krajině a vnitřku kláštera, a rozervané pohledy.

Režisérka má nezanedbatelné řemeslné schopnosti, ale spousta věcí na tomto filmu je špatně vymyšlená už od samotného jeho počátku. Pokud bylo cílem natočit něco minimalistického, jako před mnoha desetiletími točil František Vláčil, pak jsou zcela nemístné ty občasné jeřábové orgie, svícení jako od Michaela Baye a bombastická hudba jako z Pána prstenů (která je fakt dobrá, ale ne do tohoto filmu). A naopak...

P.S: Nikde ve filmu nikdo na ničem nelétá.

Recenze: Goemon - 40%

Goemon je populární hrdina Japonských bájí, něco jako Robin Hood, který bohatým bral, chudým dával, a zapletl se do složitého boje o trůn (nebo co to tenkrát v Japonsku měli).



Nový film od tvůrce Casshernu je opět ze značné části natočen ve "virtuálním studiu" (jako např. 300: Bitva u Thermopyl nebo Svět zítřka). Není to špatná volba, protože jde o legendu, jejíž hrdinové dávno získali nadživotní velikost, a tudíž je pouze přirozené, že se projíždějí nadpozemsky přebarvenými zkontrastněnými krajinami a když spolu bojují, tak běhají po zdech a skáčou sto metrů do výšky (případně rovnou létají).

Film ale bohužel neměl dostatečný rozpočet, takže mnoho scén vypadá hůř než CGI intro ze současné videohry. Postavy jsou místy kompletně CGI a místy živí herci, přičemž rozdíl nepříjemně bije do očí. Často nesouhlasí perspektiva a hloubka obrazu a dost často mají CGI pozadí odporné "moiré", které známe z CGI animací vyrenderovaných v příliš malém rozlišení. Znovu a znovu jsem si říkal, jak hezky to mohlo dopadnout, kdyby to režíroval Zack Snyder za 100 milionů. Ke konci dvouhodinového filmu jsem se nudil tolik, že mě nerozveselila ani scéna "Půl tuctu supernindžů pozabíjí 10 000 vojáků". Většina akčních scén opravdu nevypadá o mnoho lépe než tohle (byť se odehrávají asi o 5000 km a 1000 let jinde a jindy).

No a další problém je v tom, že film počítá s tím, že legendu známe, a chrlí toho na nás příliš mnoho příliš rychle. Některá jména mi byla povědomá z japonských videoher (Nobunga Oda) a amerických filmů (Hattori Hanzo), ovšem převážnou část děje jsem neměl jasno, kdo se proti komu právě spikl a co mu chce udělat, natož abych tušil proč. Tím pádem pro mě většina komorních pasáží (kterých je ve filmu mnoho) do značné míry ztratila smysl. Ale i kdyby ho měla, herectví většiny zúčastněných je na velmi ochotnické úrovni.

20.10.10

Recenze: Já, padouch [Despicable Me] - 70%

Gru byl donedávna nejproslulejší padouch na světě. Teď je druhý, protože nový superpadouch Vector uloupil pyramidu. Gru ho chce překonat a chce uloupit Měsíc...



Výtvarné zpracování a technické aspekty filmu jsou bez chybičky.

Český dabing (překvapivě staře znějící Jiří Lábus v hlavní roli) není špatný, ale originál by se mi pravděpodobně líbil o trochu víc.

Bohužel ale jde o film typu Monstra versus Vetřelci, ve kterém je úplně jedno, o čem to vlastně je (například jestli se podaří uloupit Měsíc a jestli Gruovo srdce zjihne díky třem roztomilým sirotkům). Humor je vytvářen výhradně pomocí jednorázových jednoduchých vtípků a jiné emoce než humor nefungují. Naštěstí je ale těch jednorázových jednoduchých vtípků hromada a mnohé z nich fungují, jak mají. Mnohé jsou ale bohužel založeny na nepřeložitelných slovních hříčkách...

19.10.10

Recenze: Iluzionista [L'Illusionniste] - 100%

Jenom upozorňuji, že už tento čtvrtek má českou premiéru animovaný film Iluzionista, nad kterým jsem se tolik rozplýval v létě, kdy to vypadalo, že u nás uveden nebude. Půjde ale jen v pár kinech, takže musíte mít oči na stopkách a dobře studovat programy kin.

18.10.10

Recenze: Občanský průkaz - 60%

Retrofilm Ondřeje Trojana podle scénáře Petra Jarchovského a knihy Petra Šabacha o dobrodružstvích čtyř dospívajících kluků v socialistickém Československu v 70. letech minulého století.



Ke scénáři Petra Jarchovského mám úplně stejnou výtku, jako k jeho předchozím scénářům (Kawasakiho růže, U mě dobrý, Medvídek): Slibně načne pět zajímavých motivů/situací/postav, z nichž každý by stačil na zajímavý celovečerní film, pak čekáme, jak je rozvine, ale on místo toho načne další tři úplně nové motivy a z těch původních pěti zajímavých se letmo vrátí ke dvěma nebo třem, takže nakonec některé drobnosti ani nedávají smysl a nechápeme, proč vůbec ve filmu byly. K tomuto dochází ve filmech podle Jarchovského scénářů naprosto konzistetntně, bez ohledu na jejich režiséry. Dochází k tomu i v Občanském průkazu, který má dvě a čtvrt hodiny, takže si všechna ta čísla vynásobte dvěmi a film je ke konci téměř k nevydržení (přestože Ondřej Trojan režíruje povětšinou velmi dobře a některé izolované scény jsou téměř bravurní).

Jediný další problém je občas s postsynchrony, a to bohužel zrovna u čtyř hlavních hrdinů - následkem toho jsou jejich hlášky (včetně vysvětlujících voiceoverů) občas hrozně nepřirozené.

Jinak je ve filmu je mnoho hezkého / profesionálního / vydařeného. Některé postavy jsou načrtnuty opravdu zajímavě, takže se těšíte, jaký zajímavý osud budou na plátně mít, ale nejednou budete zklamáni, protože prostě zmizí (viz předchozí odstavec).

Výprava je také velmi kvalitní a obdivoval jsem, jak se podařilo filmařům najít takové záběry Prahy, které se s přimhouřením oka dají vydávat za 35 let staré, aniž by k tomu byly potřeba drahé triky.

Ale co naplat - ve výsledku jde o hrozně roztěkané dílo, které mělo být buď o hodinu kratší, nebo z něj měli udělat třináctidílný seriál. Každopádně scénář měl mít úplně jinou délku, když už ne stavbu...

16.10.10

Vaše partnerské zážitky stojí za to (výsledky soutěže)

Jsou tu výsledky soutěže o comicsy Scott Pilgrim.

Příspěvků se sešlo přes padesát a nebylo snadné vybrat z nich ty nejzajímavější. Nakonec porota (ve složení já, já a já) vybrala pět následujících:

Čtenářovi s přezdívkou Cinzano Bianco gratuluji k jeho slohu a k tomu, že si ve třiceti konečně vrznul:

Jsa podivín, našel jsem si kdysi přítelkyni pod návalem dojmu, že by to mohlo vylepšit můj dosavadní život a také proto, že společenská konvence tak praví. Prvním varováním mělo mi býti, že v neděli se u nich doma chodilo v bílé košili a jíst lžicí něco jiného než polévku či puding bylo chápáno zhruba na úrovni masové vraždy. Zajímavé zjištění také bylo, že dívka trpěla dojmem, že lidské ochlupení má na tělě nějakou zvláštní nesmírně důležitou funkci a odstraňovat ho je proti přírodě a Božímu přání. Věřte tomu nebo ne, ale byli jsme spolu bez mála čtyři roky. Přičemž okolo prvního roku jsem musel slíbit, že už nikdy nebudu onanovat, neb je to odporné a zvrácené. Okolo druhé roku jsem ji vzal omylem do kina a následně musel přísahat, že Charlieho andílci jsou potupou všech žen. Ve třetím roce uvěřila, že je těhotná, neb to delší dobu nedostala. Já se začal radovat, protože znám pouze jediného člověka zrozeného z panny - a ten udělal docela slušnou díru do showbiznisu. Takové štěstí jsem ale mít nemohl a červená následně odplavila mé vidiny na slavného potomka. Zlom přišel ve čtvrtém roce, kdy už mi přecejenom začínal sex chybět a navíc mi bylo už skoro třicet a tak jsem si říkal, že bych mohl odložit Playstation, prodat sbírku filmových figurek a takříkajíc zapustit kořeny. Rozchod byl očistec v řádech několika měsíců, ale nakonec jsem vítězně vykročil vstříc novým zítřkům a začal souložit s manželkou kamaráda.


Naopak čtenář Hrnec je podstatně akčnější a nechodí pro konečné řešení daleko:

Do očí mi řekla, že pokud jsou ty zbraně ve Star Wars laserové, těžko bychom viděli jak ten červený paprsek letí vzduchem ... ty vole, no sbalila si věci a už jsme se nikdy neviděli, jak jsem si na to teď vzpomněl, zase jsem se nasral.

(Což mi připomíná, jak jsem kdysi před patnácti lety po roce vztahu zjistil, že si má drahá polovička plete Star Wars a Star Trek, no hrůza. Naštěstí mě brzy poté opustila.)

Africký čtenář chrante_slony má to pochybné prvenství, že jeho zlá expřítelkyně byla největší celebrita, a navíc něco podobného provedla i mně:

Mojí nejhorší ex-přítelkyní byla Scarlett Johansson, která se se mnou stihla rozejít ještě než jsem se probudil :-/

Čtenář Jirka T. je mistrem slova a jeho příběh by mohl být úspěšně zfilmován, podobně jako nedávno byl ten příběh dvou slečen a jednoho kelímku...

Moje bývalá přítelkyně Radka se jednou posrala ve spánku v posteli. Vzbudil jsem se v noci a bylo to ještě teplé, cítil jsem to v rozkroku, protože jsme spali na boku přituleni k sobě, já ji objímal zezadu. Ona se ani nevzbudila, což bylo zvláštní. Nevěděl jsem, co mám dělat, bylo to hrozně trapné. tak jsem se rozhodl radši počkat do rána a zase jsem usnul. Ráno mě vzbudil příšerný řev, ona se to pokoušela hodit na mě, protože jsem se v noci otočil zády k ní a nemohl jsem jí to vysvětlit a nakonec se se mnou kvůli tomu rozešla. To, že měla sama ještě celej den průjem jí divný vůbec nebylo. Další detaily radši nebudu psát, protože je to už i tak dost nechutný


A konečně, zlá expřítelkyně čtenáře DDT vítězí takříkajíc kontumačně, protože nic nemůže překonat syrovou sílu tohoto činu:

Jedna moje přítelkyně udělala hodně efektní konec našemu víc než dvouletému bezproblémového vztahu - seznámila mě se svým manželem...

Protože vás ale nechci připravit o ostatní příspěvky, můžete si kompletně všechny přečíst tady.

14.10.10

Recenze: Jíst, meditovat, milovat [Eat Pray Love] - 30%

Julia Robertsová potřebuje v životě udělat jasno, takže opustí svého milujícího partnera a jde zjišťovat smysl života. Nejdříve si myslí, že je to jídlo (v Římě), potom, že spiritualismus (indický chrám) a nakonec, že láska (vesnice na Bali).



Hlavní hrdinka tohoto filmu mi byla OBROVSKY nesympatická. Je to žena ve středním věku, pravděpodobně milionářka (neřeší se, z čeho je vlastně živa) a neustále by s ní chtěli chodit chlapi, kteří jsou nejen pohlední, ale také inteligentní, citliví, romantičtí atd...

A ona každý potenciální vztah ukončí něčím jako "Nevím, zda toto je skutečný život, který doopravdy chci, musím přemýšlet" a opustí ho. V průběhu toho celého odhaluje hluboké životní pravdy, které mi připomínaly horoskopy z ženských magazínů nebo články ze Strážní věže, konkrétně například "The key to your happiness is to own your slippers, own who you are, own how you look, own your family, own the talents you have, and own the ones you don’t. If you keep saying your slippers aren’t yours, then you’ll die searching, you’ll die bitter, always feeling you were promised more. Not only our actions, but also our omissions, become our destiny." (skutečný citát z knižní předlohy). Nechce se mi to ani překládat, protože bych se při tom pravděpodobně pozvracel.

Tato nesympatická osoba, která neví co chce, ale ví, že to potřebuje, tedy pluje exotickým světem a napravuje životy chudým domorodcům, kteří jí za to jsou vděčni, protože je bohatá Američanka.

Všimněte si, že stále mluvím o nesympatické HRDINCE, protože Julia Robertsová není špatná herečka a většinou proti ní nic nemám. Také možná bude ledaskdo uchvácen z oněch tří krásných míst, kde se film odehrává.

Ale z hlediska celkového konceptu filmu - toho, o čem to vlastně celé má být a co z toho má vyplývat - jsem byl zhnusen skoro jako ze Sexu ve městě 2...

Recenze: Machete - 40%

Tento film Roberta Rodrigueze je o tom, že "They just fucked with the wrong Mexican":



Koncept "Machete" vznikl původně jako (fiktivní) trailer před dvojprogramem Grindhouse a následně Rodrigueze napadlo, že by se z toho dal udělat opravdový celovečerní film. Ale nebyl to dobrý nápad. Aspoň ne v této podobě.

Podobně jako si třeba Černej dynamit dělal legraci z blaxploitation filmů, Machete si dělá legraci z "mexploitation" filmů. V tom je jeho vtip a v tom je i jeho problém.

Machete z valné části opravdu vypadá, jako kdyby to byl hodně laciný film z 80. let, natočený špatým režisérem se špatnými herci. Občas jsou v něm momenty, které jsou vtipné (ať už zámměrně nebo nechtěně - u takového filmu se to rozlišuje dost těžko) a můžete je se zářícíma očima citovat kamarádům, ale většina filmu je nudná a nějací špatní herci si v něm povídají o nesmyslech (aspoń DOUFÁM, že ten politický podtext nebyl myšlen vážně). Stojí za zmínku, že asi polovinu z těch opravdu cool momentů uvidíte v traileru a ve filmu jsou zamontovány jako naprosto "random" okamžiky - například ta scéna s motorkou a rotačním kulometem proběhne tak, že uprostřed závěrečné bitvy Machete vleze na motorku, namontuje na ní kulomet, provede ten skok v traileru a pak z ní sleze. Opravdu ujetých okamžiků typu "Někdo unikne tím, že se zhoupne na něčích střevech skrz zavřené okno" je ve filmu překvapivě málo.

Danny Trejo je samozřejmě frajer, ale je trochu smutné dívat se, jak už má problémy rychle běžet nebo držet zbraň aniž by se mu třásla ruka. Robert DeNiro, Stevena Seagal, Cheech Marin nebo Lindsay Lohanová (ukáže prsa!) jistě nebyli obsazeni kvůli svým hereckým schopnostem, ale kvůli tomu, kdo jsou. Michelle Rodriguezová a Jessica Albaová jsou ve filmu jenom proto, že mají sexy těla a jejich pokusy o herectví jsou skutečně bolestné. Jediný nějakým způsobem zajímavý herecký výkon předvádí Jeff Fahey. Celé to působí dojmem, jako kdyby to natočil cca. dvanáctiletý hošík, který se nemůže dočkat, až bude moct chodit na nepřístupné filmy, tak si radši takový film natočí sám...

Pokud hodláte argumentovat, že "přesně takhle to bylo v těch starých filmech!", pak máte pravdu. Machete poměrně přesně kopíruje ony staré, dementní, mírně úsměvné filmy. Můj problém je v tom, že na málokterý z těch starých filmů bych se dnes vydržel dívat.

12.10.10

Soutěž o comicsy Scott Pilgrim


Tento čtvrtek má českou premiéru vydařená comicsová adaptace Scott Pilgrim proti zbytku světa (s přáteli se masově účastníme pražské premiéry).

Při této příležitosti mi nakladatelství BB Art laskavě poskytlo jako ceny do soutěže pět výtisků české verze comicsové předlohy (jejího prvního dílu, 160 stránek).


Nejvhodnější soutěžní otázka je samozřejmě následující:

"Jaká vaše ex-přítelkyně/ex-přítel byla/byl nejhorší a proč?"

(Pokud žádnou zlou ex-přítelkyni ani ex-přítele nemáte, můžete si ho vymyslet. Kontrolovat vám to nebudu.)

Všechny odpovědi musí být zadány pomocí následujícího formuláře.

SOUTĚŽ SKONČILA


Podrobná pravidla:
  • Své příspěvky můžete pro zábavu ostatních vložit i jako reakce pod článek, ale výherci budou vybíráni výhradně z těch, kteří použili výše uvedený formulář a vložili platný e-mail (který nebude nikde zveřejněn).
  • Pět nejzajímavějších odpovědí získá comics, který si musíte buď vy nebo vámi pověřený člověk osobně převzít někde v Praze, protože nenávidím Českou poštu.
  • Soutěž končí v pátek 15.10. ve 23:59. Nejlepší odpovědi budou zveřejněny o víkendu, současně budou vyhlášeni výherci. V případě velkého počtu kvalitních nebo hodně bizarních odpovědí mohou být zveřejněny i ty, které nevyhrají comics.
  • Ze soutěže budou automaticky vyřazeni mí rodinní příslušníci, psi a všichni, kdo jako nejhoršího ex-přítele uvedou mě.

Recenze: Rejkjavík [Reykjavik Whale Watching Massacre] - 40%

Především prosím všechny, kteří nejsou fanoušky brutálního splatteru, aby šli někam jinam. Nashledanou.



Takže: Rejkjavík je hodně laciný poloamatérský islandský horor, ve kterém se většinu času běhá po rezavé lodi a občas někdo brutálně umře. Podobných (a mnohem lepších) věcí vychází u nás na DVD asi 30 ročně, takže je mi záhadou, jakým přičiněním osudu se zrovna tento exemplář dostal do kin...

Někteří herci jsou dost hrozní, scénář ničím nepřekvapí, ale tvůrci byli evidentně fanoušci a pravděpodobně z velmi omezeného rozpočtu vytřískali maximum.

Zdůrazňuji ale, že jsem většinu filmu byl víceméně v katatonickém stavu (tzn. bránil jsem se spánku) a 40 % jsem dal pouze proto, že jsem si vzpomněl na Choking Hazard, kterému jsem kdysi dal totéž hodnocení. Rejkjavík je o trošičku lepší. O trošičku.

10.10.10

7.10.10

Recenze: Legenda o sovích strážcích [Legend of the Guardians:The Owls Of Ga'Hoole] - 40%

Adaptace několika dílů knižní série o sovách, které jsou uneseny zlými sovami, pak utečou, najdou hodné sovy a zúčastní se jejich bitvy se zlými sovami.



Cílem filmařů bylo natočit něco jako Pána prstenů (celou trilogii!), ale se sovami. A nacpat to do 95 minut, tzn. nutně vypustit skoro všechno, co dává té hromadě postav nějakou emocionální hloubku.

Režíroval to Zack Snyder (Strážci - Watchmen, nový Úsvit mrtvých) a musí se nechat, že čistě z technického a výtvarného hlediska se je na co koukat. Simulace peří ve větru má blízko k dokonalosti a některé scény (často extrémně zpomalené) vypadají opravdu magicky. I 3D správně funguje.

Problém je, že mě vůbec, ani trochu, nezaujal příběh ani žádný z jeho hrdinů. Možná je něco na teorii, že "animovaní hrdinové se zobákem nefungují", ale každopádně mě film ani trošičku neoslovil po emocionální stránce. Komediální sovy mi nepřišly vtipné, nezkušeným mladým sovám jsem nefandil a hrdinské sovy mi přišly hrdinské pouze když nemluvily a konaly hrdinství.

Nevím, nakolik je na vině dabing (v originále mluví opravdu slavní herci). Možná by pomohlo, kdyby se ve filmu vůbec nemluvilo a byl celý odvyprávěn jen epickými pohyblivými obrazy, případně vypravěčem s hlubokým hlasem. A samozřejmě kvalitní hudbou, protože ta, která ve filmu je, je naprosto nevýrazná, občas až iritující (viděl jsem před pár týdny krátký sestřih, doprovázený kusy hudby z jiných filmů, a fungovalo to mnohem lépe).

Pokud chcete vidět cool video se sovou, tohle je lepší než celí Soví strážci:

3.10.10

Recenze: Piraňa 3D [Piranha] - 60%

U jezera a na něm se koná velká letní studentská párty. Shodou okolnosti se v tutéž chvíli otevře průrva pod jezerem a tou se do něj (z ještě většího podzemního jezera) dostanou prehistorické brutálně žravé piraně (pirani? piraňy??)...



Z tohoto polo-remaku mám velmi smíšené pocity. Nejdřív to horší:

Větší polovina filmu je naprosto o ničem, není ani vtipná, ani napínavá, a nějací lidé (byť pohlední) si spolu o něčem povídají. Bohužel se obávám (na základě původních ukázek), že to povídání je v originální verzi zábavné tím, jakou dikcí probíhá, ale film je dabovaný a dabing patří k těm horším. Koho napadlo, aby drsná policistka v mládeži nepřístupném filmu říkala teenagerovi "močit"? Koho napadlo, že při ohryzávání svého těla bude oběť unaveně deklamovat "Ou né, ach můj bože!"?? Koho napadlo, že se Ving Rhames nebo Christopher Lloyd v nejmaniakálnějším módu DAJÍ NADABOVAT???

Kromě toho je film ve 3D a z valné části to vypadá, že 3D je doděláno v post-produkci, tudíž dochází k "typickým" M.C. Escherovským jevům jako že něčí volně visící vlasy vypadají jako by se nacházely několik metrů za ním a vodní hladina se směrem k obzoru zvedá. Pokud bylo záměrem evokovat špatné 3D ve starých laciných hororech, tak to není dostatečně vtipný záměr na to, aby mě kvůli němu musela bolet hlava.

No a teď to lepší: Menší polovina filmu (asi 30-40 minut) je skvěle brutální exploitativní zábava, za kterou by se nemuseli stydět Peter Jackson nebo Sam Raimi v době, kdy byli ještě mladí a neklidní.

Nahé kozy, full frontal, zpomalené zvracení do kamery, chybějící části těl, rozpadávání těl na menší části, hektolitry krve, superdementní hlášky... To všechno velmi detailně a skoro pyšně. Samotné piraně vypadají a chovají se velmi cool a rád bych jednu měl pověšenou na zdi jako trofej.

Je evidentní, že nebylo dost peněz na podobně masakroidní zpracování celého filmu (protože finále je skutečně masivní a bylo jistě dost drahé), většina první poloviny filmu je (aspoň v dabované verzi) strašlivá nuda.

Přesto kvůli tomu finále má cenu film vidět. Přinejmenším od Stáhni mě do pekla nic podobného v našich kinech nebylo.

P.S: Ve filmu hrají Christopher Lloyd a Elizabeth Shueová...


...kteří se už před mnoha lety potkali v jiném slavném filmu (resp. ve dvou):


P.P.S: Opravdu ve DVOU a ne ve třech, protože v prvním Návratu do budoucnosti hrála Jennifer jiná herečka!