27.9.11

Recenze: Zneužívaný - 30%

Pozor, na konci článku byl přidán zásadní update!

Než začnu recenzovat "Nejdrsnější dokument roku 2011" (což je nápis na plakátu filmu Zneužívaný, nikoliv můj nápad), zastavme se u několik věcí, o kterých NEBUDU PSÁT.

1) Budu zcela ignorovat, co se psalo a píše o vzniku filmu, jeho hlavní tvůrkyni Ivanně Benešové a jeho hrdinech / hercích. Pro hodnocení filmu není nijak důležité, nakolik je třeba tohle pravda a nakolik je to promyšlená reklamní kampaň, respektive promyšlená anti-kampaň. To ať řeší jiní. Mně je jedno, jak se tvůrci a herci jmenují, co studovali a kde se jak fotili.

2) Nebudu nějak složitě rozebírat, zda film je nebo není dokument. Kdokoliv film uvidí, pro toho je odpověď na tuto otázku naprosto jasná a jednoznačná. Kdo o této otázce diskutuje, ten film neviděl. Zneužívaný rozhodně dokumentem není. Mohli bychom se zamyslet, zda je etické inzerovat jako dokument něco, co dokumentem není, ale to už se rozebíralo u Záhady Blair Witch, Paranormal Activity, Českého snu nebo čehokoliv od Michaela Moorea. Já k tomu nemám co dalšího říct a nemyslím si, že by tato skutečnost měla nějak ovlivňovat mé hodnocení filmu.



No a teď k věci:

Film je od začátku koncipován zdánlivě jasným způsobem. Vypadá jako dokument o muži, který byl právě po deseti letech propuštěn z vězení, kde seděl za vraždu své matky. Sleduje ho mladá režisérka s malým filmovým štábem v průběhu několika let. Hrdina má problémy začlenit se do společnosti, snaží se bydlet u své babičky, snaží se najít si přítelkyni, snaží se najít si práci jako autor bulvárních článků pro idnes.cz...

Po několika málo minutách je celkem jasné, že ve skutečnosti o dokument nejde, protože ačkoliv hlavní představitel je občas celkem slušný, většina ostatních "skutečných lidí" nejsou dobří herci. K tomu přidejme skutečnost, že celkem záhy začneme objevovat historické nekonzistence, např. před kolika lety se co stalo, kolik let je hrdinovi a ve kterém roce se právě nyní nacházíme. To je prohloubeno ještě tím, že jiné časové údaje jsou na oficiálním webu, jiné zazní ve filmu a jiné říkali na slavnostní premiéře před začátkem promítání. Po pár minutách jsem se tudíž začal opovržlivě bavit a jenom jsem sledoval, jak se do toho tvůrci více a více zamotávají.

"Současnou" linií příběhu se prolínají flashbacky do hrdinova dětství, které jsou pochopitelně také hrané (a jsou, na rozdíl od zbytku filmu, od počátku prezentované jako hrané). V těch vidíme, jak je malý hrdina terorizován spolužáky a především svou vyšinutou, alkoholickou matkou, která ho později i sexuálně zneužívá. V těchto segmentech jsou herecké výkony ještě MNOHEM horší než ve zbytku filmu, jak od chlapečka, tak od jeho matky. Nic proti statečné herečce, která ztvárnila matku. Problém je spíš v tom, že si nedokážu moc představit, jak by se dala zahrát scéna "hladím svého malého synka po vlasech, přitom si hnětu prso a vzrušeně vzdychám" tak, aby nevypadala strašlivě debilně. Jo, a skoro bych zapomněl na smutnou scénu "omylem jsem zalehla čivavu":


Stojí za zmínku, že až do samotného závěru filmu nevidíme nic odvážnějšího než náznak matčiny ruky v rozkroku (vlastním). Vše je pouze naznačováno. V úplném závěru filmu pak konečně PŘIJDE FULL FRONTAL, ale bohužel ne režisérčin, nýbrž matčin. Pokud je ve filmu něco drsného, je to drsné pouze psychologicky. Respektive bylo by, kdyby to bylo najěk působivě zahráno nebo natočeno.

Prostě, přemýšlel jsem, jestli tomu dát nula procent nebo deset procent, ale pak přišla poslední minuta filmu, která... Mno, nechme mluvit obraz:

Zneužívaný - Rage recenze

Pokud chcete vědět víc, tak se nevyhnu SPOILERŮM. Nedá se nic dělat, o tu poslední minutu filmu vás nemohu připravit, protože pouze díky ní je tento film MOŽNÁ něco jiného než totální sračka.

Takže: Zatímco "v současnosti" se hrdinovi nedaří, nemá práci ani přítelkyni atd., přepneme se do posledního flashbacku, ve které se konečně matka ožere natolik, že hrdinu (malého, dvanáctiletého) sváže a znásilní. Ráno po tomto činu se matka probudí a najde syna MRTVÉHO ležet u postele (svázaného, udušeného). Následuje záběr, na kterém hrdinova babička stojí u hrdinova hrobu, na kterém je rok úmrtí 1989, a řekne něco jako "No a takhle smutně to s tím chlapcem tehdy dopadlo". Následují závěrečné titulky.

Jak ti bystřejší z vás jistě pochopili, touto poslední minutou filmu se mění pár "drobností". Mimo jiné:
  • Hlavní hrdina zemřel když mu bylo dvanáct (nebo kolik, prostě v roce 1989). Ergo:
    • Nezabil matku.
    • Nešel za to sedět.
  • Nikdo o nikom nikdy nenatáčel dokument, mimo jiné z toho důvodu, že hrdina dokumentu zemřel když režisérce dokumentu bylo 5 let.
  • Hrdina nikdy nebyl propuštěn z kriminálu a nebydlel u babičky (u téže babičky, která na konci stojí u jeho hrobu).
Prostě, 95 procent filmu, který jsme právě viděli, se nikdy nestalo. Hrdinovy monology. Jeho hledání práce a přítelkyně. Jeho interakce s babičkou a filmaři. Nic z toho se nestalo.
    Nabízí se otázka PROČ NÁM TEDY REŽISÉRKA TO VŠECHNO UKAZOVALA?

    Měl tento vypravěčský postup vzbudit v divákovi dojem, že zabitím malého chlapce byl zmařen potenciální šťastný život dospělého muže? To asi ne, protože ten (neexistující) dospělý muž je prvotřídní neschopný prolhaný násilnický hajzl a jeho "nevinná" smrt ve dvanácti letech působí doslova jako spása jeho i jeho pozdějších obětí.

    Má to být jakási pocta, kterou tvůrci skládají nějakému skutečnému chlapci, který skutečně byl utýrán matkou v roce 1999?

    Nebo se to všechno STALO a závěrečná minuta nám měla naznačit, o co lepší by bylo, kdyby hrdina zemřel už jako děcko?

    Nevím. Všechny další možnosti, které mě napadají, mi připadají ještě šílenější a nesmyslnější.

    Každopádně je ale nezvratným faktem, že Ivanna Benešová (pokud se tak jmenuje) natočila naprosto neprůstřelný "critic proof" film, protože téměř na jakoukoliv výtku může říct "Ale to bylo tak blbě natočené/zahrané schválně, protože to bylo podobenství/nastavování zrcadla apod."!!! To je dokládáno i několika krátkými segmenty, ve kterých "hrdina" říká "filmařům", že "lepší by možná bylo nenatáčet dokument a udělat z toho hraný film" nebo se diví, že chlapec, který ho hraje ve flashbacích, nemá z této role psychické problémy. Já se tomu divil taky. Pobíhal po kině s umělou krví a podlitinami a dal mi placku:

    2011-09-26 18.48.07.jpg

    Podobné šílené "závěrečné zvraty" známe třeba ze Soderberghova filmu Hollywood, Hollywood, De Palmova Femme Fatale, nedávného Pan Nikdo a jiných ambiciózních artfilmů. Tyto filmy ovšem, narozdíl od Zneužívaného, nevypadají do své poslední minuty jako dílo totálně neschopného neumětela.

    Možná to všechno je opravdu hluboký umělecký záměr, který je pro mě příliš hluboký. Možná to byl vychcaný způsob, jakým režisérka vymyslela závěrečnou minutu, když zjistila, že se jí celý film katastrofálně nepovedl.

    Každopádně zpwnovala úplně všechny, diváky i recenzenty, a to myslím stojí za nějaké to - aspoň symbolické - ocenění...

    Celé je to natolik bizarní záležitost (na plátně i mimo plátno), že bych se vůbec nedivil, kdy by se ukázalo, že Ivanna Benešová je jenom nastrčená negramotná modelka a celé je to inkognito projekt nějakého absurdního dramatika/bývalého prezidenta.

    P.S: Anglofilům mezi vámi doporučuji anglickou verzi webu...

    UPDATE: Až poté, co jsem uviděl tuto úžasnou reportáž o filmu, mi došla jedna docela zásadní věc, která mi při sledování filmu nedocházela: Ty "vymyšlené bulvární články, které psal hlavní hrdina na idnes", byly skutečně napsány a skutečně na těch serverech vyšly, což může dokumentovat manipulativnost médií, čtenářů atd... Potom tedy exaktně vzato Zneužívaný OPRAVDU JE DOKUMENT, ale vtip je v tom že to není dokument o zneužívání dětí jejich rodiči, ale o zneužívání jiných lidí jinými věcmi. To je skoro brilantní nápad a pokud jste film viděli, autoři té reportáže vypadají jako naprostí kreténi, kteří se nachytali přesně tak, jak tvůrkyně chtěla! Jenom škoda té nepodařené realizace filmu...

    25.9.11

    Recenze: Kamarád taky rád [Friends with Benefits] - 60%

    Kamarádí se. Začnou mít sex. Super. Zamilují se. Nesuper. Pochopí. Super. Konec.



    Tato komedie je ve všech ohledech téměř přesně totéž, jako nedávný film Hlavně nezávazně:

    • Stejný děj.
    • Stejný přístup filmařů - Herci jsou tam pořád polonazí a mluví sprostě, ale vlastně je to po všech stránkách neprovokativní film a ani bradavku pořádně neuvidíte. Full frontal NENÍ.
    • Ke konci je pokus o nějaké prozření, pochopení a sílu pravé lásky, což je nezajímavé a nevtipné.
    Jediný rozdíl vidím v tom, že Hlavně nezávazně Kamarád taky rádtrošku lepší dialogy a sofistikovanější pop-kulturní narážky. Jsou ale tak hbité, že z nich v českých titulcích pravděpodobně mnoho nezůstalo.

    24.9.11

    "Máš perfektní holku. Jsme ti ji vyzkoušeli."

    Pořád si stěžuji na to, že v českých filmech chybí pořádné realistické dialogy a dramaturgie, která by nějak hnala příběh.

    Proto mě zahřál u srdce (a nejen tam) tento úžasný filmeček, který ovšem není vhodný pro mládež a pro pracoviště.

    Zde by si měl Hřebejk vzít příklad.

    22.9.11

    Recenze: Alois Nebel - 60%

    Rok 1989. Alois Nebel (Miroslav Krobot) je výpravčí (nebo co to přesně je) na malém zapadlém nádraží. Nemá to v hlavě úplně v pořádku, protože v roce 1945 zažil cosi tragického. Do toho se připlete němý přeběhlík z Polska (Karel Roden), který to také nemá v hlavě v pořádku (a má sekyru). Stráví spolu chvíli v jednom psychiatrickém ústavu, pak je Alois propuštěn a vydává se zcela na blind do Prahy na Hlavní nádraží (aniž by zde někoho znal). A pak zpátky...



    O ději filmu se nedá moc rozepisovat, ale o tom až za chvíli. Nejdříve se rozhodně musíme pozastavit u jeho formální stránky. Pokud jste si ještě nepustili trailer, udělejte to...

    Českých filmů, o kterých můžeme napsat, že mají unikátní výtvarné pojetí, je od revoluce strašlivě málo. Alois Nebel k nim rozhodně patří. Není to celosvětově unikátní pojětí a tvůrce se na tiskovce sám od sebe přiznal, že se inspiroval filmem Waking Life (který při tiskovce nazýval "Walking Life"). Zdrojovým materiálem filmu byly reálné záběry s reálnými lidmi, který byly následně počítačově promasírovány, ručně doanimovány a doplněny CGI grafikou, aby vzniklo něco V ČESKÝCH KONČINÁCH unikátního. A povedlo se a výsledek vizuálně připomíná stejnojmenný (také černobílý) comics, podle kterého film vznikl.

    Výtvarná podoba je tak zajímavá, že se divák většinou nenudí, i když se na plátně nic akčního neděje. A to je naprostá většina filmu. Naprostou většinu filmu sledujeme, jak někdo sedí, kouká do blba, přemýšlí, někam pomalu jde nebo velmi úsporně prohodí pár slov. To nemyslím jako výsměch! Film je záměrně V-E-L-M-I R-O-Z-V-L-Á-Č-N-Ý a díky správné hudbě (tedy spíše díky ambientním zvuchovým plochám) to funguje a je to hypnotícké, aniž by to bylo příliš uspávající.

    Také rozhodně stojí za vypíchnutí titulní role. Díky Miroslavu Krobotovi je Alois Nebel opravdu působivá figurka, jejíž zdánlivě tiché apatie bych se v reálu asi dost bál.

    Potud stále vše OK, nebo ještě více než OK. Problémy začnou ve chvíli, kdy se film snaží být něčím jiným než náhodnou sondou do každodenního neutěšeného života psychicky narušeného člověka. Film Alois Nebel by totiž měl mít děj, což nefunguje z jednoho prostého důvodu: Filmaři ho nedokázali odvyprávět.

    V presskitu jsem si přečetl několik důležitých skutečností (například že postava X byla znásilněna postavou Y, tudíž by to její dítě vlastně mohlo být dítětem postavy Y...), které jsou NAPROSTO ZÁSADNÍ pro pochopení děje filmu a jeho dramatického vyvrcholení. Kdybych si tyto věci nepřečetl v presskitu, ze samotného filmu by mi nikdy nijak nedošly. Na tomto místě můžete argumentovat mou nedůvtipností, ale v malém hloučku čtyři lidí (z nichž dva byli filmoví kritici a jeden filmový producent/režisér) jsme si toho v průběhu filmu nevšimli ani jeden, a i po přečtení presskitu měli různí z nás z nás různé teorie o tom, co byl vlastně zač ten Roden, které z dětí ve flashbacku (v roce 1945) vlastně bylo Alois Nebel nebo kam, proč a s kým jel v roce 1945 ten vlak - až při diskusi s tvůrci po filmu nám docvaklo, že zřejmě nikoliv s Čechy do koncentráku, ale s vysídlenými Němci pryč z Československa. Nebo to byly ve dvou flashbacích dva různé vlaky? Můžete nás mít za idioty, ale nečetli jsme comics a na plátně jsme viděli pouze pár sekund toho, jak nějací lidé nastupují ve spěchu a ve stresu do vlaku, a někteří z nich při tom mluví německy.

    V tomto ohledu bych mohl Aloise Nebela srovnávat třeba s Harrym Potterem, na kteroužto filmovou sérii jsem rezignoval okolo pátého dílu, kdy mi došlo, že bez znalosti knih a dobré paměti (na předchozí díly) nemohu pochopit, co se na plátně děje. Fanoušci comicsu Alois Nebel, nebo ti, kteří si pamatují každé slovo, které ve filmu je proneseno, mohou být s výsledkem pravděpodobně spokojeni, ale pro mě něco takového není plnohodnotný film. Slabiny scénáře podtrhuje i skutečnost, že jsem při velmi letmém listování comicsovou předlohou (po zhlédnutí filmu) narážel na kresby a dialogy, které dávaly smysl scénám, u kterých jsem ho v kině postrádal.


    Jak už jsem psal, depresivní pomalá atmosféra se vydařila. Ale kdyby film skončil například ve 30. minutě (když Nebela odvážejí do blázince), měl bych z té atmosféry naprosto stejný pocit, jako jsem měl po skončení celovečerního snímku.




    Následující technologicko - producentské zamyšlení je pouhým zamyšlením a nijak neovlivnilo mé hodnocení filmu:

    Když jsem film sledoval, říkal jsem si opakovaně, jak je hezké, že si pár lidí doslova na koleně natočilo laciný filmeček, pro který vymysleli takovou téměř unikátní stylizaci, která zaujme, potěší oko a přitom je vlastně triviální ji s dnešní digitální technologií vytvořit. O to víc jsem obdivoval, že v některých záběrech evidentně byly některé věci dodělávány dodatečně ručně nebo pomocí klasického CGI.

    Následně jsem byl po besedě s tvůrci a předvedení demofilmu o technologii výroby doslova jako opařený, protože jsem se dozvěděl, že film vznikal několik let a stál 80 milionů Korun!!! Každý záběr a každé políčko natočeného filmu byly nejdříve prohnány filtry, pak RUČNĚ překresleny do vektorů a pak RUČNĚ animovány v After Effects (v demofilmu nazývaných "After Affects") tak, aby pohyby animovaných postav políčko po políčku kopírovaly pohyby reálných postav.

    To je pro mě učebnicovým příkladem "za hodně peněz málo muziky". Kdyby tvůrci nechali pár chytrých vysokoškoláků pracovat tři měsíce na chytrých algoritmech, tak měli k dispozici software, který by jim zcela automaticky vytvořil z reálných záběrů zamýšlenou stylizaci čtyř pětin jejich filmu, přičemž by takový výsledek 95 procent diváků nikdy nerozeznalo od jejich pracné "poloruční" animace (zbylá pětina filmu by pak byly ony stoprocentně ruční nebo stoprocentně CGI animace a dokreslovačky). Pokud by to byli hodně chytří studenti a sponzoroval by to Google, možná by to ten software zvládal v reálném čase. O tom jsem skálopevně přesvědčen, a skutečnost, že já takový software nenapíšu, na tomto přesvědčení nic nemění.

    Jaký smysl má takto neuvěřitelně pracně, políčko po políčku, vytvářet animaci, která po většinu času vypadá, jako kdyby byl obyčejný černobílý film prohnaný nějakým "comicsovým filtrem", který zvýšil kontrast, zvýraznil obrysy a zprznil pohyby? U Linklaterova Waking Life (a následujícího Scanner Darkly) bylo mnohé animováno ručně TAK, ABY BYLO VIDĚT, ŽE JE TO RUČNÍ ANIMACE a maximální stylizace (dokonce v různých výtvarných stylech v rámci jedné scény). Jaký smysl to mělo v případě Aloise Nebela?

    Nevím. Jsem zmaten.

    Každopádně, producent Aloise Nebela je nejhorším producentem v historii českého filmu.

    Vlastně ne, naopak. Je to špičkový producent, protože na tento projekt nějak dal dohromady těch 80 milionů. Ale ten, kdo do toho ty peníze investoval, je nejhorší investor v historii českého filmu.

    20.9.11

    Byla to láska

    Oficiální videoklip k duetu Michala Davida a Lucie Vondráčkové.

    hudba: Michal DAVID
    text: Hana SORROSOVÁ
    zpěv: Michal DAVID a Lucie VONDRÁČKOVÁ



    Je Hana Sorrosová K.H. Máchou dnešní doby? Nebo K.H. Frankem? Každopádně, Bůh ji vidí. Všechny je vidí. Bohužel, pravděpodobně je neslyší, protože ani Bůh nevydrží všechno...

    15.9.11

    Recenze: Drive - 70%

    "Řidič" beze jména (Ryan Gosling) oficiálně pracuje v autodílně a jako kaskadér. Méně oficiálně si se svým autem vydělává při loupežích a jiných zločinech. Pak se ale tento osamělý zakouká do své sousedky (Carey Mulliganová), skamarádí se s jejím synem a posléze i s manželem. A to je chyba, protože manžel je zapleten s podsvětím a vznikne problém s tím, že hlavní hrdina je s podsvětím zapleten také, ale trochu jinak...



    Režisér Nicolas WInding Refn si mě získal svým filmem Bronson. Jeho nejnovější snímek je podobně stylový, hypnotický, ironický a brutální. Je přesně na té příjemné hranici, kdy už se může líbit fanouškům Wenderse nebo Soderberga, ale přitom se ještě pořád líbí mně. :)

    Především bych měl upozornit, že film rozhodně není akční záležitost ani kriminálka. Vzhledem k povolání hlavního hrdiny je docela důležitá informace, že se v celém filmu dočkáme celkem JEDNÉ automobilové honičky (OK, jedné a půl) a pár výstřelů.

    Refn má veškeré audiovizuální detaily zvládnuté do nejmenší detailů a dosahuje v tomto ohledu perfekcionalismu Finchera. To, co by mohlo být u jiných režisérů pokládáno za selhání a divný úlet (například podivně nevhodný retro-disco hudební doprovod, nebo hnusný růžový gay font v úvodních titulcích) - to je u Refna pečlivá volba a přesně definovaný střípek bizarní mozaiky.

    Herecký výkon Ryana Goslinga je pro film naprosto zásadní, protože víceméně nesleze z plátna a všichni ostatní mu maximálně přihrávají. Jeho postava je patřičně enigmatická, tušíme v ní něco dřímajícího démonického, a současně si z toho režisér tak trošku (ale opradu jen trošku) dělá srandu, což začne být (podobně jako v Bronsonovi) pro diváka dost zajímavý feeling ve chvíli, kdy ty dřímající věci vybublají na povrch a dojde k pár velmi brutálním scénám.

    Úplně nadšený ale z filmu nejsem. Především proto, že poučen Bronsonem a první polovinou Drive jsem docela přesně odhadl, kam a především JAKÝM STYLEM se to celé bude ubírat. Refn evidentně má podobně úchylné dramatické cítění jako já, je to úžasný profesionál a asi bych si s ním dobře pokecal. Ale je mi líto, Drive mě prostě příliš "nedostal" a ani nepřekvapil. Obdivoval jsem režisérské a herecké výkony, ale necítil jsem nic k postavám, které jsem na plátně viděl.

    Byl bych dost nerad, kdyby Refn teď natáčel filmy pořád stejným stylem a zaškatulkoval by se. Sice by v té škatulce byl sám (podobně jako Quentin Tarantino nebo Wes Anderson), ale přece jen by mě to tolik nebavilo.

    14.9.11

    Recenze: Saxána a lexikon kouzel - 10%

    Čarodějnice Saxana (bez čárky) z filmu Dívka na koštěti (1971) má cca desetiletou dceru Saxánu (s čárkou), která se jednoho dne propadne do říše pohádek (odkud pochází maminka). Současně se tam propadne její teta (Jiřina Bohdalová), čímž začnou problémy.



    Začněme tím, co se dá napsat nejsnáze a nejpochopitelněji: Nová Saxána obsahuje obrovské množství triků - řádově více, než v jakémkoliv českém filmu. Opravdu snad třetina filmu obsahuje nějakou digitální kompozici nebo plně CGI postavu. Motion capture CGI postav, jejich klíčování do reálných záběrů a interakce s reálnými herci je zvládnuta MNOHEM LÉPE NEŽ JSEM ČEKAL a digitální trikaři za to mají můj obdiv, obzvlášť když si představím, v jakých podmínkách a termínech museli pracovat. To všechno samozřejmě znamená, že výsledek je pořád PODSTATNĚ HORŠÍ než v průměrném hollywoodském filmu. Občas nesedí stíny, osvětlení nebo zrnitost, klíčované postavy kolem sebe mají černý obrys, CGI postava otevře dvoukřídlé (skutečné) dveře přičemž se dotkne jenom jednoho jejich křídla atd... SAMOZŘEJMĚ je vidět, že monumentální pohádková říše je ve skutečnosti jedna místnost s digitální dokreslovačkou. Ale je to všechno pořád výrazně lepší (vzhledem k objemu práce), než jsem si u českého filmu dovolil doufat a lepší než u jakékoliv české konkurence.

    Výše uvedené ale platí pro digitální techniky a animátory, nikoliv pro výtvarníky. Značná část CGI postav totiž vypadá nechutně kýčovitě (i když by měly asi být roztomilé) a o čím epizodnější postavu jde, tím je to horší. CGI simulace kůže, srsti a šatů je technicky zcela OK, ale samotný výtvarný návrh postav je často odpudivý. Také zcela pomíjím skutečnost, že mnohé triky, které uvidíme, jsou zhola zbytečné a daly by se snadno naemulovat vhodným postavením kamery, střihem, nebo prostě obsazením vhodného herce s vhodnou maskou.


    No a dál už to všechno bude jenom horší, protože všechno ostatní je hrozné až pekelné. Nevidím do zákulisí, co se přesně při zdlouhavém natáčení stalo a kdo za co může, ale dovolil bych si upozornit, že Václavu Vorlíčkovi je přes 80 let a za poslední jeho koukatelné dílo považuji seriál "Křeček v noční košili" z roku 1987 (ve stejný rok shodou okolností vznikl film Innerspace, který je o tomtéž). To, že je Saxána hrozná, tudíž není ani tak výtka Vorlíčkovi, jako spíš tomu, kdo mu nabídl režii tohoto náročného projektu.

    Hrozná je holčička v titulní roli. Hrozné jsou její postsynchrony (které vůbec nesedí na pohyby úst), stejně jako postsynchrony většiny ostatních postav (živých i digitálních herců). Staří zkušení harcovníci Jiřina Bohdalová, Světlana Nálepková Naďa Konvalinková nebo Petr Nárožný dokáží občas nějakou krátkou scénkou nebo dobře načasovanou reakcí připomenout kvalitní humor českých komedií minulých desetiletí, ale o to bolestnější pak je následné připomenutí, že toto rozhodně není kvalitní česká komedie.

    Může za to v první řadě scénář, respektive děj výsledného filmu, který má asi s prapůvodním scénářem máloco společného, protože tohle nemohl NIKDO na papír napsat a myslet si, že se to dá nějak natočit.

    Začněme od toho, že titulní hrdinka je vlastně ve filmu zcela zbytečná a film o ní není. Hlavní hrdinkou filmu je totiž její teta (Jiřina Bohdalová), která se do říše pohádek dostane naprosto náhodou ve stejnou dobu jako malá Saxána, a to úplně jinudy a za jiných okolností. A chce si ulovit chlapa za pomoci tří magických nálepek, které fungují tak, že na koho je nalepí, ten se do ní zamiluje. Zajímavé je, že to není záporná postava, jejíž zlo a hamižnost jsou na konci potrestány, ale podle tvůrců zřejmě kladná hrdinka, která nakonec onu životní manželskou jistotu získá (ano, díky tomu magickému omámení) a všechno dobře dopadne. Je to podobně zrůdné jako kdybyste příběh Josefa Fritzla natočili jako odlehčenou romantickou komedii a nenapadlo vás, že je na tomto přístupu cokoliv divného. (Samozřejmě, romantickou komedii podle příběhu Josefa Fritzla bych viděl velice rád, pokud by si její tvůrci uvědomovali, že točí něco divného. Nebo kdyby ji režíroval Uwe Boll. Nebo Václav Vorlíček.)

    Ale zpět k Saxáně, respektive k tetě Irmě. Ty magické nálepky prostě jenom tak dostane, dokonce aniž by si o ně říkala. Podobný osud má v tomto filmu také kouzelná hůlka a lexikon kouzel. To všechno jsou silné kouzelné předměty, s jejichž pomocí může jejich držitel ovládnout svět, ale jsou náhodně rozdávány na potkání, kvůli jejich zmizení si nikdo nedělá vrásky, a ti, kteří by o nich měli vědět všechno, neznají pravidla jejich používání, respektive je ignorují.

    Ale zatím jsem vlastně ještě ani nevyjmenoval všechny hlavní postavy. Takže: Kromě Saxány a Irmy je v kouzelné říši také její ředitel (ten se čtyřma rukama, z původního filmu) a čaroděj Vigo z "Arabely"! Oba vypadají a chovají se jinak než v Dívce na koštěti, respektive v "Arabele" a hrají je jiní herci (hint: ti původní jsou po smrti). Zrovna v tomto ohledu filmaři promrhali obrovskou šanci pokusit se použít počítače k rekonstrukci obličeje a hlasu Bláhy nebo Sováka - to mohlo být zajímavé! Navíc se do pohádkové říše dostane zlý Crashman, který zřejmě uprchl z comicsového universa Vorlíčkova filmu Kdo chce zabít Jessii. Crashmanovi se při mluvení občas dělají comicsové bubliny u pusy, jindy ne. Ředitel má občas čtyři ruce, občas dvě (a evidentně nemá žádné další schované na zádech).

    Tím se pozvolna dostáváme k faktu, že asi největší selhání v tomto filmu předvedla skriptka, která nedokázala zajistit, aby film měl jakoukoliv vnitřní logiku a konzistenci, a to nejen ze scény na scénu, ale i z věty na větu a z vteřiny na vteřinu. Vnitřní logice a konzistenci v pohádce nevadí to, že někdo létá na koštěti nebo že kostlivec má bulvy a mluví. Vnitřní logice a konzistenci vadí následující věci:

    • Jak funguje kouzelná hůlka? Někdy stačí s ní mávnout, něco si myslet a ono se to stane. Jindy někdo něco náhodného řekne a hůlka to sama od sebe splní, takže se stane něco legračně zpackaného, co držitel hůlky nezamýšlel. Samozřejmě, držitel hůlky je idiot, takže ho nikdy nenapadne, že může hůlku okamžitě použít k nápravě toho, co právě zpackal.
    • Malá Saxána zruší pomocí magické hůlky zkamenělost zakletého malého pišišvora a o tři sekundy později se ho ptá "Kde jsi byl tak dlouho?"
    • Vlak plný lidí se kouzlem vznese do vzduchu, přistane opačným směrem a pokračuje po kolejích  zpět směrem k místu odkud vyjel (mimochodem velmi slušně technicky zvládnutý trik). O chvíli později vidíme záběr z jídelního vozu, kde jsou všichni v klidu a nikdo se nediví skutečnosti, že jejich vlak před chvílí dělal divoké aerobatické manévry a teď jede jinam než chtěli.
    • Bohdalová chce zlému Crashmanovi vzít kouzelnou hůlku, jediný zdroj jeho moci. Uspí ho prášky na spaní a místo aby mu následně prostě sebrala hůlku a s její pomocí ho odeslala pryč nebo nechala zkamenět, tak ho VZBUDÍ, ukáže mu anténu od rádia a vysvětlí mu, že to je lepší hůlka, než ta jeho.
    • Crashman s Bohdalovou potkají CGI hrocha (kterému všichni říkají "drak"), Crashman řekne něco jako "toho znám ze své comicsové říše", mávne hůlkou a na hrochovi se objeví zástěra s písmeny "FF" a v jeho ruce rožeň s opečenými buřty, které nabídne Bohdalové k jídlu. Bohdalová to komentuje hláškou "To je tedy skutečně ef ef!" Co tím myslela? "Fast & Furious"? "Fist fucking"? Něco ještě strašnějšího?
    • Třešničkou na dortu (nikoliv nutně nesmyslem) je skutečnost, že Dívka na koštěti je z roku 1971 a že se tudíž (staré) Saxaně a jejímu muži zjevně narodilo dítě třicet let po svatbě, někdy ve věku okolo 50 let... Gratulujeme!
    Většinu filmu není vůbec jasné, proč postavy dělají to, co dělají, čeho tím chtějí dosáhnout, jaké nebezpečí jim hrozí a jaké důsledky bude mít, když se jim to nepodaří. Po skončení filmu jsem měl pocit, jako kdybych se probudil z nějaké horečnaté noční můry (blíž vám to přiblížit nedokážu, protože neberu drogy). Ve své zmatenosti a nepochopitelnosti jde Saxána ještě podstatně dál než V peřině. Srovnání s Brabcovým filmem navíc prohrává Saxána na celé čáře i po výtvarné stránce. Opravdu to vypadá, jako kdyby každou místnost a každou postavu v říši pohádek navrhoval zcela jiný výtvarník a navzájem o sobě nevěděli. Zlatý Brabec a jeho konzistentně jásavě barevné městečko!

    Původně jsem chtěl pod recenzi dát fotomontáž Václava Vorlíčka, jak močí na hrob Miloše Macourka, ale nebylo by to úplně objektivní a taky mám málo času. Jistě si ji dokážete představit sami.

    13.9.11

    Recenze: Bláznivá, zatracená láska [Crazy, Stupid, Love] - 70%

    Stevu Carellovi je nějakých 40 let a má dlouhotrvající manželství s Julianne Mooreovou. Ta mu jednoho dne řekne, že chce rozvod, protože spí s Kevinem Baconem. Steve to akceptuje a okamžitě vyklízí bojiště, společný dům a společného syna. V baru se náhodou setkává se superšvihákem Ryanem Goslingem, kterému se ho zželí a chce ho naučit, jak se správně balí ženské. Což není snadné, protože Carell kromě Mooreové nikdy v životě žádnou ženskou neměl.

    To ale není zdaleka všechno. Zamilovaný je totiž i Carellův syn, jeho babysitterka, a pak se zamiluje i Gosling. A to ještě pořád není všechno a různě zajímavě se to prokombinuje...



    Film je překombinovanější, než by se zdálo z traileru, ale zase ne tak překombinovaný, abychom ztráceli v postavách přehled. Probíhá v něm asi tak dvě a půl romance současně, a většina toho, co se děje, je chytrá, vtipná a plná svěžích hlášek.

    Bohužel, tvůrci se z nějakého důvodu rozhodli, že když se divák první hodinu filmu dobře baví, musí ten film být dvouhodinový, ke konci hrozně natahovaný a zakončený tou nejstandardnější happyromantickou univerzální všepointou (včetně improvizovaného romantického proslovu před náhodně shromážděnou celou školou). Je to v tomto případě fakt škoda, protože všechny postavy mi od začátku byly vrcholně sympatické, včetně např. Kevina Bacona, jehož záletník by v běžnější komedii byl jen jakási rekvizita, sloužící jako prostředek k odtržení Mooreové od Carella. Ne tak zde. Zde je to vpodstatě hodný člověk, kterému nemůžeme jen tak upřít právo na životního partnera.

    Prostě, v Bláznivé, zatracené lásce najdeme mnoho dobrého. Jako třeba v dortu. Ale ten dort je pro jednoho člověka trochu moc velký a úplně vevnitř trochu připálený.

    9.9.11

    Recenze: Nebojte se tmy [Don't be Afraid of the Dark] - 50%

    Malá holčička se nastěhuje do starého sídla s otcem (Guy Pearce) a jeho novou partnerkou (Katie Holmesová). Sídlo je samozřejmě strašidelné. Už od prvních minut víme, že před pár staletími jeho majitel zešílel a byl zabit nějakými hnusnými, malými, mluvícími potvůrkami, kteří žijí v jeho větracích šachtách. A živí se dětskými zuby.



    Film produkoval Guillermo del Toro, ale má daleko k čemukoliv, co režíroval.

    Je pravda, že historický začátek a úvodní seznamování soudobé holčičky s domem a okolím má docela slušnou atmosféru (úlisně přesvědčivé hlasy z komína, haha) a byl jsem docela natěšený. Bohužel, kvalita jde v průběhu filmu konstantním tempem z kopce. Okolo poloviny filmu je jasné, že "zlo" jsou malí chlupatí krysovití CGI poltergeisti (viz trailer), ale bohužel se až do konce filmu pořádně nedozvíme, co vlastně umějí, co chtějí, jaké je jejich slabé místo atd... A taky je pořádně nevidíme, protože jsou maličtí, hbití a pořád ve tmě (bojí se světla).

    Občasná lekačka funguje dobře, ale celkově mi uniká, proč dva dobří a relativně slavní herci hráli v takovém rutinním skorobéčku.

    4.9.11

    Recenze: Super 8 - 80%

    Americké městečko, rok 1979. Partička cca dvanáctiletých kamarádů natáčí amatérský zombie film na osmimilimetrovou kameru (odtud název filmu). Přitom náhodou natočí dramatickou vlakovou nehodu a následně se ve městě začnou dít zvláštní věci.

    Pokud máte rádi Spielbergovy filmy z 80. let, nic dalšího nečtěte, nedívejte se na trailer a jděte na to. Následující recenze (stejně jako trailer) obsahuje více spoilerů, než by se mi líbilo.



    Hlavní spoiler - který se dozvíte už z traileru - spočívá v tom, že ve městě se objeví nějaká veliká nebezpečná příšera, která byla převážena ve vojenském vlaku, uprchla z něj po nehodě a začíná po nocích dělat ve městě ošklivé věci.

    Problém s prozrazením existence příšery spočívá v tom, že si pak potenciální divák může myslet, že jde do kina na horor. Skutečnost je ale taková, že příšera se začne projevovat až někdy kolem poloviny filmu, trochu slušně si ji prohlédneme až ve třech čtvrtinách, a především: Všechno, co souvisí s příšerou, je pouze "standardně natočené", s očekávaným rychlým střihem, nezřetelnými záběry ve tmě a tunou slizkého CGI. Není to špatné, ale není to nijak extra zajímavé.

    Zajímavější je většina ostatního, co se děje kolem. Jednak jde o kvalitně napsanou, natočenou a zahranou KOMORNÍ story o dospívání v tehdejší Americe (včetně první lásky, problémů s dospěláky atd.). A jednak je velmi zajímavé JAK je to celé natočeno. Je to totiž po 99 procent trvání dvouhodinového filmu pocta Spielbergovým filmům z 80. let.

    (Ignoranty upozorňuji na skutečnost, že scenárista a režisér J.J. Abrams Spielberga obdivuje a pracoval na jeho filmech, a Spielberg to celé produkoval.)


    V 80. letech a 90. letech jsme já, tisíce Čechů a miliony Američanů vyrůstali na fimech jako Blízká setkání třetího druhu, E.T. Mimozemšťan, ale také třeba Goonies nebo Poltergeist. Měly mnoho společného: Děti v hlavních rolích prožívaly nějaké úžasné dobrodružství na předměstí nebo maloměstě (napínavé, nebezpečné, ale přitom okořeněné humorem), a nakonec to vygradovalo v nějaké velkolepé trikové finále. To je základní definice, ale dalších spojujících prvků jsou tuny a nemám čas je zde rozebírat.

    Abrams a Spielberg se to všechno pokusili zkopírovat a po většinu času se jim to dobře daří. Opět bych mohl poukazovat na konkrétní úhly kamery, osvětlení, střih, scenáristické kličky, ale pokud o nich nevíte, nudilo by vás to, a pokud je znáte, všimnete si jich okamžitě sami.

    Vyložená lítost mě popadla u jediného prvku filmu: U hudby. Ve filmu je několik okamžiků, které si přímo říkají o nápaditou, dramatickou, velkolepou hudbu Johna WIlliamse nebo Jerryho Goldsmithe (nebo, pokud budeme realističtější, od Jamese Newtona Howarda, Johna Debneyho, nebo aspoň Williama Rosse, tedy od někoho, kdo dokáže komplexní věci s velkým orchestrem a kopírovat mistry). Michael Giacchino bohužel tu správnou hudbu nedodal...

    Takže znovu opakuji: Super 8 je nejdojemnější a nejlepší v tom, jak dokáže divákovi připomenout tu atmosféru, která mu před čtvrt stoletím připadala tak kouzelná. Při plném vědomí toho, že dnes už mu tak kouzelná nepřipadá. Pokud divák tu atmosféru před čtvrt stoletím nezažil, nebo tehdy dokonce nebyl na světě, pak si věru nejsem jistý, jestli si z filmu odnese něco víc, než "slušně strašidelná záležitost s pomalým rozjezdem.

    P.S: Většina kopií je dabovaná! Aniž bych dabing slyšel, nevěřím tomu, že může fungovat ve filmu plném složitých dialogů dvanáctiletých hrdinů ze 70. let.

    P.P.S: Neodcházejte hned při začátku závěrečných titulků, čeká vás roztomilá věc.