30.6.11

A zase do Varů!

Tak snad jenom tradiční upozornění, že letos opět vyrážím do Varů, takže zde od soboty do čtvrtka (nejedu tam na celý festival) najdete i posty o věcech, které se nemusí objevit v našich kinech (budou patřičně otagované "kviff").

Stejně jako loni vám připomínám tuto veřejnou mapu festivalových Varů, kterou si můžete přidat do svých Google Map (včetně mobilních zařízení).

A navíc upozorňuji, že své aktuální oblíbené linky a krátké výkřiky, které nepokládám za hodné blogu, publikuji v tomto RSS feedu. To znamená, že pro podobné účely nepoužívám Twitter a že si na Facebooku do přátel přidávám většinou jen lidi, které mohu označit slovem "přítel".

29.6.11

Tajemství Spielbergova úspěchu? Monstra, židi, koně!

Recenze: Transformers 3 [Transformers: Dark of the Moon] - 40%

Na Měsíci je nalezen Sentinel Prime, starý vůdce Autobotů, který zde kdysi dávno ztroskotal když prchal z Cybertronu. Je dopraven na Zemi, oživen a měl by pomoci jednou provždy zlikvidovat Decepticony. Všechno je ale jinak, přichází armáda Decepticonů, Země bude zotročena a ještě do ní zřejmě narazí planeta Cybertron.



I když to z prvního odstavce a z traileru může vypadat, že Transformers 3 mají nějaký koherentní a možná dokonce i zajímavý děj, není to pravda.

Po úvodních asi 10 minutách, kdy je vysvětleno to s Měsícem a Sentinelem, následuje VÍCE NEŽ HODINA filmu, ve které je pramálo akčních scén, ale zato až příliš absolutně nejstupidnějšího humoru, kterého se tentokrát zúčastní i John Malkovich, Frances McDormandová, Patrick Dempsey nebo Alan Tudyk.

Bylo by nefér vytýkat scénáři filmu o mimozemských robotech, měnících se v auta, nějaké vědeckotechnické lapsy, jako například představu filmařů o tom, jak vypadá blízké setkání dvou planet... Přesto bych ale očekával od scenáristů něco lepšího než film, ve kterém například:

  • Sentinel Prime má na sobě standardní pozemské arabské číslice a znak pozemské záchranné služby, aniž by někdy byl na Zemi nebo něco tušil o její existenci.
  • Zlí roboti vysvětlí, že si podrobí Zemi, protože "potřebují šest miliard otroků, aby opravili jejich planetu, kterou za tímto účelem přitáhnou k Zemi". Skutečně si Zemi podrobí a okamžitě poté začnou vyhlazovat lidi ve velkém.
  • Asi deset robotů o velikosti větších či menších aut se bez problémů vejde do přepravního prostoru standardního amerického raketoplánu (tedy aspoň je implikováno, že se tam vešli, a nikdo se tomu nediví).
  • A tak dále, něco podobného přibližně každých 5 minut.

Následně vás tedy vůbec nezajímá story. Nezajímají vás také postavy, protože jejich dialogy jsou jako kdyby je napsal někdo osmiletý a (možná i následkem českého dabingu) většinou ani nedávají gramatický smysl. Ti lidé a roboti si prostě něco zběsile vykládají, jednotlivým slovum rozumíte, ale nechápete, co ty věty znamenají, proč to říkají a čeho tím chtějí dosáhnout. Aby tyto nesmyslné monology a dialogy nebyly nudné, scenárista přidal mnoho nových postav, které jsou naprosto zbytečné a v případě Alana Tudyka jsem například vůbec nepochopil, kde se tam ta postava jako vzala, kdo to je a proč tam je. Symptomatické pro třetí Transformers je i to, že kdybych si nepamatoval Joshe Duhamela z předchozích dílů, vůbec by mi nedošlo, že to měl být jeden z hlavních hrdinů a považoval bych ho za "jednoho z anonymních vojáků v davu". A zakončil bych britskou modelkou Rosií Huntington-Whiteleyovou, která je díky genetice, maskérům a kameře tak nadpozemsky krásná, že vypadá jako nějaký špatný CGI model a jde z ní hrůza. A neumí pochopitelně ani trošku hrát (je podstatně horší než byla Megan Foxová, a to je co říct).

"No dobře, dobře", říkáte si teď asi, "ale když přetrpím tu úvodní více než hodinu debility, přijde úžasná non-stop akce, že?" Inu, non-stop akce přijde, ale je zcela zbytečná. Jako kdybyste vzali nějakou tříminutovou 3D virtuální jízdu z Disneylandu a natáhli ji na 60 minut. Pořád něco hlasitě létá, vybuchuje a kácí se, ale (přestože jsem viděl první Transformers mnohokrát a celkem se v nich orientuji), nebyl jsem v tom zmatku většinu času schopen rozlišit kdo je klaďas a kdo je záporák, natož jaký konkrétní robot to je! Celé je to monotónní, ubíjející, a cítil jsem obrovský smutek z toho, jak přichází vniveč skvělá práce trikařů, designérů, zvukařů atd... Stačilo by vybrat JEDNOHO z těch mnoha robotů a dal se podle něj natočit nejen skvělý film, ale třeba i seriál! A tady jich máme NĚKOLIK DESÍTEK různých a nezajímá nás osud žádného z nich, natož nějaká jeho motivace nebo psychické rozpoložení.

Možná vám připadá divné, že dávám celých 40 procent filmu, který ve mně za svých cca 150 minut nevzbudil jedinou emoci (pokud "nuda" není emoce). Je to proto, že chci ocenit snahu "řemeslníků", kteří na něm pracovali. Pracovali "navzdory" kreativním "umělcům" jako byl režisér, scenárista nebo kameraman (obraz ve 3D vypadá místy opravdu divně). Jako demo reel, propagující schopnosti animátorů v ILM, film funguje skvěle.

Transformers 3 nastolují jednu palčivou otázku, pro mě docela důležitou. Když jsem tak apaticky seděl v kině a sledoval ty nepochopitelné nudné věci, co se mi hlasitě děly před očima, vzpomněl jsem si, jakou jsem měl před 20 a více lety legraci z tehdejších filmových recenzentů, kterým "ujel vlak" a psali o Star Wars jako o nějaké nepochopitelné změti drahých triků, nepřehledných kosmických honiček a nelogických výbuchů ve vesmíru. Je možné, že mi teď také "ujel vlak", že dnešní patnácti- až dvacetiletí budou Transformers 3 milovat a následně se budou všechny akční filmy točit takhle? To není příjemná představa, protože pak nebudu chtít chodit do kina...

27.6.11

Recenze: Generace singles - 90%

"Singles" jsou podle definice režisérky Jany Počtové lidé mezi 25 až 40 lety, kteří jsou zajištění, soběstační, nejsou hloupí a nemají dlouhodobého partnera.

(Oficiální stránky filmu jsou zde, trailer ani fotografie jsem nikde online neobjevil.)

Stejnojmenným dokumentárním filmem nás provází šest takto "postižených" lidí (tři muži a tři ženy). Všichni působí dojmem, že by si partnera celkem snadno mohli pořídit, ale z různých důvodů nejsou schopni nebo ochotni se ponořit do trvalého vztahu - tedy jde o úplně jiné případy, než opravdu strašidelně vypadající pán v epizodní roli, který se na seznamovacím večírku přizná, že je mu 38 let a dosud nepoznal ženu. Singles většinou nemají problém zařídit si sex a krátkodobé vztahy. Ale z nějakého důvodu nemají nebo nechtějí víc.

"Hrdinové" jsou vybráni skutečně reprezentativně. Někteří mi byli sympatičtí a souhlasil jsem s většinou toho, co říkali. Jiní mi byli vrcholně nesympatičtí. Důležité ale je, že všichni byli schopni se nějak rozumně vyjadřovat a sdělit nám své názory na svou aktuální situaci. Tyto oscilují mezi "Takhle mi to vyhovuje a mí nevěrní ženatí přátelé mi to závidí" a "ježiš to je hrůza, já jsem sám!" a pak dělají třeba takové věci. Během jednohu roku, kdy je sledujeme, většina z nich vystřídá oba tyto extrémy i několikrát. Racionální řešení nenacházejí a najít nemohou, protože - jak nikdy neřekl Sigmund Freud:


Některé segmenty jsou opravdu VELMI působivé - například když skorodospělý syn řekne svému single otci, že by nechtěl jednou dopadnout jako on, a otce to docela sebere, i když se snaží zůstat hardcore. Naopak odlehčení přichází v podobě tří různých seznamovacích akcí, na které se hrdinové vydávají. Zatímco "seznamovací večer Rádia Krokodýl" je ryzí holocaust a ze scény "med kolem pusy" jsem se skoro pozvracel (bylo mi šoufl fyzicky i psychicky), naopak "rychloseznamka" (tři minuty na partnera) mě docela příjemně překvapila.

Generace singles je ideální dokument. Opravdu něco DOKUMENTUJE, aniž by v tom hledal senzaci nebo si z "postižených" dělal legraci. Je nám zběžně naznačeno, že singles přibývá, rozvodů také, a mužské i ženské vztahové role procházejí zásadními změnami, ale co si z toho vyvodíme (pokud něco), to je na nás. Film se rozhodně nesnaží stávající situaci nijak řešit, což je dobře, protože to samozřejmě nejde, ani kdyby se pro to ustavily tři vládní Kocábovy komise.

A nemyslete si, že se mi tak líbil proto, že jsem single. Já single nejsem, protože "singles" jsou podle definice tvůrců jenom lidi do čtyřiceti let! Viz následující rozhovor s režisérkou:

Já: "Tady píšete, že singles se říká lidem do čtyřiceti. Takže když je takovému člověku přes 40, tak je co?"

J. Počtová: "Asi nějaký přestárlý ubožák."

Já: "Tak vám tedy pěkne děkuju."

J. Počtová: "To bude tedy recenze..."


To je tedy recenze!

22.6.11

Recenze: Pan Popper a jeho tučňáci [Mr. Popper's Penguins] - 50%

Pan Popper (Jim Carrey) zdědí po zemřelém otci šest tučňáků. Nejdřív se jich chce co nejrychleji zbavit, ale pak si je nechá a pomohou mu najít sama sebe, lásku bývalé manželky a dětí, smysl života a podobné věci.



Když film začal, byl jsem příjemně překvapen, že nebyl zdaleka tak hrozný, jak jsem se obával. Vlastně, byl asi úplně nejlepší, jaká může být rodinná komedie s Jimem Carreyem a šesti tučňáky.

Bohužel, někdy od poloviny to začalo jít s kvalitou a nápaditostí hodně strmě dolů a ke konci už jsem byl vyloženě naštvaný, protože film zdebilněl přesně v takovou trapnost, jako jsem se od počátku obával...

Je to škoda, protože v první polovině jsem se dokonce několikrát zasmál, a to dokonce i vtipům s výkaly (jde pravděpodobně o film, který drží rekord v množství výkalů a počtu defekací mezi přístupnými filmy). Tučňáci jsou roztomilí, Jim Carrey stále dokáže být vtipný, ale zázrak se prostě nekonal.

Dabing ani příliš nevadil, ale některé verbální vtipy mi přišly až nesmyslně dospělácké pro malého diváka (natož pro českého). Ví snad nějaké české dítě, kdo to je Kareem Abdul-Jabbar a proč je vtipná zmínka o jeho výšce?!?

P.S: Presskit se vytahuje tím, jaká to byla práce vycvičit při natáčení šest opravdových tučňáků, což mi přijde skoro jako nějaká záměrná mystifikace. Přísahal bych, že v 99 procentech záběrů byli tučňáci čistě digitální, a ne dvakrát dobře animovaní (úmyslně cartoonově neralističtí). Viz trailer. Připadá vám, že v některém tom záběru je skutečný živý tučňák??

P.S:

"I want you to punish me..."



Trivia: Carl Jung je Magneto!

20.6.11

Recenze: Hanna - 70%

Hanna (Saoirse Ronanová) je šestnáctileté děvče, které vyrůstá s otcem (Eric Bana) někde za polárním kruhem. Je cvičeno k zabíjení bez emocí. K zabíjení zvířat i lidí. Pak je výcvik u konce a Hanna je vyslána do civilizace (kde nikdy nebyla, ale má o ní teoretické informace), aby našla a zabila Marissu Wieglerovou (Cate Blanchettová) z CIA, která kdysi otci provedla něco ošklivého. Pak se má s otcem sejít v Berlíně.

Hanna svůj úkol splní zdánlivě na výbornou. Nechá se chytit CIA, vyžádá si Marissu Wiaglerovou, zabije ji a uteče. Háček je v tom, že Marissa Wieglerová je stále naživu (poslala místo sebe dvojnici) a nyní jde po Hanně i po jejím otci.



Režisér Joe Wright (od kterého se mi hrozně, hrozně moc líbilo Pokání) tentokrát zkusil něco výrazně jiného. A asi první čtvrtinu filmu jsem si vyloženě liboval. Díval jsem se na politicky nekorektní brutální zabíjející holčičku, hranou velmi dobrou mladou herečkou za přizvukování supercool Cate Blanchettové a jen o něco méně cool Erica Bany.

Bohužel, poté co Hanna vyvraždí menší základnu CIA a vydává se na dlouhou pouť do Berlína, cosi začne skřípat. Do této chvíli byl film téměř perfektně fungujícím a zábavným thrillerem bez náznaku čehokoliv jiného (což bylo DOBŘE). Od útěku ze základny se ale začínají objevovat čím dále zvláštnější elementy, jako poměrně obsáhlý subplot o sbližování Hanny s náhodnou rodinou nebo "elitní vraždící tým" ve formě stereotypní karikatury starého transvestity a dvou legračních skinheadů.

Když film vyvrcholí honičkou v rozpadlém zrezivělém lunaparku na motivy pohádek bratří Grimmů (včetně psychedelické perníkové chaloupky obývané kouzelným bezdomovcem), je nadevší pochybnost jasné, že se díváme na něco, v čem máme hledat hlubší smysl, asociovat si tuto scénu s úvodní zmínkou o pohádkách bratří Grimmů a pochopit celý osud Hanny jako paralelu s Červnou Karkulkou, případě Hloupým Honzou a zrezivělé pohádkové bytosti jako metaforu ztráty nevinnosti, nebo něco podobného. Každopádně je nám to cpáno příliš násilně.

Mírný filosofický přesah v thrilleru nevadí. Vadí, pokud je nám tento přesah cpán tak intenzivně, že je to na úkor thrilleru a brzdí to jeho tempo. S přibývajícími minutami je hlavní zápletka stavěna do pozadí, přestává tvůrce zajímat a všichni hrdinové (povětšinou elitně vycvičení superagenti) se začínají chovat jako idioti. Když se půl hodiny dívám na téměř krystalicky čistého Jasona Bournea a libuji si, jak mu to šlape, nemůže se tento po třiceti minutách začít postupně měnit v Melancholii!

Hanna obsahuje spoustu atmosféricky natočených scén, které ale působí jako ze zcela odlišných filmů. Filmařům se nepodařilo dát jim nějaký sjednocující prvek, který by ospravedlnil jejich existenci v jednom filmu.

Následující myšlenka bohužel není zcela z mé hlavy (ale z hlavy Jirky Pavlovského), nicméně vystihuje film dokonale: "Hanna je jako kdyby Lars von Trier točil film podle scénáře Stevena Seagala a jeden z nich si přitom z toho druhého udělal dobrou legraci. Není ale úplně jasné kdo z koho."

12.6.11

Recenze: Princ a pruďas [Your Highness] - 60%

Trailer tohoto filmu se tváří jako parodie na pohádky a fantasy filmy:



Je to ale trochu zavádějící, protože Princ a pruďas je překvapivě do značné míry úplně normální, neparodická, docela slušná hardcore fantasy. Drsné akční scény se spoustou krve, triky, magie, souboje, mytické bytosti, nahá dámská prsa (NIKOLIV prsa Natalie Portmanové), superheroická hudba (Steve Jablonsky). To všechno docela dobře funguje a pokládal jsem si na základě toho opakovaně otázku, proč se častěji netočí pohádkové fantasy filmy pro odrostlejší publikum.

Nicméně, tato hardcore fantasy je prokládána infantilním, mládeži nepřístupným humorem. Zdaleka ho není tolik, jak by se mohlo zdát z traileru a není vždycky k popukání. Rozhodně ve filmu jsou místa, při kterých se budete hlasitě smát, ale dost často spočívá humor jen v tom, že nějaký princ nebo čaroděj řekne uprostřed uhlazené fantasy mluvy "píča" nebo "nasrat". Nebo se princové radí se starým věštcem, mluvícím jako Yoda, což probíhá víceméně podle standardního fantasy scénáře, až na to, že mezi řádky vytušíte, že ten věštec jednoho z princů v dětství sexuálně zneužíval a na závěr scény chce za odměnu vyhonit...

Výsledek je nadevší pochybnost originální a já mám rád originální filmové zážitky. Byl jsem ovšem z filmu poněkud rozpačitý, podobně jako svého času z Team America. I tady platí, že film svou zdrojovou látku chvílemi paroduje, takže byste jí měli zřejmě pohrdat, a chvílemi ji přesně (a zručně) kopíruje, takže si ji vlastně zamilujete.

Ve výsledku to na mě působilo poněkud schizofrenně. Ale rozhodně vám doporučuji Prince a pruďase vidět, protože něco takového tady dlouho nebylo a vzhledem k tržbám zase dlouho nebude. A navíc... minotauří penis!

P.S: Úplně nejvíc se těším, co budou dělat rodiče, kteří do sálu omylem zabrousí s malými dětmi. Tento film totiž opravdu není vhodný pro mládež přinejmenším do 15 let...

7.6.11

Recenze: Paul - 70%

Dva Britové (Simon Pegg, Nick Frost), fanoušci sci-fi a mimozemšťanů, si vyrazí do USA na Comic-Con a výlet po "slavných amerických ufonských památkách". A shodou okolností narazí na mimozešťana, který je na útěku před vládními agenty a potřebuje jejich pomoc.



Vtip je v tom, že mimozemšťan (jménem Paul) žil na zemi několik desetiletí a je dokonale obeznámen s našimi reáliemi a kulturou (kterou sám občas ze zákulisí pomáhal utvářet).

Problém je, že tento originální námět je trestuhodně nevyužitý, humor často postrádá sofistikovanost a funguje na dvou základních, víceméně triválních pilířích:

  1. Sprosťárny.
    1. Paul (mluví ho Seth Rogen) je inteligentní, ale velmi sprostý.
    2. Agenti jsou infantilně sprostí.
    3. Unesená křesťanka prozře, stane se ateistkou a začne se učit nadávat.
  2. Neustálé narážky na sci-fi filmy, aniž by měly v rámci filmu nějaké pořádné opodstatnění. Prostě mají být vtipné jen tím, že je sci-fi fanoušci identifikují. Například:
    1. Když jdou kluci nakupovat, Paul chce, ať mu přinesou lentilky ("Reese's Pieces").
    2. Než agent naštvaně rozstřelí vysílačku, řekne "Stejně to byla nudná konverzace".
    3. Paul vysvětluje, že se může zneviditelnit, hrdina se ho zeptá, jestli kdykoliv, a Paul odpoví Predátorovým hlubokým hlasem: "Kdykoliv".
Pokud chápete aspoň dvě z těchto tří narážek, pak budete při Paulovi pravděpodobně spokojeni. Kvalit podobně cíleného Galaxy Questu ale nedosahuje.

Na druhou stranu, je o dost lepší, než (také podobně cílený) film Fanboys.

6.6.11

Recenze: V peřině - 40%

Tento český 3D muzikál má neuvěřitelně složitý děj, který se pokusím krátce nastínit:

V městečku je čistírna peřin, kterou provozuje Bolek Polívka, jeho manželka a jeho dcera (Lucie Bílá). Zdejší čistící stroj zbavuje peřiny zlých snů a všichni obyvatelé města proto mají klidné a spokojené spaní. Noční můry, které jsou "extrahovány" z peřin, jsou shromažďovány ve sklepě pod čistírnou (není jasné kdo všechno o této skutečnosti ví). Film začíná písničkou, ve které všichni společně na náměstí zpívají o tom, že zdejší čistírna peří zbavuje peřiny zlých snů. Následně se kolem toho točí ústřední zápletka a všichni o tom znovu a znovu mluví. Je to mimo jiné napsáno ve výloze té čistírny. A pak, o 90 minut později, se provozovatelka oné čistírny, která byla u mnoha z těch rozhovorů, velice diví, že její čistírna zbavovala peřiny zlých snů...

Kromě toho, zcela nezávisle na výše uvedeném, Polívka svým dvěma vnoučatům udělal (nebo někde sehnal? Není vysvětleno) speciální peřiny, které vás do sebe vcucnou pokud ve speciálním pořádí zmáčknete jejich knoflíky. Polívka ty knoflíky zmáčkne a je vcucnut do peřiny, kde se z nějakého důvodu (není vysvětleno proč) nacházejí sny jeho vnučky, tzn. vypadá to zde jako v CGI demo reelu mladého nadějného animátora. Polívka zde usne věčným spánkem, nevrátí se zpět do reálného světa a je považován všemi za nezvěstného.

Mezitím se do města přistěhuje věštkyně, která nechá v čistírně vyčistit svou černou peřinu, která čističku rozbije. Pokud jsem to dobře pochopil, věštkyně to udělala schválně, protože se domnívá, že když lidé budou mít více nočních můr, budou více chodit k ní a nechat si od ní vykládat sny (???).

Nezávisle na tom všem se otevřou dveře ve sklepě pod čističkou a ze "skladu zlých snů" uprchne krásná dívka jménem Sen a strašidelný nemluvný chlapík s kloboukem, červenými rukavicemi a pytlem, do kterého chytá děti. Vypadá z nějakého důvodu úplně přesně takhle (jen si představte červené rukavice místo maňásků). Ve městě kromě toho bydlí (náhodou?) další úplně stejně vypadající chlapík (hraný stejným hercem), který také nemluví, ale není zlý, má jiné oblečení a na klobouku mu pořád sedí holub.

Nezávisle na tom všem se Polívkova vnučka omylem dostane taky do své peřiny, kde taky usne a je tudíž také pohřešována. Dostane se tam za ní její bratr, který ji chce zachránit, ale tady už jsem se opravdu přestal orientovat, je mi líto...



Výše uvedené rozhodně není kompletní popis všech zápletek. Zastavme se například u té krásné dívky ze sna:

Nikol Moravcová (se strašlivými postsynchrony) je "Žena Sen", o které se zdávají erotické sny Mádlovi, který bydlí jako podnájemník v podkroví nad čistírnou (bohužel, ty sny nikdy nevidíme). Zpívá o sobě písničku s následujícím refrénem:
Jsem Sen,  
La la lalá, lálá lá. 
Sen, 
La lala lalá, lálá lá.
První otázkou je, proč byla Moravcová čističkou "vyčištěna" z Mádlovy hlavy, když to rozhodně nebyl "zlý sen" a Mádl po ní hrozně touží. Následně je překvapivé, že i když byla odstraněna z jeho hlavy a prochází se nyní po ulicích města (neboť utekla z toho sklepa pod čistírnou), Mádlovi se o ní nadále zdá a ve svých snech ji vidí chodit po městě (stejně jako ji vidí v reálu všichni obyvatelé města). Kdykoliv se Mádl probudí, Moravcová mizí neznámo kam. Pokud to analogicky funguje se všemi ostatními snovými postavami, pak čistírna poněkud postrádá smysl, protože lidi zlých snů nezbavuje, pouze je přenáší do reálného prostředí města (do sklepa), přičemž se jim pořád o těch můrách zdá. Nebo je rozdíl v tom, že ostatní sny zůstaly uvězněny ve sklepě a Moravcová ne? Who knows? The Shadow knows... Moravcová také vysvětluje, že se o ní zdá v různé chvíle různým mužům a každý jí říká jinak, takže ona neví jak se jmenuje. To nastoluje různé zajímavé otázky, kterými se nikdo nijak nezabývá. Nakonec se Mádlovi začne místo Moravcové zdát o hodné Anně Stropnické, načež se Moravcová opět objeví v realitě (není vysvětleno jak je to možné, když se už o ní Mádlovi nezdá) v místnosti kde jsou všichni hlavní hrdinové (a náhodou tam spí také Mádl, protože potřeboval prášky a když o ně žádal, tak při tom usnul), se všemi se rozloučí, dostane od dětí stejné jméno jako jejich maminka, a zmizí.

Podobně bizarní osudy má vícero hlavních postav. Různě se prolínají mezi sny, realitou a písničkami podle pravidel, která nejsou nikdy objasněna, nikoho ve filmu nezajímají a nikdo se jim nediví. Ve většině muzikálů by to bylo jedno, ale v tomto případě by bylo dobré vědět, v jaké realitě se vlastně odehrávají zdejší písničky. Zda to má být taky nějaká snová realita, nebo zda slečna Sen opravdu tančila před reálnou radnicí ve svatebních šatech a zda se Polívka v rámci své písničky opravdu ocitl ve zdejší hospodě, když měl být celou dobu uvězněný v Limbu peřině své vnučky a snažit se odtud dostat... Ve výsledku působí holý děj filmu mnohem složitěji než Inception.

V perine / Inception / Lucie Bila

Obávám se ale, že žádné grafy a vysvětlování tomuto příběhu nemohou dát smysl. Je to prostě série scén, které tvůrcům připadaly cool nebo roztomilé, spojená dohromady něčím, co velim vzdáleně připomíná příběh.

No a pokud nechápete zápletky a netušíte, co je vlastně kdy v sázce a co kdy komu hrozí, musíte film brát jen jako víceméně zábavný audiovizuální balíček. Víceméně.

Je nutno uznat, že film vypadá na české poměry výpravně, přičemž velmi důležitá jsou slova "na české poměry". Je pravděpodobné, že u nás nic podobně velkolepého hodně dlouho nevzniklo (z hlediska výpravy, triků, kostýmní stylizace, choreografie, 3D...). Na druhou stranu, například film Spy Kids 3D, ze kterého jsem si dělal víceméně legraci kvůli jeho béčkovosti, působí přinejmenším stejně výpravně jako V peřině. Nemluvě o "skutečných" filmových muzikálech. I když vezmeme ty "lacinější" jako Hairspray nebo Producenti, V peřinách se s nimi v žádném produkčním ohledu nemůže měřit. S výjimkou toho, že má české texty!

Hudba není špatná a některé melodie bych byl dokonce schopen si broukat. Texty ale povětšinou znějí jako kdyby šlo o překlad nějakého cizojazyčného textu a překladatel neměl moc času, tak si s veršováním nedal moc práce a občas mu ujela nebo přebývala nějaká slabika. I v písničce v záhlaví slyšíte, že podle textaře je "za živa" opak k "ve snu"... Ty texty jsou prostě současně odbyté a přehnaně ambiciózní (co se rýmu týče):
Kdo zná mě trochu víc
Ženu zkušenou
A osudem tak zkoušenou
Vůči dnešku jinou
Se sádrou na měsíc
Věčně odřenou
Na rukách i v kolenou 
A převážně svou vinou
Když k tomu připočtu velmi nekonzistentní herecké výkony (Rodenův tatínek by s lepšími dialogy byl opravdu roztomilá figurka, ale například Goldflamova policajta bych okamžitě vyhladil jako Lidice), vychází nám z toho film, který je na to, jak je náhodný a nesmyslný, nesnesitelně dlouhý (skoro dvě hodiny).



Oceňuji odvahu tvůrců, kteří chtěli natočit něco se skutečně světovými parametry, ale (kromě toho, že měli mít lepší scénář) nedokážu si představit, jak si mohli myslet, že budou světoví, když na to prostě nemají finance (jsem si jist, že i ti béčkoví a podobně nesmyslní Spy Kids 3D byli podstatně dražší než V peřině).

P.S: Ono tolik vyzdvihované 3D mi připadalo v reálných scénách nepostřehnutelné a v CGI scénách mě z něj bolela hlava jako ve Spy Kids 3D.

Hrůzný stařec a jeho lahve

Nefilmová překladatelská odbočka k H.P. Lovecraftovi:

V dětství jsem mnohokráte četl hororovou sbírku "Lupiči mrtvol" a v ní povídku H.P. Lovecrafta "Hrůzný stařec". Četl jsem ji v mládí tolikrát (aniž bych si tehdy zapamatoval autora), že jsem dnes, když jsem pročítal antologii H.P. Lovecrafta v originále, okamžitě zavětřil, že čtu tutéž povídku, kterou jsem znal z dětství. A těšil jsem se na konec, který jsem si velmi dobře pamatoval, protože dával celé povídce tu správnou strašidelnou pointu.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že tato povídka v originále onu mrazivou a hojně citovanou poslední větu NEMÁ a domyslel si ji zřejmě překladatel!

Původní Lovecraftova povídka končí v originále takto:
"But in this idle village gossip the Terrible Old Man took no interest at all. He was by nature reserved, and when one is aged and feeble one’s reserve is doubly strong. Besides, so ancient a sea-captain must have witnessed scores of things much more stirring in the far-off days of his unremembered youth."
Kdežto český překlad končí takto:
"Pověsti kolující po městě však hrůzného starce nezajímaly. Od přírody byl ke všemu značně rezervovaný, a když člověk zestárne a je nucen se potýkat se stařeckými neduhy, stává se z něho ještě větší morous a tajnůstkář než zamlada. Ostatně, takový vysloužilý kapitán námořní plavby zažil jistě za dlouhých let své služby mnohem tajemnější a záhadnější příhody, než byla tahle. Navíc do jeho sbírky přibyly další tři láhve, o které stařec musel bděle pečovat."
Nebyl jsem v dětství sám, komu připadala na povídce nejúžasnější právě ta poslední věta a nyní s překvapením zjištuji, jakou "básnickou licenci" si tehdy překladatelé dovolovali. Navíc, když jsem dnes četl povídku znovu, dochází mi, že ta "vylepšující" poslední věta dost dobře může měnit původní autorův literární úmysl.

Víte o tom někdo víc?

P.S: Abych se vrátil nějak částečně k filmu, tento Carpenterův film je Lovecraftem velmi inspirovaný a je to možná jeho poslední dobrý film.